Pieseň Šalamúnova, 1. kapitola

Nasledujúca kapitola >
Pies 1,1
Najznamenitešia pieseň z piesní Šalamúnových.
Veľpieseň Šalamúnova.
Veľpieseň od Šalamúna.
Veľpieseň Šalamúna.
Šalomounova píseň písní
Nejkrásnější z písní Šalomounových.
Pies 1,2
Oj, aby ma bozkal bozkom z bozkov svojich úst! Lebo tvoja ľúbosť je lepšia ako víno.
Zľúbaj ma bozkami svojich úst, lebo tvoja láska je lepšia ako víno,
Zľúbaj ma bozkami svojich úst, bo láska tvoja lepšia je nad víno.
Kiežby ma vybozkával bozkami svojich úst! Veď tvoje nežnosti lepšie sú ako víno.
Kéž by mne zlíbal polibky svých úst –nad víno lahodná jsou milování tvá!
Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
Pies 1,3
Čo do vône sú tvoje masti výborné; tvoje meno rozliata masť, preto ťa milujú devy.
vzácna je vôňa tvojich olejov, preto ťa devy milujú.
Dobrá je vôňa tvojich olejkov; jak olej rozliaty je tvoje meno. Zato ťa dievčence majú tak rady.
Pre vôňu tvojich výborných olejov — tvoje meno je ako vzácny olej — preto ťa devy milujú.
Oleje tvé tolik lahodně voní,jak olej se line jméno tvé –to proto tě panny milují.
Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej – tvé jméno. Proto tě dívky milují.
Pies 1,4
Tiahni ma, a pobežíme za tebou. Kráľ ma uviedol do svojich komnát; plesať a radovať sa budeme v tebe; spomínať budeme tvoju ľúbosť viac ako víno; úprimne a právom ťa milujú.
Tiahni ma za sebou, pobehnime! Nech ma kráľ uvedie do svojich komnát; nech jasáme a radujeme sa z teba, nech spomíname tvoju lásku viac než víno; právom ťa devy milujú.
Tiahni ma za sebou! Pobežme! Zaveď ma, kráľ, do svojej komnaty! Tam jasať budeme a z teba tešiť sa a ľúbosť tvoju vynášať viac ako víno. Ozaj, právom ťa milujú.
Tiahni ma za sebou, pobehnime! Do svojich komnát ma voviedol kráľ. Budeme plesať a tešiť sa z teba, budeme spomínať na tvoje nežnosti viac ako na víno. Vskutku ťa milujú!
Vezmi mě s sebou, poběžíme,do svých pokojů kéž uvede mě král!Veselit a radovat se budeme z tebe,nad víno vychutnáme milování tvá –ach, po právu tě milují!
Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání opojnější než víno. Právem tě všichni milují.
Pies 1,5
Čierna som, ale krásna, dcéry Jeruzalema, jako stány Kédara, jako čalúny Šalamúnove.
Čierna som, ale pôvabná, dcéry jeruzalemské, sťa stany Kédaru, sťa stanové závesy kmeňa Šalma.
Ja čierna som, no pekná jednako, dcéry jeruzalemské, jak stany kedarské, jak plachty šiatrov šalmaských.
Čierna som, no predsa pôvabná, dcéry jeruzalemské, ako stany Kédaru, ako stanové závesy kmeňa Šalma.
Snědá jsem, a jsem líbezná,dcery jeruzalémské,tak jako stany Kedarských,jak baldachýny Šalomounovy.
Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.
Pies 1,6
Nehľaďte na mňa, že som počerná, že ma opálilo slnko! Synovia mojej matky sa rozpálili hnevom proti mne: postavili ma, za strážcu strážiť vinice, a svojej vlastnej vinice som nestrážila.
Nehľaďte na mňa, že som počerná a že ma opálilo slnko, synovia mojej matky hnevali sa na mňa, urobili ma strážkyňou vinice. Svoju vlastnú vinicu som nestrážila.
Nehľaďte na mňa, že som čierna, že ma tak opálilo slnko! Synovia mojej matky zanevreli na mňa, postavili ma strážiť (svoje) vinice, nuž o vinicu svoju dbať som nemohla.
Neobzerajte si ma, že som počerná, že ma slnko opálilo. Synovia mojej matky sa na mňa nahnevali a urobili ma strážkyňou vinice. Svoju vinicu som si však neustrážila.
Nehleďte na mne, že snědá jsem,to slunce se do mne opřelo!Synové matky mé v hněvu proti mněpřikázali mi hlídat vinice,svou vlastní vinici však nehlídala jsem.
Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.
Pies 1,7
Nože mi oznám ty, ktorého miluje moja duša, kde pasieš, kde dávaš rozložiť sa svojmu stádu na poludnie? Lebo prečo mám byť ako zahalená pri stádach tvojich druhov?
Povedz mi, ty, ktorého miluje moja duša, kde pasieš stádo, kde mu dáš odpočívať cez poludnie? Prečo si mám zahaľovať tvár pri stádach tvojich druhov?
Povedz mi ty, ktorého z tej duše milujem, kde pásavaš, kde odpočívaš cez poludnie, aby som sa nemusela potĺkať od stáda ku stádu druhov tvojich.
Prezraď mi, ty, čo ťa z tej duše milujem, kde budeš pásť, kde budeš cez obed odpočívať? Veď prečo mám prechádzať pri stádach tvojich druhov?
Pověz mi ty, kterého z duše miluji,kde paseš stáda svá,kde o polednách uléháš?Proč zahalená bloudit mámkolem tvých druhů a jejich stád?
Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
Pies 1,8
Jestliže nevieš, oj, ty najkrásnejšia medzi ženami, nuž vyjdi po stopách drobného stáda a pas svoje kozľatá popri bývaniskách pastierov.
Ak to sama nevieš, ty najkrajšia zo žien, vyjdi si po stopách oviec, popásaj svoje kozliatka pri pastierskych kolibách!
Nevieš to, ty, zo žien najkrajšia? Nuž choď len čriedam po stopách a kozliatka svoje pri pastierskych kolibách popásaj!
Ak to azda nevieš, ty, najkrajšia zo žien, vydaj sa po stopách oviec, pas svoje kozliatka pri pastierskych kolibách.
Nevíš-li sama, ty nejkrásnější z žen,jen vyjdi v patách ovečkáma svoje kůzlátka nech pásttam, kde pastýři mají stan.
„Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib.“
Pies 1,9
Paripe vo vozoch faraonových ťa pripodobňujem, moja priateľko!
Prirovnávam ťa, moja milovaná, ku koňom pri vozoch faraónových.
K paripám v kočoch faraónových ťa môžem prirovnať, priateľka moja.
Ku svojej kobyle v záprahu faraónovom prirovnávam ťa, priateľka moja.
Ke klisně z faraonových spřeženítě, moje lásko, přirovnám.
Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
Pies 1,10
Krásne sú tvoje líca v ozdobných poveskoch, tvoje hrdlo v perlových náhrdelníkoch.
Pôvabné sú tvoje líca s ozdobami a tvoja šija s korálovými náhrdelníkmi.
Ako len svedčia lícam tvojim ozdobné retiazky a šiji tvojej náhrdelníky koralové!
Pôvabné sú tvoje líca s ozdobami i tvoja šija s perlovým náhrdelníkom.
Náušnice zdobí líce tvé,tvé hrdlo korále.
Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené , tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
Pies 1,11
Narobíme ti zlatých retiazok s bodkami striebra.-
Zhotovíme ti zlaté ozdoby, striebrom posiate.
Dáme ti vytepať zlatých retiazok so striebornými zvončekmi.
Zhotovíme ti zlaté retiazky so striebornými guľôčkami.
Zlaté náušnice uděláme tise stříbrnými přívěsky!
Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.
Pies 1,12
Dokiaľ sedel kráľ za svojím stolom, môj nardus vydával svoju vôňu.
Kým je kráľ na svojom ležadle, môj nard rozváňa.
Pokiaľ kráľ hovie na svojom ležadle, vydáva môj nard svoju vôňu.
Kým je kráľ na svojom ležadle, môj nard svoju vôňu vydáva.
Dokud král na svém lůžku hoduje,vůni vydává můj nard.
Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.
Pies 1,13
Viazaničkou myrrhy mi je môj milý; dlie na mojich prsiach.
Môj milý je mi myrhovou kytičkou, ktorá mi spočíva na ňadrách.
Vrecúškom myrhy je mi môj milý; odpočíva mi na prsiach.
Milý môj je pre mňa myrhovým vrecúškom, čo mi leží medzi ňadrami.
Svazkem myrhy je mi milý můj,když na mých prsou spočívá.
Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
Pies 1,14
Cyprovým strapcom mi je môj milý vo viniciach En-gedi.
Strapcom kvetov henny je mi môj milý v éngedských viniciach.
Môj milý je mi strapcom cyprovým vo vinohradoch Engadi.
Milý môj je pre mňa hennovým strapcom v éngedských viniciach.
Trsem heny je mi milý můjna vinicích v En-gedi.
Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
Pies 1,15
Hľa, čiže si krásna, moja priateľko; hľa, či si len krásna! Tvoje oči holubice.
Aká si krásna, moja milovaná, aká si krásna! Tvoje oči - holubice.
Aká si krásna, priateľka moja, aká spanilá! Tvoje oči sú sťa holubice!
Ach, krásna si, priateľka moja, aká si krásna, tvoje oči sú ako holubice.
Ach, jak jsi krásná, lásko má,ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!
Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.
Pies 1,16
Hľa, krásny si, môj milý, áno, utešený, i naša loža zelená.
Aký si krásny, miláčik môj, a aký spanilý. Aj naše lôžko je samá zeleň.
Aký si krásny, milý môj, aký pôvabný! Postieľka naša samá zeleň!
Ach, krásny si, milý môj, a ľúbezný, aj naše lôžko je samá zeleň.
Ach, jak jsi krásný, milý můj,jak jsi líbezný!Naše lože se zelená,
Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.
Pies 1,17
Hrady našich domov cedry, naše trámy jedle.
Cédre sú hradami nášho domu a našimi krokvami cyprusy.
Cédre sú trámami nášho paláca, doskami našich stien sú cyprusy.
Náš dom má krovy z cédrov, naše stropy sú z cyprusov.
cedrové krovy má náš dům,naše trámy jsou z cypřišů.
Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.
1Najznamenitešia pieseň z piesní Šalamúnových. 2Oj, aby ma bozkal bozkom z bozkov svojich úst! Lebo tvoja ľúbosť je lepšia ako víno. 3Čo do vône sú tvoje masti výborné; tvoje meno rozliata masť, preto ťa milujú devy. 4Tiahni ma, a pobežíme za tebou. Kráľ ma uviedol do svojich komnát; plesať a radovať sa budeme v tebe; spomínať budeme tvoju ľúbosť viac ako víno; úprimne a právom ťa milujú. 5Čierna som, ale krásna, dcéry Jeruzalema, jako stány Kédara, jako čalúny Šalamúnove. 6Nehľaďte na mňa, že som počerná, že ma opálilo slnko! Synovia mojej matky sa rozpálili hnevom proti mne: postavili ma, za strážcu strážiť vinice, a svojej vlastnej vinice som nestrážila. 7Nože mi oznám ty, ktorého miluje moja duša, kde pasieš, kde dávaš rozložiť sa svojmu stádu na poludnie? Lebo prečo mám byť ako zahalená pri stádach tvojich druhov?
8Jestliže nevieš, oj, ty najkrásnejšia medzi ženami, nuž vyjdi po stopách drobného stáda a pas svoje kozľatá popri bývaniskách pastierov. 9Paripe vo vozoch faraonových ťa pripodobňujem, moja priateľko! 10Krásne sú tvoje líca v ozdobných poveskoch, tvoje hrdlo v perlových náhrdelníkoch. 11Narobíme ti zlatých retiazok s bodkami striebra.- 12Dokiaľ sedel kráľ za svojím stolom, môj nardus vydával svoju vôňu. 13Viazaničkou myrrhy mi je môj milý; dlie na mojich prsiach. 14Cyprovým strapcom mi je môj milý vo viniciach En-gedi. 15Hľa, čiže si krásna, moja priateľko; hľa, či si len krásna! Tvoje oči holubice. 16Hľa, krásny si, môj milý, áno, utešený, i naša loža zelená. 17Hrady našich domov cedry, naše trámy jedle.
1Veľpieseň Šalamúnova. 2Zľúbaj ma bozkami svojich úst, lebo tvoja láska je lepšia ako víno, 3vzácna je vôňa tvojich olejov, preto ťa devy milujú. 4Tiahni ma za sebou, pobehnime! Nech ma kráľ uvedie do svojich komnát; nech jasáme a radujeme sa z teba, nech spomíname tvoju lásku viac než víno; právom ťa devy milujú. 5Čierna som, ale pôvabná, dcéry jeruzalemské, sťa stany Kédaru, sťa stanové závesy kmeňa Šalma. 6Nehľaďte na mňa, že som počerná a že ma opálilo slnko, synovia mojej matky hnevali sa na mňa, urobili ma strážkyňou vinice. Svoju vlastnú vinicu som nestrážila. 7Povedz mi, ty, ktorého miluje moja duša, kde pasieš stádo, kde mu dáš odpočívať cez poludnie? Prečo si mám zahaľovať tvár pri stádach tvojich druhov?
8Ak to sama nevieš, ty najkrajšia zo žien, vyjdi si po stopách oviec, popásaj svoje kozliatka pri pastierskych kolibách! 9Prirovnávam ťa, moja milovaná, ku koňom pri vozoch faraónových. 10Pôvabné sú tvoje líca s ozdobami a tvoja šija s korálovými náhrdelníkmi. 11Zhotovíme ti zlaté ozdoby, striebrom posiate. 12Kým je kráľ na svojom ležadle, môj nard rozváňa. 13Môj milý je mi myrhovou kytičkou, ktorá mi spočíva na ňadrách. 14Strapcom kvetov henny je mi môj milý v éngedských viniciach. 15Aká si krásna, moja milovaná, aká si krásna! Tvoje oči - holubice. 16Aký si krásny, miláčik môj, a aký spanilý. Aj naše lôžko je samá zeleň. 17Cédre sú hradami nášho domu a našimi krokvami cyprusy.
1Veľpieseň od Šalamúna. 2Zľúbaj ma bozkami svojich úst, bo láska tvoja lepšia je nad víno. 3Dobrá je vôňa tvojich olejkov; jak olej rozliaty je tvoje meno. Zato ťa dievčence majú tak rady. 4Tiahni ma za sebou! Pobežme! Zaveď ma, kráľ, do svojej komnaty! Tam jasať budeme a z teba tešiť sa a ľúbosť tvoju vynášať viac ako víno. Ozaj, právom ťa milujú. 5Ja čierna som, no pekná jednako, dcéry jeruzalemské, jak stany kedarské, jak plachty šiatrov šalmaských. 6Nehľaďte na mňa, že som čierna, že ma tak opálilo slnko! Synovia mojej matky zanevreli na mňa, postavili ma strážiť (svoje) vinice, nuž o vinicu svoju dbať som nemohla. 7Povedz mi ty, ktorého z tej duše milujem, kde pásavaš, kde odpočívaš cez poludnie, aby som sa nemusela potĺkať od stáda ku stádu druhov tvojich.
8Nevieš to, ty, zo žien najkrajšia? Nuž choď len čriedam po stopách a kozliatka svoje pri pastierskych kolibách popásaj! 9K paripám v kočoch faraónových ťa môžem prirovnať, priateľka moja. 10Ako len svedčia lícam tvojim ozdobné retiazky a šiji tvojej náhrdelníky koralové! 11Dáme ti vytepať zlatých retiazok so striebornými zvončekmi. 12Pokiaľ kráľ hovie na svojom ležadle, vydáva môj nard svoju vôňu. 13Vrecúškom myrhy je mi môj milý; odpočíva mi na prsiach. 14Môj milý je mi strapcom cyprovým vo vinohradoch Engadi. 15Aká si krásna, priateľka moja, aká spanilá! Tvoje oči sú sťa holubice! 16Aký si krásny, milý môj, aký pôvabný! Postieľka naša samá zeleň! 17Cédre sú trámami nášho paláca, doskami našich stien sú cyprusy.
1Veľpieseň Šalamúna. 2Kiežby ma vybozkával bozkami svojich úst! Veď tvoje nežnosti lepšie sú ako víno. 3Pre vôňu tvojich výborných olejov — tvoje meno je ako vzácny olej — preto ťa devy milujú. 4Tiahni ma za sebou, pobehnime! Do svojich komnát ma voviedol kráľ. Budeme plesať a tešiť sa z teba, budeme spomínať na tvoje nežnosti viac ako na víno. Vskutku ťa milujú! 5Čierna som, no predsa pôvabná, dcéry jeruzalemské, ako stany Kédaru, ako stanové závesy kmeňa Šalma. 6Neobzerajte si ma, že som počerná, že ma slnko opálilo. Synovia mojej matky sa na mňa nahnevali a urobili ma strážkyňou vinice. Svoju vinicu som si však neustrážila. 7Prezraď mi, ty, čo ťa z tej duše milujem, kde budeš pásť, kde budeš cez obed odpočívať? Veď prečo mám prechádzať pri stádach tvojich druhov?
8Ak to azda nevieš, ty, najkrajšia zo žien, vydaj sa po stopách oviec, pas svoje kozliatka pri pastierskych kolibách. 9Ku svojej kobyle v záprahu faraónovom prirovnávam ťa, priateľka moja. 10Pôvabné sú tvoje líca s ozdobami i tvoja šija s perlovým náhrdelníkom. 11Zhotovíme ti zlaté retiazky so striebornými guľôčkami. 12Kým je kráľ na svojom ležadle, môj nard svoju vôňu vydáva. 13Milý môj je pre mňa myrhovým vrecúškom, čo mi leží medzi ňadrami. 14Milý môj je pre mňa hennovým strapcom v éngedských viniciach. 15Ach, krásna si, priateľka moja, aká si krásna, tvoje oči sú ako holubice. 16Ach, krásny si, milý môj, a ľúbezný, aj naše lôžko je samá zeleň. 17Náš dom má krovy z cédrov, naše stropy sú z cyprusov.
1Šalomounova píseň písní 2Kéž by mne zlíbal polibky svých úst –nad víno lahodná jsou milování tvá! 3Oleje tvé tolik lahodně voní,jak olej se line jméno tvé –to proto tě panny milují. 4Vezmi mě s sebou, poběžíme,do svých pokojů kéž uvede mě král!Veselit a radovat se budeme z tebe,nad víno vychutnáme milování tvá –ach, po právu tě milují! 5Snědá jsem, a jsem líbezná,dcery jeruzalémské,tak jako stany Kedarských,jak baldachýny Šalomounovy. 6Nehleďte na mne, že snědá jsem,to slunce se do mne opřelo!Synové matky mé v hněvu proti mněpřikázali mi hlídat vinice,svou vlastní vinici však nehlídala jsem. 7Pověz mi ty, kterého z duše miluji,kde paseš stáda svá,kde o polednách uléháš?Proč zahalená bloudit mámkolem tvých druhů a jejich stád?
8Nevíš-li sama, ty nejkrásnější z žen,jen vyjdi v patách ovečkáma svoje kůzlátka nech pásttam, kde pastýři mají stan. 9Ke klisně z faraonových spřeženítě, moje lásko, přirovnám. 10Náušnice zdobí líce tvé,tvé hrdlo korále. 11Zlaté náušnice uděláme tise stříbrnými přívěsky! 12Dokud král na svém lůžku hoduje,vůni vydává můj nard. 13Svazkem myrhy je mi milý můj,když na mých prsou spočívá. 14Trsem heny je mi milý můjna vinicích v En-gedi. 15Ach, jak jsi krásná, lásko má,ach, jak krásná, oči máš jako holubičky! 16Ach, jak jsi krásný, milý můj,jak jsi líbezný!Naše lože se zelená, 17cedrové krovy má náš dům,naše trámy jsou z cypřišů.
1Nejkrásnější z písní Šalomounových. 2Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno. 3Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej – tvé jméno. Proto tě dívky milují. 4Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání opojnější než víno. Právem tě všichni milují. 5Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy. 6Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní. 7Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
8„Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib.“ 9Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně. 10Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené , tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel. 11Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem. 12Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni. 13Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou. 14Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích. 15Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice. 16Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň. 17Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.
Nasledujúca kapitola >