1A stalo sa vo dňoch, keď súdili sudcovia, že povstal hlad v zemi. Vtedy odišiel nejaký muž z Betlehema Júdovho, aby pohostínil v moábskom kraji, on, jeho žena a jeho dvaja synovia. 2A meno toho muža bolo Elimelech a meno jeho ženy Naoma a mená jeho dvoch synov Machlón a Kiljon, Efraťania, z Betlehema Júdovho. A prijdúc do moábskeho kraja boli tam. 3A Elimelech, muž Naomin, zomrel, a zostala ona a jej dvaja synovia. 4A vzali si za ženy Moábänky; meno jednej bolo Orfa a meno druhej Ruť, a bývali tam asi desať rokov. 5A zomreli aj oni obidvaja, Machlón a Kiljon. A tak zostala žena sama po oboch svojich deťoch a po svojom mužovi. 6Potom vstala ona i jej nevesty, aby sa navrátila z moábskeho kraja, pretože počula tam v moábskom kraji, že Hospodin navštívil svoj ľud dajúc mu zase chleba. 7Keď vyšla z miesta, na ktorom bola, aj obe jej nevesty s ňou, išly svojou cestou, aby sa navrátily do zeme Júdovej. 8A Naoma riekla obom svojim nevestám: Iďte, navráťte sa každá do domu svojej matky. Hospodin nech učiní s vami milosrdenstvo, jako ste aj vy učinily so zomrelými i so mnou. 9Hospodin nech vám dá, aby ste našly odpočinok každá v dome svojho muža! A bozkala ich. Na to pozdvihly svoj hlas a plakaly. 10A povedaly jej: Nie, ale s tebou sa vrátime k tvojmu ľudu. 11Ale Naoma riekla: Vráťte sa, moje dcéry. Načo by ste išly so mnou? Či azda budem mať ešte synov, aby boli vašimi mužmi? 12Vráťte sa, moje dcéry, odídite, lebo som už pristará na vydaj. A keby som aj povedala, že mám nádej a vydala by som sa ešte tejto noci, a keby som aj porodila synov,

1V čase, keď vládli sudcovia, nastal v krajine hlad. Vtedy odišiel istý muž so ženou a s dvomi synmi z judského Betlehema bývať na moábske stráne. 2Muž sa volal Elímelech, jeho manželka bola Noémi a jeho dvaja synovia Machlón a Kiljón; boli to Efraťania z judského Betlehema. Prišli na moábske stráne a ostali tam bývať. 3Potom zomrel Noémin manžel Elímelech, a ona ostala s obidvoma synmi. 4Tí sa oženili s Moábkami; jedna sa volala Orpa a druhá Rút; bývali tam asi desať rokov. 5Potom zomreli obaja, Machlón i Kiljón, a ona ostala bez oboch detí a bez muža. 6Nato sa pobrala i so svojimi nevestami a vrátila sa zo strání moábskych. Na moábskych stráňach sa totiž dopočula, že Hospodin navštívil svoj ľud a dal mu chlieb. 7Potom odišla s oboma nevestami z miesta, na ktorom bola. Pustili sa na spiatočnú cestu do Judska. 8Tu povedala Noémi obom svojim nevestám: Choďte, navráťte sa každá do domu svojej matky! Hospodin nech je láskavý k vám, ako ste vy boli k zosnulým i ku mne! 9Nech vám Hospodin dá nájsť spočinutie, každej v dome jej manžela! Nato ich pobozkala, a ony sa hlasno rozplakali. 10Povedali jej: Vrátime sa s tebou k tvojmu ľudu. 11Ale Noémi povedala: Vráťte sa, dcéry moje, načo by ste šli so mnou. Či môžem mať vo svojom lone ešte synov, ktorí by mohli byť vašimi mužmi? 12Vráťte sa, dcéry moje, choďte, už som pristará na vydaj. Ak by som si aj pomyslela: Mám nádej! a vydala by som sa tejto noci, a dokonca by som porodila synov,

1V čase, keď úradovali sudcovia, nastal v krajine hlad. Istý človek sa vysťahoval z júdskeho Betlehema, aby ako cudzinec žil na Moabských rovinách so svojou manželkou a dvoma synmi. 2Muž sa volal Elimelech, jeho manželka Noemi a jeho dvaja synovia Machlon a Kiljon. Boli to Efratejci z júdskeho Betlehema, ktorí sa presťahovali na Moabské roviny, aby sa tam osadili. 3Ale Noemin manžel Elimelech zomrel, a tak zostala sama so svojimi synmi. 4Oni sa oženili s Moabkami. Jedna nevesta sa volala Orfa a druhá Rút. Tak tam bývali asi desať rokov. 5Ale aj títo dvaja, Machlon a Kiljon, jej umreli, takže po smrti svojich dvoch synov a po smrti manžela zostala táto žena sama (v cudzej krajine). - 6Vydala sa teda spolu s nevestami na cestu späť z Moabských rovín, lebo sa na Moabskej rovine dopočula, že Pán milostivo navštívil svoj ľud a dal mu chlieb. 7A tak zanechala miesto, kde dosiaľ bývala, a (šli) s ňou aj jej dve nevesty. Keď došli na cestu, ktorá viedla späť do júdskej krajiny, 8Noemi povedala svojim dvom nevestám: Choďte, vráťte sa každá do domu svojej matky! Nech vám Pán preukáže svoju lásku, akú ste prejavili (mojim) mŕtvym i mne! 9Nech vám Pán dá, aby ste našli spočinutie každá v dome svojho manžela!" A pobozkala ich. Ale ony sa pustili do hlasitého plaču 10a hovorili jej: "Vrátime sa s tebou k tvojmu národu!" 11Noemi im odpovedala: "Vráťte sa, dcéry moje! Prečo by ste šli so mnou? Či sa mi ešte narodia synovia, aby sa stali vašimi manželmi?! 12Vráťte sa, dcéry moje! Choďte len! Ja som už stará na vydaj. Veď keby som si povedala: Mám ešte nádej (na dieťa) a keby som ešte túto noc bola s mužom a porodila by som synov,

1Za vlády sudcov sa stalo, že v krajine nastal hlad. Vtedy istý muž z judského Betlehema spolu so svojou ženou a oboma synmi odišiel bývať ako cudzinec na Moábske polia. 2Muž sa volal Elímelech, jeho žena sa menovala Noémi a jeho dvaja synovia Machlón a Kiljón; boli to Efratejčania z judského Betlehema. Prišli na Moábske polia a tam sa usadili. 3Noémin muž Elímelech však zomrel a ona zostala s dvoma synmi, 4ktorí sa oženili s Moábčankami. Jedna sa volala Orpa a druhá Rút. Bývali tam asi desať rokov. 5Potom obaja, Machlón i Kiljón, zomreli a ona zostala sama bez detí a bez muža. 6Vtedy sa so svojimi nevestami rozhodla odísť z Moábskych polí, lebo tam sa dopočula, že Hospodin navštívil svoj ľud a dal mu chlieb. 7Spolu s nevestami teda odišla z miesta, kde dosiaľ bývali, a vracali sa cestou do Judska. 8Noémi vtedy obidvom svojim nevestám povedala: Choďte, vráťte sa každá do domu svojej matky. Nech je k vám Hospodin taký láskavý, ako ste vy boli k zosnulým i ku mne! 9Nech každej z vás dopraje Hospodin nájsť si muža a spokojný život v jeho dome. Potom ich pobozkala. Ony sa hlasito rozplakali. 10Povedali jej: My sa vrátime s tebou k tvojmu ľudu. 11Noémi však odvetila: Moje dcéry, vráťte sa! Prečo by ste šli so mnou? Či ešte môžem porodiť synov, čo by vám mohli byť mužmi? 12Vráťte sa, dcéry moje, choďte, ja som už príliš stará na vydaj. Ak by som aj pripustila: Mám ešte nádej — a tejto noci by som sa vydala a porodila synov,

1Za dnů, kdy rozhodovali soudcové, nastal v zemi hlad. Jeden muž z judského Betléma proto odešel, aby se svou manželkou a dvěma syny nějaký čas bydlel v moábském kraji. 2Ten muž se jmenoval Elimelech, jeho žena Noemi a jeho dva synové Machlon a Kiljon; byli to Efraimci z judského Betléma. Přišli do moábského kraje a bydleli tam. 3Elimelech, Noemin muž, pak zemřel a ona zůstala sama se dvěma syny. 4Ti si vzali moábské ženy; jedna se jmenovala Orpa a druhá Rút. Když tam bydleli asi deset let, 5zemřeli také Machlon a Kiljon. A tak ta žena zůstala sama, bez svých dvou synů a bez muže. 6Když se pak v moábském kraji dozvěděla, že Hospodin navštívil svůj lid a dal mu chléb, připravila se s oběma svými snachami k návratu. 7Noemi se svými snachami odešla z místa, kde žila, aby se vydala na cestu zpět do judské země. 8„Jděte,“ řekla tehdy oběma svým snachám, „vraťte se domů ke svým matkám. Kéž je k vám Hospodin laskav, jako jste vy byly laskavé k našim mrtvým i ke mně. 9Kéž vám oběma Hospodin dá nový domov a manžela.“Políbila je na rozloučenou, ale ony se hlasitě rozplakaly. 10„Raději půjdeme s tebou k tvému lidu,“ říkaly. 11„Vraťte se, mé dcery,“ opakovala Noemi. „Proč byste chodily se mnou? Copak ještě mohu porodit syny, aby se stali vašimi manžely? 12Vraťte se, mé dcery, odejděte. Jsem už stará na vdávání. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, i kdybych se ještě tuto noc vdala a porodila syny,

1Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad. Tehdy odešel jeden muž z judského Betléma se svou ženou a dvěma syny, aby pobýval jako host na Moábských polích. 2Jmenoval se Elímelek, jeho žena Noemi a dva jeho synové Machlón a Kiljón. Byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli na Moábská pole a přebývali tam. 3Ale Noemin muž Elímelek zemřel a ona zůstala s oběma syny sama. 4Ti se oženili s Moábkami. Jedna se jmenovala Orpa, druhá Rút. Sídlili tam asi deset let. 5Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala sama, bez dětí i bez muže. 6Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb. 7Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala. Když se vracely do judské země, 8vybídla cestou Noemi obě své snachy: „Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně. 9Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže.“ A políbila je. Rozplakaly se hlasitě 10a namítaly jí: „ Nikoli , vrátíme se s tebou k tvému lidu.“ 11Ale Noemi jim domlouvala: „Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži? 12Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny,

1wayhî, bîmê šəp̄ōṭ haššōp̄əṭîm, wayhî rā‘āḇ bā’āreṣ; wayyêleḵ ’îš mibbêṯ leḥem yəhūḏāh, lāḡūr biśḏê mōw’āḇ, hū wə’ištōw ūšənê ḇānāw. 2wəšêm hā’îš ’ĕlîmeleḵ wəšêm ’ištōw nā‘omî wəšêm šənê- ḇānāw maḥlōwn wəḵilyōwn ’ep̄rāṯîm, mibbêṯ leḥem yəhūḏāh; wayyāḇō’ū śəḏê- mōw’āḇ wayyihyū- šām. 3wayyāmāṯ ’ĕlîmeleḵ ’îš nā‘omî; wattiššā’êr hî ūšənê ḇānehā. 4wayyiś’ū lāhem, nāšîm mō’ăḇîyōwṯ, šêm hā’aḥaṯ ‘ārəpāh, wəšêm haššênîṯ rūṯ; wayyêšəḇū šām kə‘eśer šānîm. 5wayyāmūṯū ḡam- šənêhem maḥlōwn wəḵilyōwn; wattiššā’êr hā’iššāh, miššənê yəlāḏehā ūmê’îšāh. 6wattāqām hî wəḵallōṯehā, wattāšāḇ miśśəḏê mōw’āḇ; kî šāmə‘āh biśḏêh mōw’āḇ, kî- p̄āqaḏ Yahweh ’eṯ- ‘ammōw, lāṯêṯ lāhem lāḥem. 7wattêṣê, min- hammāqōwm ’ăšer hāyəṯāh- šāmmāh, ūšətê ḵallōṯehā ‘immāh; wattêlaḵnāh ḇaddereḵ, lāšūḇ ’el- ’ereṣ yəhūḏāh. 8wattōmer nā‘omî lištê ḵallōṯehā, lêḵənāh šōḇənāh, ’iššāh ləḇêṯ ’immāh; [ya‘ăśeh ḵ] (ya‘aś q) Yahweh ‘immāḵem ḥeseḏ, ka’ăšer ‘ăśîṯem ‘im- hammêṯîm wə‘immāḏî. 9yittên Yahweh lāḵem, ūməṣenā mənūḥāh, ’iššāh bêṯ ’îšāh; wattiššaq lāhen, wattiśśenāh qōwlān wattiḇkenāh. 10wattōmarnāh- lāh; kî- ’ittāḵ nāšūḇ lə‘ammêḵ. 11wattōmer nā‘omî šōḇənāh ḇənōṯay, lāmmāh ṯêlaḵnāh ‘immî; ha‘ōwḏ- lî ḇānîm bəmê‘ay, wəhāyū lāḵem la’ănāšîm. 12šōḇənāh ḇənōṯay lêḵənā, kî zāqantî mihyōwṯ lə’îš; kî ’āmartî yeš- lî ṯiqwāh, gam hāyîṯî hallaylāh lə’îš, wəḡam yālaḏtî ḇānîm.