1Náčelníkovi speváckeho sboru na neginót; na nápev: Ôsma... Žalm Dávidov. 2Hospodine, nekáraj ma vo svojom hneve a netresci ma vo svojej prchlivosti! 3Zmiluj sa nado mnou, Hospodine, lebo som zomdlený; uzdrav ma, Hospodine, lebo moje kosti sa chvejú zdesením; 4aj moja duša sa veľmi chveje. A ty, ó, Hospodine, dokedy?!- 5Navráť sa zase, Hospodine, vytrhni moju dušu; zachráň ma pre svoju milosť. 6Lebo v smrti nieto rozpomienky na teba, a kto ťa bude oslavovať v hrobe?! 7Ustal som vo svojom úpení; každú noc máčam svoju posteľ slzami, slzami polievam svoje ležište.

1Pre hudobný prednes na osemstrunovom nástroji. Žalm Dávidov. 2Ó Hospodine, nestrestaj ma vo svojom hneve a v prchkosti svojej ma nekarhaj. 3Zmiluj sa nado mnou, Hospodine, veď som zomdlený; uzdrav ma, Hospodine, lebo strnuli mi kosti, 4i moja duša je preveľmi zdesená. Ty však, ó Hospodine, dokedy...? 5Navráť sa, Hospodine, vysloboď mi dušu; spomôž mi pre svoju milosť. 6Lebo v smrti niet spomienky na Teba, a kto Ťa bude oslavovať v ríši mŕtvych? 7Ustal som úpením; plačom si vlažím lôžko každú noc, slzami zmáčam svoju posteľ.

1Zbormajstrovi. Na osemstrunový nástroj. Dávidov žalm. 2Pane, nekarhaj ma v svojom hneve, netrestaj ma v svojom rozhorčení. 3Zľutuj sa, Pane, nado mnou, lebo som nevládny, uzdrav ma, Pane, lebo sa mi kosti chvejú. 4Aj dušu mám už celkom zdesenú. Ale ty, Pane, dokedy...? 5Obráť sa, Pane, zachráň mi dušu. Spas ma, veď si milosrdný. 6Veď medzi mŕtvymi nik nemyslí na teba. A kto ťa môže chváliť v podsvetí? 7Už ma vyčerpalo vzlykanie, lôžko mi noc čo noc vlhne od plaču, slzami máčam svoju posteľ.

1Zbormajstrovi na osemstrunovom nástroji. Dávidov žalm. 2Netrestaj ma, Hospodin, vo svojom hneve a vo svojom rozhorčení ma nekarhaj! 3Zmiluj sa nado mnou, Hospodin, lebo chradnem, uzdrav ma, Hospodin, lebo mi kosti meravejú. 4Moja duša je veľmi vystrašená a ty, Hospodin, dokedy…? 5Obráť sa, Hospodin, vysloboď moju dušu, zachráň ma svojou milosťou! 6V smrti si na teba nikto nespomenie. Kto ťa v ríši mŕtvych oslávi? 7Už ma vyčerpalo vzlykanie, každú noc plačom kropím svoje lôžko, slzami zmáčavam svoju posteľ.

1Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Hlubokým hlasem.Žalm Davidův. 2Nekárej mě, Hospodine, v hněvu svém,ve svém rozlícení mě netrestej! 3Smiluj se, Hospodine – jsem vysílen,uzdrav mě, Hospodine – v kostech mám děs! 4Do hloubi duše jsem vyděšen –Hospodine, jak dlouho ještě?! 5Obrať se, Hospodine, život mi zachovej,pro svoji lásku zachraň mě! 6V hrobě už na tebe nikdo nevzpomene –mezi mrtvými kdo by slavil tě? 7Svým nářkem vyčerpánna lůžku noci provzlykám,slzami polštář zalévám!

1Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunných nástrojů. Davidův. 2Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení! 3Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem. 4Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat ? 5Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň! 6Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu? 7Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou podušku pláčem , skrápím slzami své lože.

1lamnaṣṣêaḥ binḡînōwṯ ‘al- haššəmînîṯ, mizmōwr ləḏāwiḏ. Yahweh ’al- bə’appəḵā ṯōwḵîḥênî; wə’al- baḥămāṯəḵā ṯəyassərênî. 2ḥānnênî Yahweh kî ’umlal ’ānî rəp̄ā’ênî Yahweh; kî niḇhălū ‘ăṣāmāy. 3wənap̄šî niḇhălāh mə’ōḏ; [wə’at ḵ] (wə’attāh q) Yahweh ‘aḏ- māṯāy. 4šūḇāh Yahweh ḥalləṣāh nap̄šî; hōwōšî‘ênî, ləma‘an ḥasdeḵā. 5kî ’ên bammāweṯ ziḵreḵā; biš’ōwl, mî yōwḏeh- lāḵ. 6yāḡa‘tî bə’anḥāṯî, ’aśḥeh ḇəḵāl- laylāh miṭṭāṯî; bəḏim‘āṯî, ‘arśî ’amseh. 7‘āšəšāh mikka‘as ‘ênî; ‘āṯəqāh, bəḵāl ṣōwrrāy.