Žalmy, 49. kapitola

< Predošlá kapitola Nasledujúca kapitola >
Ž 49,1
Náčelníkovi speváckeho sboru. Synov Kórachových. Žalm.
Pre hudobný prednes. Žalm Kórachovcov.
Zbormajstrovi. Žalm Koreho synov.
Zbormajstrovi. Žalm Kórachovcov.
Pro předního zpěváka.Žalm synů Korachových.
Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.
lamnaṣṣêaḥ liḇnê- qōraḥ mizmōwr. šim‘ū- zōṯ kāl- hā‘ammîm; ha’ăzînū, kāl- yōšəḇê ḥāleḏ.
לַמְנַצֵּ֬חַ ׀ לִבְנֵי־ קֹ֬רַח מִזְמֽוֹר׃ שִׁמְעוּ־ זֹ֭את כָּל־ הָֽעַמִּ֑ים הַ֝אֲזִ֗ינוּ כָּל־ יֹ֥שְׁבֵי חָֽלֶד׃
Ž 49,2
Počujte to, všetky národy; pozorujte ušima, všetci obyvatelia sveta,
Čujte to, všetky národy, naslúchajte, všetci obyvatelia zeme,
Čujte to, všetky národy, počúvajte, všetci obyvatelia zeme;
Čujte to všetky národy, zbystrite sluch všetci obyvatelia sveta,
Všechny národy, naslouchejte,obyvatelé světa, poslyšte,
Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte,
gam- bənê ’āḏām gam- bənê- ’îš; yaḥaḏ, ‘āšîr wə’eḇyōwn.
גַּם־ בְּנֵ֣י אָ֭דָם גַּם־ בְּנֵי־ אִ֑ישׁ יַ֝֗חַד עָשִׁ֥יר וְאֶבְיֽוֹן׃
Ž 49,3
jako vysokého, tak i nízkeho rodu synovia, všetci dovedna, bohatý aj chudobný!
pospolití i poprední, napospol bohatí aj chudobní!
vy všetci, prostí aj vznešení, všetci vospolok, bohatí aj chudobní.
jednoduchí i vznešení, bohatí spolu s chudobnými!
obyčejní lidé tak jako důležití,ať už jste chudí nebo bohatí.
ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci.
pî yəḏabbêr ḥāḵəmōwṯ; wəhāḡūṯ libbî ṯəḇūnōwṯ.
פִּ֭י יְדַבֵּ֣ר חָכְמ֑וֹת וְהָג֖וּת לִבִּ֣י תְבוּנֽוֹת׃
Ž 49,4
Moje ústa budú hovoriť múdrosť, a to, o čom rozmýšľa moje srdce, je rozumnosť.
Moje ústa hovoriť budú múdrosti, a rozjímanie môjho srdca bude rozumné.
Moje ústa hovoria múdrosť a moje srdce uvažuje o tom, čo je rozumné.
Moje ústa vyslovia múdre výroky a úvahy môjho srdca budú rozumné.
Z mých úst teď moudrá slova zazní,rozumně mé srdce přemýšlí,
Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti.
’aṭṭeh ləmāšāl ’āzənî; ’ep̄taḥ bəḵinnōwr, ḥîḏāṯî.
אַטֶּ֣ה לְמָשָׁ֣ל אָזְנִ֑י אֶפְתַּ֥ח בְּ֝כִנּ֗וֹר חִידָתִֽי׃
Ž 49,5
Nakloním svoje ucho k prísloviu; pri harfe započnem svoju hlbokú, umnú reč:
Nakloním svoje ucho k podobenstvu, za zvukov harfy vysvetlím svoju záhadu.
K prísloviam ucho nakláňam, pri zvukoch lýry vysvetlím svoju záhadu.
Nakloním ucho k múdrym výrokom, za zvuku harfy vyjavím svoje tajomstvo.
své ucho nakláním k moudré písni,za zvuků citery tajemství odhalím:
Nakloním své ucho ku příslovím, při citeře předložím svou hádanku i výklad.
lāmmāh ’îrā bîmê rā‘; ‘ăwōn ‘ăqêḇay yəsūbênî.
לָ֣מָּה אִ֭ירָא בִּ֣ימֵי רָ֑ע עֲוֹ֖ן עֲקֵבַ֣י יְסוּבֵּֽנִי׃
Ž 49,6
Prečo by som sa mal báť vo dňoch zlého? Len keby ma obkľúčila neprávosť mojich pätí.-
Prečo sa mám báť v dňoch neresti, keď ma obkľučuje neprávosť mojich sliedičov,
Prečo by som sa mal strachovať v dňoch nešťastných, keď ma obkľučuje zloba tých, čo mi chcú nohy podraziť?
Prečo sa mám báť v zlých dňoch, keď ma tiesni zločinnosť záškodníkov,
Proč bych se bát měl ve zlých časech,když jsem obklopen záští nepřátel?
Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci,
habbōṭəḥîm ‘al- ḥêlām; ūḇərōḇ ‘āšərām, yiṯhallālū.
הַבֹּטְחִ֥ים עַל־ חֵילָ֑ם וּבְרֹ֥ב עָ֝שְׁרָ֗ם יִתְהַלָּֽלוּ׃
Ž 49,7
A nože tí, ktorí sa nadejú na svoju moc a chvália sa svojím veľkým bohatstvom, nech počujú!
ktorí sa spoliehajú na svoj majetok a honosia sa svojím veľkým bohatstvom?
Pred tými, čo sa spoliehajú na svoju silu a chvastajú sa nadmerným bohatstvom?
ktorí sa spoliehajú na svoj majetok a vystatujú sa veľkým bohatstvom?
Oni se spoléhají na vlastní jmění,chlubí se velikostí svého bohatství.
kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?
’āḥ, lō- p̄āḏōh yip̄deh ’îš; lō- yittên lêlōhîm kāp̄ərōw.
אָ֗ח לֹא־ פָדֹ֣ה יִפְדֶּ֣ה אִ֑ישׁ לֹא־ יִתֵּ֖ן לֵאלֹהִ֣ים כָּפְרֽוֹ׃
Ž 49,8
Nikto nijakým činom nevykúpi brata, nedá Bohu za neho smierneho
Nikto nemôže brata vykúpiť, ani Bohu cenu zmierenia zaň vyplatiť,
Veď sám seba nevykúpi nik, ani nezaplatí Bohu výkupné za seba.
Nikto nemôže vykúpiť ani brata, ani za seba dať Bohu cenu zmierenia,
Jeden druhého však vykoupit nedokáže,nevnutí za něj Bohu úplatek.
Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.
wəyêqar piḏyōwn nap̄šām, wəḥāḏal lə‘ōwlām.
וְ֭יֵקַר פִּדְי֥וֹן נַפְשָׁ֗ם וְחָדַ֥ל לְעוֹלָֽם׃
Ž 49,9
(Lebo by predrahé bolo výkupné ich duše, a nechal by to na veky!),
lebo je pridrahé výkupné za jeho dušu. Upustiť musí navždy od toho,
Cena za vykúpenie života je príliš vysoká; nikdy nebude stačiť,
lebo priveľké je výkupné za život. Navždy sa musí zriecť toho,
Výkupné za život je příliš drahé,nikdo z nich toto nikdy nesvede!
Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho ,
wîḥî- ‘ōwḏ lāneṣaḥ; lō yir’eh haššāḥaṯ.
וִֽיחִי־ ע֥וֹד לָנֶ֑צַח לֹ֖א יִרְאֶ֣ה הַשָּֽׁחַת׃
Ž 49,10
aby žil ďalej na večnosť a nevidel porušenia!
aby žil ďalej naveky a nevidel hrob;
aby človek žil naveky a zánik neuzrel.
že bude žiť naveky a že nikdy neuzrie hrob.
Nikdo nebude naživu věčně,hrobová jáma nikoho nemine.
že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.
kî yir’eh ḥăḵāmîm yāmūṯū, yaḥaḏ kəsîl wāḇa‘ar yōḇêḏū; wə‘āzəḇū la’ăḥêrîm ḥêlām.
כִּ֤י יִרְאֶ֨ה ׀ חֲכָ֘מִ֤ים יָמ֗וּתוּ יַ֤חַד כְּסִ֣יל וָבַ֣עַר יֹאבֵ֑דוּ וְעָזְב֖וּ לַאֲחֵרִ֣ים חֵילָֽם׃
Ž 49,11
Lebo vidieť, že i múdri zomierajú, spolu hynú blázon a nesmyselný a svoj majetok zanechávajú iným.
a predsa ho uvidí. Múdri umierajú, blázon i nerozumný spolu hynú a iným nechávajú svoje bohatstvo.
Veď vidí, že umierajú aj mudrci, rovnako hynie blázon i hlupák a cudzím nechávajú svoje bohatstvo.
No predsa ho uzrie! Zomierajú múdri, hynie blázon i nerozumný a svoje bohatstvo nechávajú iným.
Jak vidno, i moudrý člověk zemře,stejně tak hyne tupec a hrubián,každý své jmění cizím zanechá!
Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným.
qirbām bāttêmōw lə‘ōwlām, miškənōṯām ləḏōr wāḏōr; qārə’ū ḇišmōwṯām, ‘ălê ’ăḏāmōwṯ.
קִרְבָּ֤ם בָּתֵּ֨ימוֹ ׀ לְֽעוֹלָ֗ם מִ֭שְׁכְּנֹתָם לְדֹ֣ר וָדֹ֑ר קָֽרְא֥וּ בִ֝שְׁמוֹתָ֗ם עֲלֵ֣י אֲדָמֽוֹת׃
Ž 49,12
Myslia si, že ich domy budú trvať na veky, ich príbytky z pokolenia na pokolenie; nazývajú zeme po svojich menách.
Hroby sú naveky ich domami, ich príbytkami z rodu na rod, i keď si zeme svojím menom pomenovali.
Hroby im budú večnými domami, príbytkami z pokolenia na pokolenie, aj keď krajiny pomenovali podľa svojich mien.
Navždy majú v hrobe svoj domov a príbytok z rodu na rod, hoci pozemky pomenovali svojím menom.
Jejich hroby jim budou věčnými domy,na věky věků jim budou obydlím,třebaže dříve vlastnili pozemky.
Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role.
wə’āḏām bîqār bal- yālîn; nimšal kabbəhêmōwṯ niḏmū.
וְאָדָ֣ם בִּ֭יקָר בַּל־ יָלִ֑ין נִמְשַׁ֖ל כַּבְּהֵמ֣וֹת נִדְמֽוּ׃
Ž 49,13
Ale človek netrvá vo svojej sláve; je podobný hovädám, ktoré hynú.
Ani človek neostáva v nádhere, podobný je statku, ktorý hynie.
Veď človek, aj keď má meno, nebude tu trvalo; je ako lichva, čo hynie; v tom je jej podobný.
Človek si v blahobyte ani neodpočinie, je ako zviera, ktoré hynie.
Při vší své nádheře tu lidé nezůstanou,tak jako zvířata musí zahynout!
Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou.
Ž 49,14
Tá ich cesta je ich bláznovstvom, a ľudia po nich si ľubujú v ich rečiach. Sélah.
Taký je osud tých, čo si bláznivo dôverujú, a koniec tých, čo vo svojich ústach majú záľubu. Sela.
Taký je osud tých, čo sa spoliehajú na seba, a koniec tých, čo sa vo vlastných slovách kochajú.
Taký je údel tých, čo si nerozvážne dôverujú, aj ich nasledovníkov, čo schvaľujú ich reči. — Sela —
Takto dopadnou, kdo jsou si sebou jistí,i ti, kdo obdivují jejich výroky. séla
To je cesta těch, kdo bláznovství se drží ; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech.
kaṣṣōn liš’ōwl šattū māweṯ yir‘êm wayyirdū ḇām yəšārîm labbōqer, [wəṣîrām ḵ] (wəṣūrām q) ləḇallōwṯ šə’ōwl, mizzəḇul lōw.
כַּצֹּ֤אן ׀ לִֽשְׁא֣וֹל שַׁתּוּ֮ מָ֤וֶת יִ֫רְעֵ֥ם וַיִּרְדּ֘וּ בָ֤ם יְשָׁרִ֨ים ׀ לַבֹּ֗קֶר [וְצִירָם כ] (וְ֭צוּרָם ק) לְבַלּ֥וֹת שְׁא֗וֹל מִזְּבֻ֥ל לֽוֹ׃
Ž 49,15
Ako ovce budú složení v hrobe; smrť ich spasie, a ráno budú priami panovať nad nimi. A ich obraz? Je na to, aby sa rozpadol v hrobe jako vetché rúcho preč zo svojho vznešeného obydlia.
Klesnú do podsvetia ako ovce a smrť im bude pastierom; zostúpia priamo do hrobu, ich podoba sa rozplynie a podsvetie im bude príbytkom.
Ako ovce sa ženú do priepasti a smrť je ich pastierom. Padajú strmhlav do hrobu, ich zjav sa pominie: podsvetie im bude príbytkom.
Rútia sa do ríše mŕtvych ako ovce, smrť im bude pastierom. Zostúpia priamo do hrobu, ich podoba sa rozplynie v ríši mŕtvych, zostanú bez svojich príbytkov.
Do hrobu zahnáni budou jak ovce,smrt bude nakonec jejich pastýřem!Ráno pak poctiví pošlapají je,když jejich tělo bude v hrobě hnítdaleko od jejich slavných obydlí.
Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá.
’aḵ- ’ĕlōhîm, yip̄deh nap̄šî mîyaḏ- šə’ōwl; kî yiqqāḥênî selāh.
אַךְ־ אֱלֹהִ֗ים יִפְדֶּ֣ה נַ֭פְשִׁי מִֽיַּד־ שְׁא֑וֹל כִּ֖י יִקָּחֵ֣נִי סֶֽלָה׃
Ž 49,16
Ale Bôh vykúpi moju dušu z ruky pekla, lebo si ma vezme. Sélah.
Ale Boh vykúpi mi dušu, z moci podsvetia ma iste vezme. Sela.
No moju dušu Boh vykúpi, z moci podsvetia ma iste vezme k sebe.
Mňa však vykúpi Boh, vytrhne ma z moci ríše smrti. — Sela —
Můj život ale Bůh z hrobu vykoupí,on mě vytrhne z jeho sevření! séla
Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme!
Ž 49,17
Neboj sa, keď niekto bohatne, keď sa množí sláva jeho domu!
Neboj sa, keď niekto zbohatne, keď rozmnoží sa sláva jeho domu.
Netráp sa, ak niekto bohatne a ak sa poklad jeho domu zväčšuje.
Nemaj obavy, ak niekto bohatne a množí blahobyt svojho domu;
Proto se nestrachuj, když někdo bohatneani když jeho dům slavně vzmáhá se.
Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu;
kî lō ḇəmōwṯōw yiqqaḥ hakkōl; lō- yêrêḏ ’aḥărāw kəḇōwḏōw.
כִּ֤י לֹ֣א בְ֭מוֹתוֹ יִקַּ֣ח הַכֹּ֑ל לֹא־ יֵרֵ֖ד אַחֲרָ֣יו כְּבוֹדֽוֹ׃
Ž 49,18
Lebo pri svojej smrti nevezme ničoho z toho; nesostúpi za ním jeho sláva.
Lebo keď zomrie, nevezme všetko so sebou a jeho sláva nezostúpi za ním.
Lebo keď zomrie, nič si nevezme so sebou, jeho poklad s ním nepôjde.
veď keď zomrie, nič si nevezme so sebou; jeho blahobyt nezostúpi za ním.
Až zemře, nic s sebou nepobere,jeho nádhera s ním dolů nepůjde.
zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí.
kî- nap̄šōw bəḥayyāw yəḇārêḵ; wəyōwḏuḵā, kî- ṯêṭîḇ lāḵ.
כִּֽי־ נַ֭פְשׁוֹ בְּחַיָּ֣יו יְבָרֵ֑ךְ וְ֝יוֹדֻ֗ךָ כִּי־ תֵיטִ֥יב לָֽךְ׃
Ž 49,19
Lebo žehná svojej duši vo svojom živote. A budú ťa chváliť, keď si budeš hovieť.-
I keď sa blaženým cíti zaživa; i keď ťa chválili, že sa ti dobre vodí,
Aj keď si blahoželal za živa: "Budú ťa chváliť, že si si dobre počínal,"
Aj keď si zaživa navráva: Chvália ťa, že si si dobre počínal! —
Za svého života sám sobě dobrořečil:„Musí se uznat, že máš blahobyt!“
I když zaživa si dobrořečil: „Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře,“
tāḇōw ‘aḏ- dōwr ’ăḇōwṯāw; ‘aḏ- nêṣaḥ, lō yir’ū- ’ōwr.
תָּ֭בוֹא עַד־ דּ֣וֹר אֲבוֹתָ֑יו עַד־ נֵ֝֗צַח לֹ֣א יִרְאוּ־ אֽוֹר׃
Ž 49,20
Ale keď prijdeš až k pokoleniu jeho otcov, uzrieš, že neuvidia svetla až na večnosť.
vrátiš sa k pokoleniu svojich otcov, ktorí už svetlo nikdy neuvidia.
predsa k pokoleniu svojich otcov musí zostúpiť a tí už nikdy svetlo neuzrú.
predsa pôjde k pokoleniu svojich predkov, ktorí už nikdy neuvidia svetlo.
Musí však odejít za svými předky,světlo už nikdy nespatří.
musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo.
’āḏām bîqār wəlō yāḇîn; nimšal kabbəhêmōwṯ niḏmū.
אָדָ֣ם בִּ֭יקָר וְלֹ֣א יָבִ֑ין נִמְשַׁ֖ל כַּבְּהֵמ֣וֹת נִדְמֽוּ׃
Ž 49,21
Človek v sláve, ak tomu nerozumie, podobný je hovädám, ktoré hynú.
Človek neostáva v nádhere, podobný je statku, ktorý hynie.
A keby človek mal čo akú hodnosť, a toto by si nevšímal, je ako lichva, čo hynie; v tom je jej podobný.
Človek v blahobyte to nechápe, je ako zviera, ktoré hynie.
Při vší své nádheře když lidé neprohlédnou,tak jako zvířata musí zahynout.
Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou.
1Náčelníkovi speváckeho sboru. Synov Kórachových. Žalm. 2Počujte to, všetky národy; pozorujte ušima, všetci obyvatelia sveta, 3jako vysokého, tak i nízkeho rodu synovia, všetci dovedna, bohatý aj chudobný! 4Moje ústa budú hovoriť múdrosť, a to, o čom rozmýšľa moje srdce, je rozumnosť. 5Nakloním svoje ucho k prísloviu; pri harfe započnem svoju hlbokú, umnú reč: 6Prečo by som sa mal báť vo dňoch zlého? Len keby ma obkľúčila neprávosť mojich pätí.- 7A nože tí, ktorí sa nadejú na svoju moc a chvália sa svojím veľkým bohatstvom, nech počujú! 8Nikto nijakým činom nevykúpi brata, nedá Bohu za neho smierneho 9(Lebo by predrahé bolo výkupné ich duše, a nechal by to na veky!), 10aby žil ďalej na večnosť a nevidel porušenia! 11Lebo vidieť, že i múdri zomierajú, spolu hynú blázon a nesmyselný a svoj majetok zanechávajú iným. 12Myslia si, že ich domy budú trvať na veky, ich príbytky z pokolenia na pokolenie; nazývajú zeme po svojich menách.
13Ale človek netrvá vo svojej sláve; je podobný hovädám, ktoré hynú. 14Tá ich cesta je ich bláznovstvom, a ľudia po nich si ľubujú v ich rečiach. Sélah. 15Ako ovce budú složení v hrobe; smrť ich spasie, a ráno budú priami panovať nad nimi. A ich obraz? Je na to, aby sa rozpadol v hrobe jako vetché rúcho preč zo svojho vznešeného obydlia. 16Ale Bôh vykúpi moju dušu z ruky pekla, lebo si ma vezme. Sélah. 17Neboj sa, keď niekto bohatne, keď sa množí sláva jeho domu! 18Lebo pri svojej smrti nevezme ničoho z toho; nesostúpi za ním jeho sláva. 19Lebo žehná svojej duši vo svojom živote. A budú ťa chváliť, keď si budeš hovieť.- 20Ale keď prijdeš až k pokoleniu jeho otcov, uzrieš, že neuvidia svetla až na večnosť. 21Človek v sláve, ak tomu nerozumie, podobný je hovädám, ktoré hynú.
1Pre hudobný prednes. Žalm Kórachovcov. 2Čujte to, všetky národy, naslúchajte, všetci obyvatelia zeme, 3pospolití i poprední, napospol bohatí aj chudobní! 4Moje ústa hovoriť budú múdrosti, a rozjímanie môjho srdca bude rozumné. 5Nakloním svoje ucho k podobenstvu, za zvukov harfy vysvetlím svoju záhadu. 6Prečo sa mám báť v dňoch neresti, keď ma obkľučuje neprávosť mojich sliedičov, 7ktorí sa spoliehajú na svoj majetok a honosia sa svojím veľkým bohatstvom? 8Nikto nemôže brata vykúpiť, ani Bohu cenu zmierenia zaň vyplatiť, 9lebo je pridrahé výkupné za jeho dušu. Upustiť musí navždy od toho, 10aby žil ďalej naveky a nevidel hrob; 11a predsa ho uvidí. Múdri umierajú, blázon i nerozumný spolu hynú a iným nechávajú svoje bohatstvo. 12Hroby sú naveky ich domami, ich príbytkami z rodu na rod, i keď si zeme svojím menom pomenovali.
13Ani človek neostáva v nádhere, podobný je statku, ktorý hynie. 14Taký je osud tých, čo si bláznivo dôverujú, a koniec tých, čo vo svojich ústach majú záľubu. Sela. 15Klesnú do podsvetia ako ovce a smrť im bude pastierom; zostúpia priamo do hrobu, ich podoba sa rozplynie a podsvetie im bude príbytkom. 16Ale Boh vykúpi mi dušu, z moci podsvetia ma iste vezme. Sela. 17Neboj sa, keď niekto zbohatne, keď rozmnoží sa sláva jeho domu. 18Lebo keď zomrie, nevezme všetko so sebou a jeho sláva nezostúpi za ním. 19I keď sa blaženým cíti zaživa; i keď ťa chválili, že sa ti dobre vodí, 20vrátiš sa k pokoleniu svojich otcov, ktorí už svetlo nikdy neuvidia. 21Človek neostáva v nádhere, podobný je statku, ktorý hynie.
1Zbormajstrovi. Žalm Koreho synov. 2Čujte to, všetky národy, počúvajte, všetci obyvatelia zeme; 3vy všetci, prostí aj vznešení, všetci vospolok, bohatí aj chudobní. 4Moje ústa hovoria múdrosť a moje srdce uvažuje o tom, čo je rozumné. 5K prísloviam ucho nakláňam, pri zvukoch lýry vysvetlím svoju záhadu. 6Prečo by som sa mal strachovať v dňoch nešťastných, keď ma obkľučuje zloba tých, čo mi chcú nohy podraziť? 7Pred tými, čo sa spoliehajú na svoju silu a chvastajú sa nadmerným bohatstvom? 8Veď sám seba nevykúpi nik, ani nezaplatí Bohu výkupné za seba. 9Cena za vykúpenie života je príliš vysoká; nikdy nebude stačiť, 10aby človek žil naveky a zánik neuzrel. 11Veď vidí, že umierajú aj mudrci, rovnako hynie blázon i hlupák a cudzím nechávajú svoje bohatstvo. 12Hroby im budú večnými domami, príbytkami z pokolenia na pokolenie, aj keď krajiny pomenovali podľa svojich mien.
13Veď človek, aj keď má meno, nebude tu trvalo; je ako lichva, čo hynie; v tom je jej podobný. 14Taký je osud tých, čo sa spoliehajú na seba, a koniec tých, čo sa vo vlastných slovách kochajú. 15Ako ovce sa ženú do priepasti a smrť je ich pastierom. Padajú strmhlav do hrobu, ich zjav sa pominie: podsvetie im bude príbytkom. 16No moju dušu Boh vykúpi, z moci podsvetia ma iste vezme k sebe. 17Netráp sa, ak niekto bohatne a ak sa poklad jeho domu zväčšuje. 18Lebo keď zomrie, nič si nevezme so sebou, jeho poklad s ním nepôjde. 19Aj keď si blahoželal za živa: "Budú ťa chváliť, že si si dobre počínal," 20predsa k pokoleniu svojich otcov musí zostúpiť a tí už nikdy svetlo neuzrú. 21A keby človek mal čo akú hodnosť, a toto by si nevšímal, je ako lichva, čo hynie; v tom je jej podobný.
1Zbormajstrovi. Žalm Kórachovcov. 2Čujte to všetky národy, zbystrite sluch všetci obyvatelia sveta, 3jednoduchí i vznešení, bohatí spolu s&nbsp;chudobnými! 4Moje ústa vyslovia múdre výroky a úvahy môjho srdca budú rozumné. 5Nakloním ucho k&nbsp;múdrym výrokom, za zvuku harfy vyjavím svoje tajomstvo. 6Prečo sa mám báť v&nbsp;zlých dňoch, keď ma tiesni zločinnosť záškodníkov, 7ktorí sa spoliehajú na svoj majetok a vystatujú sa veľkým bohatstvom? 8Nikto nemôže vykúpiť ani brata, ani za seba dať Bohu cenu zmierenia, 9lebo priveľké je výkupné za život. Navždy sa musí zriecť toho, 10že bude žiť naveky a že nikdy neuzrie hrob. 11No predsa ho uzrie! Zomierajú múdri, hynie blázon i nerozumný a svoje bohatstvo nechávajú iným. 12Navždy majú v&nbsp;hrobe svoj domov a príbytok z&nbsp;rodu na rod, hoci pozemky pomenovali svojím menom.
13Človek si v&nbsp;blahobyte ani neodpočinie, je ako zviera, ktoré hynie. 14Taký je údel tých, čo si nerozvážne dôverujú, aj ich nasledovníkov, čo schvaľujú ich reči. — Sela — 15Rútia sa do ríše mŕtvych ako ovce, smrť im bude pastierom. Zostúpia priamo do hrobu, ich podoba sa rozplynie v&nbsp;ríši mŕtvych, zostanú bez svojich príbytkov. 16Mňa však vykúpi Boh, vytrhne ma z&nbsp;moci ríše smrti. — Sela — 17Nemaj obavy, ak niekto bohatne a množí blahobyt svojho domu; 18veď keď zomrie, nič si nevezme so sebou; jeho blahobyt nezostúpi za ním. 19Aj keď si zaživa navráva: Chvália ťa, že si si dobre počínal! — 20predsa pôjde k&nbsp;pokoleniu svojich predkov, ktorí už nikdy neuvidia svetlo. 21Človek v&nbsp;blahobyte to nechápe, je ako zviera, ktoré hynie.
1Pro předního zpěváka.Žalm synů Korachových. 2Všechny národy, naslouchejte,obyvatelé světa, poslyšte, 3obyčejní lidé tak jako důležití,ať už jste chudí nebo bohatí. 4Z mých úst teď moudrá slova zazní,rozumně mé srdce přemýšlí, 5své ucho nakláním k moudré písni,za zvuků citery tajemství odhalím: 6Proč bych se bát měl ve zlých časech,když jsem obklopen záští nepřátel? 7Oni se spoléhají na vlastní jmění,chlubí se velikostí svého bohatství. 8Jeden druhého však vykoupit nedokáže,nevnutí za něj Bohu úplatek. 9Výkupné za život je příliš drahé,nikdo z nich toto nikdy nesvede! 10Nikdo nebude naživu věčně,hrobová jáma nikoho nemine. 11Jak vidno, i moudrý člověk zemře,stejně tak hyne tupec a hrubián,každý své jmění cizím zanechá! 12Jejich hroby jim budou věčnými domy,na věky věků jim budou obydlím,třebaže dříve vlastnili pozemky.
13Při vší své nádheře tu lidé nezůstanou,tak jako zvířata musí zahynout! 14Takto dopadnou, kdo jsou si sebou jistí,i ti, kdo obdivují jejich výroky. séla 15Do hrobu zahnáni budou jak ovce,smrt bude nakonec jejich pastýřem!Ráno pak poctiví pošlapají je,když jejich tělo bude v hrobě hnítdaleko od jejich slavných obydlí. 16Můj život ale Bůh z hrobu vykoupí,on mě vytrhne z jeho sevření! séla 17Proto se nestrachuj, když někdo bohatneani když jeho dům slavně vzmáhá se. 18Až zemře, nic s sebou nepobere,jeho nádhera s ním dolů nepůjde. 19Za svého života sám sobě dobrořečil:„Musí se uznat, že máš blahobyt!“ 20Musí však odejít za svými předky,světlo už nikdy nespatří. 21Při vší své nádheře když lidé neprohlédnou,tak jako zvířata musí zahynout.
1Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm. 2Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte, 3ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci. 4Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti. 5Nakloním své ucho ku příslovím, při citeře předložím svou hádanku i výklad. 6Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci, 7kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí? 8Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. 9Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho , 10že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy. 11Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným. 12Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role.
13Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou. 14To je cesta těch, kdo bláznovství se drží ; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech. 15Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá. 16Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme! 17Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu; 18zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí. 19I když zaživa si dobrořečil: „Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře,“ 20musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo. 21Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou.
1lamnaṣṣêaḥ liḇnê- qōraḥ mizmōwr. šim‘ū- zōṯ kāl- hā‘ammîm; ha’ăzînū, kāl- yōšəḇê ḥāleḏ. 2gam- bənê ’āḏām gam- bənê- ’îš; yaḥaḏ, ‘āšîr wə’eḇyōwn. 3pî yəḏabbêr ḥāḵəmōwṯ; wəhāḡūṯ libbî ṯəḇūnōwṯ. 4’aṭṭeh ləmāšāl ’āzənî; ’ep̄taḥ bəḵinnōwr, ḥîḏāṯî. 5lāmmāh ’îrā bîmê rā‘; ‘ăwōn ‘ăqêḇay yəsūbênî. 6habbōṭəḥîm ‘al- ḥêlām; ūḇərōḇ ‘āšərām, yiṯhallālū. 7’āḥ, lō- p̄āḏōh yip̄deh ’îš; lō- yittên lêlōhîm kāp̄ərōw. 8wəyêqar piḏyōwn nap̄šām, wəḥāḏal lə‘ōwlām. 9wîḥî- ‘ōwḏ lāneṣaḥ; lō yir’eh haššāḥaṯ. 10kî yir’eh ḥăḵāmîm yāmūṯū, yaḥaḏ kəsîl wāḇa‘ar yōḇêḏū; wə‘āzəḇū la’ăḥêrîm ḥêlām. 11qirbām bāttêmōw lə‘ōwlām, miškənōṯām ləḏōr wāḏōr; qārə’ū ḇišmōwṯām, ‘ălê ’ăḏāmōwṯ. 12wə’āḏām bîqār bal- yālîn; nimšal kabbəhêmōwṯ niḏmū.
13zeh ḏarkām kêsel lāmōw; wə’aḥărêhem bəp̄îhem yirṣū selāh. 14kaṣṣōn liš’ōwl šattū māweṯ yir‘êm wayyirdū ḇām yəšārîm labbōqer, [wəṣîrām ḵ] (wəṣūrām q) ləḇallōwṯ šə’ōwl, mizzəḇul lōw. 15’aḵ- ’ĕlōhîm, yip̄deh nap̄šî mîyaḏ- šə’ōwl; kî yiqqāḥênî selāh. 16’al- tîrā kî- ya‘ăšir ’îš; kî- yirbeh kəḇōwḏ bêṯōw. 17kî lō ḇəmōwṯōw yiqqaḥ hakkōl; lō- yêrêḏ ’aḥărāw kəḇōwḏōw. 18kî- nap̄šōw bəḥayyāw yəḇārêḵ; wəyōwḏuḵā, kî- ṯêṭîḇ lāḵ. 19tāḇōw ‘aḏ- dōwr ’ăḇōwṯāw; ‘aḏ- nêṣaḥ, lō yir’ū- ’ōwr. 20’āḏām bîqār wəlō yāḇîn; nimšal kabbəhêmōwṯ niḏmū.
< Predošlá kapitola Nasledujúca kapitola >