Žalmy, 39. kapitola

< Predošlá kapitola Nasledujúca kapitola >
Ž 39,1
Náčelníkovi speváckeho sboru, Jedutúnovi. Žalm Dávidov.
Pre hudobný prednes. Pre Jedutúna. Žalm Dávidov.
Zbormajstrovi. Jedutunovi. Dávidov žalm.
Pre zbormajstra Jedutúna. Dávidov žalm.
Pro předního zpěváka Jedutuna.Žalm Davidův.
Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Davidův.
lamnaṣṣêaḥ [lîḏîṯūn ḵ] (lîḏūṯūn, q) mizmōwr ləḏāwiḏ. ’āmartî, ’ešmərāh ḏərāḵay mêḥăṭōw ḇilšōwnî ’ešmərāh ləp̄î maḥsōwm; bə‘ōḏ rāšā‘ ləneḡdî.
לַמְנַצֵּ֥חַ [לִידִיתוּן כ] (לִֽידוּת֗וּן ק) מִזְמ֥וֹר לְדָוִֽד׃ אָמַ֗רְתִּי אֶֽשְׁמְרָ֣ה דְרָכַי֮ מֵחֲט֪וֹא בִלְשׁ֫וֹנִ֥י אֶשְׁמְרָ֥ה לְפִ֥י מַחְס֑וֹם בְּעֹ֖ד רָשָׁ֣ע לְנֶגְדִּֽי׃
Ž 39,2
Povedal som: Budem pozorovať na svoje cesty, aby som nezhrešil svojím jazykom; budem strážiť svoje ústa, aby maly úzdu, dokiaľ bude predo mnou bezbožný.
Povedal som: Pozor dám na svoje cesty, aby som nezhrešil jazykom; na uzde si chcem držať jazyk, dokiaľ je bezbožník predo mnou!
Povedal som: "Budem dávať pozor na svoje správanie, aby som nezhrešil jazykom. K svojim ústam postavím stráž, dokiaľ je hriešnik predo mnou."
Povedal som: Dám pozor na svoje správanie, aby som nezhrešil jazykom. Budem držať ústa na uzde, kým je bezbožník pri mne.
Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty,svým jazykem abych nehřešil,na uzdě svoje ústa podržím,dokud je se mnou ničemník.“
Řekl jsem si : Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.
ne’ĕlamtî ḏūmîyāh heḥĕšêṯî miṭṭōwḇ; ūḵə’êḇî ne‘kār.
נֶאֱלַ֣מְתִּי ד֭וּמִיָּה הֶחֱשֵׁ֣יתִי מִטּ֑וֹב וּכְאֵבִ֥י נֶעְכָּֽר׃
Ž 39,3
A tak som nevydal hlasu jako nemý a mlčal som viac, než bolo dobre. Ale moja bolesť sa búrila.
Onemel som a zatíchol, zamĺkol som nedbajúc na výhody, ale moja bolesť sa rozjatrila.
Ako nemý som zatíchol a zamĺkol, šťastia zbavený, bolesť sa mi však znova ozvala.
Odmlčal som sa a onemel. Bol som ticho, no bez výsledku. Moja bolesť sa rozjatrila.
Jako němý jsem zůstal tiše,nadobro jsem se odmlčel,svou bolest však jen jitřil jsem.
Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila.
Ž 39,4
Moje srdce sa rozpálilo v mojom vnútri, a keď som rozmýšľal, zanietil sa vo mne oheň; vravel som svojím jazykom
Tlelo mi srdce vo vnútri, pri rozjímaní oheň vzplanul vo mne. Musel som prehovoriť jazykom:
Srdce sa mi rozpálilo v hrudi a pri rozjímaní vzplanul vo mne oheň.
Srdce sa mi rozpálilo v hrudi. Oheň vzplanul pri rozjímaní. Musel som prehovoriť.
Srdce mě pálilo v útrobách,oheň mi hořel v myšlenkách,takže můj jazyk začal promlouvat:
Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto :
hōwḏî‘ênî Yahweh qiṣṣî, ūmiddaṯ yāmay mah- hî; ’êḏə‘āh, meh- ḥāḏêl ’ānî.
הוֹדִ֘יעֵ֤נִי יְהוָ֨ה ׀ קִצִּ֗י וּמִדַּ֣ת יָמַ֣י מַה־ הִ֑יא אֵ֝דְעָ֗ה מֶה־ חָדֵ֥ל אָֽנִי׃
Ž 39,5
a riekol som: Daj mi znať, ó, Hospodine, môj koniec, a jaký je výmer mojich dní, aby som vedel, ako rýchle sa pominiem.
Hospodine, daj mi poznať, že skonať musím, a ako je môj život vymeraný, aby som vedel, aký som pominuteľný!
A môj jazyk preriekol: "Daj mi poznať, Pane, môj koniec i aký je ešte počet mojich dní; nech si uvedomím, aký je krátky môj život."
Hospodin, daj mi poznať, kedy skonám, a aký je počet mojich dní, aby som si uvedomil, aký som pominuteľný.
Můj konec, Hospodine, ukaž mi,kolik dnů jsi mi odměřil,ať poznám, jak pomíjím!
Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.
hinnêh ṭəp̄āḥōwṯ nāṯattāh yāmay, wəḥeldî ḵə’ayin neḡdeḵā; ’aḵ kāl- heḇel kāl- ’āḏām, niṣṣāḇ selāh.
הִנֵּ֤ה טְפָח֨וֹת ׀ נָ֘תַ֤תָּה יָמַ֗י וְחֶלְדִּ֣י כְאַ֣יִן נֶגְדֶּ֑ךָ אַ֥ךְ כָּֽל־ הֶ֥בֶל כָּל־ אָ֝דָ֗ם נִצָּ֥ב סֶֽלָה׃
Ž 39,6
A hľa, dal si mi dní na šír niekoľko dlaní, a môj vek je pred tebou jako nič. Áno, všetko je márnosť, i každý človek, čo i jako pevne stojí. Sélah.
Ajhľa, na piade si mi vymeral dni a čas môjho života je ako nič pred Tebou. Len ako márnosť stojí tu každý človek. Sela.
Hľa na pár piadí si mi dní nameral a dĺžka môjho žitia je ako nič pred tebou. Veru, len zdaním je bytie človeka,
Hľa, dal si mi času na piaď a dĺžka môjho života pre teba je ako nič. Každý človek je len akoby vánok, aj keď pevne stojí. — Sela —
Ach, jen hrstku dnů dals mi,můj věk je u tebe jako nic,člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla
Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.
’aḵ- bəṣelem yiṯhalleḵ- ’îš, ’aḵ- heḇel yehĕmāyūn; yiṣbōr, wəlō- yêḏa‘ mî- ’ōsəp̄ām.
אַךְ־ בְּצֶ֤לֶם ׀ יִֽתְהַלֶּךְ־ אִ֗ישׁ אַךְ־ הֶ֥בֶל יֶהֱמָי֑וּן יִ֝צְבֹּ֗ר וְֽלֹא־ יֵדַ֥ע מִי־ אֹסְפָֽם׃
Ž 39,7
Áno, človek ide ta jako tôňa; púha márnosť je, za čo sa nepokojí; hromadí, a nevie, kto to všetko poberie.
Len ako tôňa chodí človek, len pre márnosť sa vzrušuje, hromadí, ale nevie, kto to poberie.
každý sa mihne ako vidina. Naozaj len nadarmo sa pachtí a lopotí, poklady zháňa, hoc nevie, kto ich zoberie.
Človek pobieha sem i ta ako tieň, vzrušuje sa pre zbytočnosti, hromadí, hoci nevie, kto to zoberie.
Jak pouhý stín člověk životem kráčí,marně se trápí, marně hromadí,nevěda ani, kdo to podědí!
Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.
wə‘attāh mah- qiwwîṯî ’ăḏōnāy; tōwḥaltî, ləḵā hî.
וְעַתָּ֣ה מַה־ קִּוִּ֣יתִי אֲדֹנָ֑י תּ֝וֹחַלְתִּ֗י לְךָ֣ הִֽיא׃
Ž 39,8
A tak teraz na čože by som očakával, ó, Pane? Ten, na koho sa nadejem, si ty.
A teraz, čo očakávať, Pane? K Tebe sa nesie moja nádej.
A teraz, Pane, ešte čo mám čakať? Ty si moja nádej.
Na čo by som mal teda čakať, Pane? Moja nádej sa upiera k tebe,
Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal?Všechna má naděje v tobě spočívá!
A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.
mikkāl pəšā‘ay haṣṣîlênî; ḥerpaṯ nāḇāl, ’al- təśîmênî.
מִכָּל־ פְּשָׁעַ֥י הַצִּילֵ֑נִי חֶרְפַּ֥ת נָ֝בָ֗ל אַל־ תְּשִׂימֵֽנִי׃
Ž 39,9
Vytrhni ma zo všetkých mojich prestúpení! Nevystav ma na potupu bláznovi!
Vytrhni ma zo všetkých mojich priestupkov, nevydávaj ma bláznom na posmech!
Zo všetkých mojich neprávostí ma vysloboď a nevystav ma hlupákovi na posmech.
zbav ma každej viny. Nevydávaj ma bláznovi na posmech.
Vyprosti mě ze všech mých provinění,ať se mi prosím blázni nesmějí!
Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!
ne’ĕlamtî lō ’ep̄taḥ- pî; kî ’attāh ‘āśîṯā.
נֶ֭אֱלַמְתִּי לֹ֣א אֶפְתַּח־ פִּ֑י כִּ֖י אַתָּ֣ה עָשִֽׂיתָ׃
Ž 39,10
Zanemel som; neotvorím svojich úst, lebo si to ty učinil.
Onemel som, neotvorím ústa, lebo Ty si to urobil.
Onemel som, neotvorím ústa, lebo si to ty urobil.
Zmĺknem a neotvorím ústa, lebo ty konáš.
Zůstanu tiše, neotevřu ústa,protože tys to způsobil!
Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.
hāsêr mê‘ālay niḡ‘eḵā; mittiḡraṯ yāḏəḵā, ’ănî ḵālîṯî.
הָסֵ֣ר מֵעָלַ֣י נִגְעֶ֑ךָ מִתִּגְרַ֥ת יָ֝דְךָ֗ אֲנִ֣י כָלִֽיתִי׃
Ž 39,11
Odvráť svoj úder odo mňa, lebo ja hyniem od švihania tvojej ruky.
Odvráť odo mňa svoj úder, zhynul som od švihania Tvojej ruky.
Odním odo mňa svoje tresty, bo hyniem pod úderom tvojej ruky.
Odvráť odo mňa svoje tresty, hyniem pod údermi tvojej ruky.
Odvrať ode mě svoji metlu,pod ranami tvé ruky umírám!
Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou!
bəṯōwḵāḥōwṯ ‘al- ‘āwōn yissartā ’îš, wattemes kā‘āš ḥămūḏōw; ’aḵ heḇel kāl- ’āḏām selāh.
בְּֽתוֹכָ֘ח֤וֹת עַל־ עָוֹ֨ן ׀ יִסַּ֬רְתָּ אִ֗ישׁ וַתֶּ֣מֶס כָּעָ֣שׁ חֲמוּד֑וֹ אַ֤ךְ הֶ֖בֶל כָּל־ אָדָ֣ם סֶֽלָה׃
Ž 39,12
Keď kárajúc pre neprávosť tresceš človeka, rozpadáva sa jeho pôvab ako moľovina. Áno, vskutku je márnosťou každý človek. Sélah.
Trestami za vinu karháš človeka, rozkladáš sťa moľ to, čo je vzácne na ňom. Len márnosťou je každý človek. Sela.
Trestami za hriechy naprávaš človeka. Ako moľ ničíš, čo má najcennejšie; veru, každý človek je len márna vidina.
Za previnenie napomínaš ľudí trestom, ako moľ ničíš to, po čom túžia. Veru, každý človek je len vánok. — Sela —
Když trestáš člověka za jeho vinu,jako mol ničíš vše, co měl rád –člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla
Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.
šim‘āh- ṯəp̄illāṯî Yahweh wəšaw‘āṯî ha’ăzînāh ’el- dim‘āṯî, ’al- teḥĕraš kî ḡêr ’ānōḵî ‘immāḵ; tōwōšāḇ, kəḵāl- ’ăḇōwṯāy.
שִֽׁמְעָ֥ה־ תְפִלָּתִ֨י ׀ יְהוָ֡ה וְשַׁוְעָתִ֨י ׀ הַאֲזִינָה֮ אֶֽל־ דִּמְעָתִ֗י אַֽל־ תֶּ֫חֱרַ֥שׁ כִּ֤י גֵ֣ר אָנֹכִ֣י עִמָּ֑ךְ תּ֝וֹשָׁ֗ב כְּכָל־ אֲבוֹתָֽי׃
Ž 39,13
Počuj moju modlitbu, Hospodine; nakloň ucho k môjmu volaniu o pomoc! Nemlč na moje slzy! Lebo som cudzincom u teba; som pohostínom, ako boli aj všetci moji otcovia.
Počuj moju modlitbu, ó Hospodine, naslúchaj môjmu volaniu! Nemlč, keď vylievam slzy, lebo som hosťom u Teba, pútnikom ako všetci moji otcovia.
Pane, vyslyš moju modlitbu, nakloň sluch k môjmu volaniu. Nebuď mlčanlivý k mojim slzavým nárekom; veď u teba som iba hosť, len pútnik, ako všetci moji otcovia.
Hospodin, vypočuj moju modlitbu! Venuj pozornosť môjmu volaniu o pomoc! Nemlč, keď slzy prelievam! Veď pre teba som len cudzinec, iba pútnik ako všetci moji otcovia.
Vyslyš mou modlitbu, Hospodine,když křičím o pomoc, naslouchej.Nad mými slzami nezůstaň mlčet,poutník a host jsem přece u tebetak jako všichni moji otcové!
Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji.
hāša‘ mimmennî wə’aḇlîḡāh; bəṭerem ’êlêḵ wə’ênennî.
הָשַׁ֣ע מִמֶּ֣נִּי וְאַבְלִ֑יגָה בְּטֶ֖רֶם אֵלֵ֣ךְ וְאֵינֶֽנִּי׃
Ž 39,14
Odvráť svoj pozor odo mňa, aby som sa potešil, prv než pojdem, a nebude ma.
Odvráť odo mňa pohľad, nech pookrejem skôr, ako odídem, a nebude ma viac.
Odvráť odo mňa svoj prísny pohľad, aby som pookrial, skôr, než odídem a než ma viac nebude.
Odvráť svoj pohľad odo mňa, aby som pookrial, skôr než odídem a už ma nebude.
Odvrať svůj pohled, ať se zotavím,dříve než odejdu a nebudu tu víc!
Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.
1Náčelníkovi speváckeho sboru, Jedutúnovi. Žalm Dávidov. 2Povedal som: Budem pozorovať na svoje cesty, aby som nezhrešil svojím jazykom; budem strážiť svoje ústa, aby maly úzdu, dokiaľ bude predo mnou bezbožný. 3A tak som nevydal hlasu jako nemý a mlčal som viac, než bolo dobre. Ale moja bolesť sa búrila. 4Moje srdce sa rozpálilo v mojom vnútri, a keď som rozmýšľal, zanietil sa vo mne oheň; vravel som svojím jazykom 5a riekol som: Daj mi znať, ó, Hospodine, môj koniec, a jaký je výmer mojich dní, aby som vedel, ako rýchle sa pominiem. 6A hľa, dal si mi dní na šír niekoľko dlaní, a môj vek je pred tebou jako nič. Áno, všetko je márnosť, i každý človek, čo i jako pevne stojí. Sélah. 7Áno, človek ide ta jako tôňa; púha márnosť je, za čo sa nepokojí; hromadí, a nevie, kto to všetko poberie.
8A tak teraz na čože by som očakával, ó, Pane? Ten, na koho sa nadejem, si ty. 9Vytrhni ma zo všetkých mojich prestúpení! Nevystav ma na potupu bláznovi! 10Zanemel som; neotvorím svojich úst, lebo si to ty učinil. 11Odvráť svoj úder odo mňa, lebo ja hyniem od švihania tvojej ruky. 12Keď kárajúc pre neprávosť tresceš človeka, rozpadáva sa jeho pôvab ako moľovina. Áno, vskutku je márnosťou každý človek. Sélah. 13Počuj moju modlitbu, Hospodine; nakloň ucho k môjmu volaniu o pomoc! Nemlč na moje slzy! Lebo som cudzincom u teba; som pohostínom, ako boli aj všetci moji otcovia. 14Odvráť svoj pozor odo mňa, aby som sa potešil, prv než pojdem, a nebude ma.
1Pre hudobný prednes. Pre Jedutúna. Žalm Dávidov. 2Povedal som: Pozor dám na svoje cesty, aby som nezhrešil jazykom; na uzde si chcem držať jazyk, dokiaľ je bezbožník predo mnou! 3Onemel som a zatíchol, zamĺkol som nedbajúc na výhody, ale moja bolesť sa rozjatrila. 4Tlelo mi srdce vo vnútri, pri rozjímaní oheň vzplanul vo mne. Musel som prehovoriť jazykom: 5Hospodine, daj mi poznať, že skonať musím, a ako je môj život vymeraný, aby som vedel, aký som pominuteľný! 6Ajhľa, na piade si mi vymeral dni a čas môjho života je ako nič pred Tebou. Len ako márnosť stojí tu každý človek. Sela. 7Len ako tôňa chodí človek, len pre márnosť sa vzrušuje, hromadí, ale nevie, kto to poberie.
8A teraz, čo očakávať, Pane? K Tebe sa nesie moja nádej. 9Vytrhni ma zo všetkých mojich priestupkov, nevydávaj ma bláznom na posmech! 10Onemel som, neotvorím ústa, lebo Ty si to urobil. 11Odvráť odo mňa svoj úder, zhynul som od švihania Tvojej ruky. 12Trestami za vinu karháš človeka, rozkladáš sťa moľ to, čo je vzácne na ňom. Len márnosťou je každý človek. Sela. 13Počuj moju modlitbu, ó Hospodine, naslúchaj môjmu volaniu! Nemlč, keď vylievam slzy, lebo som hosťom u Teba, pútnikom ako všetci moji otcovia. 14Odvráť odo mňa pohľad, nech pookrejem skôr, ako odídem, a nebude ma viac.
1Zbormajstrovi. Jedutunovi. Dávidov žalm. 2Povedal som: "Budem dávať pozor na svoje správanie, aby som nezhrešil jazykom. K svojim ústam postavím stráž, dokiaľ je hriešnik predo mnou." 3Ako nemý som zatíchol a zamĺkol, šťastia zbavený, bolesť sa mi však znova ozvala. 4Srdce sa mi rozpálilo v hrudi a pri rozjímaní vzplanul vo mne oheň. 5A môj jazyk preriekol: "Daj mi poznať, Pane, môj koniec i aký je ešte počet mojich dní; nech si uvedomím, aký je krátky môj život." 6Hľa na pár piadí si mi dní nameral a dĺžka môjho žitia je ako nič pred tebou. Veru, len zdaním je bytie človeka, 7každý sa mihne ako vidina. Naozaj len nadarmo sa pachtí a lopotí, poklady zháňa, hoc nevie, kto ich zoberie.
8A teraz, Pane, ešte čo mám čakať? Ty si moja nádej. 9Zo všetkých mojich neprávostí ma vysloboď a nevystav ma hlupákovi na posmech. 10Onemel som, neotvorím ústa, lebo si to ty urobil. 11Odním odo mňa svoje tresty, bo hyniem pod úderom tvojej ruky. 12Trestami za hriechy naprávaš človeka. Ako moľ ničíš, čo má najcennejšie; veru, každý človek je len márna vidina. 13Pane, vyslyš moju modlitbu, nakloň sluch k môjmu volaniu. Nebuď mlčanlivý k mojim slzavým nárekom; veď u teba som iba hosť, len pútnik, ako všetci moji otcovia. 14Odvráť odo mňa svoj prísny pohľad, aby som pookrial, skôr, než odídem a než ma viac nebude.
1Pre zbormajstra Jedutúna. Dávidov žalm. 2Povedal som: Dám pozor na svoje správanie, aby som nezhrešil jazykom. Budem držať ústa na uzde, kým je bezbožník pri mne. 3Odmlčal som sa a onemel. Bol som ticho, no bez výsledku. Moja bolesť sa rozjatrila. 4Srdce sa mi rozpálilo v&nbsp;hrudi. Oheň vzplanul pri rozjímaní. Musel som prehovoriť. 5Hospodin, daj mi poznať, kedy skonám, a aký je počet mojich dní, aby som si uvedomil, aký som pominuteľný. 6Hľa, dal si mi času na piaď a dĺžka môjho života pre teba je ako nič. Každý človek je len akoby vánok, aj keď pevne stojí. — Sela — 7Človek pobieha sem i ta ako tieň, vzrušuje sa pre zbytočnosti, hromadí, hoci nevie, kto to zoberie.
8Na čo by som mal teda čakať, Pane? Moja nádej sa upiera k&nbsp;tebe, 9zbav ma každej viny. Nevydávaj ma bláznovi na posmech. 10Zmĺknem a neotvorím ústa, lebo ty konáš. 11Odvráť odo mňa svoje tresty, hyniem pod údermi tvojej ruky. 12Za previnenie napomínaš ľudí trestom, ako moľ ničíš to, po čom túžia. Veru, každý človek je len vánok. — Sela — 13Hospodin, vypočuj moju modlitbu! Venuj pozornosť môjmu volaniu o&nbsp;pomoc! Nemlč, keď slzy prelievam! Veď pre teba som len cudzinec, iba pútnik ako všetci moji otcovia. 14Odvráť svoj pohľad odo mňa, aby som pookrial, skôr než odídem a už ma nebude.
1Pro předního zpěváka Jedutuna.Žalm Davidův. 2Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty,svým jazykem abych nehřešil,na uzdě svoje ústa podržím,dokud je se mnou ničemník.“ 3Jako němý jsem zůstal tiše,nadobro jsem se odmlčel,svou bolest však jen jitřil jsem. 4Srdce mě pálilo v útrobách,oheň mi hořel v myšlenkách,takže můj jazyk začal promlouvat: 5Můj konec, Hospodine, ukaž mi,kolik dnů jsi mi odměřil,ať poznám, jak pomíjím! 6Ach, jen hrstku dnů dals mi,můj věk je u tebe jako nic,člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla 7Jak pouhý stín člověk životem kráčí,marně se trápí, marně hromadí,nevěda ani, kdo to podědí!
8Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal?Všechna má naděje v tobě spočívá! 9Vyprosti mě ze všech mých provinění,ať se mi prosím blázni nesmějí! 10Zůstanu tiše, neotevřu ústa,protože tys to způsobil! 11Odvrať ode mě svoji metlu,pod ranami tvé ruky umírám! 12Když trestáš člověka za jeho vinu,jako mol ničíš vše, co měl rád –člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla 13Vyslyš mou modlitbu, Hospodine,když křičím o pomoc, naslouchej.Nad mými slzami nezůstaň mlčet,poutník a host jsem přece u tebetak jako všichni moji otcové! 14Odvrať svůj pohled, ať se zotavím,dříve než odejdu a nebudu tu víc!
1Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Davidův. 2Řekl jsem si : Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka. 3Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila. 4Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto : 5Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu. 6Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. 7Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.
8A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě. 9Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil! 10Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo. 11Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou! 12Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek. 13Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. 14Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.
1lamnaṣṣêaḥ [lîḏîṯūn ḵ] (lîḏūṯūn, q) mizmōwr ləḏāwiḏ. ’āmartî, ’ešmərāh ḏərāḵay mêḥăṭōw ḇilšōwnî ’ešmərāh ləp̄î maḥsōwm; bə‘ōḏ rāšā‘ ləneḡdî. 2ne’ĕlamtî ḏūmîyāh heḥĕšêṯî miṭṭōwḇ; ūḵə’êḇî ne‘kār. 3ḥam- libbî bəqirbî, bahăḡîḡî ṯiḇ‘ar- ’êš; dibbartî, bilšōwnî. 4hōwḏî‘ênî Yahweh qiṣṣî, ūmiddaṯ yāmay mah- hî; ’êḏə‘āh, meh- ḥāḏêl ’ānî. 5hinnêh ṭəp̄āḥōwṯ nāṯattāh yāmay, wəḥeldî ḵə’ayin neḡdeḵā; ’aḵ kāl- heḇel kāl- ’āḏām, niṣṣāḇ selāh. 6’aḵ- bəṣelem yiṯhalleḵ- ’îš, ’aḵ- heḇel yehĕmāyūn; yiṣbōr, wəlō- yêḏa‘ mî- ’ōsəp̄ām. 7wə‘attāh mah- qiwwîṯî ’ăḏōnāy; tōwḥaltî, ləḵā hî.
8mikkāl pəšā‘ay haṣṣîlênî; ḥerpaṯ nāḇāl, ’al- təśîmênî. 9ne’ĕlamtî lō ’ep̄taḥ- pî; kî ’attāh ‘āśîṯā. 10hāsêr mê‘ālay niḡ‘eḵā; mittiḡraṯ yāḏəḵā, ’ănî ḵālîṯî. 11bəṯōwḵāḥōwṯ ‘al- ‘āwōn yissartā ’îš, wattemes kā‘āš ḥămūḏōw; ’aḵ heḇel kāl- ’āḏām selāh. 12šim‘āh- ṯəp̄illāṯî Yahweh wəšaw‘āṯî ha’ăzînāh ’el- dim‘āṯî, ’al- teḥĕraš kî ḡêr ’ānōḵî ‘immāḵ; tōwōšāḇ, kəḵāl- ’ăḇōwṯāy. 13hāša‘ mimmennî wə’aḇlîḡāh; bəṭerem ’êlêḵ wə’ênennî.
< Predošlá kapitola Nasledujúca kapitola >