Žalmy, 2. kapitola

< Predošlá kapitola Nasledujúca kapitola >
Ž 2,1
Prečo sa búria národy, a ľudia myslia márne veci?
Prečo sa búria národy a ľudia vymýšľajú daromnosti?
Prečo sa búria pohania? Prečo národy snujú plány daromné?
Prečo sa búria národy a ľudia vymýšľajú daromnosti?
Proč vzbouřily se národya lidé vymýšlejí marnosti?
Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány ?
lāmmāh rāḡəšū ḡōwyim; ūlə’ummîm, yehgū- rîq.
לָ֭מָּה רָגְשׁ֣וּ גוֹיִ֑ם וּ֝לְאֻמִּ֗ים יֶהְגּוּ־ רִֽיק׃
Ž 2,2
Kráľovia zeme sa postavujú, a kniežatá sa spolu radia proti Hospodinovi a proti jeho pomazanému a hovoria:
Zoskupujú sa zemskí králi a kniežatá sa spolu radia proti Hospodinovi a proti Jeho Pomazanému:
Povstávajú pozemskí králi a vladári sa spolčujú proti Pánovi a proti jeho pomazanému:
Spolčujú sa pozemskí králi, vládcovia sa spolu radia proti Hospodinovi a jeho pomazanému:
Králové světa povstali,vládcové strojí spiknutíproti Hospodinu a jeho Pomazanému:
Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:
yiṯyaṣṣəḇū malḵê- ’ereṣ, wərōwznîm nōwsḏū- yāḥaḏ; ‘al- Yahweh wə‘al- məšîḥōw.
יִ֥תְיַצְּב֨וּ ׀ מַלְכֵי־ אֶ֗רֶץ וְרוֹזְנִ֥ים נֽוֹסְדוּ־ יָ֑חַד עַל־ יְ֝הוָה וְעַל־ מְשִׁיחֽוֹ׃
Ž 2,3
Roztrhajme ich sväzky a zahoďme od seba ich povrazy.
Spretŕhajme ich okovy a zhoďme zo seba ich putá!
"Rozbime ich okovy a ich, jarmo zhoďme zo seba!"
Roztrhnime putá a odhoďme ich povrazy!
„Pojďme rozlámat jejich okovy,shoďme ze sebe jejich provazy!“
„Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“
nənattəqāh ’eṯ- mōwsrōwṯêmōw; wənašlîḵāh mimmennū ‘ăḇōṯêmōw.
נְֽ֭נַתְּקָה אֶת־ מֽוֹסְרוֹתֵ֑ימוֹ וְנַשְׁלִ֖יכָה מִמֶּ֣נּוּ עֲבֹתֵֽימוֹ׃
Ž 2,4
Ale ten, ktorý prebýva v nebesiach, smeje sa; Pán sa im vysmieva.
Ten, ktorý býva v nebesiach, sa smeje, Pán sa im vysmieva.
Ten, čo na nebesiach prebýva, sa im vysmieva; Pán ich privedie na posmech.
Ten, ktorý tróni na nebesiach, smeje sa, Pán sa im vysmieva.
Směje se Ten, jenž trůní v nebesích,vysmívá se jim Hospodin.
Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.
yōwōšêḇ baššāmayim yiśḥāq; ’ăḏōnāy, yil‘aḡ- lāmōw.
יוֹשֵׁ֣ב בַּשָּׁמַ֣יִם יִשְׂחָ֑ק אֲ֝דֹנָ֗י יִלְעַג־ לָֽמוֹ׃
Ž 2,5
Vtedy bude hovoriť s nimi vo svojom hneve a svojou prchlivosťou ich predesí a povie:
Vtedy prehovorí k nim rozhnevaný a vo svojej prchkosti ich vydesí:
Raz na nich rozhorčene zavolá a svojím hnevom ich vydesí:
Vtedy v hneve prehovorí, svojou prchkosťou ich vyľaká:
Jednou k nim ale v hněvu promluví,ve svém rozlícení je vyděsí:
Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:
’āz yəḏabbêr ’êlêmōw ḇə’appōw; ūḇaḥărōwnōw yəḇahălêmōw.
אָ֤ז יְדַבֵּ֣ר אֵלֵ֣ימוֹ בְאַפּ֑וֹ וּֽבַחֲרוֹנ֥וֹ יְבַהֲלֵֽמוֹ׃
Ž 2,6
Ale ja som ustanovil svojho kráľa nad Sionom, vrchom svojej svätosti.
Ja sám som ustanovil svojho kráľa na Sione, na svojom svätom vrchu!
"Veď ja som ustanovil svojho kráľa na svojom svätom vrchu Sione!"
Ja som ustanovil svojho kráľa na Sione, na svojom svätom vrchu.
„Já sám jsem ustanovil svého králena Sionu – své svaté hoře!“
„Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“
wa’ănî nāsaḵtî malkî; ‘al- ṣîyōwn, har- qāḏšî
וַ֭אֲנִי נָסַ֣כְתִּי מַלְכִּ֑י עַל־ צִ֝יּ֗וֹן הַר־ קָדְשִֽׁי׃
Ž 2,7
Rozprávať budem o ustanovení zákona. Hospodin mi povedal: Ty si môj syn; ja som ťa dnes splodil.
Vyrozprávam rozhodnutie Hospodinovo. Riekol mi: Ty si môj Syn; ja som Ťa dnes splodil.
Zvestujem Pánovo rozhodnutie: Pán mi povedal: "Ty si môj syn. Ja som ťa dnes splodil.
Oznamujem rozhodnutie Hospodina. Povedal mi: Ty si môj syn, ja som ťa dnes splodil.
Povím, co prohlásil Hospodin.Řekl mi: „Jsi můj syn,já jsem ode dneška Otcem tvým!
Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
’ăsappərāh, ’el ḥōq Yahweh ’āmar ’êlay bənî ’attāh; ’ănî, hayyōwm yəliḏtîḵā.
אֲסַפְּרָ֗ה אֶֽ֫ל חֹ֥ק יְֽהוָ֗ה אָמַ֘ר אֵלַ֥י בְּנִ֥י אַ֑תָּה אֲ֝נִ֗י הַיּ֥וֹם יְלִדְתִּֽיךָ׃
Ž 2,8
Požiadaj odo mňa, a dám ti národy, tvoje dedičstvo, tvoje državie, končiny zeme.
Žiadaj si odo mňa, a dám Ti národy ako dedičstvo a končiny zeme do vlastníctva.
Žiadaj si odo mňa a dám ti do dedičstva národy a do vlastníctva celú zem.
Požiadaj ma a dám ti národy ako dedičstvo, končiny zeme do vlastníctva.
Požádej mě a já učinímnárody země tvým dědictvím,nejzazší končiny tvým vlastnictvím.
Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.
šə’al mimmennî, wə’ettənāh ḡōwyim naḥălāṯeḵā; wa’ăḥuzzāṯəḵā, ’ap̄sê- ’āreṣ.
שְׁאַ֤ל מִמֶּ֗נִּי וְאֶתְּנָ֣ה ג֭וֹיִם נַחֲלָתֶ֑ךָ וַ֝אֲחֻזָּתְךָ֗ אַפְסֵי־ אָֽרֶץ׃
Ž 2,9
Roztlčieš ich železným prútom; roztrieskaš ich ako nádobu hrnčiara.
Roztlčieš ich železným prútom, rozbiješ ako hlinenú nádobu.
Budeš nad nimi panovať žezlom železným a rozbiješ ich jak hrnce hlinené."
Rozbiješ ich železným prútom, roztlčieš ako hlinenú nádobu.
Železnou holí je rozdrtíš,roztříštíš je jak hliněné nádoby.“
Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“
tərō‘êm bəšêḇeṭ barzel; kiḵlî yōwṣêr tənappəṣêm.
תְּ֭רֹעֵם בְּשֵׁ֣בֶט בַּרְזֶ֑ל כִּכְלִ֖י יוֹצֵ֣ר תְּנַפְּצֵֽם׃
Ž 2,10
A tak teraz buďte rozumní, kráľovia; učte sa, sudcovia zeme!
Tak teraz, králi, zmúdrejte, dajte sa poučiť, sudcovia zeme!
A teraz, králi, pochopte; dajte si povedať, pozemskí vladári.
Králi, buďte teda rozumní, sudcovia zeme, dajte sa poučiť!
Proto, králové, buďte rozumní,soudcové země, nechte se poučit.
Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!
wə‘attāh məlāḵîm haśkîlū; hiwwāsərū, šōp̄əṭê ’āreṣ.
וְ֭עַתָּה מְלָכִ֣ים הַשְׂכִּ֑ילוּ הִ֝וָּסְר֗וּ שֹׁ֣פְטֵי אָֽרֶץ׃
Ž 2,11
Slúžte Hospodinovi v bázni a veseľte sa s trasením.
Slúžte Hospodinovi s bázňou a s chvením Mu bozkávajte nohy,
V bázni slúžte Pánovi a s chvením sa mu klaňajte.
S bázňou slúžte Hospodinovi! Jasajte s chvením!
Služte Hospodinu s posvátnou báznía veselte se s třesením.
Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.
‘iḇḏū ’eṯ- Yahweh bəyir’āh; wəḡîlū, bir‘āḏāh.
עִבְד֣וּ אֶת־ יְהוָ֣ה בְּיִרְאָ֑ה וְ֝גִ֗ילוּ בִּרְעָדָֽה׃
Ž 2,12
Ľúbajte syna, aby sa nerozhneval, a pohynuli by ste na ceste, lebo sa skoro zapáli jeho hnev. Blahoslavení sú všetci, ktorí sa utiekajú k nemu.
aby sa nerozhneval a vy aby ste cestou nezahynuli; lebo náhle vzplanie Jeho hnev. Blahoslavení sú všetci, čo sa k Nemu utiekajú!
Podvoľte sa zákonu: žeby sa nerozhneval a vy by ste zahynuli na ceste, lebo sa rýchlo rozhorčí. Šťastní sú všetci, čo sa spoliehajú na neho.
Bozkávajte syna, aby sa nerozhneval a nezahynuli ste na ceste, lebo jeho hnev veľmi ľahko vzplanie. Blahoslavení sú všetci, čo sa k nemu utiekajú.
Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil,na cestě byste zhynuli –jeho hněv může vzplanout ve chvíli!Blaze všem, kdo v něho doufají.
Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
naššəqū- ḇar pen- ye’ĕnap̄ wəṯōḇəḏū ḏereḵ, kî- yiḇ‘ar kim‘aṭ ’appōw; ’ašrê, kāl- ḥōwsê ḇōw.
נַשְּׁקוּ־ בַ֡ר פֶּן־ יֶאֱנַ֤ף ׀ וְתֹ֬אבְדוּ דֶ֗רֶךְ כִּֽי־ יִבְעַ֣ר כִּמְעַ֣ט אַפּ֑וֹ אַ֝שְׁרֵ֗י כָּל־ ח֥וֹסֵי בֽוֹ׃
1Prečo sa búria národy, a ľudia myslia márne veci? 2Kráľovia zeme sa postavujú, a kniežatá sa spolu radia proti Hospodinovi a proti jeho pomazanému a hovoria: 3Roztrhajme ich sväzky a zahoďme od seba ich povrazy. 4Ale ten, ktorý prebýva v nebesiach, smeje sa; Pán sa im vysmieva. 5Vtedy bude hovoriť s nimi vo svojom hneve a svojou prchlivosťou ich predesí a povie: 6Ale ja som ustanovil svojho kráľa nad Sionom, vrchom svojej svätosti. 7Rozprávať budem o ustanovení zákona. Hospodin mi povedal: Ty si môj syn; ja som ťa dnes splodil.
8Požiadaj odo mňa, a dám ti národy, tvoje dedičstvo, tvoje državie, končiny zeme. 9Roztlčieš ich železným prútom; roztrieskaš ich ako nádobu hrnčiara. 10A tak teraz buďte rozumní, kráľovia; učte sa, sudcovia zeme! 11Slúžte Hospodinovi v bázni a veseľte sa s trasením. 12Ľúbajte syna, aby sa nerozhneval, a pohynuli by ste na ceste, lebo sa skoro zapáli jeho hnev. Blahoslavení sú všetci, ktorí sa utiekajú k nemu.
1Prečo sa búria národy a ľudia vymýšľajú daromnosti? 2Zoskupujú sa zemskí králi a kniežatá sa spolu radia proti Hospodinovi a proti Jeho Pomazanému: 3Spretŕhajme ich okovy a zhoďme zo seba ich putá! 4Ten, ktorý býva v nebesiach, sa smeje, Pán sa im vysmieva. 5Vtedy prehovorí k nim rozhnevaný a vo svojej prchkosti ich vydesí: 6Ja sám som ustanovil svojho kráľa na Sione, na svojom svätom vrchu! 7Vyrozprávam rozhodnutie Hospodinovo. Riekol mi: Ty si môj Syn; ja som Ťa dnes splodil.
8Žiadaj si odo mňa, a dám Ti národy ako dedičstvo a končiny zeme do vlastníctva. 9Roztlčieš ich železným prútom, rozbiješ ako hlinenú nádobu. 10Tak teraz, králi, zmúdrejte, dajte sa poučiť, sudcovia zeme! 11Slúžte Hospodinovi s bázňou a s chvením Mu bozkávajte nohy, 12aby sa nerozhneval a vy aby ste cestou nezahynuli; lebo náhle vzplanie Jeho hnev. Blahoslavení sú všetci, čo sa k Nemu utiekajú!
1Prečo sa búria pohania? Prečo národy snujú plány daromné? 2Povstávajú pozemskí králi a vladári sa spolčujú proti Pánovi a proti jeho pomazanému: 3"Rozbime ich okovy a ich, jarmo zhoďme zo seba!" 4Ten, čo na nebesiach prebýva, sa im vysmieva; Pán ich privedie na posmech. 5Raz na nich rozhorčene zavolá a svojím hnevom ich vydesí: 6"Veď ja som ustanovil svojho kráľa na svojom svätom vrchu Sione!" 7Zvestujem Pánovo rozhodnutie: Pán mi povedal: "Ty si môj syn. Ja som ťa dnes splodil.
8Žiadaj si odo mňa a dám ti do dedičstva národy a do vlastníctva celú zem. 9Budeš nad nimi panovať žezlom železným a rozbiješ ich jak hrnce hlinené." 10A teraz, králi, pochopte; dajte si povedať, pozemskí vladári. 11V bázni slúžte Pánovi a s chvením sa mu klaňajte. 12Podvoľte sa zákonu: žeby sa nerozhneval a vy by ste zahynuli na ceste, lebo sa rýchlo rozhorčí. Šťastní sú všetci, čo sa spoliehajú na neho.
1Prečo sa búria národy a ľudia vymýšľajú daromnosti? 2Spolčujú sa pozemskí králi, vládcovia sa spolu radia proti Hospodinovi a jeho pomazanému: 3Roztrhnime putá a odhoďme ich povrazy! 4Ten, ktorý tróni na nebesiach, smeje sa, Pán sa im vysmieva. 5Vtedy v&nbsp;hneve prehovorí, svojou prchkosťou ich vyľaká: 6Ja som ustanovil svojho kráľa na Sione, na svojom svätom vrchu. 7Oznamujem rozhodnutie Hospodina. Povedal mi: Ty si môj syn, ja som ťa dnes splodil.
8Požiadaj ma a dám ti národy ako dedičstvo, končiny zeme do vlastníctva. 9Rozbiješ ich železným prútom, roztlčieš ako hlinenú nádobu. 10Králi, buďte teda rozumní, sudcovia zeme, dajte sa poučiť! 11S&nbsp;bázňou slúžte Hospodinovi! Jasajte s&nbsp;chvením! 12Bozkávajte syna, aby sa nerozhneval a nezahynuli ste na ceste, lebo jeho hnev veľmi ľahko vzplanie. Blahoslavení sú všetci, čo sa k&nbsp;nemu utiekajú.
1Proč vzbouřily se národya lidé vymýšlejí marnosti? 2Králové světa povstali,vládcové strojí spiknutíproti Hospodinu a jeho Pomazanému: 3„Pojďme rozlámat jejich okovy,shoďme ze sebe jejich provazy!“ 4Směje se Ten, jenž trůní v nebesích,vysmívá se jim Hospodin. 5Jednou k nim ale v hněvu promluví,ve svém rozlícení je vyděsí: 6„Já sám jsem ustanovil svého králena Sionu – své svaté hoře!“ 7Povím, co prohlásil Hospodin.Řekl mi: „Jsi můj syn,já jsem ode dneška Otcem tvým!
8Požádej mě a já učinímnárody země tvým dědictvím,nejzazší končiny tvým vlastnictvím. 9Železnou holí je rozdrtíš,roztříštíš je jak hliněné nádoby.“ 10Proto, králové, buďte rozumní,soudcové země, nechte se poučit. 11Služte Hospodinu s posvátnou báznía veselte se s třesením. 12Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil,na cestě byste zhynuli –jeho hněv může vzplanout ve chvíli!Blaze všem, kdo v něho doufají.
1Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány ? 2Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3„Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ 4Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6„Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ 7Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
8Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ 10Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
1lāmmāh rāḡəšū ḡōwyim; ūlə’ummîm, yehgū- rîq. 2yiṯyaṣṣəḇū malḵê- ’ereṣ, wərōwznîm nōwsḏū- yāḥaḏ; ‘al- Yahweh wə‘al- məšîḥōw. 3nənattəqāh ’eṯ- mōwsrōwṯêmōw; wənašlîḵāh mimmennū ‘ăḇōṯêmōw. 4yōwōšêḇ baššāmayim yiśḥāq; ’ăḏōnāy, yil‘aḡ- lāmōw. 5’āz yəḏabbêr ’êlêmōw ḇə’appōw; ūḇaḥărōwnōw yəḇahălêmōw. 6wa’ănî nāsaḵtî malkî; ‘al- ṣîyōwn, har- qāḏšî 7’ăsappərāh, ’el ḥōq Yahweh ’āmar ’êlay bənî ’attāh; ’ănî, hayyōwm yəliḏtîḵā.
8šə’al mimmennî, wə’ettənāh ḡōwyim naḥălāṯeḵā; wa’ăḥuzzāṯəḵā, ’ap̄sê- ’āreṣ. 9tərō‘êm bəšêḇeṭ barzel; kiḵlî yōwṣêr tənappəṣêm. 10wə‘attāh məlāḵîm haśkîlū; hiwwāsərū, šōp̄əṭê ’āreṣ. 11‘iḇḏū ’eṯ- Yahweh bəyir’āh; wəḡîlū, bir‘āḏāh. 12naššəqū- ḇar pen- ye’ĕnap̄ wəṯōḇəḏū ḏereḵ, kî- yiḇ‘ar kim‘aṭ ’appōw; ’ašrê, kāl- ḥōwsê ḇōw.
< Predošlá kapitola Nasledujúca kapitola >