Žalmy, 129. kapitola

< Predošlá kapitola Nasledujúca kapitola >
Ž 129,1
Pieseň na cestu hore do Jeruzalema. Veľmi ma sužovali od mojej mladosti! Nože nech povie Izrael!
Pútnická pieseň. Mnoho ma sužovali od mladi - nech povie Izrael -
Pútnická pieseň. Často dorážali do mňa od mojej mladosti, nechže povie Izrael:
Pútnická pieseň. Často ma sužovali od mladosti — nech povie Izrael —
Poutní píseň.Tolik mě týrali už od dětství –jen řekni, Izraeli:
Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali – Izrael ať řekne –,
šîr, hamma‘ălōwṯ rabbaṯ ṣərārūnî minnə‘ūray; yōmar- nā yiśrā’êl.
שִׁ֗יר הַֽמַּ֫עֲל֥וֹת רַ֭בַּת צְרָר֣וּנִי מִנְּעוּרַ֑י יֹֽאמַר־ נָ֝א יִשְׂרָאֵֽל׃
Ž 129,2
Veľmi ma sužovali od mojej mladosti, ale ma nepremohli.
mnoho ma sužovali od mladi, ale ma nezdolali.
Často dorážali do mňa od mojej mladosti, a nič nezmohli proti mne.
často ma sužovali od mladosti, ale ma nepremohli.
Tolik mě týrali už od dětství,nikdy mě ale nezmohli!
jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli.
rabbaṯ ṣərārūnî minnə‘ūrāy; gam lō- yāḵəlū lî.
רַ֭בַּת צְרָר֣וּנִי מִנְּעוּרָ֑י גַּ֝ם לֹא־ יָ֥כְלוּ לִֽי׃
Ž 129,3
Oráči orali po mojom chrbte a vyháňali dlhé brázdy.
Oráči orali mi po chrbte a dlhé brázdy ťahali.
Po mojom chrbte orali oráči, ťahali dlhé brázdy.
Oráči mi orali po chrbte, vyorávali dlhé brázdy.
Přes moje záda oráči oralidlouhými brázdami.
Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy.
‘al- gabbî ḥārəšū ḥōrəšîm; he’ĕrîḵū, [ləma‘ănōwṯām ḵ] (ləma‘ănîṯām. q)
עַל־ גַּ֭בִּי חָרְשׁ֣וּ חֹרְשִׁ֑ים הֶ֝אֱרִ֗יכוּ [לְמַעֲנֹותָם כ] (לְמַעֲנִיתָֽם׃ ק)
Ž 129,4
Ale Hospodin je spravedlivý; popretínal povrazy bezbožníkov.
Spravodlivý je Hospodin, rozťal povrazy bezbožníkom.
Ale spravodlivý Pán rozsekal postroje hriešnikov.
Spravodlivý je Hospodin, rozťal povrazy bezbožníkov.
Spravedlivý je však Hospodin –přesekal provazy lidí zlých!
Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal.
Yahweh ṣaddîq; qiṣṣêṣ, ‘ăḇōwṯ rəšā‘îm.
יְהוָ֥ה צַדִּ֑יק קִ֝צֵּ֗ץ עֲב֣וֹת רְשָׁעִֽים׃
Ž 129,5
Budú sa hanbiť a uhnú zpät všetci, ktorí nenávidia Siona.
Zahanbia sa a ustúpia všetci, čo nenávidia Sion.
Nech s hanbou ustúpia všetci, čo nenávidia Sion.
Nech sa zahanbia a ustúpia všetci, čo nenávidia Sion.
Ať musí s hanbou táhnout pryčvšichni, kdo k Sionu mají nenávist!
S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!
yêḇōšū wəyissōḡū ’āḥōwr; kōl, śōnə’ê ṣîyōwn.
יֵ֭בֹשׁוּ וְיִסֹּ֣גוּ אָח֑וֹר כֹּ֝֗ל שֹׂנְאֵ֥י צִיּֽוֹן׃
Ž 129,6
Budú jako tráva na strechách, ktorá uschne, prv ako ju vytrhajú,
Budú sťa tráva na strechách, čo usychá skôr, ako ju vytrhajú;
Nech sú sťa tráva na streche, čo uschne prv, ako ju skosia.
Nech sú ako tráva na strechách, ktorá uschne skôr, než ju vytrhnú,
Ať jsou jak tráva na střechách,co dřív, než vzroste, usychá!
Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána.
yihyū kaḥăṣîr gaggōwṯ; šeqqaḏmaṯ šālap̄ yāḇêš.
יִ֭הְיוּ כַּחֲצִ֣יר גַּגּ֑וֹת שֶׁקַּדְמַ֖ת שָׁלַ֣ף יָבֵֽשׁ׃
Ž 129,7
ktorou žnec nenaplní svojej ruky ani náručia ten, kto viaže snopy.
ktorou si kosec nenaplní hrsť ani viazač snopov náručie;
Kosec si ňou nenaplní hrsť, ani viazač snopov náručie.
ktorou si kosec nenaplní hrsť ani náruč ten, kto viaže snopy.
Ženci se jí ani nedotknou,vazači snopů ji do náruče nevezmou.
Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy.
šellō millê ḵappōw qōwṣêr, wəḥiṣnōw mə‘ammêr.
שֶׁלֹּ֤א מִלֵּ֖א כַפּ֥וֹ קוֹצֵ֗ר וְחִצְנ֥וֹ מְעַמֵּֽר׃
Ž 129,8
A nepovedia tí, ktorí pojdú pomimo: Požehnanie Hospodinovo na vás; dobrorečíme vám v mene Hospodinovom.
okoloidúci nepovedia: Nech spočinie na vás požehnanie Hospodinovo. Žehnáme vás v mene Hospodinovom.
A čo idú okolo, nezavolajú: "Pán vás požehnaj; žehnáme vás v mene Pánovom."
Okoloidúci nepovedia: Nech na vás spočinie požehnanie Hospodina! Žehnáme vás v mene Hospodina.
Ať je nepozdraví, kdo tudy jde:„Hospodin vám své požehnání dej!V Hospodinově jménu vám žehnáme!“
Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: „Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu.“
wəlō ’āmərū hā‘ōḇərîm, birkaṯ- Yahweh ’ălêḵem; bêraḵnū ’eṯḵem, bəšêm Yahweh.
וְלֹ֤א אָֽמְר֨וּ ׀ הָעֹבְרִ֗ים בִּרְכַּֽת־ יְהוָ֥ה אֲלֵיכֶ֑ם בֵּרַ֥כְנוּ אֶ֝תְכֶ֗ם בְּשֵׁ֣ם יְהוָֽה׃
1Pieseň na cestu hore do Jeruzalema. Veľmi ma sužovali od mojej mladosti! Nože nech povie Izrael! 2Veľmi ma sužovali od mojej mladosti, ale ma nepremohli. 3Oráči orali po mojom chrbte a vyháňali dlhé brázdy. 4Ale Hospodin je spravedlivý; popretínal povrazy bezbožníkov. 5Budú sa hanbiť a uhnú zpät všetci, ktorí nenávidia Siona.
6Budú jako tráva na strechách, ktorá uschne, prv ako ju vytrhajú, 7ktorou žnec nenaplní svojej ruky ani náručia ten, kto viaže snopy. 8A nepovedia tí, ktorí pojdú pomimo: Požehnanie Hospodinovo na vás; dobrorečíme vám v mene Hospodinovom.
1Pútnická pieseň. Mnoho ma sužovali od mladi - nech povie Izrael - 2mnoho ma sužovali od mladi, ale ma nezdolali. 3Oráči orali mi po chrbte a dlhé brázdy ťahali. 4Spravodlivý je Hospodin, rozťal povrazy bezbožníkom. 5Zahanbia sa a ustúpia všetci, čo nenávidia Sion.
6Budú sťa tráva na strechách, čo usychá skôr, ako ju vytrhajú; 7ktorou si kosec nenaplní hrsť ani viazač snopov náručie; 8okoloidúci nepovedia: Nech spočinie na vás požehnanie Hospodinovo. Žehnáme vás v mene Hospodinovom.
1Pútnická pieseň. Často dorážali do mňa od mojej mladosti, nechže povie Izrael: 2Často dorážali do mňa od mojej mladosti, a nič nezmohli proti mne. 3Po mojom chrbte orali oráči, ťahali dlhé brázdy. 4Ale spravodlivý Pán rozsekal postroje hriešnikov. 5Nech s hanbou ustúpia všetci, čo nenávidia Sion.
6Nech sú sťa tráva na streche, čo uschne prv, ako ju skosia. 7Kosec si ňou nenaplní hrsť, ani viazač snopov náručie. 8A čo idú okolo, nezavolajú: "Pán vás požehnaj; žehnáme vás v mene Pánovom."
1Pútnická pieseň. Často ma sužovali od mladosti — nech povie Izrael — 2často ma sužovali od mladosti, ale ma nepremohli. 3Oráči mi orali po chrbte, vyorávali dlhé brázdy. 4Spravodlivý je Hospodin, rozťal povrazy bezbožníkov. 5Nech sa zahanbia a ustúpia všetci, čo nenávidia Sion.
6Nech sú ako tráva na strechách, ktorá uschne skôr, než ju vytrhnú, 7ktorou si kosec nenaplní hrsť ani náruč ten, kto viaže snopy. 8Okoloidúci nepovedia: Nech na vás spočinie požehnanie Hospodina! Žehnáme vás v&nbsp;mene Hospodina.
1Poutní píseň.Tolik mě týrali už od dětství –jen řekni, Izraeli: 2Tolik mě týrali už od dětství,nikdy mě ale nezmohli! 3Přes moje záda oráči oralidlouhými brázdami. 4Spravedlivý je však Hospodin –přesekal provazy lidí zlých! 5Ať musí s hanbou táhnout pryčvšichni, kdo k Sionu mají nenávist!
6Ať jsou jak tráva na střechách,co dřív, než vzroste, usychá! 7Ženci se jí ani nedotknou,vazači snopů ji do náruče nevezmou. 8Ať je nepozdraví, kdo tudy jde:„Hospodin vám své požehnání dej!V Hospodinově jménu vám žehnáme!“
1Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali – Izrael ať řekne –, 2jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli. 3Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy. 4Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal. 5S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!
6Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána. 7Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy. 8Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: „Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu.“
1šîr, hamma‘ălōwṯ rabbaṯ ṣərārūnî minnə‘ūray; yōmar- nā yiśrā’êl. 2rabbaṯ ṣərārūnî minnə‘ūrāy; gam lō- yāḵəlū lî. 3‘al- gabbî ḥārəšū ḥōrəšîm; he’ĕrîḵū, [ləma‘ănōwṯām ḵ] (ləma‘ănîṯām. q) 4Yahweh ṣaddîq; qiṣṣêṣ, ‘ăḇōwṯ rəšā‘îm. 5yêḇōšū wəyissōḡū ’āḥōwr; kōl, śōnə’ê ṣîyōwn.
6yihyū kaḥăṣîr gaggōwṯ; šeqqaḏmaṯ šālap̄ yāḇêš. 7šellō millê ḵappōw qōwṣêr, wəḥiṣnōw mə‘ammêr. 8wəlō ’āmərū hā‘ōḇərîm, birkaṯ- Yahweh ’ălêḵem; bêraḵnū ’eṯḵem, bəšêm Yahweh.
< Predošlá kapitola Nasledujúca kapitola >