Žalmy, 10. kapitola

< Predošlá kapitola Nasledujúca kapitola >
Ž 10,1
Prečo, ó, Hospodine, stojíš zďaleka? Prečo sa skrývaš v časoch súženia?
Ó Hospodine, prečo stojíš zďaleka, skrývaš sa vo chvíľach súženia?
Pane, prečo si tak ďaleko? Prečo sa skrývaš v časoch súženia?
Hospodin, prečo si tak ďaleko a prečo sa skrývaš v čase súženia?
Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený?Proč se ukrýváš v dobách soužení?
Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?
lāmāh Yahweh ta‘ămōḏ bərāḥōwq; ta‘lîm, lə‘ittōwṯ baṣṣārāh.
לָמָ֣ה יְ֭הוָה תַּעֲמֹ֣ד בְּרָח֑וֹק תַּ֝עְלִ֗ים לְעִתּ֥וֹת בַּצָּרָֽה׃
Ž 10,2
V pýche bezbožného ohnive prenasledujú biedneho. Nech sú lapení do svojich pletích, ktoré vymýšľajú!
Bezbožný v pýche trápi biedneho. Nech sa chytia v úkladoch, ktoré vymysleli.
Bezbožný vo svojej pýche sužuje bedára; nech sa chytí do nástrah, čo sám zosnoval.
Spupnosť bezbožníka spaľuje chudobného. Nech sa chytí do nástrah, ktoré pripravil.
Ničemové ve své pýše honí chudáky,vymýšlejí úklady, aby je lapili!
Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!
bəḡa’ăwaṯ rāšā‘ yiḏlaq ‘ānî; yittāp̄əśū bimzimmōwṯ zū ḥāšāḇū.
בְּגַאֲוַ֣ת רָ֭שָׁע יִדְלַ֣ק עָנִ֑י יִתָּפְשׂ֓וּ ׀ בִּמְזִמּ֖וֹת ז֣וּ חָשָֽׁבוּ׃
Ž 10,3
Lebo sa honosí bezbožník nad dosiahnutou žiadosťou svojej duše; lakomec sa rúha, popudzuje Hospodina.
Lebo sa honosí bezbožník svojimi chúťkami a lakomec sa rúha, pohŕdajuc Hospodinom.
Veď hriešnik sa chvastá svojou náruživosťou a lakomec sa vychvaľuje.
Bezbožník sa vystatuje svojimi záľubami, chváli lakomca a pohŕda Hospodinom.
Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí,chamtivce chválí, Hospodina snižují,
Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.
kî- hillêl rāšā‘ ‘al- ta’ăwaṯ nap̄šōw; ūḇōṣêa‘ bêrêḵ, ni’êṣ Yahweh.
כִּֽי־ הִלֵּ֣ל רָ֭שָׁע עַל־ תַּאֲוַ֣ת נַפְשׁ֑וֹ וּבֹצֵ֥עַ בֵּ֝רֵ֗ךְ נִ֘אֵ֥ץ ׀ יְהוָֽה׃
Ž 10,4
Bezbožník podľa vysokosti svojej tvári hovorí: Nebude to vyhľadávať nikto; všetka jeho myseľ je, že niet Boha.
Bezbožník vo svojej namyslenosti Ho nehľadá. Všetky jeho myšlienky sú: Niet Boha!
Hriešnik pohŕda Pánom a namyslene hovorí: "Boh nezasahuje; Boha niet."
Bezbožník hovorí povýšene: Boh sa nestará, Boha niet. Také je celé jeho zmýšľanie.
ve svojí pýše ho vůbec nehledají,Bůh nemá místo v jejich myšlení.
Svévolník ve zpupném hněvu říká : „ Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“ Odtud všechny jeho pikle.
rāšā‘, kəḡōḇah ’appōw bal- yiḏrōš; ’ên ’ĕlōhîm, kāl- məzimmōwṯāw.
רָשָׁ֗ע כְּגֹ֣בַהּ אַ֭פּוֹ בַּל־ יִדְרֹ֑שׁ אֵ֥ין אֱ֝לֹהִ֗ים כָּל־ מְזִמּוֹתָֽיו׃
Ž 10,5
Jeho cesty sú zdarné každého času. Podľa jeho mienky sú tvoje súdy vysoko od neho; pyšne fúka na všetkých svojich nepriateľov.
Úspešné sú jeho cesty v každý čas. Tvoje súdy sú preň privysoké, soptí proti všetkým svojim protivníkom.
Také sú všetky jeho myšlienky a jeho cesty sú vždy úspešné. Ďaleko je od myšlienky na tvoj súd a všetkých svojich odporcov nemá za nič.
Úspešné sú jeho cesty v každom čase. Tvoje súdy sú pre neho privysoko. Soptí proti všetkým svojim protivníkom.
Na svých cestách mají stále jen úspěch,tvé zákony jsou jim vzdáleny,ze všech protivníků mají jen posměch,
Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.
yāḥîlū [ḏārəkw ḵ] (ḏərāḵāw q) bəḵāl ‘êṯ, mārōwm mišpāṭeḵā minneḡdōw; kāl- ṣōwrrāw, yāp̄îaḥ bāhem.
יָ֘חִ֤ילוּ [דָרְכּו כ] (דְרָכָ֨יו ק) בְּכָל־ עֵ֗ת מָר֣וֹם מִ֭שְׁפָּטֶיךָ מִנֶּגְדּ֑וֹ כָּל־ צ֝וֹרְרָ֗יו יָפִ֥יחַ בָּהֶֽם׃
Ž 10,6
Hovorí vo svojom srdci: Nepohnem sa z pokolenia na pokolenie, pretože neprijdem do zlého.
Húta si v srdci: Nepohnem sa! Z pokolenia na pokolenie nestíha ma nešťastie.
V srdci si takto hovorí: "Mnou nič nepohne, ani mňa, ani moje pokolenie nezastihne nešťastie."
Myslí si: Nepohnem sa. Z pokolenia na pokolenie nič zlé ma nestihne. (pé)
v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí,nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“
Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“
’āmar bəlibbōw bal- ’emmōwṭ; ləḏōr wāḏōr, ’ăšer lō- ḇərā‘.
אָמַ֣ר בְּ֭לִבּוֹ בַּל־ אֶמּ֑וֹט לְדֹ֥ר וָ֝דֹ֗ר אֲשֶׁ֣ר לֹֽא־ בְרָֽע׃
Ž 10,7
Jeho ústa sú plné kliatby, lesti a úžerného útisku; pod jeho jazykom je trápenie a márnosť.
Ústa má plné kliatby, klamu, útlaku; pod jazykom má trápenie a neprávosť.
Jeho ústa sú plné luhania, klamu a podvodu; pod jeho jazykom zločin a násilie.
Ústa má plné kliatby, klamu a násilia, na jazyku trápenie a neprávosť.
Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky,na jazyku mají zlo a trápení,
V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.
’ālāh pîhū mālê ūmirmōwṯ wāṯōḵ; taḥaṯ ləšōwnōw, ‘āmāl wā’āwen.
אָלָ֤ה פִּ֣יהוּ מָ֭לֵא וּמִרְמ֣וֹת וָתֹ֑ךְ תַּ֥חַת לְ֝שׁוֹנ֗וֹ עָמָ֥ל וָאָֽוֶן׃
Ž 10,8
Čihajúc sedí v zálohe vo vsiach, v úkrytoch vraždí nevinného. Jeho oči striehnu bezmocného.
Sedáva na postriežke v dedinách a tajne vraždí nevinného, oči mu striehnu na nešťastného.
Sedí na postriežke blízko osád, nevinného zákerne zabíja.
Sedáva na postriežke za ohradou, v úkrytoch vraždí nevinného, očami sliedi po bezbranných. (ajin)
za humny číhají ve skrýších,aby nevinné zákeřně vraždili.Bezbranné lidi očima sledují,
Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného,
yêšêḇ bəma’raḇ ḥăṣêrîm, bammistārîm yahărōḡ nāqî; ‘ênāw, ləḥêləḵāh yiṣpōnū.
יֵשֵׁ֤ב ׀ בְּמַאְרַ֬ב חֲצֵרִ֗ים בַּֽ֭מִּסְתָּרִים יַהֲרֹ֣ג נָקִ֑י עֵ֝ינָ֗יו לְֽחֵלְכָ֥ה יִצְפֹּֽנוּ׃
Ž 10,9
Úkladí v skrýši jako lev vo svojej peleši; čihá, aby uchvatol biedneho; uchvatne biedneho vtiahnuc ho do svojej siete.
V úkryte číha ako lev vo svojej húšti; číha, aby biedneho schvátil; chudáka sa zmocní, keď ho stiahne do svojej siete.
Očami sliedi za chudákom; ako lev v húštine číha v úkryte. Číha, chce schvátiť bedára; chytá ho a hádže naňho sieť.
V húštine striehne ako v úkryte lev. Striehne, aby sa zmocnil biedneho. Zmocní sa biedneho, vtiahne ho do siete.
jako lvi v houští v záloze číhají,číhají na chudáky, aby je lapili,už mají chudáka, chytli ho do pasti!
Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.
ye’ĕrōḇ bammistār kə’aryêh ḇəsukkōh, ye’ĕrōḇ laḥăṭōwp̄ ‘ānî; yaḥṭōp̄ ‘ānî, bəmāšəḵōw ḇərištōw.
יֶאֱרֹ֬ב בַּמִּסְתָּ֨ר ׀ כְּאַרְיֵ֬ה בְסֻכֹּ֗ה יֶ֭אֱרֹב לַחֲט֣וֹף עָנִ֑י יַחְטֹ֥ף עָ֝נִ֗י בְּמָשְׁכ֥וֹ בְרִשְׁתּֽוֹ׃
Ž 10,10
Čupí a krčí sa, a padne do jeho moci množstvo biednych.
Schúlený krčí sa a húf nešťastníkov padá do jeho moci.
Prikrčí sa a vyrúti, i hynú chudáci v jeho násilných pazúroch.
Plazí sa a krčí, nešťastníci padajú do jeho pazúrov.
K zemi se hroutí chudák zdrcený,pod jejich mocí klesá bezbranný,
Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.
[waddāḵah ḵ] (yiḏkeh q) yāšōaḥ; wənāp̄al ba‘ăṣūmāw, [ḥelkā’îm ḵ] (ḥêl q) (kā’îm. q)
[וַדָּכַה כ] (יִדְכֶּ֥ה ק) יָשֹׁ֑חַ וְנָפַ֥ל בַּ֝עֲצוּמָ֗יו [חֶלְכָּאִים כ] (חֵ֣יל ק) (כָּאִֽים׃ ק)
Ž 10,11
Hovorí vo svojom srdci: Zabudol silný Bôh; skryl svoju tvár; nevidí a nebude vidieť na večnosť.
Húta si v srdci: Boh už zabudol; skrýva si tvár, nikdy to neuvidí.
V duchu si ešte hovorí: "Boh zabudol, odvrátil svoju tvár, vôbec sa nedíva."
Myslí si: Boh zabudol, skryl si tvár, nikdy to neuvidí. (kóf)
v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul,skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“
Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“
’āmar bəlibbōw šāḵaḥ ’êl; histîr pānāw, bal- rā’āh lāneṣaḥ.
אָמַ֣ר בְּ֭לִבּוֹ שָׁ֣כַֽח אֵ֑ל הִסְתִּ֥יר פָּ֝נָ֗יו בַּל־ רָאָ֥ה לָנֶֽצַח׃
Ž 10,12
Povstaň, ó, Hospodine, silný Bože, pozdvihni svoju ruku; nezabudni na ponížených!
Ó Hospodine, Bože, povstaň, zdvihni svoju ruku! Nezabúdaj na ubiedených!
Povstaň, Pane, Bože, zdvihni svoju ruku, nezabúdaj na úbohých.
Hospodin, Bože, povstaň, zdvihni svoju ruku! Nezabúdaj na ubiedených!
Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku!Na utlačené se, Bože, rozpomeň!
Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!
qūmāh Yahweh ’êl nəśā yāḏeḵā; ’al- tiškaḥ [‘ănîyîm ḵ] (‘ănāwîm. q)
קוּמָ֤ה יְהוָ֗ה אֵ֭ל נְשָׂ֣א יָדֶ֑ךָ אַל־ תִּשְׁכַּ֥ח [עֲנִיִּים כ] (עֲנָוִֽים׃ ק)
Ž 10,13
Prečo má bezbožník popudzovať Boha a hovoriť vo svojom srdci, že nebudeš vyhľadávať!?
Prečo má bezbožník pohŕdať Bohom a myslieť v srdci: Trestať nebudeš!?
Ako môže bezbožník Bohom pohŕdať? Ako si môže v duchu hovoriť: "Boh nezasiahne!"?
Prečo smie bezbožník znevažovať Boha a myslieť si: Ty to nevyskúmaš? (réš)
Proč se má ničema rouhat Bohu,v srdci si myslet, že na to nepřijdeš?
Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš“?
‘al- meh ni’êṣ rāšā‘ ’ĕlōhîm; ’āmar bəlibbōw, lō tiḏrōš.
עַל־ מֶ֤ה ׀ נִאֵ֖ץ רָשָׁ֥ע ׀ אֱלֹהִ֑ים אָמַ֥ר בְּ֝לִבּ֗וֹ לֹ֣א תִּדְרֹֽשׁ׃
Ž 10,14
Ale ty vidíš, lebo ty hľadíš na trápenie a na zármutok, aby si dal každému svojou rukou; na teba sa spustí bezmocný; sirote si ty spomocníkom.
Ty vidíš, veď Ty hľadíš na trápenie i žiaľ, aby si to vzal do ruky; Tebe to porúča nešťastník, sirota: Ty si bol ich pomocníkom.
Ty vidíš, veď ty hľadíš na útrapy a žiaľ a berieš ich do svojich rúk. Na teba sa chudák spolieha a sirote pomáhaš.
Ty však vidíš trápenie a žiaľ, hľadíš a berieš to do svojich rúk. Bezbranný sa spolieha na teba, ty pomáhaš sirote. (šín)
Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal,svou vlastní rukou abys potrestal!Na tebe samého bezbranný spoléhá,ty jsi pomocníkem sirotka!
Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.
rā’iṯāh kî- ’attāh ‘āmāl wāḵa‘as tabbîṭ lāṯêṯ bəyāḏeḵā ‘āleḵā ya‘ăzōḇ ḥêleḵāh; yāṯōwm, ’attāh hāyîṯā ‘ōwzêr.
רָאִ֡תָה כִּֽי־ אַתָּ֤ה ׀ עָ֘מָ֤ל וָכַ֨עַס ׀ תַּבִּיט֮ לָתֵ֪ת בְּיָ֫דֶ֥ךָ עָ֭לֶיךָ יַעֲזֹ֣ב חֵלֶ֑כָה יָ֝ת֗וֹם אַתָּ֤ה ׀ הָיִ֬יתָ עוֹזֵֽר׃
Ž 10,15
Polám rameno bezbožníka a vyhľadaj bezbožnosť zlostníka, až viacej nenajdeš.
Polám rameno bezbožníka, zlosyna, potrestaj jeho bezbožnosť, až ju viac nenájdeš.
Rozmliažď rameno hriešnika a zločinca; budeš hľadať jeho hriech, a už ho nenájdeš.
Zlom rameno bezbožného a zlého človeka. Jeho bezbožnosť vypátraš, nič ti neunikne.
Zpřerážej paže zlého darebáka,jeho zkaženost odhal, aby neobstál!
Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.
ḇōr zərōwa‘ rāšā‘; wārā‘, tiḏrōwōš- riš‘ōw ḇal- timṣā.
שְׁ֭בֹר זְר֣וֹעַ רָשָׁ֑ע וָ֝רָ֗ע תִּֽדְרוֹשׁ־ רִשְׁע֥וֹ בַל־ תִּמְצָֽא׃
Ž 10,16
Hospodin je Kráľom na večné veky; pohania vyhynú z jeho zeme.
Hospodin je kráľom na večné veky; pohania zmizli z Jeho krajiny.
Pán je kráľom navždy, na veky vekov. Pohania vymizli z jeho krajiny,
Hospodin je kráľom na večné veky, pohania zmiznú z jeho krajiny. (táv)
Hospodin kraluje na věčné časy,pohané z jeho země vymizí!
Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.
Yahweh meleḵ ‘ōwlām wā‘eḏ; ’āḇəḏū ḡōwyim, mê’arṣōw.
יְהוָ֣ה מֶ֭לֶךְ עוֹלָ֣ם וָעֶ֑ד אָבְד֥וּ ג֝וֹיִ֗ם מֵֽאַרְצֽוֹ׃
Ž 10,17
Žiadosť ponížených čuješ, ó, Hospodine; posilňuješ ich srdce a nakláňaš k nim svoje ucho,
Počul si túžbu pokorných, ó Hospodine; utvrdzuješ im srdce, ucho nakláňaš,
Pane, ty vyslýchaš túžbu úbožiakov, vzpružuješ im srdce, ucho si k nim nakláňaš.
Vypočúvaš túžbu pokorných, Hospodin, posilňuješ ich srdce, nakláňaš k nim ucho.
Hospodin vyslyší tužby ponížených –povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš,
Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,
ta’ăwaṯ ‘ănāwîm šāma‘tā Yahweh; tāḵîn libbām, taqšîḇ ’āzəneḵā.
תַּאֲוַ֬ת עֲנָוִ֣ים שָׁמַ֣עְתָּ יְהוָ֑ה תָּכִ֥ין לִ֝בָּ֗ם תַּקְשִׁ֥יב אָזְנֶֽךָ׃
Ž 10,18
aby si súdil sirotu a potlačeného, aby viac nestrašil smrteľný človek zo zeme.
aby si prislúžil právo sirote a ubitému, aby pozemský človek už viac nenaháňal strach.
Zastaň sa práva siroty a utláčaného, aby už nikdy nenaháňal hrôzu človek stvorený zo zeme.
Brániš právo siroty i zdeptaného. Pozemský človek už nebude naháňať strach.
zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným,pozemský člověk aby je neděsil!
zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.
lišpōṭ yāṯōwm, wāḏāḵ bal- yōwsîp̄ ‘ōwḏ; la‘ărōṣ ’ĕnōwōš, min- hā’āreṣ.
לִשְׁפֹּ֥ט יָת֗וֹם וָ֫דָ֥ךְ בַּל־ יוֹסִ֥יף ע֑וֹד לַעֲרֹ֥ץ אֱ֝נ֗וֹשׁ מִן־ הָאָֽרֶץ׃
1Prečo, ó, Hospodine, stojíš zďaleka? Prečo sa skrývaš v časoch súženia? 2V pýche bezbožného ohnive prenasledujú biedneho. Nech sú lapení do svojich pletích, ktoré vymýšľajú! 3Lebo sa honosí bezbožník nad dosiahnutou žiadosťou svojej duše; lakomec sa rúha, popudzuje Hospodina. 4Bezbožník podľa vysokosti svojej tvári hovorí: Nebude to vyhľadávať nikto; všetka jeho myseľ je, že niet Boha. 5Jeho cesty sú zdarné každého času. Podľa jeho mienky sú tvoje súdy vysoko od neho; pyšne fúka na všetkých svojich nepriateľov. 6Hovorí vo svojom srdci: Nepohnem sa z pokolenia na pokolenie, pretože neprijdem do zlého. 7Jeho ústa sú plné kliatby, lesti a úžerného útisku; pod jeho jazykom je trápenie a márnosť. 8Čihajúc sedí v zálohe vo vsiach, v úkrytoch vraždí nevinného. Jeho oči striehnu bezmocného. 9Úkladí v skrýši jako lev vo svojej peleši; čihá, aby uchvatol biedneho; uchvatne biedneho vtiahnuc ho do svojej siete.
10Čupí a krčí sa, a padne do jeho moci množstvo biednych. 11Hovorí vo svojom srdci: Zabudol silný Bôh; skryl svoju tvár; nevidí a nebude vidieť na večnosť. 12Povstaň, ó, Hospodine, silný Bože, pozdvihni svoju ruku; nezabudni na ponížených! 13Prečo má bezbožník popudzovať Boha a hovoriť vo svojom srdci, že nebudeš vyhľadávať!? 14Ale ty vidíš, lebo ty hľadíš na trápenie a na zármutok, aby si dal každému svojou rukou; na teba sa spustí bezmocný; sirote si ty spomocníkom. 15Polám rameno bezbožníka a vyhľadaj bezbožnosť zlostníka, až viacej nenajdeš. 16Hospodin je Kráľom na večné veky; pohania vyhynú z jeho zeme. 17Žiadosť ponížených čuješ, ó, Hospodine; posilňuješ ich srdce a nakláňaš k nim svoje ucho, 18aby si súdil sirotu a potlačeného, aby viac nestrašil smrteľný človek zo zeme.
1Ó Hospodine, prečo stojíš zďaleka, skrývaš sa vo chvíľach súženia? 2Bezbožný v pýche trápi biedneho. Nech sa chytia v úkladoch, ktoré vymysleli. 3Lebo sa honosí bezbožník svojimi chúťkami a lakomec sa rúha, pohŕdajuc Hospodinom. 4Bezbožník vo svojej namyslenosti Ho nehľadá. Všetky jeho myšlienky sú: Niet Boha! 5Úspešné sú jeho cesty v každý čas. Tvoje súdy sú preň privysoké, soptí proti všetkým svojim protivníkom. 6Húta si v srdci: Nepohnem sa! Z pokolenia na pokolenie nestíha ma nešťastie. 7Ústa má plné kliatby, klamu, útlaku; pod jazykom má trápenie a neprávosť. 8Sedáva na postriežke v dedinách a tajne vraždí nevinného, oči mu striehnu na nešťastného. 9V úkryte číha ako lev vo svojej húšti; číha, aby biedneho schvátil; chudáka sa zmocní, keď ho stiahne do svojej siete.
10Schúlený krčí sa a húf nešťastníkov padá do jeho moci. 11Húta si v srdci: Boh už zabudol; skrýva si tvár, nikdy to neuvidí. 12Ó Hospodine, Bože, povstaň, zdvihni svoju ruku! Nezabúdaj na ubiedených! 13Prečo má bezbožník pohŕdať Bohom a myslieť v srdci: Trestať nebudeš!? 14Ty vidíš, veď Ty hľadíš na trápenie i žiaľ, aby si to vzal do ruky; Tebe to porúča nešťastník, sirota: Ty si bol ich pomocníkom. 15Polám rameno bezbožníka, zlosyna, potrestaj jeho bezbožnosť, až ju viac nenájdeš. 16Hospodin je kráľom na večné veky; pohania zmizli z Jeho krajiny. 17Počul si túžbu pokorných, ó Hospodine; utvrdzuješ im srdce, ucho nakláňaš, 18aby si prislúžil právo sirote a ubitému, aby pozemský človek už viac nenaháňal strach.
1Pane, prečo si tak ďaleko? Prečo sa skrývaš v časoch súženia? 2Bezbožný vo svojej pýche sužuje bedára; nech sa chytí do nástrah, čo sám zosnoval. 3Veď hriešnik sa chvastá svojou náruživosťou a lakomec sa vychvaľuje. 4Hriešnik pohŕda Pánom a namyslene hovorí: "Boh nezasahuje; Boha niet." 5Také sú všetky jeho myšlienky a jeho cesty sú vždy úspešné. Ďaleko je od myšlienky na tvoj súd a všetkých svojich odporcov nemá za nič. 6V srdci si takto hovorí: "Mnou nič nepohne, ani mňa, ani moje pokolenie nezastihne nešťastie." 7Jeho ústa sú plné luhania, klamu a podvodu; pod jeho jazykom zločin a násilie. 8Sedí na postriežke blízko osád, nevinného zákerne zabíja. 9Očami sliedi za chudákom; ako lev v húštine číha v úkryte. Číha, chce schvátiť bedára; chytá ho a hádže naňho sieť.
10Prikrčí sa a vyrúti, i hynú chudáci v jeho násilných pazúroch. 11V duchu si ešte hovorí: "Boh zabudol, odvrátil svoju tvár, vôbec sa nedíva." 12Povstaň, Pane, Bože, zdvihni svoju ruku, nezabúdaj na úbohých. 13Ako môže bezbožník Bohom pohŕdať? Ako si môže v duchu hovoriť: "Boh nezasiahne!"? 14Ty vidíš, veď ty hľadíš na útrapy a žiaľ a berieš ich do svojich rúk. Na teba sa chudák spolieha a sirote pomáhaš. 15Rozmliažď rameno hriešnika a zločinca; budeš hľadať jeho hriech, a už ho nenájdeš. 16Pán je kráľom navždy, na veky vekov. Pohania vymizli z jeho krajiny, 17Pane, ty vyslýchaš túžbu úbožiakov, vzpružuješ im srdce, ucho si k nim nakláňaš. 18Zastaň sa práva siroty a utláčaného, aby už nikdy nenaháňal hrôzu človek stvorený zo zeme.
1Hospodin, prečo si tak ďaleko a prečo sa skrývaš v&nbsp;čase súženia? 2Spupnosť bezbožníka spaľuje chudobného. Nech sa chytí do nástrah, ktoré pripravil. 3Bezbožník sa vystatuje svojimi záľubami, chváli lakomca a pohŕda Hospodinom. 4Bezbožník hovorí povýšene: Boh sa nestará, Boha niet. Také je celé jeho zmýšľanie. 5Úspešné sú jeho cesty v&nbsp;každom čase. Tvoje súdy sú pre neho privysoko. Soptí proti všetkým svojim protivníkom. 6Myslí si: Nepohnem sa. Z&nbsp;pokolenia na pokolenie nič zlé ma nestihne. (pé) 7Ústa má plné kliatby, klamu a násilia, na jazyku trápenie a neprávosť. 8Sedáva na postriežke za ohradou, v&nbsp;úkrytoch vraždí nevinného, očami sliedi po bezbranných. (ajin) 9V&nbsp;húštine striehne ako v&nbsp;úkryte lev. Striehne, aby sa zmocnil biedneho. Zmocní sa biedneho, vtiahne ho do siete.
10Plazí sa a krčí, nešťastníci padajú do jeho pazúrov. 11Myslí si: Boh zabudol, skryl si tvár, nikdy to neuvidí. (kóf) 12Hospodin, Bože, povstaň, zdvihni svoju ruku! Nezabúdaj na ubiedených! 13Prečo smie bezbožník znevažovať Boha a myslieť si: Ty to nevyskúmaš? (réš) 14Ty však vidíš trápenie a žiaľ, hľadíš a berieš to do svojich rúk. Bezbranný sa spolieha na teba, ty pomáhaš sirote. (šín) 15Zlom rameno bezbožného a zlého človeka. Jeho bezbožnosť vypátraš, nič ti neunikne. 16Hospodin je kráľom na večné veky, pohania zmiznú z&nbsp;jeho krajiny. (táv) 17Vypočúvaš túžbu pokorných, Hospodin, posilňuješ ich srdce, nakláňaš k&nbsp;nim ucho. 18Brániš právo siroty i zdeptaného. Pozemský človek už nebude naháňať strach.
1Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený?Proč se ukrýváš v dobách soužení? 2Ničemové ve své pýše honí chudáky,vymýšlejí úklady, aby je lapili! 3Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí,chamtivce chválí, Hospodina snižují, 4ve svojí pýše ho vůbec nehledají,Bůh nemá místo v jejich myšlení. 5Na svých cestách mají stále jen úspěch,tvé zákony jsou jim vzdáleny,ze všech protivníků mají jen posměch, 6v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí,nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“ 7Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky,na jazyku mají zlo a trápení, 8za humny číhají ve skrýších,aby nevinné zákeřně vraždili.Bezbranné lidi očima sledují, 9jako lvi v houští v záloze číhají,číhají na chudáky, aby je lapili,už mají chudáka, chytli ho do pasti!
10K zemi se hroutí chudák zdrcený,pod jejich mocí klesá bezbranný, 11v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul,skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“ 12Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku!Na utlačené se, Bože, rozpomeň! 13Proč se má ničema rouhat Bohu,v srdci si myslet, že na to nepřijdeš? 14Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal,svou vlastní rukou abys potrestal!Na tebe samého bezbranný spoléhá,ty jsi pomocníkem sirotka! 15Zpřerážej paže zlého darebáka,jeho zkaženost odhal, aby neobstál! 16Hospodin kraluje na věčné časy,pohané z jeho země vymizí! 17Hospodin vyslyší tužby ponížených –povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš, 18zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným,pozemský člověk aby je neděsil!
1Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš? 2Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí! 3Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina. 4Svévolník ve zpupném hněvu říká : „ Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“ Odtud všechny jeho pikle. 5Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům. 6Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“ 7V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti. 8Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, 9Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.
10Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů. 11Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“ 12Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované! 13Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš“? 14Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc. 15Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne. 16Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země. 17Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho, 18zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.
1lāmāh Yahweh ta‘ămōḏ bərāḥōwq; ta‘lîm, lə‘ittōwṯ baṣṣārāh. 2bəḡa’ăwaṯ rāšā‘ yiḏlaq ‘ānî; yittāp̄əśū bimzimmōwṯ zū ḥāšāḇū. 3kî- hillêl rāšā‘ ‘al- ta’ăwaṯ nap̄šōw; ūḇōṣêa‘ bêrêḵ, ni’êṣ Yahweh. 4rāšā‘, kəḡōḇah ’appōw bal- yiḏrōš; ’ên ’ĕlōhîm, kāl- məzimmōwṯāw. 5yāḥîlū [ḏārəkw ḵ] (ḏərāḵāw q) bəḵāl ‘êṯ, mārōwm mišpāṭeḵā minneḡdōw; kāl- ṣōwrrāw, yāp̄îaḥ bāhem. 6’āmar bəlibbōw bal- ’emmōwṭ; ləḏōr wāḏōr, ’ăšer lō- ḇərā‘. 7’ālāh pîhū mālê ūmirmōwṯ wāṯōḵ; taḥaṯ ləšōwnōw, ‘āmāl wā’āwen. 8yêšêḇ bəma’raḇ ḥăṣêrîm, bammistārîm yahărōḡ nāqî; ‘ênāw, ləḥêləḵāh yiṣpōnū. 9ye’ĕrōḇ bammistār kə’aryêh ḇəsukkōh, ye’ĕrōḇ laḥăṭōwp̄ ‘ānî; yaḥṭōp̄ ‘ānî, bəmāšəḵōw ḇərištōw.
10[waddāḵah ḵ] (yiḏkeh q) yāšōaḥ; wənāp̄al ba‘ăṣūmāw, [ḥelkā’îm ḵ] (ḥêl q) (kā’îm. q) 11’āmar bəlibbōw šāḵaḥ ’êl; histîr pānāw, bal- rā’āh lāneṣaḥ. 12qūmāh Yahweh ’êl nəśā yāḏeḵā; ’al- tiškaḥ [‘ănîyîm ḵ] (‘ănāwîm. q) 13‘al- meh ni’êṣ rāšā‘ ’ĕlōhîm; ’āmar bəlibbōw, lō tiḏrōš. 14rā’iṯāh kî- ’attāh ‘āmāl wāḵa‘as tabbîṭ lāṯêṯ bəyāḏeḵā ‘āleḵā ya‘ăzōḇ ḥêleḵāh; yāṯōwm, ’attāh hāyîṯā ‘ōwzêr. 15ḇōr zərōwa‘ rāšā‘; wārā‘, tiḏrōwōš- riš‘ōw ḇal- timṣā. 16Yahweh meleḵ ‘ōwlām wā‘eḏ; ’āḇəḏū ḡōwyim, mê’arṣōw. 17ta’ăwaṯ ‘ănāwîm šāma‘tā Yahweh; tāḵîn libbām, taqšîḇ ’āzəneḵā. 18lišpōṭ yāṯōwm, wāḏāḵ bal- yōwsîp̄ ‘ōwḏ; la‘ărōṣ ’ĕnōwōš, min- hā’āreṣ.
< Predošlá kapitola Nasledujúca kapitola >