Nehemiáš, 9. kapitola
Neh 9,1
Potom dvadsiateho štvrtého dňa toho istého mesiaca shromaždili sa synovia Izraelovi postiac sa a súc oblečení v smútočnom rúchu drsnom a majúc zem posypanú na sebe.
Na dvadsiaty štvrtý deň toho istého mesiaca sa Izraelci zhromaždili na pôst, oblečení do vrecoviny, posypaní zemou.
Na dvadsiaty štvrtý deň tohoto mesiaca sa Izraeliti zhromaždili, postili sa, obliekli sa do vrecovín a posypali sa prachom.
Na dvadsiaty štvrtý deň toho istého mesiaca sa Izraeliti zhromaždili. Oblečení do vrecoviny a posypaní zemou sa postili.
Čtyřiadvacátého dne téhož měsíce se synové Izraele shromáždili k postu, zahaleni pytlovinou a posypáni hlínou.
Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se Izraelci shromáždili k postu v žíněných rouchách a s prstí na hlavě .
ūḇəyōwm ‘eśrîm wə’arbā‘āh laḥōḏeš hazzeh, ne’esp̄ū ḇənê- yiśrā’êl bəṣōwm ūḇəśaqqîm, wa’ăḏāmāh ‘ălêhem.
Neh 9,2
A semä Izraelovo sa boli oddelili od všetkých synov cudziny a stojac vyznávali svoje hriechy a neprávosti svojich otcov.
Potomkovia Izraela sa oddelili od všetkých cudzincov, a keď sa postavili, vyznávali sa zo svojich hriechov a z previnení svojich otcov.
Keď sa izraelskí súkmeňovci odlúčili od všakových cudzozemcov, postavili sa a vyznávali svoje hriechy a neprávosti svojich otcov.
Potomkovia Izraela sa oddelili od všetkých cudzincov, postavili sa a vyznávali svoje hriechy aj previnenia svojich otcov.
Ti, kdo byli izraelského původu, se tehdy oddělili ode všech cizozemců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých předků.
Izraelovi potomci se oddělili ode všech cizinců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých otců.
wayyibbāḏəlū zera‘ yiśrā’êl, mikkōl bənê nêḵār; wayya‘amḏū, wayyiṯwaddū ‘al- ḥaṭṭōṯêhem, wa‘ăwōnōwṯ ’ăḇōṯêhem.
Neh 9,3
A povstanúc na svojom mieste čítali z knihy zákona Hospodina, svojeho Boha, štvrtinu dňa a štvrtinu vyznávali a klaňali sa Hospodinovi, svojmu Bohu.
Potom povstali zo svojich miest a štvrť dňa čítali z knihy zákona svojho Boha, Hospodina, štvrť dňa vyznávali a klaňali sa svojmu Bohu, Hospodinovi.
Potom povstali priam na mieste, kde boli, štvrť dňa čítali z knihy zákona Pána, svojho Boha, a štvrť dňa sa vyznávali a klaňali sa Pánovi, svojmu Bohu.
Povstali na svojich miestach, keď štvrtinu dňa čítali v knihe zákona Hospodina, svojho Boha, a štvrtinu dňa sa vyznávali a klaňali Hospodinovi, svojmu Bohu.
Čtvrt dne četli vestoje z Knihy zákona Hospodina, svého Boha, a dalšího čtvrt dne vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu.
Povstávali ze svých míst, když četli čtyřikrát za den z knihy Zákona Hospodina, svého Boha, a čtyřikrát se vyznávali a klaněli Hospodinu, svému Bohu.
wayyāqūmū ‘al- ‘āməḏām, wayyiqrə’ū, bəsêp̄er tōwraṯ Yahweh ’ĕlōhêhem rəḇi‘îṯ hayyōwm; ūrəḇi‘îṯ miṯwaddîm ūmištaḥăwîm, Yahweh ’ĕlōhêhem. p̄
Neh 9,4
A povstal na vyvýšenom mieste Levitov Ješua, Banaj, Kadmiel, Šebaniáš, Bunni, Šerebiáš, Báni a Chenáni a kričali veľkým hlasom k Hospodinovi, svojmu Bohu.
Potom sa Jéšúa, Bání, Kadmíél, Šebanjá, Bunní, Šérébja, Bání a Kenání postavili na stupienok pre levítov a hlasno volali k svojmu Bohu, Hospodinovi.
Na levitské vyvýšené miesto vystúpili Jozue, Bani, Kadmiel, Šebaniáš, Buni, Šerebiáš, Bani a Chenani a vzývali veľkým hlasom Pána, svojho Boha.
Potom sa Jéšua, Báni, Kadmíel, Šebanja, Bunni, Šérebja, Báni a Kenáni postavili na stupienok pre levitov a hlasno vzývali Hospodina, svojho Boha.
Na levitských stupních stál Ješua, Binui, Kadmiel, Šebaniáš, Buni, Šerebiáš, Bani a Kenani a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu.
Na výstupek pro levity se postavili Jéšua a Baní, Kadmíel, Šebanjáš, Buní, Šerebjáš, Baní, Kenaní a velmi hlasitě úpěli k Hospodinu, svému Bohu.
wayyāqām ‘al- ma‘ălêh halwîyim, yêšūa‘ ūḇānî qaḏmî’êl šəḇanyāh bunnî šêrêḇəyāh bānî ḵənānî; wayyiz‘ăqū bəqōwl gāḏōwl, ’el- Yahweh ’ĕlōhêhem.
Neh 9,5
A riekli Levitovia, Ješua, Kadmiel, Báni, Chašabneiáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Petachiáš: Vstaňte, dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu, od vekov až na veky! A nech dobrorečia menu tvojej slávy a vyvýšenému nad každé dobrorečenie a chválu!
Levíti Jéšúa, Kadmiél, Bání, Chašabneja, Šérébja, Hódija, Šebanja, Petachja rozkázali: Vstaňte, dobrorečte svojmu Bohu, Hospodinovi od vekov až na veky; nech dobrorečia Jeho slávnemu menu, ktoré je velebnejšie nad všetko dobrorečenie i chválu:
A leviti Jozue, Kadmiel, Bani, Chašabniáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Fetachiáš odriekali túto modlitbu: - "Vstaňte, dobrorečte Pánovi, svojmu Bohu, od vekov až naveky! A nech sa zvelebuje tvoje slávne meno, vyvýšené nado všetko zvelebovanie a chválu!
Leviti Jéšua, Kadmíel, Báni, Chašabneja, Šérebja, Hódija, Šebanja a Petachja povedali: Povstaňte, dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu, od vekov až naveky! Nech dobrorečia tvojmu slávnemu menu, ktoré je vyvýšené nad každé dobrorečenie a chválu.
Levité Ješua, Kadmiel, Bani, Chašabnejáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Petachiáš pak zvolali: „Vstaňte a dobrořečte Hospodinu, svému Bohu:Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, od věků až na věky! Tvé slavné jméno ať je požehnané, nad všechno požehnání i chválu vyvýšené.
Pak vyzvali levité Jéšua a Kadmíel, Baní, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hódijáš, Šebanjáš a Petachjáš lid : „Povstaňte, dobrořečte Hospodinu, svému Bohu, po všechny věky. Ať dobrořečí tvému slavnému jménu, vyvýšenému nad každé dobrořečení a chválu.
wayyōmərū halwîyim yêšūa‘ wəqaḏmî’êl bānî ḥăšaḇnəyāh šêrêḇəyāh hōwḏîyāh šəḇanyāh p̄əṯaḥyāh, qūmū, bārăḵū ’eṯ- Yahweh ’ĕlōhêḵem, min- hā‘ōwlām ‘aḏ- hā‘ōwlām; wîḇārəḵū šêm kəḇōwḏeḵā, ūmərōwmam ‘al- kāl- bərāḵāh ūṯəhillāh.
Neh 9,6
Ty si, ó, Hospodine, ty si sám jediný! Ty si učinil nebesia, nebesia nebies a všetko ich vojsko, zem a všetko, čo je na nej, moria a všetko, čo je v nich, a ty dávaš tomu všetkému život, a vojsko nebies sa tebe klania.
Ty si jediný, Hospodine, Ty si stvoril nebesá; nebesá nebies a ich všetky voje, zem i všetko, čo je na nej, moria i všetko, čo je v nich. Ty to všetko udržuješ nažive, Tebe sa klaňajú i voje nebies.
Ty si, Pane, ty si jediný! Ty si urobil nebo a nebesá so všetkým ich vojskom, zem i všetko, čo je na nej, moria aj so všetkým, čo je v nich. Tomu všetkému ty dávaš život. Tebe sa klania nebeské vojsko.
Ty si jediný, Hospodin, ty si stvoril nebesia, nebesia nebies a všetky ich zástupy, zem a všetko, čo je na nej, moria i všetko, čo je v nich. Ty všetkému dávaš život a nebeské zástupy sa ti klaňajú.
Ty sám jsi Hospodin, ty jsi nebe učinil, nebesa nebes i všechny jejich zástupy, zemi i se vším, co je na ní, všechna moře i se vším, co je v nich. Ty sám všemu dáváš život, tobě se klaní zástup nebeský!
Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí.
’attāh- hū Yahweh ləḇaddeḵā [’at ḵ] (’attāh q) ‘āśîṯā ’eṯ- haššāmayim šəmê haššāmayim wəḵāl ṣəḇā’ām, hā’āreṣ wəḵāl ’ăšer ‘ālehā hayyammîm wəḵāl ’ăšer bāhem, wə’attāh məḥayyeh ’eṯ- kullām; ūṣəḇā haššāmayim ləḵā mištaḥăwîm.
Neh 9,7
Ty si, Hospodine, ten Bôh, ktorý si si vyvolil Abrama a vyviedol si ho z Úr Chaldejov a dal si mu meno Abrahám.
Ty, Hospodine, si Boh, ktorý si vyvolil Abráma, vyviedol si ho z Chaldejského Úru a dal mu meno Abrahám.
Ty si, Pane, ten Boh, ktorý si vybral Abrama a vyviedol ho z Chaldejského Uru a dal si mu meno Abrahám.
Ty, Hospodin, si Boh, ktorý si vyvolil Abráma, vyviedol si ho z Úru Chaldejov a dal si mu meno Abrahám.
Ty jsi Hospodin, Bůh, který vybral Abrama, z chaldejského Uru jej vyvedl a dal mu jméno Abraham.
Ty, Hospodine, jsi Bůh; ty jsi vyvolil Abrama a vyvedls jej z Ur-kasdímu a dals mu jméno Abraham.
’attāh- hū Yahweh hā’ĕlōhîm, ’ăšer bāḥartā bə’aḇrām, wəhōwṣêṯōw mê’ūr kaśdîm; wəśamtā šəmōw ’aḇrāhām.
Neh 9,8
A našiel si jeho srdce verné pred sebou a učinil si s ním smluvu, že dáš zem Kananeja, Heteja, Amoreja, Ferezeja, Jebuzeja a Gergezeja, že ju dáš jeho semenu a uskutočnil si svoje slová, lebo ty si spravedlivý.
Zistil si, že jeho srdce je Ti verné, a uzavrel si s ním zmluvu, že dáš jeho potomstvu krajinu Kanaáncov, Chetejcov, Amorejcov, Perizejcov, Jebúsejcov, Girgášijcov; splnil si svoje zasľúbenia, lebo si spravodlivý.
Zistil si, že jeho srdce je verné tebe, uzavrel si s ním zmluvu, že dáš jeho potomstvu kanaánsku, hetejskú, amorejskú ferezitskú, jebuzejskú a gergezejskú krajinu; a svoje slovo si dodržal, lebo ty si spravodlivý.
Keď si zistil, že jeho srdce je ti verné, uzavrel si s ním zmluvu, že krajinu Kanaánčanov, Chetitov, Amorejčanov, Perizzejov, Jebúsejov a Girgášejov dáš jeho potomstvu. Dodržal si svoje slovo, lebo si spravodlivý.
Když jsi poznal, že je ti v srdci věrný, uzavřel jsi s ním smlouvu o zemi Kananejců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Jebusejců a Girgašejců a sice, že tu zemi dáš jeho semeni. A své slovo jsi splnil, neboť jsi spravedlivý.
Shledal jsi, že jeho srdce je ti věrné, a uzavřel jsi s ním smlouvu, že zemi Kenaanců, Chetejců, Emorejců a Perizejců, Jebúsejců a Girgašejců dáš jeho potomstvu. Dostál jsi svému slovu, neboť jsi spravedlivý.
ūmāṣāṯā ’eṯ- ləḇāḇōw ne’ĕmān ləp̄āneḵā wəḵārōwṯ ‘immōw habbərîṯ, lāṯêṯ ’eṯ- ’ereṣ hakkəna‘ănî haḥittî hā’ĕmōrî wəhappərizzî wəhayḇūsî wəhaggirgāšî lāṯêṯ ləzar‘ōw; wattāqem ’eṯ- dəḇāreḵā, kî ṣaddîq ’āttāh.
Neh 9,9
A pohliadol si na trápenie našich otcov v Egypte a ich krik si počul pri Rudom mori.
Videl si biedu našich otcov v Egypte a vyslyšal si ich volanie o pomoc pri Červenom mori.
Videl si sužobu našich otcov v Egypte a počul si ich výkrik pri Červenom mori.
Videl si biedu našich otcov v Egypte, vypočul si ich volanie o pomoc pri Červenom mori.
Viděl jsi trápení našich otců v Egyptě, u Rudého moře jsi slyšel jejich křik.
Viděl jsi utrpení našich otců v Egyptě a slyšel jsi jejich úpění u Rákosového moře.
wattêre ’eṯ- ‘onî ’ăḇōṯênū bəmiṣrāyim; wə’eṯ- za‘ăqāṯām šāma‘tā ‘al- yam- sūp̄.
Neh 9,10
A dal si činiť znamenia a zázraky na faraonovi a na všetkých jeho sluhoch a na všetkom ľude jeho zeme, lebo si vedel, že prevádzali pýchu proti nim, a tak si si učinil meno, jako to vidieť dnes.
Dal si znamenia a divy proti faraónovi a proti všetkým jeho sluhom i proti celému ľudu jeho krajiny, lebo si spoznal, že sa voči nim správajú spupne. Tým si si urobil meno, ako je zjavné podnes.
Urobil si znamenia a divy na faraónovi, na všetkých jeho služobníkoch a na celom ľude jeho krajiny, lebo si vedel, že s nimi bezohľadne nakladali. Urobil si si tak meno, aké je i dnes.
Urobil si znamenia a divy na faraónovi, na všetkých jeho služobníkoch i na celom ľude jeho krajiny, pretože si vedel, že sa voči nim správajú spupne. Tým si si urobil meno, aké máš dodnes.
Seslal jsi divy a zázraky na faraona, na jeho dvořany i na všechen jeho lid, neboť jsi věděl, jak je krutě trápili. Získal sis jméno, jaké dodnes máš.
I učinil jsi znamení a zázraky proti faraónovi a proti všem jeho služebníkům i proti všemu lidu jeho země, protože jsi poznal, jak se nad nimi zpupně vyvyšovali. Tak sis učinil jméno, jaké máš až dodnes.
wattittên ’ōṯōṯ ūmōp̄əṯîm bəp̄ar‘ōh ūḇəḵāl ‘ăḇāḏāw ūḇəḵāl ‘am ’arṣōw, kî yāḏa‘tā, kî hêzîḏū ‘ălêhem; watta‘aś- ləḵā šêm kəhayyōwm hazzeh.
Neh 9,11
A more si rozdelil vo dvoje pred nimi, takže prešli prostredkom mora po suchu, a tých, ktorí ich stíhali, vrhol si do hlbín ako nejaký kameň do mohutných vôd prudkých.
Rozdelil si pred nimi more a prešli po suchu uprostred mora; ale ich prenasledovateľov si uvrhol do hlbín ako kameň do veľkej vody.
Rozdvojil si more pred nimi, že prešli suchou nohou stredom mora. Tých však, čo ich prenasledovali, vrhol si do hlbín ako kameň do hlbokej vody.
Rozdelil si pred nimi more a uprostred mora prešli po suchu, ale ich prenasledovateľov si vrhol do hlbín ako kameň do rozbúrených vôd.
Moře jsi před nimi rozdělil, prostředkem moře prošli po souši. Jejich pronásledovatele jsi však smetl do hlubin; jako kámen v těch mocných vodách zmizeli!
Rozpoltil jsi před nimi moře a oni prošli mořem po suchu; ale jejich pronásledovatele jsi uvrhl do hlubin jako kámen do dravých vod.
wəhayyām bāqa‘tā lip̄nêhem, wayya‘aḇrū ḇəṯōwḵ- hayyām bayyabbāšāh; wə’eṯ- rōḏəp̄êhem hišlaḵtā ḇimṣōwlōṯ kəmōw- ’eḇen bəmayim ‘azzîm.
Neh 9,12
A viedol si ich v oblakovom stĺpe vodne a v ohnivom stĺpe vnoci osvecujúc im cestu, ktorou mali ísť.
Oblakovým stĺpom si ich viedol vo dne a ohnivým stĺpom v noci, aby si im svietil na cestu, ktorou mali ísť.
Vo dne si ich vodil oblačným stĺpom, v noci stĺpom ohnivým, aby si im osvecoval cestu, ktorou sa im bolo treba uberať.
Vo dne si ich vodil oblakovým stĺpom a ohnivým stĺpom v noci, aby si im osvetľoval cestu, ktorou mali ísť.
Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci pak sloupem ohnivým svítils jim na cestu, po které měli jít.
Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci sloupem ohnivým, aby jim osvětloval cestu, po níž by šli.
ūḇə‘ammūḏ ‘ānān, hinḥîṯām yōwmām; ūḇə‘ammūḏ ’êš laylāh, ləhā’îr lāhem, ’eṯ- haddereḵ ’ăšer yêləḵū- ḇāh.
Neh 9,13
Potom si sostúpil na vrch Sinai a hovoril si s nimi s neba, dal si im spravedlivé súdy a pravdivé zákony vyučujúce, dobré ustanovenia a prikázania.
Zostúpil si vrch na Sinaj, hovoril si s nimi z neba a dal si im správne nariadenia, spoľahlivé zákony, dobré ustanovenia a prikázania.
Potom si zostúpil na vrch Sinaj a hovoril si s nimi z neba a dal si im správne súdy, spoľahlivé zákony, dobré ustanovenia a prikázania.
Zostúpil si na vrch Sinaj, hovoril si s nimi z neba a dal si im správne nariadenia, spoľahlivé zákony, dobré ustanovenia a prikázania.
Na horu Sinaj jsi sestoupil, z nebe jsi s nimi promlouval. Dal jsi jim poctivá pravidla a spravedlivé zákony, dobrá nařízení a příkazy.
Sestoupil jsi na horu Sínaj a mluvil jsi s nimi z nebe, vydal jsi jim přímé řády a spolehlivá naučení, dobrá nařízení a přikázání.
wə‘al har- sînay yāraḏtā, wəḏabbêr ‘immāhem miššāmāyim; wattittên lāhem mišpāṭîm yəšārîm wəṯōwrōwṯ ’ĕmeṯ, ḥuqqîm ūmiṣwōṯ ṭōwḇîm.
Neh 9,14
A dal si im poznať sobotu svojej svätosti a prikázal si im zachovávať prikázania, ustanovenia a vyučujúci zákon skrze Mojžiša, svojho služobníka.
Oboznámil si ich so svojím svätým dňom odpočinku a dal si im prikázania, ustanovenia a zákony prostredníctvom svojho služobníka Mojžiša.
Vyjavil si im tiež svoju svätú sobotu a prostredníctvom svojho služobníka Mojžiša dal si im prikázania, ustanovenia a zákon.
Oboznámil si ich so svojím svätým dňom sobotného odpočinku a dal si im prostredníctvom svojho služobníka Mojžiša prikázania, ustanovenia a zákony.
Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu, skrze svého služebníka Mojžíše jsi jim vydal příkazy, nařízení a zákony.
Učinil jsi jim známý svůj svatý den odpočinku, příkazy, nařízení a zákon jsi jim vydal skrze svého služebníka Mojžíše.
wə’eṯ- šabbaṯ qāḏšəḵā hōwḏa‘aṯā lāhem; ūmiṣwōwṯ wəḥuqqîm wəṯōwrāh, ṣiwwîṯā lāhem, bəyaḏ mōšeh ‘aḇdeḵā.
Neh 9,15
Dal si im aj chlieb z neba v ich hlade a vyviedol si im vody zo skaly v ich smäde a riekol si im, aby vošli dedične zaujať zem, vzhľadom na ktorú si bol pozdvihol svoju ruku prisahajúc, že im ju dáš.
Dal si im aj chlieb z nebies, keď trpeli hladom, aj vody si vyviedol zo skaly, keď mali smäd, a kázal si im vstúpiť do vlastníctva krajiny, ktorú si im so zdvihnutou rukou prisahal dať.
Dal si im chlieb z neba, keď bol u nich hlad, a vyviedol si pre nich vodu zo skaly, keď boli smädní. Vyzval si ich, aby šli a zabrali krajinu, a zdvihol si svoju ruku, že im ju dáš.
Dal si im chlieb z neba, keď trpeli hladom, aj vodu si vyviedol zo skaly, keď boli smädní. Kázal si im, aby išli a zabrali do vlastníctva krajinu, o ktorej si so zdvihnutou rukou prisahal, že im ju dáš.
Chléb z nebe jsi jim dal, když hladověli, a když žíznili, vyvedl jsi vodu ze skály. Řekl jsi jim, ať jdou obsadit zemi, o níž jsi přísahal, že jim ji dáš.
Dal jsi jim chléb z nebe, když hladověli, vyvedl jsi jim vodu ze skaliska, když žíznili. A řekl jsi jim, aby šli obsadit zemi, o které jsi s pozvednutím ruky přisáhl , že jim ji dáš.
wəleḥem miššāmayim nāṯattāh lāhem lir‘āḇām, ūmayim, missela‘ hōwṣêṯā lāhem liṣmā’ām; wattōmer lāhem, lāḇōw lārešeṯ ’eṯ- hā’āreṣ, ’ăšer- nāśāṯā ’eṯ- yāḏəḵā lāṯêṯ lāhem.
Neh 9,16
Ale oni a naši otcovia prevádzali pýchu a zatvrdili svoju šiju a nepočúvali na tvoje prikázania.
Ale oni, naši otcovia, boli spupní, zatvrdili sa a nepočúvali Tvoje príkazy.
Lenže oni, naši otcovia, si počínali pyšne, boli tvrdošijní a nevšímali si tvoje prikázania.
Avšak oni, naši otcovia, spyšneli, zatvrdili sa a nepočúvali tvoje príkazy,
Oni však se svými otci pyšně zatvrdili šíji a odmítli poslouchat tvé příkazy.
Ale oni, naši otcové, se zpupně vyvyšovali, byli tvrdošíjní a neposlouchali tvé příkazy.
wəhêm wa’ăḇōṯênū hêzîḏū; wayyaqšū ’eṯ- ‘ārəpām, wəlō šāmə‘ū ’el- miṣwōṯeḵā.
Neh 9,17
A nechceli počuť ani nepamätali na tvoje divy, ktoré si činil pri nich, ale zatvrdili svoju šiju a ustanovili si vodcu, aby sa vrátili do svojho rabstva vo svojej spúre. Ale ty si Bôh odpúšťania, milosrdný a ľútostivý, dlho zhovievajúci a veľký čo do milosti a preto si ich neopustil.
Nechceli poslúchať, nepamätali na Tvoje divné skutky, ktoré si konal s nimi, ale zatvrdili sa, vzali si do hlavy vrátiť sa do svojho otroctva v Egypte. Ale Ty si Boh odpúšťania, milostivý a milosrdný, dlhozhovievajúci a bohatý v milosti, preto si ich neopustil.
Odopreli poslúchať a nerozpamätúvali sa na tvoje divy, ktoré si pre nich urobil, ale zatvrdili svoje šije, ustanovili si náčelníka a chceli sa vo svojej hlavatosti vrátiť do svojho otroctva. No ty si Boh, ktorý odpúšťa, si láskavý a milosrdný, dlho zhovievavý a veľkého zľutovania. Neopustil si ich.
nechceli ťa poslúchať a nepamätali na tvoje predivné skutky, ktoré si konal s nimi. Zatvrdili si šije, vzali si do hlavy, že sa vrátia do svojho otroctva v Egypte. Ty si však Boh, ktorý odpúšťa, ktorý je milostivý a milosrdný, dlho zhovievajúci a bohatý v milosti, a tak si ich neopustil.
Odmítli poslouchat, nepomysleli na divy, které jsi pro ně vykonal. Zatvrdili šíji, zvolili si vůdce, aby se ve vzpouře vrátili do poroby! Ty jsi ale Bůh odpuštění, milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý. Neopustil jsi je,
Odmítli poslouchat a ani si nevzpomněli na divuplné skutky, které jsi pro ně činil. Byli tvrdošíjní a vzali si vzdorně do hlavy, že se vrátí do svého otroctví. Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil.
waymā’ănū lišmōa‘, wəlō- zāḵərū nip̄lə’ōṯeḵā ’ăšer ‘āśîṯā ‘immāhem, wayyaqšū ’eṯ- ‘ārəpām, wayyittənū- rōš lāšūḇ lə‘aḇḏuṯām bəmiryām; wə’attāh ’ĕlōwah səlîḥōwṯ ḥannūn wəraḥūm ’ereḵ- ’appayim wəraḇ- [wəḥeseḏ ḵ] (ḥeseḏ q) wəlō ‘ăzaḇtām.
Neh 9,18
Ba ešte si spravili aj teľa - sliatinu a povedali: Toto je tvoj boh, ktorý ťa vyviedol hore z Egypta! A dopustili sa veľkých rúhaní.
Hoci si urobili aj liatu modlu zlatého teľaťa a povedali: Toto je tvoj Boh, ktorý ťa vyviedol z Egypta! a hoci sa dopúšťali veľkého rúhania,
Ešte ani vtedy, keď si urobili liate teľa a keď povedali: "To je tvoj boh, ktorý ťa vyviedol z Egypta" - a dopustili sa veľkého rúhania;
Hoci si odliali podobu teľaťa a povedali: Toto je tvoj boh, ktorý ťa vyviedol z Egypta! a hoci sa dopúšťali veľkého rúhania,
když si odlili tele a řekli: ‚To je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Jak velice se rouhali!
Dokonce si odlili sochu býčka a řekli: ‚To je tvůj bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Dopustili se strašného rouhání.
’ap̄, kî- ‘āśū lāhem ‘êḡel massêḵāh, wayyōmərū, zeh ’ĕlōheḵā, ’ăšer he‘elḵā mimmiṣrāyim; wayya‘ăśū, ne’āṣōwṯ gəḏōlōwṯ.
Neh 9,19
Ale ty vo svojom mnohom zľutovaní jednako si ich len neopustil na púšti. Oblakový stĺp neuhnul zponad nich vodne, aby ich viedol cestou, ani ohnivý stĺp vnoci, aby im svietil a osvecoval cestu, ktorou mali ísť.
Ty si ich vo svojom prehojnom milosrdenstve neopustil na púšti. Vo dne neodstúpil od nich oblak, aby ich viedol cestou, a ohnivý stĺp im v noci neprestal svietiť na cestu, ktorou mali ísť.
ty si ich vo svojom preveľkom milosrdenstve neopustil na púšti. Oblačný stĺp sa nehol od nich vo dne, aby ich viedol cestou, ani ohnivý stĺp v noci, aby im osvecoval cestu, ktorou sa im bolo treba uberať.
ty si ich vo svojom preveľkom milosrdenstve neopustil na púšti. Oblakový stĺp od nich neodstúpil vo dne, ale viedol ich cestou, ani ohnivý stĺp v noci, lež osvetľoval im cestu, ktorou mali ísť.
Ty jsi je ale ve svém nesmírném slitování nenechal samotné tehdy na poušti. Oblakový sloup je nikdy neopouštěl, ve dne je vodil po cestě; ohnivý sloup byl s nimi v noci, svítil jim na cestu, po které měli jít.
Avšak ty jsi je v nesmírném slitování na poušti neopustil. Ve dne od nich neodcházel sloup oblakový, který je vodil po cestě, a v noci sloup ohnivý, který jim osvětloval cestu, po níž by šli.
wə’attāh bəraḥămeḵā hārabbîm, lō ‘ăzaḇtām bammiḏbār; ’eṯ- ‘ammūḏ he‘ānān lō- sār mê‘ălêhem bəyōwmām ləhanḥōṯām bəhaddereḵ, wə’eṯ- ‘ammūḏ hā’êš bəlaylāh ləhā’îr lāhem, wə’eṯ- haddereḵ ’ăšer yêləḵū- ḇāh.
Neh 9,20
A dal si svojho dobrého Ducha, aby ich učil rozumu, a svojej manny si neodňal od ich úst a dal si im vody v ich smäde.
Dal si im svojho dobrého ducha, aby ich priviedol k rozumu. Ich ústam si neodoprel svoju mannu a dal si im vodu, keď mali smäd.
Svojho dobrého ducha si im dal, aby ich on učil. Ich ústam si neodoprel svoju mannu a dal si im vodu, keď ich trápil smäd.
Dal si im svojho dobrého Ducha, aby ich priviedol k rozumu. Ich ústam si neodoprel svoju mannu a dal si im vodu, keď mali smäd.
Svého laskavého Ducha jsi jim udělil, aby je učil. Jejich ústům jsi neodepřel svou manu, dal jsi jim vodu, když žíznili.
Dával jsi svého dobrého ducha, aby je poučoval. Neodnímal jsi jim od úst svou manu a dával jsi jim vodu, když žíznili.
wərūḥăḵā haṭṭōwḇāh, nāṯatā ləhaśkîlām; ūmanḵā lō- māna‘tā mippîhem, ūmayim nāṯattāh lāhem liṣmā’ām.
Neh 9,21
Štyridsať rokov si ich zaopatroval na púšti; nemali nedostatku; ich rúcha nezvetšely, a ich nohy neopuchly.
Štyridsať rokov si ich opatroval na púšti; nemali nedostatok. Plášte sa im nezodrali, ani nohy im nenapuchli.
Štyridsať rokov si ich živil na púšti. Nechýbalo im nič. Odev sa im neodral a nohy im neopúchali.
Štyridsať rokov si ich opatroval na púšti, nemali nedostatok. Plášte sa im nezodrali ani nohy im neopuchli.
Čtyřicet let ses o ně na poušti staral; nic jim nechybělo, oděv nechátral, nohy neotekly.
Po čtyřicet let ses o ně na poušti staral, nic jim nescházelo, pláště jim nezvetšely a nohy jim neotekly.
wə’arbā‘îm šānāh kilkaltām bammiḏbār lō ḥāsêrū; śalmōṯêhem lō ḇālū, wəraḡlêhem lō ḇāṣêqū.
Neh 9,22
Potom si im dal kráľovstvá a národy a podelil si ich na kraje. A tak zaujali dedične zem Síchonovu a zem kráľa Chešbona a zem Óga, kráľa Bázana.
Dal si im kráľovstvá a národy, rozdelil si im každý kút, a oni zabrali krajinu Síchónovu, krajinu chešbónskeho kráľa i krajinu bášánskeho kráľa Óga.
Dal si im kráľovstvá a národy a porozsádzal si ich po územiach. A tak zaujali dedične Sichonovu krajinu, krajinu Chešbonského kráľa, i krajinu bášanského kráľa Oga.
Dal si im kráľovstvá a národy, rozdelil si im ich až po okraj a oni zabrali krajinu Síchona, krajinu chešbónskeho kráľa i krajinu bášanského kráľa Óga.
Vydal jsi jim království a národy, každý kout jsi jim přidělil. Získali zemi Sichona, krále Chešbonu, i zemi Oga, krále Bášanu.
Potom jsi jim dal království a národy, přidělil jsi jim každý kout. Obsadili zemi Síchonovu, totiž zemi krále chešbónského, i zemi bášanského krále Óga.
wattittên lāhem mamlāḵōwṯ wa‘ămāmîm, wattaḥləqêm ləp̄ê’āh; wayyîrəšū ’eṯ- ’ereṣ sîḥōwn, wə’eṯ- ’ereṣ meleḵ ḥešbōwn, wə’eṯ- ’ereṣ ‘ōwḡ meleḵ- habbāšān.
Neh 9,23
A ich synov si rozmnožil, čo do počtu, jako hviezdy nebies. A voviedol si ich do zeme, o ktorej si povedal ich otcom, aby vošli do nej zaujať ju dedične.
Rozmnožil si ich synov ako nebeské hviezdy a vyviedol si ich do krajiny, o ktorej si zasľúbil ich otcom, že vojdú do nej a zaberú ju do vlastníctva.
A ich synov si rozmnožil ako hviezdy na nebi a voviedol si ich do krajiny, o ktorej si hovoril ich otcom, že do nej vojdú a dedične ju zaujmú.
Rozmnožil si ich synov ako nebeské hviezdy a voviedol si ich do krajiny, o ktorej si prisľúbil ich otcom, že vojdú do nej a zaberú ju do vlastníctva.
Rozmnožil jsi jejich syny jako hvězdy na nebi a uvedl jsi je do země, o níž jsi řekl jejich otcům, ať ji obsadí.
Rozmnožil jsi jejich syny jako hvězdy nebeské, uvedls je do země, o níž jsi řekl jejich otcům, aby ji šli obsadit.
ūḇənêhem hirbîṯā, kəḵōḵəḇê haššāmāyim; wattəḇî’êm ’el- hā’āreṣ, ’ăšer- ’āmartā la’ăḇōṯêhem lāḇōw lārāšeṯ.
Neh 9,24
A tak vošli synovia a zaujali zem dedične, a zohnul si pred nimi obyvateľov zeme, Kananejov, a dal si ich do ich ruky aj ich kráľov aj národy zeme, aby urobili s nimi tak, ako sa im ľúbi.
Synovia vošli, zabrali do vlastníctva krajinu a Ty si pred nimi pokoril obyvateľov krajiny, Kanaáncov, vydal si im do rúk ich kráľov a národy krajiny, aby naložili s nimi podľa svojej vôle.
I vošli synovia a zaujali dedične krajinu. Ponížil si obyvateľov krajiny Kanaánčanov pred nimi a vydal si im ich do ruky, ich kráľov aj národy tej krajiny, aby naložili s nimi, ako sa im páči.
Synovia vošli, zabrali do vlastníctva krajinu a ty si pred nimi pokoril obyvateľov krajiny, Kanaánčanov, a vydal si im do rúk ich kráľov a národy krajiny, aby s nimi naložili, ako sa im páčilo.
Synové pak do té země vešli a obsadili ji; Kananejce, kteří tam bydleli, jsi před nimi porazil. Do rukou jsi jim vydal krále i národy země, takže s nimi naložili podle libosti.
A synové do té země vešli a obsadili ji . Pokořil jsi před nimi obyvatele země, Kenaance, a vydals jim je do rukou, i jejich krále a národy země, aby s nimi naložili podle své vůle.
wayyāḇō’ū habbānîm wayyîrəšū ’eṯ- hā’āreṣ, wattaḵna‘ lip̄nêhem ’eṯ- yōšəḇê hā’āreṣ hakkəna‘ănîm, wattittənêm bəyāḏām; wə’eṯ- malḵêhem wə’eṯ- ‘ammê hā’āreṣ, la‘ăśōwṯ bāhem kirṣōwnām.
Neh 9,25
A vzali ohradené mestá a úrodnú zem a zaujali dedične domy, plné všetkého dobrého, vyrúbané studne, vinice, olivové sady a ovocných stromov množstvo. A tak jedli a nasýtili sa a vytučili sa a kochali sa v tvojej veľkej dobrote.
Zabrali opevnené mestá a žírnu pôdu, vzali do vlastníctva domy naplnené všetkým dobrým, vykopané studne, vinice, olivové sady, mnoho ovocných stromov. Jedli, nasýtili sa, stučneli a s rozkošou požívali Tvoje veľké dobrodenia.
Vzali teda opevnené mestá a úrodnú pôdu a ujali sa vlastníckeho práva nad domami, v ktorých bolo plno dobrých vecí, vykopané studne, vinohrady, olivové záhrady a množstvo ovocných stromov. I jedli, nasýtili sa, stučneli a oplývali rozkošami v tvojej veľkej dobrote.
Obsadili opevnené mestá a úrodnú pôdu, zabrali príbytky plné dobrých vecí, vykopané studne, vinice, olivové sady a množstvo ovocných stromov. Jedli, nasýtili sa, stučneli a užívali si vďaka tvojej veľkej dobrote.
Dobyli hrazená města i úrodnou zemi, obsadili domy plné cenností, už vykopané studny, vinice, olivy i ovocné sady. Jedli až do sytosti, tukem se obalili, s rozkoší užívali tvé velké dobroty.
Dobyli opevněná města a žírnou zemi a obsadili domy plné všelijakých dobrých věcí, vytesané nádrže, vinice, olivoví a množství ovocného stromoví. Jedli a nasytili se, ztučněli a žili v rozkoši z tvé veliké dobroty.
wayyilkəḏū ‘ārîm bəṣurōwṯ wa’ăḏāmāh šəmênāh wayyîrəšū bāttîm məlê’îm- kāl- ṭūḇ bōrōwṯ ḥăṣūḇîm kərāmîm wəzêṯîm wə‘êṣ ma’ăḵāl lārōḇ; wayyōḵəlū wayyiśbə‘ū wayyašmînū, wayyiṯ‘addənū bəṭūḇəḵā haggāḏōwl.
Neh 9,26
Ale sa stali neposlušnými a sprotivili sa ti a zavrhli tvoj zákon za svoj chrbát a povraždili tvojich prorokov, ktorí svedčili proti nim nato, aby ich navrátili k tebe, a dopúšťali sa veľkých rúhaní.
Ale sa spriečili a vzbúrili proti Tebe, zavrhli Tvoj zákon, povraždili Tvojich prorokov, ktorí ich preto napomínali, aby ich priviedli späť k Tebe. Dopúšťali sa veľkého rúhania.
Ale stali sa spurnými a vzbúrili sa proti tebe, tvoj zákon zahodili za svoj chrbát, povraždili tvojich prorokov, ktorí ich nabádali, aby sa vrátili k tebe, a dopúšťali sa veľkých rúhaní.
No spriečili sa, vzbúrili sa proti tebe, tvoj zákon zavrhli a povraždili tvojich prorokov, ktorí ich nabádali, aby sa navrátili k tebe. Dopúšťali sa veľkého rúhania.
Tehdy se vzbouřili, tobě se postavili, tvůj Zákon zahodili za hlavu! Tvé proroky vraždili, když je vyzývali, aby se k tobě vrátili. Jak velice se rouhali!
Ale začali být vzpurní a bouřili se proti tobě. Tvůj zákon zavrhli a vraždili tvé proroky, kteří je varovali, aby je obrátili zpět k tobě. Dopustili se strašného rouhání.
wayyamrū wayyimrəḏū bāḵ, wayyašliḵū ’eṯ- tōwrāṯəḵā ’aḥărê ḡawwām, wə’eṯ- nəḇî’eḵā hārāḡū, ’ăšer- hê‘îḏū ḇām lahăšîḇām ’êleḵā; wayya‘ăśū, ne’āṣōwṯ gəḏōwlōṯ.
Neh 9,27
Vtedy si ich vydal do ruky ich protivníkov, ktorí ich sužovali. A potom v čase svojho súženia kričali k tebe, a ty si vše len vyslyšal z nebies a podľa svojho mnohého zľutovania si im dal záchrancov, ktorí ich zachránili z ruky ich protivníkov.
Vtedy si ich vydal protivníkom do rúk, a tí ich sužovali. Ale vo chvíli súženia volali k Tebe o pomoc, a Ty si ich vyslýchal z nebies. Podľa svojho veľkého milosrdenstva si im dával záchrancov, ktorí ich vyslobodzovali z rúk protivníkov.
Preto si ich vydal do ruky ich odporcov a sužovali ich. No keď v časoch svojej súžby volali zas k tebe, ty si ich vyslýchal z neba. Vo svojom veľkom zľutovaní dával si im vysloboditeľov, ktorí ich vyslobodzovali z rúk ich nepriateľov.
Preto si ich vydal napospas protivníkom a tí ich sužovali. Keď vo chvíľach súženia volali k tebe o pomoc, ty si ich vypočul z nebies. Podľa svojho veľkého milosrdenstva si im dával záchrancov, ktorí ich vyslobodzovali z rúk ich protivníkov.
Vydával jsi je proto krutým nepřátelům, a tehdy k tobě volali v dobách soužení. Tys je pak vyslýchal z nebe v nesmírném slitování, dával jsi jim zachránce z rukou nepřátel.
Proto jsi je vydal do rukou jejich protivníků, aby je sužovali. Když však v dobách svého soužení úpěli k tobě, tys je z nebe vyslýchal a z nesmírného slitování jsi jim dával vysvoboditele, aby je vysvobozovali z rukou jejich protivníků.
wattittənêm bəyaḏ ṣārêhem, wayyāṣêrū lāhem; ūḇə‘êṯ ṣārāṯām yiṣ‘ăqū ’êleḵā, wə’attāh miššāmayim tišmā‘, ūḵəraḥămeḵā hārabbîm, tittên lāhem mōwōšî‘îm, wəyōwōšî‘ūm mîyaḏ ṣārêhem.
Neh 9,28
Ale keď mali zase pokoj, znova sa navrátili robiť to, čo je zlé pred tvojou tvárou, a tak si ich opustil v ruke ich nepriateľov, aby vládli nad nimi. No, keď sa obrátili a kričali k tebe, ty si vyslyšal z nebies a vytrhol si ich podľa svojho mnohonásobného zľutovania, a to tak po mnohé časy.
Akonáhle však mali pokoj, opäť činili zlé pred Tebou. Keď si ich prepustil do rúk ich nepriateľov, a tí ich prenasledovali, opäť volali k Tebe; Ty si ich podľa svojho milosrdenstva vyslýchal z neba a mnohokrát vyslobodil.
Len čo si však pooddýchli, opäť robili, čo sa ti nepáči, a preto si ich zasa poprepúšťal do rúk ich nepriateľov a oni panovali nad nimi. No keď sa obrátili a keď volali zas k tebe, ty si ich vyslýchal z neba a opätovne si ich vyslobodil vo svojich zľutovaniach.
Len čo si vydýchli, opäť páchali, čo sa ti nepáči. Keď si ich vydal napospas ich nepriateľom a tí ich prenasledovali, znova volali k tebe. Ty si ich podľa svojho milosrdenstva vypočul z neba a mnohokrát vyslobodil.
Když si však vydechli, znovu tě popouzeli, a proto jsi je nechával v područí nepřátel. Když potom k tobě volali znovu, tys je vyslýchal z nebe v nesmírném slitování a vždy znovu jsi je zachránil.
Ale jen si oddechli, zase páchali, co je před tebou zlé. Proto jsi je nechal napospas jejich nepřátelům, aby nad nimi panovali. Když však opět k tobě úpěli, tys je z nebe vyslýchal a ve svém slitování je nesčetněkrát zachraňoval.
ūḵənōwaḥ lāhem, yāšūḇū la‘ăśōwṯ ra‘ ləp̄āneḵā; watta‘azḇêm bəyaḏ ’ōyəḇêhem wayyirdū ḇāhem, wayyāšūḇū wayyiz‘āqūḵā, wə’attāh miššāmayim tišma‘ wəṯaṣṣîlêm kəraḥămeḵā rabbōwṯ ‘ittîm.
Neh 9,29
A svedčil si proti nim nato, aby si ich navrátil ku svojmu zákonu; ale oni robili pyšne a nepočúvali na tvoje prikázania a hrešili proti tvojim súdom (ktoré keby činil človek, žil by nimi) a vymykli spurné plece zpod jarma Božieho a zatvrdili svoju šiju a neposlúchali.
Napomínal si ich, aby sa vrátili k Tvoj mu zákonu, ale oni boli spupní, nepočúvali Tvoje prikázania a hrešili proti Tvojim nariadeniam, plnením ktorých človek môže žiť. No oni sa vzdorovito obrátili chrbtom, zatvrdili sa a neposlúchali.
Napomínal si ich vážne, aby si ich prinavrátil k svojmu zákonu, lež oni vystrájali pyšne, tvoje prikázania neposlúchali a prehrešovali sa proti tvojim rozhodnutiam, skrze ktoré žije človek, čo ich nasleduje. Mykli plecom, boli hlavatí a neposlúchali.
Napomínal si ich, aby sa vrátili k tvojmu zákonu, ale oni spyšneli, neposlúchali tvoje prikázania a hrešili proti tvojim právnym predpisom, ktorých dodržiavaním človek žije. No oni vzdorovito mykli plecami, zatvrdili sa a neposlúchali.
Varoval jsi je, ať se vrátí k tvému Zákonu, oni však zpychli a nechtěli poslouchat tvé příkazy. Provinili se proti tvým řádům, z nichž ten, kdo je plní, bude žít. Zády se obraceli, zatvrzovali šíji, slyšet nechtěli.
Dával jsi jim výstrahu, abys je přivedl zpět ke svému zákonu. Oni se však zpupně vyvyšovali, neposlouchali tvé příkazy a prohřešovali se proti tvým řádům, které dávají život tomu, kdo se jimi řídí. Umíněně se obraceli zády, byli tvrdošíjní a neposlouchali.
wattā‘aḏ bāhem lahăšîḇām ’el- tōwrāṯeḵā, wəhêmmāh hêzîḏū wəlō- šāmə‘ū ləmiṣwōṯeḵā ūḇəmišpāṭeḵā ḥāṭə’ū- ḇām, ’ăšer- ya‘ăśeh ’āḏām wəḥāyāh ḇāhem; wayyittənū ḵāṯêp̄ sōwrereṯ, wə‘ārəpām hiqšū wəlō šāmê‘ū.
Neh 9,30
Avšak zhovieval si im po mnohé roky a svedčil si proti nim svojím Duchom skrze svojich prorokov, ale nepozorovali svojimi ušami, a preto si ich vydal do ruky národov zemí.
Ty si napriek tomu bol po mnoho rokov trpezlivý; prostredníctvom prorokov si ich napomínal svojím Duchom. Keď však neposlúchali, vydal si ich napospas národom krajín.
Veľa rokov si im zhovieval a usvedčoval si ich svojím duchom prostredníctvom svojich prorokov, ale nepočúvali, a preto si ich vydal do rúk národov iných krajín.
Veľa rokov si k nim bol zhovievavý, napomínal si ich svojím Duchom prostredníctvom svojich prorokov, no neposlúchali, a preto si ich vydal do rúk národov krajín.
Tolik let ses s nimi trpělivě vláčel! Svým Duchem jsi je varoval skrze proroky, když ale přesto odmítali slyšet, vydal jsi je národům světa do rukou.
Měl jsi s nimi trpělivost po mnohá léta. Skrze své proroky jsi jim dával výstrahu svým duchem, ale neposlouchali. Proto jsi je vydal do rukou národů cizích zemí.
wattimšōḵ ‘ălêhem šānîm rabbōwṯ, wattā‘aḏ bām bərūḥăḵā bəyaḏ- nəḇî’eḵā wəlō he’ĕzînū; wattittənêm, bəyaḏ ‘ammê hā’ărāṣōṯ.
Neh 9,31
Avšak pre svoje mnohé zľutovania neučinil si im konca a neopustil si ich, pretože si ty silný Bôh milostivý a ľútostivý.
Ale pre svoje hojné milosrdenstvo neskoncoval si s nimi, neopustil si ich, lebo Ty si ľútostivý a milosrdný Boh.
Lenže vo svojom preveľkom zľutovaní nedal si im celkom zahynúť a neopustil si ich, lebo ty si Boh láskavý a milosrdný.
Avšak pre svoje hojné milosrdenstvo si s nimi neskoncoval, ani si ich neopustil, lebo ty si milostivý a milosrdný Boh.
V nesmírném slitování jsi ale s nimi neskoncoval, neopustil jsi je, neboť jsi Bůh milostivý a soucitný.
Ale z nesmírného slitování jsi s nimi neskoncoval a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milostivý a soucitný.
ūḇəraḥămeḵā hārabbîm lō- ‘ăśîṯām kālāh wəlō ‘ăzaḇtām; kî ’êl- ḥannūn wəraḥūm ’āttāh.
Neh 9,32
A tak teraz, náš Bože, ty silný, veľký, mocný a strašný Bože, ktorý ostríhaš smluvu a milosť, nech nie je to za málo pred tvojou tvárou, všetko to ťažké strádanie, ktoré nás stihlo, našich kráľov, naše kniežatá, našich kňazov, našich prorokov, našich otcov a všetok tvoj ľud odo dní kráľov Assýrie až do tohoto dňa.
Teraz však, Bože náš, veľký, mocný a hrozný Bože, ktorý zachovávaš zmluvu a priazeň, nepodceňuj všetky útrapy, ktoré zastihli nás, našich kráľov, naše kniežatá, našich kňazov, prorokov, našich otcov a všetok Tvoj ľud od čias asýrskych kráľov až podnes.
A tak teraz, náš Bože, ty, veľký, mocný, hrozný Bože, ktorý milostivo zachovávaš zmluvu, nepokladaj za málo všetky útrapy, ktoré zastihli nás, našich kráľov, našich hodnostárov, našich kňazov, našich prorokov a našich otcov s celým tvojím ľudom od čias asýrskych kráľov až podnes!
Teraz však, Bože náš, veľký, mocný a hrozný Bože, ktorý zachovávaš zmluvu a priazeň, nepodceňuj všetky útrapy, ktoré zastihli nás, našich kráľov, naše kniežatá, našich kňazov, našich prorokov, našich otcov a všetok tvoj ľud od čias asýrskych kráľov až dodnes.
A tak, Bože náš, Bože veliký, mocný a hrozný, zachovávající smlouvu a milosrdenství, nepovažuj za nicotné všechny ty útrapy, které nás potkaly – naše krále i hodnostáře, naše kněze i proroky, naše otce i všechen lid. Od doby asyrských králů až dodnes
Nyní tedy, náš Bože, Bože veliký, mocný a budící bázeň, který zachováváš smlouvu a milosrdenství, nepokládej za málo všechny ty útrapy, které dolehly na nás, na naše krále, předáky, kněze a proroky, na naše otce a na všechen tvůj lid od doby asyrských králů až dodnes.
wə‘attāh ’ĕlōhênū hā’êl haggāḏōwl haggibbōwr wəhannōwrā šōwmêr habbərîṯ wəhaḥeseḏ ’al- yim‘aṭ ləp̄āneḵā ’êṯ kāl- hattəlā’āh ’ăšer- məṣā’aṯnū limlāḵênū ləśārênū ūləḵōhănênū wəlinḇî’ênū wəla’ăḇōṯênū ūləḵāl- ‘ammeḵā; mîmê malḵê ’aššūr, ‘aḏ hayyōwm hazzeh.
וְעַתָּ֣ה
אֱ֠לֹהֵינוּ
הָאֵ֨ל
הַגָּד֜וֹל
הַגִּבּ֣וֹר
וְהַנּוֹרָא֮
שׁוֹמֵ֣ר
הַבְּרִ֣ית
וְהַחֶסֶד֒
אַל־
יִמְעַ֣ט
לְפָנֶ֡יךָ
אֵ֣ת
כָּל־
הַתְּלָאָ֣ה
אֲֽשֶׁר־
מְ֠צָאַתְנוּ
לִמְלָכֵ֨ינוּ
לְשָׂרֵ֧ינוּ
וּלְכֹהֲנֵ֛ינוּ
וְלִנְבִיאֵ֥נוּ
וְלַאֲבֹתֵ֖ינוּ
וּלְכָל־
עַמֶּ֑ךָ
מִימֵי֙
מַלְכֵ֣י
אַשּׁ֔וּר
עַ֖ד
הַיּ֥וֹם
הַזֶּֽה׃
Neh 9,33
Ale ty si spravedlivý pri všetkom tom, čo prišlo na nás, lebo ty si činil verne a pravdu, ale my sme páchali bezbožnosť.
Ty si spravodlivý vo všetkom, čo nás zastihlo, lebo Ty si verne konal, ale my sme si bezbožne počínali.
Ty si pravda, spravodlivý pri všetkom, čo na nás prišlo, lebo ty si konal verne, ale my sme sa dopúšťali nešľachetných vecí.
Ty si spravodlivý vo všetkom, čo nás zastihlo, lebo ty si konal verne, ale my sme si počínali bezbožne.
jsi byl spravedlivý ve všem, co nás postihlo. Ty jednáš věrně, to my jsme se provinili
Ty jsi spravedlivý ve všem, co na nás přišlo, neboť jsi jednal věrně, kdežto my jsme si počínali svévolně.
Neh 9,34
A naši kráľovia, naše kniežatá, naši kňazi a naši otcovia nečinili tvojho zákona ani nepozorovali na tvoje prikázania a na tvoje svedoctvá, ktorými si svedčil proti nim.
Ani naši králi, kniežatá, kňazi, ani naši otcovia neplnili Tvoj zákon, nedbali na Tvoje príkazy a na Tvoje výstrahy, ktorými si ich varoval.
Naši králi, naši hodnostári, naši kňazi, ba i naši otcovia sa nesprávali tvojím zákonom a boli nevšímaví voči tvojim príkazom a výstrahám, ktoré si im dával.
Naši králi, naše kniežatá, naši kňazi a naši otcovia neplnili tvoj zákon, nedbali na tvoje príkazy a na tvoje výstrahy, ktorými si ich varoval.
i naši králové, hodnostáři, kněží a otcové. Tvůj Zákon neplnili, nedbali na tvé příkazy ani na výstrahy, jimiž jsi je varoval.
Naši králové, předáci, kněží a otcové se neřídili tvým zákonem, nedbali na tvá přikázání a na tvá svědectví, kterými jsi je varoval.
wə’eṯ- məlāḵênū śārênū kōhănênū wa’ăḇōṯênū, lō ‘āśū tōwrāṯeḵā; wəlō hiqšîḇū ’el- miṣwōṯeḵā, ūlə‘êḏəwōṯeḵā, ’ăšer ha‘îḏōṯā bāhem.
Neh 9,35
Lebo oni vo svojom kráľovstve a v tvojej veľkej a mnohej dobrote, ktorú si im preukazoval, a v zemi, širokej a úrodnej, ktorú si dal pred nich, neslúžili ti ani sa neodvrátili od svojich zlých skutkov.
Vo svojom kráľovstve napriek mnohým Tvojim dobrodeniam, ktoré si im poskytoval, a v rozľahlej žírnej krajine, ktorú si im dal, Ti neslúžili, ani sa neodvrátili od svojich zlých činov.
Oni ti neslúžili vo svojom kráľovstve a v tvojom hojnom dobrodení, ktoré si im preukazoval, a v krajine širokej a žírnej, ktorú si im dal, a neodvrátili sa od svojich zlých skutkov.
Vo svojom kráľovstve napriek mnohým tvojim dobrodeniam, ktoré si im preukazoval, a v rozľahlej úrodnej krajine, ktorú si im dal, ti neslúžili, ani sa neodvrátili od svojich zlých skutkov.
Když ještě měli své království a hojnost tvé dobroty, kterou jsi jim prokazoval, když ještě měli tu širou, úrodnou zemi, kterou jsi jim dal, nesloužili ti a od svých zlých skutků se nechtěli odvrátit.
Ve svém království, přes tvoji mnohou dobrotu, kterou jsi jim prokazoval, v širé a žírné zemi, kterou jsi jim dal, nesloužili tobě a neodvrátili se od svých zlých skutků.
wəhêm bəmalḵūṯām ūḇəṭūḇəḵā hārāḇ ’ăšer- nāṯatā lāhem, ūḇə’ereṣ hārəḥāḇāh wəhaššəmênāh ’ăšer- nāṯatā lip̄nêhem lō ‘ăḇāḏūḵā; wəlō- šāḇū, mimma‘allêhem hārā‘îm.
Neh 9,36
Hľa, my sme dnes sluhami, a zem, ktorú si dal našim otcom, aby jedli jej ovocie a jej dobré, hľa, my sme v nej sluhami!
Hľa, my sme dnes otrokmi; otrokmi sme práve v krajine, ktorú si dal našim otcom, aby požívali jej ovocie a jej dobroty.
Preto sme dnes rabmi. V krajine, ktorú si dal našim otcom, aby požívali jej plody a jej dobré veci; áno, my sme v nej rabmi!
Hľa, my sme dnes otrokmi. V krajine, ktorú si dal našim otcom, aby požívali jej ovocie a jej dobré veci, hľa, v tej sme otrokmi.
A hle, dnes jsme otroci v zemi, kterou jsi daroval našim otcům, aby jedli její plody a užívali její dobroty – v té zemi jsme dnes otroci!
Proto jsme dnes otroky. V té zemi, kterou jsi dal našim otcům, aby jedli její plody a dobroty, jsme otroky.
hinnêh ’ănaḥnū hayyōwm ‘ăḇāḏîm; wəhā’āreṣ ’ăšer- nāṯattāh la’ăḇōṯênū, le’ĕḵōl ’eṯ- piryāh wə’eṯ- ṭūḇāh, hinnêh ’ănaḥnū ‘ăḇāḏîm ‘ālehā.
Neh 9,37
A svoju hojnú úrodu vydáva kráľom, ktorých si ustanovil nad nami pre naše hriechy, a tak panujú nad našimi telami i nad naším hovädom, tak ako sa im ľúbi, a my sme vo veľkom súžení.
Jej hojné úrody patria kráľom, ktorých si ustanovil nad nami pre naše hriechy; tí podľa svojej ľubovôle panujú nad našimi telami i nad naším statkom. Sme vo veľkom súžení.
A jej veľký výnos patrí teraz kráľom, ktorých si ty ustanovil nad nami pre naše hriechy. Vládnu nad našimi telami a naším dobytkom, ako sa im ľúbi, a my sme vo veľkej súžbe."
Jej hojná úroda patrí kráľom, ktorých si ustanovil nad nami za naše hriechy. Tí podľa svojej ľubovôle panujú nad našimi telami aj nad naším dobytkom. Sme vo veľkom súžení.
Její hojná úroda připadá králům, jimž jsi nás pro naše hříchy podmanil. S námi i s naším dobytkem dělají, co se jim zlíbí – ocitli jsme se ve velkém soužení!“
Její bohatá úroda připadá králům, které jsi nad námi ustanovil pro naše hříchy; vládnou nad našimi těly i nad naším dobytkem, jak se jim zlíbí. Jsme ve velikém soužení.“
ūṯəḇū’āṯāh marbāh, lamməlāḵîm ’ăšer- nāṯattāh ‘ālênū bəḥaṭṭōwṯênū; wə‘al gəwîyōṯênū mōšəlîm ūḇiḇhemtênū kirṣōwnām, ūḇəṣārāh ḡəḏōwlāh ’ănāḥənū. p̄
Neh 9,38
Pri tom pri všetkom činíme pevnú smluvu a píšeme, ktorú spečaťujú naše kniežatá, naši Levitovia a naši kňazi.
ūḇəḵāl zōṯ ’ănaḥnū kōrəṯîm ’ămānāh wəḵōṯəḇîm; wə‘al heḥāṯūm, śārênū ləwîyênū kōhănênū.
1Potom dvadsiateho štvrtého dňa toho istého mesiaca shromaždili sa synovia Izraelovi postiac sa a súc oblečení v smútočnom rúchu drsnom a majúc zem posypanú na sebe.
2A semä Izraelovo sa boli oddelili od všetkých synov cudziny a stojac vyznávali svoje hriechy a neprávosti svojich otcov.
3A povstanúc na svojom mieste čítali z knihy zákona Hospodina, svojeho Boha, štvrtinu dňa a štvrtinu vyznávali a klaňali sa Hospodinovi, svojmu Bohu.
4A povstal na vyvýšenom mieste Levitov Ješua, Banaj, Kadmiel, Šebaniáš, Bunni, Šerebiáš, Báni a Chenáni a kričali veľkým hlasom k Hospodinovi, svojmu Bohu.
5A riekli Levitovia, Ješua, Kadmiel, Báni, Chašabneiáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Petachiáš: Vstaňte, dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu, od vekov až na veky! A nech dobrorečia menu tvojej slávy a vyvýšenému nad každé dobrorečenie a chválu!
6Ty si, ó, Hospodine, ty si sám jediný! Ty si učinil nebesia, nebesia nebies a všetko ich vojsko, zem a všetko, čo je na nej, moria a všetko, čo je v nich, a ty dávaš tomu všetkému život, a vojsko nebies sa tebe klania.
7Ty si, Hospodine, ten Bôh, ktorý si si vyvolil Abrama a vyviedol si ho z Úr Chaldejov a dal si mu meno Abrahám.
8A našiel si jeho srdce verné pred sebou a učinil si s ním smluvu, že dáš zem Kananeja, Heteja, Amoreja, Ferezeja, Jebuzeja a Gergezeja, že ju dáš jeho semenu a uskutočnil si svoje slová, lebo ty si spravedlivý.
9A pohliadol si na trápenie našich otcov v Egypte a ich krik si počul pri Rudom mori.
10A dal si činiť znamenia a zázraky na faraonovi a na všetkých jeho sluhoch a na všetkom ľude jeho zeme, lebo si vedel, že prevádzali pýchu proti nim, a tak si si učinil meno, jako to vidieť dnes.
11A more si rozdelil vo dvoje pred nimi, takže prešli prostredkom mora po suchu, a tých, ktorí ich stíhali, vrhol si do hlbín ako nejaký kameň do mohutných vôd prudkých.
12A viedol si ich v oblakovom stĺpe vodne a v ohnivom stĺpe vnoci osvecujúc im cestu, ktorou mali ísť.
13Potom si sostúpil na vrch Sinai a hovoril si s nimi s neba, dal si im spravedlivé súdy a pravdivé zákony vyučujúce, dobré ustanovenia a prikázania.
14A dal si im poznať sobotu svojej svätosti a prikázal si im zachovávať prikázania, ustanovenia a vyučujúci zákon skrze Mojžiša, svojho služobníka.
15Dal si im aj chlieb z neba v ich hlade a vyviedol si im vody zo skaly v ich smäde a riekol si im, aby vošli dedične zaujať zem, vzhľadom na ktorú si bol pozdvihol svoju ruku prisahajúc, že im ju dáš.
16Ale oni a naši otcovia prevádzali pýchu a zatvrdili svoju šiju a nepočúvali na tvoje prikázania.
17A nechceli počuť ani nepamätali na tvoje divy, ktoré si činil pri nich, ale zatvrdili svoju šiju a ustanovili si vodcu, aby sa vrátili do svojho rabstva vo svojej spúre. Ale ty si Bôh odpúšťania, milosrdný a ľútostivý, dlho zhovievajúci a veľký čo do milosti a preto si ich neopustil.
18Ba ešte si spravili aj teľa - sliatinu a povedali: Toto je tvoj boh, ktorý ťa vyviedol hore z Egypta! A dopustili sa veľkých rúhaní.
19Ale ty vo svojom mnohom zľutovaní jednako si ich len neopustil na púšti. Oblakový stĺp neuhnul zponad nich vodne, aby ich viedol cestou, ani ohnivý stĺp vnoci, aby im svietil a osvecoval cestu, ktorou mali ísť.
20A dal si svojho dobrého Ducha, aby ich učil rozumu, a svojej manny si neodňal od ich úst a dal si im vody v ich smäde.
21Štyridsať rokov si ich zaopatroval na púšti; nemali nedostatku; ich rúcha nezvetšely, a ich nohy neopuchly.
22Potom si im dal kráľovstvá a národy a podelil si ich na kraje. A tak zaujali dedične zem Síchonovu a zem kráľa Chešbona a zem Óga, kráľa Bázana.
23A ich synov si rozmnožil, čo do počtu, jako hviezdy nebies. A voviedol si ich do zeme, o ktorej si povedal ich otcom, aby vošli do nej zaujať ju dedične.
24A tak vošli synovia a zaujali zem dedične, a zohnul si pred nimi obyvateľov zeme, Kananejov, a dal si ich do ich ruky aj ich kráľov aj národy zeme, aby urobili s nimi tak, ako sa im ľúbi.
25A vzali ohradené mestá a úrodnú zem a zaujali dedične domy, plné všetkého dobrého, vyrúbané studne, vinice, olivové sady a ovocných stromov množstvo. A tak jedli a nasýtili sa a vytučili sa a kochali sa v tvojej veľkej dobrote.
26Ale sa stali neposlušnými a sprotivili sa ti a zavrhli tvoj zákon za svoj chrbát a povraždili tvojich prorokov, ktorí svedčili proti nim nato, aby ich navrátili k tebe, a dopúšťali sa veľkých rúhaní.
27Vtedy si ich vydal do ruky ich protivníkov, ktorí ich sužovali. A potom v čase svojho súženia kričali k tebe, a ty si vše len vyslyšal z nebies a podľa svojho mnohého zľutovania si im dal záchrancov, ktorí ich zachránili z ruky ich protivníkov.
28Ale keď mali zase pokoj, znova sa navrátili robiť to, čo je zlé pred tvojou tvárou, a tak si ich opustil v ruke ich nepriateľov, aby vládli nad nimi. No, keď sa obrátili a kričali k tebe, ty si vyslyšal z nebies a vytrhol si ich podľa svojho mnohonásobného zľutovania, a to tak po mnohé časy.
29A svedčil si proti nim nato, aby si ich navrátil ku svojmu zákonu; ale oni robili pyšne a nepočúvali na tvoje prikázania a hrešili proti tvojim súdom (ktoré keby činil človek, žil by nimi) a vymykli spurné plece zpod jarma Božieho a zatvrdili svoju šiju a neposlúchali.
30Avšak zhovieval si im po mnohé roky a svedčil si proti nim svojím Duchom skrze svojich prorokov, ale nepozorovali svojimi ušami, a preto si ich vydal do ruky národov zemí.
31Avšak pre svoje mnohé zľutovania neučinil si im konca a neopustil si ich, pretože si ty silný Bôh milostivý a ľútostivý.
32A tak teraz, náš Bože, ty silný, veľký, mocný a strašný Bože, ktorý ostríhaš smluvu a milosť, nech nie je to za málo pred tvojou tvárou, všetko to ťažké strádanie, ktoré nás stihlo, našich kráľov, naše kniežatá, našich kňazov, našich prorokov, našich otcov a všetok tvoj ľud odo dní kráľov Assýrie až do tohoto dňa.
33Ale ty si spravedlivý pri všetkom tom, čo prišlo na nás, lebo ty si činil verne a pravdu, ale my sme páchali bezbožnosť.
34A naši kráľovia, naše kniežatá, naši kňazi a naši otcovia nečinili tvojho zákona ani nepozorovali na tvoje prikázania a na tvoje svedoctvá, ktorými si svedčil proti nim.
35Lebo oni vo svojom kráľovstve a v tvojej veľkej a mnohej dobrote, ktorú si im preukazoval, a v zemi, širokej a úrodnej, ktorú si dal pred nich, neslúžili ti ani sa neodvrátili od svojich zlých skutkov.
36Hľa, my sme dnes sluhami, a zem, ktorú si dal našim otcom, aby jedli jej ovocie a jej dobré, hľa, my sme v nej sluhami!
37A svoju hojnú úrodu vydáva kráľom, ktorých si ustanovil nad nami pre naše hriechy, a tak panujú nad našimi telami i nad naším hovädom, tak ako sa im ľúbi, a my sme vo veľkom súžení.
38Pri tom pri všetkom činíme pevnú smluvu a píšeme, ktorú spečaťujú naše kniežatá, naši Levitovia a naši kňazi.
1Na dvadsiaty štvrtý deň toho istého mesiaca sa Izraelci zhromaždili na pôst, oblečení do vrecoviny, posypaní zemou.
2Potomkovia Izraela sa oddelili od všetkých cudzincov, a keď sa postavili, vyznávali sa zo svojich hriechov a z previnení svojich otcov.
3Potom povstali zo svojich miest a štvrť dňa čítali z knihy zákona svojho Boha, Hospodina, štvrť dňa vyznávali a klaňali sa svojmu Bohu, Hospodinovi.
4Potom sa Jéšúa, Bání, Kadmíél, Šebanjá, Bunní, Šérébja, Bání a Kenání postavili na stupienok pre levítov a hlasno volali k svojmu Bohu, Hospodinovi.
5Levíti Jéšúa, Kadmiél, Bání, Chašabneja, Šérébja, Hódija, Šebanja, Petachja rozkázali: Vstaňte, dobrorečte svojmu Bohu, Hospodinovi od vekov až na veky; nech dobrorečia Jeho slávnemu menu, ktoré je velebnejšie nad všetko dobrorečenie i chválu:
6Ty si jediný, Hospodine, Ty si stvoril nebesá; nebesá nebies a ich všetky voje, zem i všetko, čo je na nej, moria i všetko, čo je v nich. Ty to všetko udržuješ nažive, Tebe sa klaňajú i voje nebies.
7Ty, Hospodine, si Boh, ktorý si vyvolil Abráma, vyviedol si ho z Chaldejského Úru a dal mu meno Abrahám.
8Zistil si, že jeho srdce je Ti verné, a uzavrel si s ním zmluvu, že dáš jeho potomstvu krajinu Kanaáncov, Chetejcov, Amorejcov, Perizejcov, Jebúsejcov, Girgášijcov; splnil si svoje zasľúbenia, lebo si spravodlivý.
9Videl si biedu našich otcov v Egypte a vyslyšal si ich volanie o pomoc pri Červenom mori.
10Dal si znamenia a divy proti faraónovi a proti všetkým jeho sluhom i proti celému ľudu jeho krajiny, lebo si spoznal, že sa voči nim správajú spupne. Tým si si urobil meno, ako je zjavné podnes.
11Rozdelil si pred nimi more a prešli po suchu uprostred mora; ale ich prenasledovateľov si uvrhol do hlbín ako kameň do veľkej vody.
12Oblakovým stĺpom si ich viedol vo dne a ohnivým stĺpom v noci, aby si im svietil na cestu, ktorou mali ísť.
13Zostúpil si vrch na Sinaj, hovoril si s nimi z neba a dal si im správne nariadenia, spoľahlivé zákony, dobré ustanovenia a prikázania.
14Oboznámil si ich so svojím svätým dňom odpočinku a dal si im prikázania, ustanovenia a zákony prostredníctvom svojho služobníka Mojžiša.
15Dal si im aj chlieb z nebies, keď trpeli hladom, aj vody si vyviedol zo skaly, keď mali smäd, a kázal si im vstúpiť do vlastníctva krajiny, ktorú si im so zdvihnutou rukou prisahal dať.
16Ale oni, naši otcovia, boli spupní, zatvrdili sa a nepočúvali Tvoje príkazy.
17Nechceli poslúchať, nepamätali na Tvoje divné skutky, ktoré si konal s nimi, ale zatvrdili sa, vzali si do hlavy vrátiť sa do svojho otroctva v Egypte. Ale Ty si Boh odpúšťania, milostivý a milosrdný, dlhozhovievajúci a bohatý v milosti, preto si ich neopustil.
18Hoci si urobili aj liatu modlu zlatého teľaťa a povedali: Toto je tvoj Boh, ktorý ťa vyviedol z Egypta! a hoci sa dopúšťali veľkého rúhania,
19Ty si ich vo svojom prehojnom milosrdenstve neopustil na púšti. Vo dne neodstúpil od nich oblak, aby ich viedol cestou, a ohnivý stĺp im v noci neprestal svietiť na cestu, ktorou mali ísť.
20Dal si im svojho dobrého ducha, aby ich priviedol k rozumu. Ich ústam si neodoprel svoju mannu a dal si im vodu, keď mali smäd.
21Štyridsať rokov si ich opatroval na púšti; nemali nedostatok. Plášte sa im nezodrali, ani nohy im nenapuchli.
22Dal si im kráľovstvá a národy, rozdelil si im každý kút, a oni zabrali krajinu Síchónovu, krajinu chešbónskeho kráľa i krajinu bášánskeho kráľa Óga.
23Rozmnožil si ich synov ako nebeské hviezdy a vyviedol si ich do krajiny, o ktorej si zasľúbil ich otcom, že vojdú do nej a zaberú ju do vlastníctva.
24Synovia vošli, zabrali do vlastníctva krajinu a Ty si pred nimi pokoril obyvateľov krajiny, Kanaáncov, vydal si im do rúk ich kráľov a národy krajiny, aby naložili s nimi podľa svojej vôle.
25Zabrali opevnené mestá a žírnu pôdu, vzali do vlastníctva domy naplnené všetkým dobrým, vykopané studne, vinice, olivové sady, mnoho ovocných stromov. Jedli, nasýtili sa, stučneli a s rozkošou požívali Tvoje veľké dobrodenia.
26Ale sa spriečili a vzbúrili proti Tebe, zavrhli Tvoj zákon, povraždili Tvojich prorokov, ktorí ich preto napomínali, aby ich priviedli späť k Tebe. Dopúšťali sa veľkého rúhania.
27Vtedy si ich vydal protivníkom do rúk, a tí ich sužovali. Ale vo chvíli súženia volali k Tebe o pomoc, a Ty si ich vyslýchal z nebies. Podľa svojho veľkého milosrdenstva si im dával záchrancov, ktorí ich vyslobodzovali z rúk protivníkov.
28Akonáhle však mali pokoj, opäť činili zlé pred Tebou. Keď si ich prepustil do rúk ich nepriateľov, a tí ich prenasledovali, opäť volali k Tebe; Ty si ich podľa svojho milosrdenstva vyslýchal z neba a mnohokrát vyslobodil.
29Napomínal si ich, aby sa vrátili k Tvoj mu zákonu, ale oni boli spupní, nepočúvali Tvoje prikázania a hrešili proti Tvojim nariadeniam, plnením ktorých človek môže žiť. No oni sa vzdorovito obrátili chrbtom, zatvrdili sa a neposlúchali.
30Ty si napriek tomu bol po mnoho rokov trpezlivý; prostredníctvom prorokov si ich napomínal svojím Duchom. Keď však neposlúchali, vydal si ich napospas národom krajín.
31Ale pre svoje hojné milosrdenstvo neskoncoval si s nimi, neopustil si ich, lebo Ty si ľútostivý a milosrdný Boh.
32Teraz však, Bože náš, veľký, mocný a hrozný Bože, ktorý zachovávaš zmluvu a priazeň, nepodceňuj všetky útrapy, ktoré zastihli nás, našich kráľov, naše kniežatá, našich kňazov, prorokov, našich otcov a všetok Tvoj ľud od čias asýrskych kráľov až podnes.
33Ty si spravodlivý vo všetkom, čo nás zastihlo, lebo Ty si verne konal, ale my sme si bezbožne počínali.
34Ani naši králi, kniežatá, kňazi, ani naši otcovia neplnili Tvoj zákon, nedbali na Tvoje príkazy a na Tvoje výstrahy, ktorými si ich varoval.
35Vo svojom kráľovstve napriek mnohým Tvojim dobrodeniam, ktoré si im poskytoval, a v rozľahlej žírnej krajine, ktorú si im dal, Ti neslúžili, ani sa neodvrátili od svojich zlých činov.
36Hľa, my sme dnes otrokmi; otrokmi sme práve v krajine, ktorú si dal našim otcom, aby požívali jej ovocie a jej dobroty.
37Jej hojné úrody patria kráľom, ktorých si ustanovil nad nami pre naše hriechy; tí podľa svojej ľubovôle panujú nad našimi telami i nad naším statkom. Sme vo veľkom súžení.
38ūḇəḵāl zōṯ ’ănaḥnū kōrəṯîm ’ămānāh wəḵōṯəḇîm; wə‘al heḥāṯūm, śārênū ləwîyênū kōhănênū.
1Na dvadsiaty štvrtý deň tohoto mesiaca sa Izraeliti zhromaždili, postili sa, obliekli sa do vrecovín a posypali sa prachom.
2Keď sa izraelskí súkmeňovci odlúčili od všakových cudzozemcov, postavili sa a vyznávali svoje hriechy a neprávosti svojich otcov.
3Potom povstali priam na mieste, kde boli, štvrť dňa čítali z knihy zákona Pána, svojho Boha, a štvrť dňa sa vyznávali a klaňali sa Pánovi, svojmu Bohu.
4Na levitské vyvýšené miesto vystúpili Jozue, Bani, Kadmiel, Šebaniáš, Buni, Šerebiáš, Bani a Chenani a vzývali veľkým hlasom Pána, svojho Boha.
5A leviti Jozue, Kadmiel, Bani, Chašabniáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Fetachiáš odriekali túto modlitbu: - "Vstaňte, dobrorečte Pánovi, svojmu Bohu, od vekov až naveky! A nech sa zvelebuje tvoje slávne meno, vyvýšené nado všetko zvelebovanie a chválu!
6Ty si, Pane, ty si jediný! Ty si urobil nebo a nebesá so všetkým ich vojskom, zem i všetko, čo je na nej, moria aj so všetkým, čo je v nich. Tomu všetkému ty dávaš život. Tebe sa klania nebeské vojsko.
7Ty si, Pane, ten Boh, ktorý si vybral Abrama a vyviedol ho z Chaldejského Uru a dal si mu meno Abrahám.
8Zistil si, že jeho srdce je verné tebe, uzavrel si s ním zmluvu, že dáš jeho potomstvu kanaánsku, hetejskú, amorejskú ferezitskú, jebuzejskú a gergezejskú krajinu; a svoje slovo si dodržal, lebo ty si spravodlivý.
9Videl si sužobu našich otcov v Egypte a počul si ich výkrik pri Červenom mori.
10Urobil si znamenia a divy na faraónovi, na všetkých jeho služobníkoch a na celom ľude jeho krajiny, lebo si vedel, že s nimi bezohľadne nakladali. Urobil si si tak meno, aké je i dnes.
11Rozdvojil si more pred nimi, že prešli suchou nohou stredom mora. Tých však, čo ich prenasledovali, vrhol si do hlbín ako kameň do hlbokej vody.
12Vo dne si ich vodil oblačným stĺpom, v noci stĺpom ohnivým, aby si im osvecoval cestu, ktorou sa im bolo treba uberať.
13Potom si zostúpil na vrch Sinaj a hovoril si s nimi z neba a dal si im správne súdy, spoľahlivé zákony, dobré ustanovenia a prikázania.
14Vyjavil si im tiež svoju svätú sobotu a prostredníctvom svojho služobníka Mojžiša dal si im prikázania, ustanovenia a zákon.
15Dal si im chlieb z neba, keď bol u nich hlad, a vyviedol si pre nich vodu zo skaly, keď boli smädní. Vyzval si ich, aby šli a zabrali krajinu, a zdvihol si svoju ruku, že im ju dáš.
16Lenže oni, naši otcovia, si počínali pyšne, boli tvrdošijní a nevšímali si tvoje prikázania.
17Odopreli poslúchať a nerozpamätúvali sa na tvoje divy, ktoré si pre nich urobil, ale zatvrdili svoje šije, ustanovili si náčelníka a chceli sa vo svojej hlavatosti vrátiť do svojho otroctva. No ty si Boh, ktorý odpúšťa, si láskavý a milosrdný, dlho zhovievavý a veľkého zľutovania. Neopustil si ich.
18Ešte ani vtedy, keď si urobili liate teľa a keď povedali: "To je tvoj boh, ktorý ťa vyviedol z Egypta" - a dopustili sa veľkého rúhania;
19ty si ich vo svojom preveľkom milosrdenstve neopustil na púšti. Oblačný stĺp sa nehol od nich vo dne, aby ich viedol cestou, ani ohnivý stĺp v noci, aby im osvecoval cestu, ktorou sa im bolo treba uberať.
20Svojho dobrého ducha si im dal, aby ich on učil. Ich ústam si neodoprel svoju mannu a dal si im vodu, keď ich trápil smäd.
21Štyridsať rokov si ich živil na púšti. Nechýbalo im nič. Odev sa im neodral a nohy im neopúchali.
22Dal si im kráľovstvá a národy a porozsádzal si ich po územiach. A tak zaujali dedične Sichonovu krajinu, krajinu Chešbonského kráľa, i krajinu bášanského kráľa Oga.
23A ich synov si rozmnožil ako hviezdy na nebi a voviedol si ich do krajiny, o ktorej si hovoril ich otcom, že do nej vojdú a dedične ju zaujmú.
24I vošli synovia a zaujali dedične krajinu. Ponížil si obyvateľov krajiny Kanaánčanov pred nimi a vydal si im ich do ruky, ich kráľov aj národy tej krajiny, aby naložili s nimi, ako sa im páči.
25Vzali teda opevnené mestá a úrodnú pôdu a ujali sa vlastníckeho práva nad domami, v ktorých bolo plno dobrých vecí, vykopané studne, vinohrady, olivové záhrady a množstvo ovocných stromov. I jedli, nasýtili sa, stučneli a oplývali rozkošami v tvojej veľkej dobrote.
26Ale stali sa spurnými a vzbúrili sa proti tebe, tvoj zákon zahodili za svoj chrbát, povraždili tvojich prorokov, ktorí ich nabádali, aby sa vrátili k tebe, a dopúšťali sa veľkých rúhaní.
27Preto si ich vydal do ruky ich odporcov a sužovali ich. No keď v časoch svojej súžby volali zas k tebe, ty si ich vyslýchal z neba. Vo svojom veľkom zľutovaní dával si im vysloboditeľov, ktorí ich vyslobodzovali z rúk ich nepriateľov.
28Len čo si však pooddýchli, opäť robili, čo sa ti nepáči, a preto si ich zasa poprepúšťal do rúk ich nepriateľov a oni panovali nad nimi. No keď sa obrátili a keď volali zas k tebe, ty si ich vyslýchal z neba a opätovne si ich vyslobodil vo svojich zľutovaniach.
29Napomínal si ich vážne, aby si ich prinavrátil k svojmu zákonu, lež oni vystrájali pyšne, tvoje prikázania neposlúchali a prehrešovali sa proti tvojim rozhodnutiam, skrze ktoré žije človek, čo ich nasleduje. Mykli plecom, boli hlavatí a neposlúchali.
30Veľa rokov si im zhovieval a usvedčoval si ich svojím duchom prostredníctvom svojich prorokov, ale nepočúvali, a preto si ich vydal do rúk národov iných krajín.
31Lenže vo svojom preveľkom zľutovaní nedal si im celkom zahynúť a neopustil si ich, lebo ty si Boh láskavý a milosrdný.
32A tak teraz, náš Bože, ty, veľký, mocný, hrozný Bože, ktorý milostivo zachovávaš zmluvu, nepokladaj za málo všetky útrapy, ktoré zastihli nás, našich kráľov, našich hodnostárov, našich kňazov, našich prorokov a našich otcov s celým tvojím ľudom od čias asýrskych kráľov až podnes!
33Ty si pravda, spravodlivý pri všetkom, čo na nás prišlo, lebo ty si konal verne, ale my sme sa dopúšťali nešľachetných vecí.
34Naši králi, naši hodnostári, naši kňazi, ba i naši otcovia sa nesprávali tvojím zákonom a boli nevšímaví voči tvojim príkazom a výstrahám, ktoré si im dával.
35Oni ti neslúžili vo svojom kráľovstve a v tvojom hojnom dobrodení, ktoré si im preukazoval, a v krajine širokej a žírnej, ktorú si im dal, a neodvrátili sa od svojich zlých skutkov.
36Preto sme dnes rabmi. V krajine, ktorú si dal našim otcom, aby požívali jej plody a jej dobré veci; áno, my sme v nej rabmi!
37A jej veľký výnos patrí teraz kráľom, ktorých si ty ustanovil nad nami pre naše hriechy. Vládnu nad našimi telami a naším dobytkom, ako sa im ľúbi, a my sme vo veľkej súžbe."
1Na dvadsiaty štvrtý deň toho istého mesiaca sa Izraeliti zhromaždili. Oblečení do vrecoviny a posypaní zemou sa postili.
2Potomkovia Izraela sa oddelili od všetkých cudzincov, postavili sa a vyznávali svoje hriechy aj previnenia svojich otcov.
3Povstali na svojich miestach, keď štvrtinu dňa čítali v knihe zákona Hospodina, svojho Boha, a štvrtinu dňa sa vyznávali a klaňali Hospodinovi, svojmu Bohu.
4Potom sa Jéšua, Báni, Kadmíel, Šebanja, Bunni, Šérebja, Báni a Kenáni postavili na stupienok pre levitov a hlasno vzývali Hospodina, svojho Boha.
5Leviti Jéšua, Kadmíel, Báni, Chašabneja, Šérebja, Hódija, Šebanja a Petachja povedali: Povstaňte, dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu, od vekov až naveky! Nech dobrorečia tvojmu slávnemu menu, ktoré je vyvýšené nad každé dobrorečenie a chválu.
6Ty si jediný, Hospodin, ty si stvoril nebesia, nebesia nebies a všetky ich zástupy, zem a všetko, čo je na nej, moria i všetko, čo je v nich. Ty všetkému dávaš život a nebeské zástupy sa ti klaňajú.
7Ty, Hospodin, si Boh, ktorý si vyvolil Abráma, vyviedol si ho z Úru Chaldejov a dal si mu meno Abrahám.
8Keď si zistil, že jeho srdce je ti verné, uzavrel si s ním zmluvu, že krajinu Kanaánčanov, Chetitov, Amorejčanov, Perizzejov, Jebúsejov a Girgášejov dáš jeho potomstvu. Dodržal si svoje slovo, lebo si spravodlivý.
9Videl si biedu našich otcov v Egypte, vypočul si ich volanie o pomoc pri Červenom mori.
10Urobil si znamenia a divy na faraónovi, na všetkých jeho služobníkoch i na celom ľude jeho krajiny, pretože si vedel, že sa voči nim správajú spupne. Tým si si urobil meno, aké máš dodnes.
11Rozdelil si pred nimi more a uprostred mora prešli po suchu, ale ich prenasledovateľov si vrhol do hlbín ako kameň do rozbúrených vôd.
12Vo dne si ich vodil oblakovým stĺpom a ohnivým stĺpom v noci, aby si im osvetľoval cestu, ktorou mali ísť.
13Zostúpil si na vrch Sinaj, hovoril si s nimi z neba a dal si im správne nariadenia, spoľahlivé zákony, dobré ustanovenia a prikázania.
14Oboznámil si ich so svojím svätým dňom sobotného odpočinku a dal si im prostredníctvom svojho služobníka Mojžiša prikázania, ustanovenia a zákony.
15Dal si im chlieb z neba, keď trpeli hladom, aj vodu si vyviedol zo skaly, keď boli smädní. Kázal si im, aby išli a zabrali do vlastníctva krajinu, o ktorej si so zdvihnutou rukou prisahal, že im ju dáš.
16Avšak oni, naši otcovia, spyšneli, zatvrdili sa a nepočúvali tvoje príkazy,
17nechceli ťa poslúchať a nepamätali na tvoje predivné skutky, ktoré si konal s nimi. Zatvrdili si šije, vzali si do hlavy, že sa vrátia do svojho otroctva v Egypte. Ty si však Boh, ktorý odpúšťa, ktorý je milostivý a milosrdný, dlho zhovievajúci a bohatý v milosti, a tak si ich neopustil.
18Hoci si odliali podobu teľaťa a povedali: Toto je tvoj boh, ktorý ťa vyviedol z Egypta! a hoci sa dopúšťali veľkého rúhania,
19ty si ich vo svojom preveľkom milosrdenstve neopustil na púšti. Oblakový stĺp od nich neodstúpil vo dne, ale viedol ich cestou, ani ohnivý stĺp v noci, lež osvetľoval im cestu, ktorou mali ísť.
20Dal si im svojho dobrého Ducha, aby ich priviedol k rozumu. Ich ústam si neodoprel svoju mannu a dal si im vodu, keď mali smäd.
21Štyridsať rokov si ich opatroval na púšti, nemali nedostatok. Plášte sa im nezodrali ani nohy im neopuchli.
22Dal si im kráľovstvá a národy, rozdelil si im ich až po okraj a oni zabrali krajinu Síchona, krajinu chešbónskeho kráľa i krajinu bášanského kráľa Óga.
23Rozmnožil si ich synov ako nebeské hviezdy a voviedol si ich do krajiny, o ktorej si prisľúbil ich otcom, že vojdú do nej a zaberú ju do vlastníctva.
24Synovia vošli, zabrali do vlastníctva krajinu a ty si pred nimi pokoril obyvateľov krajiny, Kanaánčanov, a vydal si im do rúk ich kráľov a národy krajiny, aby s nimi naložili, ako sa im páčilo.
25Obsadili opevnené mestá a úrodnú pôdu, zabrali príbytky plné dobrých vecí, vykopané studne, vinice, olivové sady a množstvo ovocných stromov. Jedli, nasýtili sa, stučneli a užívali si vďaka tvojej veľkej dobrote.
26No spriečili sa, vzbúrili sa proti tebe, tvoj zákon zavrhli a povraždili tvojich prorokov, ktorí ich nabádali, aby sa navrátili k tebe. Dopúšťali sa veľkého rúhania.
27Preto si ich vydal napospas protivníkom a tí ich sužovali. Keď vo chvíľach súženia volali k tebe o pomoc, ty si ich vypočul z nebies. Podľa svojho veľkého milosrdenstva si im dával záchrancov, ktorí ich vyslobodzovali z rúk ich protivníkov.
28Len čo si vydýchli, opäť páchali, čo sa ti nepáči. Keď si ich vydal napospas ich nepriateľom a tí ich prenasledovali, znova volali k tebe. Ty si ich podľa svojho milosrdenstva vypočul z neba a mnohokrát vyslobodil.
29Napomínal si ich, aby sa vrátili k tvojmu zákonu, ale oni spyšneli, neposlúchali tvoje prikázania a hrešili proti tvojim právnym predpisom, ktorých dodržiavaním človek žije. No oni vzdorovito mykli plecami, zatvrdili sa a neposlúchali.
30Veľa rokov si k nim bol zhovievavý, napomínal si ich svojím Duchom prostredníctvom svojich prorokov, no neposlúchali, a preto si ich vydal do rúk národov krajín.
31Avšak pre svoje hojné milosrdenstvo si s nimi neskoncoval, ani si ich neopustil, lebo ty si milostivý a milosrdný Boh.
32Teraz však, Bože náš, veľký, mocný a hrozný Bože, ktorý zachovávaš zmluvu a priazeň, nepodceňuj všetky útrapy, ktoré zastihli nás, našich kráľov, naše kniežatá, našich kňazov, našich prorokov, našich otcov a všetok tvoj ľud od čias asýrskych kráľov až dodnes.
33Ty si spravodlivý vo všetkom, čo nás zastihlo, lebo ty si konal verne, ale my sme si počínali bezbožne.
34Naši králi, naše kniežatá, naši kňazi a naši otcovia neplnili tvoj zákon, nedbali na tvoje príkazy a na tvoje výstrahy, ktorými si ich varoval.
35Vo svojom kráľovstve napriek mnohým tvojim dobrodeniam, ktoré si im preukazoval, a v rozľahlej úrodnej krajine, ktorú si im dal, ti neslúžili, ani sa neodvrátili od svojich zlých skutkov.
36Hľa, my sme dnes otrokmi. V krajine, ktorú si dal našim otcom, aby požívali jej ovocie a jej dobré veci, hľa, v tej sme otrokmi.
37Jej hojná úroda patrí kráľom, ktorých si ustanovil nad nami za naše hriechy. Tí podľa svojej ľubovôle panujú nad našimi telami aj nad naším dobytkom. Sme vo veľkom súžení.
1Čtyřiadvacátého dne téhož měsíce se synové Izraele shromáždili k postu, zahaleni pytlovinou a posypáni hlínou.
2Ti, kdo byli izraelského původu, se tehdy oddělili ode všech cizozemců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých předků.
3Čtvrt dne četli vestoje z Knihy zákona Hospodina, svého Boha, a dalšího čtvrt dne vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu.
4Na levitských stupních stál Ješua, Binui, Kadmiel, Šebaniáš, Buni, Šerebiáš, Bani a Kenani a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu.
5Levité Ješua, Kadmiel, Bani, Chašabnejáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Petachiáš pak zvolali: „Vstaňte a dobrořečte Hospodinu, svému Bohu:Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, od věků až na věky! Tvé slavné jméno ať je požehnané, nad všechno požehnání i chválu vyvýšené.
6Ty sám jsi Hospodin, ty jsi nebe učinil, nebesa nebes i všechny jejich zástupy, zemi i se vším, co je na ní, všechna moře i se vším, co je v nich. Ty sám všemu dáváš život, tobě se klaní zástup nebeský!
7Ty jsi Hospodin, Bůh, který vybral Abrama, z chaldejského Uru jej vyvedl a dal mu jméno Abraham.
8Když jsi poznal, že je ti v srdci věrný, uzavřel jsi s ním smlouvu o zemi Kananejců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Jebusejců a Girgašejců a sice, že tu zemi dáš jeho semeni. A své slovo jsi splnil, neboť jsi spravedlivý.
9Viděl jsi trápení našich otců v Egyptě, u Rudého moře jsi slyšel jejich křik.
10Seslal jsi divy a zázraky na faraona, na jeho dvořany i na všechen jeho lid, neboť jsi věděl, jak je krutě trápili. Získal sis jméno, jaké dodnes máš.
11Moře jsi před nimi rozdělil, prostředkem moře prošli po souši. Jejich pronásledovatele jsi však smetl do hlubin; jako kámen v těch mocných vodách zmizeli!
12Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci pak sloupem ohnivým svítils jim na cestu, po které měli jít.
13Na horu Sinaj jsi sestoupil, z nebe jsi s nimi promlouval. Dal jsi jim poctivá pravidla a spravedlivé zákony, dobrá nařízení a příkazy.
14Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu, skrze svého služebníka Mojžíše jsi jim vydal příkazy, nařízení a zákony.
15Chléb z nebe jsi jim dal, když hladověli, a když žíznili, vyvedl jsi vodu ze skály. Řekl jsi jim, ať jdou obsadit zemi, o níž jsi přísahal, že jim ji dáš.
16Oni však se svými otci pyšně zatvrdili šíji a odmítli poslouchat tvé příkazy.
17Odmítli poslouchat, nepomysleli na divy, které jsi pro ně vykonal. Zatvrdili šíji, zvolili si vůdce, aby se ve vzpouře vrátili do poroby! Ty jsi ale Bůh odpuštění, milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý. Neopustil jsi je,
18když si odlili tele a řekli: ‚To je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Jak velice se rouhali!
19Ty jsi je ale ve svém nesmírném slitování nenechal samotné tehdy na poušti. Oblakový sloup je nikdy neopouštěl, ve dne je vodil po cestě; ohnivý sloup byl s nimi v noci, svítil jim na cestu, po které měli jít.
20Svého laskavého Ducha jsi jim udělil, aby je učil. Jejich ústům jsi neodepřel svou manu, dal jsi jim vodu, když žíznili.
21Čtyřicet let ses o ně na poušti staral; nic jim nechybělo, oděv nechátral, nohy neotekly.
22Vydal jsi jim království a národy, každý kout jsi jim přidělil. Získali zemi Sichona, krále Chešbonu, i zemi Oga, krále Bášanu.
23Rozmnožil jsi jejich syny jako hvězdy na nebi a uvedl jsi je do země, o níž jsi řekl jejich otcům, ať ji obsadí.
24Synové pak do té země vešli a obsadili ji; Kananejce, kteří tam bydleli, jsi před nimi porazil. Do rukou jsi jim vydal krále i národy země, takže s nimi naložili podle libosti.
25Dobyli hrazená města i úrodnou zemi, obsadili domy plné cenností, už vykopané studny, vinice, olivy i ovocné sady. Jedli až do sytosti, tukem se obalili, s rozkoší užívali tvé velké dobroty.
26Tehdy se vzbouřili, tobě se postavili, tvůj Zákon zahodili za hlavu! Tvé proroky vraždili, když je vyzývali, aby se k tobě vrátili. Jak velice se rouhali!
27Vydával jsi je proto krutým nepřátelům, a tehdy k tobě volali v dobách soužení. Tys je pak vyslýchal z nebe v nesmírném slitování, dával jsi jim zachránce z rukou nepřátel.
28Když si však vydechli, znovu tě popouzeli, a proto jsi je nechával v područí nepřátel. Když potom k tobě volali znovu, tys je vyslýchal z nebe v nesmírném slitování a vždy znovu jsi je zachránil.
29Varoval jsi je, ať se vrátí k tvému Zákonu, oni však zpychli a nechtěli poslouchat tvé příkazy. Provinili se proti tvým řádům, z nichž ten, kdo je plní, bude žít. Zády se obraceli, zatvrzovali šíji, slyšet nechtěli.
30Tolik let ses s nimi trpělivě vláčel! Svým Duchem jsi je varoval skrze proroky, když ale přesto odmítali slyšet, vydal jsi je národům světa do rukou.
31V nesmírném slitování jsi ale s nimi neskoncoval, neopustil jsi je, neboť jsi Bůh milostivý a soucitný.
32A tak, Bože náš, Bože veliký, mocný a hrozný, zachovávající smlouvu a milosrdenství, nepovažuj za nicotné všechny ty útrapy, které nás potkaly – naše krále i hodnostáře, naše kněze i proroky, naše otce i všechen lid. Od doby asyrských králů až dodnes
33jsi byl spravedlivý ve všem, co nás postihlo. Ty jednáš věrně, to my jsme se provinili
34i naši králové, hodnostáři, kněží a otcové. Tvůj Zákon neplnili, nedbali na tvé příkazy ani na výstrahy, jimiž jsi je varoval.
35Když ještě měli své království a hojnost tvé dobroty, kterou jsi jim prokazoval, když ještě měli tu širou, úrodnou zemi, kterou jsi jim dal, nesloužili ti a od svých zlých skutků se nechtěli odvrátit.
36A hle, dnes jsme otroci v zemi, kterou jsi daroval našim otcům, aby jedli její plody a užívali její dobroty – v té zemi jsme dnes otroci!
37Její hojná úroda připadá králům, jimž jsi nás pro naše hříchy podmanil. S námi i s naším dobytkem dělají, co se jim zlíbí – ocitli jsme se ve velkém soužení!“
1Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se Izraelci shromáždili k postu v žíněných rouchách a s prstí na hlavě .
2Izraelovi potomci se oddělili ode všech cizinců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých otců.
3Povstávali ze svých míst, když četli čtyřikrát za den z knihy Zákona Hospodina, svého Boha, a čtyřikrát se vyznávali a klaněli Hospodinu, svému Bohu.
4Na výstupek pro levity se postavili Jéšua a Baní, Kadmíel, Šebanjáš, Buní, Šerebjáš, Baní, Kenaní a velmi hlasitě úpěli k Hospodinu, svému Bohu.
5Pak vyzvali levité Jéšua a Kadmíel, Baní, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hódijáš, Šebanjáš a Petachjáš lid : „Povstaňte, dobrořečte Hospodinu, svému Bohu, po všechny věky. Ať dobrořečí tvému slavnému jménu, vyvýšenému nad každé dobrořečení a chválu.
6Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí.
7Ty, Hospodine, jsi Bůh; ty jsi vyvolil Abrama a vyvedls jej z Ur-kasdímu a dals mu jméno Abraham.
8Shledal jsi, že jeho srdce je ti věrné, a uzavřel jsi s ním smlouvu, že zemi Kenaanců, Chetejců, Emorejců a Perizejců, Jebúsejců a Girgašejců dáš jeho potomstvu. Dostál jsi svému slovu, neboť jsi spravedlivý.
9Viděl jsi utrpení našich otců v Egyptě a slyšel jsi jejich úpění u Rákosového moře.
10I učinil jsi znamení a zázraky proti faraónovi a proti všem jeho služebníkům i proti všemu lidu jeho země, protože jsi poznal, jak se nad nimi zpupně vyvyšovali. Tak sis učinil jméno, jaké máš až dodnes.
11Rozpoltil jsi před nimi moře a oni prošli mořem po suchu; ale jejich pronásledovatele jsi uvrhl do hlubin jako kámen do dravých vod.
12Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci sloupem ohnivým, aby jim osvětloval cestu, po níž by šli.
13Sestoupil jsi na horu Sínaj a mluvil jsi s nimi z nebe, vydal jsi jim přímé řády a spolehlivá naučení, dobrá nařízení a přikázání.
14Učinil jsi jim známý svůj svatý den odpočinku, příkazy, nařízení a zákon jsi jim vydal skrze svého služebníka Mojžíše.
15Dal jsi jim chléb z nebe, když hladověli, vyvedl jsi jim vodu ze skaliska, když žíznili. A řekl jsi jim, aby šli obsadit zemi, o které jsi s pozvednutím ruky přisáhl , že jim ji dáš.
16Ale oni, naši otcové, se zpupně vyvyšovali, byli tvrdošíjní a neposlouchali tvé příkazy.
17Odmítli poslouchat a ani si nevzpomněli na divuplné skutky, které jsi pro ně činil. Byli tvrdošíjní a vzali si vzdorně do hlavy, že se vrátí do svého otroctví. Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil.
18Dokonce si odlili sochu býčka a řekli: ‚To je tvůj bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Dopustili se strašného rouhání.
19Avšak ty jsi je v nesmírném slitování na poušti neopustil. Ve dne od nich neodcházel sloup oblakový, který je vodil po cestě, a v noci sloup ohnivý, který jim osvětloval cestu, po níž by šli.
20Dával jsi svého dobrého ducha, aby je poučoval. Neodnímal jsi jim od úst svou manu a dával jsi jim vodu, když žíznili.
21Po čtyřicet let ses o ně na poušti staral, nic jim nescházelo, pláště jim nezvetšely a nohy jim neotekly.
22Potom jsi jim dal království a národy, přidělil jsi jim každý kout. Obsadili zemi Síchonovu, totiž zemi krále chešbónského, i zemi bášanského krále Óga.
23Rozmnožil jsi jejich syny jako hvězdy nebeské, uvedls je do země, o níž jsi řekl jejich otcům, aby ji šli obsadit.
24A synové do té země vešli a obsadili ji . Pokořil jsi před nimi obyvatele země, Kenaance, a vydals jim je do rukou, i jejich krále a národy země, aby s nimi naložili podle své vůle.
25Dobyli opevněná města a žírnou zemi a obsadili domy plné všelijakých dobrých věcí, vytesané nádrže, vinice, olivoví a množství ovocného stromoví. Jedli a nasytili se, ztučněli a žili v rozkoši z tvé veliké dobroty.
26Ale začali být vzpurní a bouřili se proti tobě. Tvůj zákon zavrhli a vraždili tvé proroky, kteří je varovali, aby je obrátili zpět k tobě. Dopustili se strašného rouhání.
27Proto jsi je vydal do rukou jejich protivníků, aby je sužovali. Když však v dobách svého soužení úpěli k tobě, tys je z nebe vyslýchal a z nesmírného slitování jsi jim dával vysvoboditele, aby je vysvobozovali z rukou jejich protivníků.
28Ale jen si oddechli, zase páchali, co je před tebou zlé. Proto jsi je nechal napospas jejich nepřátelům, aby nad nimi panovali. Když však opět k tobě úpěli, tys je z nebe vyslýchal a ve svém slitování je nesčetněkrát zachraňoval.
29Dával jsi jim výstrahu, abys je přivedl zpět ke svému zákonu. Oni se však zpupně vyvyšovali, neposlouchali tvé příkazy a prohřešovali se proti tvým řádům, které dávají život tomu, kdo se jimi řídí. Umíněně se obraceli zády, byli tvrdošíjní a neposlouchali.
30Měl jsi s nimi trpělivost po mnohá léta. Skrze své proroky jsi jim dával výstrahu svým duchem, ale neposlouchali. Proto jsi je vydal do rukou národů cizích zemí.
31Ale z nesmírného slitování jsi s nimi neskoncoval a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milostivý a soucitný.
32Nyní tedy, náš Bože, Bože veliký, mocný a budící bázeň, který zachováváš smlouvu a milosrdenství, nepokládej za málo všechny ty útrapy, které dolehly na nás, na naše krále, předáky, kněze a proroky, na naše otce a na všechen tvůj lid od doby asyrských králů až dodnes.
33Ty jsi spravedlivý ve všem, co na nás přišlo, neboť jsi jednal věrně, kdežto my jsme si počínali svévolně.
34Naši králové, předáci, kněží a otcové se neřídili tvým zákonem, nedbali na tvá přikázání a na tvá svědectví, kterými jsi je varoval.
35Ve svém království, přes tvoji mnohou dobrotu, kterou jsi jim prokazoval, v širé a žírné zemi, kterou jsi jim dal, nesloužili tobě a neodvrátili se od svých zlých skutků.
36Proto jsme dnes otroky. V té zemi, kterou jsi dal našim otcům, aby jedli její plody a dobroty, jsme otroky.
37Její bohatá úroda připadá králům, které jsi nad námi ustanovil pro naše hříchy; vládnou nad našimi těly i nad naším dobytkem, jak se jim zlíbí. Jsme ve velikém soužení.“
1ūḇəyōwm ‘eśrîm wə’arbā‘āh laḥōḏeš hazzeh, ne’esp̄ū ḇənê- yiśrā’êl bəṣōwm ūḇəśaqqîm, wa’ăḏāmāh ‘ălêhem.
2wayyibbāḏəlū zera‘ yiśrā’êl, mikkōl bənê nêḵār; wayya‘amḏū, wayyiṯwaddū ‘al- ḥaṭṭōṯêhem, wa‘ăwōnōwṯ ’ăḇōṯêhem.
3wayyāqūmū ‘al- ‘āməḏām, wayyiqrə’ū, bəsêp̄er tōwraṯ Yahweh ’ĕlōhêhem rəḇi‘îṯ hayyōwm; ūrəḇi‘îṯ miṯwaddîm ūmištaḥăwîm, Yahweh ’ĕlōhêhem. p̄
4wayyāqām ‘al- ma‘ălêh halwîyim, yêšūa‘ ūḇānî qaḏmî’êl šəḇanyāh bunnî šêrêḇəyāh bānî ḵənānî; wayyiz‘ăqū bəqōwl gāḏōwl, ’el- Yahweh ’ĕlōhêhem.
5wayyōmərū halwîyim yêšūa‘ wəqaḏmî’êl bānî ḥăšaḇnəyāh šêrêḇəyāh hōwḏîyāh šəḇanyāh p̄əṯaḥyāh, qūmū, bārăḵū ’eṯ- Yahweh ’ĕlōhêḵem, min- hā‘ōwlām ‘aḏ- hā‘ōwlām; wîḇārəḵū šêm kəḇōwḏeḵā, ūmərōwmam ‘al- kāl- bərāḵāh ūṯəhillāh.
6’attāh- hū Yahweh ləḇaddeḵā [’at ḵ] (’attāh q) ‘āśîṯā ’eṯ- haššāmayim šəmê haššāmayim wəḵāl ṣəḇā’ām, hā’āreṣ wəḵāl ’ăšer ‘ālehā hayyammîm wəḵāl ’ăšer bāhem, wə’attāh məḥayyeh ’eṯ- kullām; ūṣəḇā haššāmayim ləḵā mištaḥăwîm.
7’attāh- hū Yahweh hā’ĕlōhîm, ’ăšer bāḥartā bə’aḇrām, wəhōwṣêṯōw mê’ūr kaśdîm; wəśamtā šəmōw ’aḇrāhām.
8ūmāṣāṯā ’eṯ- ləḇāḇōw ne’ĕmān ləp̄āneḵā wəḵārōwṯ ‘immōw habbərîṯ, lāṯêṯ ’eṯ- ’ereṣ hakkəna‘ănî haḥittî hā’ĕmōrî wəhappərizzî wəhayḇūsî wəhaggirgāšî lāṯêṯ ləzar‘ōw; wattāqem ’eṯ- dəḇāreḵā, kî ṣaddîq ’āttāh.
9wattêre ’eṯ- ‘onî ’ăḇōṯênū bəmiṣrāyim; wə’eṯ- za‘ăqāṯām šāma‘tā ‘al- yam- sūp̄.
10wattittên ’ōṯōṯ ūmōp̄əṯîm bəp̄ar‘ōh ūḇəḵāl ‘ăḇāḏāw ūḇəḵāl ‘am ’arṣōw, kî yāḏa‘tā, kî hêzîḏū ‘ălêhem; watta‘aś- ləḵā šêm kəhayyōwm hazzeh.
11wəhayyām bāqa‘tā lip̄nêhem, wayya‘aḇrū ḇəṯōwḵ- hayyām bayyabbāšāh; wə’eṯ- rōḏəp̄êhem hišlaḵtā ḇimṣōwlōṯ kəmōw- ’eḇen bəmayim ‘azzîm.
12ūḇə‘ammūḏ ‘ānān, hinḥîṯām yōwmām; ūḇə‘ammūḏ ’êš laylāh, ləhā’îr lāhem, ’eṯ- haddereḵ ’ăšer yêləḵū- ḇāh.
13wə‘al har- sînay yāraḏtā, wəḏabbêr ‘immāhem miššāmāyim; wattittên lāhem mišpāṭîm yəšārîm wəṯōwrōwṯ ’ĕmeṯ, ḥuqqîm ūmiṣwōṯ ṭōwḇîm.
14wə’eṯ- šabbaṯ qāḏšəḵā hōwḏa‘aṯā lāhem; ūmiṣwōwṯ wəḥuqqîm wəṯōwrāh, ṣiwwîṯā lāhem, bəyaḏ mōšeh ‘aḇdeḵā.
15wəleḥem miššāmayim nāṯattāh lāhem lir‘āḇām, ūmayim, missela‘ hōwṣêṯā lāhem liṣmā’ām; wattōmer lāhem, lāḇōw lārešeṯ ’eṯ- hā’āreṣ, ’ăšer- nāśāṯā ’eṯ- yāḏəḵā lāṯêṯ lāhem.
16wəhêm wa’ăḇōṯênū hêzîḏū; wayyaqšū ’eṯ- ‘ārəpām, wəlō šāmə‘ū ’el- miṣwōṯeḵā.
17waymā’ănū lišmōa‘, wəlō- zāḵərū nip̄lə’ōṯeḵā ’ăšer ‘āśîṯā ‘immāhem, wayyaqšū ’eṯ- ‘ārəpām, wayyittənū- rōš lāšūḇ lə‘aḇḏuṯām bəmiryām; wə’attāh ’ĕlōwah səlîḥōwṯ ḥannūn wəraḥūm ’ereḵ- ’appayim wəraḇ- [wəḥeseḏ ḵ] (ḥeseḏ q) wəlō ‘ăzaḇtām.
18’ap̄, kî- ‘āśū lāhem ‘êḡel massêḵāh, wayyōmərū, zeh ’ĕlōheḵā, ’ăšer he‘elḵā mimmiṣrāyim; wayya‘ăśū, ne’āṣōwṯ gəḏōlōwṯ.
19wə’attāh bəraḥămeḵā hārabbîm, lō ‘ăzaḇtām bammiḏbār; ’eṯ- ‘ammūḏ he‘ānān lō- sār mê‘ălêhem bəyōwmām ləhanḥōṯām bəhaddereḵ, wə’eṯ- ‘ammūḏ hā’êš bəlaylāh ləhā’îr lāhem, wə’eṯ- haddereḵ ’ăšer yêləḵū- ḇāh.
20wərūḥăḵā haṭṭōwḇāh, nāṯatā ləhaśkîlām; ūmanḵā lō- māna‘tā mippîhem, ūmayim nāṯattāh lāhem liṣmā’ām.
21wə’arbā‘îm šānāh kilkaltām bammiḏbār lō ḥāsêrū; śalmōṯêhem lō ḇālū, wəraḡlêhem lō ḇāṣêqū.
22wattittên lāhem mamlāḵōwṯ wa‘ămāmîm, wattaḥləqêm ləp̄ê’āh; wayyîrəšū ’eṯ- ’ereṣ sîḥōwn, wə’eṯ- ’ereṣ meleḵ ḥešbōwn, wə’eṯ- ’ereṣ ‘ōwḡ meleḵ- habbāšān.
23ūḇənêhem hirbîṯā, kəḵōḵəḇê haššāmāyim; wattəḇî’êm ’el- hā’āreṣ, ’ăšer- ’āmartā la’ăḇōṯêhem lāḇōw lārāšeṯ.
24wayyāḇō’ū habbānîm wayyîrəšū ’eṯ- hā’āreṣ, wattaḵna‘ lip̄nêhem ’eṯ- yōšəḇê hā’āreṣ hakkəna‘ănîm, wattittənêm bəyāḏām; wə’eṯ- malḵêhem wə’eṯ- ‘ammê hā’āreṣ, la‘ăśōwṯ bāhem kirṣōwnām.
25wayyilkəḏū ‘ārîm bəṣurōwṯ wa’ăḏāmāh šəmênāh wayyîrəšū bāttîm məlê’îm- kāl- ṭūḇ bōrōwṯ ḥăṣūḇîm kərāmîm wəzêṯîm wə‘êṣ ma’ăḵāl lārōḇ; wayyōḵəlū wayyiśbə‘ū wayyašmînū, wayyiṯ‘addənū bəṭūḇəḵā haggāḏōwl.
26wayyamrū wayyimrəḏū bāḵ, wayyašliḵū ’eṯ- tōwrāṯəḵā ’aḥărê ḡawwām, wə’eṯ- nəḇî’eḵā hārāḡū, ’ăšer- hê‘îḏū ḇām lahăšîḇām ’êleḵā; wayya‘ăśū, ne’āṣōwṯ gəḏōwlōṯ.
27wattittənêm bəyaḏ ṣārêhem, wayyāṣêrū lāhem; ūḇə‘êṯ ṣārāṯām yiṣ‘ăqū ’êleḵā, wə’attāh miššāmayim tišmā‘, ūḵəraḥămeḵā hārabbîm, tittên lāhem mōwōšî‘îm, wəyōwōšî‘ūm mîyaḏ ṣārêhem.
28ūḵənōwaḥ lāhem, yāšūḇū la‘ăśōwṯ ra‘ ləp̄āneḵā; watta‘azḇêm bəyaḏ ’ōyəḇêhem wayyirdū ḇāhem, wayyāšūḇū wayyiz‘āqūḵā, wə’attāh miššāmayim tišma‘ wəṯaṣṣîlêm kəraḥămeḵā rabbōwṯ ‘ittîm.
29wattā‘aḏ bāhem lahăšîḇām ’el- tōwrāṯeḵā, wəhêmmāh hêzîḏū wəlō- šāmə‘ū ləmiṣwōṯeḵā ūḇəmišpāṭeḵā ḥāṭə’ū- ḇām, ’ăšer- ya‘ăśeh ’āḏām wəḥāyāh ḇāhem; wayyittənū ḵāṯêp̄ sōwrereṯ, wə‘ārəpām hiqšū wəlō šāmê‘ū.
30wattimšōḵ ‘ălêhem šānîm rabbōwṯ, wattā‘aḏ bām bərūḥăḵā bəyaḏ- nəḇî’eḵā wəlō he’ĕzînū; wattittənêm, bəyaḏ ‘ammê hā’ărāṣōṯ.
31ūḇəraḥămeḵā hārabbîm lō- ‘ăśîṯām kālāh wəlō ‘ăzaḇtām; kî ’êl- ḥannūn wəraḥūm ’āttāh.
32wə‘attāh ’ĕlōhênū hā’êl haggāḏōwl haggibbōwr wəhannōwrā šōwmêr habbərîṯ wəhaḥeseḏ ’al- yim‘aṭ ləp̄āneḵā ’êṯ kāl- hattəlā’āh ’ăšer- məṣā’aṯnū limlāḵênū ləśārênū ūləḵōhănênū wəlinḇî’ênū wəla’ăḇōṯênū ūləḵāl- ‘ammeḵā; mîmê malḵê ’aššūr, ‘aḏ hayyōwm hazzeh.
33wə’attāh ṣaddîq, ‘al kāl- habbā ‘ālênū; kî- ’ĕmeṯ ‘āśîṯā wa’ănaḥnū hiršā‘ənū.
34wə’eṯ- məlāḵênū śārênū kōhănênū wa’ăḇōṯênū, lō ‘āśū tōwrāṯeḵā; wəlō hiqšîḇū ’el- miṣwōṯeḵā, ūlə‘êḏəwōṯeḵā, ’ăšer ha‘îḏōṯā bāhem.
35wəhêm bəmalḵūṯām ūḇəṭūḇəḵā hārāḇ ’ăšer- nāṯatā lāhem, ūḇə’ereṣ hārəḥāḇāh wəhaššəmênāh ’ăšer- nāṯatā lip̄nêhem lō ‘ăḇāḏūḵā; wəlō- šāḇū, mimma‘allêhem hārā‘îm.
36hinnêh ’ănaḥnū hayyōwm ‘ăḇāḏîm; wəhā’āreṣ ’ăšer- nāṯattāh la’ăḇōṯênū, le’ĕḵōl ’eṯ- piryāh wə’eṯ- ṭūḇāh, hinnêh ’ănaḥnū ‘ăḇāḏîm ‘ālehā.
37ūṯəḇū’āṯāh marbāh, lamməlāḵîm ’ăšer- nāṯattāh ‘ālênū bəḥaṭṭōwṯênū; wə‘al gəwîyōṯênū mōšəlîm ūḇiḇhemtênū kirṣōwnām, ūḇəṣārāh ḡəḏōwlāh ’ănāḥənū. p̄