1Potom dvadsiateho štvrtého dňa toho istého mesiaca shromaždili sa synovia Izraelovi postiac sa a súc oblečení v smútočnom rúchu drsnom a majúc zem posypanú na sebe. 2A semä Izraelovo sa boli oddelili od všetkých synov cudziny a stojac vyznávali svoje hriechy a neprávosti svojich otcov. 3A povstanúc na svojom mieste čítali z knihy zákona Hospodina, svojeho Boha, štvrtinu dňa a štvrtinu vyznávali a klaňali sa Hospodinovi, svojmu Bohu. 4A povstal na vyvýšenom mieste Levitov Ješua, Banaj, Kadmiel, Šebaniáš, Bunni, Šerebiáš, Báni a Chenáni a kričali veľkým hlasom k Hospodinovi, svojmu Bohu. 5A riekli Levitovia, Ješua, Kadmiel, Báni, Chašabneiáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Petachiáš: Vstaňte, dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu, od vekov až na veky! A nech dobrorečia menu tvojej slávy a vyvýšenému nad každé dobrorečenie a chválu! 6Ty si, ó, Hospodine, ty si sám jediný! Ty si učinil nebesia, nebesia nebies a všetko ich vojsko, zem a všetko, čo je na nej, moria a všetko, čo je v nich, a ty dávaš tomu všetkému život, a vojsko nebies sa tebe klania. 7Ty si, Hospodine, ten Bôh, ktorý si si vyvolil Abrama a vyviedol si ho z Úr Chaldejov a dal si mu meno Abrahám. 8A našiel si jeho srdce verné pred sebou a učinil si s ním smluvu, že dáš zem Kananeja, Heteja, Amoreja, Ferezeja, Jebuzeja a Gergezeja, že ju dáš jeho semenu a uskutočnil si svoje slová, lebo ty si spravedlivý. 9A pohliadol si na trápenie našich otcov v Egypte a ich krik si počul pri Rudom mori. 10A dal si činiť znamenia a zázraky na faraonovi a na všetkých jeho sluhoch a na všetkom ľude jeho zeme, lebo si vedel, že prevádzali pýchu proti nim, a tak si si učinil meno, jako to vidieť dnes. 11A more si rozdelil vo dvoje pred nimi, takže prešli prostredkom mora po suchu, a tých, ktorí ich stíhali, vrhol si do hlbín ako nejaký kameň do mohutných vôd prudkých. 12A viedol si ich v oblakovom stĺpe vodne a v ohnivom stĺpe vnoci osvecujúc im cestu, ktorou mali ísť. 13Potom si sostúpil na vrch Sinai a hovoril si s nimi s neba, dal si im spravedlivé súdy a pravdivé zákony vyučujúce, dobré ustanovenia a prikázania. 14A dal si im poznať sobotu svojej svätosti a prikázal si im zachovávať prikázania, ustanovenia a vyučujúci zákon skrze Mojžiša, svojho služobníka. 15Dal si im aj chlieb z neba v ich hlade a vyviedol si im vody zo skaly v ich smäde a riekol si im, aby vošli dedične zaujať zem, vzhľadom na ktorú si bol pozdvihol svoju ruku prisahajúc, že im ju dáš. 16Ale oni a naši otcovia prevádzali pýchu a zatvrdili svoju šiju a nepočúvali na tvoje prikázania. 17A nechceli počuť ani nepamätali na tvoje divy, ktoré si činil pri nich, ale zatvrdili svoju šiju a ustanovili si vodcu, aby sa vrátili do svojho rabstva vo svojej spúre. Ale ty si Bôh odpúšťania, milosrdný a ľútostivý, dlho zhovievajúci a veľký čo do milosti a preto si ich neopustil. 18Ba ešte si spravili aj teľa - sliatinu a povedali: Toto je tvoj boh, ktorý ťa vyviedol hore z Egypta! A dopustili sa veľkých rúhaní. 19Ale ty vo svojom mnohom zľutovaní jednako si ich len neopustil na púšti. Oblakový stĺp neuhnul zponad nich vodne, aby ich viedol cestou, ani ohnivý stĺp vnoci, aby im svietil a osvecoval cestu, ktorou mali ísť. 20A dal si svojho dobrého Ducha, aby ich učil rozumu, a svojej manny si neodňal od ich úst a dal si im vody v ich smäde. 21Štyridsať rokov si ich zaopatroval na púšti; nemali nedostatku; ich rúcha nezvetšely, a ich nohy neopuchly.

1Na dvadsiaty štvrtý deň toho istého mesiaca sa Izraelci zhromaždili na pôst, oblečení do vrecoviny, posypaní zemou. 2Potomkovia Izraela sa oddelili od všetkých cudzincov, a keď sa postavili, vyznávali sa zo svojich hriechov a z previnení svojich otcov. 3Potom povstali zo svojich miest a štvrť dňa čítali z knihy zákona svojho Boha, Hospodina, štvrť dňa vyznávali a klaňali sa svojmu Bohu, Hospodinovi. 4Potom sa Jéšúa, Bání, Kadmíél, Šebanjá, Bunní, Šérébja, Bání a Kenání postavili na stupienok pre levítov a hlasno volali k svojmu Bohu, Hospodinovi. 5Levíti Jéšúa, Kadmiél, Bání, Chašabneja, Šérébja, Hódija, Šebanja, Petachja rozkázali: Vstaňte, dobrorečte svojmu Bohu, Hospodinovi od vekov až na veky; nech dobrorečia Jeho slávnemu menu, ktoré je velebnejšie nad všetko dobrorečenie i chválu: 6Ty si jediný, Hospodine, Ty si stvoril nebesá; nebesá nebies a ich všetky voje, zem i všetko, čo je na nej, moria i všetko, čo je v nich. Ty to všetko udržuješ nažive, Tebe sa klaňajú i voje nebies. 7Ty, Hospodine, si Boh, ktorý si vyvolil Abráma, vyviedol si ho z Chaldejského Úru a dal mu meno Abrahám. 8Zistil si, že jeho srdce je Ti verné, a uzavrel si s ním zmluvu, že dáš jeho potomstvu krajinu Kanaáncov, Chetejcov, Amorejcov, Perizejcov, Jebúsejcov, Girgášijcov; splnil si svoje zasľúbenia, lebo si spravodlivý. 9Videl si biedu našich otcov v Egypte a vyslyšal si ich volanie o pomoc pri Červenom mori. 10Dal si znamenia a divy proti faraónovi a proti všetkým jeho sluhom i proti celému ľudu jeho krajiny, lebo si spoznal, že sa voči nim správajú spupne. Tým si si urobil meno, ako je zjavné podnes. 11Rozdelil si pred nimi more a prešli po suchu uprostred mora; ale ich prenasledovateľov si uvrhol do hlbín ako kameň do veľkej vody. 12Oblakovým stĺpom si ich viedol vo dne a ohnivým stĺpom v noci, aby si im svietil na cestu, ktorou mali ísť. 13Zostúpil si vrch na Sinaj, hovoril si s nimi z neba a dal si im správne nariadenia, spoľahlivé zákony, dobré ustanovenia a prikázania. 14Oboznámil si ich so svojím svätým dňom odpočinku a dal si im prikázania, ustanovenia a zákony prostredníctvom svojho služobníka Mojžiša. 15Dal si im aj chlieb z nebies, keď trpeli hladom, aj vody si vyviedol zo skaly, keď mali smäd, a kázal si im vstúpiť do vlastníctva krajiny, ktorú si im so zdvihnutou rukou prisahal dať. 16Ale oni, naši otcovia, boli spupní, zatvrdili sa a nepočúvali Tvoje príkazy. 17Nechceli poslúchať, nepamätali na Tvoje divné skutky, ktoré si konal s nimi, ale zatvrdili sa, vzali si do hlavy vrátiť sa do svojho otroctva v Egypte. Ale Ty si Boh odpúšťania, milostivý a milosrdný, dlhozhovievajúci a bohatý v milosti, preto si ich neopustil. 18Hoci si urobili aj liatu modlu zlatého teľaťa a povedali: Toto je tvoj Boh, ktorý ťa vyviedol z Egypta! a hoci sa dopúšťali veľkého rúhania, 19Ty si ich vo svojom prehojnom milosrdenstve neopustil na púšti. Vo dne neodstúpil od nich oblak, aby ich viedol cestou, a ohnivý stĺp im v noci neprestal svietiť na cestu, ktorou mali ísť. 20Dal si im svojho dobrého ducha, aby ich priviedol k rozumu. Ich ústam si neodoprel svoju mannu a dal si im vodu, keď mali smäd. 21Štyridsať rokov si ich opatroval na púšti; nemali nedostatok. Plášte sa im nezodrali, ani nohy im nenapuchli.

1Na dvadsiaty štvrtý deň tohoto mesiaca sa Izraeliti zhromaždili, postili sa, obliekli sa do vrecovín a posypali sa prachom. 2Keď sa izraelskí súkmeňovci odlúčili od všakových cudzozemcov, postavili sa a vyznávali svoje hriechy a neprávosti svojich otcov. 3Potom povstali priam na mieste, kde boli, štvrť dňa čítali z knihy zákona Pána, svojho Boha, a štvrť dňa sa vyznávali a klaňali sa Pánovi, svojmu Bohu. 4Na levitské vyvýšené miesto vystúpili Jozue, Bani, Kadmiel, Šebaniáš, Buni, Šerebiáš, Bani a Chenani a vzývali veľkým hlasom Pána, svojho Boha. 5A leviti Jozue, Kadmiel, Bani, Chašabniáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Fetachiáš odriekali túto modlitbu: - "Vstaňte, dobrorečte Pánovi, svojmu Bohu, od vekov až naveky! A nech sa zvelebuje tvoje slávne meno, vyvýšené nado všetko zvelebovanie a chválu! 6Ty si, Pane, ty si jediný! Ty si urobil nebo a nebesá so všetkým ich vojskom, zem i všetko, čo je na nej, moria aj so všetkým, čo je v nich. Tomu všetkému ty dávaš život. Tebe sa klania nebeské vojsko. 7Ty si, Pane, ten Boh, ktorý si vybral Abrama a vyviedol ho z Chaldejského Uru a dal si mu meno Abrahám. 8Zistil si, že jeho srdce je verné tebe, uzavrel si s ním zmluvu, že dáš jeho potomstvu kanaánsku, hetejskú, amorejskú ferezitskú, jebuzejskú a gergezejskú krajinu; a svoje slovo si dodržal, lebo ty si spravodlivý. 9Videl si sužobu našich otcov v Egypte a počul si ich výkrik pri Červenom mori. 10Urobil si znamenia a divy na faraónovi, na všetkých jeho služobníkoch a na celom ľude jeho krajiny, lebo si vedel, že s nimi bezohľadne nakladali. Urobil si si tak meno, aké je i dnes. 11Rozdvojil si more pred nimi, že prešli suchou nohou stredom mora. Tých však, čo ich prenasledovali, vrhol si do hlbín ako kameň do hlbokej vody. 12Vo dne si ich vodil oblačným stĺpom, v noci stĺpom ohnivým, aby si im osvecoval cestu, ktorou sa im bolo treba uberať. 13Potom si zostúpil na vrch Sinaj a hovoril si s nimi z neba a dal si im správne súdy, spoľahlivé zákony, dobré ustanovenia a prikázania. 14Vyjavil si im tiež svoju svätú sobotu a prostredníctvom svojho služobníka Mojžiša dal si im prikázania, ustanovenia a zákon. 15Dal si im chlieb z neba, keď bol u nich hlad, a vyviedol si pre nich vodu zo skaly, keď boli smädní. Vyzval si ich, aby šli a zabrali krajinu, a zdvihol si svoju ruku, že im ju dáš. 16Lenže oni, naši otcovia, si počínali pyšne, boli tvrdošijní a nevšímali si tvoje prikázania. 17Odopreli poslúchať a nerozpamätúvali sa na tvoje divy, ktoré si pre nich urobil, ale zatvrdili svoje šije, ustanovili si náčelníka a chceli sa vo svojej hlavatosti vrátiť do svojho otroctva. No ty si Boh, ktorý odpúšťa, si láskavý a milosrdný, dlho zhovievavý a veľkého zľutovania. Neopustil si ich. 18Ešte ani vtedy, keď si urobili liate teľa a keď povedali: "To je tvoj boh, ktorý ťa vyviedol z Egypta" - a dopustili sa veľkého rúhania; 19ty si ich vo svojom preveľkom milosrdenstve neopustil na púšti. Oblačný stĺp sa nehol od nich vo dne, aby ich viedol cestou, ani ohnivý stĺp v noci, aby im osvecoval cestu, ktorou sa im bolo treba uberať. 20Svojho dobrého ducha si im dal, aby ich on učil. Ich ústam si neodoprel svoju mannu a dal si im vodu, keď ich trápil smäd. 21Štyridsať rokov si ich živil na púšti. Nechýbalo im nič. Odev sa im neodral a nohy im neopúchali.

1Na dvadsiaty štvrtý deň toho istého mesiaca sa Izraeliti zhromaždili. Oblečení do vrecoviny a posypaní zemou sa postili. 2Potomkovia Izraela sa oddelili od všetkých cudzincov, postavili sa a vyznávali svoje hriechy aj previnenia svojich otcov. 3Povstali na svojich miestach, keď štvrtinu dňa čítali v knihe zákona Hospodina, svojho Boha, a štvrtinu dňa sa vyznávali a klaňali Hospodinovi, svojmu Bohu. 4Potom sa Jéšua, Báni, Kadmíel, Šebanja, Bunni, Šérebja, Báni a Kenáni postavili na stupienok pre levitov a hlasno vzývali Hospodina, svojho Boha. 5Leviti Jéšua, Kadmíel, Báni, Chašabneja, Šérebja, Hódija, Šebanja a Petachja povedali: Povstaňte, dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu, od vekov až naveky! Nech dobrorečia tvojmu slávnemu menu, ktoré je vyvýšené nad každé dobrorečenie a chválu. 6Ty si jediný, Hospodin, ty si stvoril nebesia, nebesia nebies a všetky ich zástupy, zem a všetko, čo je na nej, moria i všetko, čo je v nich. Ty všetkému dávaš život a nebeské zástupy sa ti klaňajú. 7Ty, Hospodin, si Boh, ktorý si vyvolil Abráma, vyviedol si ho z Úru Chaldejov a dal si mu meno Abrahám. 8Keď si zistil, že jeho srdce je ti verné, uzavrel si s ním zmluvu, že krajinu Kanaánčanov, Chetitov, Amorejčanov, Perizzejov, Jebúsejov a Girgášejov dáš jeho potomstvu. Dodržal si svoje slovo, lebo si spravodlivý. 9Videl si biedu našich otcov v Egypte, vypočul si ich volanie o pomoc pri Červenom mori. 10Urobil si znamenia a divy na faraónovi, na všetkých jeho služobníkoch i na celom ľude jeho krajiny, pretože si vedel, že sa voči nim správajú spupne. Tým si si urobil meno, aké máš dodnes. 11Rozdelil si pred nimi more a uprostred mora prešli po suchu, ale ich prenasledovateľov si vrhol do hlbín ako kameň do rozbúrených vôd. 12Vo dne si ich vodil oblakovým stĺpom a ohnivým stĺpom v noci, aby si im osvetľoval cestu, ktorou mali ísť. 13Zostúpil si na vrch Sinaj, hovoril si s nimi z neba a dal si im správne nariadenia, spoľahlivé zákony, dobré ustanovenia a prikázania. 14Oboznámil si ich so svojím svätým dňom sobotného odpočinku a dal si im prostredníctvom svojho služobníka Mojžiša prikázania, ustanovenia a zákony. 15Dal si im chlieb z neba, keď trpeli hladom, aj vodu si vyviedol zo skaly, keď boli smädní. Kázal si im, aby išli a zabrali do vlastníctva krajinu, o ktorej si so zdvihnutou rukou prisahal, že im ju dáš. 16Avšak oni, naši otcovia, spyšneli, zatvrdili sa a nepočúvali tvoje príkazy, 17nechceli ťa poslúchať a nepamätali na tvoje predivné skutky, ktoré si konal s nimi. Zatvrdili si šije, vzali si do hlavy, že sa vrátia do svojho otroctva v Egypte. Ty si však Boh, ktorý odpúšťa, ktorý je milostivý a milosrdný, dlho zhovievajúci a bohatý v milosti, a tak si ich neopustil. 18Hoci si odliali podobu teľaťa a povedali: Toto je tvoj boh, ktorý ťa vyviedol z Egypta! a hoci sa dopúšťali veľkého rúhania, 19ty si ich vo svojom preveľkom milosrdenstve neopustil na púšti. Oblakový stĺp od nich neodstúpil vo dne, ale viedol ich cestou, ani ohnivý stĺp v noci, lež osvetľoval im cestu, ktorou mali ísť. 20Dal si im svojho dobrého Ducha, aby ich priviedol k rozumu. Ich ústam si neodoprel svoju mannu a dal si im vodu, keď mali smäd. 21Štyridsať rokov si ich opatroval na púšti, nemali nedostatok. Plášte sa im nezodrali ani nohy im neopuchli.

1Čtyřiadvacátého dne téhož měsíce se synové Izraele shromáždili k postu, zahaleni pytlovinou a posypáni hlínou. 2Ti, kdo byli izraelského původu, se tehdy oddělili ode všech cizozemců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých předků. 3Čtvrt dne četli vestoje z Knihy zákona Hospodina, svého Boha, a dalšího čtvrt dne vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu. 4Na levitských stupních stál Ješua, Binui, Kadmiel, Šebaniáš, Buni, Šerebiáš, Bani a Kenani a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu. 5Levité Ješua, Kadmiel, Bani, Chašabnejáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Petachiáš pak zvolali: „Vstaňte a dobrořečte Hospodinu, svému Bohu:Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, od věků až na věky! Tvé slavné jméno ať je požehnané, nad všechno požehnání i chválu vyvýšené. 6Ty sám jsi Hospodin, ty jsi nebe učinil, nebesa nebes i všechny jejich zástupy, zemi i se vším, co je na ní, všechna moře i se vším, co je v nich. Ty sám všemu dáváš život, tobě se klaní zástup nebeský! 7Ty jsi Hospodin, Bůh, který vybral Abrama, z chaldejského Uru jej vyvedl a dal mu jméno Abraham. 8Když jsi poznal, že je ti v srdci věrný, uzavřel jsi s ním smlouvu o zemi Kananejců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Jebusejců a Girgašejců a sice, že tu zemi dáš jeho semeni. A své slovo jsi splnil, neboť jsi spravedlivý. 9Viděl jsi trápení našich otců v Egyptě, u Rudého moře jsi slyšel jejich křik. 10Seslal jsi divy a zázraky na faraona, na jeho dvořany i na všechen jeho lid, neboť jsi věděl, jak je krutě trápili. Získal sis jméno, jaké dodnes máš. 11Moře jsi před nimi rozdělil, prostředkem moře prošli po souši. Jejich pronásledovatele jsi však smetl do hlubin; jako kámen v těch mocných vodách zmizeli! 12Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci pak sloupem ohnivým svítils jim na cestu, po které měli jít. 13Na horu Sinaj jsi sestoupil, z nebe jsi s nimi promlouval. Dal jsi jim poctivá pravidla a spravedlivé zákony, dobrá nařízení a příkazy. 14Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu, skrze svého služebníka Mojžíše jsi jim vydal příkazy, nařízení a zákony. 15Chléb z nebe jsi jim dal, když hladověli, a když žíznili, vyvedl jsi vodu ze skály. Řekl jsi jim, ať jdou obsadit zemi, o níž jsi přísahal, že jim ji dáš. 16Oni však se svými otci pyšně zatvrdili šíji a odmítli poslouchat tvé příkazy. 17Odmítli poslouchat, nepomysleli na divy, které jsi pro ně vykonal. Zatvrdili šíji, zvolili si vůdce, aby se ve vzpouře vrátili do poroby! Ty jsi ale Bůh odpuštění, milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý. Neopustil jsi je, 18když si odlili tele a řekli: ‚To je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Jak velice se rouhali! 19Ty jsi je ale ve svém nesmírném slitování nenechal samotné tehdy na poušti. Oblakový sloup je nikdy neopouštěl, ve dne je vodil po cestě; ohnivý sloup byl s nimi v noci, svítil jim na cestu, po které měli jít. 20Svého laskavého Ducha jsi jim udělil, aby je učil. Jejich ústům jsi neodepřel svou manu, dal jsi jim vodu, když žíznili. 21Čtyřicet let ses o ně na poušti staral; nic jim nechybělo, oděv nechátral, nohy neotekly.

1Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se Izraelci shromáždili k postu v žíněných rouchách a s prstí na hlavě . 2Izraelovi potomci se oddělili ode všech cizinců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých otců. 3Povstávali ze svých míst, když četli čtyřikrát za den z knihy Zákona Hospodina, svého Boha, a čtyřikrát se vyznávali a klaněli Hospodinu, svému Bohu. 4Na výstupek pro levity se postavili Jéšua a Baní, Kadmíel, Šebanjáš, Buní, Šerebjáš, Baní, Kenaní a velmi hlasitě úpěli k Hospodinu, svému Bohu. 5Pak vyzvali levité Jéšua a Kadmíel, Baní, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hódijáš, Šebanjáš a Petachjáš lid : „Povstaňte, dobrořečte Hospodinu, svému Bohu, po všechny věky. Ať dobrořečí tvému slavnému jménu, vyvýšenému nad každé dobrořečení a chválu. 6Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí. 7Ty, Hospodine, jsi Bůh; ty jsi vyvolil Abrama a vyvedls jej z Ur-kasdímu a dals mu jméno Abraham. 8Shledal jsi, že jeho srdce je ti věrné, a uzavřel jsi s ním smlouvu, že zemi Kenaanců, Chetejců, Emorejců a Perizejců, Jebúsejců a Girgašejců dáš jeho potomstvu. Dostál jsi svému slovu, neboť jsi spravedlivý. 9Viděl jsi utrpení našich otců v Egyptě a slyšel jsi jejich úpění u Rákosového moře. 10I učinil jsi znamení a zázraky proti faraónovi a proti všem jeho služebníkům i proti všemu lidu jeho země, protože jsi poznal, jak se nad nimi zpupně vyvyšovali. Tak sis učinil jméno, jaké máš až dodnes. 11Rozpoltil jsi před nimi moře a oni prošli mořem po suchu; ale jejich pronásledovatele jsi uvrhl do hlubin jako kámen do dravých vod. 12Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci sloupem ohnivým, aby jim osvětloval cestu, po níž by šli. 13Sestoupil jsi na horu Sínaj a mluvil jsi s nimi z nebe, vydal jsi jim přímé řády a spolehlivá naučení, dobrá nařízení a přikázání. 14Učinil jsi jim známý svůj svatý den odpočinku, příkazy, nařízení a zákon jsi jim vydal skrze svého služebníka Mojžíše. 15Dal jsi jim chléb z nebe, když hladověli, vyvedl jsi jim vodu ze skaliska, když žíznili. A řekl jsi jim, aby šli obsadit zemi, o které jsi s pozvednutím ruky přisáhl , že jim ji dáš. 16Ale oni, naši otcové, se zpupně vyvyšovali, byli tvrdošíjní a neposlouchali tvé příkazy. 17Odmítli poslouchat a ani si nevzpomněli na divuplné skutky, které jsi pro ně činil. Byli tvrdošíjní a vzali si vzdorně do hlavy, že se vrátí do svého otroctví. Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil. 18Dokonce si odlili sochu býčka a řekli: ‚To je tvůj bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Dopustili se strašného rouhání. 19Avšak ty jsi je v nesmírném slitování na poušti neopustil. Ve dne od nich neodcházel sloup oblakový, který je vodil po cestě, a v noci sloup ohnivý, který jim osvětloval cestu, po níž by šli. 20Dával jsi svého dobrého ducha, aby je poučoval. Neodnímal jsi jim od úst svou manu a dával jsi jim vodu, když žíznili. 21Po čtyřicet let ses o ně na poušti staral, nic jim nescházelo, pláště jim nezvetšely a nohy jim neotekly.

1ūḇəyōwm ‘eśrîm wə’arbā‘āh laḥōḏeš hazzeh, ne’esp̄ū ḇənê- yiśrā’êl bəṣōwm ūḇəśaqqîm, wa’ăḏāmāh ‘ălêhem. 2wayyibbāḏəlū zera‘ yiśrā’êl, mikkōl bənê nêḵār; wayya‘amḏū, wayyiṯwaddū ‘al- ḥaṭṭōṯêhem, wa‘ăwōnōwṯ ’ăḇōṯêhem. 3wayyāqūmū ‘al- ‘āməḏām, wayyiqrə’ū, bəsêp̄er tōwraṯ Yahweh ’ĕlōhêhem rəḇi‘îṯ hayyōwm; ūrəḇi‘îṯ miṯwaddîm ūmištaḥăwîm, Yahweh ’ĕlōhêhem. p̄ 4wayyāqām ‘al- ma‘ălêh halwîyim, yêšūa‘ ūḇānî qaḏmî’êl šəḇanyāh bunnî šêrêḇəyāh bānî ḵənānî; wayyiz‘ăqū bəqōwl gāḏōwl, ’el- Yahweh ’ĕlōhêhem. 5wayyōmərū halwîyim yêšūa‘ wəqaḏmî’êl bānî ḥăšaḇnəyāh šêrêḇəyāh hōwḏîyāh šəḇanyāh p̄əṯaḥyāh, qūmū, bārăḵū ’eṯ- Yahweh ’ĕlōhêḵem, min- hā‘ōwlām ‘aḏ- hā‘ōwlām; wîḇārəḵū šêm kəḇōwḏeḵā, ūmərōwmam ‘al- kāl- bərāḵāh ūṯəhillāh. 6’attāh- hū Yahweh ləḇaddeḵā [’at ḵ] (’attāh q) ‘āśîṯā ’eṯ- haššāmayim šəmê haššāmayim wəḵāl ṣəḇā’ām, hā’āreṣ wəḵāl ’ăšer ‘ālehā hayyammîm wəḵāl ’ăšer bāhem, wə’attāh məḥayyeh ’eṯ- kullām; ūṣəḇā haššāmayim ləḵā mištaḥăwîm. 7’attāh- hū Yahweh hā’ĕlōhîm, ’ăšer bāḥartā bə’aḇrām, wəhōwṣêṯōw mê’ūr kaśdîm; wəśamtā šəmōw ’aḇrāhām. 8ūmāṣāṯā ’eṯ- ləḇāḇōw ne’ĕmān ləp̄āneḵā wəḵārōwṯ ‘immōw habbərîṯ, lāṯêṯ ’eṯ- ’ereṣ hakkəna‘ănî haḥittî hā’ĕmōrî wəhappərizzî wəhayḇūsî wəhaggirgāšî lāṯêṯ ləzar‘ōw; wattāqem ’eṯ- dəḇāreḵā, kî ṣaddîq ’āttāh. 9wattêre ’eṯ- ‘onî ’ăḇōṯênū bəmiṣrāyim; wə’eṯ- za‘ăqāṯām šāma‘tā ‘al- yam- sūp̄. 10wattittên ’ōṯōṯ ūmōp̄əṯîm bəp̄ar‘ōh ūḇəḵāl ‘ăḇāḏāw ūḇəḵāl ‘am ’arṣōw, kî yāḏa‘tā, kî hêzîḏū ‘ălêhem; watta‘aś- ləḵā šêm kəhayyōwm hazzeh. 11wəhayyām bāqa‘tā lip̄nêhem, wayya‘aḇrū ḇəṯōwḵ- hayyām bayyabbāšāh; wə’eṯ- rōḏəp̄êhem hišlaḵtā ḇimṣōwlōṯ kəmōw- ’eḇen bəmayim ‘azzîm. 12ūḇə‘ammūḏ ‘ānān, hinḥîṯām yōwmām; ūḇə‘ammūḏ ’êš laylāh, ləhā’îr lāhem, ’eṯ- haddereḵ ’ăšer yêləḵū- ḇāh. 13wə‘al har- sînay yāraḏtā, wəḏabbêr ‘immāhem miššāmāyim; wattittên lāhem mišpāṭîm yəšārîm wəṯōwrōwṯ ’ĕmeṯ, ḥuqqîm ūmiṣwōṯ ṭōwḇîm. 14wə’eṯ- šabbaṯ qāḏšəḵā hōwḏa‘aṯā lāhem; ūmiṣwōwṯ wəḥuqqîm wəṯōwrāh, ṣiwwîṯā lāhem, bəyaḏ mōšeh ‘aḇdeḵā. 15wəleḥem miššāmayim nāṯattāh lāhem lir‘āḇām, ūmayim, missela‘ hōwṣêṯā lāhem liṣmā’ām; wattōmer lāhem, lāḇōw lārešeṯ ’eṯ- hā’āreṣ, ’ăšer- nāśāṯā ’eṯ- yāḏəḵā lāṯêṯ lāhem. 16wəhêm wa’ăḇōṯênū hêzîḏū; wayyaqšū ’eṯ- ‘ārəpām, wəlō šāmə‘ū ’el- miṣwōṯeḵā. 17waymā’ănū lišmōa‘, wəlō- zāḵərū nip̄lə’ōṯeḵā ’ăšer ‘āśîṯā ‘immāhem, wayyaqšū ’eṯ- ‘ārəpām, wayyittənū- rōš lāšūḇ lə‘aḇḏuṯām bəmiryām; wə’attāh ’ĕlōwah səlîḥōwṯ ḥannūn wəraḥūm ’ereḵ- ’appayim wəraḇ- [wəḥeseḏ ḵ] (ḥeseḏ q) wəlō ‘ăzaḇtām. 18’ap̄, kî- ‘āśū lāhem ‘êḡel massêḵāh, wayyōmərū, zeh ’ĕlōheḵā, ’ăšer he‘elḵā mimmiṣrāyim; wayya‘ăśū, ne’āṣōwṯ gəḏōlōwṯ. 19wə’attāh bəraḥămeḵā hārabbîm, lō ‘ăzaḇtām bammiḏbār; ’eṯ- ‘ammūḏ he‘ānān lō- sār mê‘ălêhem bəyōwmām ləhanḥōṯām bəhaddereḵ, wə’eṯ- ‘ammūḏ hā’êš bəlaylāh ləhā’îr lāhem, wə’eṯ- haddereḵ ’ăšer yêləḵū- ḇāh. 20wərūḥăḵā haṭṭōwḇāh, nāṯatā ləhaśkîlām; ūmanḵā lō- māna‘tā mippîhem, ūmayim nāṯattāh lāhem liṣmā’ām. 21wə’arbā‘îm šānāh kilkaltām bammiḏbār lō ḥāsêrū; śalmōṯêhem lō ḇālū, wəraḡlêhem lō ḇāṣêqū.