Plač Jeremiášov, 5. kapitola

< Predošlá kapitola
Plač 5,1
Rozpomeň sa, Hospodine, na to, čo sa nám udialo; pohliadni, prosím a vidz našu potupu!
Rozpomeň sa, Hospodine, čo sa stalo s nami! Zhliadni a pozri našu potupu!
Spomeň si, Pane, čo sa s nami stalo, zhliadni a pozri na našu hanbu.
Spomeň si, Hospodin, čo sa s nami stalo, pozri a viď našu potupu!
Vzpomeň si, Hospodine, jak jsme dopadli,dobře se podívej na naši hanbu:
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu!
zəḵōr Yahweh meh- hāyāh lānū, [habbêṭ ḵ] (habbîṭāh q) ūrə’êh ’eṯ- ḥerpāṯênū.
זְכֹ֤ר יְהוָה֙ מֶֽה־ הָ֣יָה לָ֔נוּ [הַבֵּיט כ] (הַבִּ֖יטָה ק) וּרְאֵ֥ה אֶת־ חֶרְפָּתֵֽנוּ׃
Plač 5,2
Naše dedičstvo sa prevrátilo a dostalo sa cudzím; naše domy sa dostaly cudzozemcom.
Naše dedičstvo pripadlo cudzincom, naše domy cudzozemcom.
Dedičstvo naše prešlo k cudzím, naše domy k nenašským.
Naše dedičstvo dostali cudzinci, naše domy cudzozemci.
Naše dědictví připadlo cizím,naše domy patří cizákům!
Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům.
naḥălāṯênū nehep̄ḵāh ləzārîm, bāttênū lənāḵərîm.
נַחֲלָתֵ֙נוּ֙ נֶֽהֶפְכָ֣ה לְזָרִ֔ים בָּתֵּ֖ינוּ לְנָכְרִֽים׃
Plač 5,3
Sirotami sme, bez otca; naše matky sú jako vdovy.
Osireli sme, nemáme otca, naše matky sú ako vdovy.
Nemáme otca, sme siroty, naše matky sú vdovy.
Stali sme sa sirotami bez otca, naše matky sú ako vdovy.
Jsme sirotci, přišli jsme o otce,z našich matek jsou teď vdovy.
Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy.
yəṯōwmîm hāyînū [’ên ḵ] (wə’ên q) ’āḇ, ’immōṯênū kə’almānōwṯ.
יְתוֹמִ֤ים הָיִ֙ינוּ֙ [אֵין כ] (וְאֵ֣ין ק) אָ֔ב אִמֹּתֵ֖ינוּ כְּאַלְמָנֽוֹת׃
Plač 5,4
Svoju vodu pijeme za peniaze; naše drevo prichádza za plat.
Vlastnú vodu pijeme za peniaze a za svoje vlastné drevo platíme.
Vodu sme pili za peniaze, drevo sme dostali za plácu.
Vlastnú vodu pijeme za peniaze, vlastné drevo dostávame za poplatok.
Vlastní vodu pijeme za peníze,za své dříví musíme platit.
Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit.
mêmênū bəḵesep̄ šāṯînū, ‘êṣênū bimḥîr yāḇō’ū.
מֵימֵ֙ינוּ֙ בְּכֶ֣סֶף שָׁתִ֔ינוּ עֵצֵ֖ינוּ בִּמְחִ֥יר יָבֹֽאוּ׃
Plač 5,5
Prenasledovaní sme tak, že sú nám vždy na krku; pracujúc ustávame, a niet pre nás odpočinku.
Jarmo máme na šiji: prenasledujú nás, trápime sa, a nedajú nám pokoja.
Na krku máme stíhateľov, uštvaní, bez odpočinku sme.
S jarmom na šiji nás prenasledujú, sme unavení, nemáme pokoja.
S pronásledovateli v zádechdřeme, zbaveni odpočinku.
Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu.
‘al ṣawwārênū nirdāp̄ənū, yāḡa‘nū [lō ḵ] (wəlō q) hūnaḥ- lānū.
עַ֤ל צַוָּארֵ֙נוּ֙ נִרְדָּ֔פְנוּ יָגַ֖עְנוּ [לֹא כ] (וְלֹ֥א ק) הֽוּנַֽח־ לָֽנוּ׃
Plač 5,6
Egypťanom podávame ruku, Assýrom, aby sme sa nasýtili chleba.
Ruku sme podávali Egyptu aj Asýrii, aby sme sa nasýtili chlebom.
K Egyptu sme dvíhali ruku a k Asýrsku, aby sme sa nasýtili chleba.
Egyptu sme podávali ruku, aj Asýrii, aby sme sa nasýtili chleba.
Třeseme si rukou s Egyptemi s Asýrií – kvůli chlebu.
Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem.
miṣrayim nāṯannū yāḏ, ’aššūr liśbōa‘ lāḥem.
מִצְרַ֙יִם֙ נָתַ֣נּוּ יָ֔ד אַשּׁ֖וּר לִשְׂבֹּ֥עַֽ לָֽחֶם׃
Plač 5,7
Naši otcovia hrešili, a niet ich; my nesieme ich neprávosti.
Naši otcovia sa prehrešili, ale nieto ich, my nosíme bremeno ich vín.
Naši otcovia zhrešili a niet ich, my vlečieme ich vinu.
Naši otcovia hrešili a niet ich. My pykáme za ich previnenia.
Naši otcové hřešili; jsou pryča my neseme jejich trest.
Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti.
’ăḇōṯênū ḥāṭə’ū [’ênām ḵ] (wə’ênām, q) [’ănaḥnū ḵ] (wa’ănaḥnū q) ‘ăwōnōṯêhem sāḇālənū.
אֲבֹתֵ֤ינוּ חָֽטְאוּ֙ [אֵינָם כ] (וְאֵינָ֔ם ק) [אֲנַחְנוּ כ] (וַאֲנַ֖חְנוּ ק) עֲוֹנֹתֵיהֶ֥ם סָבָֽלְנוּ׃
Plač 5,8
Sluhovia panujú nad nami; nieto nikoho, kto by vytrhol z ich ruky.
Otroci panujú nad nami, nikto nás nevytrhne z ich rúk.
Otroci panujú nad nami, z ich ruky nás nevytrhne nik.
Vládnu nám otroci, niet nikoho, kto by nás vytrhol z ich ruky.
Panují nad námi otrocia nikdo neuvolní jejich pěst.
Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne.
‘ăḇāḏîm māšəlū ḇānū, pōrêq ’ên mîyāḏām.
עֲבָדִים֙ מָ֣שְׁלוּ בָ֔נוּ פֹּרֵ֖ק אֵ֥ין מִיָּדָֽם׃
Plač 5,9
Za svoje životy dodávame svoj chlieb pre meč na púšti.
S nasadením života zvážame svoj chlieb pred hrozbou meča z púšte.
Životom sme platili za chlieb pred mečom púšte.
S nasadením života si obstarávame chlieb, ohrozovaní mečom z púšte.
Jde nám o život, když přinášíme chlébohroženi mečem v pustém kraji.
S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště.
Plač 5,10
Naša koža je vypálená jako pec od horúčosti hladu.
Koža nám horí ako pec od prenikavého hladu.
Ako dopraskaná pec je naša koža od pálčivosti hladu.
Ako popraskaná pec je naša koža od horúčky z hladu.
Kůže nám hoří jako pechorečkou z hladovění.
Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.
‘ōwrênū kəṯannūr niḵmārū, mippənê zal‘ăp̄ōwṯ rā‘āḇ.
עוֹרֵ֙נוּ֙ כְּתַנּ֣וּר נִכְמָ֔רוּ מִפְּנֵ֖י זַלְעֲפ֥וֹת רָעָֽב׃
Plač 5,11
Zhanobili ženy na Sione, panny v mestách Júdových.
Zneuctili ženy na Sione i panny v judských mestách.
Zhanobili ženy na Sione a panny v júdskych mestách.
Zhanobené boli ženy na Sione i panny v judských mestách.
Sionské ženy byly znásilněnytak jako panny ve městech Judových.
Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny.
nāšîm bəṣîyōwn ‘innū, bəṯulōṯ bə‘ārê yəhūḏāh.
נָשִׁים֙ בְּצִיּ֣וֹן עִנּ֔וּ בְּתֻלֹ֖ת בְּעָרֵ֥י יְהוּדָֽה׃
Plač 5,12
Kniežatá sú povešané ich rukou; tváre starcov nie sú uctievané.
Svojimi rukami vešali kniežatá, starcom neprejavili úctu.
Ich ruky vešali kniežatá, starcov si nevážili.
Vlastnými rukami vešali kniežatá, starcom neprejavili úctu.
Naše velmože nám pověsili,ke starcům úctu neměli!
Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny.
Plač 5,13
Mládenci nosia žernov, a deti klesajú pod drevom;
Mládenci nosili ručný žarnov, chlapci sa potkýnali pri nosení dreva.
Mladíci nosia mlynček, pod drevom klesajú chlapci.
Mládenci nosia žarnov a chlapci sa potkýnajú pod nákladom dreva.
Mládenci roztáčejí mlýn,chlapci klopýtají pod dřívím.
Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím.
baḥūrîm ṭəḥōwn nāśā’ū, ūnə‘ārîm bā‘êṣ kāšālū.
בַּחוּרִים֙ טְח֣וֹן נָשָׂ֔אוּ וּנְעָרִ֖ים בָּעֵ֥ץ כָּשָֽׁלוּ׃
Plač 5,14
starci prestali sedávať v bráne, mládenci spievať svoju pieseň.
Starci sa prestali radiť v bráne a mládenci vyhrávať na strunách.
Pri bránach nieto starcov, pri hudbe niet mladíkov.
Starci prestali zasadať v bráne a mládenci preberať na strunách.
Starci už v branách nesedí,mládenci dozpívali.
Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky.
zəqênîm mišša‘ar šāḇāṯū, baḥūrîm minnəḡînāṯām.
זְקֵנִים֙ מִשַּׁ֣עַר שָׁבָ֔תוּ בַּחוּרִ֖ים מִנְּגִינָתָֽם׃
Plač 5,15
Prestala veselosť nášho srdca; naše veselé kolo sa obrátilo v zármutok.
Prestala radosť nášho srdca, náš tanec sa zmenil na smútok.
Prestala radosť nášho srdca, tanec sa zmenil na žiaľ.
Naše srdce sa prestalo radovať, na smútok sa premenil náš tanec.
Utichlo naše bujaré veselí,tanec se změnil v truchlení.
Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec.
šāḇaṯ məśōwś libbênū, nehpaḵ lə’êḇel məḥōlênū.
שָׁבַת֙ מְשׂ֣וֹשׂ לִבֵּ֔נוּ נֶהְפַּ֥ךְ לְאֵ֖בֶל מְחֹלֵֽנוּ׃
Plač 5,16
Spadla koruna s našej hlavy, oj, beda nám, lebo sme hrešili!
Spadla nám koruna z hlavy; beda nám, lebo sme zhrešili!
Koruna padla z našej hlavy, beda nám, zhrešili sme.
Spadla nám koruna z hlavy, beda nám, lebo sme zhrešili.
Koruna spadla z naší hlavy;běda nám, že jsme hřešili!
Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili.
nāp̄əlāh ‘ăṭereṯ rōšênū, ’ōw- nā lānū kî ḥāṭānū.
נָֽפְלָה֙ עֲטֶ֣רֶת רֹאשֵׁ֔נוּ אֽוֹי־ נָ֥א לָ֖נוּ כִּ֥י חָטָֽאנוּ׃
Plač 5,17
Preto je naše srdce neduživé; preto sa zatmily naše oči,
Pre toto je choré naše srdce, pre toto nám stemneli oči;
Preto je biedne naše srdce, preto nám stemneli oči.
Od tohto nám zamdlelo srdce, z toho všetkého nám potemnel zrak,
Srdce nám nad tím usedá,potemněly nám nad tím oči –
Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích,
‘al- zeh, hāyāh ḏāweh libbênū, ‘al- ’êlleh ḥāšəḵū ‘ênênū.
עַל־ זֶ֗ה הָיָ֤ה דָוֶה֙ לִבֵּ֔נוּ עַל־ אֵ֖לֶּה חָשְׁכ֥וּ עֵינֵֽינוּ׃
Plač 5,18
pre vrch Sion, ktorý je spustošený; líšky chodia po ňom.
pre vrch Sion, ktorý je spustošený a po ktorom líšky behajú.
Pretože vrch Sion spustol, líšky sa vláčia po ňom.
kvôli vrchu Sion, ktorý je spustošený a preháňajú sa po ňom líšky.
že z hory Sion zbyla pustina,že se tam honí lišky!
nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní lišky.
‘al har- ṣîyōwn šeššāmêm, šū‘ālîm hilləḵū- ḇōw. p̄
עַ֤ל הַר־ צִיּוֹן֙ שֶׁשָּׁמֵ֔ם שׁוּעָלִ֖ים הִלְּכוּ־ בֽוֹ׃ פ
Plač 5,19
Ty, ó, Hospodine, tróniš na veky; tvoja stolica na pokolenie a pokolenie.
Ty, Hospodine, tróniš naveky, Tvoj trón stojí po všetky pokolenia.
Ty, Pane, trváš večne, tvoj trón z pokolenia na pokolenie.
Ty, Hospodin, tróniš naveky, tvoj trón trvá z pokolenia na pokolenie.
Ty, Hospodine, však vládneš navěky,tvůj trůn trvá po všechny časy.
Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení.
’attāh Yahweh lə‘ōwlām têšêḇ, kis’ăḵā ləḏōr wāḏōwr.
אַתָּ֤ה יְהוָה֙ לְעוֹלָ֣ם תֵּשֵׁ֔ב כִּסְאֲךָ֖ לְדֹ֥ר וָדֽוֹר׃
Plač 5,20
Prečo zabúdaš na nás na večnosť, opúšťaš nás na také dlhé časy?
Prečo navždy zabúdaš na nás a opúšťaš nás na celý život?
Prečože na nás zabúdaš naveky, na dlhé časy nás opúšťaš?
Prečo na nás stále zabúdaš a opúšťaš nás na dlhý čas?
Proč na nás nikdy nepomyslíš?To nás opustíš navždy?
Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů?
lāmmāh lāneṣaḥ tiškāḥênū, ta‘azḇênū lə’ōreḵ yāmîm.
לָ֤מָּה לָנֶ֙צַח֙ תִּשְׁכָּחֵ֔נוּ תַּֽעַזְבֵ֖נוּ לְאֹ֥רֶךְ יָמִֽים׃
Plač 5,21
Navráť nás, Hospodine, k sebe, a navrátime sa; obnov naše dni jako kedysi!
Priveď nás opäť k sebe, a my sa vrátime! Obnov naše dni, ako boli za starodávna.
Obráť nás, Pane, k sebe, vrátime sa, naše dni obnov ako dávno!
Priveď nás opäť k sebe, Hospodin, a my sa vrátime. Obnov naše dni ako boli oddávna.
Navrať nás k sobě, Hospodine, ať se vrátíme!Obnov naše dny, ať jsou jako dřív!
Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.
hăšîḇênū Yahweh ’êleḵā [wənāšūḇ ḵ] (wənāšūḇāh, q) ḥaddêš yāmênū kəqeḏem.
הֲשִׁיבֵ֨נוּ יְהוָ֤ה ׀ אֵלֶ֙יךָ֙ [וְנָשׁוּב כ] (וְֽנָשׁ֔וּבָה ק) חַדֵּ֥שׁ יָמֵ֖ינוּ כְּקֶֽדֶם׃
Plač 5,22
Ale ty si nás celkom zavrhol, hneváš sa na nás veľmi preveľmi.
Či si nás celkom zavrhol? Si priveľmi rozhnevaný na nás?
A či si nás celkom zavrhol, tak veľmi sa na nás hneváš?
Azda si nás úplne zavrhol? Tak veľmi sa hneváš na nás?
Anebo jsi nás už zavrhl úplně?Rozhněval ses na nás přespříliš?
Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.
kî ’im- mā’ōs mə’astānū, qāṣap̄tā ‘ālênū ‘aḏ- mə’ōḏ.
כִּ֚י אִם־ מָאֹ֣ס מְאַסְתָּ֔נוּ קָצַ֥פְתָּ עָלֵ֖ינוּ עַד־ מְאֹֽד׃
1Rozpomeň sa, Hospodine, na to, čo sa nám udialo; pohliadni, prosím a vidz našu potupu! 2Naše dedičstvo sa prevrátilo a dostalo sa cudzím; naše domy sa dostaly cudzozemcom. 3Sirotami sme, bez otca; naše matky sú jako vdovy. 4Svoju vodu pijeme za peniaze; naše drevo prichádza za plat. 5Prenasledovaní sme tak, že sú nám vždy na krku; pracujúc ustávame, a niet pre nás odpočinku. 6Egypťanom podávame ruku, Assýrom, aby sme sa nasýtili chleba. 7Naši otcovia hrešili, a niet ich; my nesieme ich neprávosti. 8Sluhovia panujú nad nami; nieto nikoho, kto by vytrhol z ich ruky. 9Za svoje životy dodávame svoj chlieb pre meč na púšti. 10Naša koža je vypálená jako pec od horúčosti hladu. 11Zhanobili ženy na Sione, panny v mestách Júdových. 12Kniežatá sú povešané ich rukou; tváre starcov nie sú uctievané.
13Mládenci nosia žernov, a deti klesajú pod drevom; 14starci prestali sedávať v bráne, mládenci spievať svoju pieseň. 15Prestala veselosť nášho srdca; naše veselé kolo sa obrátilo v zármutok. 16Spadla koruna s našej hlavy, oj, beda nám, lebo sme hrešili! 17Preto je naše srdce neduživé; preto sa zatmily naše oči, 18pre vrch Sion, ktorý je spustošený; líšky chodia po ňom. 19Ty, ó, Hospodine, tróniš na veky; tvoja stolica na pokolenie a pokolenie. 20Prečo zabúdaš na nás na večnosť, opúšťaš nás na také dlhé časy? 21Navráť nás, Hospodine, k sebe, a navrátime sa; obnov naše dni jako kedysi! 22Ale ty si nás celkom zavrhol, hneváš sa na nás veľmi preveľmi.
1Rozpomeň sa, Hospodine, čo sa stalo s nami! Zhliadni a pozri našu potupu! 2Naše dedičstvo pripadlo cudzincom, naše domy cudzozemcom. 3Osireli sme, nemáme otca, naše matky sú ako vdovy. 4Vlastnú vodu pijeme za peniaze a za svoje vlastné drevo platíme. 5Jarmo máme na šiji: prenasledujú nás, trápime sa, a nedajú nám pokoja. 6Ruku sme podávali Egyptu aj Asýrii, aby sme sa nasýtili chlebom. 7Naši otcovia sa prehrešili, ale nieto ich, my nosíme bremeno ich vín. 8Otroci panujú nad nami, nikto nás nevytrhne z ich rúk. 9S nasadením života zvážame svoj chlieb pred hrozbou meča z púšte. 10Koža nám horí ako pec od prenikavého hladu. 11Zneuctili ženy na Sione i panny v judských mestách. 12Svojimi rukami vešali kniežatá, starcom neprejavili úctu.
13Mládenci nosili ručný žarnov, chlapci sa potkýnali pri nosení dreva. 14Starci sa prestali radiť v bráne a mládenci vyhrávať na strunách. 15Prestala radosť nášho srdca, náš tanec sa zmenil na smútok. 16Spadla nám koruna z hlavy; beda nám, lebo sme zhrešili! 17Pre toto je choré naše srdce, pre toto nám stemneli oči; 18pre vrch Sion, ktorý je spustošený a po ktorom líšky behajú. 19Ty, Hospodine, tróniš naveky, Tvoj trón stojí po všetky pokolenia. 20Prečo navždy zabúdaš na nás a opúšťaš nás na celý život? 21Priveď nás opäť k sebe, a my sa vrátime! Obnov naše dni, ako boli za starodávna. 22Či si nás celkom zavrhol? Si priveľmi rozhnevaný na nás?
1Spomeň si, Pane, čo sa s nami stalo, zhliadni a pozri na našu hanbu. 2Dedičstvo naše prešlo k cudzím, naše domy k nenašským. 3Nemáme otca, sme siroty, naše matky sú vdovy. 4Vodu sme pili za peniaze, drevo sme dostali za plácu. 5Na krku máme stíhateľov, uštvaní, bez odpočinku sme. 6K Egyptu sme dvíhali ruku a k Asýrsku, aby sme sa nasýtili chleba. 7Naši otcovia zhrešili a niet ich, my vlečieme ich vinu. 8Otroci panujú nad nami, z ich ruky nás nevytrhne nik. 9Životom sme platili za chlieb pred mečom púšte. 10Ako dopraskaná pec je naša koža od pálčivosti hladu. 11Zhanobili ženy na Sione a panny v júdskych mestách. 12Ich ruky vešali kniežatá, starcov si nevážili.
13Mladíci nosia mlynček, pod drevom klesajú chlapci. 14Pri bránach nieto starcov, pri hudbe niet mladíkov. 15Prestala radosť nášho srdca, tanec sa zmenil na žiaľ. 16Koruna padla z našej hlavy, beda nám, zhrešili sme. 17Preto je biedne naše srdce, preto nám stemneli oči. 18Pretože vrch Sion spustol, líšky sa vláčia po ňom. 19Ty, Pane, trváš večne, tvoj trón z pokolenia na pokolenie. 20Prečože na nás zabúdaš naveky, na dlhé časy nás opúšťaš? 21Obráť nás, Pane, k sebe, vrátime sa, naše dni obnov ako dávno! 22A či si nás celkom zavrhol, tak veľmi sa na nás hneváš?
1Spomeň si, Hospodin, čo sa s&nbsp;nami stalo, pozri a viď našu potupu! 2Naše dedičstvo dostali cudzinci, naše domy cudzozemci. 3Stali sme sa sirotami bez otca, naše matky sú ako vdovy. 4Vlastnú vodu pijeme za peniaze, vlastné drevo dostávame za poplatok. 5S&nbsp;jarmom na šiji nás prenasledujú, sme unavení, nemáme pokoja. 6Egyptu sme podávali ruku, aj Asýrii, aby sme sa nasýtili chleba. 7Naši otcovia hrešili a niet ich. My pykáme za ich previnenia. 8Vládnu nám otroci, niet nikoho, kto by nás vytrhol z&nbsp;ich ruky. 9S&nbsp;nasadením života si obstarávame chlieb, ohrozovaní mečom z&nbsp;púšte. 10Ako popraskaná pec je naša koža od horúčky z&nbsp;hladu. 11Zhanobené boli ženy na Sione i panny v&nbsp;judských mestách. 12Vlastnými rukami vešali kniežatá, starcom neprejavili úctu.
13Mládenci nosia žarnov a chlapci sa potkýnajú pod nákladom dreva. 14Starci prestali zasadať v&nbsp;bráne a mládenci preberať na strunách. 15Naše srdce sa prestalo radovať, na smútok sa premenil náš tanec. 16Spadla nám koruna z&nbsp;hlavy, beda nám, lebo sme zhrešili. 17Od tohto nám zamdlelo srdce, z&nbsp;toho všetkého nám potemnel zrak, 18kvôli vrchu Sion, ktorý je spustošený a preháňajú sa po ňom líšky. 19Ty, Hospodin, tróniš naveky, tvoj trón trvá z&nbsp;pokolenia na pokolenie. 20Prečo na nás stále zabúdaš a opúšťaš nás na dlhý čas? 21Priveď nás opäť k&nbsp;sebe, Hospodin, a my sa vrátime. Obnov naše dni ako boli oddávna. 22Azda si nás úplne zavrhol? Tak veľmi sa hneváš na nás?
1Vzpomeň si, Hospodine, jak jsme dopadli,dobře se podívej na naši hanbu: 2Naše dědictví připadlo cizím,naše domy patří cizákům! 3Jsme sirotci, přišli jsme o otce,z našich matek jsou teď vdovy. 4Vlastní vodu pijeme za peníze,za své dříví musíme platit. 5S pronásledovateli v zádechdřeme, zbaveni odpočinku. 6Třeseme si rukou s Egyptemi s Asýrií – kvůli chlebu. 7Naši otcové hřešili; jsou pryča my neseme jejich trest. 8Panují nad námi otrocia nikdo neuvolní jejich pěst. 9Jde nám o život, když přinášíme chlébohroženi mečem v pustém kraji. 10Kůže nám hoří jako pechorečkou z hladovění. 11Sionské ženy byly znásilněnytak jako panny ve městech Judových. 12Naše velmože nám pověsili,ke starcům úctu neměli!
13Mládenci roztáčejí mlýn,chlapci klopýtají pod dřívím. 14Starci už v branách nesedí,mládenci dozpívali. 15Utichlo naše bujaré veselí,tanec se změnil v truchlení. 16Koruna spadla z naší hlavy;běda nám, že jsme hřešili! 17Srdce nám nad tím usedá,potemněly nám nad tím oči – 18že z hory Sion zbyla pustina,že se tam honí lišky! 19Ty, Hospodine, však vládneš navěky,tvůj trůn trvá po všechny časy. 20Proč na nás nikdy nepomyslíš?To nás opustíš navždy? 21Navrať nás k sobě, Hospodine, ať se vrátíme!Obnov naše dny, ať jsou jako dřív! 22Anebo jsi nás už zavrhl úplně?Rozhněval ses na nás přespříliš?
1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu! 2Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům. 3Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy. 4Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit. 5Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu. 6Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem. 7Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti. 8Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne. 9S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště. 10Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu. 11Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny. 12Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny.
13Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím. 14Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky. 15Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec. 16Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili. 17Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích, 18nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní lišky. 19Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení. 20Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů? 21Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých. 22Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.
1zəḵōr Yahweh meh- hāyāh lānū, [habbêṭ ḵ] (habbîṭāh q) ūrə’êh ’eṯ- ḥerpāṯênū. 2naḥălāṯênū nehep̄ḵāh ləzārîm, bāttênū lənāḵərîm. 3yəṯōwmîm hāyînū [’ên ḵ] (wə’ên q) ’āḇ, ’immōṯênū kə’almānōwṯ. 4mêmênū bəḵesep̄ šāṯînū, ‘êṣênū bimḥîr yāḇō’ū. 5‘al ṣawwārênū nirdāp̄ənū, yāḡa‘nū [lō ḵ] (wəlō q) hūnaḥ- lānū. 6miṣrayim nāṯannū yāḏ, ’aššūr liśbōa‘ lāḥem. 7’ăḇōṯênū ḥāṭə’ū [’ênām ḵ] (wə’ênām, q) [’ănaḥnū ḵ] (wa’ănaḥnū q) ‘ăwōnōṯêhem sāḇālənū. 8‘ăḇāḏîm māšəlū ḇānū, pōrêq ’ên mîyāḏām. 9bənap̄šênū nāḇî laḥmênū, mippənê ḥereḇ hammiḏbār. 10‘ōwrênū kəṯannūr niḵmārū, mippənê zal‘ăp̄ōwṯ rā‘āḇ. 11nāšîm bəṣîyōwn ‘innū, bəṯulōṯ bə‘ārê yəhūḏāh. 12śārîm bəyāḏām niṯlū, pənê zəqênîm lō nehdārū.
13baḥūrîm ṭəḥōwn nāśā’ū, ūnə‘ārîm bā‘êṣ kāšālū. 14zəqênîm mišša‘ar šāḇāṯū, baḥūrîm minnəḡînāṯām. 15šāḇaṯ məśōwś libbênū, nehpaḵ lə’êḇel məḥōlênū. 16nāp̄əlāh ‘ăṭereṯ rōšênū, ’ōw- nā lānū kî ḥāṭānū. 17‘al- zeh, hāyāh ḏāweh libbênū, ‘al- ’êlleh ḥāšəḵū ‘ênênū. 18‘al har- ṣîyōwn šeššāmêm, šū‘ālîm hilləḵū- ḇōw. p̄ 19’attāh Yahweh lə‘ōwlām têšêḇ, kis’ăḵā ləḏōr wāḏōwr. 20lāmmāh lāneṣaḥ tiškāḥênū, ta‘azḇênū lə’ōreḵ yāmîm. 21hăšîḇênū Yahweh ’êleḵā [wənāšūḇ ḵ] (wənāšūḇāh, q) ḥaddêš yāmênū kəqeḏem. 22kî ’im- mā’ōs mə’astānū, qāṣap̄tā ‘ālênū ‘aḏ- mə’ōḏ.
< Predošlá kapitola