Jonáš, 1. kapitola
Jon 1,1
A stalo sa slovo Hospodinovo k Jonášovi, synovi Amittaiho, povediac:
Slovo Hospodinovo zaznelo Jonášovi, synovi Amitajovmu, takto:
Pán prehovoril k Jonášovi, synovi Amatiho, takto:
Raz zaznelo slovo Hospodina Jonášovi, synovi Amittajovmu:
Jonáš, syn Amitajův, dostal slovo od Hospodina:
Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu:
Jon 1,2
Vstaň, idi do Ninive, toho veľkého mesta, a volaj proti nemu, lebo ich zloba vystúpila hore pred moju tvár.
Vstaň, choď do veľkého mesta Ninive a káž proti nemu, lebo ich nešľachetnosť vystúpila predo mňa.
"Vstaň, choď do veľkého mesta Ninive a zvestuj mu, že ich zloba vystúpila predo mňa."
Vstaň, choď do Ninive, do veľkého mesta, a volaj proti nemu, lebo jeho zloba vystúpila predo mňa.
„Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, neboť jejich špatnost vystoupila přede mne.“
„Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.“
Jon 1,3
Ale Jonáš vstal, aby utiekol do Taršíša zpred tvári Hospodinovej a prijdúc dolu do Joppy našiel loď, ktorá išla do Taršíša, dal, čo bola jej mzda, a sišiel do nej, aby sa odplavil s nimi do Taršíša zpred tvári Hospodinovej.
Nato Jonáš vstal, aby ušiel spred Hospodina do Taršíša; odišiel do Jafy, kde našiel loď smerujúcu do Taršíša, zaplatil cestovné, vystúpil na ňu, aby odišiel s nimi spred Hospodina do Taršíša.
Ale Jonáš vstal a chcel utiecť spred Pána do Taršišu; išiel do Joppe, kde našiel loď, ktorá išla do Taršišu, dal jej svoje plavná a nastúpil do nej, aby šiel s nimi do Taršišu spred Pána.
Jonáš vstal, aby ušiel spred tváre Hospodina do Taršíša. Zišiel do Jafy a našiel loď, ktorá práve odchádzala do Taršíša. Zaplatil cestovné a zišiel do nej, aby s nimi odišiel spred tváre Hospodinovej do Taršíša.
Jonáš ale vstal a dal se na útěk za moře, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy, kde našel loď plující do Taršiše. Zaplatil a vstoupil na palubu, aby se s nimi plavil za moře, pryč od Hospodina.
Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina.
wayyāqām yōwnāh liḇrōaḥ taršîšāh, millip̄nê Yahweh; wayyêreḏ yāp̄ōw wayyimṣā ’ānîyāh bā’āh ṯaršîš, wayyittên śəḵārāh wayyêreḏ bāh lāḇōw ‘immāhem taršîšāh, millip̄nê Yahweh.
Jon 1,4
Ale Hospodin vrhol veľký vietor na more, a povstala veľká búrka na mori, takže sa domnievali, že sa loď rozbije.
Ale Hospodin spustil veľký vietor na more, takže sa strhla veľká búrka a lodi hrozilo stroskotanie.
Ale Pán zoslal na more veľký vietor, takže sa na mori strhla veľká búrka a lodi hrozilo stroskotanie.
Hospodin však zoslal smerom k moru veľký vietor, takže sa na mori strhla veľká búrka. Zdalo sa, že loď stroskotá.
Hospodin však na moře seslal veliký vítr, a na moři se strhla tak veliká bouře, až hrozilo, že loď ztroskotá.
I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání.
Yahweh hêṭîl rūaḥ- gəḏōwlāh ’el- hayyām, wayhî sa‘ar- gāḏōwl bayyām; wəhā’onîyāh, ḥiššəḇāh ləhiššāḇêr.
Jon 1,5
Vtedy sa báli mornári, a kričali každý ku svojmu bohu, a vyhadzovali nádoby, ktoré boly v lodi, do mora, aby si poľahčili. Ale Jonáš bol sišiel dolu na odľahlé miesto lode, ľahol si a zaspal tvrdo.
Námorníci dostali strach a každý volal na svojho boha; pohádzali do mora náklad, ktorý bol na lodi, aby ju urobili ľahšou. Ale Jonáš zostúpil do vnútra lode, ľahol si a tvrdo zaspal.
Námorníci sa báli a každý volal k svojmu bohu; náradie, ktoré bolo na lodi, pohádzali do mora, aby ju od neho odbremenili. Jonáš však zišiel do vnútra lode ľahol si a spal.
Námorníci sa zľakli a každý volal o pomoc k svojmu bohu. Potom pohádzali do mora náklad, ktorý bol na lodi, aby ju odľahčili. Jonáš však zišiel do vnútra lode, ľahol si a hlboko zaspal.
Námořníci strachy volali každý ke svému bohu a vyhazovali náklad z lodi do moře, aby jí odlehčili.Jonáš zatím sestoupil do podpalubí, kde si lehl a tvrdě usnul.
Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul.
wayyîrə’ū hammallāḥîm, wayyiz‘ăqū ’îš ’el- ’ĕlōhāw wayyāṭilū ’eṯ- hakkêlîm ’ăšer bā’onîyāh ’el- hayyām, ləhāqêl mê‘ălêhem; wəyōwnāh, yāraḏ ’el- yarkəṯê hassəp̄înāh, wayyiškaḇ wayyêrāḏam.
Jon 1,6
A pristúpil k nemu veliteľ lode a povedal mu: Čo sa ti robí, ospalče? Vstaň, volaj ku svojmu Bohu! Snáď si ten Bôh pomyslí na nás a nezahynieme.
Pristúpil k nemu veliteľ posádky a povedal: Prečo spíš? Vstaň, volaj k svojmu Bohu, azda sa Boh rozpomenie na nás, a nezahynieme.
Tu pristúpil k nemu veliteľ lode a povedal mu: "Čože, ty spíš? Vstaň, volaj k svojmu Bohu, azda si Boh spomenie na nás a nezahynieme."
Prišiel k nemu kapitán a povedal mu: Čo, ty spachtoš? Vstaň a volaj k svojmu Bohu! Azda si Boh na nás spomenie, aby sme nezahynuli.
Když ho tam našel kapitán, obořil se na něj: „Co? Ty tu spíš?! Vstaň a volej ke svému bohu! Třeba si nás všimne a nezahyneme.“
Přišel k němu velitel lodi a řekl mu: „Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme.“
wayyiqraḇ ’êlāw raḇ haḥōḇêl, wayyōmer lōw mah- ləḵā nirdām; qūm qərā ’el- ’ĕlōheḵā, ’ūlay yiṯ‘aššêṯ hā’ĕlōhîm lānū wəlō nōḇêḏ.
Jon 1,7
Potom povedali druh druhovi: Poďte, a hoďme losy, aby sme zvedeli, pre koho prišlo na nás toto zlé. A tak hádzali losy, a los padol na Jonáša.
Vraveli si jeden druhému: Nože, losujme, aby sme sa dozvedeli, pre koho nás stihlo toto nešťastie. Potom losovali a lós padol na Jonáša.
I vraveli si druh druhovi: "Nože, hoďme žreb a dozvieme sa, pre koho nás stihlo toto nešťastie. Hodili teda žreb a žreb padol na Jonáša.
Cestujúci sa dohovorili: Poďte, losujme, aby sme sa dozvedeli, pre koho nás stihlo toto zlo. Hodili lósy a lós padol na Jonáša.
Lodníci se pak domluvili: „Pojďme losovat, ať zjistíme, kvůli komu na nás přišlo to neštěstí.“ Losovali tedy a los padl na Jonáše.
Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: „Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí.“ Losovali tedy a los padl na Jonáše.
wayyōmərū ’îš ’el- rê‘êhū, ləḵū wənappîlāh ḡōwrālōwṯ, wənêḏə‘āh, bəšelləmî hārā‘āh hazzōṯ lānū; wayyappilū gōwrālōwṯ, wayyippōl haggōwrāl ‘al- yōwnāh.
Jon 1,8
Vtedy mu povedali: Nože nám oznám, prosíme, pre koho prišlo na nás toto zlé? Čo je tvoje zamestnanie a odkiaľ ideš? Čo je tvoja zem, a z ktorého národa si ty?
Pýtali sa ho teda: Nože nám povedz, pre koho nás stihlo toto nešťastie. Aké je tvoje povolanie a odkiaľ si? Kde je tvoja vlasť a z akého národa pochádzaš?
I spytovali sa ho: "Povedzže nám, prečo nás stihlo toto nešťastie? Čo máš za poslanie a odkiaľ ideš? Ktorá je tvoja vlasť a z ktorého si národa?"
Povedali mu: Nože nám povedz, pre čo nás stihlo toto zlo! Aké je tvoje zamestnanie a odkiaľ prichádzaš? Z ktorej si krajiny a z ktorého si národa?
začali ho vyslýchat: „Teď nám pověz, proč na nás přišlo to neštěstí! Co jsi zač? Odkud cestuješ? Z jaké jsi země? Z jakého národa?“
Řekli mu: „Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš? Z které země, z kterého lidu?“
wayyōmərū ’êlāw, haggîḏāh- nā lānū, ba’ăšer ləmî- hārā‘āh hazzōṯ lānū; mah- məlaḵtəḵā ūmê’ayin tāḇōw, māh ’arṣeḵā, wə’ê- mizzeh ‘am ’āttāh.
Jon 1,9
A riekol im: Ja som Hebrej a bojím sa Hospodina, Boha nebies, ktorý učinil more i suchú zem.
On im odpovedal: Som Hebrejec a vzývam Hospodina, Boha nebies, ktorý učinil more i suchú zem.
Odpovedal im: "Hebrej som a som ctiteľ Pána, Boha nebies, ktorý učinil more a suchú zem."
Povedal im: Som Hebrej a vzývam Hospodina, Boha nebies, ktorý utvoril more a súš.
Odpověděl jim: „Jsem Hebrej a uctívám Hospodina, Boha nebes, který stvořil moře i pevninu.“
Odpověděl jim: „Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu.“
Jon 1,10
Vtedy sa náramne báli mužovia a povedali mu: Čo si to urobil?! Pretože sa boli mužovia dozvedeli, že uteká zpred tvári Hospodinovej, lebo im to oznámil.
Vtedy sa tí mužovia náramne preľakli a povedali mu: Čo si to urobil? Tí mužovia totiž vedeli, že uteká pred Hospodinom, lebo im to povedal.
Mužov pojal veľký strach a hovorili mu: "Čo si to urobil?" Chlapi totiž vedeli, že uteká spred Pána lebo im to povedal.
Vtedy sa muži veľmi zľakli a povedali mu: Čo si to spáchal?! Vedeli totiž, že je na úteku spred tváre Hodpodina, lebo im to povedal.
Těch mužů se zmocnila veliká bázeň a říkali mu: „Cos to provedl?“ (Prozradil jim totiž, že utíká pryč od Hospodina.)
Tu padla na ty muže veliká bázeň a řekli mu: „Cos to udělal?“ Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina, sám jim to pověděl.
wayyîrə’ū hā’ănāšîm yir’āh ḡəḏōwlāh, wayyōmərū ’êlāw mah- zōṯ ‘āśîṯā; kî- yāḏə‘ū hā’ănāšîm, kî- millip̄nê Yahweh hū ḇōrêaḥ, kî higgîḏ lāhem.
Jon 1,11
A povedali mu: Čo ti máme urobiť, aby sa nám upokojilo more? Lebo more sa búrilo viac a viac.
Potom mu riekli: Čo máme urobiť s tebou, aby sa more pod nami utíšilo? Lebo more sa búrilo čoraz väčšmi.
Pýtali sa ho: "Čo máme s tebou urobiť, aby sa more pod nami utíšilo?" More sa totiž búrilo čoraz väčšmi.
Spýtali sa ho: Čo máme s tebou urobiť, aby sa more pod nami utíšilo? More sa totiž búrilo čoraz väčšmi.
Bouře na moři zuřila stále víc, a tak se ho ptali: „Co s tebou máme udělat, aby se moře utišilo?“
Zeptali se ho: „Co teď s tebou máme udělat, aby nás moře nechalo na pokoji?“ Neboť moře se stále více bouřilo.
wayyōmərū ’êlāw mah- na‘ăśeh lāḵ, wəyištōq hayyām mê‘ālênū; kî hayyām hōwlêḵ wəsō‘êr.
Jon 1,12
A on im riekol: Vezmite ma a hoďte ma do mora, a more sa upokojí pred vami; lebo ja viem; že pre mňa je táto veľká búrka proti vám.
On im odpovedal: Chyťte ma a hoďte do mora, a ono sa vám utíši, lebo viem, že pre mňa sa strhla táto veľká búrka nad vami.
Povedal im: "Chyťte ma a hoďte do mora, potom sa more pod vami utíši. Veď ja viem, že vás pre mňa zastihla táto veľká búrka.
Odpovedal im: Chyťte ma, hoďte do mora a more pod vami sa utíši, lebo viem, že pre mňa vás postihla táto veľká búrka.
„Hoďte mě do moře,“ odpověděl jim, „tím ho utišíte. Vím, že vás ta veliká bouře přepadla kvůli mně.“
Odpověděl jim: „Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá na pokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně.“
wayyōmer ’ălêhem, śā’ūnî wahăṭîlunî ’el- hayyām, wəyištōq hayyām mê‘ălêḵem; kî yōwḏêa‘ ’ānî, kî ḇəšellî, hassa‘ar haggāḏōwl hazzeh ‘ălêḵem.
Jon 1,13
A mužovia veslovali všetkými silami, aby sa dostali zpät na sušinu, ale nemohli, lebo more sa vše viac a viac búrilo proti nim.
Tí mužovia však veslovali, aby sa vrátili na suchú zem, ale nemohli, lebo more sa proti nim čoraz väčšmi búrilo.
Ale mužovia veslovali, aby sa priplavili naspäť k suchej zemi, no nemohli pretože sa more pod nimi čoraz viac búrilo.
Potom muži veslovali, aby sa vrátili k pevnine, ale nemohli, lebo more sa proti nim búrilo čoraz väčšmi.
Lodníci se pokoušeli veslovat zpátky k pevnině, ale marně. Moře totiž bouřilo stále silněji.
Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale marně. Moře se proti nim bouřilo stále víc.
wayyaḥtərū hā’ănāšîm, ləhāšîḇ ’el- hayyabbāšāh wəlō yāḵōlū; kî hayyām, hōwlêḵ wəsō‘êr ‘ălêhem.
Jon 1,14
Preto volali k Hospodinovi a vraveli: Prosíme, Hospodine, prosíme, nedaj, aby sme zahynuli za dušu tohoto človeka, a nedávaj na nás nevinnej krvi, lebo ty, Hospodine, činíš tak, ako sa ti ľúbi.
Potom volali na Hospodina: Ach, Hospodine, nedaj nám zahynúť pre život tohto muža a neuvaľ na nás nevinne preliatu krv. Lebo Ty, Hospodine, si urobil, ako sa Ti páčilo.
Preto volali k Pánovi: "Ach, Pane, nech nezahynieme pre život tohto človeka a neuvaľ na nás nevinnú krv! Veď ty si Pán a urobil si, ako sa ti páčilo."
Potom volali k Hospodinovi a hovorili: Ach, Hospodin, nech nezahynieme kvôli životu tohto muža a neuvaľ na nás nevinne vyliatu krv. Veď ty si Hospodin a urobil si, ako sa ti páčilo.
Nakonec tedy volali k Hospodinu: „Prosím, Hospodine, kéž nezahyneme kvůli smrti toho muže. Netrestej nás za prolití nevinné krve! Vždyť ty sám, Hospodine, konáš svou vůli.“
Volali tedy k Hospodinu: „Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš.“
wayyiqrə’ū ’el- Yahweh wayyōmərū, ’ānnāh Yahweh ’al- nā nōḇəḏāh, bənep̄eš hā’îš hazzeh, wə’al- tittên ‘ālênū dām nāqî; kî- ’attāh Yahweh, ka’ăšer ḥāp̄aṣtā ‘āśîṯā.
Jon 1,15
Potom vzali Jonáša a hodili ho do mora, a more prestalo zúriť.
Nato chytili Jonáša, hodili ho do mora a ono prestalo zúriť.
I chytili Jonáša a hodili ho do mora, načo more prestalo zúriť.
Nato chytili Jonáša, hodili ho do mora a more prestalo zúriť.
Pak Jonáše hodili do moře, a moře přestalo zuřit.
I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit.
wayyiś’ū ’eṯ- yōwnāh, wayṭiluhū ’el- hayyām; wayya‘ămōḏ hayyām mizza‘pōw.
Jon 1,16
A mužovia sa báli Hospodina veľkou bázňou a obetovali Hospodinovi bitnú obeť a sľubovali sľuby.
Tu mužov zachvátil nesmierny strach pred Hospodinom, i obetovali Mu obeť a zaviazali sa sľubmi.
Tu pojal mužov veľký strach pred Pánom a obetovali Pánovi obetu a zaviazali sa sľubmi.
Mužov zachvátila veľká bázeň pred Hospodinom. Obetovali Hospodinovi obetu a zaviazali sa sľubmi.
Mužů se zmocnila veliká bázeň před Hospodinem. Obětovali Hospodinu a zavázali se mu sliby.
Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby.
wayyîrə’ū hā’ănāšîm yir’āh ḡəḏōwlāh ’eṯ- Yahweh; wayyizbəḥū- zeḇaḥ Yahweh, wayyiddərū nəḏārîm.
1A stalo sa slovo Hospodinovo k Jonášovi, synovi Amittaiho, povediac:
2Vstaň, idi do Ninive, toho veľkého mesta, a volaj proti nemu, lebo ich zloba vystúpila hore pred moju tvár.
3Ale Jonáš vstal, aby utiekol do Taršíša zpred tvári Hospodinovej a prijdúc dolu do Joppy našiel loď, ktorá išla do Taršíša, dal, čo bola jej mzda, a sišiel do nej, aby sa odplavil s nimi do Taršíša zpred tvári Hospodinovej.
4Ale Hospodin vrhol veľký vietor na more, a povstala veľká búrka na mori, takže sa domnievali, že sa loď rozbije.
5Vtedy sa báli mornári, a kričali každý ku svojmu bohu, a vyhadzovali nádoby, ktoré boly v lodi, do mora, aby si poľahčili. Ale Jonáš bol sišiel dolu na odľahlé miesto lode, ľahol si a zaspal tvrdo.
6A pristúpil k nemu veliteľ lode a povedal mu: Čo sa ti robí, ospalče? Vstaň, volaj ku svojmu Bohu! Snáď si ten Bôh pomyslí na nás a nezahynieme.
7Potom povedali druh druhovi: Poďte, a hoďme losy, aby sme zvedeli, pre koho prišlo na nás toto zlé. A tak hádzali losy, a los padol na Jonáša.
8Vtedy mu povedali: Nože nám oznám, prosíme, pre koho prišlo na nás toto zlé? Čo je tvoje zamestnanie a odkiaľ ideš? Čo je tvoja zem, a z ktorého národa si ty?
9A riekol im: Ja som Hebrej a bojím sa Hospodina, Boha nebies, ktorý učinil more i suchú zem.
10Vtedy sa náramne báli mužovia a povedali mu: Čo si to urobil?! Pretože sa boli mužovia dozvedeli, že uteká zpred tvári Hospodinovej, lebo im to oznámil.
11A povedali mu: Čo ti máme urobiť, aby sa nám upokojilo more? Lebo more sa búrilo viac a viac.
12A on im riekol: Vezmite ma a hoďte ma do mora, a more sa upokojí pred vami; lebo ja viem; že pre mňa je táto veľká búrka proti vám.
13A mužovia veslovali všetkými silami, aby sa dostali zpät na sušinu, ale nemohli, lebo more sa vše viac a viac búrilo proti nim.
14Preto volali k Hospodinovi a vraveli: Prosíme, Hospodine, prosíme, nedaj, aby sme zahynuli za dušu tohoto človeka, a nedávaj na nás nevinnej krvi, lebo ty, Hospodine, činíš tak, ako sa ti ľúbi.
15Potom vzali Jonáša a hodili ho do mora, a more prestalo zúriť.
16A mužovia sa báli Hospodina veľkou bázňou a obetovali Hospodinovi bitnú obeť a sľubovali sľuby.
1Slovo Hospodinovo zaznelo Jonášovi, synovi Amitajovmu, takto:
2Vstaň, choď do veľkého mesta Ninive a káž proti nemu, lebo ich nešľachetnosť vystúpila predo mňa.
3Nato Jonáš vstal, aby ušiel spred Hospodina do Taršíša; odišiel do Jafy, kde našiel loď smerujúcu do Taršíša, zaplatil cestovné, vystúpil na ňu, aby odišiel s nimi spred Hospodina do Taršíša.
4Ale Hospodin spustil veľký vietor na more, takže sa strhla veľká búrka a lodi hrozilo stroskotanie.
5Námorníci dostali strach a každý volal na svojho boha; pohádzali do mora náklad, ktorý bol na lodi, aby ju urobili ľahšou. Ale Jonáš zostúpil do vnútra lode, ľahol si a tvrdo zaspal.
6Pristúpil k nemu veliteľ posádky a povedal: Prečo spíš? Vstaň, volaj k svojmu Bohu, azda sa Boh rozpomenie na nás, a nezahynieme.
7Vraveli si jeden druhému: Nože, losujme, aby sme sa dozvedeli, pre koho nás stihlo toto nešťastie. Potom losovali a lós padol na Jonáša.
8Pýtali sa ho teda: Nože nám povedz, pre koho nás stihlo toto nešťastie. Aké je tvoje povolanie a odkiaľ si? Kde je tvoja vlasť a z akého národa pochádzaš?
9On im odpovedal: Som Hebrejec a vzývam Hospodina, Boha nebies, ktorý učinil more i suchú zem.
10Vtedy sa tí mužovia náramne preľakli a povedali mu: Čo si to urobil? Tí mužovia totiž vedeli, že uteká pred Hospodinom, lebo im to povedal.
11Potom mu riekli: Čo máme urobiť s tebou, aby sa more pod nami utíšilo? Lebo more sa búrilo čoraz väčšmi.
12On im odpovedal: Chyťte ma a hoďte do mora, a ono sa vám utíši, lebo viem, že pre mňa sa strhla táto veľká búrka nad vami.
13Tí mužovia však veslovali, aby sa vrátili na suchú zem, ale nemohli, lebo more sa proti nim čoraz väčšmi búrilo.
14Potom volali na Hospodina: Ach, Hospodine, nedaj nám zahynúť pre život tohto muža a neuvaľ na nás nevinne preliatu krv. Lebo Ty, Hospodine, si urobil, ako sa Ti páčilo.
15Nato chytili Jonáša, hodili ho do mora a ono prestalo zúriť.
16Tu mužov zachvátil nesmierny strach pred Hospodinom, i obetovali Mu obeť a zaviazali sa sľubmi.
1Pán prehovoril k Jonášovi, synovi Amatiho, takto:
2"Vstaň, choď do veľkého mesta Ninive a zvestuj mu, že ich zloba vystúpila predo mňa."
3Ale Jonáš vstal a chcel utiecť spred Pána do Taršišu; išiel do Joppe, kde našiel loď, ktorá išla do Taršišu, dal jej svoje plavná a nastúpil do nej, aby šiel s nimi do Taršišu spred Pána.
4Ale Pán zoslal na more veľký vietor, takže sa na mori strhla veľká búrka a lodi hrozilo stroskotanie.
5Námorníci sa báli a každý volal k svojmu bohu; náradie, ktoré bolo na lodi, pohádzali do mora, aby ju od neho odbremenili. Jonáš však zišiel do vnútra lode ľahol si a spal.
6Tu pristúpil k nemu veliteľ lode a povedal mu: "Čože, ty spíš? Vstaň, volaj k svojmu Bohu, azda si Boh spomenie na nás a nezahynieme."
7I vraveli si druh druhovi: "Nože, hoďme žreb a dozvieme sa, pre koho nás stihlo toto nešťastie. Hodili teda žreb a žreb padol na Jonáša.
8I spytovali sa ho: "Povedzže nám, prečo nás stihlo toto nešťastie? Čo máš za poslanie a odkiaľ ideš? Ktorá je tvoja vlasť a z ktorého si národa?"
9Odpovedal im: "Hebrej som a som ctiteľ Pána, Boha nebies, ktorý učinil more a suchú zem."
10Mužov pojal veľký strach a hovorili mu: "Čo si to urobil?" Chlapi totiž vedeli, že uteká spred Pána lebo im to povedal.
11Pýtali sa ho: "Čo máme s tebou urobiť, aby sa more pod nami utíšilo?" More sa totiž búrilo čoraz väčšmi.
12Povedal im: "Chyťte ma a hoďte do mora, potom sa more pod vami utíši. Veď ja viem, že vás pre mňa zastihla táto veľká búrka.
13Ale mužovia veslovali, aby sa priplavili naspäť k suchej zemi, no nemohli pretože sa more pod nimi čoraz viac búrilo.
14Preto volali k Pánovi: "Ach, Pane, nech nezahynieme pre život tohto človeka a neuvaľ na nás nevinnú krv! Veď ty si Pán a urobil si, ako sa ti páčilo."
15I chytili Jonáša a hodili ho do mora, načo more prestalo zúriť.
16Tu pojal mužov veľký strach pred Pánom a obetovali Pánovi obetu a zaviazali sa sľubmi.
1Raz zaznelo slovo Hospodina Jonášovi, synovi Amittajovmu:
2Vstaň, choď do Ninive, do veľkého mesta, a volaj proti nemu, lebo jeho zloba vystúpila predo mňa.
3Jonáš vstal, aby ušiel spred tváre Hospodina do Taršíša. Zišiel do Jafy a našiel loď, ktorá práve odchádzala do Taršíša. Zaplatil cestovné a zišiel do nej, aby s nimi odišiel spred tváre Hospodinovej do Taršíša.
4Hospodin však zoslal smerom k moru veľký vietor, takže sa na mori strhla veľká búrka. Zdalo sa, že loď stroskotá.
5Námorníci sa zľakli a každý volal o pomoc k svojmu bohu. Potom pohádzali do mora náklad, ktorý bol na lodi, aby ju odľahčili. Jonáš však zišiel do vnútra lode, ľahol si a hlboko zaspal.
6Prišiel k nemu kapitán a povedal mu: Čo, ty spachtoš? Vstaň a volaj k svojmu Bohu! Azda si Boh na nás spomenie, aby sme nezahynuli.
7Cestujúci sa dohovorili: Poďte, losujme, aby sme sa dozvedeli, pre koho nás stihlo toto zlo. Hodili lósy a lós padol na Jonáša.
8Povedali mu: Nože nám povedz, pre čo nás stihlo toto zlo! Aké je tvoje zamestnanie a odkiaľ prichádzaš? Z ktorej si krajiny a z ktorého si národa?
9Povedal im: Som Hebrej a vzývam Hospodina, Boha nebies, ktorý utvoril more a súš.
10Vtedy sa muži veľmi zľakli a povedali mu: Čo si to spáchal?! Vedeli totiž, že je na úteku spred tváre Hodpodina, lebo im to povedal.
11Spýtali sa ho: Čo máme s tebou urobiť, aby sa more pod nami utíšilo? More sa totiž búrilo čoraz väčšmi.
12Odpovedal im: Chyťte ma, hoďte do mora a more pod vami sa utíši, lebo viem, že pre mňa vás postihla táto veľká búrka.
13Potom muži veslovali, aby sa vrátili k pevnine, ale nemohli, lebo more sa proti nim búrilo čoraz väčšmi.
14Potom volali k Hospodinovi a hovorili: Ach, Hospodin, nech nezahynieme kvôli životu tohto muža a neuvaľ na nás nevinne vyliatu krv. Veď ty si Hospodin a urobil si, ako sa ti páčilo.
15Nato chytili Jonáša, hodili ho do mora a more prestalo zúriť.
16Mužov zachvátila veľká bázeň pred Hospodinom. Obetovali Hospodinovi obetu a zaviazali sa sľubmi.
1Jonáš, syn Amitajův, dostal slovo od Hospodina:
2„Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, neboť jejich špatnost vystoupila přede mne.“
3Jonáš ale vstal a dal se na útěk za moře, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy, kde našel loď plující do Taršiše. Zaplatil a vstoupil na palubu, aby se s nimi plavil za moře, pryč od Hospodina.
4Hospodin však na moře seslal veliký vítr, a na moři se strhla tak veliká bouře, až hrozilo, že loď ztroskotá.
5Námořníci strachy volali každý ke svému bohu a vyhazovali náklad z lodi do moře, aby jí odlehčili.Jonáš zatím sestoupil do podpalubí, kde si lehl a tvrdě usnul.
6Když ho tam našel kapitán, obořil se na něj: „Co? Ty tu spíš?! Vstaň a volej ke svému bohu! Třeba si nás všimne a nezahyneme.“
7Lodníci se pak domluvili: „Pojďme losovat, ať zjistíme, kvůli komu na nás přišlo to neštěstí.“ Losovali tedy a los padl na Jonáše.
8začali ho vyslýchat: „Teď nám pověz, proč na nás přišlo to neštěstí! Co jsi zač? Odkud cestuješ? Z jaké jsi země? Z jakého národa?“
9Odpověděl jim: „Jsem Hebrej a uctívám Hospodina, Boha nebes, který stvořil moře i pevninu.“
10Těch mužů se zmocnila veliká bázeň a říkali mu: „Cos to provedl?“ (Prozradil jim totiž, že utíká pryč od Hospodina.)
11Bouře na moři zuřila stále víc, a tak se ho ptali: „Co s tebou máme udělat, aby se moře utišilo?“
12„Hoďte mě do moře,“ odpověděl jim, „tím ho utišíte. Vím, že vás ta veliká bouře přepadla kvůli mně.“
13Lodníci se pokoušeli veslovat zpátky k pevnině, ale marně. Moře totiž bouřilo stále silněji.
14Nakonec tedy volali k Hospodinu: „Prosím, Hospodine, kéž nezahyneme kvůli smrti toho muže. Netrestej nás za prolití nevinné krve! Vždyť ty sám, Hospodine, konáš svou vůli.“
15Pak Jonáše hodili do moře, a moře přestalo zuřit.
16Mužů se zmocnila veliká bázeň před Hospodinem. Obětovali Hospodinu a zavázali se mu sliby.
1Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu:
2„Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.“
3Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina.
4I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání.
5Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul.
6Přišel k němu velitel lodi a řekl mu: „Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme.“
7Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: „Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí.“ Losovali tedy a los padl na Jonáše.
8Řekli mu: „Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš? Z které země, z kterého lidu?“
9Odpověděl jim: „Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu.“
10Tu padla na ty muže veliká bázeň a řekli mu: „Cos to udělal?“ Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina, sám jim to pověděl.
11Zeptali se ho: „Co teď s tebou máme udělat, aby nás moře nechalo na pokoji?“ Neboť moře se stále více bouřilo.
12Odpověděl jim: „Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá na pokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně.“
13Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale marně. Moře se proti nim bouřilo stále víc.
14Volali tedy k Hospodinu: „Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš.“
15I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit.
16Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby.
1wayhî dəḇar- Yahweh, ’el- yōwnāh ḇen- ’ămittay lêmōr.
2qūm lêḵ ’el- nînəwêh hā‘îr haggəḏōwlāh ūqərā ‘ālehā; kî- ‘āləṯāh rā‘āṯām ləp̄ānāy.
3wayyāqām yōwnāh liḇrōaḥ taršîšāh, millip̄nê Yahweh; wayyêreḏ yāp̄ōw wayyimṣā ’ānîyāh bā’āh ṯaršîš, wayyittên śəḵārāh wayyêreḏ bāh lāḇōw ‘immāhem taršîšāh, millip̄nê Yahweh.
4Yahweh hêṭîl rūaḥ- gəḏōwlāh ’el- hayyām, wayhî sa‘ar- gāḏōwl bayyām; wəhā’onîyāh, ḥiššəḇāh ləhiššāḇêr.
5wayyîrə’ū hammallāḥîm, wayyiz‘ăqū ’îš ’el- ’ĕlōhāw wayyāṭilū ’eṯ- hakkêlîm ’ăšer bā’onîyāh ’el- hayyām, ləhāqêl mê‘ălêhem; wəyōwnāh, yāraḏ ’el- yarkəṯê hassəp̄înāh, wayyiškaḇ wayyêrāḏam.
6wayyiqraḇ ’êlāw raḇ haḥōḇêl, wayyōmer lōw mah- ləḵā nirdām; qūm qərā ’el- ’ĕlōheḵā, ’ūlay yiṯ‘aššêṯ hā’ĕlōhîm lānū wəlō nōḇêḏ.
7wayyōmərū ’îš ’el- rê‘êhū, ləḵū wənappîlāh ḡōwrālōwṯ, wənêḏə‘āh, bəšelləmî hārā‘āh hazzōṯ lānū; wayyappilū gōwrālōwṯ, wayyippōl haggōwrāl ‘al- yōwnāh.
8wayyōmərū ’êlāw, haggîḏāh- nā lānū, ba’ăšer ləmî- hārā‘āh hazzōṯ lānū; mah- məlaḵtəḵā ūmê’ayin tāḇōw, māh ’arṣeḵā, wə’ê- mizzeh ‘am ’āttāh.
9wayyōmer ’ălêhem ‘iḇrî ’ānōḵî; wə’eṯ- Yahweh ’ĕlōhê haššāmayim ’ănî yārê, ’ăšer- ‘āśāh ’eṯ- hayyām wə’eṯ- hayyabbāšāh.
10wayyîrə’ū hā’ănāšîm yir’āh ḡəḏōwlāh, wayyōmərū ’êlāw mah- zōṯ ‘āśîṯā; kî- yāḏə‘ū hā’ănāšîm, kî- millip̄nê Yahweh hū ḇōrêaḥ, kî higgîḏ lāhem.
11wayyōmərū ’êlāw mah- na‘ăśeh lāḵ, wəyištōq hayyām mê‘ālênū; kî hayyām hōwlêḵ wəsō‘êr.
12wayyōmer ’ălêhem, śā’ūnî wahăṭîlunî ’el- hayyām, wəyištōq hayyām mê‘ălêḵem; kî yōwḏêa‘ ’ānî, kî ḇəšellî, hassa‘ar haggāḏōwl hazzeh ‘ălêḵem.
13wayyaḥtərū hā’ănāšîm, ləhāšîḇ ’el- hayyabbāšāh wəlō yāḵōlū; kî hayyām, hōwlêḵ wəsō‘êr ‘ălêhem.
14wayyiqrə’ū ’el- Yahweh wayyōmərū, ’ānnāh Yahweh ’al- nā nōḇəḏāh, bənep̄eš hā’îš hazzeh, wə’al- tittên ‘ālênū dām nāqî; kî- ’attāh Yahweh, ka’ăšer ḥāp̄aṣtā ‘āśîṯā.
15wayyiś’ū ’eṯ- yōwnāh, wayṭiluhū ’el- hayyām; wayya‘ămōḏ hayyām mizza‘pōw.
16wayyîrə’ū hā’ănāšîm yir’āh ḡəḏōwlāh ’eṯ- Yahweh; wayyizbəḥū- zeḇaḥ Yahweh, wayyiddərū nəḏārîm.