Jób, 9. kapitola
Job 9,1
Zase odpovedal Job a riekol:
Nato sa Jób ujal slova a povedal:
Jób odpovedal:
Nato Jób odpovedal takto:
Job na to řekl:
Jób na to odpověděl:
wayya‘an ’îyōwḇ, wayyōmar.
Job 9,2
Áno, je pravda, viem, že je tak; lebo veď ako by mohol byť smrteľný človek spravedlivý pred silným Bohom?
Dobre viem, že je to tak, ale ako môže byť človek spravodlivý pred Bohom?
"Vskutku viem, že je to tak, že človek nie je v práve pred Bohom.
Pravdaže, viem, že je to tak, veď ako môže byť smrteľník spravodlivý pred Bohom?
„Vím, je to tak, jistě máš pravdu.Může snad člověk být před Bohem v právu?
„Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?
’āmənām yāḏa‘tî ḵî- ḵên; ūmah- yiṣdaq ’ĕnōwōš ‘im- ’êl.
Job 9,3
Keby sa chcel s ním pravotiť, neodpovie mu na jedno z tisíc.
Ak sa chce súdiť s Ním, z tisíc otázok ani na jednu nedá odpoveď.
Keby sa niekto chcel s ním pustiť do hádky, neodpovie mu ani na jedno z tisíca.
Ak sa mu zachce viesť s ním spor, z tisíc otázok mu neodpovie ani na jednu.
Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu,z tisíce otázek by nezodpověděl jednu.
Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.
Job 9,4
Je múdreho srdca a premocný v sile. Kde kedy sa zatvrdil niekto proti nemu a mal pokoj?!
Má múdre srdce a veľkú moc; kto sa Mu kedy vzoprel, a ostal bez trestu?
Má múdru myseľ a silu mohutnú. Kto vzoprel sa mu už a zdravý vyviazol?!
On je múdry v srdci, odvážny a silný. Kto sa mu vzoprel a ostal celý?
Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu –uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu?
On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?
ḥăḵam lêḇāḇ wə’ammîṣ kōaḥ; mî- hiqšāh ’êlāw, wayyišlām.
Job 9,5
On, ktorý prenáša vrchy, a nevedia, že ich podvracia vo svojom hneve;
Vrchy prekladá, a tie ani nevedia, že ich vo svojom hneve prevrátil.
On nebadane vrchy prenáša a v rozhorlení ich poprehadzuje.
Prenáša hory, ony však nevedia, že to ich vo svojom hneve prevrátil,
On hory přenáší, než se kdo naděje,poráží je, když hněvá se.
On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;
hamma‘tîq hārîm wəlō yāḏā‘ū; ’ăšer hăp̄āḵām bə’appōw.
Job 9,6
ktorý pohybuje zem s jej miesta, takže sa trasie, a jej stĺpy sa chvejú;
Do pohybu dáva zem z jej miesta, takže sa jej stĺpy otriasajú.
Aj zemou pohne on z vlastného jej miesta, že sa jej stĺpy budú zachvievať.
otriasa zemou, až sa pohne z miesta, chvejú sa jej stĺpy,
I zemí z místa pohnout dokáže,tak že se třesou její pilíře.
zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.
hammargîz ’ereṣ mimməqōwmāh; wə‘ammūḏehā, yiṯp̄allāṣūn
Job 9,7
ktorý keď zakáže slnku, nevyjde, a zapečaťuje hviezdy;
On dá príkaz slnku a už nezažiari, a okolo hviezd kladie pečať.
On zakáže slnku a nevyjde a pod pečaťou hviezdy zatvára.
prikazuje slnku, takže nevychádza, a hviezdy uzatvára pod pečať.
Řekne slunci, a nevyjde,svou pečetí hvězdy zakryje.
Slunci rozkáže – a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,
hā’ōmêr laḥeres wəlō yizrāḥ; ūḇə‘aḏ kōwḵāḇîm yaḥtōm.
Job 9,8
ktorý sám rozťahuje nebesia a šliape po výšinách mora;
On sám rozprestrel nebesá a kráča po vysokých vlnách mora.
On samojeden rozostiera nebesá a prechádza sa po morských hlbinách.
On sám rozprestiera nebesia a kráča na morských vlnách,
On sám roztahuje nebesa,přes moře kráčí po vlnách.
sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln ,
Job 9,9
ktorý učinil Arktúra, Oriona a Kuriatka i komory juhu;
On učinil Veľký voz i Orion, Plejády i súhvezdia južnej oblohy.
Voz stvoril Veľký, Orion takisto aj s Kuriatkami a juhu izbami.
je tvorcom Veľkého voza aj Orióna, Plejád aj súhvezdí juhu.
Učinil Oriona i Velký vůz,Plejády i souhvězdí na jihu.
on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.
Job 9,10
ktorý činí veliké veci nevyzpytateľné a prepodivné a tak mnohé, že im neni počtu.
Veľké, až nevyspytateľné veci činí, i bezpočetné divy.
On robí veci preveľké, nesmierne, divy, ktorým počtu niet.
On koná také veľkolepé veci a nespočetné obdivuhodné skutky, že sa nedajú preskúmať.
On koná věci veliké a tajemné,jeho zázraky jsou nesčetné.
Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
‘ōśeh ḡəḏōlōwṯ ‘aḏ- ’ên ḥêqer; wənip̄lā’ōwṯ, ‘aḏ- ’ên mispār.
Job 9,11
Hľa, ide popri mne, a nevidím toho; ta ide pomimo, a ja ho nepozorujem.
Prechádza popri mne, ja Ho však nevidím, keď ide okolo, ani Ho nezbadám.
Keď kol' mňa ide, ani si to nevšimnem, keď prešmykne sa, tiež ho nezbadám.
Tu prejde popri mne, ale ho nevidím, minie ma, ale ho nevnímam.
Když projde kolem, já ho nespatřím,půjde dál, i když to netuším.
Jde-li mimo mne, nevidím ho , míjí-li mě , ani ho nepostřehnu.
Job 9,12
Hľa, jestli uchvatne, kto mu rozkáže, aby navrátil? Kto mu povie: Čo to robíš?
Ak uchváti, kto Ho v tom zavráti? Kto Mu smie povedať: Čo to robíš?
Ak niečo schytí, kto mu v tom zabráni? A kto mu povie: "Čo to vystrájaš?"
Keď on niečo uchytí, kto mu v tom zabráni? Kto mu povie: Čo to robíš!?
Když něco vezme, kdo mu zabrání?Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘
Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘
hên yaḥtōp̄ mî yəšîḇennū; mî- yōmar ’êlāw, mah- ta‘ăśeh.
Job 9,13
Bôh neodvráti svojho hnevu; pod neho sa zohnú pomocníci Rahaba.
Boh neodvráti svoj hnev, krčiť sa musia pred Ním pomocníci Rahaby.
Boh však svoj hnev nijak nezdržiava a koria sa mu voje Potvory.
Boh neodvráti svoj hnev. Pred ním sa zhrbili aj pomáhači Rahaba,
Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá –před ním se musí sklonit i pomocníci netvora!
Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.
Job 9,14
A jako by som mu tedy ja mohol odpovedať, aké by som si vybral svoje slová, aby som mohol s ním hovoriť?!
O čo menej Mu smiem odvrávať ja a voliť slová proti Nemu?
Tým menej teda smiem s ním rokovať ja a proti nemu slová vyberať.
ako by som mu teda ja mohol odvrávať? Ako by som pred ním vyberal slová?
Jak bych se tedy já před ním obhájil?Jak najdu slova, abych ho obvinil?
Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?
’ap̄ kî- ’ānōḵî ’e‘ĕnennū; ’eḇḥărāh ḏəḇāray ‘immōw.
Job 9,15
Ktorému, i keby som bol spravedlivý, neodpoviem; svojho sudcu budem pokorne prosiť o milosť.
Keby som bol aj v práve, nevedel by som odpovedať, svojho Sudcu by som mohol iba prosiť.
Keď v práve som snáď, nedostanem odpoveď; len prosiť môžem svojho žalobcu.
Ani keby som bol spravodlivý, neodpovedal by som, len by som svojho Sudcu prosil o milosť.
Neobhájím se, i když jsem nevinný,u svého Soudce bych musel o milost žadonit.
Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.
’ăšer ’im- ṣāḏaqtî lō ’e‘ĕneh; limšōp̄əṭî, ’eṯḥannān.
Job 9,16
Keby som volal, a ozval by sa mi, neuveril by som, že uslyšal môj hlas,
Keby som volal, aby mi odpovedal, neverím, že počuje môj hlas.
Keď oslovím ho, nechá ma hovoriť, že na môj hlas dbá, veriť nemôžem...
Keby som zavolal a on by aj odpovedal, neverím, že počúval môj hlas.
I kdyby se dostavil, když ho předvolám,nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.
A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.
’im- qārāṯî wayya‘ănênî; lō- ’a’ămîn, kî- ya’ăzîn qōwlî.
Job 9,17
on, ktorý ma zdrtil víchricou a rozmnožil moje rany bez príčiny.
Ten, čo ma povíchricou kruší a bez príčiny množí moje rany,
On, čo ma zaraz kruší pre maličkosť a pre nič za nič mi rany rozmnoží,
Ten, ktorý ma búrkou mrzačí a bezdôvodne množí moje rany,
Rozdrtil by mě vichřicí,pro nic za nic by mé rány rozmnožil.
Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,
’ăšer- biś‘ārāh yəšūp̄ênî; wəhirbāh p̄əṣā‘ay ḥinnām.
Job 9,18
Nedá mi oddýchnuť si, ale ma sýti horkosťami.
nedá mi pookriať na duchu, ale ma nasycuje trpkosťou.
nedá môjmu duchu ani vydýchnuť si a nasycuje ma horkosťou.
vydýchnuť mi nedá, len horkými kúskami ma sýti.
Nenechal by mě ani nadechnout,nasytil by mě samou útrapou.
ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.
lō- yittənênî hāšêḇ rūḥî; kî yaśbi‘anî, mammərōrîm.
Job 9,19
Ak ide o silu mocného, riekne: Hľa, tu! Alebo ak o súd, povie: Kto mi stanoví deň?
Ak ide o moc silného, tu je On; ak ide o súd, kto Ho predvolá?
Ak o moc ide, on je najsilnejší, ak ide o súd, kto ho predvolá?!
Pokiaľ ide o silu, tak on je nezdolný, ak ide o súd, kto ho tam predvolá?
Přemoci ho? Hle – je nejsilnější!Jít s ním na soud? Kdo ho předvolá?
Má- li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?
’im- ləḵōaḥ ’ammîṣ hinnêh; wə’im- ləmišpāṭ, mî yōw‘îḏênî.
Job 9,20
Keby som sa robil spravedlivým, odsúdia ma moje vlastné ústa, a keby bezúhonným, dokáže mi, že som prevrátený.
Ak som aj v práve, vlastné ústa ma obvinia, ak som aj nevinný, On ma vyhlási za vinného.
Keby som tvrdil, že som spravodlivý, vlastné ústa ma odsúdia, keby som nevinný robil sa, dokáže moju skazenosť.
Hoci by som aj bol spravodlivý, moje vlastné ústa ma vyhlásia za vinného, aj keď som bezúhonný, ony to prekrútia.
I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí;i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.
I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.
’im- ’eṣdāq pî yaršî‘ênî; tām- ’ānî, wayya‘qəšênî.
Job 9,21
Jestli aj som bezúhonný, neznám svojej duše; opovrhujem svojím životom.
Som nevinný, nestarám sa o svoju dušu, pohŕdam svojím životom.
Či statočný som, ani to nepoznám, nuž opovrhujem svojím životom.
Som bezúhonný! O dušu mi nejde! Život sa mi protiví.
Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží –už se mi nechce žít!
Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.
Job 9,22
Je to jedno; preto hovorím: On ničí bezúhonného i bezbožného.
Preto si myslím: Všetko jedno, nevinnému i vinnému On strojí koniec.
Hej, povedal som: Všetko je už jedno, on nevinného so zlým zahubí!
Je mi to jedno. Preto som povedal: On aj bezúhonnému, aj bezbožnému chystá koniec.
Všechno je jedno, proto řekl jsem:On hubí bezúhonného spolu s bídákem!
Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.
’aḥaṯ, hî ‘al- kên ’āmartî; tām wərāšā‘, hū məḵalleh.
Job 9,23
Ak náhle usmrtí bičom, smeje sa zkúške nevinných.
Keď Jeho bič náhle usmrcuje, vysmieva sa zo zúfalstva nevinných.
Ak náhle zájde voľakto pod bičom, on posmieva sa dobrých zúfalstvu.
Keď bič niekoho v okamihu usmrtí, on sa z pokušenia nevinných len vysmieva.
Když zhoubná rána náhle dopadne,zoufalství nevinných on se zasměje.
A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.
Job 9,24
Zem býva vydaná do ruky bezbožného; zakrýva tvár jej sudcov. Ak nie on, kde kto je to tedy?
Krajinu vydáva do rúk bezbožníka a zastiera oči jej sudcov. Ak je to nie On, kto je to teda?
Ba kraj ak príde do rúk bezbožníka, on zrak jeho sudcov pozahaľuje. Ak on to nie je, kto by to bol teda?
Krajina je vydaná do moci bezbožného, no on oči sudcom zakrýva. Ak nie on, tak kto teda?
Když země padne do rukou bídáka,zrak jejích soudců on sám zakrývá –a když ne on, kdo pak?
Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejích soudců; když ne on, kdo tedy?
Job 9,25
A moje dni boly rýchlejšie ako bežec, utiekly; nevidely dobrého.
Moje dni utekajú rýchlejšie ako bežec, prchajú a nevidia nič dobré.
Dni rýchlejšie mi ako bežec utiekli a stratili sa, šťastie nezhliadli.
Moje dni sú rýchlejšie ako bežec, ušli a nič dobré nevideli.
Rychleji než běžec utekly mé dny,šťastné nebyly, teď jsou pryč.
Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,
Job 9,26
Prebehly jako rýchle lode, jako keď sa orol vrhne na korisť.
Šinú sa ako lode z tŕstia, ako orol, ktorý sa vrhá na korisť.
Sťa člnok z tŕstia sa iba prekĺzli, ako keď orol zlieta na korisť.
Prebehli ako člny z tŕstia, ako keď sa orol vrhne na korisť.
Jak rákosové čluny kolem propluly,jak orel řítící se za svou kořistí.
prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.
ḥāləp̄ū ‘im- ’onîyōwṯ ’êḇeh; kənešer, yāṭūś ‘ălê- ’ōḵel.
Job 9,27
Ak poviem: Zabudnem na svoju žiaľbu, zanechám svoju smutnú tvár a poveselím sa;
Ak si pomyslím: Zabudnem na svoj nárek, zanechám smutný výzor a rozveselím sa,
Ak pomyslím si: Na svoj nárek zabudnem, výzor si zmením, rozveselím sa;
Ak si poviem: Kiež zabudnem na svoje ponosy, vyhladím si tvár a usmejem sa,
Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem,zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘
Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,
’im- ’āmərî ’eškəḥāh śîḥî; ’e‘ezḇāh p̄ānay wə’aḇlîḡāh.
Job 9,28
obávam sa všetkých svojich bolestí; viem, že ma neuznáš za nevinného.
ľakám sa všetkých svojich bolestí, viem, že ma ich nezbavíš.
hneď naľakám sa všetkých svojich bolestí, lebo viem, že ma ich nezbavíš.
mám strach zo všetkých svojich útrap, lebo viem, že ma nenecháš bez trestu.
Jenže se děsím všech svých trápení –neosvobodíš mě, to dobře vím.
hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.
yāḡōrətî ḵāl ‘aṣṣəḇōṯāy; yāḏa‘tî, kî- lō ṯənaqqênî.
Job 9,29
Ja budem len bezbožný; načože by som sa nadarmo unúval?!
Ja budem uznaný vinným; načo sa márne namáhať?
Nuž ak som teda vinovatý (pred tebou), tak načo ešte mám sa namáhať?
Ja budem uznaný vinným, načo mi je táto márna námaha?
Jsem předem odsouzen –proč bych se snažil zbytečně?
Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?
Job 9,30
Keby som sa umyl hoci v snehovej vode a keby som očistil svoje ruky mydlom,
Keby som sa umyl aj v snehovej vode a lúhom očistil si dlane,
Hoc snehom seba poumýval by som a svoje ruky lúhom očistil,
Keby som sa umyl aj snehovo čistou vodou a ruky si očistil v lúhu,
I kdybych se ve sněhu vykoupal,i kdybych si dlaně louhoval,
I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,
’im- hiṯrāḥaṣtî [ḇəmōw ḵ] (ḇəmê- šāleḡ; q) wahăzikkōwṯî, bəḇōr kappāy.
Job 9,31
i vtedy ma pohrúžiš do jamy, a bridkým ma učiní moje rúcho.
i tak ma ponoríš do jamy, že sa i vlastným šatám budem hnusiť.
ty ma zas pohrúžiš do špiny, že vlastným šatom budem hnusiť sa.
aj tak ma potopíš v jame, že sa mi zhnusia aj vlastné šaty.
stejně mne shodíš do žumpy,že i svému plášti budu odporný.
přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.
’āz baššaḥaṯ tiṭbəlênî; wəṯi‘ăḇūnî, śalmōwṯāy. kî- lō-
Job 9,32
Pretože Bôh nie je človekom ako ja, aby som mu odpovedal, aby sme vošli spolu v súd.
Lebo On nie je človek ako ja, aby som Mu odpovedal: Poďme spolu na súd!
On nie je človek ako ja, by som mu povedal: Tak spolu sa pred súd postavme!
Ja predsa nie som mu roveň, aby som sa mohol ozvať: Poďme spolu na súd!
On není člověk jako já,abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.
On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.
’îš kāmōnî ’e‘ĕnennū; nāḇōw yaḥdāw, bammišpāṭ.
Job 9,33
Nieto nikoho, kto by rozsúdil medzi nami, kto by položil svoju ruku na nás na oboch.
Niet medzi nami rozhodcu, ktorý by položil ruku na nás oboch.
Niet kto by mohol medzi nami rozsúdiť, kto na nás oboch ruku vložil by,
Niet toho, kto by medzi nami rozhodol, kto by na oboch svoju ruku položil.
Kéž by mezi nás vstoupil prostředník,který by na nás oba ruku položil!
Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.
lō yêš- bênênū mōwḵîaḥ; yāšêṯ yāḏōw ‘al- šənênū.
Job 9,34
Nech odníme odo mňa svoj prút, a nech ma nedesí jeho strach,
Nech sníme zo mňa svoju palicu i svoju hrôzu, aby ma nedesila;
kto jeho metlu odo mňa by oddialil, by hrôza z neho nedesila ma.
Nech odvráti odo mňa svoju palicu, nech ma nedesí jeho hrôza,
Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil,abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.
Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.
yāsêr mê‘ālay šiḇṭōw; wə’êmāṯōw, ’al- təḇa‘ăṯannî.
Job 9,35
vtedy budem hovoriť a nebudem sa ho báť, lebo nie je toho tak u mňa.
potom prehovorím a nebudem sa Ho báť, lebo so mnou nie je to tak.
Lež prehovorím, pred ním strach mať nebudem, bo moje veci sa tak nemajú.
potom prehovorím a nebudem sa ho báť, lebo môj prípad je iný.
To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach,se mnou to ale není tak!
Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.
’aḏabbərāh wəlō ’îrā’ennū; kî lō- ḵên ’ānōḵî, ‘immāḏî.
1Zase odpovedal Job a riekol:
2Áno, je pravda, viem, že je tak; lebo veď ako by mohol byť smrteľný človek spravedlivý pred silným Bohom?
3Keby sa chcel s ním pravotiť, neodpovie mu na jedno z tisíc.
4Je múdreho srdca a premocný v sile. Kde kedy sa zatvrdil niekto proti nemu a mal pokoj?!
5On, ktorý prenáša vrchy, a nevedia, že ich podvracia vo svojom hneve;
6ktorý pohybuje zem s jej miesta, takže sa trasie, a jej stĺpy sa chvejú;
7ktorý keď zakáže slnku, nevyjde, a zapečaťuje hviezdy;
8ktorý sám rozťahuje nebesia a šliape po výšinách mora;
9ktorý učinil Arktúra, Oriona a Kuriatka i komory juhu;
10ktorý činí veliké veci nevyzpytateľné a prepodivné a tak mnohé, že im neni počtu.
11Hľa, ide popri mne, a nevidím toho; ta ide pomimo, a ja ho nepozorujem.
12Hľa, jestli uchvatne, kto mu rozkáže, aby navrátil? Kto mu povie: Čo to robíš?
13Bôh neodvráti svojho hnevu; pod neho sa zohnú pomocníci Rahaba.
14A jako by som mu tedy ja mohol odpovedať, aké by som si vybral svoje slová, aby som mohol s ním hovoriť?!
15Ktorému, i keby som bol spravedlivý, neodpoviem; svojho sudcu budem pokorne prosiť o milosť.
16Keby som volal, a ozval by sa mi, neuveril by som, že uslyšal môj hlas,
17on, ktorý ma zdrtil víchricou a rozmnožil moje rany bez príčiny.
18Nedá mi oddýchnuť si, ale ma sýti horkosťami.
19Ak ide o silu mocného, riekne: Hľa, tu! Alebo ak o súd, povie: Kto mi stanoví deň?
20Keby som sa robil spravedlivým, odsúdia ma moje vlastné ústa, a keby bezúhonným, dokáže mi, že som prevrátený.
21Jestli aj som bezúhonný, neznám svojej duše; opovrhujem svojím životom.
22Je to jedno; preto hovorím: On ničí bezúhonného i bezbožného.
23Ak náhle usmrtí bičom, smeje sa zkúške nevinných.
24Zem býva vydaná do ruky bezbožného; zakrýva tvár jej sudcov. Ak nie on, kde kto je to tedy?
25A moje dni boly rýchlejšie ako bežec, utiekly; nevidely dobrého.
26Prebehly jako rýchle lode, jako keď sa orol vrhne na korisť.
27Ak poviem: Zabudnem na svoju žiaľbu, zanechám svoju smutnú tvár a poveselím sa;
28obávam sa všetkých svojich bolestí; viem, že ma neuznáš za nevinného.
29Ja budem len bezbožný; načože by som sa nadarmo unúval?!
30Keby som sa umyl hoci v snehovej vode a keby som očistil svoje ruky mydlom,
31i vtedy ma pohrúžiš do jamy, a bridkým ma učiní moje rúcho.
32Pretože Bôh nie je človekom ako ja, aby som mu odpovedal, aby sme vošli spolu v súd.
33Nieto nikoho, kto by rozsúdil medzi nami, kto by položil svoju ruku na nás na oboch.
34Nech odníme odo mňa svoj prút, a nech ma nedesí jeho strach,
35vtedy budem hovoriť a nebudem sa ho báť, lebo nie je toho tak u mňa.
1Nato sa Jób ujal slova a povedal:
2Dobre viem, že je to tak, ale ako môže byť človek spravodlivý pred Bohom?
3Ak sa chce súdiť s Ním, z tisíc otázok ani na jednu nedá odpoveď.
4Má múdre srdce a veľkú moc; kto sa Mu kedy vzoprel, a ostal bez trestu?
5Vrchy prekladá, a tie ani nevedia, že ich vo svojom hneve prevrátil.
6Do pohybu dáva zem z jej miesta, takže sa jej stĺpy otriasajú.
7On dá príkaz slnku a už nezažiari, a okolo hviezd kladie pečať.
8On sám rozprestrel nebesá a kráča po vysokých vlnách mora.
9On učinil Veľký voz i Orion, Plejády i súhvezdia južnej oblohy.
10Veľké, až nevyspytateľné veci činí, i bezpočetné divy.
11Prechádza popri mne, ja Ho však nevidím, keď ide okolo, ani Ho nezbadám.
12Ak uchváti, kto Ho v tom zavráti? Kto Mu smie povedať: Čo to robíš?
13Boh neodvráti svoj hnev, krčiť sa musia pred Ním pomocníci Rahaby.
14O čo menej Mu smiem odvrávať ja a voliť slová proti Nemu?
15Keby som bol aj v práve, nevedel by som odpovedať, svojho Sudcu by som mohol iba prosiť.
16Keby som volal, aby mi odpovedal, neverím, že počuje môj hlas.
17Ten, čo ma povíchricou kruší a bez príčiny množí moje rany,
18nedá mi pookriať na duchu, ale ma nasycuje trpkosťou.
19Ak ide o moc silného, tu je On; ak ide o súd, kto Ho predvolá?
20Ak som aj v práve, vlastné ústa ma obvinia, ak som aj nevinný, On ma vyhlási za vinného.
21Som nevinný, nestarám sa o svoju dušu, pohŕdam svojím životom.
22Preto si myslím: Všetko jedno, nevinnému i vinnému On strojí koniec.
23Keď Jeho bič náhle usmrcuje, vysmieva sa zo zúfalstva nevinných.
24Krajinu vydáva do rúk bezbožníka a zastiera oči jej sudcov. Ak je to nie On, kto je to teda?
25Moje dni utekajú rýchlejšie ako bežec, prchajú a nevidia nič dobré.
26Šinú sa ako lode z tŕstia, ako orol, ktorý sa vrhá na korisť.
27Ak si pomyslím: Zabudnem na svoj nárek, zanechám smutný výzor a rozveselím sa,
28ľakám sa všetkých svojich bolestí, viem, že ma ich nezbavíš.
29Ja budem uznaný vinným; načo sa márne namáhať?
30Keby som sa umyl aj v snehovej vode a lúhom očistil si dlane,
31i tak ma ponoríš do jamy, že sa i vlastným šatám budem hnusiť.
32Lebo On nie je človek ako ja, aby som Mu odpovedal: Poďme spolu na súd!
33Niet medzi nami rozhodcu, ktorý by položil ruku na nás oboch.
34Nech sníme zo mňa svoju palicu i svoju hrôzu, aby ma nedesila;
35potom prehovorím a nebudem sa Ho báť, lebo so mnou nie je to tak.
1Jób odpovedal:
2"Vskutku viem, že je to tak, že človek nie je v práve pred Bohom.
3Keby sa niekto chcel s ním pustiť do hádky, neodpovie mu ani na jedno z tisíca.
4Má múdru myseľ a silu mohutnú. Kto vzoprel sa mu už a zdravý vyviazol?!
5On nebadane vrchy prenáša a v rozhorlení ich poprehadzuje.
6Aj zemou pohne on z vlastného jej miesta, že sa jej stĺpy budú zachvievať.
7On zakáže slnku a nevyjde a pod pečaťou hviezdy zatvára.
8On samojeden rozostiera nebesá a prechádza sa po morských hlbinách.
9Voz stvoril Veľký, Orion takisto aj s Kuriatkami a juhu izbami.
10On robí veci preveľké, nesmierne, divy, ktorým počtu niet.
11Keď kol' mňa ide, ani si to nevšimnem, keď prešmykne sa, tiež ho nezbadám.
12Ak niečo schytí, kto mu v tom zabráni? A kto mu povie: "Čo to vystrájaš?"
13Boh však svoj hnev nijak nezdržiava a koria sa mu voje Potvory.
14Tým menej teda smiem s ním rokovať ja a proti nemu slová vyberať.
15Keď v práve som snáď, nedostanem odpoveď; len prosiť môžem svojho žalobcu.
16Keď oslovím ho, nechá ma hovoriť, že na môj hlas dbá, veriť nemôžem...
17On, čo ma zaraz kruší pre maličkosť a pre nič za nič mi rany rozmnoží,
18nedá môjmu duchu ani vydýchnuť si a nasycuje ma horkosťou.
19Ak o moc ide, on je najsilnejší, ak ide o súd, kto ho predvolá?!
20Keby som tvrdil, že som spravodlivý, vlastné ústa ma odsúdia, keby som nevinný robil sa, dokáže moju skazenosť.
21Či statočný som, ani to nepoznám, nuž opovrhujem svojím životom.
22Hej, povedal som: Všetko je už jedno, on nevinného so zlým zahubí!
23Ak náhle zájde voľakto pod bičom, on posmieva sa dobrých zúfalstvu.
24Ba kraj ak príde do rúk bezbožníka, on zrak jeho sudcov pozahaľuje. Ak on to nie je, kto by to bol teda?
25Dni rýchlejšie mi ako bežec utiekli a stratili sa, šťastie nezhliadli.
26Sťa člnok z tŕstia sa iba prekĺzli, ako keď orol zlieta na korisť.
27Ak pomyslím si: Na svoj nárek zabudnem, výzor si zmením, rozveselím sa;
28hneď naľakám sa všetkých svojich bolestí, lebo viem, že ma ich nezbavíš.
29Nuž ak som teda vinovatý (pred tebou), tak načo ešte mám sa namáhať?
30Hoc snehom seba poumýval by som a svoje ruky lúhom očistil,
31ty ma zas pohrúžiš do špiny, že vlastným šatom budem hnusiť sa.
32On nie je človek ako ja, by som mu povedal: Tak spolu sa pred súd postavme!
33Niet kto by mohol medzi nami rozsúdiť, kto na nás oboch ruku vložil by,
34kto jeho metlu odo mňa by oddialil, by hrôza z neho nedesila ma.
35Lež prehovorím, pred ním strach mať nebudem, bo moje veci sa tak nemajú.
1Nato Jób odpovedal takto:
2Pravdaže, viem, že je to tak, veď ako môže byť smrteľník spravodlivý pred Bohom?
3Ak sa mu zachce viesť s ním spor, z tisíc otázok mu neodpovie ani na jednu.
4On je múdry v srdci, odvážny a silný. Kto sa mu vzoprel a ostal celý?
5Prenáša hory, ony však nevedia, že to ich vo svojom hneve prevrátil,
6otriasa zemou, až sa pohne z miesta, chvejú sa jej stĺpy,
7prikazuje slnku, takže nevychádza, a hviezdy uzatvára pod pečať.
8On sám rozprestiera nebesia a kráča na morských vlnách,
9je tvorcom Veľkého voza aj Orióna, Plejád aj súhvezdí juhu.
10On koná také veľkolepé veci a nespočetné obdivuhodné skutky, že sa nedajú preskúmať.
11Tu prejde popri mne, ale ho nevidím, minie ma, ale ho nevnímam.
12Keď on niečo uchytí, kto mu v tom zabráni? Kto mu povie: Čo to robíš!?
13Boh neodvráti svoj hnev. Pred ním sa zhrbili aj pomáhači Rahaba,
14ako by som mu teda ja mohol odvrávať? Ako by som pred ním vyberal slová?
15Ani keby som bol spravodlivý, neodpovedal by som, len by som svojho Sudcu prosil o milosť.
16Keby som zavolal a on by aj odpovedal, neverím, že počúval môj hlas.
17Ten, ktorý ma búrkou mrzačí a bezdôvodne množí moje rany,
18vydýchnuť mi nedá, len horkými kúskami ma sýti.
19Pokiaľ ide o silu, tak on je nezdolný, ak ide o súd, kto ho tam predvolá?
20Hoci by som aj bol spravodlivý, moje vlastné ústa ma vyhlásia za vinného, aj keď som bezúhonný, ony to prekrútia.
21Som bezúhonný! O dušu mi nejde! Život sa mi protiví.
22Je mi to jedno. Preto som povedal: On aj bezúhonnému, aj bezbožnému chystá koniec.
23Keď bič niekoho v okamihu usmrtí, on sa z pokušenia nevinných len vysmieva.
24Krajina je vydaná do moci bezbožného, no on oči sudcom zakrýva. Ak nie on, tak kto teda?
25Moje dni sú rýchlejšie ako bežec, ušli a nič dobré nevideli.
26Prebehli ako člny z tŕstia, ako keď sa orol vrhne na korisť.
27Ak si poviem: Kiež zabudnem na svoje ponosy, vyhladím si tvár a usmejem sa,
28mám strach zo všetkých svojich útrap, lebo viem, že ma nenecháš bez trestu.
29Ja budem uznaný vinným, načo mi je táto márna námaha?
30Keby som sa umyl aj snehovo čistou vodou a ruky si očistil v lúhu,
31aj tak ma potopíš v jame, že sa mi zhnusia aj vlastné šaty.
32Ja predsa nie som mu roveň, aby som sa mohol ozvať: Poďme spolu na súd!
33Niet toho, kto by medzi nami rozhodol, kto by na oboch svoju ruku položil.
34Nech odvráti odo mňa svoju palicu, nech ma nedesí jeho hrôza,
35potom prehovorím a nebudem sa ho báť, lebo môj prípad je iný.
1Job na to řekl:
2„Vím, je to tak, jistě máš pravdu.Může snad člověk být před Bohem v právu?
3Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu,z tisíce otázek by nezodpověděl jednu.
4Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu –uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu?
5On hory přenáší, než se kdo naděje,poráží je, když hněvá se.
6I zemí z místa pohnout dokáže,tak že se třesou její pilíře.
7Řekne slunci, a nevyjde,svou pečetí hvězdy zakryje.
8On sám roztahuje nebesa,přes moře kráčí po vlnách.
9Učinil Oriona i Velký vůz,Plejády i souhvězdí na jihu.
10On koná věci veliké a tajemné,jeho zázraky jsou nesčetné.
11Když projde kolem, já ho nespatřím,půjde dál, i když to netuším.
12Když něco vezme, kdo mu zabrání?Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘
13Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá –před ním se musí sklonit i pomocníci netvora!
14Jak bych se tedy já před ním obhájil?Jak najdu slova, abych ho obvinil?
15Neobhájím se, i když jsem nevinný,u svého Soudce bych musel o milost žadonit.
16I kdyby se dostavil, když ho předvolám,nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.
17Rozdrtil by mě vichřicí,pro nic za nic by mé rány rozmnožil.
18Nenechal by mě ani nadechnout,nasytil by mě samou útrapou.
19Přemoci ho? Hle – je nejsilnější!Jít s ním na soud? Kdo ho předvolá?
20I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí;i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.
21Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží –už se mi nechce žít!
22Všechno je jedno, proto řekl jsem:On hubí bezúhonného spolu s bídákem!
23Když zhoubná rána náhle dopadne,zoufalství nevinných on se zasměje.
24Když země padne do rukou bídáka,zrak jejích soudců on sám zakrývá –a když ne on, kdo pak?
25Rychleji než běžec utekly mé dny,šťastné nebyly, teď jsou pryč.
26Jak rákosové čluny kolem propluly,jak orel řítící se za svou kořistí.
27Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem,zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘
28Jenže se děsím všech svých trápení –neosvobodíš mě, to dobře vím.
29Jsem předem odsouzen –proč bych se snažil zbytečně?
30I kdybych se ve sněhu vykoupal,i kdybych si dlaně louhoval,
31stejně mne shodíš do žumpy,že i svému plášti budu odporný.
32On není člověk jako já,abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.
33Kéž by mezi nás vstoupil prostředník,který by na nás oba ruku položil!
34Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil,abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.
35To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach,se mnou to ale není tak!
1Jób na to odpověděl:
2„Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?
3Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.
4On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?
5On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;
6zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.
7Slunci rozkáže – a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,
8sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln ,
9on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.
10Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
11Jde-li mimo mne, nevidím ho , míjí-li mě , ani ho nepostřehnu.
12Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘
13Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.
14Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?
15Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.
16A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.
17Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,
18ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.
19Má- li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?
20I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.
21Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.
22Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.
23A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.
24Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejích soudců; když ne on, kdo tedy?
25Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,
26prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.
27Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,
28hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.
29Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?
30I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,
31přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.
32On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.
33Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.
34Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.
35Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.
1wayya‘an ’îyōwḇ, wayyōmar.
2’āmənām yāḏa‘tî ḵî- ḵên; ūmah- yiṣdaq ’ĕnōwōš ‘im- ’êl.
3’im- yaḥpōṣ lārîḇ ‘immōw; lō- ya‘ănennū, ’aḥaṯ minnî- ’ālep̄.
4ḥăḵam lêḇāḇ wə’ammîṣ kōaḥ; mî- hiqšāh ’êlāw, wayyišlām.
5hamma‘tîq hārîm wəlō yāḏā‘ū; ’ăšer hăp̄āḵām bə’appōw.
6hammargîz ’ereṣ mimməqōwmāh; wə‘ammūḏehā, yiṯp̄allāṣūn
7hā’ōmêr laḥeres wəlō yizrāḥ; ūḇə‘aḏ kōwḵāḇîm yaḥtōm.
8nōṭeh šāmayim ləḇaddōw; wəḏōwrêḵ, ‘al- bāmoṯê yām.
9‘ōśeh- ‘āš kəsîl wəḵîmāh, wəḥaḏrê ṯêmān.
10‘ōśeh ḡəḏōlōwṯ ‘aḏ- ’ên ḥêqer; wənip̄lā’ōwṯ, ‘aḏ- ’ên mispār.
11hên ya‘ăḇōr ‘ālay wəlō ’er’eh; wəyaḥălōp̄, wəlō- ’āḇîn lōw.
12hên yaḥtōp̄ mî yəšîḇennū; mî- yōmar ’êlāw, mah- ta‘ăśeh.
13’ĕlōwah lō- yāšîḇ ’appōw; [taḥaṯōw ḵ] (taḥtāw q) ḥăḥū, ‘ōzərê rāhaḇ.
14’ap̄ kî- ’ānōḵî ’e‘ĕnennū; ’eḇḥărāh ḏəḇāray ‘immōw.
15’ăšer ’im- ṣāḏaqtî lō ’e‘ĕneh; limšōp̄əṭî, ’eṯḥannān.
16’im- qārāṯî wayya‘ănênî; lō- ’a’ămîn, kî- ya’ăzîn qōwlî.
17’ăšer- biś‘ārāh yəšūp̄ênî; wəhirbāh p̄əṣā‘ay ḥinnām.
18lō- yittənênî hāšêḇ rūḥî; kî yaśbi‘anî, mammərōrîm.
19’im- ləḵōaḥ ’ammîṣ hinnêh; wə’im- ləmišpāṭ, mî yōw‘îḏênî.
20’im- ’eṣdāq pî yaršî‘ênî; tām- ’ānî, wayya‘qəšênî.
21tām- ’ānî lō- ’êḏa‘ nap̄šî, ’em’as ḥayyāy.
22’aḥaṯ, hî ‘al- kên ’āmartî; tām wərāšā‘, hū məḵalleh.
23’imōšō- wṭ yāmîṯ piṯ’ōm; ləmassaṯ nəqîyim yil‘āḡ.
24’ereṣ nittənāh ḇəyaḏ- rāšā‘, pənê- šōp̄əṭehā yəḵasseh; ’im- lō ’êp̄ōw mî- hū.
25wəyāmay qallū minnî- rāṣ; bārəḥū, lō- rā’ū ṭōwḇāh.
26ḥāləp̄ū ‘im- ’onîyōwṯ ’êḇeh; kənešer, yāṭūś ‘ălê- ’ōḵel.
27’im- ’āmərî ’eškəḥāh śîḥî; ’e‘ezḇāh p̄ānay wə’aḇlîḡāh.
28yāḡōrətî ḵāl ‘aṣṣəḇōṯāy; yāḏa‘tî, kî- lō ṯənaqqênî.
29’ānōḵî ’eršā‘; lāmmāh- zeh, heḇel ’îḡā‘.
30’im- hiṯrāḥaṣtî [ḇəmōw ḵ] (ḇəmê- šāleḡ; q) wahăzikkōwṯî, bəḇōr kappāy.
31’āz baššaḥaṯ tiṭbəlênî; wəṯi‘ăḇūnî, śalmōwṯāy. kî- lō-
32’îš kāmōnî ’e‘ĕnennū; nāḇōw yaḥdāw, bammišpāṭ.
33lō yêš- bênênū mōwḵîaḥ; yāšêṯ yāḏōw ‘al- šənênū.
34yāsêr mê‘ālay šiḇṭōw; wə’êmāṯōw, ’al- təḇa‘ăṯannî.
35’aḏabbərāh wəlō ’îrā’ennū; kî lō- ḵên ’ānōḵî, ‘immāḏî.