Jób, 4. kapitola
Job 4,1
Na to odpovedal Elifaz Témanský a riekol:
Tu sa Elífaz Témanský ujal slova a povedal:
Tu prehovoril Temančan Elifaz a vravel:
Nato Elífaz z Témanu odpovedal takto:
Elifaz Temanský mu na to řekl:
Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
wayya‘an ’ĕlîp̄az hattêmānî, wayyōmar.
Job 4,2
Jestli sa pokúsime prehovoriť k tebe slovo, neunaví ťa to? Ale kto by sa aj mohol zdržať, aby nehovoril?!
Znesieš to, ak sa pokúsim hovoriť? Ale kto by sa vládal zdržať slov?
"Možno s tebou hovoriť? Veď skleslý si! Kto však mohol by sa zdržať slova?
Znesieš pokus o príhovor? Neunaví ťa to? Kto by sa však dokázal zdržať slov?
„Sneseš, když na tebe někdo promluví?Je těžké neříci vůbec nic.
„Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?
Job 4,3
Hľa, učieval si mnohých a zomdlené ruky si posilňoval;
Hľa, ty si mnohých poúčal a upevňoval si ochabnuté ruky.
Mnohých si zaiste poučoval, utužoval ochabnuté ruky,
Veď ty si mnohých poúčal a slabé ruky si posilňoval.
Sám přece dovedls mnohé poučit,pokleslým rukám jsi uměl dodat sil.
Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,
hinnêh yissartā rabbîm; wəyāḏayim rāp̄ōwṯ təḥazzêq.
Job 4,4
tvoje slová pozdvihovaly klesajúceho, a zmocňoval si kolená, ktoré sa nakláňaly od slabosti.
Kto sa potkýnal, toho dvíhali tvoje slová, a podlomené kolená si posilňoval.
posilňoval chvejúce sa nohy, obodroval slovom nestálych.
Tvoje slová stavali na nohy toho, kto sa potkol a podlamujúce sa kolená si upevňoval.
Tvá slova klopýtajícího zvedala,posiloval jsi podlomená kolena.
tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.
kōwōšêl yəqîmūn milleḵā; ūḇirkayim kōrə‘ōwṯ tə’ammêṣ.
Job 4,5
A keď teraz prišlo toto na teba, ťažko to nesieš; dotklo sa ťa, a si predesený.
Keď to teba teraz stíha, ty si zmorený, keď sa to teba dotýka, si zdesený.
Keď to prišlo na teba, mrzíš sa, keď sa ťa to dotklo, si skľúčený.
Nuž a teraz, keď to prišlo na teba, si netrpezlivý, dotklo sa ťa to a si vyľakaný.
Teď došlo na tebe – a neseš to těžce;tebe to zasáhlo, a děsíš se.
Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
Job 4,6
Či nebola tvoja bohabojnosť tvojou nádejou, tvojím očakávaním bezúhonnosť tvojich ciest?
Nedá ti dôveru tvoja bohabojnosť a nie ti je nádejou bezúhonnosť tvojich ciest?
Nádej v bázeň pred Bohom neskladáš už, na život dobrý nespoliehaš sa?
Vari ti tvoja zbožnosť nedovolí dúfať a dokonalosť tvojich ciest nedáva nádej?
Už není ti oporou zbožnost tvá?Tvá bezúhonnost už ti naději nedává?
Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
hălō yir’āṯəḵā kislāṯeḵā; tiqwāṯəḵā, wəṯōm dərāḵeḵā.
Job 4,7
Nože sa rozpomeň, kde ktorý nevinný kedy zahynul? Alebo kde boli kedy spravedliví vyhladení?
Rozpomeň sa, kto kedy nevinný zahynul a kde boli zničení čestní ľudia.
Len si spomeň: Nevinný var' zhynul? A či dobrí vyhubení boli?
Len sa rozpomeň, či niekto nevinný zahynul, a kde boli úprimní ľudia vykynožení?
Zhynul snad někdy nevinný?Vzpomeň si! Kde byli vyhlazeni poctiví?
Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?
zəḵār- nā, mî hū nāqî ’āḇāḏ; wə’êp̄ōh, yəšārîm niḵḥāḏū.
Job 4,8
Jako som vídal tých, ktorí orali neprávosť a siali trápenie, že to i žali.
Nakoľko som videl: tí, čo neprávosť orali a rozsievali biedu, museli ju aj žať.
Sám som videl, tí, čo orú zlobu, neprávosti sejú, tí ich zožnú aj.
Ako to ja vidím: tí, čo orú neprávosť a sejú trápenie, ich aj žnú.
Ti, kdo ořou zlo, pokud vím,ti, kdo rozsévají trápení, je sklízejí.
Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.
ka’ăšer rā’îṯî ḥōrəšê ’āwen; wəzōrə‘ê ‘āmāl yiqṣəruhū.
Job 4,9
Zahynuli od dychu Božieho a od ducha jeho hnevu zanikli.
Zhynú od dychu Božieho a zaniknú závanom Jeho hnevu.
Zahubí ich závan hnevu Pánovho, vietor jeho srdu ich znivočí.
Zhynú od Božieho dychu a vietor jeho hnevu s nimi skoncuje.
Dechem Božím zahynou,závanem jeho hněvu se rozplynou.
Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.
minnišmaṯ ’ĕlōwha yōḇêḏū; ūmêrūaḥ ’appōw yiḵlū.
Job 4,10
Revanie ľva a hlas ľvice umĺkne, a zuby ľvíčat bývajú vylámané;
Rev leva, hlas šelmy i zuby levíčat sa zlomia.
Leva rev, vysk levice (umĺknu hneď), zuby ich levíčat sa vylámu.
Levica reve, počuť leví hlas, ale zuby levíčat sú vylámané.
Lev umí řvát a šelma zavrčí,i lví tesáky se ale vylomí.
Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.
ša’ăḡaṯ ’aryêh wəqōwl šāḥal; wəšinnê ḵəp̄îrîm nittā‘ū.
Job 4,11
starý lev hynie, keď nieto koristi, a mláďatá ľvice sa rozpŕchnu.
Lev zhynie bez koristi, mláďatá levice sa rozpŕchnu.
Lev hynie, keď nieto koristi mladé levíčatá sa rozpŕchnu.
Starý lev hynie bez koristi a mláďatá levice sa rozutekali.
Bez kořisti pojde i silný lev,smečka lvíčat se rozprchne.
Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.
Job 4,12
Ale ku mne sa prikradlo slovo, a moje ucho pochytilo niečo málo z toho.
Slovo sa prikradlo ku mne, sluch môj začul z neho šepot.
Do sluchu mi slovo prišlo úchytkom, moje uši zachytili čosi...
No ku mne sa prikradlo slovo a moje ucho zachytilo jeho šepot.
Dostalo se mi tajné sdělení,ušima jsem jen šepot pochytil.
Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;
wə’êlay dāḇār yəḡunnāḇ; wattiqqaḥ ’āzənî, šêmeṣ menhū.
Job 4,13
V dumách, pochádzajúcich z nočných videní, keď pripáda hlboký spánok na ľudí,
V myšlienkach z nočných videní, keď tvrdý spánok padá na ľudí,
Raz dumal som v ľaku nočných preludov, keď na ľudí tuhý spánok chodí.
Pri dumaní o nočných videniach, keď padá na ľudí hlboký spánok,
Nočními vidinami byl jsem rozrušen,když lidi zmáhá těžký sen.
při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,
biś‘ippîm mêḥezyōnōwṯ lāyəlāh; binp̄ōl tardêmāh, ‘al- ’ănāšîm.
Job 4,14
nadišiel na mňa strach, a pochytilo ma trasenie, čo prestrašilo množstvo mojich kostí.
zachvátil ma strach i chvenie, všetky moje kosti zachveli sa strachom;
Strach a triaška prišli na mňa vzápätí, až mi rozochveli všetky kosti.
pochytili ma strach a triaška a naplnili hrôzou všetky moje kosti.
Strach mě přepadl, začal jsem se třást,do morku kostí děs mnou pronikal.
přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,
paḥaḏ qərā’anî ūrə‘āḏāh; wərōḇ ‘aṣmōwṯay hip̄ḥîḏ.
Job 4,15
Lebo nejaký duch prešiel popred moju tvár: dupkom vstaly vlasy na mojom tele.
vánok mi prebehol tvárou, zježili sa mi vlasy na tele.
A potom mi vietor zavial kolo tváre, na hlave mi vlasy dupkom vstávali.
Nejaký duch prešiel predo mnou, až sa mi chlpy na tele zježili.
Duch se mi tehdy mihnul před tváří,chlupy na těle se mi zježily.
když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.
wərūaḥ ‘al- pānay yaḥălōp̄; təsammêr, śa‘ăraṯ bəśārî.
Job 4,16
Zastál, ale som nepoznal jeho tvári, len nejaká podoba stála pred mojimi očima. Bolo ticho, a počul som nejaký hlas:
(Ktosi) zastal, nerozoznal som jeho výzor; pred mojím zrakom mihla sa postava, začul som tichučký hlas:
Zastal... Podobu jeho nepoznal som, pred zrakom mi stála dáka vidina, tichulinko hlas jej šepkať čul som:
Zastal, ale nepoznal som jeho zjav, podobu som mal pred očami. Bolo ticho, keď som začul hlas:
Zastavil se, podobu ale nešlo rozeznat,jen zjev jakýsi před mýma očima,pak šepot, když zaslechl jsem hlas:
Stanul – ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:
ya‘ămōḏ wəlō- ’akkîr mar’êhū, təmūnāh ləneḡeḏ ‘ênāy; dəmāmāh wāqōwl ’ešmā‘.
Job 4,17
Či je smrteľný človek spravedlivejší ako Bôh, alebo či je muž čistejší nad toho, ktorý ho učinil?
Či môže byť človek spravodlivý pred Bohom, a či je muž čistý pred svojím Tvorcom?
"Kto spravodlivý je v očiach Pána, kto pred svojím Tvorcom čistý je?"
Môže byť smrteľník spravodlivejší ako Boh a muž čistejší ako jeho Tvorca?
‚Copak je smrtelník v právu před Bohem?Je člověk čistý před svým Stvořitelem?
‚Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?‘
ha’ĕnōwōš mê’ĕlōwha yiṣdāq; ’im mê‘ōśêhū, yiṭhar- gāḇer.
Job 4,18
Hľa, neverí ani svojim sluhom a pri svojich anjeloch zistil nedostatok.
Veď svojim sluhom nedôveruje i svojim anjelom vytýka chyby.
Veď on svojim sluhom nedôveruje a na anjeloch chyby nachodí,
Keď sa ani na svojich sluhov nespolieha a svojich anjelov obviňuje z omylu,
Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá,dokonce i na andělích najde kaz.
Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,
hên ba‘ăḇāḏāw lō ya’ămîn; ūḇəmal’āḵāw, yāśîm tāholāh.
Job 4,19
A čo potom povedať o tých, ktorí bývajú v domoch z hliny, ktorých základ je založený na prachu?! Rozdrtia ich skôr ako moľa.
Tým viac obyvateľom hlinených domov, čo v prachu majú svoj základ; rozmliaždia ich skôr než mole;
tým skôr na tých, čo len v domoch z hliny sú, iba v prachu majú postať svoju, bývajú jak mole rozmliaždení.
o čo skôr tých, čo bývajú v domoch z hliny a základy majú v prachu. Rýchlejšie ako mole ich vykántria,
Co potom s těmi, kdo žijí v domech hliněných,jež mají v prachu základy?Rozmáčknout je lze snáze než mola,
tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola.
Job 4,20
Od rána do večera bývajú skrúšení; bez toho, že by si toho všímali, hynú na večnosť.
od rána do večera ich rozbijú; nik ani nezbadá, už hynú naveky!
Od svitania do mrku rozpadnú sa, ani netušia ako - navždy hynú.
bití sú od rána do večera, pre ľahostajnosť zahynú naveky!
drceni bývají od rána do večera.Bez povšimnutí navždy zahynou,
Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
mibbōqer lā‘ereḇ yukkattū; mibbəlî mêśîm, lāneṣaḥ yōḇêḏū.
Job 4,21
Či nejde ta s nimi aj ich sláva? Zomierajú, ale nie v múdrosti.
Zaiste, keď im vytrhnú stanové kolíky, umierajú, ale bez múdrosti.
Povrázky ich stanu im roztrhajú, musia zomrieť, no nie v múdrosti.
Vari nie je vytrhnutý ich stanový kolík? Zomierajú, ale bez múdrosti.
lano jejich stanu bude strženo,zemřou a moudří nebudou!‘
Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.
hălō- nissa‘ yiṯrām bām; yāmūṯū, wəlō ḇəḥāḵəmāh.
1Na to odpovedal Elifaz Témanský a riekol:
2Jestli sa pokúsime prehovoriť k tebe slovo, neunaví ťa to? Ale kto by sa aj mohol zdržať, aby nehovoril?!
3Hľa, učieval si mnohých a zomdlené ruky si posilňoval;
4tvoje slová pozdvihovaly klesajúceho, a zmocňoval si kolená, ktoré sa nakláňaly od slabosti.
5A keď teraz prišlo toto na teba, ťažko to nesieš; dotklo sa ťa, a si predesený.
6Či nebola tvoja bohabojnosť tvojou nádejou, tvojím očakávaním bezúhonnosť tvojich ciest?
7Nože sa rozpomeň, kde ktorý nevinný kedy zahynul? Alebo kde boli kedy spravedliví vyhladení?
8Jako som vídal tých, ktorí orali neprávosť a siali trápenie, že to i žali.
9Zahynuli od dychu Božieho a od ducha jeho hnevu zanikli.
10Revanie ľva a hlas ľvice umĺkne, a zuby ľvíčat bývajú vylámané;
11starý lev hynie, keď nieto koristi, a mláďatá ľvice sa rozpŕchnu.
12Ale ku mne sa prikradlo slovo, a moje ucho pochytilo niečo málo z toho.
13V dumách, pochádzajúcich z nočných videní, keď pripáda hlboký spánok na ľudí,
14nadišiel na mňa strach, a pochytilo ma trasenie, čo prestrašilo množstvo mojich kostí.
15Lebo nejaký duch prešiel popred moju tvár: dupkom vstaly vlasy na mojom tele.
16Zastál, ale som nepoznal jeho tvári, len nejaká podoba stála pred mojimi očima. Bolo ticho, a počul som nejaký hlas:
17Či je smrteľný človek spravedlivejší ako Bôh, alebo či je muž čistejší nad toho, ktorý ho učinil?
18Hľa, neverí ani svojim sluhom a pri svojich anjeloch zistil nedostatok.
19A čo potom povedať o tých, ktorí bývajú v domoch z hliny, ktorých základ je založený na prachu?! Rozdrtia ich skôr ako moľa.
20Od rána do večera bývajú skrúšení; bez toho, že by si toho všímali, hynú na večnosť.
21Či nejde ta s nimi aj ich sláva? Zomierajú, ale nie v múdrosti.
1Tu sa Elífaz Témanský ujal slova a povedal:
2Znesieš to, ak sa pokúsim hovoriť? Ale kto by sa vládal zdržať slov?
3Hľa, ty si mnohých poúčal a upevňoval si ochabnuté ruky.
4Kto sa potkýnal, toho dvíhali tvoje slová, a podlomené kolená si posilňoval.
5Keď to teba teraz stíha, ty si zmorený, keď sa to teba dotýka, si zdesený.
6Nedá ti dôveru tvoja bohabojnosť a nie ti je nádejou bezúhonnosť tvojich ciest?
7Rozpomeň sa, kto kedy nevinný zahynul a kde boli zničení čestní ľudia.
8Nakoľko som videl: tí, čo neprávosť orali a rozsievali biedu, museli ju aj žať.
9Zhynú od dychu Božieho a zaniknú závanom Jeho hnevu.
10Rev leva, hlas šelmy i zuby levíčat sa zlomia.
11Lev zhynie bez koristi, mláďatá levice sa rozpŕchnu.
12Slovo sa prikradlo ku mne, sluch môj začul z neho šepot.
13V myšlienkach z nočných videní, keď tvrdý spánok padá na ľudí,
14zachvátil ma strach i chvenie, všetky moje kosti zachveli sa strachom;
15vánok mi prebehol tvárou, zježili sa mi vlasy na tele.
16(Ktosi) zastal, nerozoznal som jeho výzor; pred mojím zrakom mihla sa postava, začul som tichučký hlas:
17Či môže byť človek spravodlivý pred Bohom, a či je muž čistý pred svojím Tvorcom?
18Veď svojim sluhom nedôveruje i svojim anjelom vytýka chyby.
19Tým viac obyvateľom hlinených domov, čo v prachu majú svoj základ; rozmliaždia ich skôr než mole;
20od rána do večera ich rozbijú; nik ani nezbadá, už hynú naveky!
21Zaiste, keď im vytrhnú stanové kolíky, umierajú, ale bez múdrosti.
1Tu prehovoril Temančan Elifaz a vravel:
2"Možno s tebou hovoriť? Veď skleslý si! Kto však mohol by sa zdržať slova?
3Mnohých si zaiste poučoval, utužoval ochabnuté ruky,
4posilňoval chvejúce sa nohy, obodroval slovom nestálych.
5Keď to prišlo na teba, mrzíš sa, keď sa ťa to dotklo, si skľúčený.
6Nádej v bázeň pred Bohom neskladáš už, na život dobrý nespoliehaš sa?
7Len si spomeň: Nevinný var' zhynul? A či dobrí vyhubení boli?
8Sám som videl, tí, čo orú zlobu, neprávosti sejú, tí ich zožnú aj.
9Zahubí ich závan hnevu Pánovho, vietor jeho srdu ich znivočí.
10Leva rev, vysk levice (umĺknu hneď), zuby ich levíčat sa vylámu.
11Lev hynie, keď nieto koristi mladé levíčatá sa rozpŕchnu.
12Do sluchu mi slovo prišlo úchytkom, moje uši zachytili čosi...
13Raz dumal som v ľaku nočných preludov, keď na ľudí tuhý spánok chodí.
14Strach a triaška prišli na mňa vzápätí, až mi rozochveli všetky kosti.
15A potom mi vietor zavial kolo tváre, na hlave mi vlasy dupkom vstávali.
16Zastal... Podobu jeho nepoznal som, pred zrakom mi stála dáka vidina, tichulinko hlas jej šepkať čul som:
17"Kto spravodlivý je v očiach Pána, kto pred svojím Tvorcom čistý je?"
18Veď on svojim sluhom nedôveruje a na anjeloch chyby nachodí,
19tým skôr na tých, čo len v domoch z hliny sú, iba v prachu majú postať svoju, bývajú jak mole rozmliaždení.
20Od svitania do mrku rozpadnú sa, ani netušia ako - navždy hynú.
21Povrázky ich stanu im roztrhajú, musia zomrieť, no nie v múdrosti.
1Nato Elífaz z Témanu odpovedal takto:
2Znesieš pokus o príhovor? Neunaví ťa to? Kto by sa však dokázal zdržať slov?
3Veď ty si mnohých poúčal a slabé ruky si posilňoval.
4Tvoje slová stavali na nohy toho, kto sa potkol a podlamujúce sa kolená si upevňoval.
5Nuž a teraz, keď to prišlo na teba, si netrpezlivý, dotklo sa ťa to a si vyľakaný.
6Vari ti tvoja zbožnosť nedovolí dúfať a dokonalosť tvojich ciest nedáva nádej?
7Len sa rozpomeň, či niekto nevinný zahynul, a kde boli úprimní ľudia vykynožení?
8Ako to ja vidím: tí, čo orú neprávosť a sejú trápenie, ich aj žnú.
9Zhynú od Božieho dychu a vietor jeho hnevu s nimi skoncuje.
10Levica reve, počuť leví hlas, ale zuby levíčat sú vylámané.
11Starý lev hynie bez koristi a mláďatá levice sa rozutekali.
12No ku mne sa prikradlo slovo a moje ucho zachytilo jeho šepot.
13Pri dumaní o nočných videniach, keď padá na ľudí hlboký spánok,
14pochytili ma strach a triaška a naplnili hrôzou všetky moje kosti.
15Nejaký duch prešiel predo mnou, až sa mi chlpy na tele zježili.
16Zastal, ale nepoznal som jeho zjav, podobu som mal pred očami. Bolo ticho, keď som začul hlas:
17Môže byť smrteľník spravodlivejší ako Boh a muž čistejší ako jeho Tvorca?
18Keď sa ani na svojich sluhov nespolieha a svojich anjelov obviňuje z omylu,
19o čo skôr tých, čo bývajú v domoch z hliny a základy majú v prachu. Rýchlejšie ako mole ich vykántria,
20bití sú od rána do večera, pre ľahostajnosť zahynú naveky!
21Vari nie je vytrhnutý ich stanový kolík? Zomierajú, ale bez múdrosti.
1Elifaz Temanský mu na to řekl:
2„Sneseš, když na tebe někdo promluví?Je těžké neříci vůbec nic.
3Sám přece dovedls mnohé poučit,pokleslým rukám jsi uměl dodat sil.
4Tvá slova klopýtajícího zvedala,posiloval jsi podlomená kolena.
5Teď došlo na tebe – a neseš to těžce;tebe to zasáhlo, a děsíš se.
6Už není ti oporou zbožnost tvá?Tvá bezúhonnost už ti naději nedává?
7Zhynul snad někdy nevinný?Vzpomeň si! Kde byli vyhlazeni poctiví?
8Ti, kdo ořou zlo, pokud vím,ti, kdo rozsévají trápení, je sklízejí.
9Dechem Božím zahynou,závanem jeho hněvu se rozplynou.
10Lev umí řvát a šelma zavrčí,i lví tesáky se ale vylomí.
11Bez kořisti pojde i silný lev,smečka lvíčat se rozprchne.
12Dostalo se mi tajné sdělení,ušima jsem jen šepot pochytil.
13Nočními vidinami byl jsem rozrušen,když lidi zmáhá těžký sen.
14Strach mě přepadl, začal jsem se třást,do morku kostí děs mnou pronikal.
15Duch se mi tehdy mihnul před tváří,chlupy na těle se mi zježily.
16Zastavil se, podobu ale nešlo rozeznat,jen zjev jakýsi před mýma očima,pak šepot, když zaslechl jsem hlas:
17‚Copak je smrtelník v právu před Bohem?Je člověk čistý před svým Stvořitelem?
18Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá,dokonce i na andělích najde kaz.
19Co potom s těmi, kdo žijí v domech hliněných,jež mají v prachu základy?Rozmáčknout je lze snáze než mola,
20drceni bývají od rána do večera.Bez povšimnutí navždy zahynou,
21lano jejich stanu bude strženo,zemřou a moudří nebudou!‘
1Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
2„Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?
3Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,
4tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.
5Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
6Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
7Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?
8Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.
9Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.
10Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.
11Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.
12Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;
13při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,
14přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,
15když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.
16Stanul – ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:
17‚Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?‘
18Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,
19tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola.
20Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
21Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.
1wayya‘an ’ĕlîp̄az hattêmānî, wayyōmar.
2hănissāh ḏāḇār ’êleḵā til’eh; wa‘ṣōr bəmillîn, mî yūḵāl.
3hinnêh yissartā rabbîm; wəyāḏayim rāp̄ōwṯ təḥazzêq.
4kōwōšêl yəqîmūn milleḵā; ūḇirkayim kōrə‘ōwṯ tə’ammêṣ.
5kî ‘attāh tāḇōw ’êleḵā wattêle; tigga‘ ‘āḏeḵā, wattibbāhêl.
6hălō yir’āṯəḵā kislāṯeḵā; tiqwāṯəḵā, wəṯōm dərāḵeḵā.
7zəḵār- nā, mî hū nāqî ’āḇāḏ; wə’êp̄ōh, yəšārîm niḵḥāḏū.
8ka’ăšer rā’îṯî ḥōrəšê ’āwen; wəzōrə‘ê ‘āmāl yiqṣəruhū.
9minnišmaṯ ’ĕlōwha yōḇêḏū; ūmêrūaḥ ’appōw yiḵlū.
10ša’ăḡaṯ ’aryêh wəqōwl šāḥal; wəšinnê ḵəp̄îrîm nittā‘ū.
11layiš ’ōḇêḏ mibbəlî- ṭārep̄; ūḇənê lāḇî, yiṯpārāḏū.
12wə’êlay dāḇār yəḡunnāḇ; wattiqqaḥ ’āzənî, šêmeṣ menhū.
13biś‘ippîm mêḥezyōnōwṯ lāyəlāh; binp̄ōl tardêmāh, ‘al- ’ănāšîm.
14paḥaḏ qərā’anî ūrə‘āḏāh; wərōḇ ‘aṣmōwṯay hip̄ḥîḏ.
15wərūaḥ ‘al- pānay yaḥălōp̄; təsammêr, śa‘ăraṯ bəśārî.
16ya‘ămōḏ wəlō- ’akkîr mar’êhū, təmūnāh ləneḡeḏ ‘ênāy; dəmāmāh wāqōwl ’ešmā‘.
17ha’ĕnōwōš mê’ĕlōwha yiṣdāq; ’im mê‘ōśêhū, yiṭhar- gāḇer.
18hên ba‘ăḇāḏāw lō ya’ămîn; ūḇəmal’āḵāw, yāśîm tāholāh.
19’ap̄ šōḵənê ḇāttê- ḥōmer, ’ăšer- be‘āp̄ār yəsōwḏām; yəḏakkə’ūm, lip̄nê- ‘āš.
20mibbōqer lā‘ereḇ yukkattū; mibbəlî mêśîm, lāneṣaḥ yōḇêḏū.
21hălō- nissa‘ yiṯrām bām; yāmūṯū, wəlō ḇəḥāḵəmāh.