Jób, 39. kapitola

Job 39,1
Či vieš čas rodenia kamzíkov? Pozoroval si azda svíjať sa jelenice, keď rodia?
Či vieš, kedy sa skalné kozy rodia? Či pozoruješ bolesti liahnutia sa jeleníc?
Vieš ty, kedy kozy skalné liahnu sa kedy lane vrhnú, spozoroval si?
Poznáš čas vrhu kozorožcov? Pozoruješ pôrodné bolesti jeleníc?
Víš snad, kdy rodí kamzíci?Bdíš nad laněmi, když sléhají?
Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí?
hăyāḏa‘tā, ‘êṯ leḏeṯ ya‘ălê- sāla‘; ḥōlêl ’ayyālōwṯ tišmōr.
Job 39,2
Či počítaš mesiace, ktoré vyplňujú? A či vieš čas ich pôrodu,
Počítaš mesiace ich brezivosti a poznáš čas, kedy vrhajú?
Jak sú dlho plné, čítaš mesiace, časy liahnutia ich poznáš takisto?
Počítaš mesiace, kým donosia mladé a poznáš čas ich vrhu?
Počítáš měsíce jejich březosti?Znáš čas, kdy mají porodit?
Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu,
tispōr yərāḥîm təmallenāh; wəyāḏa‘tā, ‘êṯ liḏtānāh.
Job 39,3
kedy sa skláňajú, rodia svoje mláďatá, odvrhujú svoje bolesti?
Skrčia sa, liahnu svoje mláďatá, zbavia sa svojich bôľov,
Ony sa len schúlia, mladé vypustia, ťaže pôrodnej sa takto pozbavia.
Schúlia sa, vrhnú mladé, bolesti sa zbavia.
Tehdy se skloní a mladé vrhají,přichází konec jejich bolestí.
jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají?
Job 39,4
Ich mladé silnejú; rastú na poli; vyjdú a viacej sa nevrátia.
ich mladé mocnejú, rastú na slobode, odídu a viac sa nevrátia.
Ich mladé silnejú, rastú na stepi, raz sa odtúlajú, k nim sa nevrátia.
Ich mláďatá mocnejú, voľne rastú, odbehnú a viac sa k nim nevrátia.
Jejich mladí pak venku nabírají sil,až jednou odběhnou a už se nevrátí.
Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí?
yaḥləmū ḇənêhem yirbū ḇabbār; yāṣə’ū, wəlō- šāḇū lāmōw.
Job 39,5
Kto pustil divého osla na slobodu, a sväzky toho divocha kto rozviazal?
Kto pustil zebru na slobodu, kto uvoľnil opraty divému oslovi,
Ktože slobodu dal oslu divému a kto onagrovi putá rozviazal,
Kto pustil divého osla na slobodu a kto rozviazal opraty stepnému oslovi?
Kdo divokého osla pustil na svobodu?Kdo jen to zvíře zbavil postrojů?
Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu,
mî- šillaḥ pere ḥāp̄əšî; ūmōsərōwṯ ‘ārōwḏ, mî p̄ittêaḥ.
Job 39,6
Ktorému som dal pustinu za jeho dom a za jeho príbytky slanú zem?
ktorému som step určil za domov a soľnú zem za príbytok?
ktorému ja dal som púšte za bydlo, za sídlisko jeho slanú krajinu?
Za domov som mu určil step a za príbytok soľnú pláň.
Dal jsem mu za domov pustou planinu,jeho příbytkem je solná poušť.
jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek?
’ăšer- śamtî ‘ărāḇāh ḇêṯōw; ūmiškənōwṯāw məlêḥāh.
Job 39,7
Smeje sa lomozu mesta; nečuje povyku pohoniča.
Zo zhonu mesta sa vysmieva a krik poháňača nečuje;
Z lomozu mesta on len sa vysmieva, na krik poháňača veľa nepodbá.
Ruch mesta je mu na smiech, krik pohoniča nepočúva,
Může se posmívat hlučícímu městu,nemusí poslouchat pokřik biřiců.
Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče,
yiśḥaq lahămōwn qiryāh; təšu’ōwṯ nōwḡêś, lō yišmā‘.
Job 39,8
To, čo najde na vrchoch, je jeho pašou, a vyhľadáva všetko, čo je zelené.
sliedi po vrchoch, po svojej pastve, a hľadá akúkoľvek zeleň.
Po kopcoch len snorí, svojich pasienkoch, kde zeleň dáka je, hľadá bedlivo.
na vrchoch sliedi po paši a vyhľadáva každú zeleň.
Co najde v kopcích, to má za pastvu,hledá si kdejakou zelenou bylinu.
na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni.
yəṯūr hārîm mir‘êhū; wə’aḥar kāl- yārōwq yiḏrōwōš.
Job 39,9
Či ti bude chcieť slúžiť jednorožec? Či bude nocovať pri tvojich jasliach?
Či ti chce slúžiť divý byvol, alebo nocovať pri tvojich jasliach?
Ochotne ti byvol službu vykoná, či bude pri tvojich jasliach nocovať?
Bude azda byvol ochotný slúžiť ti a strávi noc pri tvojich jasliach?
Bude ti buvol ochoten sloužit?Bude nocovat ve tvé stáji?
Bude ti chtít jednorožec sloužit či nocovat u tvého krmelce?
hăyōḇeh rêm ‘āḇəḏeḵā; ’im- yālîn, ‘al- ’ăḇūseḵā.
Job 39,10
Či pripriahneš jednorožca k brázde jeho povrazom? Či bude za tebou brániť údolia?
Či zapriahneš byvola v brázde povrazom, či pobráni za tebou doliny?
Môžeš na šiju mu vložiť opraty a bude za tebou brázdy vyrývať?
Priviažeš byvola povrazom, aby oral a v dolinách za tebou bránil?
Můžeš ho provazy udržet u brázdy?Bude za tebou orat v údolích?
Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet?
hăṯiqšār- rêm bəṯelem ‘ăḇōṯōw; ’im- yəśaddêḏ ‘ămāqîm ’aḥăreḵā.
Job 39,11
Či sa spoľahneš na neho preto, že má veľkú silu, a zanecháš na neho svoju prácu?
Dôveruješ mu, pretože má veľkú silu, a prenecháš mu svoju námahu?
Spoľahneš sa naňho, že je mohutný, môžeš naňho svoju prácu ponechať?
Vari sa spoľahneš na neho, lebo má veľkú silu a ponecháš mu svoju prácu?
Spolehneš na něj, když má tolik síly?Svěříš mu snad své úkoly?
Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce ?
hăṯiḇṭaḥ- bōw kî- raḇ kōḥōw; wəṯa‘ăzōḇ ’êlāw yəḡî‘eḵā.
Job 39,12
Či mu budeš veriť, že svezie tvoje semeno a sprace tvoje humno?
Veríš mu, že ti dovezie obilie a zhromaždí ho na tvoju holohumnicu?
Môžeš si byť istý, že sa vráti zas, že on na humno ti zrno dovezie?
Veríš mu, že ti obilie privezie a zhromaždí na holohumnici?
Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní,že shromáždí, cos vymlátil?
Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat?
hăṯa’ămîn bōw kî- [yāšūḇ ḵ] (yāšîḇ q) zar‘eḵā; wəḡārənəḵā ye’ĕsōp̄.
Job 39,13
Krýdlo pštrosov plesá. A istotne to nie je peruť ľútostného bociana ani perie!
Či krídlo pštrosice veselo trepoce, má snáď peruť a perie bociana?
Pštros má zasa krídla veľmi svižné ver' a perie má hybké, taktiež perute.
Krídlo pštrosice si veselo trepoce, nie je to však peruť ani perie bociana,
Pštrosice křídly radostně mává,jako by měla perutě s peřím čápa.
Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa;
kənap̄- rənānîm ne‘ĕlāsāh; ’im- ’eḇrāh, ḥăsîḏāh wənōṣāh.
Job 39,14
Pretože zanechá zemi svoje vajcia a liahnuc hreje ich na prachu
Lebo necháva na zemi svoje vajcia a dáva ich v piesku hriať.
Keď si on do zeme vajcia nakladie, potom si ich v piesku (telom) zahrieva,
lebo vajcia necháva na zemi a v prachu ich zohrieva,
Jenže svá vejce na zemi zanechává,aby se v písku zahřála.
svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu,
kî- ṯa‘ăzōḇ lā’āreṣ bêṣehā; wə‘al- ‘āp̄ār təḥammêm.
Job 39,15
a zabúda, že ich môže rozpučiť noha, alebo že ich môže zašliapať poľná zver.
Zabúda, že ich noha môže zadláviť a poľná zver rozmliaždiť!
zabúda, že noha ich tam rozšliape, aj divá zver ich tam môže rozdláviť.
zabúda, že ich noha môže rozšliapnuť a poľná zver zadláviť.
Nedbá, že je rozšlápne něčí noha,že je divá zvěř může rozdupat.
zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat.
wattiškaḥ kî- reḡel təzūrehā; wəḥayyaṯ haśśāḏeh təḏūšehā.
Job 39,16
Tvrde zaobchodí so svojimi mláďatami, jako keby neboly jeho, i keby jeho práca mala byť nadarmo, nestrachuje sa o ňu.
Tvrdo nakladá so svojimi mláďatami ako s nevlastnými, nemrzí ju, ak jej námaha je márna.
K mladým krutý býva jak by k nevlastným, že sa darmo trápi, to ho nemrzí.
So svojimi mláďatami zaobchádza tvrdo, akoby jej ani nepatrili, nebojí sa, že jej námaha vyjde nazmar.
Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla;že zmaří své úsilí, o to se nestará.
Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná.
hiqšîaḥ bānehā ləlō- lāh; lərîq yəḡî‘āh bəlî- p̄āḥaḏ.
Job 39,17
Pretože mu Bôh dal zabudnúť na múdrosť ani mu nedal podielu na rozumnosti.
Lebo Boh jej odoprel múdrosť, neudelil jej rozum.
To Boh pozbavil ho (všetkej) múdrosti a nedal mu podiel na rozumnosti.
Pretože Boh jej dal zabudnúť na múdrosť a nedal jej účasť na rozumnosti.
Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval,ani trochu rozumu jí zdědit nenechal.
Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti.
kî- hiššāh ’ĕlōwah ḥāḵmāh wəlō- ḥālaq lāh, babbînāh.
Job 39,18
V taký čas, keď zatrepoce krýdlami na výšine, vysmeje sa koňovi i jeho jazdcovi.
Ale ak sa zdvihne, vysmeje sa koňovi i jazdcovi na ňom.
Lež ak do výšky sa letom povznesie, vysmeje sa z koňa, z jazdca jeho tiež.
No len čo sa zdvihne a vyrazí, koňovi s jazdcom sa vysmeje.
Když ale vyskočí a do běhu se dá,koni i s jezdcem se může smát!
Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem.
Job 39,19
Či ty dáš koňovi silu? Či odeješ jeho šiju hrivou?
Ty dávaš silu koňovi a ty odievaš hrivou jeho šiju?
Ty to azda dávaš silu koňovi, šiju jeho hrivou priodievaš ty?
Azda si ty dal silu koňovi a zaodel si jeho šiju hrivou?
Jsi to ty, kdo dává sílu koni?Umíš mu hřívou šíji ozdobit?
Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou?
hăṯittên lassūs gəḇūrāh; hăṯalbîš ṣawwārōw ra‘māh.
Job 39,20
Či spôsobíš, že bude skákať sťa kobylka? Jeho nádherný frkot je strašný.
Ty mu dávaš skákať ako kobylke? Hrozný je jeho nádherný frkot.
Dávaš, aby skákal sťaby kobylka? Jak je hrozne hrdé jeho erdžanie!
Bude ti vari skákať ako kobylka? Jeho prudké fŕkanie pôsobí strach.
Necháš ho skákat jako luční kobylky?Jeho hrdé ržání bázeň nahání!
Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach,
həṯar‘îšennū kā’arbeh; hōwḏ naḥrōw ’êmāh.
Job 39,21
Jeho nohy hrabú na doline, a plesá vo svojej sile; ide von v ústrety zbrani.
Hrebie v údolí a teší sa; so silou vybehne proti pancieru.
Dupká po rovine, mocne vzpína sa, a potom sa proti zbraniam vyrúti.
Hrabe v údolí a teší sa, je plný sily a vytiahne proti zbroji.
Rozjařen silou divoce hrabe kopyty,už už vyrazit zbraním naproti.
v dolině hrabe nohama , rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům,
yaḥpərū ḇā‘êmeq wəyāśîś bəḵōaḥ; yêṣê, liqraṯ- nāšeq.
Job 39,22
Smeje sa strachu ani sa neľaká ani neustúpi pred mečom,
Vysmieva sa strachu, neľaká sa, pred mečom neustúpi.
Chichoce sa strachu, desu nepozná, pred taseným mečom neustúpi on.
Vysmieva sa strachu, nedá sa vyľakať, pred mečom neustúpi.
Směje se strachu, vůbec se nebojí,před mečem nechce o krok ustoupit.
vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací.
yiśḥaq ləp̄aḥaḏ wəlō yêḥāṯ; wəlō- yāšūḇ, mippənê- ḥāreḇ.
Job 39,23
hoci nad ním chreští túl, lesklá kopija a pika;
Rinčí na ňom tulec, hrot oštepu i kopije.
Len tak na ňom tulec zvučne hrkoce, kopija sa blýska, oštep takisto.
Tulec, blýskavá kopija a šíp na ňom hrkocú.
Po boku mu chřestí toulec se šípy,kopí a šavle se blýskají.
Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp,
‘ālāw tirneh ’ašpāh; lahaḇ ḥănîṯ wəḵîḏōwn.
Job 39,24
s hrmotom a s búrlivým hnevom hltá zem ani nepostojí s pokojom, lebo zavznel zvuk trúby.
S hrmotom a zúrením hrebie zem, nedá sa zadržať, keď zaznie trúby zvuk.
Bujný, nepokojný, sťaby hltal zem, zadržať sa nedá, keď roh zazneje.
Hlučne a zúrivo sa ženie po zemi, neobstojí, keď zaznie zvuk poľnice.
Chvěje se vzrušením, hltá dálky,když zazní polnice, nic ho nezdrží.
s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice,
bəra‘aš wərōḡez yəḡamme- ’āreṣ; wəlō- ya’ămîn, kî- qōwl šōwp̄ār.
Job 39,25
Kedykoľvek zatrúbi trúba, zarehoce, a zďaleka začuchá boj, hrmot kniežat a krik.
Keď zvrieskne trúba, zaerdží: Hi! Zďaleka zvetrí boj, povely vodcov a vojnový pokrik.
Keď poľnica zvrieskne, "Hihi!" zarehce a bitku zďaleka už on zavetrí, hromovanie vodcov, pokrik vojnový.
Pri zvuku rohu zaerdží a zďaleka vetrí boj, pokrik veliteľov a vojnovú vravu.
Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!‘pach bitvy zdálky ucítí,hřímání velitelů a všechen křik.
zařehtá, kdykoli polnice zazní , zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk.
bəḏê šōp̄ār yōmar he’āḥ, ūmêrāḥōwq yārîaḥ milḥāmāh; ra‘am rîm ūṯərū‘āh.
Job 39,26
Či je to z tvojho rozumu, že lieta jastrab, rozostrie svoje krýdla oproti juhu?
Či podľa tvojho rozumu vzlietne sokol a rozopne krídla smerom na juh?
Jastrab operí sa podľa tvojho umu, aby letel na juh, krídla rozvinul?
Podľa tvojho rozumu to azda sokol vzlieta a smerom na juh rozprestiera krídla?
Řídí se sokol tvým rozumem,když k letu na jih křídla rozestře?
Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu?
hămibbînāṯəḵā ya’ăḇer- nêṣ; yip̄rōś [kənāp̄ōw ḵ] (kənāp̄āw q) ləṯêmān. ’im- ‘al-
Job 39,27
Či na tvoj rozkaz vznáša sa orol a že na vysokom mieste kladie svoje hniezdo?
Či na tvoj povel zdvíha sa orol a vysoko si stavia svoje hniezdo?
Orol na tvoj rozkaz vzlietne do výšky, hniezdo postaví si veľmi vysoko?
To na tvoje slovo sa orol vysoko vznáša a vysoko si stavia hniezdo?
Vznese se orel na tvůj povel,aby si stavěl hnízdo ve výšce?
Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo?
Job 39,28
Prebýva na skale a hniezdi na výčnelku skaly, a to jako na hrade.
Na brale býva i hniezdi, na skalnom výbežku a na horskom končiari.
Na brale on sídli, tamtiež nocúva, na útese skalnom, jak by v pevnosti.
Na brale býva a hniezdi, na skalných výbežkoch má pevnosť.
Na skále bydlí, na ní nocuje,skalní útes mu hradem je.
Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě.
sela‘ yiškōn wəyiṯlōnān; ‘al- šen- sela‘, ūməṣūḏāh.
Job 39,29
Odtiaľ pátra po žrádle; jeho oči hľadia naďaleko.
Odtiaľ si vyhliadne potravu, jeho oči zďaleka ju zbadajú.
Stadiaľ vyhľadáva svoju potravu, takto jeho oči jastria do diaľky.
Potravu odtiaľ vyhľadáva, jeho oči ďaleko dovidia.
Odtud se rozhlíží za pokrmem,očima hledí do dálek.
Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči.
miššām ḥāp̄ar- ’ōḵel; ləmêrāḥōwq, ‘ênāw yabbîṭū.
Job 39,30
A jeho mláďatá strebú krv. Kde sú nejakí pobití, tam je aj on.
Jeho mladé strebú krv, a kde sú pobití, tam je aj on.
Krv si posrkujú jeho mláďatá, zdochliny kde jesto, tam je aj on hneď."
Jeho mláďatá vyciciavajú krv a tam, kde sú mŕtvoly, je aj on.
Jeho mláďata chtějí hltat krev;kde jsou mrtvoly, tam je hned!“
Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skolení, tam je i on.“
[wə’ep̄rōḥōw ḵ] (wə’ep̄rōḥāw q) yə‘al‘ū- ḏām; ūḇa’ăšer ḥălālîm, šām hū. p̄
1Či vieš čas rodenia kamzíkov? Pozoroval si azda svíjať sa jelenice, keď rodia? 2Či počítaš mesiace, ktoré vyplňujú? A či vieš čas ich pôrodu, 3kedy sa skláňajú, rodia svoje mláďatá, odvrhujú svoje bolesti? 4Ich mladé silnejú; rastú na poli; vyjdú a viacej sa nevrátia. 5Kto pustil divého osla na slobodu, a sväzky toho divocha kto rozviazal? 6Ktorému som dal pustinu za jeho dom a za jeho príbytky slanú zem? 7Smeje sa lomozu mesta; nečuje povyku pohoniča. 8To, čo najde na vrchoch, je jeho pašou, a vyhľadáva všetko, čo je zelené. 9Či ti bude chcieť slúžiť jednorožec? Či bude nocovať pri tvojich jasliach? 10Či pripriahneš jednorožca k brázde jeho povrazom? Či bude za tebou brániť údolia? 11Či sa spoľahneš na neho preto, že má veľkú silu, a zanecháš na neho svoju prácu? 12Či mu budeš veriť, že svezie tvoje semeno a sprace tvoje humno? 13Krýdlo pštrosov plesá. A istotne to nie je peruť ľútostného bociana ani perie! 14Pretože zanechá zemi svoje vajcia a liahnuc hreje ich na prachu 15a zabúda, že ich môže rozpučiť noha, alebo že ich môže zašliapať poľná zver. 16Tvrde zaobchodí so svojimi mláďatami, jako keby neboly jeho, i keby jeho práca mala byť nadarmo, nestrachuje sa o ňu.
17Pretože mu Bôh dal zabudnúť na múdrosť ani mu nedal podielu na rozumnosti. 18V taký čas, keď zatrepoce krýdlami na výšine, vysmeje sa koňovi i jeho jazdcovi. 19Či ty dáš koňovi silu? Či odeješ jeho šiju hrivou? 20Či spôsobíš, že bude skákať sťa kobylka? Jeho nádherný frkot je strašný. 21Jeho nohy hrabú na doline, a plesá vo svojej sile; ide von v ústrety zbrani. 22Smeje sa strachu ani sa neľaká ani neustúpi pred mečom, 23hoci nad ním chreští túl, lesklá kopija a pika; 24s hrmotom a s búrlivým hnevom hltá zem ani nepostojí s pokojom, lebo zavznel zvuk trúby. 25Kedykoľvek zatrúbi trúba, zarehoce, a zďaleka začuchá boj, hrmot kniežat a krik. 26Či je to z tvojho rozumu, že lieta jastrab, rozostrie svoje krýdla oproti juhu? 27Či na tvoj rozkaz vznáša sa orol a že na vysokom mieste kladie svoje hniezdo? 28Prebýva na skale a hniezdi na výčnelku skaly, a to jako na hrade. 29Odtiaľ pátra po žrádle; jeho oči hľadia naďaleko. 30A jeho mláďatá strebú krv. Kde sú nejakí pobití, tam je aj on.
1Či vieš, kedy sa skalné kozy rodia? Či pozoruješ bolesti liahnutia sa jeleníc? 2Počítaš mesiace ich brezivosti a poznáš čas, kedy vrhajú? 3Skrčia sa, liahnu svoje mláďatá, zbavia sa svojich bôľov, 4ich mladé mocnejú, rastú na slobode, odídu a viac sa nevrátia. 5Kto pustil zebru na slobodu, kto uvoľnil opraty divému oslovi, 6ktorému som step určil za domov a soľnú zem za príbytok? 7Zo zhonu mesta sa vysmieva a krik poháňača nečuje; 8sliedi po vrchoch, po svojej pastve, a hľadá akúkoľvek zeleň. 9Či ti chce slúžiť divý byvol, alebo nocovať pri tvojich jasliach? 10Či zapriahneš byvola v brázde povrazom, či pobráni za tebou doliny? 11Dôveruješ mu, pretože má veľkú silu, a prenecháš mu svoju námahu? 12Veríš mu, že ti dovezie obilie a zhromaždí ho na tvoju holohumnicu? 13Či krídlo pštrosice veselo trepoce, má snáď peruť a perie bociana? 14Lebo necháva na zemi svoje vajcia a dáva ich v piesku hriať. 15Zabúda, že ich noha môže zadláviť a poľná zver rozmliaždiť! 16Tvrdo nakladá so svojimi mláďatami ako s nevlastnými, nemrzí ju, ak jej námaha je márna.
17Lebo Boh jej odoprel múdrosť, neudelil jej rozum. 18Ale ak sa zdvihne, vysmeje sa koňovi i jazdcovi na ňom. 19Ty dávaš silu koňovi a ty odievaš hrivou jeho šiju? 20Ty mu dávaš skákať ako kobylke? Hrozný je jeho nádherný frkot. 21Hrebie v údolí a teší sa; so silou vybehne proti pancieru. 22Vysmieva sa strachu, neľaká sa, pred mečom neustúpi. 23Rinčí na ňom tulec, hrot oštepu i kopije. 24S hrmotom a zúrením hrebie zem, nedá sa zadržať, keď zaznie trúby zvuk. 25Keď zvrieskne trúba, zaerdží: Hi! Zďaleka zvetrí boj, povely vodcov a vojnový pokrik. 26Či podľa tvojho rozumu vzlietne sokol a rozopne krídla smerom na juh? 27Či na tvoj povel zdvíha sa orol a vysoko si stavia svoje hniezdo? 28Na brale býva i hniezdi, na skalnom výbežku a na horskom končiari. 29Odtiaľ si vyhliadne potravu, jeho oči zďaleka ju zbadajú. 30Jeho mladé strebú krv, a kde sú pobití, tam je aj on.
1Vieš ty, kedy kozy skalné liahnu sa kedy lane vrhnú, spozoroval si? 2Jak sú dlho plné, čítaš mesiace, časy liahnutia ich poznáš takisto? 3Ony sa len schúlia, mladé vypustia, ťaže pôrodnej sa takto pozbavia. 4Ich mladé silnejú, rastú na stepi, raz sa odtúlajú, k nim sa nevrátia. 5Ktože slobodu dal oslu divému a kto onagrovi putá rozviazal, 6ktorému ja dal som púšte za bydlo, za sídlisko jeho slanú krajinu? 7Z lomozu mesta on len sa vysmieva, na krik poháňača veľa nepodbá. 8Po kopcoch len snorí, svojich pasienkoch, kde zeleň dáka je, hľadá bedlivo. 9Ochotne ti byvol službu vykoná, či bude pri tvojich jasliach nocovať? 10Môžeš na šiju mu vložiť opraty a bude za tebou brázdy vyrývať? 11Spoľahneš sa naňho, že je mohutný, môžeš naňho svoju prácu ponechať? 12Môžeš si byť istý, že sa vráti zas, že on na humno ti zrno dovezie? 13Pštros má zasa krídla veľmi svižné ver' a perie má hybké, taktiež perute. 14Keď si on do zeme vajcia nakladie, potom si ich v piesku (telom) zahrieva, 15zabúda, že noha ich tam rozšliape, aj divá zver ich tam môže rozdláviť. 16K mladým krutý býva jak by k nevlastným, že sa darmo trápi, to ho nemrzí.
17To Boh pozbavil ho (všetkej) múdrosti a nedal mu podiel na rozumnosti. 18Lež ak do výšky sa letom povznesie, vysmeje sa z koňa, z jazdca jeho tiež. 19Ty to azda dávaš silu koňovi, šiju jeho hrivou priodievaš ty? 20Dávaš, aby skákal sťaby kobylka? Jak je hrozne hrdé jeho erdžanie! 21Dupká po rovine, mocne vzpína sa, a potom sa proti zbraniam vyrúti. 22Chichoce sa strachu, desu nepozná, pred taseným mečom neustúpi on. 23Len tak na ňom tulec zvučne hrkoce, kopija sa blýska, oštep takisto. 24Bujný, nepokojný, sťaby hltal zem, zadržať sa nedá, keď roh zazneje. 25Keď poľnica zvrieskne, "Hihi!" zarehce a bitku zďaleka už on zavetrí, hromovanie vodcov, pokrik vojnový. 26Jastrab operí sa podľa tvojho umu, aby letel na juh, krídla rozvinul? 27Orol na tvoj rozkaz vzlietne do výšky, hniezdo postaví si veľmi vysoko? 28Na brale on sídli, tamtiež nocúva, na útese skalnom, jak by v pevnosti. 29Stadiaľ vyhľadáva svoju potravu, takto jeho oči jastria do diaľky. 30Krv si posrkujú jeho mláďatá, zdochliny kde jesto, tam je aj on hneď."
1Poznáš čas vrhu kozorožcov? Pozoruješ pôrodné bolesti jeleníc? 2Počítaš mesiace, kým donosia mladé a poznáš čas ich vrhu? 3Schúlia sa, vrhnú mladé, bolesti sa zbavia. 4Ich mláďatá mocnejú, voľne rastú, odbehnú a viac sa k nim nevrátia. 5Kto pustil divého osla na slobodu a kto rozviazal opraty stepnému oslovi? 6Za domov som mu určil step a za príbytok soľnú pláň. 7Ruch mesta je mu na smiech, krik pohoniča nepočúva, 8na vrchoch sliedi po paši a vyhľadáva každú zeleň. 9Bude azda byvol ochotný slúžiť ti a strávi noc pri tvojich jasliach? 10Priviažeš byvola povrazom, aby oral a v dolinách za tebou bránil? 11Vari sa spoľahneš na neho, lebo má veľkú silu a ponecháš mu svoju prácu? 12Veríš mu, že ti obilie privezie a zhromaždí na holohumnici? 13Krídlo pštrosice si veselo trepoce, nie je to však peruť ani perie bociana, 14lebo vajcia necháva na zemi a v prachu ich zohrieva, 15zabúda, že ich noha môže rozšliapnuť a poľná zver zadláviť. 16So svojimi mláďatami zaobchádza tvrdo, akoby jej ani nepatrili, nebojí sa, že jej námaha vyjde nazmar.
17Pretože Boh jej dal zabudnúť na múdrosť a nedal jej účasť na rozumnosti. 18No len čo sa zdvihne a vyrazí, koňovi s jazdcom sa vysmeje. 19Azda si ty dal silu koňovi a zaodel si jeho šiju hrivou? 20Bude ti vari skákať ako kobylka? Jeho prudké fŕkanie pôsobí strach. 21Hrabe v údolí a teší sa, je plný sily a vytiahne proti zbroji. 22Vysmieva sa strachu, nedá sa vyľakať, pred mečom neustúpi. 23Tulec, blýskavá kopija a šíp na ňom hrkocú. 24Hlučne a zúrivo sa ženie po zemi, neobstojí, keď zaznie zvuk poľnice. 25Pri zvuku rohu zaerdží a zďaleka vetrí boj, pokrik veliteľov a vojnovú vravu. 26Podľa tvojho rozumu to azda sokol vzlieta a smerom na juh rozprestiera krídla? 27To na tvoje slovo sa orol vysoko vznáša a vysoko si stavia hniezdo? 28Na brale býva a hniezdi, na skalných výbežkoch má pevnosť. 29Potravu odtiaľ vyhľadáva, jeho oči ďaleko dovidia. 30Jeho mláďatá vyciciavajú krv a tam, kde sú mŕtvoly, je aj on.
1Víš snad, kdy rodí kamzíci?Bdíš nad laněmi, když sléhají? 2Počítáš měsíce jejich březosti?Znáš čas, kdy mají porodit? 3Tehdy se skloní a mladé vrhají,přichází konec jejich bolestí. 4Jejich mladí pak venku nabírají sil,až jednou odběhnou a už se nevrátí. 5Kdo divokého osla pustil na svobodu?Kdo jen to zvíře zbavil postrojů? 6Dal jsem mu za domov pustou planinu,jeho příbytkem je solná poušť. 7Může se posmívat hlučícímu městu,nemusí poslouchat pokřik biřiců. 8Co najde v kopcích, to má za pastvu,hledá si kdejakou zelenou bylinu. 9Bude ti buvol ochoten sloužit?Bude nocovat ve tvé stáji? 10Můžeš ho provazy udržet u brázdy?Bude za tebou orat v údolích? 11Spolehneš na něj, když má tolik síly?Svěříš mu snad své úkoly? 12Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní,že shromáždí, cos vymlátil? 13Pštrosice křídly radostně mává,jako by měla perutě s peřím čápa. 14Jenže svá vejce na zemi zanechává,aby se v písku zahřála. 15Nedbá, že je rozšlápne něčí noha,že je divá zvěř může rozdupat. 16Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla;že zmaří své úsilí, o to se nestará.
17Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval,ani trochu rozumu jí zdědit nenechal. 18Když ale vyskočí a do běhu se dá,koni i s jezdcem se může smát! 19Jsi to ty, kdo dává sílu koni?Umíš mu hřívou šíji ozdobit? 20Necháš ho skákat jako luční kobylky?Jeho hrdé ržání bázeň nahání! 21Rozjařen silou divoce hrabe kopyty,už už vyrazit zbraním naproti. 22Směje se strachu, vůbec se nebojí,před mečem nechce o krok ustoupit. 23Po boku mu chřestí toulec se šípy,kopí a šavle se blýskají. 24Chvěje se vzrušením, hltá dálky,když zazní polnice, nic ho nezdrží. 25Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!‘pach bitvy zdálky ucítí,hřímání velitelů a všechen křik. 26Řídí se sokol tvým rozumem,když k letu na jih křídla rozestře? 27Vznese se orel na tvůj povel,aby si stavěl hnízdo ve výšce? 28Na skále bydlí, na ní nocuje,skalní útes mu hradem je. 29Odtud se rozhlíží za pokrmem,očima hledí do dálek. 30Jeho mláďata chtějí hltat krev;kde jsou mrtvoly, tam je hned!“
1Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí? 2Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu, 3jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají? 4Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí? 5Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu, 6jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek? 7Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče, 8na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni. 9Bude ti chtít jednorožec sloužit či nocovat u tvého krmelce? 10Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet? 11Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce ? 12Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat? 13Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa; 14svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu, 15zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat. 16Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná.
17Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti. 18Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem. 19Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou? 20Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach, 21v dolině hrabe nohama , rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům, 22vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací. 23Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp, 24s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice, 25zařehtá, kdykoli polnice zazní , zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk. 26Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu? 27Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo? 28Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě. 29Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči. 30Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skolení, tam je i on.“
1hăyāḏa‘tā, ‘êṯ leḏeṯ ya‘ălê- sāla‘; ḥōlêl ’ayyālōwṯ tišmōr. 2tispōr yərāḥîm təmallenāh; wəyāḏa‘tā, ‘êṯ liḏtānāh. 3tiḵra‘nāh yalḏêhen təp̄allaḥnāh; ḥeḇlêhem təšallaḥnāh. 4yaḥləmū ḇənêhem yirbū ḇabbār; yāṣə’ū, wəlō- šāḇū lāmōw. 5mî- šillaḥ pere ḥāp̄əšî; ūmōsərōwṯ ‘ārōwḏ, mî p̄ittêaḥ. 6’ăšer- śamtî ‘ărāḇāh ḇêṯōw; ūmiškənōwṯāw məlêḥāh. 7yiśḥaq lahămōwn qiryāh; təšu’ōwṯ nōwḡêś, lō yišmā‘. 8yəṯūr hārîm mir‘êhū; wə’aḥar kāl- yārōwq yiḏrōwōš. 9hăyōḇeh rêm ‘āḇəḏeḵā; ’im- yālîn, ‘al- ’ăḇūseḵā. 10hăṯiqšār- rêm bəṯelem ‘ăḇōṯōw; ’im- yəśaddêḏ ‘ămāqîm ’aḥăreḵā. 11hăṯiḇṭaḥ- bōw kî- raḇ kōḥōw; wəṯa‘ăzōḇ ’êlāw yəḡî‘eḵā. 12hăṯa’ămîn bōw kî- [yāšūḇ ḵ] (yāšîḇ q) zar‘eḵā; wəḡārənəḵā ye’ĕsōp̄. 13kənap̄- rənānîm ne‘ĕlāsāh; ’im- ’eḇrāh, ḥăsîḏāh wənōṣāh. 14kî- ṯa‘ăzōḇ lā’āreṣ bêṣehā; wə‘al- ‘āp̄ār təḥammêm. 15wattiškaḥ kî- reḡel təzūrehā; wəḥayyaṯ haśśāḏeh təḏūšehā. 16hiqšîaḥ bānehā ləlō- lāh; lərîq yəḡî‘āh bəlî- p̄āḥaḏ.
17kî- hiššāh ’ĕlōwah ḥāḵmāh wəlō- ḥālaq lāh, babbînāh. 18kā‘êṯ bammārōwm tamrî; tiśḥaq lassūs, ūlərōḵəḇōw. 19hăṯittên lassūs gəḇūrāh; hăṯalbîš ṣawwārōw ra‘māh. 20həṯar‘îšennū kā’arbeh; hōwḏ naḥrōw ’êmāh. 21yaḥpərū ḇā‘êmeq wəyāśîś bəḵōaḥ; yêṣê, liqraṯ- nāšeq. 22yiśḥaq ləp̄aḥaḏ wəlō yêḥāṯ; wəlō- yāšūḇ, mippənê- ḥāreḇ. 23‘ālāw tirneh ’ašpāh; lahaḇ ḥănîṯ wəḵîḏōwn. 24bəra‘aš wərōḡez yəḡamme- ’āreṣ; wəlō- ya’ămîn, kî- qōwl šōwp̄ār. 25bəḏê šōp̄ār yōmar he’āḥ, ūmêrāḥōwq yārîaḥ milḥāmāh; ra‘am rîm ūṯərū‘āh. 26hămibbînāṯəḵā ya’ăḇer- nêṣ; yip̄rōś [kənāp̄ōw ḵ] (kənāp̄āw q) ləṯêmān. ’im- ‘al- 27pîḵā yaḡbîah nāšer; wəḵî, yārîm qinnōw. 28sela‘ yiškōn wəyiṯlōnān; ‘al- šen- sela‘, ūməṣūḏāh. 29miššām ḥāp̄ar- ’ōḵel; ləmêrāḥōwq, ‘ênāw yabbîṭū. 30[wə’ep̄rōḥōw ḵ] (wə’ep̄rōḥāw q) yə‘al‘ū- ḏām; ūḇa’ăšer ḥălālîm, šām hū. p̄