1Či vieš čas rodenia kamzíkov? Pozoroval si azda svíjať sa jelenice, keď rodia? 2Či počítaš mesiace, ktoré vyplňujú? A či vieš čas ich pôrodu, 3kedy sa skláňajú, rodia svoje mláďatá, odvrhujú svoje bolesti? 4Ich mladé silnejú; rastú na poli; vyjdú a viacej sa nevrátia. 5Kto pustil divého osla na slobodu, a sväzky toho divocha kto rozviazal? 6Ktorému som dal pustinu za jeho dom a za jeho príbytky slanú zem? 7Smeje sa lomozu mesta; nečuje povyku pohoniča. 8To, čo najde na vrchoch, je jeho pašou, a vyhľadáva všetko, čo je zelené. 9Či ti bude chcieť slúžiť jednorožec? Či bude nocovať pri tvojich jasliach? 10Či pripriahneš jednorožca k brázde jeho povrazom? Či bude za tebou brániť údolia? 11Či sa spoľahneš na neho preto, že má veľkú silu, a zanecháš na neho svoju prácu? 12Či mu budeš veriť, že svezie tvoje semeno a sprace tvoje humno? 13Krýdlo pštrosov plesá. A istotne to nie je peruť ľútostného bociana ani perie! 14Pretože zanechá zemi svoje vajcia a liahnuc hreje ich na prachu 15a zabúda, že ich môže rozpučiť noha, alebo že ich môže zašliapať poľná zver. 16Tvrde zaobchodí so svojimi mláďatami, jako keby neboly jeho, i keby jeho práca mala byť nadarmo, nestrachuje sa o ňu.

1Či vieš, kedy sa skalné kozy rodia? Či pozoruješ bolesti liahnutia sa jeleníc? 2Počítaš mesiace ich brezivosti a poznáš čas, kedy vrhajú? 3Skrčia sa, liahnu svoje mláďatá, zbavia sa svojich bôľov, 4ich mladé mocnejú, rastú na slobode, odídu a viac sa nevrátia. 5Kto pustil zebru na slobodu, kto uvoľnil opraty divému oslovi, 6ktorému som step určil za domov a soľnú zem za príbytok? 7Zo zhonu mesta sa vysmieva a krik poháňača nečuje; 8sliedi po vrchoch, po svojej pastve, a hľadá akúkoľvek zeleň. 9Či ti chce slúžiť divý byvol, alebo nocovať pri tvojich jasliach? 10Či zapriahneš byvola v brázde povrazom, či pobráni za tebou doliny? 11Dôveruješ mu, pretože má veľkú silu, a prenecháš mu svoju námahu? 12Veríš mu, že ti dovezie obilie a zhromaždí ho na tvoju holohumnicu? 13Či krídlo pštrosice veselo trepoce, má snáď peruť a perie bociana? 14Lebo necháva na zemi svoje vajcia a dáva ich v piesku hriať. 15Zabúda, že ich noha môže zadláviť a poľná zver rozmliaždiť! 16Tvrdo nakladá so svojimi mláďatami ako s nevlastnými, nemrzí ju, ak jej námaha je márna.

1Vieš ty, kedy kozy skalné liahnu sa kedy lane vrhnú, spozoroval si? 2Jak sú dlho plné, čítaš mesiace, časy liahnutia ich poznáš takisto? 3Ony sa len schúlia, mladé vypustia, ťaže pôrodnej sa takto pozbavia. 4Ich mladé silnejú, rastú na stepi, raz sa odtúlajú, k nim sa nevrátia. 5Ktože slobodu dal oslu divému a kto onagrovi putá rozviazal, 6ktorému ja dal som púšte za bydlo, za sídlisko jeho slanú krajinu? 7Z lomozu mesta on len sa vysmieva, na krik poháňača veľa nepodbá. 8Po kopcoch len snorí, svojich pasienkoch, kde zeleň dáka je, hľadá bedlivo. 9Ochotne ti byvol službu vykoná, či bude pri tvojich jasliach nocovať? 10Môžeš na šiju mu vložiť opraty a bude za tebou brázdy vyrývať? 11Spoľahneš sa naňho, že je mohutný, môžeš naňho svoju prácu ponechať? 12Môžeš si byť istý, že sa vráti zas, že on na humno ti zrno dovezie? 13Pštros má zasa krídla veľmi svižné ver' a perie má hybké, taktiež perute. 14Keď si on do zeme vajcia nakladie, potom si ich v piesku (telom) zahrieva, 15zabúda, že noha ich tam rozšliape, aj divá zver ich tam môže rozdláviť. 16K mladým krutý býva jak by k nevlastným, že sa darmo trápi, to ho nemrzí.

1Poznáš čas vrhu kozorožcov? Pozoruješ pôrodné bolesti jeleníc? 2Počítaš mesiace, kým donosia mladé a poznáš čas ich vrhu? 3Schúlia sa, vrhnú mladé, bolesti sa zbavia. 4Ich mláďatá mocnejú, voľne rastú, odbehnú a viac sa k nim nevrátia. 5Kto pustil divého osla na slobodu a kto rozviazal opraty stepnému oslovi? 6Za domov som mu určil step a za príbytok soľnú pláň. 7Ruch mesta je mu na smiech, krik pohoniča nepočúva, 8na vrchoch sliedi po paši a vyhľadáva každú zeleň. 9Bude azda byvol ochotný slúžiť ti a strávi noc pri tvojich jasliach? 10Priviažeš byvola povrazom, aby oral a v dolinách za tebou bránil? 11Vari sa spoľahneš na neho, lebo má veľkú silu a ponecháš mu svoju prácu? 12Veríš mu, že ti obilie privezie a zhromaždí na holohumnici? 13Krídlo pštrosice si veselo trepoce, nie je to však peruť ani perie bociana, 14lebo vajcia necháva na zemi a v prachu ich zohrieva, 15zabúda, že ich noha môže rozšliapnuť a poľná zver zadláviť. 16So svojimi mláďatami zaobchádza tvrdo, akoby jej ani nepatrili, nebojí sa, že jej námaha vyjde nazmar.

1Víš snad, kdy rodí kamzíci?Bdíš nad laněmi, když sléhají? 2Počítáš měsíce jejich březosti?Znáš čas, kdy mají porodit? 3Tehdy se skloní a mladé vrhají,přichází konec jejich bolestí. 4Jejich mladí pak venku nabírají sil,až jednou odběhnou a už se nevrátí. 5Kdo divokého osla pustil na svobodu?Kdo jen to zvíře zbavil postrojů? 6Dal jsem mu za domov pustou planinu,jeho příbytkem je solná poušť. 7Může se posmívat hlučícímu městu,nemusí poslouchat pokřik biřiců. 8Co najde v kopcích, to má za pastvu,hledá si kdejakou zelenou bylinu. 9Bude ti buvol ochoten sloužit?Bude nocovat ve tvé stáji? 10Můžeš ho provazy udržet u brázdy?Bude za tebou orat v údolích? 11Spolehneš na něj, když má tolik síly?Svěříš mu snad své úkoly? 12Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní,že shromáždí, cos vymlátil? 13Pštrosice křídly radostně mává,jako by měla perutě s peřím čápa. 14Jenže svá vejce na zemi zanechává,aby se v písku zahřála. 15Nedbá, že je rozšlápne něčí noha,že je divá zvěř může rozdupat. 16Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla;že zmaří své úsilí, o to se nestará.

1Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí? 2Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu, 3jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají? 4Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí? 5Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu, 6jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek? 7Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče, 8na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni. 9Bude ti chtít jednorožec sloužit či nocovat u tvého krmelce? 10Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet? 11Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce ? 12Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat? 13Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa; 14svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu, 15zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat. 16Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná.

1hăyāḏa‘tā, ‘êṯ leḏeṯ ya‘ălê- sāla‘; ḥōlêl ’ayyālōwṯ tišmōr. 2tispōr yərāḥîm təmallenāh; wəyāḏa‘tā, ‘êṯ liḏtānāh. 3tiḵra‘nāh yalḏêhen təp̄allaḥnāh; ḥeḇlêhem təšallaḥnāh. 4yaḥləmū ḇənêhem yirbū ḇabbār; yāṣə’ū, wəlō- šāḇū lāmōw. 5mî- šillaḥ pere ḥāp̄əšî; ūmōsərōwṯ ‘ārōwḏ, mî p̄ittêaḥ. 6’ăšer- śamtî ‘ărāḇāh ḇêṯōw; ūmiškənōwṯāw məlêḥāh. 7yiśḥaq lahămōwn qiryāh; təšu’ōwṯ nōwḡêś, lō yišmā‘. 8yəṯūr hārîm mir‘êhū; wə’aḥar kāl- yārōwq yiḏrōwōš. 9hăyōḇeh rêm ‘āḇəḏeḵā; ’im- yālîn, ‘al- ’ăḇūseḵā. 10hăṯiqšār- rêm bəṯelem ‘ăḇōṯōw; ’im- yəśaddêḏ ‘ămāqîm ’aḥăreḵā. 11hăṯiḇṭaḥ- bōw kî- raḇ kōḥōw; wəṯa‘ăzōḇ ’êlāw yəḡî‘eḵā. 12hăṯa’ămîn bōw kî- [yāšūḇ ḵ] (yāšîḇ q) zar‘eḵā; wəḡārənəḵā ye’ĕsōp̄. 13kənap̄- rənānîm ne‘ĕlāsāh; ’im- ’eḇrāh, ḥăsîḏāh wənōṣāh. 14kî- ṯa‘ăzōḇ lā’āreṣ bêṣehā; wə‘al- ‘āp̄ār təḥammêm. 15wattiškaḥ kî- reḡel təzūrehā; wəḥayyaṯ haśśāḏeh təḏūšehā. 16hiqšîaḥ bānehā ləlō- lāh; lərîq yəḡî‘āh bəlî- p̄āḥaḏ.