1A Job pokračoval vo svojej umnej reči a riekol: 2Oj, aby som bol ako za predošlých mesiacov, ako za dní, v ktorých ma strážiac chránil Bôh! 3Kým svietil svojou sviecou nad mojou hlavou, keď som chodieval v jeho svetle vo tme! 4Jako som bol za dní svojej jasene, kým bola tajná rada Božia nad mojím stánom; 5kým ešte bol so mnou Všemohúci, vôkol mňa moji chlapci; 6kým sa moje kroky kúpaly v masle, a skala vylievala u mňa potoky oleja; 7keď som vychádzaval do brány, hore do mesta, a na ulici postavovával svoje sedište! 8Keď ma videli mládenci, skrývali sa a starci povstávali a stáli. 9Kniežatá zdŕžaly slovami a kládli ruku na svoje ústa; 10hlas vojvodov sa skrýval, a ich jazyk sa lepil na ich ďasno. 11Keď počulo o mne ucho, blahoslavilo ma, a keď ma videlo oko, prisviedčalo mi. 12Lebo som vytrhoval biedneho, volajúceho o pomoc, i sirotu i toho, kto nemal pomocníka. 13Požehnanie hynúceho prichádzalo na mňa, a pôsobil som to, aby plesalo srdce vdovy.

1Potom Jób pokračoval vo svojej výpovedi a povedal: 2Kiežby som bol ako v predošlých mesiacoch, ako za čias, keď ma Boh ochraňoval, 3keď mi Jeho svieca žiarila nad hlavou, pri Jeho svetle som prechádzal temnotou, 4vtedy, keď som bol v časoch svojej mladosti, za Božej priazne nad mojím stanom, 5keď ešte Všemohúci bol so mnou a moji chlapci boli vôkol mňa, 6keď moje kroky kúpali sa v mlieku a skala pri mne vylievala prúdy oleja. 7Keď som vychádzal bránou mesta a na námestí som si staval sedadlo, 8keď ma videli mládenci, skrývali sa, starci povstali a zostávali stáť; 9kniežatá sa zdržovali slov a dlaň si kládli na ústa. 10Aj šľachticom sa pridúšal hlas a jazyk sa im lepil k podnebiu. 11Keď ma ucho počúvalo, blahoslavilo ma, a keď oko videlo, vydávalo o mne svedectvo, 12že som zachraňoval bedára, keď volal o pomoc, aj sirotu, keď nemala pomocníka. 13Požehnanie hynúcich prichádzalo na mňa a srdce vdov som privádzal k plesaniu.

1Jób pokračoval vo svojich výrokoch: 2"Kto dá to, by bol som jak v mesiacoch dávnych a ako v dňoch tých, keď ma sám Boh chránil, 3keď nad hlavou mi svietil svojou lampou, keď v jeho svetle šiel som temnotou? 4Jak bývalo mi v dňoch mojej jesene, keď sám Boh ochraňoval môj stan, 5keď ešte Všemohúci býval so mnou, keď moje dietky boli okolo mňa, 6keď nohy mliekom sa mi temer brodili, keď tvrdá skala tiekla olejom. 7Keď k bráne mesta som sa (vtedy) poberal a na námestí som svoj stolec mal, 8zhliadli ma mladí, hneď sa poukrývali, a starci vstali, až sa vzpriamili. 9Ba kniežatá aj v svojich rečiach prestali a na ústa si ruku dávali. 10Zaraz sa stlmil aj predstavených hlas a jazyk im k ďasnu prilipol. 11To ucho čulo, hneď mi blahožičilo, to oko zrelo, pre mňa svedčilo. 12Bo keď bedár volal, iste som ho zachránil, aj osirelých, bezpomocných tiež. 13Ku mne sa nieslo požehnanie úbohých a radosť lial som vdove do srdca.

1Jób pokračoval vo svojich výrokoch takto: 2Kiežby mi bolo ako v dávnych mesiacoch, ako v dňoch, keď bdel nado mnou Boh, 3keď nad mojou hlavou žiarila jeho svieca a ja som pri jeho svetle kráčal temnotou, 4ako v dňoch mojej mladosti, keď bola Božia priazeň nad mojím stanom, 5keď bol ešte so mnou Všemohúci a moje deti okolo mňa, 6keď sa moje kroky kúpali v smotane, ba aj moja skala vydávala prúdy oleja. 7Keď som prechádzal mestskou bránou a keď som na námestí zaujímal svoj stolec, 8mladíci, hneď ako ma zbadali, skryli sa, starci vstali a ostali stáť. 9Kniežatá sa zdržiavali slov a ústa si zakryli dlaňou. 10Vládcom zlyhával hlas a jazyk sa im lepil na podnebie. 11Ucho, ktoré ma počulo, mi blahorečilo a oko, ktoré ma videlo, mi prisviedčalo, 12pretože som zachraňoval úbožiaka volajúceho o pomoc aj sirotu, aj toho, kto nemal nijakého pomocníka. 13Zostupovalo na mňa požehnanie hynúcich a srdce vdovy som dokázal rozjasať.

1A Job pokračoval ve své promluvě: 2„Kéž by mi bylo jako za dávných časů,za dnů, kdy Bůh bděl nade mnou, 3kdy jeho lampa svítila nad mou hlavoua v jeho světle jsem chodil tmou! 4Jako tenkrát v mém nejlepším věku,kdy Bůh byl mému stanu přítelem, 5kdy ještě Všemohoucí býval se mnoua mé děti všude kolem mě. 6Tenkrát se mé kroky koupaly ve smetaně,ze skály prýštily mi proudy oleje. 7Když jsem chodíval k městské bráně,abych své místo na prostranství zaujal, 8mládenci ustupovali, jakmile zahlédli mě,kmeti vstávali mi na pozdrav, 9přední mužové své řeči přerušili,ruku si kladli na ústa, 10hlasy hodnostářů umlkaly,jazyk jim přilnul na patra. 11Kdo mě uslyšel, ten mi blahořečil,kdo jen mě zahlédl, chválil mě, 12chudáka v jeho křiku že vysvobozujia také sirotka, jenž nemá zastánce. 13Snášela se na mě žehnání umírajících,vdově jsem vracel radost do srdce.

1Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto: 2„Kéž by mi bylo jako za předešlých měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil, 3kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle, 4jako se mi vedlo za dnů mé svěžesti, kdy můj stan byl místem důvěrného rozhovoru s Bohem, 5kdy ještě Všemocný byl při mně a kolem mne moje čeleď, 6kdy se mé nohy koupaly ve smetaně a skála mi vylévala potoky oleje. 7Když jsem procházel branou vzhůru k městu, abych na náměstí zaujal své místo, 8mladíci, jak mě viděli, ztichli, kmeti povstávali a zůstali stát, 9velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku, 10hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru. 11Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě, 12že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl. 13Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.

1wayyōsep̄ ’îyōwḇ śə’êṯ məšālōw, wayyōmar. 2mî- yittənênî ḵəyarḥê- qeḏem; kîmê, ’ĕlōwah yišmərênî. 3bəhillōw nêrōw ‘ălê rōšî; lə’ōwrōw ’êleḵ ḥōšeḵ. 4ka’ăšer hāyîṯî bîmê ḥārəpî; bəsōwḏ ’ĕlōwah, ‘ălê ’āholî. 5bə‘ōwḏ day ‘immāḏî; səḇîḇōwṯay nə‘ārāy. 6birḥōṣ hălîḵay bəḥêmāh; wəṣūr yāṣūq ‘immāḏî, palḡê- šāmen. 7bəṣêṯî ša‘ar ‘ălê- qāreṯ; bārəḥōwḇ, ’āḵîn mōwōšāḇî. 8rā’ūnî nə‘ārîm wəneḥbā’ū; wîšîšîm qāmū ‘āmāḏū. 9rîm ‘āṣərū ḇəmillîm; wəḵap̄, yāśîmū ləp̄îhem. 10qōwl- nəḡîḏîm neḥbā’ū; ūləšōwnām, ləḥikkām dāḇêqāh. 11kî ’ōzen mə‘āh wattə’aššərênî; wə‘ayin rā’ăṯāh, wattə‘îḏênî. 12kî- ’ămallêṭ ‘ānî məšawwêa‘; wəyāṯōwm, wəlō- ‘ōzêr lōw. 13birkaṯ ’ōḇêḏ ‘ālay tāḇō; wəlêḇ ’almānāh ’arnin.