Jób, 2. kapitola
Job 2,1
A zase sa stalo jedného dňa, keď prišli synovia Boží, aby sa postavili pred Hospodinom, že prišiel medzi nimi aj Satan, aby sa postavil pred Hospodinom.
Istého dňa, keď prišli synovia Boží postaviť sa pred Hospodina, prišiel aj Satan medzi nich, aby sa postavil pred Hospodina.
Tu v ktorýsi deň zasa prišli Boží synovia a postavili sa pred Pána. S nimi prišiel aj satan a postavil sa pred Pána.
Jedného dňa, keď Boží synovia predstúpili pred Hospodina, prišiel medzi nich aj satan, aby sa ukázal Hospodinovi.
Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan, aby předstoupil před Hospodina.
A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina.
wayhî hayyōwm, wayyāḇō’ū bənê hā’ĕlōhîm, ləhiṯyaṣṣêḇ ‘al- Yahweh; wayyāḇōw ḡam- haśśāṭān bəṯōḵām, ləhiṯyaṣṣêḇ ‘al- Yahweh.
Job 2,2
A Hospodin riekol Satanovi: Odkiaľ ideš? A Satan odpovedal Hospodinovi a riekol: Chodil som sem a ta po zemi a prechádzal som sa po nej.
Vtedy Hospodin povedal Satanovi: Odkiaľ prichádzaš? On odvetil: Z potuliek po zemi a z pochôdzky po nej.
A Pán povedal satanovi: "Skadiaľ prichádzaš?" Satan odpovedal Pánovi: "Chodil som krížom-krážom po zemi."
Hospodin sa pýta satana: Odkiaľ prichádzaš? Satan hovorí: Z potuliek a prechádzok po zemi.
„Odkud jdeš?“ zeptal se Hospodin satana.„Toulal jsem se po zemi sem a tam,“ odpověděl mu satan.
Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“
wayyōmer Yahweh ’el- haśśāṭān, ’ê mizzeh tāḇō; wayya‘an haśśāṭān ’eṯ- Yahweh wayyōmar, miššuṭ bā’āreṣ, ūmêhiṯhallêḵ bāh.
Job 2,3
A zase riekol Hospodin Satanovi: Či si si všimnul môjho služobníka Joba, že nie je jemu rovného na zemi, takého bezúhonného muža, priameho a spravedlivého, ktorý sa bojí Boha a chráni sa zlého, ktorý sa ešte vždy drží svojej bezúhonnosti, hoci si ma popudil proti nemu, aby som ho pohltil bez príčiny.
Nato Hospodin povedal Satanovi: Všimol si si môjho sluhu Jóba? Lebo nieto na zemi jemu podobného bezúhonného, úprimného a bohabojného muža, ktorý by sa stránil zlého. A ešte sa drží svojej bezúhonnosti, hoci si ma popudil proti nemu, aby som ho bez príčiny nivočil.
Pán povedal satanovi: "A všimol si si môjho služobníka Jóba, že mu niet rovného na zemi? Je to muž dokonalý a statočný, bojí sa Boha a chráni sa zlého. Podnes si zachoval svoju dokonalosť, a ty si ma popudil proti nemu, aby som ho bez príčiny trápil!"
Vtedy Hospodin povedal satanovi: Dobre si si všimol môjho služobníka Jóba? Veď na zemi niet nikoho ako on, kto by bol taký dokonalý a priamy, bál sa Boha a stránil sa zlého. Ešte stále sa drží svojej dokonalosti, hoci si ma proti nemu nahovoril, aby som ho bez príčiny ničil.
„A všiml sis mého služebníka Joba?“ řekl mu na to Hospodin. „Na zemi mu není rovného – ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. Až dosud vytrval ve své bezúhonnosti, ačkoli jsi mě podnítil, abych ho bezdůvodně trápil.“
Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil.“
wayyōmer Yahweh ’el- haśśāṭān, hăśamtā libbəḵā ’el- ‘aḇdî ’îyōwḇ kî ’ên kāmōhū bā’āreṣ, ’îš tām wəyāšār yərê ’ĕlōhîm wəsār mêrā‘; wə‘ōḏennū maḥăzîq bəṯummāṯōw, wattəsîṯênî ḇōw ləḇallə‘ōw ḥinnām.
Job 2,4
Na to odpovedal Satan Hospodinovi a riekol: Kožu za kožu a všetko, čo má človek, dá za svoj život.
Satan však Hospodinovi odvetil: Kožu za kožu! Človek dá za svoj život všetko, čo má.
Satan odpovedal Pánovi: "Kožu za kožu! Všetko, čo človek má, dá za svoj život!
Satan odpovedal Hospodinovi: Kožu za kožu a všetko, čo človek má, dá za svoj život.
„Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše, co má,“ namítl satan Hospodinu.
Satan však Hospodinu odpověděl: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má.
wayya‘an haśśāṭān ’eṯ- Yahweh wayyōmar; ‘ōwr bə‘aḏ- ‘ōwr, wəḵōl ’ăšer lā’îš, yittên bə‘aḏ nap̄šōw.
Job 2,5
Ale nože vystri svoju ruku a dotkni sa jeho kosti a jeho tela, či ti nebude zlorečiť do tvári!
Ale vystri len ruku a dotkni sa jeho kostí a tela, či sa ti do očí nebude rúhať!
Ale vztiahni ruku a zasiahni jeho kosti a telo, či ti nebude kliať do očí!"
Veď len polož naňho svoju ruku a dotkni sa jeho samého, jeho tela, či sa ti nebude do očí rúhať!?
„Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na tělo a kosti – uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!“
Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“
Job 2,6
Vtedy riekol Hospodin Satanovi: Hľa, je v tvojej ruke, len zachovaj jeho život!
Vtedy Hospodin povedal Satanovi: Ajhľa, máš ho v rukách, len život mu zachovaj!
Tu Pán povedal satanovi: "Hľa, je v tvojich rukách, len jeho život ušetri!"
Hospodin odpovedal satanovi: Nech je teda v tvojich rukách, len ušetri jeho život.
„Tak dobrá,“ řekl Hospodin satanovi. „Ať je ve tvé moci. Musíš ho ale nechat naživu.“
Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život.“
wayyōmer Yahweh ’el- haśśāṭān hinnōw ḇəyāḏeḵā; ’aḵ ’eṯ- nap̄šōw šəmōr.
Job 2,7
A keď vyšiel Satan zpred tvári Hospodinovej, ranil Joba zlým vredom od spodku jeho nohy až po jeho temeno,
Nato Satan odišiel spred Hospodina a Jóba ranil zhubným vredom od päty po temeno.
Satan sa vzdialil spred Pánovej tváre a ranil Jóba ukrutným vredom od päty nôh až po temeno hlavy.
Potom satan odišiel spred Hospodina a ranil Jóba boľavými vredmi od hlavy po päty.
S tím satan od Hospodina odešel a ranil Joba od hlavy až k patě hroznými vředy.
A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.
Job 2,8
takže si vzal črep, aby sa ním škriabal, sediac prostred popola.
Vtedy si Jób vzal črep, aby sa ním poškrabal, sediac v popole.
Takže Jób si vzal črepinu, aby sa mal čím oškrabovať, a utiahol sa na smetisko.
Vzal si teda črep, aby sa ním škrabal, a pritom sedel v popole.
Job seděl v popelu a škrábal se střepem.
Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela.
wayyiqqaḥ- lōw ḥereś, ləhiṯgārêḏ bōw; wəhū yōšêḇ bəṯōwḵ- hā’êp̄er.
Job 2,9
A jeho žena mu riekla: Či sa ešte držíš svojej bezúhony? Zloreč Bohu a zomri!
Jeho žena mu povedala: Ešte sa držíš svojej bezúhonnosti? Rúhaj sa Bohu a zomri!
Jeho žena mu povedala: "Ešte sa držíš svojej dokonalosti?! Prekľaj Pána a zhyň!"
Manželka mu povedala: Čo sa ešte stále pridŕžaš svojej dokonalosti? Rúhaj sa Bohu a zomri!
„Ještě se držíš té své bezúhonnosti?“ řekla mu manželka. „Zlořeč Bohu a zemři!“
Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“
wattōmer lōw ’ištōw, ‘ōḏəḵā maḥăzîq bəṯummāṯeḵā; bārêḵ ’ĕlōhîm wāmuṯ.
Job 2,10
Na to jej povedal: Hovoríš, ako hovorieva niektorá z bláznivých. Či azda len dobré budeme brať od Boha a zlého nebudeme brať? V tom vo všetkom nezhrešil Job svojimi rtami.
Ale on jej odpovedal: Aj ty vravíš ako nejaká bláznivá žena. Dobré prijímame od Boha, a zlé by sme nemali prijímať? Pri tom všetkom sa Jób neprehrešil svojimi perami.
On jej však povedal: "Hovoríš, ako len hlúpe ženy hovoria. Azda máme len dobré brať od Pána, a zlé prijať by sme nemali?" V tomto všetkom Jób nezhrešil svojimi ústami. Časť prvá Jóbove rozhovory s troma priateľmi
Jób jej odpovedal: Rozprávaš ako nejaká bláznivá žena. Či len dobré budeme prijímať od Boha a zlé nie? Keď sa toto všetko dialo, Jób ústami nezhrešil.
„Mluvíš jako nějaká hloupá ženská,“ odpověděl jí. „Budeme snad od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?“V tom ve všem Job ani jediným slovem nezhřešil.
Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.
wayyōmer ’êlehā, kəḏabbêr ’aḥaṯ hannəḇālōwṯ təḏabbêrî, gam ’eṯ- haṭṭōwḇ, nəqabbêl mê’êṯ hā’ĕlōhîm, wə’eṯ- hārā‘ lō nəqabbêl; bəḵāl zōṯ lō- ḥāṭā ’îyōwḇ biśp̄āṯāw. p̄
Job 2,11
Keď potom počuli traja priatelia Jobovi o všetkom tom zlom, ktoré prišlo na neho, prišli každý zo svojho miesta: Elifaz Témanský, Bildad Šuchský a Cófar Naamatský a uradili sa spoločne, že prijdú poľutovať ho a potešiť.
Keď sa traja Jóbovi priatelia dopočuli o všetkom nešťastí, ktoré ho zastihlo, prišli každý zo svojho miesta: Elífaz z Témánu, Bildad zo Šúachu a Cófar z Naamy. Dohovorili sa, že mu prídu vysloviť sústrasť a potešiť ho.
Keď traja Jóbovi priatelia počuli o všetkom nešťastí ktoré ho postihlo, prišli každý zo svojho kraja: Elifaz z Temanu, Bildad zo Šuachu a Sofar z Naamatu. Uzhovorili sa, že mu pôjdu prejaviť sústrasť a potešiť ho.
Keď sa traja Jóbovi priatelia dopočuli o všetkom nešťastí, ktoré ho postihlo, každý z nich sa vydal na cestu. Elífaz z Témanu, Bildad zo Šúachu a Cófar z Naamy sa stretli, aby mu išli prejaviť sústrasť a potešili ho.
Když o všem tom zlém, co Joba potkalo, uslyšeli jeho tři přátelé, vypravili se každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuchu a Sofar z Naámy. Shodli se, že ho společně půjdou navštívit, aby ho politovali a potěšili.
O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
wayyišmə‘ū šəlōšeṯ rê‘ê ’îyōwḇ, ’êṯ kāl- hārā‘āh hazzōṯ habbā’āh ‘ālāw wayyāḇō’ū ’îš mimməqōmōw, ’ĕlîp̄az hattêmānî ūḇildaḏ haššūḥî, wəṣōwp̄ar hanna‘ămāṯî; wayyiwwā‘ăḏū yaḥdāw, lāḇōw lānūḏ- lōw ūlənaḥămōw.
Job 2,12
A keď pozdvihli svoje oči zďaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihli svoj hlas a plakali a roztrhnúc každý svoj plášť sypali prach na svoje hlavy vrhajúc ho k nebu.
Keď pozdvihli zďaleka oči, nepoznali ho a vypukli v hlasný plač. Každý roztrhol svoj plášť a smerom k nebu trúsili prach na svoje hlavy.
Už zďaleka ho videli, ale nepoznali ho. I zaplakali hlasno, roztrhli si odev a zvysoka si trúsili prach na hlavy.
Keď ho zazreli z diaľky, ani ho nespoznali. Vtedy nahlas zaplakali, všetci si roztrhli šaty a vyhadzovali prach, aby im padal na hlavu.
Uviděli ho už zdálky a byl k nepoznání. Dali se do hlasitého pláče, roztrhli své pláště a sypali si na hlavu prach, až létal k obloze.
Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
wayyiś’ū ’eṯ- ‘ênêhem mêrāḥōwq wəlō hikkîruhū, wayyiś’ū qōwlām wayyiḇkū; wayyiqrə‘ū ’îš mə‘ilōw, wayyizrəqū ‘āp̄ār ‘al- rāšêhem haššāmāyəmāh.
Job 2,13
A sedeli s ním na zemi sedem dní a sedem nocí, a nikto neprehovoril k nemu ani slova, lebo videli, že jeho bolesť je veľmi veliká.
Sadli si k Jóbovi na zem a ostali s ním sedem dní a sedem nocí, ale nikto neprehovoril k nemu slova, lebo videli, že jeho bolesť je veľmi veľká.
Sadli si k nemu na zem, ale sedem dní a sedem nocí mu nik nepovedal ani slova, lebo videli, že jeho bolesť je nesmierna.
Nato si sadli k nemu na zem a bez slova sedeli sedem dní a sedem nocí, pretože videli to veľké trápenie.
Sedm dní a sedm nocí s ním proseděli na zemi, a když viděli tu nesmírnou bolest, nikdo mu neřekl ani jediné slovo.
Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
1A zase sa stalo jedného dňa, keď prišli synovia Boží, aby sa postavili pred Hospodinom, že prišiel medzi nimi aj Satan, aby sa postavil pred Hospodinom.
2A Hospodin riekol Satanovi: Odkiaľ ideš? A Satan odpovedal Hospodinovi a riekol: Chodil som sem a ta po zemi a prechádzal som sa po nej.
3A zase riekol Hospodin Satanovi: Či si si všimnul môjho služobníka Joba, že nie je jemu rovného na zemi, takého bezúhonného muža, priameho a spravedlivého, ktorý sa bojí Boha a chráni sa zlého, ktorý sa ešte vždy drží svojej bezúhonnosti, hoci si ma popudil proti nemu, aby som ho pohltil bez príčiny.
4Na to odpovedal Satan Hospodinovi a riekol: Kožu za kožu a všetko, čo má človek, dá za svoj život.
5Ale nože vystri svoju ruku a dotkni sa jeho kosti a jeho tela, či ti nebude zlorečiť do tvári!
6Vtedy riekol Hospodin Satanovi: Hľa, je v tvojej ruke, len zachovaj jeho život!
7A keď vyšiel Satan zpred tvári Hospodinovej, ranil Joba zlým vredom od spodku jeho nohy až po jeho temeno,
8takže si vzal črep, aby sa ním škriabal, sediac prostred popola.
9A jeho žena mu riekla: Či sa ešte držíš svojej bezúhony? Zloreč Bohu a zomri!
10Na to jej povedal: Hovoríš, ako hovorieva niektorá z bláznivých. Či azda len dobré budeme brať od Boha a zlého nebudeme brať? V tom vo všetkom nezhrešil Job svojimi rtami.
11Keď potom počuli traja priatelia Jobovi o všetkom tom zlom, ktoré prišlo na neho, prišli každý zo svojho miesta: Elifaz Témanský, Bildad Šuchský a Cófar Naamatský a uradili sa spoločne, že prijdú poľutovať ho a potešiť.
12A keď pozdvihli svoje oči zďaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihli svoj hlas a plakali a roztrhnúc každý svoj plášť sypali prach na svoje hlavy vrhajúc ho k nebu.
13A sedeli s ním na zemi sedem dní a sedem nocí, a nikto neprehovoril k nemu ani slova, lebo videli, že jeho bolesť je veľmi veliká.
1Istého dňa, keď prišli synovia Boží postaviť sa pred Hospodina, prišiel aj Satan medzi nich, aby sa postavil pred Hospodina.
2Vtedy Hospodin povedal Satanovi: Odkiaľ prichádzaš? On odvetil: Z potuliek po zemi a z pochôdzky po nej.
3Nato Hospodin povedal Satanovi: Všimol si si môjho sluhu Jóba? Lebo nieto na zemi jemu podobného bezúhonného, úprimného a bohabojného muža, ktorý by sa stránil zlého. A ešte sa drží svojej bezúhonnosti, hoci si ma popudil proti nemu, aby som ho bez príčiny nivočil.
4Satan však Hospodinovi odvetil: Kožu za kožu! Človek dá za svoj život všetko, čo má.
5Ale vystri len ruku a dotkni sa jeho kostí a tela, či sa ti do očí nebude rúhať!
6Vtedy Hospodin povedal Satanovi: Ajhľa, máš ho v rukách, len život mu zachovaj!
7Nato Satan odišiel spred Hospodina a Jóba ranil zhubným vredom od päty po temeno.
8Vtedy si Jób vzal črep, aby sa ním poškrabal, sediac v popole.
9Jeho žena mu povedala: Ešte sa držíš svojej bezúhonnosti? Rúhaj sa Bohu a zomri!
10Ale on jej odpovedal: Aj ty vravíš ako nejaká bláznivá žena. Dobré prijímame od Boha, a zlé by sme nemali prijímať? Pri tom všetkom sa Jób neprehrešil svojimi perami.
11Keď sa traja Jóbovi priatelia dopočuli o všetkom nešťastí, ktoré ho zastihlo, prišli každý zo svojho miesta: Elífaz z Témánu, Bildad zo Šúachu a Cófar z Naamy. Dohovorili sa, že mu prídu vysloviť sústrasť a potešiť ho.
12Keď pozdvihli zďaleka oči, nepoznali ho a vypukli v hlasný plač. Každý roztrhol svoj plášť a smerom k nebu trúsili prach na svoje hlavy.
13Sadli si k Jóbovi na zem a ostali s ním sedem dní a sedem nocí, ale nikto neprehovoril k nemu slova, lebo videli, že jeho bolesť je veľmi veľká.
1Tu v ktorýsi deň zasa prišli Boží synovia a postavili sa pred Pána. S nimi prišiel aj satan a postavil sa pred Pána.
2A Pán povedal satanovi: "Skadiaľ prichádzaš?" Satan odpovedal Pánovi: "Chodil som krížom-krážom po zemi."
3Pán povedal satanovi: "A všimol si si môjho služobníka Jóba, že mu niet rovného na zemi? Je to muž dokonalý a statočný, bojí sa Boha a chráni sa zlého. Podnes si zachoval svoju dokonalosť, a ty si ma popudil proti nemu, aby som ho bez príčiny trápil!"
4Satan odpovedal Pánovi: "Kožu za kožu! Všetko, čo človek má, dá za svoj život!
5Ale vztiahni ruku a zasiahni jeho kosti a telo, či ti nebude kliať do očí!"
6Tu Pán povedal satanovi: "Hľa, je v tvojich rukách, len jeho život ušetri!"
7Satan sa vzdialil spred Pánovej tváre a ranil Jóba ukrutným vredom od päty nôh až po temeno hlavy.
8Takže Jób si vzal črepinu, aby sa mal čím oškrabovať, a utiahol sa na smetisko.
9Jeho žena mu povedala: "Ešte sa držíš svojej dokonalosti?! Prekľaj Pána a zhyň!"
10On jej však povedal: "Hovoríš, ako len hlúpe ženy hovoria. Azda máme len dobré brať od Pána, a zlé prijať by sme nemali?" V tomto všetkom Jób nezhrešil svojimi ústami. Časť prvá Jóbove rozhovory s troma priateľmi
11Keď traja Jóbovi priatelia počuli o všetkom nešťastí ktoré ho postihlo, prišli každý zo svojho kraja: Elifaz z Temanu, Bildad zo Šuachu a Sofar z Naamatu. Uzhovorili sa, že mu pôjdu prejaviť sústrasť a potešiť ho.
12Už zďaleka ho videli, ale nepoznali ho. I zaplakali hlasno, roztrhli si odev a zvysoka si trúsili prach na hlavy.
13Sadli si k nemu na zem, ale sedem dní a sedem nocí mu nik nepovedal ani slova, lebo videli, že jeho bolesť je nesmierna.
1Jedného dňa, keď Boží synovia predstúpili pred Hospodina, prišiel medzi nich aj satan, aby sa ukázal Hospodinovi.
2Hospodin sa pýta satana: Odkiaľ prichádzaš? Satan hovorí: Z potuliek a prechádzok po zemi.
3Vtedy Hospodin povedal satanovi: Dobre si si všimol môjho služobníka Jóba? Veď na zemi niet nikoho ako on, kto by bol taký dokonalý a priamy, bál sa Boha a stránil sa zlého. Ešte stále sa drží svojej dokonalosti, hoci si ma proti nemu nahovoril, aby som ho bez príčiny ničil.
4Satan odpovedal Hospodinovi: Kožu za kožu a všetko, čo človek má, dá za svoj život.
5Veď len polož naňho svoju ruku a dotkni sa jeho samého, jeho tela, či sa ti nebude do očí rúhať!?
6Hospodin odpovedal satanovi: Nech je teda v tvojich rukách, len ušetri jeho život.
7Potom satan odišiel spred Hospodina a ranil Jóba boľavými vredmi od hlavy po päty.
8Vzal si teda črep, aby sa ním škrabal, a pritom sedel v popole.
9Manželka mu povedala: Čo sa ešte stále pridŕžaš svojej dokonalosti? Rúhaj sa Bohu a zomri!
10Jób jej odpovedal: Rozprávaš ako nejaká bláznivá žena. Či len dobré budeme prijímať od Boha a zlé nie? Keď sa toto všetko dialo, Jób ústami nezhrešil.
11Keď sa traja Jóbovi priatelia dopočuli o všetkom nešťastí, ktoré ho postihlo, každý z nich sa vydal na cestu. Elífaz z Témanu, Bildad zo Šúachu a Cófar z Naamy sa stretli, aby mu išli prejaviť sústrasť a potešili ho.
12Keď ho zazreli z diaľky, ani ho nespoznali. Vtedy nahlas zaplakali, všetci si roztrhli šaty a vyhadzovali prach, aby im padal na hlavu.
13Nato si sadli k nemu na zem a bez slova sedeli sedem dní a sedem nocí, pretože videli to veľké trápenie.
1Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan, aby předstoupil před Hospodina.
2„Odkud jdeš?“ zeptal se Hospodin satana.„Toulal jsem se po zemi sem a tam,“ odpověděl mu satan.
3„A všiml sis mého služebníka Joba?“ řekl mu na to Hospodin. „Na zemi mu není rovného – ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. Až dosud vytrval ve své bezúhonnosti, ačkoli jsi mě podnítil, abych ho bezdůvodně trápil.“
4„Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše, co má,“ namítl satan Hospodinu.
5„Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na tělo a kosti – uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!“
6„Tak dobrá,“ řekl Hospodin satanovi. „Ať je ve tvé moci. Musíš ho ale nechat naživu.“
7S tím satan od Hospodina odešel a ranil Joba od hlavy až k patě hroznými vředy.
8Job seděl v popelu a škrábal se střepem.
9„Ještě se držíš té své bezúhonnosti?“ řekla mu manželka. „Zlořeč Bohu a zemři!“
10„Mluvíš jako nějaká hloupá ženská,“ odpověděl jí. „Budeme snad od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?“V tom ve všem Job ani jediným slovem nezhřešil.
11Když o všem tom zlém, co Joba potkalo, uslyšeli jeho tři přátelé, vypravili se každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuchu a Sofar z Naámy. Shodli se, že ho společně půjdou navštívit, aby ho politovali a potěšili.
12Uviděli ho už zdálky a byl k nepoznání. Dali se do hlasitého pláče, roztrhli své pláště a sypali si na hlavu prach, až létal k obloze.
13Sedm dní a sedm nocí s ním proseděli na zemi, a když viděli tu nesmírnou bolest, nikdo mu neřekl ani jediné slovo.
1A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina.
2Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“
3Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil.“
4Satan však Hospodinu odpověděl: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má.
5Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“
6Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život.“
7A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.
8Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela.
9Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“
10Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.
11O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
12Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
13Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
1wayhî hayyōwm, wayyāḇō’ū bənê hā’ĕlōhîm, ləhiṯyaṣṣêḇ ‘al- Yahweh; wayyāḇōw ḡam- haśśāṭān bəṯōḵām, ləhiṯyaṣṣêḇ ‘al- Yahweh.
2wayyōmer Yahweh ’el- haśśāṭān, ’ê mizzeh tāḇō; wayya‘an haśśāṭān ’eṯ- Yahweh wayyōmar, miššuṭ bā’āreṣ, ūmêhiṯhallêḵ bāh.
3wayyōmer Yahweh ’el- haśśāṭān, hăśamtā libbəḵā ’el- ‘aḇdî ’îyōwḇ kî ’ên kāmōhū bā’āreṣ, ’îš tām wəyāšār yərê ’ĕlōhîm wəsār mêrā‘; wə‘ōḏennū maḥăzîq bəṯummāṯōw, wattəsîṯênî ḇōw ləḇallə‘ōw ḥinnām.
4wayya‘an haśśāṭān ’eṯ- Yahweh wayyōmar; ‘ōwr bə‘aḏ- ‘ōwr, wəḵōl ’ăšer lā’îš, yittên bə‘aḏ nap̄šōw.
5’ūlām šəlaḥ- nā yāḏəḵā, wəḡa‘ ’el- ‘aṣmōw wə’el- bəśārōw; ’im- lō ’el- pāneḵā yəḇārăḵekā.
6wayyōmer Yahweh ’el- haśśāṭān hinnōw ḇəyāḏeḵā; ’aḵ ’eṯ- nap̄šōw šəmōr.
7wayyêṣê haśśāṭān, mê’êṯ pənê Yahweh; wayyaḵ ’eṯ- ’îyōwḇ bišḥîn rā‘, mikkap̄ raḡlōw [‘aḏ ḵ] (wə‘aḏ q) qāḏəqoḏōw.
8wayyiqqaḥ- lōw ḥereś, ləhiṯgārêḏ bōw; wəhū yōšêḇ bəṯōwḵ- hā’êp̄er.
9wattōmer lōw ’ištōw, ‘ōḏəḵā maḥăzîq bəṯummāṯeḵā; bārêḵ ’ĕlōhîm wāmuṯ.
10wayyōmer ’êlehā, kəḏabbêr ’aḥaṯ hannəḇālōwṯ təḏabbêrî, gam ’eṯ- haṭṭōwḇ, nəqabbêl mê’êṯ hā’ĕlōhîm, wə’eṯ- hārā‘ lō nəqabbêl; bəḵāl zōṯ lō- ḥāṭā ’îyōwḇ biśp̄āṯāw. p̄
11wayyišmə‘ū šəlōšeṯ rê‘ê ’îyōwḇ, ’êṯ kāl- hārā‘āh hazzōṯ habbā’āh ‘ālāw wayyāḇō’ū ’îš mimməqōmōw, ’ĕlîp̄az hattêmānî ūḇildaḏ haššūḥî, wəṣōwp̄ar hanna‘ămāṯî; wayyiwwā‘ăḏū yaḥdāw, lāḇōw lānūḏ- lōw ūlənaḥămōw.
12wayyiś’ū ’eṯ- ‘ênêhem mêrāḥōwq wəlō hikkîruhū, wayyiś’ū qōwlām wayyiḇkū; wayyiqrə‘ū ’îš mə‘ilōw, wayyizrəqū ‘āp̄ār ‘al- rāšêhem haššāmāyəmāh.
13wayyêšəḇū ’ittōw lā’āreṣ, šiḇ‘aṯ yāmîm wəšiḇ‘aṯ lêlōwṯ; wə’ên- dōḇêr ’êlāw dāḇār, kî rā’ū, kî- ḡāḏal hakkə’êḇ mə’ōḏ.