1Na to zase odpovedal Job a riekol: 2Dokedy budete trápiť moju dušu a dokedy ma budete drtiť rečami? 3Toto ste ma už desaťkrát zhanili. Či sa nehanbíte, že ma tak mučíte? 4Ale nech je tak, že som naozaj zblúdil; môj blud zostane pri mne. 5Jestli sa skutočne honosíte proti mne a karháte na mne moju potupu, 6vtedy vedzte, že ma Bôh sprevrátil a obňal ma svojou sieťou. 7Hľa, jestli kričím pre násilie, neodpovedá sa mi; volám o pomoc, neni súdu. 8Ohradil moju stezku tak, že neprejdem, a na moje chodníky položil tmu. 9Svliekol so mňa moju slávu a ta preč odstránil korunu mojej hlavy. 10Rozboril ma na všetkých stranách, a idem ta, a vyvrátil ako strom moju nádej. 11K tomu zapálil proti mne svoj hnev a považuje ma sebe tak ako svojich protivníkov. 12Razom prišly jeho čaty, vysypali proti mne svoju cestu a táboria vôkol môjho stánu. 13Mojich bratov vzdialil odo mňa, a moji známi sa mi cele odcudzili. 14Moji príbuzní vystali a moji známi zabudli na mňa. 15Moji spoludomáci a moje dievky ma považujú za cudzieho; stal som sa cudzozemcom v ich očiach. 16Volám na svojho sluhu, ale neodpovedá, i keď ho pekne prosím svojimi ústy.

1Vtedy sa Jób ujal slova a povedal: 2Dokedy ma chcete sužovať a drviť slovami? 3Už po desiaty raz ma tupíte, nehanbíte sa mi ubližovať. 4Keby som bol vskutku poblúdil, moje poblúdenie zostane na mne. 5Ak sa vskutku chcete nado mňa vypínať a mojou potupou dôvodiť proti mne, 6vedzte, že Boh mi ukrivdil a že On ma obtočil svojou sieťou. 7Ja kričím: Násilie! No odpoveď nedostávam; o pomoc volám, ale právo niet. 8Zatarasil mi cestu, takže nemôžem prejsť, na moje chodníky rozostlal tmu. 9Vyzliekol ma z mojej cti a z hlavy mi zložil korunu. 10Zbúral ma zo všetkých strán, takže musím odísť, vyvrátil moju nádej ako strom. 11Jeho hnev vzplanul proti mne, pokladá ma za svojho nepriateľa. 12Jeho oddiely spoločne prichádzajú, zbudovali svoje cesty proti mne a utáborili sa vôkol môjho stanu. 13Vzdialil odo mňa mojich bratov a moji známi sa mi odcudzili. 14Moji príbuzní ma opustili, moji známi zabudli na mňa. 15Hostia môjho domu a moje služobnice ma pokladajú za cudzinca, v ich očiach som sa stal cudzozemcom. 16Zavolám na sluhu, ani mi neodpovie; musím ho prosiť vlastnými ústami.

1Jób odpovedal: 2"Ach, dokiaľ chcete moju dušu sužovať a rečami ma mliaždiť naskrze? 3Už desiaty raz tupíte ma; tak utláčať ma nehanbíte sa? 4Že pochybil som, hoc by to aj pravda bola, tak moja vina na mne zostane. 5Ak chcete sa vypínať nado mňa a moju hanbu mi vytýkať, 6tak teda vedzte, že Boh vskutku ukrivdil mi a svoje siete na mňa zahodil. 7Ak volám: "Krivda!", nik sa mi neozve. Nuž márne kričím, nieto práva už. 8Mne cestu zastal, by som ďalej nemohol, a chodníky mi tmami zavalil. 9On postrhúval zo mňa moju slávu a z hlavy mi sňal veniec ozdobný. 10Borí ma zo všetkých strán, musím zahynúť, moju nádej jak strom vyvracia. 11Ba ešte roznecuje svoj hnev proti mne a má ma veru za nepriateľa. 12Už jeho tlupy postupujú združené a nasýpajú hrádzu proti mne i tábor robia vôkol môjho stanu. 13On mojich bratov odohnal odo mňa, a známi sa mi celkom odcudzili. 14Opustila ma rodina i priatelia a zabudli ma hostia 15aj domáci. Ba vlastné slúžky za cudzieho majú ma a v očiach ich som iba prišelcom. 16Ak volám sluhu, odpoveď mi nedá, aj keď ho prosím vlastnými perami.

1Nato Jób odpovedal takto: 2Dokedy mi budete trápiť dušu a trýzniť ma slovami? 3Už je to desiaty raz, čo ste ma znevážili, nehanbíte sa a ubližujete mi. 4Aj keby som naozaj bol zblúdil, je to moja vec. 5Ak sa naozaj nado mňa povyšujete a zdôvodňujete moju potupu, 6vedzte teda, že to Boh ma poškodil a zamotal do svojej siete. 7Veď keď kričím: Pomoc!, nedostávam odpoveď, dovolávam sa pomoci, ale spravodlivosti sa nedovolám. 8Cestu mi zarúbal, takže neprejdem a chodníky mi zahalil tmou. 9Česť mi vyzliekol a sňal mi korunu z hlavy. 10Na všetkých stranách ma rúca, takže odchádzam, moju nádej vytrhol ako strom. 11Jeho hnev vzbĺkol proti mne, pokladá ma za svojho nepriateľa. 12Jeho oddiely prichádzajú naraz, navŕšili si ku mne cestu a utáborili sa okolo mňa. 13Bratov odo mňa vzdialil a moji známi sa mi celkom odcudzili. 14Príbuzní sa ma zriekli a dôverní priatelia na mňa zabudli. 15Hostia v mojom dome a moje slúžky ma pokladajú za cudzieho, pre nich som iba cudzozemcom. 16Volám na svojho otroka, ten mi však neodpovedá, vlastnými ústami sa ho doprosujem.

1Job na to řekl: 2„Jak dlouho budete mou duši trápita svými řečmi mě ubíjet? 3Hanobíte mě už aspoň po desáté –nestydíte se mě urážet? 4Pokud jsem opravdu v něčem pochybil,do mé chyby vám není nic. 5Pokud se chcete povyšovat nade mnea moji potupu proti mně obracet, 6pak vězte, že Bůh mi ublížil –to on na mě hodil svoji síť! 7Hle, volám: ‚Násilí!‘ a nikdo se neozve;křičím o pomoc, a právo nikde. 8Cestu mi zazdil – neprojdu,na mé stezky vrhl temnotu. 9Mou čest ze mne strhl jako plášťa korunu mi z hlavy sňal. 10Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu,mou naději vyvrací jako strom z kořenů. 11Svým hněvem srší proti mněv domnění, že jsem jeho nepřítel. 12V jednom šiku útočí jeho armáda,proti mně vrší dobývací val,můj stan obléhají kolem dokola. 13Mým vlastním bratrům mě odcizil,moji známí se ke mně neznají. 14Příbuzní i přátelé mě nechali,zapomněli na mě 15i hosté mí.I mé služebnice mě mají za cizince,dívají se na mě jako na vetřelce. 16Když zavolám sluhu, vůbec se neozve,jakkoli úpěnlivě prosím jej.

1Jób na to odpověděl: 2„Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi? 3Nejméně desetkrát už jste mi utrhali na cti. Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat? 4I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně. 5Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami? 6Uznejte přece, že mi Bůh křivdí, zatáhl kolem mne loveckou síť. 7Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není. 8Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem. 9Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy. 10Ze všech stran mě boří, abych zašel, vyvrátil mou naději jako strom. 11Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka. 12Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu. 13Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili, 14moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě. 15Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec. 16Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat.

1wayya‘an ’îyōwḇ, wayyōmar. 2‘aḏ- ’ānāh tōwḡyūn nap̄šî; ūṯəḏakkə’ūnanî ḇəmillîm. 3zeh ‘eśer pə‘āmîm taḵlîmūnî; lō- ṯêḇōšū, tahkərū- lî. 4wə’ap̄- ’āmənām šāḡîṯî; ’ittî, tālîn məšūḡāṯî. 5’im- ’āmənām ‘ālay taḡdîlū; wəṯōwḵîḥū ‘ālay, ḥerpāttî 6də‘ū- ’êp̄ōw kî- ’ĕlōwah ‘iwwəṯānî; ūməṣūḏōw, ‘ālay hiqqîp̄. 7hên ’eṣ‘aq ḥāmās wəlō ’ê‘āneh; ’ăšawwa‘, wə’ên mišpāṭ. 8’ārəḥî ḡāḏar wəlō ’e‘ĕḇōwr; wə‘al nəṯîḇōwṯay, ḥōšeḵ yāśîm. 9kəḇōwḏî mê‘ālay hip̄šîṭ; wayyāsar, ‘ăṭereṯ rōšî. 10yittəṣênî sāḇîḇ wā’êlaḵ; wayyassa‘ kā‘êṣ, tiqwāṯî. 11wayyaḥar ‘ālay ’appōw; wayyaḥšəḇênî lōw ḵəṣārāw. 12yaḥaḏ yāḇō’ū ḡəḏūḏāw, wayyāsōllū ‘ālay darkām; wayyaḥănū sāḇîḇ lə’āholî. 13’aḥay mê‘ālay hirḥîq; wəyōḏə‘ay, ’aḵ- zārū mimmennî. 14ḥāḏəlū qərōwḇāy; ūməyuddā‘ay šəḵêḥūnî. 15gārê ḇêṯî wə’amhōṯay ləzār taḥšəḇunî; nāḵərî, hāyîṯî ḇə‘ênêhem. 16lə‘aḇdî qārāṯî wəlō ya‘ăneh; bəmōw- p̄î, ’eṯḥannen- lōw.