1A stalo sa slovo Hospodinovo ku mne povediac: 2Iď a budeš volať v uši Jeruzalema a povieš: Takto hovorí Hospodin: Rozpomínam sa ti na milotu tvojej mladosti, na lásku tvojho stavu, keď si bola nevestou, na tvoje chodenie za mnou na púšti, v zemi, nie osievanej. 3Vtedy bol Izrael svätým Hospodinovi, prvotinou jeho úrody. Všetci, ktorí ho zožierali, previnili sa; zlé prišlo na nich, hovorí Hospodin. 4Počujte slovo Hospodinovo, dome Jakobov a všetky čeľade domu Izraelovho! 5Takto hovorí Hospodin: Akú neprávosť našli na mne vaši otcovia, že sa vzdialili odo mňa a išli za márnosťou a stali sa márnymi? 6A nepovedali: Kde je Hospodin, ktorý nás vyviedol hore z Egyptskej zeme, ktorý nás viedol po púšti, po pustej zemi a plnej jam, po vypráhlej zemi tône smrti, po zemi, ktorou nikto nechodí, a kde nebýva človek? 7A doviedol som vás do zeme úrodných polí, aby ste jedli jej ovocie a užívali aj iné jej dobré veci. A keď ste vošli, poškvrnili ste moju zem a zohavili ste moje dedičstvo. 8Kňazi nepovedali: Kde je Hospodin? A tí, ktorí berú do ruky zákon, ma nepoznali, pastieri zradne odstúpili odo mňa, a proroci prorokovali skrze Bála a odišli za vecami, ktoré neprospejú. 9Preto sa ešte budem pravotiť s vami, hovorí Hospodin, i so synmi vašich synov sa budem pravotiť. 10Lebo len prejdite ostrovy Kittejov a vidzte a pošlite do Kédara a pozorujte bedlivo a vidzte, či sa tam stalo voľačo také jako toto! 11Či zamenil voľaktorý národ svojich bohov? A to ani nie sú bohovia! Ale môj ľud zamenil svoju slávu za to, čo neprospeje! 12Užasnite nebesia nad tým, zhrozte sa, zdúpnejte veľmi! hovorí Hospodin. 13Lebo môj ľud spáchal dvoje zlo: Opustil mňa, prameň živej vody, aby si vyrúbali cisterny, deravé cisterny dopukané, ktoré nedržia vody! 14Či je Izrael sluhom, či je doma splodeným rabom? Prečo je potom v plen? 15Ľvíčatá revú na neho, vydávajú svoj hlas a obracajú jeho zem v pustinu; jeho mestá sú vypálené, takže neni obyvateľa. 16I synovia Nofa a Tachpanchesa ti pasú po temene hlavy. 17Či ti toho nespôsobilo to, že si, ó, dcéro Jeruzalema, opustila Hospodina, svojeho Boha, toho času, keď ťa vodil po svojej ceste? 18A tak teraz čo tebe do cesty do Egypta, aby si pila vody z Níla? A čo tebe do cesty do Assýrie, aby si pila vody z Rieky? 19Bude ťa trestať tvoja vlastná zlosť, a tvoje odvrátenia ťa budú karhať. A tedy poznaj a vidz, že je to zlá vec a horká, že si opustila Hospodina, svojho Boha, a že nie je pri tebe mojej bázne, hovorí Pán Hospodin Zástupov. 20Lebo od veku si lámala svoje jarmo a trhala si svoje povrazy a vravela si: Nebudem slúžiť. Ale na každom vysokom pahore a pod každým zeleným stromom si sa zohýnala, smilnica.

1Takto mi zaznelo slovo Hospodinovo: 2Choď a verejne hlásaj Jeruzalemu: Takto vraví Hospodin: Spomínam si na vernosť tvojej mladosti, na lásku tvojich snúbeneckých čias, keď si kráčala za mnou púšťou, krajinou neobsiatou. 3Svätým bol Izrael Hospodinovi, bol prvotinou Jeho úrody. Všetci, čo jedli z nej, previnili sa, stihlo ich nešťastie - znie výrok Hospodinov. 4Počujte slovo Hospodinovo, dom Jákobov i všetky rody domu Izraela! 5Takto vraví Hospodin: Čo zlé našli na mne vaši otcovia, že sa vzdialili odo mňa, chodili za márnosťou a vyšli na márnosť? 6Nepýtali sa: Kde je Hospodin, ktorý nás vyviedol z Egypta, ktorý nás viedol púšťou, krajinou stepí a roklín, krajinou suchoty a temna, krajinou, ktorou nikto neprechádza, kde ani človek nebýva? 7Voviedol som vás do krajiny sadov, aby ste jedli jej ovocie a jej dobroty. Keď ste však vošli, poškvrnili ste mi krajinu a moje vlastníctvo ste zohavili. 8Kňazi sa nepýtali: Kde je Hospodin? Zástancovia zákona ma nepoznali, pastieri sa mi spreneverili a proroci veštili v mene Baala, chodili za bôžikmi, čo nič neosožia. 9Preto povediem ešte s vami spor - znie výrok Hospodinov - a povediem spor aj so synmi vašich synov. 10Veď prejdite len k brehom Kitejcov a rozhliadnite sa, pošlite do Kédáru, dôkladne pozorujte, a všimnite si, či sa kedy takého čo stalo! 11Či zmenil kedy národ bohov, hoci tí ani bohmi nie sú? Môj ľud však svoju slávu zamenil za bôžikov, čo neosožia. 12Deste sa, nebesá, nad tým, zhrozte sa, užasnite veľmi - znie výrok Hospodinov - 13lebo dvojaké zlo spáchal môj ľud: opustili mňa, prameň živej vody, aby si vykopali deravé cisterny, ktoré neudržia vodu. 14Či je Izrael otrokom, alebo v dome narodeným sluhom? Prečo sa stal korisťou? 15Levy revú nad ním, hlasno sa ozývajú. Jeho krajinu obrátili na púšť a jeho mestá sú vypálené, bez obyvateľov. 16Aj ľudia z Memfisu a Tachpanchesu spasú ti temeno. 17Či si si to sám nezapríčinil tým, že si opustil Hospodina, svojho Boha, keď ťa viedol cestou? 18A teraz čo chceš na ceste do Egypta? Napiť sa vody z Nílu? A čo hľadáš na ceste do Asýrie? Napiť sa vody z Eufratu? 19Tvoja zloba ťa trestá a tvoje odpadlíctvo ťa karhá. Poznaj a uvidíš, ako neblahé a trpké je, že si opustil Hospodina, svojho Boha, a bázne predo mnou nebolo v tebe - znie výrok Pána, Hospodina mocností. 20Veď dávno si zlámala svoje jarmo a roztrhala svoje putá; povedala si: Nebudem otročiť; ale na každom vysokom kopci, pod každým zeleným stromom sa rozvaľuješ, ty neviestka.

1Pán prehovoril ku mne takto: 2"Choď a volaj do uší Jeruzalema: Toto hovorí Pán: Spomínam na milotu tvojej mladosti, na lásku tvojich zásnub, keď si ma nasledoval na pustatine, v nezasiatej krajine. 3Izrael bol svätým Pánovým, prvotinami jeho úrody, tí, čo z neho jedli, odtrpeli si to všetci, dopadlo na nich nešťastie" - hovorí Pán. 4Čujte slovo Pánovo, dom Jakubov a všetky rodiny Izraelovho domu! 5Toto hovorí Pán: "Akú neprávosť našli na mne vaši otcovia, že sa vzdialili odo mňa, išli za márnosťou a márnymi sa stali? 6A nehovorili: "Kdeže je Pán, ktorý nás vyviedol z egyptskej krajiny, ktorý nás vodil pustatinou, krajinou pustou a hrboľatou, krajinou suchou a temnou, krajinou, ktorou neprejde nikto a ani človiečik v nej nebýva?" 7A voviedol som vás do krajiny sadov, aby ste požívali jej plod a jej dobro. Vy ste však prišli a sprznili moju zem a moje dedičstvo ste spravili odporným: 8Kňazi nevraveli: "Kdeže je Pán?" Tí, čo chápu Zákon, ma nepoznali a pastieri sa mi spreneverili, proroci veštili menom Bála a za bezmocnými bôžikmi chodili. 9Preto sa ešte budem pravotiť s vami - hovorí Pán - i s vašimi detnými deťmi sa budem pravotiť. 10Len choďte na ostrovy Kitejcov a pozrite, pošlite do Kedaru a uvážte dôkladne, pozrite, či sa stalo čosi také! 11Ak si národ zmenil bohov - nuž to ani nie sú bohovia! Môj národ však zamenil svoju slávu za čosi bezvládne. 12Zdeste sa nad tým, nebesá, zhrozte sa veľmi, preveľmi, hovorí Pán. 13Veď dvoch ziel sa dopustil môj ľud: mňa opustili, prameň živých vôd, aby si vykopali popraskané cisterny, ktoré vodu udržať nemôžu. 14Či je Izrael otrokom? Či je sluhom, narodeným v dome? Prečože sa stal korisťou? 15Levy nad ním revali, pozdvihovali svoj hlas, jeho pôdu obrátili na púšť; mestá mu vyhoreli, nik nebýva v nich. 16I synovia Nofu a Tafnesu ťa vypásli až po temä. 17Či ti to nezapríčinil odpad od Pána, tvojho Boha, keď ťa viedol po ceste? 18Teraz však, čo chceš na ceste do Egypta, aby si pil vody Nílu? A čo chceš na ceste do Asýrska, aby si pil vody Eufratu? 19Tvoj zločin ťa stresce, skárajú ťa tvoje nevernosti. Nuž vedz a viď, aké je zlé a trpké, že si opustil Pána, svojho Boha, že si nemal bázeň predo mnou, hovorí Pán, Jahve zástupov. 20Veď od pradávna si zlámal svoje jarmo, roztrhal si svoje putá a povedal si: "Nebudem otročiť!" A na každom vyvýšenom kopci a pod každým zeleným stromom si sa rozvaľoval v smilstve.

1Slovo Hospodina mi zaznelo takto: 2Choď a krič do uší Jeruzalema: Toto hovorí Hospodin: Spomínam si na lásku tvojej mladosti, na ľúbosť z čias tvojich zásnub, keď si ma nasledoval po púšti v krajine bez siatiny. 3Izrael bol svätým Hospodinovi, prvotinou jeho úrody, všetci, čo z nej jedli, museli za to pykať, nešťastie ich postihlo — znie výrok Hospodina. 4Čujte slovo Hospodina, dom Jákobov i všetky rody domu Izraela! 5Takto hovorí Hospodin: Akú neprávosť na mne našli vaši otcovia, že sa vzdialili odo mňa? Šli za márnosťou a vyšli na márnosť. 6Nehovorili: Kde je Hospodin, ktorý nás vyviedol z Egypta, ktorý nás viedol po púšti, po krajine stepí a roklín, po krajine vyprahnutej a temnej po krajine, ktorou nikto neprejde, ktorú človek neobýva? 7Voviedol som vás do krajiny sadov, aby ste sa živili jej plodmi a dobrotami. Prišli ste a moju krajinu ste poškvrnili, moje dedičstvo ste zohavili. 8Kňazi sa nepýtali: Kde je Hospodin? Hoci sa vyznali v zákone, mňa nepoznali, pastieri sa proti mne vzbúrili, proroci v mene Baála veštili a chodili za tými, čo nie sú ničím osožní. 9Preto sa ešte budem s vami pravotiť — znie výrok Hospodina — i s deťmi vašich detí sa budem pravotiť. 10Prejdite ostrovy Kittejov a rozhliadnite sa, pošlite do Kédaru a skúmajte dôkladne, všimnite si, či sa niečo také stalo. 11Či si nejaký národ zmenil bohov? — hoci to ani bohovia neboli. Môj ľud však zamenil svoju slávu za čosi, čo neosoží. 12Žasnite nad tým nebesá, zhrozte sa úžasne — znie výrok Hospodina. 13Dvoch zločinov sa dopustil môj ľud, mňa opustil, prameň živej vody, aby si vykopal cisterny, cisterny popraskané, ktoré neudržia vodu. 14Či je Izrael otrokom alebo doma narodeným sluhom? Prečo sa stal korisťou? 15Levy naňho revú, ozývajú sa. Jeho krajinu obrátili na pustatinu, jeho mestá sú vypálené a neobývané. 16Aj synovia Nófu a Tachpanchésu ťa vypásli až po temeno. 17Či ti to nezapríčinilo tvoje odpadnutie od Hospodina, tvojho Boha, keď ťa viedol cestou? 18Načo ideš do Egypta? Napiť sa azda vody z Nílu? Načo ideš do Asýrie? Napiť sa azda vody z Eufratu? 19Tvoja zloba ťa potrestá a tvoje nevernosti ťa skárajú. Spoznaj a viď, aké trpké a zlé je to, že si opustil Hospodina, svojho Boha, a nemáš zo mňa strach — znie výrok Pána, Hospodina zástupov. 20Už dávno si polámala svoje jarmo, roztrhala si svoje putá a povedala si: Nebudem otročiť! Na každom vysokom kopci a pod každým zeleným stromom sa rozvaľuješ, ty neviestka.

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Jdi a volej, ať to Jeruzalém slyší – Tak praví Hospodin:Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná,jak jsi milovala jako nevěsta,jak jsi mě následovala pouští,v tom nehostinném kraji. 3Izrael býval Hospodinu svatý,byl prvotinou jeho úrody;všichni, kdo jej hltali, bývali potrestánia přišlo na ně neštěstí, praví Hospodin.“ 4Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, všechny rodiny Izraelova domu! 5Tak praví Hospodin:„Co na mně vaši otcové našli špatného,že ode mě odešli tak daleko?Marnost následovalia marností se stali. 6Už se neptali: ‚Kde je Hospodin,který nás vyvedl z Egypta,který nás provázel na pouštizemí pustou a plnou jam,zemí sucha a stínu smrti,zemí, kterou se nechodí,kde není ani živáčka?‘ 7Vedl jsem vás do země krásné jako sad,abyste požívali dary, které plodila.Vy jste však přišli a zprznili mou zemi,zohavili jste mé dědictví! 8Ani kněží se neptali:‚Kde je Hospodin?‘Znalci Zákona mě neznali,pastýři lidu mě zradili,proroci prorokovali při Baalovi,následovali nesmysly. 9Proto vás znovu obviňuji, praví Hospodin,a ještě i vaše vnuky obviním. 10Jeďte se podívat na středomořské ostrovy,pošlete někoho k beduínům na poušti;dobře se podívejte a zvažte to:Kdy se co takového stalo? 11Vyměnil nějaký národ své bohy,i když to žádní bozi nebyli?Můj lid ale svou Slávu vyměnilza nesmysly! 12Zděste se, nebesa, otřásejte sehrůzou nad tím, co se stalo, praví Hospodin. 13Můj lid totiž spáchal dvojí zlo:Opustili mne, pramen živých vod,a vykopali si své rozpukané nádrže,ze kterých voda vyteče. 14Copak je Izrael otrok?Copak se narodil jako čeledín?Proč se tedy stal kořistí? 15Vrčeli a řvali nad ním lvi;jeho zem zpustošili, města spálili,takže v nich nikdo nebydlí. 16Z Memfisu a Dafné přišli muži,kteří ti lebku rozbili. 17Copak si za to nemůžeš sama?Opustilas Hospodina, svého Boha,tenkrát, když s tebou putoval. 18Co z toho máš, chodit do Egypta –aby ses vody z Nilu napila?Co z toho máš, do Asýrie cestovat –aby ses napila z řeky Eufrat? 19Za vyučenou ti dá špatnost tvá,tvé odvrácení tě vytrestá.Poznáš a uvidíš, jak zle a trpce chutná,žes opustila Hospodina, svého Boha,a bázeň přede mnou jsi ztratila,praví Hospodin, Pán zástupů. 20Své jho jsi už dávno rozlámala,své postroje jsi strhala:‚Nebudu sloužit!‘ říkalas.Na kdejakém vyšším návršía pod kdejakým stromem košatýmse ale válíš jako nevěstka.

1Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2„Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin: Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou. 3Svatý byl Izrael Hospodinu, prvotina jeho úrody; všichni, kdo jej sžírají, se proviňují, dolehne na ně zlo, je výrok Hospodinův.“ 4Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův i všechny čeledi domu Izraelova. 5Toto praví Hospodin: „Jaké bezpráví na mně našli vaši otcové, že se ode mne vzdálili? Chodili za přeludem a přeludem se stali. 6Neptali se: ‚Kde je Hospodin, který nás vyvedl z egyptské země, který nás vodil pouští, zemí pustou, plnou výmolů, zemí vyprahlou, zemí šeré smrti, zemí, jíž nikdo neprocházel, v níž člověk nesídlí.‘ 7Vedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její plody a to, co dobrého dává . Přišli jste a mou zemi jste poskvrnili, moje dědictví jste zohavili. 8Kněží se nezeptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Nepoznali mě, kdo se obírají zákonem, pastýři mi byli nevěrní, proroci prorokovali skrze Baala, chodili za tím, co není k užitku. 9Proto již vedu s vámi spor, je výrok Hospodinův, povedu jej i se syny vašich synů. 10Projděte ostrovy Kitejců a hleďte, pošlete do Kédaru a dobře uvažujte, hleďte, zda se něco podobného kdy stalo. 11Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku. 12Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův. 13Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“ 14„Což je Izrael otrokem? Je otrockého rodu? Proč se stal kořistí? 15Mladí lvi nad ním řvou, vydávají hlas. Z jeho země učinili spoušť, jeho města jsou vypálená, jsou bez obyvatel. 16I synové Memfidy a Tachpanchésu oholí ti kštici. 17Což sis to nezpůsobila sama? Opustilas Hospodina, svého Boha, v čase, kdy tě vodil svou cestou. 18Co máš teď z cesty egyptské, z toho, že piješ vody Nilu? Co máš z cesty asyrské, z toho, že se napájíš vodami Eufratu? 19Tvá vlastní zloba tě ztrestá, tvé odvrácení se ti vymstí. Uznej a pohleď, jak je to zlé a trpké, že opouštíš Hospodina, svého Boha, a ze mne strach nemáš, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.“ 20„Už dávno jsi zlomila své jho, zpřetrhala svá pouta a řekla: ‚Nebudu sloužit modlám .‘ Ale na každém vysokém pahorku, pod každým zeleným stromem se, nevěstko, rozvaluješ.

1wayhî ḏəḇar- Yahweh ’êlay lêmōr. 2hālōḵ wəqārāṯā ḇə’āzənê yərūšālim lêmōr, kōh ’āmar Yahweh, zāḵartî lāḵ ḥeseḏ nə‘ūrayiḵ, ’ahăḇaṯ kəlūlōṯāyiḵ; leḵtêḵ ’aḥăray bammiḏbār, bə’ereṣ lō zərū‘āh. 3qōḏeš yiśrā’êl Yahweh, rêšîṯ təḇū’āṯōh; kāl- ’ōḵəlāw ye’šāmū, rā‘āh tāḇō ’ălêhem nə’um- Yahweh. p̄ 4šim‘ū ḏəḇar- Yahweh bêṯ ya‘ăqōḇ; wəḵāl mišpəḥōwṯ bêṯ yiśrā’êl. 5kōh ’āmar Yahweh mah- māṣə’ū ’ăḇōwṯêḵem bî ‘āwel, kî rāḥăqū mê‘ālāy; wayyêləḵū ’aḥărê haheḇel wayyehbālū. 6wəlō ’āmərū, ’ayyêh Yahweh, hamma‘ăleh ’ōṯānū mê’ereṣ miṣrāyim; hammōwlîḵ ’ōṯānū bammiḏbār, bə’ereṣ ‘ărāḇāh wəšūḥāh bə’ereṣ ṣîyāh wəṣalmāweṯ, bə’ereṣ, lō- ‘āḇar bāh ’îš, wəlō- yāšaḇ ’āḏām šām. 7wā’āḇî ’eṯḵem ’el- ’ereṣ hakkarmel, le’ĕḵōl piryāh wəṭūḇāh; wattāḇō’ū wattəṭammə’ū ’eṯ- ’arṣî, wənaḥălāṯî śamtem ləṯōw‘êḇāh. 8hakkōhănîm, lō ’āmərū ’ayyêh Yahweh, wəṯōp̄əśê hattōwrāh lō yəḏā‘ūnî, wəhārō‘îm pāšə‘ū ḇî; wəhannəḇî’îm nibbə’ū ḇabba‘al, wə’aḥărê lō- yōw‘ilū hālāḵū. 9lāḵên, ‘ōḏ ’ārîḇ ’ittəḵem nə’um- Yahweh; wə’eṯ- bənê ḇənêḵem ’ārîḇ. 10kî ‘iḇrū ’îyê ḵittîyîm ūrə’ū, wəqêḏār šilḥū wəhiṯbōwnnū mə’ōḏ; ūrə’ū hên hāyəṯāh kāzōṯ. 11hahêmîr gōw ’ĕlōhîm, wəhêmmāh lō ’ĕlōhîm; wə‘ammî hêmîr kəḇōwḏōw bəlōw yōw‘îl. 12šōmmū šāmayim ‘al- zōṯ; wəśa‘ărū ḥārəḇū mə’ōḏ nə’um- Yahweh. 13kî- šətayim rā‘ōwṯ ‘āśāh ‘ammî; ’ōṯî ‘āzəḇū məqōwr mayim ḥayyîm, laḥṣōḇ lāhem bōrōwṯ, bōrōṯ nišbārîm, ’ăšer lō- yāḵilū hammāyim. 14ha‘eḇeḏ yiśrā’êl, ’im- yəlîḏ bayiṯ hū; maddūa‘ hāyāh lāḇaz. 15‘ālāw yiš’ăḡū ḵəp̄irîm, nāṯənū qōwlām; wayyāšîṯū ’arṣōw ləšammāh, ‘ārāw [niṣṣəṯāh ḵ] (niṣṣəṯū q) mibbəlî yōšêḇ. gam- bənê- 16nōp̄ [wəṯaḥpənês ḵ] (wəṯaḥpanḥês; q) yir‘ūḵ qāḏəqōḏ. 17hălōw- zōṯ ta‘ăśeh- lāḵ; ‘āzəḇêḵ ’eṯ- Yahweh ’ĕlōhayiḵ, bə‘êṯ mōwlîḵêḵ baddāreḵ. 18wə‘attāh, mah- lāḵ ləḏereḵ miṣrayim, lištōwṯ mê šiḥōwr; ūmah- lāḵ ləḏereḵ ’aššūr, lištōwṯ mê nāhār. 19təyassərêḵ rā‘āṯêḵ, ūməšuḇōwṯayiḵ tōwḵiḥuḵ, ūḏə‘î ūrə’î kî- ra‘ wāmār, ‘āzəḇêḵ ’eṯ- Yahweh ’ĕlōhāyiḵ; wəlō p̄aḥdāṯî ’êlayiḵ, nə’um- ’ăḏōnāy Yahweh ṣəḇā’ōwṯ. 20kî mê‘ōwlām šāḇartî ‘ullêḵ, nittaqtî mōwsrōṯayiḵ, wattōmərî lō [’e‘ĕḇōḏ ḵ] (’e‘ĕḇōwr; q) kî ‘al- kāl- giḇ‘āh gəḇōhāh, wəṯaḥaṯ kāl- ‘êṣ ra‘ănān, ’at ṣō‘āh zōnāh.