Sudcovia, 19. kapitola
Sud 19,1
A taktiež sa stalo v tých dňoch, keď nebolo kráľa v Izraelovi, že bol istý muž, Levita, pohostínom kdesi vzade vrchu Efraimovho, ktorý si vzal ženu ženinu z Betlehema Júdovho.
V tom čase, keď ešte nebolo kráľa v Izraeli, istý Lévíjec sa zdržoval ako cudzinec na krajnom svahu Efrajimského pohoria. Tam si vzal vedľajšiu ženu z judského Betlehema.
V čase, keď nebolo v Izraeli kráľa, osadil sa istý levita ako cudzí v zadných končinách Efraimského pohoria a vzal si vedľajšiu ženu z Júdovho Betlehema.
V tom čase, keď v Izraeli nebolo kráľa, istý Léviovec býval ako cudzinec na odľahlom svahu Efrajimského pohoria. Za svoju vedľajšiu ženu si vzal istú dievku z judského Betlehema.
Izrael byl tenkrát bez krále. Hluboko v Efraimských horách bydlel jeden levita. Našel si družku z judského Betléma,
V těch dnech, kdy neměli v Izraeli krále, pobýval nějaký lévijec jako host v odlehlých končinách Efrajimského pohoří. Vzal si za ženinu jakousi ženu z judského Betléma.
wayhî bayyāmîm hāhêm, ūmeleḵ ’ên bəyiśrā’êl; wayhî ’îš lêwî, gār bəyarkəṯê har- ’ep̄rayim, wayyiqqaḥ- lōw ’iššāh p̄îleḡeš, mibbêṯ leḥem yəhūḏāh.
Sud 19,2
Ale jeho ženina smilnila dopúšťajúc sa nevernosti proti nemu a odišla od neho do domu svojho otca do Betlehema Júdovho a bola tam nejaký čas, štyri mesiace.
Jeho vedľajšia žena sa však na neho nahnevala, odišla od neho do domu svojho otca do judského Betlehema. Pobudla tam asi štyri mesiace.
Vedľajšia žena sa naň nahnevala a odišla od neho do domu svojho otca, do Júdovho Betlehema. Bola tam už štyri mesiace, o
Táto vedľajšia žena ho raz v hneve opustila a odišla do otcovského domu v judskom Betleheme. Zdržala sa tam asi štyri mesiace.
ale ta se s ním pohádala a odešla od něj do domu svého otce v judském Betlémě. Když už tam byla nějaké čtyři měsíce,
Ale ženina se proti němu provinila smilstvem a odešla od něho do otcovského domu, do judského Betléma. Byla tam po dobu čtyř měsíců.
wattizneh ‘ālāw pîlaḡšōw, wattêleḵ mê’ittōw ’el- bêṯ ’āḇîhā, ’el- bêṯ leḥem yəhūḏāh; wattəhî- šām yāmîm ’arbā‘āh ḥoḏāšîm.
Sud 19,3
Potom sa zobral jej muž a išiel za ňou, aby jej hovoril k srdcu nato, aby ju doviedol zpät, a mal so sebou svojho mládenca a dvoch oslov. A doviedla ho do domu svojho otca. A keď ho uvidel otec dievčiny, zaradoval sa a išiel mu vústrety.
Potom sa jej manžel vybral a šiel za ňou, aby jej do duše prehovoril a priviedol ju späť. Mal so sebou sluhu a dva osly. Keď prišiel do domu jej otca, otec dievčaťa ho zbadal a s radosťou mu bežal oproti.
keď sa jej muž vybral za ňou, aby si ju naklonil srdečným prehováraním k návratu. Mal so sebou svojho sluhu a dva osly. Keď ho uviedla do domu svojho otca a otec dievčaťa ho zazrel, vyšiel mu radostne v ústrety.
Jej muž šiel za ňou, aby jej prehovoril do svedomia a priviedol ju späť. So sebou mal sluhu a dva osly. Keď ho uviedla do domu svojho otca a jej otec ho zbadal, s radosťou mu šiel oproti.
její muž se rozhodl, že půjde za ní, vlídně s ní promluví a přivede ji zpět. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ta dívka ho pozvala dál, a když ho její otec uviděl, radostně ho uvítal.
Její muž se za ní vypravil, aby jí domluvil a pohnul ji k návratu. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ona ho uvedla do otcovského domu. Jakmile ho dívčin otec spatřil, šel mu radostně vstříc.
wayyāqām ’îšāh wayyêleḵ ’aḥărehā, ləḏabbêr ‘al- libbāh [lahăšîḇōw ḵ] (lahăšîḇāh, q) wəna‘ărōw ‘immōw wəṣemeḏ ḥămōrîm; wattəḇî’êhū bêṯ ’āḇîhā, wayyir’êhū ’ăḇî hanna‘ărāh, wayyiśmaḥ liqrāṯōw.
Sud 19,4
A jeho svokor, otec dievčiny, ho zdržal u seba, takže zostal u neho tri dni, a jedli a pili a nocovali tam.
Jeho tesť, otec dievčaťa, ho zdržal a on zostal u neho tri dni; jedli a pili aj nocovali tam.
A keď jeho tesť, otec dievčaťa, na neho naliehal, zostal u neho tri dni. Jedli a popíjali si a nocovali tam.
Jeho tesť, dievkin otec, ho zdržiaval; preto zostal uňho tri dni. Tam jedli, pili aj nocovali.
Jeho tchán, dívčin otec, ho zdržoval, takže u něj zůstal tři dny. Jedli tam, pili a nocovali.
Pak ho jeho tchán, dívčin otec, zdržoval, takže u něho zůstal tři dny. Jedli a pili a nocovali tam.
wayyeḥĕzaq- bōw ḥōṯənōw ’ăḇî hanna‘ărāh, wayyêšeḇ ’ittōw šəlōšeṯ yāmîm; wayyōḵəlū wayyištū, wayyālînū šām.
Sud 19,5
Ale štvrtého dňa bolo, že vstali skoro ráno, a človek sa zobral, že pojde. Avšak otec dievčiny povedal svojmu zaťovi: Posilni svoje srdce kúskom chleba, a potom pojdete.
Na štvrtý deň včasráno vyberal sa na cestu. Ale otec dievčaťa povedal svojmu zaťovi: Posilni sa najprv kúskom chleba, potom môžete odísť.
Na štvrtý deň včasráno vstali a keď sa chystal na cestu, povedal otec dievčaťa svojmu zaťovi: "Posilni sa ešte kúskom chleba! Potom pôjdete!"
Na úsvite štvrtého dňa sa chystal odcestovať, no otec dievky prehováral svojho zaťa: Posilnite sa kúskom chleba a potom pôjdete.
Čtvrtého dne ráno si přivstali a zeť se zvedal, že už půjde. Dívčin otec mu ale řekl: „Posilni se trochou jídla, než půjdete.“
Čtvrtého dne za časného jitra, když se zvedl k odchodu, řekl dívčin otec svému zeti: „Posilni se soustem chleba a potom půjdete.“
wayhî bayyōwm hārəḇî‘î, wayyaškîmū ḇabbōqer wayyāqām lāleḵeṯ; wayyōmer ’ăḇî hanna‘ărāh ’el- ḥăṯānōw, sə‘āḏ libbəḵā paṯ- leḥem wə’aḥar têlêḵū.
Sud 19,6
A tak sadli a jedli spolu obidvaja a pili. A otec dievčiny povedal človekovi: Nože zostaň ešte a prenocuj tu, a nech sa poveselí tvoje srdce.
Zostali a obidvaja spolu jedli a pili. Potom povedal otec dievčaťa mužovi: Nech sa ti páči, zostaň cez noc a cíť sa dobre!
Nato si sadli a obidvaja jedli a pili. Potom povedal otec dievčaťa mužovi: "Ale zostaň ešte na noc! Zabav sa!"
Zostali teda a obaja spolu jedli a pili. Dievkin otec potom navrhol mužovi: Zabav sa, zostaň cez noc a dobre sa cíť!
A tak se posadili a oba spolu jedli a pili. Potom mu dívčin otec řekl: „Prosím, laskavě tu ještě přespi a pohov si.“
Tak zůstali a oba spolu jedli a pili. Potom dívčin otec vybídl muže: „Buď tak laskav, zůstaň ještě přes noc a buď dobré mysli.“
wayyêšəḇū, wayyōḵəlū šənêhem yaḥdāw wayyištū; wayyōmer ’ăḇî hanna‘ărāh ’el- hā’îš, hōw’el- nā wəlîn wəyiṭaḇ libbeḵā.
Sud 19,7
A keď vstal človek, že odíde, nasilu ho zdržal jeho svokor. A tak sa vrátil a zase prenocoval tam.
Ale muž sa chystal odísť. Jeho tesť však naliehal na neho, takže prenocoval tam.
A muž aj vstal, aby sa vydal na cestu, ale keď jeho tesť opäť na neho naliehal, zostal a prenocoval tam.
Keď sa muž predsa chystal odísť, tesť naňho naliehal a on tam prenocoval.
On už se zvedal, že půjde, ale tchán na něj naléhal, takže tam znovu zůstal na noc.
Když se muž přece zvedl k odchodu, přinutil ho jeho tchán, že tam opět zůstal přes noc.
wayyāqām hā’îš lāleḵeṯ; wayyip̄ṣar- bōw ḥōṯənōw, wayyāšāḇ wayyālen šām.
Sud 19,8
Potom vstal skoro ráno, piateho dňa, že teda pojde. Ale zase len povedal otec dievčiny: Nože posilni, prosím, svoje srdce! A otáľali, až sa nachýlil deň. A jedli obidvaja.
Na piaty deň včasráno sa vyberal na cestu. Otec dievčaťa povedal: Posilni sa a zdrž sa, kým sa deň nenachýli. Obidvaja zasa jedli.
Na piaty deň včasráno vstali a keď sa chystal na cestu, povedal otec dievčaťa: "Posilni sa najprv! Vyčkaj, až sa deň schýli!" A zas jedli obidvaja.
Piateho dňa zavčasu ráno sa chystal na cestu. No dievkin otec naliehal: Najprv sa, prosím, posilni! Zdržali sa, kým sa deň nenachýlil a obaja spolu jedli.
Ráno pátého dne si přivstal, že půjde. Dívčin otec mu ale řekl: „Prosím, pořádně se posilni.“ A než oba pojedli, zdrželi se až do odpoledne.
Pátého dne za časného jitra chtěl odejít, ale dívčin otec na něho zase naléhal: „Posilni se prosím!“ Pozdrželi se, až den pokročil, a oba pojedli.
wayyaškêm babbōqer bayyōwm haḥămîšî lāleḵeṯ wayyōmer ’ăḇî hanna‘ărāh, sə‘āḏ- nā ləḇāḇəḵā, wəhiṯmahməhū ‘aḏ- nəṭōwṯ hayyōwm; wayyōḵəlū šənêhem.
Sud 19,9
Keď potom vstal človek, že pojde, on i jeho ženina i jeho mládenec, jeho svokor, otec dievčiny, mu povedal: Nože hľa, deň sa už nachýlil k večeru. Prenocujte, prosím. Hľa, deň sa kladie, prenocuj tu, a nech sa poveselí tvoje srdce. Zajtra vstanete skoro ráno a vydáte sa na svoju cestu, a tak pojdeš do svojho stánu.
Nato sa zdvihol ten muž, aby sa vydal na cestu i so svojou vedľajšou ženou a so sluhom, ale jeho tesť, otec dievčaťa, mu povedal: Hľa, deň sa nachýlil k večeru; prenocuj tu cez noc a cíť sa dobre! Zajtra včasráno vstanete, vtedy odídeš do svojho stanu.
Keď však muž vstal, aby sa vydal na cestu so svojou vedľajšou ženou a so svojím sluhom, povedal mu jeho tesť, otec dievčaťa: "Hľa, deň sa už schýlil. Zvečerieva sa! Prenocujže tu! Zajtra včasráno vstanete, vydáte sa na cestu a dostaneš sa do svojho stanu."
Muž potom vstal, aby sa vydal na cestu so svojou vedľajšou ženou. No jeho tesť, dievkin otec, ho opäť prehováral: Pozri, deň sa už nachýlil; prenocuj tu a zabav sa! Zajtra zavčasu vstanete a vydáš sa na cestu do svojho stanu.
Tehdy muž vstal, že se svou družkou a mládencem půjdou. Dívčin otec, jeho tchán, mu ale řekl: „Podívej se, den už se chýlí k večeru. Zůstaňte prosím na noc. Vždyť už se smráká. Přespi tu a pohov si. Zítra si přivstanete, vydáte se na cestu a dorazíte domů.“
Potom se muž se svou ženinou a mládencem zvedl k odchodu. Jeho tchán, dívčin otec, mu však řekl: „Pohleď, den se schyluje k večeru. Zůstaňte přes noc. Den se přece sklání. Přenocuj zde a buď dobré mysli. Zítra za časného jitra se vydáš na cestu a půjdeš ke svému stanu.“
wayyāqām hā’îš lāleḵeṯ, hū ūp̄îlaḡšōw wəna‘ărōw; wayyōmer lōw ḥōṯənōw ’ăḇî hanna‘ărāh hinnêh nā rāp̄āh hayyōwm la‘ărōḇ, lînū- nā hinnêh ḥănōwṯ hayyōwm lîn pōh wəyîṭaḇ ləḇāḇeḵā, wəhiškamtem māḥār ləḏarkəḵem, wəhālaḵtā lə’ōhāleḵā.
Sud 19,10
Ale človek už nechcel prenocovať, ale vstal a odišiel a prišiel až proti Jebuzovi, to jest proti Jeruzalemu, a s ním dvaja osedlaní osli i jeho ženina s ním.
No muž nechcel zostať cez noc, ale vydal sa na cestu a prišiel pred Jebús, to je Jeruzalem; mal so sebou dva osedlané osly, svoju vedľajšiu ženu a sluhu.
Ale muž už nechcel zostať na noc; lež vstal a odišiel. Tak sa dostal až do blízkosti Jebuza, to jest Jeruzalema. So sebou mal dva osedlané osly. Jeho vedľajšia žena bola tiež pri ňom. -
Muž však už nechcel prenocovať, ale s dvoma osedlanými oslami, svojou vedľajšou ženou a so sluhom sa vydal na cestu a prišiel pred Jebús, teda pred Jeruzalem.
On už tam ale nehodlal strávit další noc, a tak se zvedl a se svým párem oslů v postrojích a se svou družkou vyrazil k Jebusu (což je Jeruzalém).
Avšak muž nechtěl zůstat přes noc, zvedl se k odchodu a došel se svým párem osedlaných oslů a se svou ženinou až naproti Jebúsu, což je Jeruzalém.
wəlō- ’āḇāh hā’îš lālūn, wayyāqām wayyêleḵ, wayyāḇō ‘aḏ- nōḵaḥ yəḇūs, hî yərūšālim; wə‘immōw, ṣemeḏ ḥămōwrîm ḥăḇūšîm, ūp̄îlaḡšōw ‘immōw.
Sud 19,11
A keďže boli u Jebuzeja, a deň sa už bol veľmi nachýlil, povedal mládenec svojmu pánovi: Prosím, poď, zabočme do tohoto mesta Jebuzejovho a prenocujme v ňom.
Keď boli pri Jebúse, deň už veľmi pokročil. Tu povedal sluha svojmu pánovi: Poď, uchýľme sa do mesta Jebúsejcov a prenocujme tam.
Keď boli pri Jebuze - a deň sa už značne schýlil -, povedal sluha svojmu pánovi: "Poď, uchýľme sa do mesta Jebuzejov a prenocujme v ňom!"
Keď boli pri Jebúse a deň už veľmi pokročil, sluha povedal svojmu pánovi: Poď, prosím, vojdime do tohto jebúsejského mesta a prenocujme v ňom.
Když míjeli Jebus, bylo už dost pozdě. Mládenec proto svému pánu řekl: „Pojď, prosím, odbočme do toho jebusejského města a přenocujme tam.“
Když byli u Jebúsu, den téměř minul. Tu navrhl mládenec svému pánu: „Pojď prosím, uchýlíme se do tohoto jebúsejského města a přenocujeme v něm.“
hêm ‘im- yəḇūs, wəhayyōwm raḏ mə’ōḏ; wayyōmer hanna‘ar ’el- ’ăḏōnāw, ləḵāh- nā wənāsūrāh ’el- ‘îr- hayḇūsî hazzōṯ wənālîn bāh.
Sud 19,12
Ale jeho pán mu povedal: Nezabočíme ta do mesta cudzinca, ktorý nie je zo synov Izraelových, ale pojdeme až do Gibee.
Ale pán mu povedal: Neuchyľujme sa do mesta cudzincov, ktorí nepatria k Izraelcom, ale pôjdeme ďalej až do Gibey.
Ale jeho pán mu odvetil: "Neuchýlime sa ta - do mesta cudzincov, ktorí nie sú z Izraelových synov -, ale pôjdeme ďalej až do Gabay."
Pán mu však odvetil: Nevojdeme do mesta cudzincov, ktorí nepatria k synom Izraela, ale pôjdeme až do Gibey.
Jeho pán mu odpověděl: „Nepůjdeme do cizího města, které nepatří Izraelcům. Budeme pokračovat do Gibeje.
Ale jeho pán mu odvětil: „Neuchýlíme se do cizího města, které nepatří Izraelcům. Půjdeme dál do Gibeje.“
wayyōmer ’êlāw ’ăḏōnāw, lō nāsūr ’el- ‘îr nāḵərî, ’ăšer lō- mibbənê yiśrā’êl hênnāh; wə‘āḇarnū ‘aḏ- giḇ‘āh.
Sud 19,13
A povedal svojmu mládencovi: Poď, aby sme sa priblížili niektorému z tých miest a prenocujeme v Gibei alebo v Ráme.
Potom povedal svojmu sluhovi: Nože, zájdime do niektorej osady a prenocujme v Gibei alebo v Ráme.
Potom povedal svojmu sluhovi: "Poď, zájdeme do niektorej dediny a prenocujeme či už v Gabae alebo v Rame."
Svojmu sluhovi povedal: Poď, snažme sa priblížiť ku Gibei alebo Ráme a prenocujme v jednom z týchto miest.
Pojď,“ pobídl mládence, „dojdeme do Gibeje nebo až do Rámy. V jednom z těch měst přespíme.“
A pobídl mládence: „Pojď, abychom se přiblížili k některému z těch míst a mohli přenocovat v Gibeji nebo v Rámě.“
wayyōmer ləna‘ărōw, ləḵā wəniqrəḇāh bə’aḥaḏ hamməqōmōwṯ; wəlannū ḇaggiḇ‘āh ’ōw ḇārāmāh.
Sud 19,14
A tak prešli a išli, a slnce im zašlo pri Gibei, ktorá patrí Benjaminovi.
Tak išli ďalej svojou cestou a blízko Gibey, ktorá patrí k Benjamínovi, im zapadlo slnko.
A uberali sa svojou cestou ďalej. Pri Gabae, ktorá patrí Benjamínovi, zapadlo im slnko.
Šli teda ďalej a keď sa priblížili ku Gibei Benjamínovcov, slnko im zapadlo.
A tak šli dál. Když přicházeli k benjamínské Gibeji, slunce už zapadalo,
Šli tedy dál. Slunce už zapadlo, když byli u benjamínské Gibeje.
wayya‘aḇrū wayyêlêḵū; wattāḇō lāhem haššemeš, ’êṣel haggiḇ‘āh ’ăšer ləḇinyāmin.
Sud 19,15
Uchýlili sa tedy ta, aby vojdúc prenocovali v Gibei. A keď vošiel, zostal na ulici mesta, a nebolo nikoho, kto by ich bol pojal a prijal do domu, aby prenocovali.
I uchýlili sa, aby prenocovali v Gibei. Keď tam došiel, zostal na námestí mesta, ale nebolo nikoho, kto by ich prijal do domu na nocľah.
Ta teda odbočili z cesty, aby si zašli na noc do Gabay. Keď však vošiel a zložil sa na námestí mesta, nebolo nikoho kto by ich bol prijal do domu na nocľah.
Odbočili, aby prenocovali v Gibei. Keď ta Léviovec prišiel, zostal na námestí, lebo nebolo nikoho, kto by ich prijal na nocľah.
a tak odbočili, aby tam přenocovali. Když levita vešel do Gibeje, posadil se na městském prostranství, ale nikdo je na noc nepozval k sobě domů.
Uchýlili se tam a vstoupili do Gibeje, aby přenocovali. Když tam lévijec přišel, usadil se na městském prostranství, ale nebyl tu nikdo, kdo by jej přijal na noc do domu.
wayyāsurū šām, lāḇōw lālūn baggiḇ‘āh; wayyāḇō, wayyêšeḇ birḥōwḇ hā‘îr, wə’ên ’îš mə’assêp̄- ’ōwṯām habbayṯāh lālūn.
Sud 19,16
A hľa, nejaký starý človek išiel zo svojej práce s poľa, večer. A človek bol tiež z vrchu Efraimovho a pohostínil v Gibei, ale mužovia toho miesta boli synovia Benjaminovi.
A hľa, podvečer prichádzal akýsi starec z práce na poli. Muž pochádzal z Efrajimského pohoria a býval ako cudzinec v Gibei; obyvatelia toho miesta boli Benjamínci.
Tu zvečera prichádzal starec z poľa, zo svojej práce. Muž pochádzal z Efraimského pohoria a zdržoval sa ako cudzí v Gabae. Miestni obyvatelia však boli Benjamínovci.
V ten podvečer sa po práci vracal z poľa istý starec. Pochádzal z Efrajimského pohoria a býval v Gibei ako cudzinec; obyvatelia toho miesta boli Benjamínovci.
A hle, jeden stařík se večer vracel z práce na poli. Pocházel z Efraimských hor a v Gibeji bydlel jako přistěhovalec (místní totiž byli Benjamínci).
Večer se vracel z práce na poli nějaký starý muž. Pocházel z Efrajimského pohoří a pobýval v Gibeji jako host; mužové toho místa byli Benjamínovci.
wəhinnêh ’îš zāqên, bā min- ma‘ăśêhū min- haśśāḏeh bā‘ereḇ, wəhā’îš mêhar ’ep̄rayim, wəhū- ḡār baggiḇ‘āh; wə’anšê hammāqōwm bənê yəmînî.
Sud 19,17
A pozdvihnúc svoje oči videl človeka, toho pocestného, na ulici mesta. A starý človek povedal: Kam ideš a odkiaľ si prišiel?
Keď starec pozdvihol oči a videl pútnika na mestskom námestí, opýtal sa: Kam chceš ísť a odkiaľ prichádzaš?
Keď zdvihol oči, zazrel na námestí mesta pocestného. Starec sa ho spýtal: "Kde ideš? Odkiaľ prichádzaš?"
Keď sa starec rozhliadol, všimol si pútnika na námestí. Starec sa opýtal: Kam hodláš ísť a odkiaľ prichádzaš?
Když se rozhlédl, uviděl na městském prostranství pocestného. „Kam jdeš a odkud přicházíš?“ zeptal se stařík.
Rozhlédl se a spatřil na městském prostranství pocestného. I otázal se ten starý muž: „Kam jdeš a odkud přicházíš?“
wayyiśśā ‘ênāw, wayyar ’eṯ- hā’îš hā’ōrêaḥ birḥōḇ hā‘îr; wayyōmer hā’îš hazzāqên ’ānāh ṯêlêḵ ūmê’ayin tāḇōw.
Sud 19,18
A povedal mu: Ideme z Betlehema Júdovho až hen celkom za vrch Efraimov; ja som ztadiaľ a bol som zašiel až do Betlehema Júdovho a chodievam do domu Božieho, ale nie je nikoho, kto by ma bol pojal a prijal do domu.
Odpovedal mu: Prechádzame z judského Betlehema na krajný svah Efrajimského pohoria; odtiaľ pochádzam. Išiel som do judského Betlehema, a teraz som na ceste domov; ale nikto ma nechce prijať do domu.
Odpovedal mu: "Cestujeme z Júdovho Betlehema až do zadných končín Efraimského pohoria. Odtiaľ som. Zašiel som si do Júdovho Betlehema a zasa sa uberám do Pánovho domu. Niet tu však nikoho, kto by ma prijal do domu.
Muž odpovedal: Ideme z judského Betlehema na odľahlý svah Efrajimského pohoria, odtiaľ totiž pochádzam. Cestoval som do judského Betlehema a teraz idem domov, ale nikto ma neprijal do svojho domu.
„Jsme na cestě z judského Betléma hluboko do Efraimských hor, odkud pocházím,“ odpověděl mu. „Šel jsem do judského Betléma a teď se vracím domů. Nikdo mě ale k sobě nepozval.
Odvětil mu: „Ubíráme se z judského Betléma do odlehlých končin Efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma; chodím sloužit do Hospodinova domu. Tady však není nikdo, kdo by mě přijal do domu.
wayyōmer ’êlāw, ‘ōḇərîm ’ănaḥnū mibbêṯ- leḥem yəhūḏāh ‘aḏ- yarkəṯê har- ’ep̄rayim miššām ’ānōḵî, wā’êlêḵ ‘aḏ- bêṯ leḥem yəhūḏāh; wə’eṯ- bêṯ Yahweh ’ănî hōlêḵ, wə’ên ’îš, mə’assêp̄ ’ōwṯî habbāyəṯāh.
Sud 19,19
A jesto predsa aj slama aj obrok pre našich oslov, a mám aj chlieb aj víno pre seba i pre tvoju dievku i pre mládenca, ktorý je s tvojimi služobníkmi; nemáme nedostatku ničoho.
Mám aj slamu a krm pre naše osly, a chlieb i víno pre seba i pre svoju slúžku i pre sluhu, ktorý je s tvojím služobníkom; nič mi nechýba.
Máme slamu a obrok pre svojho osla, aj chlieb a víno pre mňa, pre tvoju služobnicu a pre sluhu, ktorý je s tvojím služobníkom. Vôbec nič nám nechýba."
Mám slamu i obrok pre naše osly, mám aj chlieb a víno pre seba i pre tvoju slúžku a pre mládenca, ktorý sprevádza tvojho služobníka. Nič mi nechýba.
Máme slámu i obrok pro své osly, mám i chléb a víno pro sebe, zde pro tvou služebnici i pro mládence, který tvého služebníka provází. Nic víc nepotřebujeme.“
A přitom mám jak slámu a obrok pro své osly, tak chléb a víno pro sebe i pro tvou služebnici a pro mládence, který je s tvými služebníky. V ničem nemáme nedostatek.“
wəḡam- teḇen gam- mispōw yêš laḥămōwrênū, wəḡam leḥem wāyayin yeš- lî wəla’ămāṯeḵā, wəlanna‘ar ‘im- ‘ăḇāḏeḵā; ’ên maḥsōwr kāl- dāḇār.
Sud 19,20
Na to povedal starý človek: Pokoj ti o to! Čohokoľvek by sa ti nedostávalo, to len ponechaj na mňa. Len nenocuj na ulici.
Starec povedal: Pokoj s tebou! Čokoľvek potrebuješ, bude na mojej starosti; na námestí nemôžeš nocovať.
Tu povedal starec: "Pokoj buď s tebou! Ak by ti aj niečo chýbalo, to už bude moja starosť. Na námestí predsa nocovať nemôžeš!"
Starec povedal: Pokoj ti. Dovoľ mi, aby som sa postaral o všetko, čo ti chýba. Len nezostaň cez noc na námestí.
„Buď vítán,“ řekl mu stařík. „Postarám se o všechno, co potřebuješ. Jen prosím nenocuj tady venku.“
Starý muž mu pravil: „Pokoj tobě! Klidně mi přenech starost o všechno, co potřebuješ. Jenom nezůstávej přes noc zde na prostranství.“
wayyōmer hā’îš hazzāqên šālōwm lāḵ, raq kāl- maḥsōwrḵā ‘ālāy; raq bārəḥōwḇ ’al- tālan.
Sud 19,21
A dovedúc ho do svojho domu dal oslom obrok, a oni, keď umyli svoje nohy, jedli a pili.
S tým ho voviedol do svojho domu, namiešal krm oslom; keď si umyli nohy, najedli sa i napili.
Potom ho uviedol do svojho domu a nakŕmil osly. Keď si umyli nohy, jedli a pili.
Doviedol ho do svojho domu a pre osly nachystal krmivo. Potom si umyli nohy, jedli a pili.
Vzal je k sobě domů, nasypal oslům, umyli si nohy a pak jedli a pili.
Uvedl ho do svého domu a pro osly připravil krmivo. Umyli si nohy, jedli a pili.
wayḇî’êhū ləḇêṯōw, [wayyibbōwl ḵ] (wayyāḇāl q) laḥămōwrîm; wayyirḥăṣū raḡlêhem, wayyōḵəlū wayyištū.
Sud 19,22
Ale keď sa už boli rozveselili, tu hľa, mužovia mesta, mužovia, synovia beliála, obkľúčili dom a tĺkli na dvere a vraveli starému človekovi, pánovi domu: Vyveď človeka, ktorý vošiel do tvojho domu, aby sme ho poznali.
Keď sa dobre cítili, mužovia mesta, naničhodníci, obkľúčili dom, búchali na dvere a kričali na starca, majiteľa domu: Vyveď muža, ktorý prišiel do tvojho domu, aby sme ho poznali.
Keď už boli v dobrej nálade, tu mužovia z mesta, zlosynovia, obstali dom a ustavične tĺkli na bránu. Vyvolávali na starca, pána domu: "Vyveď muža, čo prišiel do tvojho domu! Chceme s ním obcovať!"
Keď sa občerstvili, nejakí ničomníci z toho mesta obkľúčili ten dom, zabúchali na dvere a vyzvali toho starca, majiteľa domu: Vyveď muža, ktorý vošiel do tvojho domu, nech ho spoznáme!
A jak si tak hověli, náhle dům obstoupili místní ničemové. Začali tlouct do dveří a křičet na starého hospodáře: „Vyveď toho mužského, co přišel k tobě domů, ať si ho užijeme!“
Byli dobré mysli, avšak hle, mužové města, muži ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a vyzývali toho starého muže, hospodáře: „Vyveď muže, který vešel do tvého domu, ať ho poznáme!“
hêmmāh mêṭîḇîm ’eṯ- libbām wəhinnêh ’anšê hā‘îr ’anšê ḇənê- ḇəlîya‘al, nāsabbū ’eṯ- habbayiṯ, miṯdappəqîm ‘al- haddāleṯ; wayyōmərū, ’el- hā’îš ba‘al habbayiṯ hazzāqên lêmōr, hōwṣê, ’eṯ- hā’îš ’ăšer- bā ’el- bêṯəḵā wənêḏā‘ennū.
Sud 19,23
A človek, pán domu, vyjdúc k nim povedal im: Nie, moji bratia, nerobte, prosím, zlého, keďže tento človek vošiel do môjho domu; nevykonajte toho bláznovstva.
Muž, majiteľ domu k nim vyšiel, a povedal im: Nie tak, bratia moji. Nepáchajte zločin! Keďže tento muž prišiel do môjho domu, nesmiete spáchať takúto nehanebnosť!
Tu vyšiel k nim muž, pán domu, a vravel im: "Nie, bratia moji! Nerobte nič zlé, keď prišiel ten človek do môjho domu! Nedopustíte sa predsa takej nehanebnosti!
Nato vyšiel majiteľ domu a dohováral im: Nie, moji bratia, nedopustite sa ničoho zlého. Keď tento muž prišiel do môjho domu, nesmiete spáchať taký hanebný skutok.
Hospodář k nim vyšel ven se slovy: „To ne, bratři! Nedělejte prosím nic zlého! Ten muž je přece mým hostem! Neprovádějte takovou hanebnost.
Tu k nim ten hospodář vyšel a domlouval jim: „Ne tak, moji bratři! Nedopustíte se přece něčeho tak zlého! Vždyť tento muž vešel do mého domu. Nesmíte spáchat takovou hanebnost!
wayyêṣê ’ălêhem, hā’îš ba‘al habbayiṯ, wayyōmer ’ălêhem, ’al- ’aḥay ’al- tārê‘ū nā; ’aḥărê ’ăšer- bā hā’îš hazzeh ’al- bêṯî, ’al- ta‘ăśū ’eṯ- hannəḇālāh hazzōṯ.
Sud 19,24
Hľa, je tu moja dcéra, panna, a jeho ženina, dovoľte, prosím, aby som vám tie vyviedol, a ponížte ich a urobte im, čo sa vám ľúbi, ale tomuto človekovi nerobte ničoho, nevykonajte toho bláznovstva!
Hľa, moja dcéra-panna a jeho vedľajšia žena, vyvediem vám ich, tie môžete zneuctiť a robiť s nimi, čo sa vám páči, ale na tomto mužovi sa nesmiete dopustiť takej nehanebnosti.
Mám však dcéru, pannu, a on zas vedľajšiu ženu. Môžem vám ich vyviesť. Tie znásilnite a urobte s nimi, ako sa vám ľúbi. Ale na tomto mužovi sa nedopustite takej nehanebnosti!"
Pozrite, tu je moja dcéra, panna, a jeho vedľajšia žena, dovediem vám ich. Môžete ich zneužiť a urobiť s nimi, čo sa vám zapáči. Na tomto mužovi sa však nesmiete dopustiť takej hanebnosti.
Je tu má dcera, ještě panna, a také jeho družka. Hned je vyvedu! Zneuctěte je, udělejte s nimi, co se vám zlíbí. Jen ale neprovádějte žádnou hanebnost tomu muži!“
Tady je má dcerka, panna, a jeho ženina. Hned je vyvedu. Můžete je zneužít a nakládat s nimi, jak se vám zlíbí, ale vůči tomuto muži nesmíte spáchat takovou hanebnost.“
hinnêh ḇittî habbəṯūlāh ūp̄îlaḡšêhū, ’ōwṣî’āh- nā ’ōwṯām wə‘annū ’ōwṯām, wa‘ăśū lāhem, haṭṭōwḇ bə‘ênêḵem; wəlā’îš hazzeh lō ṯa‘ăśū, dəḇar hannəḇālāh hazzōṯ.
Sud 19,25
Ale mužovia ho nechceli poslúchnuť. Vtedy pochytil človek svoju ženinu a vyviedol ju k nim von. A poznali ju a prevádzali pri nej svoju vôľu celú noc až do rána a pustili ju, až keď už svitalo.
Ale oní ľudia ho nechceli počúvať. Vtedy ten muž vzal svoju vedľajšiu ženu, vyviedol im ju na ulicu, a oni ju poznali, a celú noc až do rána ukájali svoje chúťky na nej. Prepustili ju až pri východe rannej zory.
Keďže mužovia ho nechceli ani len vypočuť, vzal muž svoju vedľajšiu manželku a vyviedol im ju von na ulicu. Zneužívali ju a ukájali si na nej svoje chúťky celú noc až do rána. Prepustili ju až pri východe zorničky.
Tí muži ho však nechceli ani počuť. Vtedy uchopil ten muž svoju vedľajšiu ženu a vyviedol ju k nim von. Oni s ňou obcovali celú noc a zneužívali ju až do rána. Prepustili ju, až keď vyšla zornička.
Nemínili ho však poslouchat. Levita nakonec vzal svou družku a vystrčil ji k nim ven. Znásilňovali ji a týrali celou noc až do rána. Pustili ji, až když začalo svítat.
Ti muži ho však nechtěli ani slyšet. Proto popadl ten muž svou ženinu a vyvedl jim ji ven. Obcovali s ní a zneužívali ji celou noc až do rána; propustili ji, teprve když vzešla jitřenka.
wəlō- ’āḇū hā’ănāšîm lišmōa‘ lōw, wayyaḥăzêq hā’îš bəp̄îlaḡšōw, wayyōṣê ’ălêhem haḥūṣ; wayyêḏə‘ū ’ōwṯāh wayyiṯ‘alləlū- ḇāh kāl- hallaylāh ‘aḏ- habbōqer, wayšalləḥūhā [ba‘ălōwṯ ḵ] (ka‘ălōwṯ q) haššāḥar.
Sud 19,26
A žena prišla nad ránom a padla a zostala ležať pri dveriach domu človeka, kde bol jej pán, až bolo svetlo.
Keď sa rozbrieždilo, žena sa vrátila, padla pred vchodom do mužovho domu, v ktorom bol jej pán, a zostala tam ležať až do bieleho rána.
Nad ránom sa žena pokúšala vojsť, ale klesla pred dvermi domu muža, u ktorého bol jej pán, a zostala tam až do rozvidnenia.
Tá žena sa vrátila na úsvite a zrútila sa pri vchode do domu muža, v ktorom bol jej pán až do úplného rozvidnenia.
Nad ránem se žena vrátila. Až do rozednění zůstala ležet u dveří domu, kde byl její pán.
Za ranního rozbřesku se ta žena dovlekla zpět, zhroutila se u vchodu do domu muže, kde byl její pán, a zůstala ležet až do světla.
wattāḇō hā’iššāh lip̄nōwṯ habbōqer; wattippōl peṯaḥ bêṯ- hā’îš ’ăšer- ’ăḏōwnehā šām ‘aḏ- hā’ōwr.
Sud 19,27
Keď potom vstal jej pán, ráno, a otvoril dvere na dome a vyšiel, aby išiel svojou cestou, tu hľa, žena, jeho ženina, ležala padlá pri dveriach domu a ruky mala na prahu.
Keď jej pán ráno vstal, otvoril dvere domu a vykročil, aby sa vydal na cestu; ajhľa, jeho vedľajšia žena ležala pri vchode domu s rukami na prahu.
Ráno jej pán vstal, otvoril dvere domu a keď vyšiel, aby sa vydal na cestu, jeho vedľajšia žena ležala predo dvermi domu s rukami na prahu!
Keď jej pán ráno vstal, otvoril dvere domu a chcel sa vydať na cestu, pri vchode do domu uvidel ležať svoju vedľajšiu ženu s rukami na prahu.
Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu, aby vyrazil na cestu, a hle – jeho družka leží u dveří domu s rukama na prahu.
Ráno její pán vstal, otevřel domovní dveře a vyšel, aby se vydal na cestu. Tu spatřil ženu, svou ženinu, zhroucenou u vchodu do domu, s rukama na prahu.
wayyāqām ’ăḏōnehā babbōqer, wayyip̄taḥ dalṯōwṯ habbayiṯ, wayyêṣê lāleḵeṯ ləḏarkōw; wəhinnêh hā’iššāh p̄îlaḡšōw, nōp̄eleṯ peṯaḥ habbayiṯ, wəyāḏehā ‘al- hassap̄.
Sud 19,28
A vravel jej: Vstaň, a poďme! Ale neodpovedala. Vtedy ju vzal na osla a človek sa zobral a išiel ku svojmu miestu.
Povedal jej: Vstaň, poďme! Ale nikto neodpovedal. Potom ju muž naložil na osla, pobral sa a odišiel domov.
Volal na ňu: "Vstaň! Pôjdeme!" Ale nik mu neodpovedal. Tu ju vzal na osla, muž sa pobral a šiel do svojho bydliska.
Oslovil ju: Vstaň, ideme! Odpoveď nedostal. Naložil ju teda na osla a vydal sa na cestu domov.
„Vstávej,“ řekl jí, „jdeme.“ Žádná odpověď. Naložil ji tedy na osla, sebral se a šel domů.
Řekl jí: „Vstaň a půjdeme!“ Ale nedostal odpověď. Naložil ji tedy na osla a vydal se na cestu k domovu.
wayyōmer ’êlehā qūmî wənêlêḵāh wə’ên ‘ōneh; wayyiqqāḥehā ‘al- haḥămōwr, wayyāqām hā’îš, wayyêleḵ limqōmōw.
Sud 19,29
A keď prišiel do svojho domu, vzal nôž a pochytiac svoju ženinu porezal ju na kusy podľa jej kostí na dvanásť kusov, a rozposlal ju po celom území Izraelovom.
Keď prišiel domov, vzal nôž, chytil svoju vedľajšiu ženu a rozsekal ju časť po časti na dvanásť kusov a rozposlal ich do všetkých krajov Izraela.
Keď prišiel do svojho domu, vzal nôž, chytil svoju vedľajšiu ženu, rozsekal úd za údom na dvanásť kusov a rozposlal ich po celom Izraelovom území.
Keď prišiel domov, vzal nôž, uchopil svoju vedľajšiu ženu, rozsekal ju aj s kosťami na dvanásť dielov a rozposlal ich po celom území Izraela.
Když dorazil domů, vzal nůž a rozřezal svou družku i s kostmi na dvanáct kusů. Ty pak rozeslal po všech končinách Izraele.
Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil ženinu a rozsekal ji i s kostmi na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém izraelském území.
wayyāḇō ’el- bêṯōw, wayyiqqaḥ ’eṯ- hamma’ăḵeleṯ wayyaḥăzêq bəp̄îlaḡšōw, waynattəḥehā la‘ăṣāmehā, lišnêm ‘āśār nəṯāḥîm; wayšalləḥehā, bəḵōl gəḇūl yiśrā’êl.
Sud 19,30
A bolo, že každý, kto to videl, hovoril: Nikdy sa nič také nestalo, ani nebolo nikdy nič také vidieť od toho dňa, ako vyšli synovia Izraelovi hore z Egyptskej zeme až do tohoto dňa. Zamyslite sa nad tým! Poraďte a hovorte!
Každý, kto to videl, hovoril: Také niečo sa ešte nestalo, ani to nebolo vídať od času, čo Izraelci vyšli z Egypta, až do dnešného dňa. Porozmýšľajte o tom, poraďte sa a dohodnite.
Každý, kto to videl, hovoril: "Také niečo sa ešte nestalo, ani nebolo vidieť odo dňa, keď vyšli Izraelovi synovia z krajiny Egypťanov, až podnes. Premýšľajte o tom, poraďte sa a vravte!"
Každý, kto niektorý diel videl, povedal: Nič také sa nestalo ani nebolo vidieť odvtedy, čo Izraeliti vyšli z Egypta, až do dnešného dňa. Uvažujte o tom, poraďte sa a rozhodnite!
Kdokoli to spatřil, říkal: „Něco tak neslýchaného se nestalo ode dne, kdy Izraelci vyšli z Egypta. Přemýšlejte! Poraďte se! Udělejte něco!“
Kdokoli to viděl, říkal: „Něco takového se nestalo a nebylo spatřeno ode dne, kdy Izraelci vyšli z egyptské země, až podnes. Uvažujte o tom, poraďte se a vyjádřete se!“
wəhāyāh ḵāl hārō’eh, wə’āmar lō- nihyəṯāh wəlō- nir’ăṯāh kāzōṯ, ləmîyōwm ‘ălōwṯ bənê- yiśrā’êl mê’ereṣ miṣrayim, ‘aḏ hayyōwm hazzeh; śîmū- lāḵem ‘ālehā ‘uṣū wəḏabbêrū. p̄
1A taktiež sa stalo v tých dňoch, keď nebolo kráľa v Izraelovi, že bol istý muž, Levita, pohostínom kdesi vzade vrchu Efraimovho, ktorý si vzal ženu ženinu z Betlehema Júdovho.
2Ale jeho ženina smilnila dopúšťajúc sa nevernosti proti nemu a odišla od neho do domu svojho otca do Betlehema Júdovho a bola tam nejaký čas, štyri mesiace.
3Potom sa zobral jej muž a išiel za ňou, aby jej hovoril k srdcu nato, aby ju doviedol zpät, a mal so sebou svojho mládenca a dvoch oslov. A doviedla ho do domu svojho otca. A keď ho uvidel otec dievčiny, zaradoval sa a išiel mu vústrety.
4A jeho svokor, otec dievčiny, ho zdržal u seba, takže zostal u neho tri dni, a jedli a pili a nocovali tam.
5Ale štvrtého dňa bolo, že vstali skoro ráno, a človek sa zobral, že pojde. Avšak otec dievčiny povedal svojmu zaťovi: Posilni svoje srdce kúskom chleba, a potom pojdete.
6A tak sadli a jedli spolu obidvaja a pili. A otec dievčiny povedal človekovi: Nože zostaň ešte a prenocuj tu, a nech sa poveselí tvoje srdce.
7A keď vstal človek, že odíde, nasilu ho zdržal jeho svokor. A tak sa vrátil a zase prenocoval tam.
8Potom vstal skoro ráno, piateho dňa, že teda pojde. Ale zase len povedal otec dievčiny: Nože posilni, prosím, svoje srdce! A otáľali, až sa nachýlil deň. A jedli obidvaja.
9Keď potom vstal človek, že pojde, on i jeho ženina i jeho mládenec, jeho svokor, otec dievčiny, mu povedal: Nože hľa, deň sa už nachýlil k večeru. Prenocujte, prosím. Hľa, deň sa kladie, prenocuj tu, a nech sa poveselí tvoje srdce. Zajtra vstanete skoro ráno a vydáte sa na svoju cestu, a tak pojdeš do svojho stánu.
10Ale človek už nechcel prenocovať, ale vstal a odišiel a prišiel až proti Jebuzovi, to jest proti Jeruzalemu, a s ním dvaja osedlaní osli i jeho ženina s ním.
11A keďže boli u Jebuzeja, a deň sa už bol veľmi nachýlil, povedal mládenec svojmu pánovi: Prosím, poď, zabočme do tohoto mesta Jebuzejovho a prenocujme v ňom.
12Ale jeho pán mu povedal: Nezabočíme ta do mesta cudzinca, ktorý nie je zo synov Izraelových, ale pojdeme až do Gibee.
13A povedal svojmu mládencovi: Poď, aby sme sa priblížili niektorému z tých miest a prenocujeme v Gibei alebo v Ráme.
14A tak prešli a išli, a slnce im zašlo pri Gibei, ktorá patrí Benjaminovi.
15Uchýlili sa tedy ta, aby vojdúc prenocovali v Gibei. A keď vošiel, zostal na ulici mesta, a nebolo nikoho, kto by ich bol pojal a prijal do domu, aby prenocovali.
16A hľa, nejaký starý človek išiel zo svojej práce s poľa, večer. A človek bol tiež z vrchu Efraimovho a pohostínil v Gibei, ale mužovia toho miesta boli synovia Benjaminovi.
17A pozdvihnúc svoje oči videl človeka, toho pocestného, na ulici mesta. A starý človek povedal: Kam ideš a odkiaľ si prišiel?
18A povedal mu: Ideme z Betlehema Júdovho až hen celkom za vrch Efraimov; ja som ztadiaľ a bol som zašiel až do Betlehema Júdovho a chodievam do domu Božieho, ale nie je nikoho, kto by ma bol pojal a prijal do domu.
19A jesto predsa aj slama aj obrok pre našich oslov, a mám aj chlieb aj víno pre seba i pre tvoju dievku i pre mládenca, ktorý je s tvojimi služobníkmi; nemáme nedostatku ničoho.
20Na to povedal starý človek: Pokoj ti o to! Čohokoľvek by sa ti nedostávalo, to len ponechaj na mňa. Len nenocuj na ulici.
21A dovedúc ho do svojho domu dal oslom obrok, a oni, keď umyli svoje nohy, jedli a pili.
22Ale keď sa už boli rozveselili, tu hľa, mužovia mesta, mužovia, synovia beliála, obkľúčili dom a tĺkli na dvere a vraveli starému človekovi, pánovi domu: Vyveď človeka, ktorý vošiel do tvojho domu, aby sme ho poznali.
23A človek, pán domu, vyjdúc k nim povedal im: Nie, moji bratia, nerobte, prosím, zlého, keďže tento človek vošiel do môjho domu; nevykonajte toho bláznovstva.
24Hľa, je tu moja dcéra, panna, a jeho ženina, dovoľte, prosím, aby som vám tie vyviedol, a ponížte ich a urobte im, čo sa vám ľúbi, ale tomuto človekovi nerobte ničoho, nevykonajte toho bláznovstva!
25Ale mužovia ho nechceli poslúchnuť. Vtedy pochytil človek svoju ženinu a vyviedol ju k nim von. A poznali ju a prevádzali pri nej svoju vôľu celú noc až do rána a pustili ju, až keď už svitalo.
26A žena prišla nad ránom a padla a zostala ležať pri dveriach domu človeka, kde bol jej pán, až bolo svetlo.
27Keď potom vstal jej pán, ráno, a otvoril dvere na dome a vyšiel, aby išiel svojou cestou, tu hľa, žena, jeho ženina, ležala padlá pri dveriach domu a ruky mala na prahu.
28A vravel jej: Vstaň, a poďme! Ale neodpovedala. Vtedy ju vzal na osla a človek sa zobral a išiel ku svojmu miestu.
29A keď prišiel do svojho domu, vzal nôž a pochytiac svoju ženinu porezal ju na kusy podľa jej kostí na dvanásť kusov, a rozposlal ju po celom území Izraelovom.
30A bolo, že každý, kto to videl, hovoril: Nikdy sa nič také nestalo, ani nebolo nikdy nič také vidieť od toho dňa, ako vyšli synovia Izraelovi hore z Egyptskej zeme až do tohoto dňa. Zamyslite sa nad tým! Poraďte a hovorte!
1V tom čase, keď ešte nebolo kráľa v Izraeli, istý Lévíjec sa zdržoval ako cudzinec na krajnom svahu Efrajimského pohoria. Tam si vzal vedľajšiu ženu z judského Betlehema.
2Jeho vedľajšia žena sa však na neho nahnevala, odišla od neho do domu svojho otca do judského Betlehema. Pobudla tam asi štyri mesiace.
3Potom sa jej manžel vybral a šiel za ňou, aby jej do duše prehovoril a priviedol ju späť. Mal so sebou sluhu a dva osly. Keď prišiel do domu jej otca, otec dievčaťa ho zbadal a s radosťou mu bežal oproti.
4Jeho tesť, otec dievčaťa, ho zdržal a on zostal u neho tri dni; jedli a pili aj nocovali tam.
5Na štvrtý deň včasráno vyberal sa na cestu. Ale otec dievčaťa povedal svojmu zaťovi: Posilni sa najprv kúskom chleba, potom môžete odísť.
6Zostali a obidvaja spolu jedli a pili. Potom povedal otec dievčaťa mužovi: Nech sa ti páči, zostaň cez noc a cíť sa dobre!
7Ale muž sa chystal odísť. Jeho tesť však naliehal na neho, takže prenocoval tam.
8Na piaty deň včasráno sa vyberal na cestu. Otec dievčaťa povedal: Posilni sa a zdrž sa, kým sa deň nenachýli. Obidvaja zasa jedli.
9Nato sa zdvihol ten muž, aby sa vydal na cestu i so svojou vedľajšou ženou a so sluhom, ale jeho tesť, otec dievčaťa, mu povedal: Hľa, deň sa nachýlil k večeru; prenocuj tu cez noc a cíť sa dobre! Zajtra včasráno vstanete, vtedy odídeš do svojho stanu.
10No muž nechcel zostať cez noc, ale vydal sa na cestu a prišiel pred Jebús, to je Jeruzalem; mal so sebou dva osedlané osly, svoju vedľajšiu ženu a sluhu.
11Keď boli pri Jebúse, deň už veľmi pokročil. Tu povedal sluha svojmu pánovi: Poď, uchýľme sa do mesta Jebúsejcov a prenocujme tam.
12Ale pán mu povedal: Neuchyľujme sa do mesta cudzincov, ktorí nepatria k Izraelcom, ale pôjdeme ďalej až do Gibey.
13Potom povedal svojmu sluhovi: Nože, zájdime do niektorej osady a prenocujme v Gibei alebo v Ráme.
14Tak išli ďalej svojou cestou a blízko Gibey, ktorá patrí k Benjamínovi, im zapadlo slnko.
15I uchýlili sa, aby prenocovali v Gibei. Keď tam došiel, zostal na námestí mesta, ale nebolo nikoho, kto by ich prijal do domu na nocľah.
16A hľa, podvečer prichádzal akýsi starec z práce na poli. Muž pochádzal z Efrajimského pohoria a býval ako cudzinec v Gibei; obyvatelia toho miesta boli Benjamínci.
17Keď starec pozdvihol oči a videl pútnika na mestskom námestí, opýtal sa: Kam chceš ísť a odkiaľ prichádzaš?
18Odpovedal mu: Prechádzame z judského Betlehema na krajný svah Efrajimského pohoria; odtiaľ pochádzam. Išiel som do judského Betlehema, a teraz som na ceste domov; ale nikto ma nechce prijať do domu.
19Mám aj slamu a krm pre naše osly, a chlieb i víno pre seba i pre svoju slúžku i pre sluhu, ktorý je s tvojím služobníkom; nič mi nechýba.
20Starec povedal: Pokoj s tebou! Čokoľvek potrebuješ, bude na mojej starosti; na námestí nemôžeš nocovať.
21S tým ho voviedol do svojho domu, namiešal krm oslom; keď si umyli nohy, najedli sa i napili.
22Keď sa dobre cítili, mužovia mesta, naničhodníci, obkľúčili dom, búchali na dvere a kričali na starca, majiteľa domu: Vyveď muža, ktorý prišiel do tvojho domu, aby sme ho poznali.
23Muž, majiteľ domu k nim vyšiel, a povedal im: Nie tak, bratia moji. Nepáchajte zločin! Keďže tento muž prišiel do môjho domu, nesmiete spáchať takúto nehanebnosť!
24Hľa, moja dcéra-panna a jeho vedľajšia žena, vyvediem vám ich, tie môžete zneuctiť a robiť s nimi, čo sa vám páči, ale na tomto mužovi sa nesmiete dopustiť takej nehanebnosti.
25Ale oní ľudia ho nechceli počúvať. Vtedy ten muž vzal svoju vedľajšiu ženu, vyviedol im ju na ulicu, a oni ju poznali, a celú noc až do rána ukájali svoje chúťky na nej. Prepustili ju až pri východe rannej zory.
26Keď sa rozbrieždilo, žena sa vrátila, padla pred vchodom do mužovho domu, v ktorom bol jej pán, a zostala tam ležať až do bieleho rána.
27Keď jej pán ráno vstal, otvoril dvere domu a vykročil, aby sa vydal na cestu; ajhľa, jeho vedľajšia žena ležala pri vchode domu s rukami na prahu.
28Povedal jej: Vstaň, poďme! Ale nikto neodpovedal. Potom ju muž naložil na osla, pobral sa a odišiel domov.
29Keď prišiel domov, vzal nôž, chytil svoju vedľajšiu ženu a rozsekal ju časť po časti na dvanásť kusov a rozposlal ich do všetkých krajov Izraela.
30Každý, kto to videl, hovoril: Také niečo sa ešte nestalo, ani to nebolo vídať od času, čo Izraelci vyšli z Egypta, až do dnešného dňa. Porozmýšľajte o tom, poraďte sa a dohodnite.
1V čase, keď nebolo v Izraeli kráľa, osadil sa istý levita ako cudzí v zadných končinách Efraimského pohoria a vzal si vedľajšiu ženu z Júdovho Betlehema.
2Vedľajšia žena sa naň nahnevala a odišla od neho do domu svojho otca, do Júdovho Betlehema. Bola tam už štyri mesiace, o
3keď sa jej muž vybral za ňou, aby si ju naklonil srdečným prehováraním k návratu. Mal so sebou svojho sluhu a dva osly. Keď ho uviedla do domu svojho otca a otec dievčaťa ho zazrel, vyšiel mu radostne v ústrety.
4A keď jeho tesť, otec dievčaťa, na neho naliehal, zostal u neho tri dni. Jedli a popíjali si a nocovali tam.
5Na štvrtý deň včasráno vstali a keď sa chystal na cestu, povedal otec dievčaťa svojmu zaťovi: "Posilni sa ešte kúskom chleba! Potom pôjdete!"
6Nato si sadli a obidvaja jedli a pili. Potom povedal otec dievčaťa mužovi: "Ale zostaň ešte na noc! Zabav sa!"
7A muž aj vstal, aby sa vydal na cestu, ale keď jeho tesť opäť na neho naliehal, zostal a prenocoval tam.
8Na piaty deň včasráno vstali a keď sa chystal na cestu, povedal otec dievčaťa: "Posilni sa najprv! Vyčkaj, až sa deň schýli!" A zas jedli obidvaja.
9Keď však muž vstal, aby sa vydal na cestu so svojou vedľajšou ženou a so svojím sluhom, povedal mu jeho tesť, otec dievčaťa: "Hľa, deň sa už schýlil. Zvečerieva sa! Prenocujže tu! Zajtra včasráno vstanete, vydáte sa na cestu a dostaneš sa do svojho stanu."
10Ale muž už nechcel zostať na noc; lež vstal a odišiel. Tak sa dostal až do blízkosti Jebuza, to jest Jeruzalema. So sebou mal dva osedlané osly. Jeho vedľajšia žena bola tiež pri ňom. -
11Keď boli pri Jebuze - a deň sa už značne schýlil -, povedal sluha svojmu pánovi: "Poď, uchýľme sa do mesta Jebuzejov a prenocujme v ňom!"
12Ale jeho pán mu odvetil: "Neuchýlime sa ta - do mesta cudzincov, ktorí nie sú z Izraelových synov -, ale pôjdeme ďalej až do Gabay."
13Potom povedal svojmu sluhovi: "Poď, zájdeme do niektorej dediny a prenocujeme či už v Gabae alebo v Rame."
14A uberali sa svojou cestou ďalej. Pri Gabae, ktorá patrí Benjamínovi, zapadlo im slnko.
15Ta teda odbočili z cesty, aby si zašli na noc do Gabay. Keď však vošiel a zložil sa na námestí mesta, nebolo nikoho kto by ich bol prijal do domu na nocľah.
16Tu zvečera prichádzal starec z poľa, zo svojej práce. Muž pochádzal z Efraimského pohoria a zdržoval sa ako cudzí v Gabae. Miestni obyvatelia však boli Benjamínovci.
17Keď zdvihol oči, zazrel na námestí mesta pocestného. Starec sa ho spýtal: "Kde ideš? Odkiaľ prichádzaš?"
18Odpovedal mu: "Cestujeme z Júdovho Betlehema až do zadných končín Efraimského pohoria. Odtiaľ som. Zašiel som si do Júdovho Betlehema a zasa sa uberám do Pánovho domu. Niet tu však nikoho, kto by ma prijal do domu.
19Máme slamu a obrok pre svojho osla, aj chlieb a víno pre mňa, pre tvoju služobnicu a pre sluhu, ktorý je s tvojím služobníkom. Vôbec nič nám nechýba."
20Tu povedal starec: "Pokoj buď s tebou! Ak by ti aj niečo chýbalo, to už bude moja starosť. Na námestí predsa nocovať nemôžeš!"
21Potom ho uviedol do svojho domu a nakŕmil osly. Keď si umyli nohy, jedli a pili.
22Keď už boli v dobrej nálade, tu mužovia z mesta, zlosynovia, obstali dom a ustavične tĺkli na bránu. Vyvolávali na starca, pána domu: "Vyveď muža, čo prišiel do tvojho domu! Chceme s ním obcovať!"
23Tu vyšiel k nim muž, pán domu, a vravel im: "Nie, bratia moji! Nerobte nič zlé, keď prišiel ten človek do môjho domu! Nedopustíte sa predsa takej nehanebnosti!
24Mám však dcéru, pannu, a on zas vedľajšiu ženu. Môžem vám ich vyviesť. Tie znásilnite a urobte s nimi, ako sa vám ľúbi. Ale na tomto mužovi sa nedopustite takej nehanebnosti!"
25Keďže mužovia ho nechceli ani len vypočuť, vzal muž svoju vedľajšiu manželku a vyviedol im ju von na ulicu. Zneužívali ju a ukájali si na nej svoje chúťky celú noc až do rána. Prepustili ju až pri východe zorničky.
26Nad ránom sa žena pokúšala vojsť, ale klesla pred dvermi domu muža, u ktorého bol jej pán, a zostala tam až do rozvidnenia.
27Ráno jej pán vstal, otvoril dvere domu a keď vyšiel, aby sa vydal na cestu, jeho vedľajšia žena ležala predo dvermi domu s rukami na prahu!
28Volal na ňu: "Vstaň! Pôjdeme!" Ale nik mu neodpovedal. Tu ju vzal na osla, muž sa pobral a šiel do svojho bydliska.
29Keď prišiel do svojho domu, vzal nôž, chytil svoju vedľajšiu ženu, rozsekal úd za údom na dvanásť kusov a rozposlal ich po celom Izraelovom území.
30Každý, kto to videl, hovoril: "Také niečo sa ešte nestalo, ani nebolo vidieť odo dňa, keď vyšli Izraelovi synovia z krajiny Egypťanov, až podnes. Premýšľajte o tom, poraďte sa a vravte!"
1V tom čase, keď v Izraeli nebolo kráľa, istý Léviovec býval ako cudzinec na odľahlom svahu Efrajimského pohoria. Za svoju vedľajšiu ženu si vzal istú dievku z judského Betlehema.
2Táto vedľajšia žena ho raz v hneve opustila a odišla do otcovského domu v judskom Betleheme. Zdržala sa tam asi štyri mesiace.
3Jej muž šiel za ňou, aby jej prehovoril do svedomia a priviedol ju späť. So sebou mal sluhu a dva osly. Keď ho uviedla do domu svojho otca a jej otec ho zbadal, s radosťou mu šiel oproti.
4Jeho tesť, dievkin otec, ho zdržiaval; preto zostal uňho tri dni. Tam jedli, pili aj nocovali.
5Na úsvite štvrtého dňa sa chystal odcestovať, no otec dievky prehováral svojho zaťa: Posilnite sa kúskom chleba a potom pôjdete.
6Zostali teda a obaja spolu jedli a pili. Dievkin otec potom navrhol mužovi: Zabav sa, zostaň cez noc a dobre sa cíť!
7Keď sa muž predsa chystal odísť, tesť naňho naliehal a on tam prenocoval.
8Piateho dňa zavčasu ráno sa chystal na cestu. No dievkin otec naliehal: Najprv sa, prosím, posilni! Zdržali sa, kým sa deň nenachýlil a obaja spolu jedli.
9Muž potom vstal, aby sa vydal na cestu so svojou vedľajšou ženou. No jeho tesť, dievkin otec, ho opäť prehováral: Pozri, deň sa už nachýlil; prenocuj tu a zabav sa! Zajtra zavčasu vstanete a vydáš sa na cestu do svojho stanu.
10Muž však už nechcel prenocovať, ale s dvoma osedlanými oslami, svojou vedľajšou ženou a so sluhom sa vydal na cestu a prišiel pred Jebús, teda pred Jeruzalem.
11Keď boli pri Jebúse a deň už veľmi pokročil, sluha povedal svojmu pánovi: Poď, prosím, vojdime do tohto jebúsejského mesta a prenocujme v ňom.
12Pán mu však odvetil: Nevojdeme do mesta cudzincov, ktorí nepatria k synom Izraela, ale pôjdeme až do Gibey.
13Svojmu sluhovi povedal: Poď, snažme sa priblížiť ku Gibei alebo Ráme a prenocujme v jednom z týchto miest.
14Šli teda ďalej a keď sa priblížili ku Gibei Benjamínovcov, slnko im zapadlo.
15Odbočili, aby prenocovali v Gibei. Keď ta Léviovec prišiel, zostal na námestí, lebo nebolo nikoho, kto by ich prijal na nocľah.
16V ten podvečer sa po práci vracal z poľa istý starec. Pochádzal z Efrajimského pohoria a býval v Gibei ako cudzinec; obyvatelia toho miesta boli Benjamínovci.
17Keď sa starec rozhliadol, všimol si pútnika na námestí. Starec sa opýtal: Kam hodláš ísť a odkiaľ prichádzaš?
18Muž odpovedal: Ideme z judského Betlehema na odľahlý svah Efrajimského pohoria, odtiaľ totiž pochádzam. Cestoval som do judského Betlehema a teraz idem domov, ale nikto ma neprijal do svojho domu.
19Mám slamu i obrok pre naše osly, mám aj chlieb a víno pre seba i pre tvoju slúžku a pre mládenca, ktorý sprevádza tvojho služobníka. Nič mi nechýba.
20Starec povedal: Pokoj ti. Dovoľ mi, aby som sa postaral o všetko, čo ti chýba. Len nezostaň cez noc na námestí.
21Doviedol ho do svojho domu a pre osly nachystal krmivo. Potom si umyli nohy, jedli a pili.
22Keď sa občerstvili, nejakí ničomníci z toho mesta obkľúčili ten dom, zabúchali na dvere a vyzvali toho starca, majiteľa domu: Vyveď muža, ktorý vošiel do tvojho domu, nech ho spoznáme!
23Nato vyšiel majiteľ domu a dohováral im: Nie, moji bratia, nedopustite sa ničoho zlého. Keď tento muž prišiel do môjho domu, nesmiete spáchať taký hanebný skutok.
24Pozrite, tu je moja dcéra, panna, a jeho vedľajšia žena, dovediem vám ich. Môžete ich zneužiť a urobiť s nimi, čo sa vám zapáči. Na tomto mužovi sa však nesmiete dopustiť takej hanebnosti.
25Tí muži ho však nechceli ani počuť. Vtedy uchopil ten muž svoju vedľajšiu ženu a vyviedol ju k nim von. Oni s ňou obcovali celú noc a zneužívali ju až do rána. Prepustili ju, až keď vyšla zornička.
26Tá žena sa vrátila na úsvite a zrútila sa pri vchode do domu muža, v ktorom bol jej pán až do úplného rozvidnenia.
27Keď jej pán ráno vstal, otvoril dvere domu a chcel sa vydať na cestu, pri vchode do domu uvidel ležať svoju vedľajšiu ženu s rukami na prahu.
28Oslovil ju: Vstaň, ideme! Odpoveď nedostal. Naložil ju teda na osla a vydal sa na cestu domov.
29Keď prišiel domov, vzal nôž, uchopil svoju vedľajšiu ženu, rozsekal ju aj s kosťami na dvanásť dielov a rozposlal ich po celom území Izraela.
30Každý, kto niektorý diel videl, povedal: Nič také sa nestalo ani nebolo vidieť odvtedy, čo Izraeliti vyšli z Egypta, až do dnešného dňa. Uvažujte o tom, poraďte sa a rozhodnite!
1Izrael byl tenkrát bez krále. Hluboko v Efraimských horách bydlel jeden levita. Našel si družku z judského Betléma,
2ale ta se s ním pohádala a odešla od něj do domu svého otce v judském Betlémě. Když už tam byla nějaké čtyři měsíce,
3její muž se rozhodl, že půjde za ní, vlídně s ní promluví a přivede ji zpět. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ta dívka ho pozvala dál, a když ho její otec uviděl, radostně ho uvítal.
4Jeho tchán, dívčin otec, ho zdržoval, takže u něj zůstal tři dny. Jedli tam, pili a nocovali.
5Čtvrtého dne ráno si přivstali a zeť se zvedal, že už půjde. Dívčin otec mu ale řekl: „Posilni se trochou jídla, než půjdete.“
6A tak se posadili a oba spolu jedli a pili. Potom mu dívčin otec řekl: „Prosím, laskavě tu ještě přespi a pohov si.“
7On už se zvedal, že půjde, ale tchán na něj naléhal, takže tam znovu zůstal na noc.
8Ráno pátého dne si přivstal, že půjde. Dívčin otec mu ale řekl: „Prosím, pořádně se posilni.“ A než oba pojedli, zdrželi se až do odpoledne.
9Tehdy muž vstal, že se svou družkou a mládencem půjdou. Dívčin otec, jeho tchán, mu ale řekl: „Podívej se, den už se chýlí k večeru. Zůstaňte prosím na noc. Vždyť už se smráká. Přespi tu a pohov si. Zítra si přivstanete, vydáte se na cestu a dorazíte domů.“
10On už tam ale nehodlal strávit další noc, a tak se zvedl a se svým párem oslů v postrojích a se svou družkou vyrazil k Jebusu (což je Jeruzalém).
11Když míjeli Jebus, bylo už dost pozdě. Mládenec proto svému pánu řekl: „Pojď, prosím, odbočme do toho jebusejského města a přenocujme tam.“
12Jeho pán mu odpověděl: „Nepůjdeme do cizího města, které nepatří Izraelcům. Budeme pokračovat do Gibeje.
13Pojď,“ pobídl mládence, „dojdeme do Gibeje nebo až do Rámy. V jednom z těch měst přespíme.“
14A tak šli dál. Když přicházeli k benjamínské Gibeji, slunce už zapadalo,
15a tak odbočili, aby tam přenocovali. Když levita vešel do Gibeje, posadil se na městském prostranství, ale nikdo je na noc nepozval k sobě domů.
16A hle, jeden stařík se večer vracel z práce na poli. Pocházel z Efraimských hor a v Gibeji bydlel jako přistěhovalec (místní totiž byli Benjamínci).
17Když se rozhlédl, uviděl na městském prostranství pocestného. „Kam jdeš a odkud přicházíš?“ zeptal se stařík.
18„Jsme na cestě z judského Betléma hluboko do Efraimských hor, odkud pocházím,“ odpověděl mu. „Šel jsem do judského Betléma a teď se vracím domů. Nikdo mě ale k sobě nepozval.
19Máme slámu i obrok pro své osly, mám i chléb a víno pro sebe, zde pro tvou služebnici i pro mládence, který tvého služebníka provází. Nic víc nepotřebujeme.“
20„Buď vítán,“ řekl mu stařík. „Postarám se o všechno, co potřebuješ. Jen prosím nenocuj tady venku.“
21Vzal je k sobě domů, nasypal oslům, umyli si nohy a pak jedli a pili.
22A jak si tak hověli, náhle dům obstoupili místní ničemové. Začali tlouct do dveří a křičet na starého hospodáře: „Vyveď toho mužského, co přišel k tobě domů, ať si ho užijeme!“
23Hospodář k nim vyšel ven se slovy: „To ne, bratři! Nedělejte prosím nic zlého! Ten muž je přece mým hostem! Neprovádějte takovou hanebnost.
24Je tu má dcera, ještě panna, a také jeho družka. Hned je vyvedu! Zneuctěte je, udělejte s nimi, co se vám zlíbí. Jen ale neprovádějte žádnou hanebnost tomu muži!“
25Nemínili ho však poslouchat. Levita nakonec vzal svou družku a vystrčil ji k nim ven. Znásilňovali ji a týrali celou noc až do rána. Pustili ji, až když začalo svítat.
26Nad ránem se žena vrátila. Až do rozednění zůstala ležet u dveří domu, kde byl její pán.
27Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu, aby vyrazil na cestu, a hle – jeho družka leží u dveří domu s rukama na prahu.
28„Vstávej,“ řekl jí, „jdeme.“ Žádná odpověď. Naložil ji tedy na osla, sebral se a šel domů.
29Když dorazil domů, vzal nůž a rozřezal svou družku i s kostmi na dvanáct kusů. Ty pak rozeslal po všech končinách Izraele.
30Kdokoli to spatřil, říkal: „Něco tak neslýchaného se nestalo ode dne, kdy Izraelci vyšli z Egypta. Přemýšlejte! Poraďte se! Udělejte něco!“
1V těch dnech, kdy neměli v Izraeli krále, pobýval nějaký lévijec jako host v odlehlých končinách Efrajimského pohoří. Vzal si za ženinu jakousi ženu z judského Betléma.
2Ale ženina se proti němu provinila smilstvem a odešla od něho do otcovského domu, do judského Betléma. Byla tam po dobu čtyř měsíců.
3Její muž se za ní vypravil, aby jí domluvil a pohnul ji k návratu. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ona ho uvedla do otcovského domu. Jakmile ho dívčin otec spatřil, šel mu radostně vstříc.
4Pak ho jeho tchán, dívčin otec, zdržoval, takže u něho zůstal tři dny. Jedli a pili a nocovali tam.
5Čtvrtého dne za časného jitra, když se zvedl k odchodu, řekl dívčin otec svému zeti: „Posilni se soustem chleba a potom půjdete.“
6Tak zůstali a oba spolu jedli a pili. Potom dívčin otec vybídl muže: „Buď tak laskav, zůstaň ještě přes noc a buď dobré mysli.“
7Když se muž přece zvedl k odchodu, přinutil ho jeho tchán, že tam opět zůstal přes noc.
8Pátého dne za časného jitra chtěl odejít, ale dívčin otec na něho zase naléhal: „Posilni se prosím!“ Pozdrželi se, až den pokročil, a oba pojedli.
9Potom se muž se svou ženinou a mládencem zvedl k odchodu. Jeho tchán, dívčin otec, mu však řekl: „Pohleď, den se schyluje k večeru. Zůstaňte přes noc. Den se přece sklání. Přenocuj zde a buď dobré mysli. Zítra za časného jitra se vydáš na cestu a půjdeš ke svému stanu.“
10Avšak muž nechtěl zůstat přes noc, zvedl se k odchodu a došel se svým párem osedlaných oslů a se svou ženinou až naproti Jebúsu, což je Jeruzalém.
11Když byli u Jebúsu, den téměř minul. Tu navrhl mládenec svému pánu: „Pojď prosím, uchýlíme se do tohoto jebúsejského města a přenocujeme v něm.“
12Ale jeho pán mu odvětil: „Neuchýlíme se do cizího města, které nepatří Izraelcům. Půjdeme dál do Gibeje.“
13A pobídl mládence: „Pojď, abychom se přiblížili k některému z těch míst a mohli přenocovat v Gibeji nebo v Rámě.“
14Šli tedy dál. Slunce už zapadlo, když byli u benjamínské Gibeje.
15Uchýlili se tam a vstoupili do Gibeje, aby přenocovali. Když tam lévijec přišel, usadil se na městském prostranství, ale nebyl tu nikdo, kdo by jej přijal na noc do domu.
16Večer se vracel z práce na poli nějaký starý muž. Pocházel z Efrajimského pohoří a pobýval v Gibeji jako host; mužové toho místa byli Benjamínovci.
17Rozhlédl se a spatřil na městském prostranství pocestného. I otázal se ten starý muž: „Kam jdeš a odkud přicházíš?“
18Odvětil mu: „Ubíráme se z judského Betléma do odlehlých končin Efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma; chodím sloužit do Hospodinova domu. Tady však není nikdo, kdo by mě přijal do domu.
19A přitom mám jak slámu a obrok pro své osly, tak chléb a víno pro sebe i pro tvou služebnici a pro mládence, který je s tvými služebníky. V ničem nemáme nedostatek.“
20Starý muž mu pravil: „Pokoj tobě! Klidně mi přenech starost o všechno, co potřebuješ. Jenom nezůstávej přes noc zde na prostranství.“
21Uvedl ho do svého domu a pro osly připravil krmivo. Umyli si nohy, jedli a pili.
22Byli dobré mysli, avšak hle, mužové města, muži ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a vyzývali toho starého muže, hospodáře: „Vyveď muže, který vešel do tvého domu, ať ho poznáme!“
23Tu k nim ten hospodář vyšel a domlouval jim: „Ne tak, moji bratři! Nedopustíte se přece něčeho tak zlého! Vždyť tento muž vešel do mého domu. Nesmíte spáchat takovou hanebnost!
24Tady je má dcerka, panna, a jeho ženina. Hned je vyvedu. Můžete je zneužít a nakládat s nimi, jak se vám zlíbí, ale vůči tomuto muži nesmíte spáchat takovou hanebnost.“
25Ti muži ho však nechtěli ani slyšet. Proto popadl ten muž svou ženinu a vyvedl jim ji ven. Obcovali s ní a zneužívali ji celou noc až do rána; propustili ji, teprve když vzešla jitřenka.
26Za ranního rozbřesku se ta žena dovlekla zpět, zhroutila se u vchodu do domu muže, kde byl její pán, a zůstala ležet až do světla.
27Ráno její pán vstal, otevřel domovní dveře a vyšel, aby se vydal na cestu. Tu spatřil ženu, svou ženinu, zhroucenou u vchodu do domu, s rukama na prahu.
28Řekl jí: „Vstaň a půjdeme!“ Ale nedostal odpověď. Naložil ji tedy na osla a vydal se na cestu k domovu.
29Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil ženinu a rozsekal ji i s kostmi na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém izraelském území.
30Kdokoli to viděl, říkal: „Něco takového se nestalo a nebylo spatřeno ode dne, kdy Izraelci vyšli z egyptské země, až podnes. Uvažujte o tom, poraďte se a vyjádřete se!“
1wayhî bayyāmîm hāhêm, ūmeleḵ ’ên bəyiśrā’êl; wayhî ’îš lêwî, gār bəyarkəṯê har- ’ep̄rayim, wayyiqqaḥ- lōw ’iššāh p̄îleḡeš, mibbêṯ leḥem yəhūḏāh.
2wattizneh ‘ālāw pîlaḡšōw, wattêleḵ mê’ittōw ’el- bêṯ ’āḇîhā, ’el- bêṯ leḥem yəhūḏāh; wattəhî- šām yāmîm ’arbā‘āh ḥoḏāšîm.
3wayyāqām ’îšāh wayyêleḵ ’aḥărehā, ləḏabbêr ‘al- libbāh [lahăšîḇōw ḵ] (lahăšîḇāh, q) wəna‘ărōw ‘immōw wəṣemeḏ ḥămōrîm; wattəḇî’êhū bêṯ ’āḇîhā, wayyir’êhū ’ăḇî hanna‘ărāh, wayyiśmaḥ liqrāṯōw.
4wayyeḥĕzaq- bōw ḥōṯənōw ’ăḇî hanna‘ărāh, wayyêšeḇ ’ittōw šəlōšeṯ yāmîm; wayyōḵəlū wayyištū, wayyālînū šām.
5wayhî bayyōwm hārəḇî‘î, wayyaškîmū ḇabbōqer wayyāqām lāleḵeṯ; wayyōmer ’ăḇî hanna‘ărāh ’el- ḥăṯānōw, sə‘āḏ libbəḵā paṯ- leḥem wə’aḥar têlêḵū.
6wayyêšəḇū, wayyōḵəlū šənêhem yaḥdāw wayyištū; wayyōmer ’ăḇî hanna‘ărāh ’el- hā’îš, hōw’el- nā wəlîn wəyiṭaḇ libbeḵā.
7wayyāqām hā’îš lāleḵeṯ; wayyip̄ṣar- bōw ḥōṯənōw, wayyāšāḇ wayyālen šām.
8wayyaškêm babbōqer bayyōwm haḥămîšî lāleḵeṯ wayyōmer ’ăḇî hanna‘ărāh, sə‘āḏ- nā ləḇāḇəḵā, wəhiṯmahməhū ‘aḏ- nəṭōwṯ hayyōwm; wayyōḵəlū šənêhem.
9wayyāqām hā’îš lāleḵeṯ, hū ūp̄îlaḡšōw wəna‘ărōw; wayyōmer lōw ḥōṯənōw ’ăḇî hanna‘ărāh hinnêh nā rāp̄āh hayyōwm la‘ărōḇ, lînū- nā hinnêh ḥănōwṯ hayyōwm lîn pōh wəyîṭaḇ ləḇāḇeḵā, wəhiškamtem māḥār ləḏarkəḵem, wəhālaḵtā lə’ōhāleḵā.
10wəlō- ’āḇāh hā’îš lālūn, wayyāqām wayyêleḵ, wayyāḇō ‘aḏ- nōḵaḥ yəḇūs, hî yərūšālim; wə‘immōw, ṣemeḏ ḥămōwrîm ḥăḇūšîm, ūp̄îlaḡšōw ‘immōw.
11hêm ‘im- yəḇūs, wəhayyōwm raḏ mə’ōḏ; wayyōmer hanna‘ar ’el- ’ăḏōnāw, ləḵāh- nā wənāsūrāh ’el- ‘îr- hayḇūsî hazzōṯ wənālîn bāh.
12wayyōmer ’êlāw ’ăḏōnāw, lō nāsūr ’el- ‘îr nāḵərî, ’ăšer lō- mibbənê yiśrā’êl hênnāh; wə‘āḇarnū ‘aḏ- giḇ‘āh.
13wayyōmer ləna‘ărōw, ləḵā wəniqrəḇāh bə’aḥaḏ hamməqōmōwṯ; wəlannū ḇaggiḇ‘āh ’ōw ḇārāmāh.
14wayya‘aḇrū wayyêlêḵū; wattāḇō lāhem haššemeš, ’êṣel haggiḇ‘āh ’ăšer ləḇinyāmin.
15wayyāsurū šām, lāḇōw lālūn baggiḇ‘āh; wayyāḇō, wayyêšeḇ birḥōwḇ hā‘îr, wə’ên ’îš mə’assêp̄- ’ōwṯām habbayṯāh lālūn.
16wəhinnêh ’îš zāqên, bā min- ma‘ăśêhū min- haśśāḏeh bā‘ereḇ, wəhā’îš mêhar ’ep̄rayim, wəhū- ḡār baggiḇ‘āh; wə’anšê hammāqōwm bənê yəmînî.
17wayyiśśā ‘ênāw, wayyar ’eṯ- hā’îš hā’ōrêaḥ birḥōḇ hā‘îr; wayyōmer hā’îš hazzāqên ’ānāh ṯêlêḵ ūmê’ayin tāḇōw.
18wayyōmer ’êlāw, ‘ōḇərîm ’ănaḥnū mibbêṯ- leḥem yəhūḏāh ‘aḏ- yarkəṯê har- ’ep̄rayim miššām ’ānōḵî, wā’êlêḵ ‘aḏ- bêṯ leḥem yəhūḏāh; wə’eṯ- bêṯ Yahweh ’ănî hōlêḵ, wə’ên ’îš, mə’assêp̄ ’ōwṯî habbāyəṯāh.
19wəḡam- teḇen gam- mispōw yêš laḥămōwrênū, wəḡam leḥem wāyayin yeš- lî wəla’ămāṯeḵā, wəlanna‘ar ‘im- ‘ăḇāḏeḵā; ’ên maḥsōwr kāl- dāḇār.
20wayyōmer hā’îš hazzāqên šālōwm lāḵ, raq kāl- maḥsōwrḵā ‘ālāy; raq bārəḥōwḇ ’al- tālan.
21wayḇî’êhū ləḇêṯōw, [wayyibbōwl ḵ] (wayyāḇāl q) laḥămōwrîm; wayyirḥăṣū raḡlêhem, wayyōḵəlū wayyištū.
22hêmmāh mêṭîḇîm ’eṯ- libbām wəhinnêh ’anšê hā‘îr ’anšê ḇənê- ḇəlîya‘al, nāsabbū ’eṯ- habbayiṯ, miṯdappəqîm ‘al- haddāleṯ; wayyōmərū, ’el- hā’îš ba‘al habbayiṯ hazzāqên lêmōr, hōwṣê, ’eṯ- hā’îš ’ăšer- bā ’el- bêṯəḵā wənêḏā‘ennū.
23wayyêṣê ’ălêhem, hā’îš ba‘al habbayiṯ, wayyōmer ’ălêhem, ’al- ’aḥay ’al- tārê‘ū nā; ’aḥărê ’ăšer- bā hā’îš hazzeh ’al- bêṯî, ’al- ta‘ăśū ’eṯ- hannəḇālāh hazzōṯ.
24hinnêh ḇittî habbəṯūlāh ūp̄îlaḡšêhū, ’ōwṣî’āh- nā ’ōwṯām wə‘annū ’ōwṯām, wa‘ăśū lāhem, haṭṭōwḇ bə‘ênêḵem; wəlā’îš hazzeh lō ṯa‘ăśū, dəḇar hannəḇālāh hazzōṯ.
25wəlō- ’āḇū hā’ănāšîm lišmōa‘ lōw, wayyaḥăzêq hā’îš bəp̄îlaḡšōw, wayyōṣê ’ălêhem haḥūṣ; wayyêḏə‘ū ’ōwṯāh wayyiṯ‘alləlū- ḇāh kāl- hallaylāh ‘aḏ- habbōqer, wayšalləḥūhā [ba‘ălōwṯ ḵ] (ka‘ălōwṯ q) haššāḥar.
26wattāḇō hā’iššāh lip̄nōwṯ habbōqer; wattippōl peṯaḥ bêṯ- hā’îš ’ăšer- ’ăḏōwnehā šām ‘aḏ- hā’ōwr.
27wayyāqām ’ăḏōnehā babbōqer, wayyip̄taḥ dalṯōwṯ habbayiṯ, wayyêṣê lāleḵeṯ ləḏarkōw; wəhinnêh hā’iššāh p̄îlaḡšōw, nōp̄eleṯ peṯaḥ habbayiṯ, wəyāḏehā ‘al- hassap̄.
28wayyōmer ’êlehā qūmî wənêlêḵāh wə’ên ‘ōneh; wayyiqqāḥehā ‘al- haḥămōwr, wayyāqām hā’îš, wayyêleḵ limqōmōw.
29wayyāḇō ’el- bêṯōw, wayyiqqaḥ ’eṯ- hamma’ăḵeleṯ wayyaḥăzêq bəp̄îlaḡšōw, waynattəḥehā la‘ăṣāmehā, lišnêm ‘āśār nəṯāḥîm; wayšalləḥehā, bəḵōl gəḇūl yiśrā’êl.
30wəhāyāh ḵāl hārō’eh, wə’āmar lō- nihyəṯāh wəlō- nir’ăṯāh kāzōṯ, ləmîyōwm ‘ălōwṯ bənê- yiśrā’êl mê’ereṣ miṣrayim, ‘aḏ hayyōwm hazzeh; śîmū- lāḵem ‘ālehā ‘uṣū wəḏabbêrū. p̄