Sudcovia, 1. kapitola
Sud 1,1
A stalo sa po smrti Jozuovej, že sa pýtali synovia Izraelovi Hospodina a riekli: Kto pojde napočiatku za nás hore ku Kananejovi, aby bojoval proti nemu?
Po smrti Józuovej dopytovali sa Izraelci Hospodina: Kto z nás má prvý vytiahnuť do boja proti Kanaáncom?
Po Jozueho smrti sa Izraelovi synovia opýtali Pána: "Kto z nás má vytiahnuť prvý do boja proti Kanaánčanom?"
Po Jozuovej smrti sa Izraeliti pýtali Hospodina: Kto z nás má prvý vytiahnuť do boja proti Kanaánčanom?
Po Jozuově smrti se synové Izraele ptali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kananejcům jako první?“
Po Jozuově smrti se synové Izraele dotázali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kenaancům první?“
wayhî, ’aḥărê mōwṯ yəhōwōšua‘, wayyiš’ălū bənê yiśrā’êl, Yahweh lêmōr; mî ya‘ăleh- lānū ’el- hakkəna‘ănî battəḥillāh ləhillāḥem bōw.
Sud 1,2
A Hospodin riekol: Júda pojde hore. Hľa, vydal som zem do jeho ruky.
Hospodin odpovedal: Nech vytiahne Júda. Ajhľa, vydal som mu krajinu do rúk.
A Pán odpovedal: "Nech vytiahne Júda! Hľa, krajinu mu dávam do ruky!"
Hospodin odpovedal: Nech vytiahne Júda, veď jemu som vydal krajinu do rúk.
Hospodin odpověděl: „Ať vytáhne Juda. Hle, dal jsem mu tu zem do rukou.“
Hospodin odpověděl: „ První potáhne Juda; do jeho rukou jsem dal zemi.“
wayyōmer Yahweh yəhūḏāh ya‘ăleh; hinnêh nāṯattî ’eṯ- hā’āreṣ bəyāḏōw.
Sud 1,3
A Júda riekol Simeonovi, svojmu bratovi: Poď so mnou ta hore do môjho losu, aby sme bojovali proti Kananejovi, a potom pojdem i ja s tebou do tvojho losu. A Simeon išiel s ním.
Nato povedal Júda svojmu bratovi Šimeónovi: Vytiahni so mnou do môjho podielu bojovať proti Kanaáncom, potom pôjdem aj ja s tebou do tvojho podielu. A Šimeón išiel s ním.
A Júda požiadal svojho brata Simeona: "Vyber sa so mnou do môjho podielu a budeme bojovať proti Kanaánčanom. Potom pôjdem zasa ja s tebou do tvojho podielu." Simeon išiel teda s ním.
Nato požiadal Júda svojho brata Šimeóna: Poď so mnou bojovať proti Kanaánčanom do môjho vylosovaného podielu. Potom pôjdem i ja s tebou do tvojho vylosovaného podielu. Šimeón šiel teda s ním.
Kmen Juda pak řekl svým bratrům ze Šimeona: „Pojďte s námi do našeho podílu bojovat proti Kananejcům. My pak zase půjdeme s vámi do vašeho podílu.“ Kmen Šimeon s ním tedy šel.
I vyzval Juda svého bratra Šimeóna: „Vytáhni se mnou do území, které mi bylo přiděleno losem, a budeme bojovat proti Kenaancům. Já pak půjdu zase s tebou do území přiděleného tobě.“ Šimeón s ním tedy šel.
wayyōmer yəhūḏāh ləšim‘ōwn ’āḥîw ‘ălêh ’ittî ḇəḡōwrālî, wənillāḥămāh bakkəna‘ănî, wəhālaḵtî ḡam- ’ănî ’ittəḵā bəḡōwrāleḵā; wayyêleḵ ’ittōw šim‘ōwn.
Sud 1,4
A tak odišiel Júda hore, a Hospodin vydal Kananeja a Ferezeja do ich ruky, a porazili ich v Bezeku, desať tisíc mužov.
Potom kmeň Júda vytiahol a Hospodin mu vydal Kanaáncov a Perizejcov do rúk a pobil pri Bezeku desaťtisíc mužov.
Tak Júdovci vytiahli a Pán dal Kanaánčanov a Ferezejcov do ich ruky. Porazili ich v Bezeku, na desaťtisíc mužov.
Júdovci vytiahli a Hospodin im vydal do rúk Kanaánčanov i Perizzejov a pobili v Bezeku desaťtisíc mužov.
Juda vytáhl a Hospodin vydal Kananejce i Perizejce do jejich rukou. Pobili jich v Bezeku 10 000.
Juda vytáhl a Hospodin vydal Kenaance a Perizejce do jejich rukou. Pobili je v Bezeku, deset tisíc mužů.
wayya‘al yəhūḏāh, wayyittên Yahweh ’eṯ- hakkəna‘ănî wəhappərizzî bəyāḏām; wayyakkūm bəḇezeq, ‘ăśereṯ ’ălāp̄îm ’îš.
Sud 1,5
A našli Adoni-bezeka v Bezeku a bojovali proti nemu a porazili Kananeja i Ferezeja.
Pri Bezeku narazili na Adóníbezeka, bojovali s ním a porazili Kanaáncov i Perizejcov.
V Bezeku našli Adonibezeka a bojovali proti nemu, keď porazili Kanaánčanov a Ferezejcov.
V Bezeku našli Adoníbezeka, bojovali proti nemu a porazili Kanaánčanov i Perizzejov.
Tam také narazili na Adoni-bezeka a bojovali s ním. Kananejce i Perizejce pobili,
V Bezeku zastihli také Adoní-bezeka a bojovali proti němu a pobili Kenaance a Perizejce.
wayyimṣə’ū ’eṯ- ’ăḏōnî ḇezeq bəḇezeq, wayyillāḥămū bōw; wayyakkū ’eṯ- hakkəna‘ănî wə’eṯ- happərizzî.
Sud 1,6
A keď utekal Adoni-bezek, honili ho a dochytiac ho poutínali mu palce na jeho rukách i na jeho nohách.
Keď sa Adóníbezek dal na útek, prenasledovali ho, chytili a odťali mu palce na rukách a na nohách.
Keď sa dal Adonibezek na útek, prenasledovali ho, kým ho nezajali, a uťali mu palce na rukách i nohách.
Keď sa Adoníbezek dal na útek, prenasledovali ho. Chytili ho a odťali mu palce na rukách i nohách.
ale Adoni-bezek uprchl. Pronásledovali ho, a když ho dopadli, usekali mu palce na rukou i na nohou.
Avšak Adoní-bezek utekl. Proto jej pronásledovali, chytili jej a uťali mu palce na rukou i u nohou.
wayyānās ’ăḏōnî ḇezeq, wayyirdəp̄ū ’aḥărāw; wayyōḥăzū ’ōṯōw, wayqaṣṣəṣū, ’eṯ- bəhōnōwṯ yāḏāw wəraḡlāw.
Sud 1,7
Vtedy povedal Adoni-bezek: Sedemdesiati kráľovia s uťatými palci na svojich rukách i na svojich nohách sbierali odrobiny pod mojím stolom. Ako som robil, tak mi odplatil Bôh. Potom ho doviedli do Jeruzalema, a tam zomrel.
Vtedy povedal Adóníbezek: Sedemdesiat kráľov s odťatými palcami na rukách a na nohách zbieralo omrvinky pod mojím stolom. Ako som ja robil, tak mi odplatil Hospodin. Keď ho odviedli do Jeruzalema, tam zomrel.
Tu povedal Adonibezek: "Sedemdesiat kráľov s odťatými palcami na rukách a nohách zbieralo (zvyšky pokrmov) pod mojím stolom. Ako som robil, tak mi Boh odplatil." A priviedli ho do Jeruzalema, kde aj zomrel.
Vtedy Adoníbezek povedal: Sedemdesiat kráľov s odťatými palcami na rukách i nohách zbieralo omrvinky pod mojím stolom. Ako som robieval ja, tak mi odplatil Boh. Odviedli ho do Jeruzalema a tam zomrel.
Adoni-bezek tehdy řekl: „Sedmdesát králů s usekanými palci na rukou i na nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem jednal, tak mi Bůh odplatil.“ Odvedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel.
Tu Adoní-bezek doznal: „Sedmdesát králů s uťatými palci na rukou i u nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem činíval, tak mi Bůh odplatil.“ Odvlekli jej do Jeruzaléma a tam zemřel.
wayyōmer ’ăḏōnî- ḇezeq, šiḇ‘îm məlāḵîm bəhōnōwṯ yəḏêhem wəraḡlêhem məquṣṣāṣîm, hāyū məlaqqəṭîm taḥaṯ šulḥānî, ka’ăšer ‘āśîṯî, kên šillam- lî ’ĕlōhîm; wayḇî’uhū yərūšālim wayyāmāṯ šām. p̄
Sud 1,8
A synovia Júdovi bojovali proti Jeruzalemu a zaujali ho a zbili ho ostrím meča a mesto podpálili.
Ale Júdovci sa dali do boja proti Jeruzalemu a zabrali ho; obyvateľov pobili ostrím meča a mesto podpálili.
Potom Júdovi synovia bojovali proti Jeruzalemu. Zaujali ho a vyhubili mečom a mesto podpálili. -
Júdovci sa dali do boja proti Jeruzalemu a obsadili ho; obyvateľov pobili mečom a mesto podpálili.
Synové Judy zaútočili také na Jeruzalém a dobyli ho. Vybili město ostřím meče a vypálili.
Judovci bojovali proti Jeruzalému, dobyli jej, vybili ostřím meče a město vypálili.
wayyillāḥămū ḇənê- yəhūḏāh bîrūšālim, wayyilkəḏū ’ōwṯāh, wayyakkūhā ləp̄î- ḥāreḇ; wə’eṯ- hā‘îr šilləḥū ḇā’êš.
Sud 1,9
Potom sišli synovia Júdovi bojovať proti Kananejovi, ktorý býval na vrchoch a na juhu i na nížine.
Potom Júdovci tiahli do boja proti Kanaáncom, ktorí bývali na pohorí, v Negebe a na Nížine .
Nato tiahli Júdovi synovia dolu, aby bojovali proti Kanaánčanom, ktorí bývali na vrchovine, v Negebe a v nížine.
Potom Júdovci išli proti Kanaánčanom, ktorí bývali na pohorí, v Negeve a na Nížine.
Potom sestoupili, aby bojovali proti Kananejcům bydlícím v horách, v Negevu a v podhůří.
Potom se vypravili do boje proti Kenaancům, kteří byli usazeni na pohoří, v Negebu a v Přímořské nížině.
wə’aḥar, yārəḏū bənê yəhūḏāh, ləhillāḥêm bakkəna‘ănî; yōwōšêḇ hāhār, wəhanneḡeḇ wəhaššəp̄êlāh.
Sud 1,10
A Júda odišiel ku Kananejovi, ktorý býval v Hebrone. A meno Hebrona bolo predtým Kirjat-arbe, a zabili Šešaja, Achimána a Talmaja.
Júda vytiahol proti Kanaáncom, ktorí bývali v Chebróne - Chebrón sa predtým volal Kirjat-Arba. Porazil Šéšaja, Achímana a Talmaja.
Na výprave proti Kanaánčanom, čo bývali v Hebrone - Hebron sa predtým menoval Mesto Arbeovo -, Júdovci porazili Sesaja, Ahimana a Tolmaja.
Keď Júdovci vyšli proti Kanaánčanom, ktorí bývali v Hebrone — Hebron sa predtým volal Kirjat-Arba — porazili Šéšaja, Achímana a Talmaja.
Vytáhli také proti Kananejcům obývajícím Hebron (dříve nazývaný Kiriat-arba), kde porazili Šešaje, Achimana a Talmaje.
Tak se vydal Juda proti Kenaancům sídlícím v Chebrónu; Chebrón se předtím jmenoval Kirjat-arba. Pobili Šešaje, Achímana a Talmaje.
wayyêleḵ yəhūḏāh, ’el- hakkəna‘ănî hayyōwōšêḇ bəḥeḇrōwn, wəšêm- ḥeḇrōwn ləp̄ānîm qiryaṯ ’arba‘; wayyakkū ’eṯ- šêšay wə’eṯ- ’ăḥîman wə’eṯ- talmāy.
Sud 1,11
Odtiaľ odišiel k obyvateľom Debíra. A meno Debíra bolo predtým Kirjat-sefer.
Odtiaľ tiahol proti obyvateľom Debíru; Debír sa predtým volal Kirjat-Séfer.
Odtiaľ tiahli proti obyvateľom Dabira. Dabir sa prv menoval Karjat-sefer.
Odtiaľ šli proti obyvateľom Debíru. Debír sa predtým volal Kirjat-Séfer.
Odtamtud kmen Juda vytáhl proti obyvatelům Debiru (dříve nazývanému Kiriat-sefer).
Odtud se vydal proti obyvatelům Debíru; Debír se předtím jmenoval Kirjat-sefer.
wayyêleḵ miššām, ’el- yōwōšəḇê dəḇîr; wəšêm- dəḇîr ləp̄ānîm qiryaṯ- sêp̄er.
Sud 1,12
A Kálef povedal: Tomu, kto zbije Kirjat-sefer, a zaujme ho, dám Achsu, svoju dcéru, za ženu.
Káleb povedal: Kto porazí Kirjat-Séfer a obsadí ho, tomu dám svoju dcéru Achsu za manželku.
Tu povedal Kaleb: "Kto premôže Karjat-sefer a zaujme ho, tomu dám za ženu svoju dcéru Aksu."
Káleb povedal: Kto porazí Kirjat-Séfer, tomu dám svoju dcéru Aksu za ženu.
Káleb tehdy řekl: „Kdo udeří na Kiriat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu.“
Káleb tenkrát prohlásil: „Kdo přepadne Kirjat-sefer a dobude jej, tomu dám za manželku svou dceru Aksu.“
wayyōmer kālêḇ, ’ăšer- yakkeh ’eṯ- qiryaṯ- sêp̄er ūləḵāḏāh; wənāṯattî lōw ’eṯ- ‘aḵsāh ḇittî lə’iššāh.
Sud 1,13
A zaujal ho Otniel, syn Kenaza, brata Kálefa, mladšieho od neho a dal mu Achsu, svoju dcéru, za ženu.
Obsadil ho Otníél, syn Kenazov, mladší brat Kálebov, a dal mu svoju dcéru Achsu za ženu.
A dobyl ho Otoniel, syn Kenéza, mladšieho Kalebovho brata. I dal mu za ženu svoju dcéru Aksu.
Obsadil ho Otníel, syn Kenazov, mladší brat Kálebov, a dal mu svoju dcéru Aksu za ženu.
Dobyl ho Otniel, syn Kálebova mladšího bratra Kenaze, a tak mu dal svou dceru Aksu za ženu.
Dobyl jej Otníel, syn Kenazův, mladší bratr Kálebův; dal mu tedy svou dceru Aksu za manželku.
wayyilkəḏāh ‘āṯənî’êl ben- qənaz, ’ăḥî ḵālêḇ haqqāṭōn mimmennū; wayyitten- lōw ’eṯ- ‘aḵsāh ḇittōw lə’iššāh.
Sud 1,14
A stalo sa, keď prišla k nemu, že ho naviedla, aby žiadal od jej otca pole. Preto sosadla rýchle s osla, a Kálef jej povedal: Čo chceš?
Keď prišla k nemu, naviedol ju, aby žiadala od svojho otca pole. Keď zosadla z osla, Káleb jej povedal: Čo chceš?
Keď mala odísť, podpichávala ho, aby žiadal nejaké pole od jej otca. I zoskočila z osla a Kaleb sa jej opýtal: "Čo ti je?"
Keď prišla k nemu, naviedla ho, aby žiadal od jej otca pole. Zosadla z osla a Káleb sa jej spýtal: Čo si praješ?
Jednou za ním přišla a nabádala ho, ať jejího otce žádá o pole. Když sesedla z osla, Káleb se jí zeptal: „Co bys ráda?“
Když přišla, navedla jej, aby žádal jejího otce o pole. Sesedla z osla. Káleb se jí otázal: „Co si přeješ?“
wayhî bəḇōw’āh, wattəsîṯêhū liš’ōwl mê’êṯ- ’āḇîhā haśśāḏeh, wattiṣnaḥ mê‘al haḥămōwr; wayyōmer- lāh kālêḇ mah- lāḵ.
Sud 1,15
A riekla mu: Daj mi požehnanie, lebo si mi dal zem na juhu; nuž daj mi aj pramene vôd. A tak jej dal Kálef horné pramene i dolné pramene.
Ona odvetila: Daj mi dar. Keďže si ma vydal do Negebu, daj mi aj vodné pramene. A Káleb jej dal horné i dolné pramene.
Odpovedala mu: "Daj mi veno! Dal si mi síce pole v Negebe, ale daj mi aj vodné pramene!" A Kaleb jej dal horné pramene i dolné pramene.
Ona odvetila: Daj mi dar. Keďže si ma vydal do krajiny Negevu, daj mi aj vodné pramene. Káleb jej dal horné i dolné pramene.
„Dej mi, prosím, dárek,“ odpověděla. „Vždyť jsi mi dal zem v negevské poušti. Kéž bys mi dal studánky s vodou.“ A tak jí dal studánky – Horní i Dolní Gulot.
Odpověděla mu: „Obdař mě požehnáním! Když jsi mne provdal do jižního suchopáru, dej mi také vodní zřídla.“ Káleb jí tedy dal zřídla, horní a dolní.
wattōmer lōw hāḇāh- lî ḇərāḵāh, kî ’ereṣ hanneḡeḇ nəṯattānî, wənāṯattāh lî gullōṯ māyim; wayyitten- lāh kālêḇ, ’êṯ gullōṯ ‘illîṯ, wə’êṯ gullōṯ taḥtîṯ. p̄
Sud 1,16
A synovia Kéniho, švagra Mojžišovho, odišli hore z mesta paliem so synmi Júdovými na Judskú púšť, ktorá je na juhu Aráda, a odíduc bývali s tým ľudom.
Synovia Keníjca Chóbaba, tesťa Mojžišovho, vytiahli s Júdovcami z Mesta paliem do Judskej púšte v Negebe pri Aráde, išli teda a usadili sa u Amálékovcov.
Synovia Kenejcu, Mojžišovho svokra, vytiahli z Mesta paliem s Júdovými synmi hore do Júdskej púšte, ktorá sa tiahne južne od Aradu a osadili sa medzi tamojším ľudom.
Synovia Kénitu Chóbaba, Mojžišovho tesťa, vyšli s Júdovcami z Mesta paliem do Judskej púšte v Negeve pri Aráde, kde sa usadili medzi tamojším ľudom.
S Judovými syny vytáhli z Palmového města do judské pouště na jih od Aradu také potomci Mojžíšova tchána, Kenijce. Když tam dorazili, usídlili se mezi místními.
Kénijci, synové Mojžíšova tchána, vytáhli z Palmového města spolu s Judovci do Judské stepi jižně od Aradu. Tam se usadili s lidem.
Sud 1,17
A Júda odišiel so Simeonom, svojím bratom, a pobili Kananeja, ktorý býval v Cefate, a zarieknuc ho na záhubu docela ho zahladili, mesto Cefat, a nazval meno toho mesta Chorma.
Potom Júda išiel so svojím bratom Šimeónom, pobili Kanaáncov, ktorí bývali v Cefate, a vykonali kliatbu na meste; preto sa to mesto volá Chormá.
Potom tiahol Júda so svojím bratom Simeonom a porazili Kanaánčanov, ktorí bývali v Sefáte, vykonali na nich kliatbu a mesto dostalo meno Horma (čiže Kliatba).
Júda však šiel so svojím bratom Šimeónom, pobili Kanaánčanov, ktorí bývali v Cefate a toto prekliate mesto úplne zničili. Preto sa toto mesto volá Chorma.
Juda ale táhl se svým bratrem Šimeonem dál, vybili Kananejce bydlící v Cefatu a vyhubili je jako proklaté. To město proto dostalo jméno Chorma, Klatba.
Juda však táhl se svým bratrem Šimeónem a pobili Kenaance sídlící v Sefatu. Zničili město jako klaté; proto mu dali jméno Chorma (to je Klatbě propadlé) .
wayyêleḵ yəhūḏāh ’eṯ- šim‘ōwn ’āḥîw, wayyakkū ’eṯ- hakkəna‘ănî yōwōšêḇ ṣəp̄aṯ; wayyaḥărîmū ’ōwṯāh, wayyiqrā ’eṯ- šêm- hā‘îr ḥārəmāh.
Sud 1,18
A Júda zaujal Gazu a jej územie i Aškalon a jeho územie aj Ekron a jeho územie.
Júda zabral Gazu aj s okolím, Aškelón s okolím a Ekrón s okolím.
A Júda dobyl Gazu s jej územím, Askalon s jeho územím a Akaron s jeho územím.
Júdovci obsadili Gazu i s okolím, Aškalón s okolím a Ekrón s okolím.
Juda dobýval také Gazu, Aškelon, Ekron a jejich okolí,
Juda dobyl také Gázu a její území, Aškalón a jeho území, Ekrón a jeho území.
wayyilkōḏ yəhūḏāh ’eṯ- ‘azzāh wə’eṯ- gəḇūlāh, wə’eṯ- ’ašqəlōwn wə’eṯ- gəḇūlāh; wə’eṯ- ‘eqrōwn wə’eṯ- gəḇūlāh.
Sud 1,19
A Hospodin bol s Júdom, a tak vyhnal obyvateľov pohoria, lebo nemal smelosti vyhnať obyvateľov údolia, pretože mali železné vozy.
Hospodin bol s Júdom, a ten zabral pohorie; obyvateľov údolia však nemohol vyhnať, lebo mali železné vozy.
Pán bol s Júdom, takže vrchovinu zaujal. Ale obyvateľov nížiny nemohli vypudiť, lebo mali železné vozy.
Hospodin bol s Júdom. Ten obsadil pohorie, ale obyvateľov údolia nemohol vyhnať, lebo mali železné vozy.
ale nedokázal obyvatele nížiny vyhnat, protože měli železné vozy. Hospodin však byl s Judou, a tak se mu podařilo zabrat pohoří.
Hospodin byl s Judou. Podrobil si pohoří, avšak nebyl s to podrobit si obyvatele doliny, protože měli železné vozy.
Sud 1,20
A dali Kálefovi Hebron, tak ako hovoril Mojžiš, a vyhnal odtiaľ troch synov Enákových.
Chebrón dali Kálebovi, ako prikázal Mojžiš; ten vyhnal odtiaľ troch synov Anákových.
Hebron dali Kalebovi, ako rozkázal Mojžiš, a on odtiaľ vypudil troch Enakových synov.
Kálebovi dali Hebron, ako prikázal Mojžiš. Ten vyhnal odtiaľ troch Anákových synov.
Hebron dali podle Mojžíšova slova Kálebovi a ten odsud vyhnal trojici Anakových synů.
Kálebovi dali Chebrón, jak rozhodl Mojžíš; vyhnal odtud tři Anákovce.
wayyittənū ləḵālêḇ ’eṯ- ḥeḇrōwn, ka’ăšer dibber mōšeh; wayyōwreš miššām, ’eṯ- šəlōšāh bənê hā‘ănāq.
Sud 1,21
Ale Jebuzeja, ktorý býval v Jeruzaleme, nevyhnali synovia Benjaminovi, a tak býval Jebuzej so synmi Benjaminovými v Jeruzaleme až do tohoto dňa.
Ale Jebúsejcov, obyvateľov Jeruzalema, Benjamínci nevyhnali; tak Jebúsejci ostali bývať s Benjamíncami v Jeruzaleme až po dnes.
Ale Jebuzejcov, ktorí obývali Jeruzalem, Benjamínovi synovia nevypudili. Tak Jebuzejci bývajú s Benjamínovými synmi v Jeruzaleme až dodnes
Jebúsejov, obyvateľov Jeruzalema, Benjamínovci však nevyhnali. Preto Jebúseji ostali bývať s Benjamínovcami v Jeruzaleme až podnes.
Synové Benjamínovi ale nevyhnali Jebusejce bydlící v Jeruzalémě, a tak Jebusejci žijí v Jeruzalémě spolu s Benjamínci až dodnes.
Pokud však jde o Jebúsejce, obyvatele Jeruzaléma, nebyli Benjamínovci s to si je podrobit; proto až dodnes sídlí Jebúsejec v Jeruzalémě spolu s Benjamínovci.
wə’eṯ- hayḇūsî yōšêḇ yərūšālim, lō hōwrîšū bənê ḇinyāmin; wayyêšeḇ hayḇūsî ’eṯ- bənê ḇinyāmin bîrūšālim, ‘aḏ hayyōwm hazzeh. s
Sud 1,22
A odišli aj dom Jozefov hore do Bét-ela, a Hospodin s nimi.
Aj Jozefov dom tiahol nahor do Bételu a Hospodin bol s ním.
Aj Jozefov dom tiahol hore do Betela a Pán bol s nimi.
Aj Jozefovci tiahli nahor do Bételu a Hospodin bol s nimi.
Také Josefovi potomci vytáhli, a to na Bet-el, a Hospodin byl s nimi.
Také dům Josefův vytáhl, a to k Bét-elu, a Hospodin byl s nimi.
Sud 1,23
Lebo dom Jozefov dali prešpehovať Bét-el. A meno toho mesta bolo predtým Lúz.
Dom Jozefov preskúmal Bétel - mesto sa predtým volalo Lúz.
Keď z Jozefovho domu podnikali výzvedy do Betela - mesto sa predtým nazývalo Luza -,
Jozefovci preskúmali Bétel; mesto sa predtým volalo Lúz.
Když vyslali muže, aby prozkoumali Bet-el (dříve nazývaný Luz),
Dům Josefův provedl v Bét-elu průzkum; město se předtím jmenovalo Lúz.
Sud 1,24
A keď videli strážcovia muža, ktorý vychádzal z mesta, riekli mu: Ukáž nám, prosíme, kade sa vojde do mesta, a učiníme ti milosť.
Pozorovatelia videli človeka vychádzať z mesta a povedali mu: Ukáž nám, kadiaľ možno vniknúť do mesta, a dáme ti milosť.
hliadky videli istého muža, ktorý vychádzal z mesta, a povedali mu: "Ukáž nám, kade možno vojsť do mesta! Potom ti dáme milosť!"
Keď stráže zbadali muža vychádzať z mesta, vyzvali ho: Ukáž nám, kade možno vniknúť do mesta, a dáme ti milosť.
uviděli zvědové z města vycházet nějakého muže. „Ukaž nám, prosím, kudy do města,“ řekli mu, „a zachováme se k tobě milosrdně.“
Hlídka spatřila muže vycházejícího z města a vyzvala ho: „Ukaž nám, kudy se dá vniknout do města, a my ti dáme milost.“
wayyir’ū haššōmərîm, ’îš yōwṣê min- hā‘îr; wayyōmərū lōw, har’ênū nā ’eṯ- məḇōw hā‘îr, wə‘āśînū ‘imməḵā ḥāseḏ.
Sud 1,25
A ukázal im, kade sa vojde do mesta, a tak zbili mesto ostrím meča, a človeka i celú jeho čeľaď prepustili.
Keď im ukázal miesto, kadiaľ možno vniknúť do mesta, a vybili mesto ostrím meča, onoho človeka i jeho celú čeľaď prepustili.
A keď im ukázal, kade sa dá vojsť do mesta, vybili mesto mečom, ale onoho muža a celú jeho rodinu prepustili.
Keď im ukázal miesto, kade možno vniknúť do mesta, a keď mečom dobili mesto, prepustili ho i s celou jeho rodinou.
Ukázal jim tedy, kudy do města, a oni to město vybili ostřím meče. Toho muže ale i s celou rodinou propustili.
Ukázal jim tedy, kudy se dá vniknout do města. Město vybili ostřím meče, ale toho muže i všechnu jeho čeleď propustili.
wayyar’êm ’eṯ- məḇōw hā‘îr, wayyakkū ’eṯ- hā‘îr ləp̄î- ḥāreḇ; wə’eṯ- hā’îš wə’eṯ- kāl- mišpaḥtōw šillêḥū.
Sud 1,26
A človek odišiel do zeme Hetejov, kde vystavil mesto a nazval jeho meno Lúz. To je jeho meno až do tohoto dňa.
Onen človek odišiel do krajiny Chetejcov, postavil mesto a dal mu meno Lúz; tak sa volá podnes.
Ten muž sa odobral do krajiny Hetejcov, postavil si tam mesto a nazval ho Luza. Tak sa menuje až podnes.
Onen človek odišiel do krajiny Chetitov, postavil mesto a dal mu meno Lúz; tak sa menuje až dodnes.
Odešel pak do země Chetitů, vystavěl město, nazval je Luz a tak se jmenuje až dodnes.
Muž se odebral do chetejské země a vystavěl město, kterému dal jméno Lúz; tak se jmenuje až dodnes.
wayyêleḵ hā’îš, ’ereṣ haḥittîm; wayyiḇen ‘îr, wayyiqrā šəmāh lūz, hū šəmāh, ‘aḏ hayyōwm hazzeh. p̄
Sud 1,27
A Manasses nevyhnal obyvateľov Bét-šeána a jeho mestečiek ani Tánacha a jeho mestečiek ani obyvateľov mesta Dóra a jeho mestečiek ani obyvateľov Jiblama a jeho mestečiek ani obyvateľov Megidda a jeho mestečiek, a preto volil Kananej bývať v tej zemi.
Menašše nevyhnal obyvateľov Bét-Šeánu a nepodmanil si jeho dediny, ani Taanach a jeho dediny, ani obyvateľov Dóru s jeho dedinami, ani obyvateľov Jibleámu s jeho dedinami, ani obyvateľov Megidda a jeho dediny; a tak ostali Kanaánci bývať v krajine.
Ale ani Manasses si nepodmanil Betsan s jeho dedinami, Tanak s jeho dedinami, obyvateľov Dora s jeho dedinami, obyvateľov Jeblaáma s jeho dedinami a obyvateľov Mageda s jeho dedinami. Tak sa umožnilo Kanaánčanom zostať v tejto krajine.
Menašše si nepodmanil obyvateľov Bét-Šeánu ani priľahlé dediny, ani Taanak s priľahlými dedinami, ani obyvateľov Dóru s priľahlými dedinami, ani obyvateľov Jibleámu s priľahlými dedinami, ani obyvateľov Megidda s priľahlými dedinami; a to umožnilo Kanaánčanom zostať v tejto krajine.
Kmen Manases ale nebyl s to dobýt Bet-šean ani Taanach s jejich vesnicemi. Nevyhnali ani obyvatele Doru, Jibleamu a Megida s jejich vesnicemi. Kananejci totiž byli rozhodnuti v té zemi zůstat.
Manases však nebyl s to podrobit si Bét-šeán a jeho vesnice ani Taanak a jeho vesnice ani obyvatele Dóru a jeho vesnic ani obyvatele Jibleámu a jeho vesnic ani obyvatele Megida a jeho vesnic, a to umožnilo Kenaancům zůstat v té zemi.
wəlō- hōwrîš mənaššeh, ’eṯ- bêṯ- šə’ān wə’eṯ- bənōwṯehā wə’eṯ- ta‘naḵ wə’eṯ- bənōṯehā wə’eṯ- [yōšêḇ ḵ] (yōšəḇê q) ḏōwr wə’eṯ- bənōwṯehā, wə’eṯ- yōwōšəḇê yiḇlə‘ām wə’eṯ- bənōṯehā, wə’eṯ- yōwōšəḇê məḡiddōw wə’eṯ- bənōwṯehā; wayyōw’el hakkəna‘ănî, lāšeḇeṯ bā’āreṣ hazzōṯ.
וְלֹא־
הוֹרִ֣ישׁ
מְנַשֶּׁ֗ה
אֶת־
בֵּית־
שְׁאָ֣ן
וְאֶת־
בְּנוֹתֶיהָ֮
וְאֶת־
תַּעְנַ֣ךְ
וְאֶת־
בְּנֹתֶיהָ֒
וְאֶת־
[יֹשֵׁב
כ]
(יֹשְׁבֵ֨י
ק)
ד֜וֹר
וְאֶת־
בְּנוֹתֶ֗יהָ
וְאֶת־
יוֹשְׁבֵ֤י
יִבְלְעָם֙
וְאֶת־
בְּנֹתֶ֔יהָ
וְאֶת־
יוֹשְׁבֵ֥י
מְגִדּ֖וֹ
וְאֶת־
בְּנוֹתֶ֑יהָ
וַיּ֙וֹאֶל֙
הַֽכְּנַעֲנִ֔י
לָשֶׁ֖בֶת
בָּאָ֥רֶץ
הַזֹּֽאת׃
Sud 1,28
Ale stalo sa, keď zosilnel Izrael, že uviedol Kananeja pod plat, ale vyhnať nevyhnal ho.
No keď Izrael zosilnel, donútil Kanaáncov k robotám; ale vyhnať ich nevládal.
Keď potom Izrael zosilnel, donútil ich na roboty, ale celkom si ich nepodmanil.
Keď však Izrael zosilnel, donútil Kanaánčanov k robotám, vyhnať ich nevládal.
Když Izrael později zesílil, podrobil Kananejce nuceným pracím, ale úplně se jich nezbavil.
Teprve když se Izrael vzmohl, podrobil Kenaance nuceným pracím, ale nebyl s to podrobit si je úplně.
wayhî kî- ḥāzaq yiśrā’êl, wayyāśem ’eṯ- hakkəna‘ănî lāmas; wəhōwrêš lō hōwrîšōw. s
Sud 1,29
Ani Efraim nevyhnal Kananeja, ktorý býval v Gázere, a tak býva Kananej v jeho strede, v Gázere.
Efrajim nevyhnal Kanaáncov, ktorí bývali v Gézere; Kanaánci zostali bývať uprostred neho v Gézere.
Ani Efraim nevypudil Kanaánčanov, ktorí bývali v Gazere. Tak zostali Kanaánčania medzi nimi v Gazere.
Efrajim nevyhnal Kanaánčanov, ktorí bývali v Gézere. Kanaánčania zostali bývať medzi nimi.
Efraim nebyl s to vyhnat Kananejce bydlící v Gezeru, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi.
Efrajim nebyl s to podrobit si Kenaance sídlící v Gezeru; Kenaanci sídlili v Gezeru uprostřed nich.
wə’ep̄rayim lō hōwrîš, ’eṯ- hakkəna‘ănî hayyōwōšêḇ bəḡāzer; wayyêšeḇ hakkəna‘ănî bəqirbōw bəḡāzer. p̄
Sud 1,30
Zabulon nevyhnal obyvateľov Kitrona ani obyvateľov Nahalola, preto býva Kananej v jeho strede, a stali sa poplatnými.
Zebulún nevyhnal obyvateľov Kitrónu, ani obyvateľov Nahalólu, tak zostali Kanaánci bývať uprostred neho a museli nútene pracovať.
Zabulon nevypudil obyvateľov Ketrona a obyvateľov Nálola. Tak zostali Kanaánčania medzi nimi, ale museli na nich robiť.
Zebúlun nevyhnal obyvateľov Kitrónu ani obyvateľov Nahalólu, a tak Kanaánčania zostali bývať medzi nimi a museli vykonávať nútené práce.
Zabulon nebyl s to vyhnat obyvatele Kitronu ani Nahalolu, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi; byli však podrobeni nuceným pracím.
Zabulón nebyl s to podrobit si obyvatele Kitrónu ani obyvatele Nahalólu; Kenaanci sídlili uprostřed nich, ale časem byli podrobeni nuceným pracím.
zəḇūlun, lō hōwrîš ’eṯ- yōwōšəḇê qiṭrōwn, wə’eṯ- yōwōšəḇê nahălōl; wayyêšeḇ hakkəna‘ănî bəqirbōw, wayyihyū lāmas. s
Sud 1,31
Aser nevyhnal obyvateľov mesta Akko ani obyvateľov Sidona ani Achlába ani Achzíba ani Chelby ani Afíka ani Rechoba.
Ašér nevyhnal obyvateľov Akka, ani obyvateľov Sidónu, Achlábu, Achzíbu, Chelby, Afiku a Rechóbu.
Aser zasa nevyhnal obyvateľov Aka ani obyvateľov Sidona, ani Ahalaba, Achaziba, Helbu, Afeka a Rohoba.
Ašér nevyhnal obyvateľov Akka ani obyvateľov Sidonu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu.
Ašer nebyl s to vyhnat obyvatele Akka, Sidonu, Achlabu, Achzibu, Chelby, Afeku ani Rechobu.
Ašer nebyl s to podrobit si obyvatele Aka ani obyvatele Sidónu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu.
Sud 1,32
A tak býva Aser v strede Kananeja, obyvateľov to zeme, pretože ho nevyhnal.
Tak Ašérovci ostali bývať uprostred domorodých Kanaáncov; lebo ich nevládali vyhnať.
Tak Aserovci bývali medzi Kanaánčanmi, ktorí zostali v krajine, lebo ich nevypudili.
Ašérovci zostali bývať medzi domorodými Kanaánčanmi, lebo ich nevládali vyhnať.
Ašerovci se tedy usídlili uprostřed kananejských obyvatel země, protože je nedokázali vyhnat.
Ašerovci sídlili uprostřed Kenaanců usedlých v zemi, protože nebyli s to si je podrobit.
wayyêšeḇ hā’āšêrî, bəqereḇ hakkəna‘ănî yōšəḇê hā’āreṣ; kî lō hōwrîšōw. s
Sud 1,33
Naftali nevyhnal obyvateľov Bét-šemeša ani obyvateľov Bét-anata, a tak býva v strede Kananeja, v strede obyvateľov tej zeme, avšak obyvatelia Bét-šemeša a Bét-anata stali sa im poplatnými.
Naftálí nevyhnal obyvateľov Bét-Semeša, ani obyvateľov Bét-Anátu. Tak býval uprostred domorodých Kanaáncov, ale obyvatelia Bét-Šemeša a Bét-Anátu museli nútene pracovať.
Neftali nevypudil obyvateľov Bet-Šemeša a obyvateľov Bet-Anata. Tak bývali medzi Kanaánčanmi, ktorí zostali v krajine. Ale obyvatelia Bet-Šemeša a Bet-Anata museli na nich robiť.
Naftáli nevyhnal obyvateľov Bét-Šemeša ani obyvateľov Bét-Anátu. Tak býval medzi domorodými Kanaánčanmi, ale obyvatelia Bét-Šemeša a Bét-Anátu museli vykonávať nútené práce.
Neftalí nevyhnal obyvatele Bet-šemeše ani Bet-anatu, a tak se usídlil uprostřed kananejských obyvatel země. Později však podrobili obyvatele Bet-šemeše a Bet-anatu nuceným pracím.
Neftalí nebyl s to podrobit si obyvatele Bét-šemeše ani Bét-anaty; sídlil uprostřed Kenaanců usedlých v zemi, ale obyvatelé Bét-šemeše a Bét-anaty jím byli časem podrobeni nuceným pracím.
nap̄tālî, lō- hōwrîš ’eṯ- yōšəḇê ḇêṯ- šemeš wə’eṯ- yōšəḇê ḇêṯ- ‘ănāṯ, wayyêšeḇ bəqereḇ hakkəna‘ănî yōšəḇê hā’āreṣ; wəyōšəḇê ḇêṯ- šemeš ūḇêṯ ‘ănāṯ, hāyū lāhem lāmas. s
Sud 1,34
A Amoreji utiskovali synov Dánových vytískajúc ich na vrchy lebo im nedali sísť do údolia.
Amorejci vytlačili Dánovcov do pohoria a nedovolili im zísť do údolia.
Amorejčania vytláčali Danových synov na vrchovinu a nedovoľovali im zostúpiť na rovinu.
Amorejčania vytlačili Dánovcov do pohoria a nedovolili im zísť do údolia.
Syny Danovy zatlačili Emorejci do hor; vůbec je nenechali sestoupit do nížiny.
Danovce zatlačili Emorejci do hor a nedovolili jim sestoupit do doliny.
Sud 1,35
A Amoreji volili bývať na vrchu Cherese, v Ajalone a v Šaalbíme. Ale keď nadobudla váhy ruka domu Jozefovho, stali sa poplatnými.
Tak ostali Amorejci bývať v Har-Cherese, Ajálóne a Saalbíme; ale ruka Jozefovho domu ťažko doliehala na nich a museli nútene pracovať.
A tak zostali Amorejčania bývať v Har-Harese; v Ajalone a Salebime. Keď však ruka Jozefovho domu zosilnela, museli na nich robiť.
Amorejčania teda zostali bývať v Har-Cherese, Ajjalóne a Šaalbíme; ale ruka Jozefovho domu ťažko doliehala na nich a museli vykonávať nútené práce.
Emorejci byli rozhodnuti zůstat v Har-cheresu, v Ajalonu i v Šaalbimu. Teprve když vzrostla moc domu Josefova, byli podrobeni nuceným pracím.
To umožnilo Emorejcům zůstat v Har-cheresu, v Ajalónu a v Šaalbímu. Když však vzrostla moc Josefova domu, byli podrobeni nuceným pracím.
wayyōw’el hā’ĕmōrî lāšeḇeṯ bəhar- ḥeres, bə’ayyālōwn ūḇəša‘alḇîm; wattiḵbaḏ yaḏ bêṯ- yōwsêp̄, wayyihyū lāmas.
Sud 1,36
A územie Amorejovo bolo od svahu Akrabbím, od skaly a vyše.
Územie Amorejcov sa rozprestieralo od Akrabímskeho výstupu, od Sely nahor.
Územie Amorejčanov ide od Škorpiónovej vysočiny, od Sely ďalej hore.
Územie Amorejčanov siahalo od Akrabímskeho výstupu, od Sely nahor.
Emorejská hranice vedla od průsmyku Akrabim, od Sely výše.
Emorejská hranice vedla od Svahu štírů, od Skaliska nahoru.
ūḡəḇūl hā’ĕmōrî, mimma‘ălêh ‘aqrabbîm; mêhassela‘ wāmā‘əlāh. p̄
1A stalo sa po smrti Jozuovej, že sa pýtali synovia Izraelovi Hospodina a riekli: Kto pojde napočiatku za nás hore ku Kananejovi, aby bojoval proti nemu?
2A Hospodin riekol: Júda pojde hore. Hľa, vydal som zem do jeho ruky.
3A Júda riekol Simeonovi, svojmu bratovi: Poď so mnou ta hore do môjho losu, aby sme bojovali proti Kananejovi, a potom pojdem i ja s tebou do tvojho losu. A Simeon išiel s ním.
4A tak odišiel Júda hore, a Hospodin vydal Kananeja a Ferezeja do ich ruky, a porazili ich v Bezeku, desať tisíc mužov.
5A našli Adoni-bezeka v Bezeku a bojovali proti nemu a porazili Kananeja i Ferezeja.
6A keď utekal Adoni-bezek, honili ho a dochytiac ho poutínali mu palce na jeho rukách i na jeho nohách.
7Vtedy povedal Adoni-bezek: Sedemdesiati kráľovia s uťatými palci na svojich rukách i na svojich nohách sbierali odrobiny pod mojím stolom. Ako som robil, tak mi odplatil Bôh. Potom ho doviedli do Jeruzalema, a tam zomrel.
8A synovia Júdovi bojovali proti Jeruzalemu a zaujali ho a zbili ho ostrím meča a mesto podpálili.
9Potom sišli synovia Júdovi bojovať proti Kananejovi, ktorý býval na vrchoch a na juhu i na nížine.
10A Júda odišiel ku Kananejovi, ktorý býval v Hebrone. A meno Hebrona bolo predtým Kirjat-arbe, a zabili Šešaja, Achimána a Talmaja.
11Odtiaľ odišiel k obyvateľom Debíra. A meno Debíra bolo predtým Kirjat-sefer.
12A Kálef povedal: Tomu, kto zbije Kirjat-sefer, a zaujme ho, dám Achsu, svoju dcéru, za ženu.
13A zaujal ho Otniel, syn Kenaza, brata Kálefa, mladšieho od neho a dal mu Achsu, svoju dcéru, za ženu.
14A stalo sa, keď prišla k nemu, že ho naviedla, aby žiadal od jej otca pole. Preto sosadla rýchle s osla, a Kálef jej povedal: Čo chceš?
15A riekla mu: Daj mi požehnanie, lebo si mi dal zem na juhu; nuž daj mi aj pramene vôd. A tak jej dal Kálef horné pramene i dolné pramene.
16A synovia Kéniho, švagra Mojžišovho, odišli hore z mesta paliem so synmi Júdovými na Judskú púšť, ktorá je na juhu Aráda, a odíduc bývali s tým ľudom.
17A Júda odišiel so Simeonom, svojím bratom, a pobili Kananeja, ktorý býval v Cefate, a zarieknuc ho na záhubu docela ho zahladili, mesto Cefat, a nazval meno toho mesta Chorma.
18A Júda zaujal Gazu a jej územie i Aškalon a jeho územie aj Ekron a jeho územie.
19A Hospodin bol s Júdom, a tak vyhnal obyvateľov pohoria, lebo nemal smelosti vyhnať obyvateľov údolia, pretože mali železné vozy.
20A dali Kálefovi Hebron, tak ako hovoril Mojžiš, a vyhnal odtiaľ troch synov Enákových.
21Ale Jebuzeja, ktorý býval v Jeruzaleme, nevyhnali synovia Benjaminovi, a tak býval Jebuzej so synmi Benjaminovými v Jeruzaleme až do tohoto dňa.
22A odišli aj dom Jozefov hore do Bét-ela, a Hospodin s nimi.
23Lebo dom Jozefov dali prešpehovať Bét-el. A meno toho mesta bolo predtým Lúz.
24A keď videli strážcovia muža, ktorý vychádzal z mesta, riekli mu: Ukáž nám, prosíme, kade sa vojde do mesta, a učiníme ti milosť.
25A ukázal im, kade sa vojde do mesta, a tak zbili mesto ostrím meča, a človeka i celú jeho čeľaď prepustili.
26A človek odišiel do zeme Hetejov, kde vystavil mesto a nazval jeho meno Lúz. To je jeho meno až do tohoto dňa.
27A Manasses nevyhnal obyvateľov Bét-šeána a jeho mestečiek ani Tánacha a jeho mestečiek ani obyvateľov mesta Dóra a jeho mestečiek ani obyvateľov Jiblama a jeho mestečiek ani obyvateľov Megidda a jeho mestečiek, a preto volil Kananej bývať v tej zemi.
28Ale stalo sa, keď zosilnel Izrael, že uviedol Kananeja pod plat, ale vyhnať nevyhnal ho.
29Ani Efraim nevyhnal Kananeja, ktorý býval v Gázere, a tak býva Kananej v jeho strede, v Gázere.
30Zabulon nevyhnal obyvateľov Kitrona ani obyvateľov Nahalola, preto býva Kananej v jeho strede, a stali sa poplatnými.
31Aser nevyhnal obyvateľov mesta Akko ani obyvateľov Sidona ani Achlába ani Achzíba ani Chelby ani Afíka ani Rechoba.
32A tak býva Aser v strede Kananeja, obyvateľov to zeme, pretože ho nevyhnal.
33Naftali nevyhnal obyvateľov Bét-šemeša ani obyvateľov Bét-anata, a tak býva v strede Kananeja, v strede obyvateľov tej zeme, avšak obyvatelia Bét-šemeša a Bét-anata stali sa im poplatnými.
34A Amoreji utiskovali synov Dánových vytískajúc ich na vrchy lebo im nedali sísť do údolia.
35A Amoreji volili bývať na vrchu Cherese, v Ajalone a v Šaalbíme. Ale keď nadobudla váhy ruka domu Jozefovho, stali sa poplatnými.
36A územie Amorejovo bolo od svahu Akrabbím, od skaly a vyše.
1Po smrti Józuovej dopytovali sa Izraelci Hospodina: Kto z nás má prvý vytiahnuť do boja proti Kanaáncom?
2Hospodin odpovedal: Nech vytiahne Júda. Ajhľa, vydal som mu krajinu do rúk.
3Nato povedal Júda svojmu bratovi Šimeónovi: Vytiahni so mnou do môjho podielu bojovať proti Kanaáncom, potom pôjdem aj ja s tebou do tvojho podielu. A Šimeón išiel s ním.
4Potom kmeň Júda vytiahol a Hospodin mu vydal Kanaáncov a Perizejcov do rúk a pobil pri Bezeku desaťtisíc mužov.
5Pri Bezeku narazili na Adóníbezeka, bojovali s ním a porazili Kanaáncov i Perizejcov.
6Keď sa Adóníbezek dal na útek, prenasledovali ho, chytili a odťali mu palce na rukách a na nohách.
7Vtedy povedal Adóníbezek: Sedemdesiat kráľov s odťatými palcami na rukách a na nohách zbieralo omrvinky pod mojím stolom. Ako som ja robil, tak mi odplatil Hospodin. Keď ho odviedli do Jeruzalema, tam zomrel.
8Ale Júdovci sa dali do boja proti Jeruzalemu a zabrali ho; obyvateľov pobili ostrím meča a mesto podpálili.
9Potom Júdovci tiahli do boja proti Kanaáncom, ktorí bývali na pohorí, v Negebe a na Nížine .
10Júda vytiahol proti Kanaáncom, ktorí bývali v Chebróne - Chebrón sa predtým volal Kirjat-Arba. Porazil Šéšaja, Achímana a Talmaja.
11Odtiaľ tiahol proti obyvateľom Debíru; Debír sa predtým volal Kirjat-Séfer.
12Káleb povedal: Kto porazí Kirjat-Séfer a obsadí ho, tomu dám svoju dcéru Achsu za manželku.
13Obsadil ho Otníél, syn Kenazov, mladší brat Kálebov, a dal mu svoju dcéru Achsu za ženu.
14Keď prišla k nemu, naviedol ju, aby žiadala od svojho otca pole. Keď zosadla z osla, Káleb jej povedal: Čo chceš?
15Ona odvetila: Daj mi dar. Keďže si ma vydal do Negebu, daj mi aj vodné pramene. A Káleb jej dal horné i dolné pramene.
16Synovia Keníjca Chóbaba, tesťa Mojžišovho, vytiahli s Júdovcami z Mesta paliem do Judskej púšte v Negebe pri Aráde, išli teda a usadili sa u Amálékovcov.
17Potom Júda išiel so svojím bratom Šimeónom, pobili Kanaáncov, ktorí bývali v Cefate, a vykonali kliatbu na meste; preto sa to mesto volá Chormá.
18Júda zabral Gazu aj s okolím, Aškelón s okolím a Ekrón s okolím.
19Hospodin bol s Júdom, a ten zabral pohorie; obyvateľov údolia však nemohol vyhnať, lebo mali železné vozy.
20Chebrón dali Kálebovi, ako prikázal Mojžiš; ten vyhnal odtiaľ troch synov Anákových.
21Ale Jebúsejcov, obyvateľov Jeruzalema, Benjamínci nevyhnali; tak Jebúsejci ostali bývať s Benjamíncami v Jeruzaleme až po dnes.
22Aj Jozefov dom tiahol nahor do Bételu a Hospodin bol s ním.
23Dom Jozefov preskúmal Bétel - mesto sa predtým volalo Lúz.
24Pozorovatelia videli človeka vychádzať z mesta a povedali mu: Ukáž nám, kadiaľ možno vniknúť do mesta, a dáme ti milosť.
25Keď im ukázal miesto, kadiaľ možno vniknúť do mesta, a vybili mesto ostrím meča, onoho človeka i jeho celú čeľaď prepustili.
26Onen človek odišiel do krajiny Chetejcov, postavil mesto a dal mu meno Lúz; tak sa volá podnes.
27Menašše nevyhnal obyvateľov Bét-Šeánu a nepodmanil si jeho dediny, ani Taanach a jeho dediny, ani obyvateľov Dóru s jeho dedinami, ani obyvateľov Jibleámu s jeho dedinami, ani obyvateľov Megidda a jeho dediny; a tak ostali Kanaánci bývať v krajine.
28No keď Izrael zosilnel, donútil Kanaáncov k robotám; ale vyhnať ich nevládal.
29Efrajim nevyhnal Kanaáncov, ktorí bývali v Gézere; Kanaánci zostali bývať uprostred neho v Gézere.
30Zebulún nevyhnal obyvateľov Kitrónu, ani obyvateľov Nahalólu, tak zostali Kanaánci bývať uprostred neho a museli nútene pracovať.
31Ašér nevyhnal obyvateľov Akka, ani obyvateľov Sidónu, Achlábu, Achzíbu, Chelby, Afiku a Rechóbu.
32Tak Ašérovci ostali bývať uprostred domorodých Kanaáncov; lebo ich nevládali vyhnať.
33Naftálí nevyhnal obyvateľov Bét-Semeša, ani obyvateľov Bét-Anátu. Tak býval uprostred domorodých Kanaáncov, ale obyvatelia Bét-Šemeša a Bét-Anátu museli nútene pracovať.
34Amorejci vytlačili Dánovcov do pohoria a nedovolili im zísť do údolia.
35Tak ostali Amorejci bývať v Har-Cherese, Ajálóne a Saalbíme; ale ruka Jozefovho domu ťažko doliehala na nich a museli nútene pracovať.
36Územie Amorejcov sa rozprestieralo od Akrabímskeho výstupu, od Sely nahor.
1Po Jozueho smrti sa Izraelovi synovia opýtali Pána: "Kto z nás má vytiahnuť prvý do boja proti Kanaánčanom?"
2A Pán odpovedal: "Nech vytiahne Júda! Hľa, krajinu mu dávam do ruky!"
3A Júda požiadal svojho brata Simeona: "Vyber sa so mnou do môjho podielu a budeme bojovať proti Kanaánčanom. Potom pôjdem zasa ja s tebou do tvojho podielu." Simeon išiel teda s ním.
4Tak Júdovci vytiahli a Pán dal Kanaánčanov a Ferezejcov do ich ruky. Porazili ich v Bezeku, na desaťtisíc mužov.
5V Bezeku našli Adonibezeka a bojovali proti nemu, keď porazili Kanaánčanov a Ferezejcov.
6Keď sa dal Adonibezek na útek, prenasledovali ho, kým ho nezajali, a uťali mu palce na rukách i nohách.
7Tu povedal Adonibezek: "Sedemdesiat kráľov s odťatými palcami na rukách a nohách zbieralo (zvyšky pokrmov) pod mojím stolom. Ako som robil, tak mi Boh odplatil." A priviedli ho do Jeruzalema, kde aj zomrel.
8Potom Júdovi synovia bojovali proti Jeruzalemu. Zaujali ho a vyhubili mečom a mesto podpálili. -
9Nato tiahli Júdovi synovia dolu, aby bojovali proti Kanaánčanom, ktorí bývali na vrchovine, v Negebe a v nížine.
10Na výprave proti Kanaánčanom, čo bývali v Hebrone - Hebron sa predtým menoval Mesto Arbeovo -, Júdovci porazili Sesaja, Ahimana a Tolmaja.
11Odtiaľ tiahli proti obyvateľom Dabira. Dabir sa prv menoval Karjat-sefer.
12Tu povedal Kaleb: "Kto premôže Karjat-sefer a zaujme ho, tomu dám za ženu svoju dcéru Aksu."
13A dobyl ho Otoniel, syn Kenéza, mladšieho Kalebovho brata. I dal mu za ženu svoju dcéru Aksu.
14Keď mala odísť, podpichávala ho, aby žiadal nejaké pole od jej otca. I zoskočila z osla a Kaleb sa jej opýtal: "Čo ti je?"
15Odpovedala mu: "Daj mi veno! Dal si mi síce pole v Negebe, ale daj mi aj vodné pramene!" A Kaleb jej dal horné pramene i dolné pramene.
16Synovia Kenejcu, Mojžišovho svokra, vytiahli z Mesta paliem s Júdovými synmi hore do Júdskej púšte, ktorá sa tiahne južne od Aradu a osadili sa medzi tamojším ľudom.
17Potom tiahol Júda so svojím bratom Simeonom a porazili Kanaánčanov, ktorí bývali v Sefáte, vykonali na nich kliatbu a mesto dostalo meno Horma (čiže Kliatba).
18A Júda dobyl Gazu s jej územím, Askalon s jeho územím a Akaron s jeho územím.
19Pán bol s Júdom, takže vrchovinu zaujal. Ale obyvateľov nížiny nemohli vypudiť, lebo mali železné vozy.
20Hebron dali Kalebovi, ako rozkázal Mojžiš, a on odtiaľ vypudil troch Enakových synov.
21Ale Jebuzejcov, ktorí obývali Jeruzalem, Benjamínovi synovia nevypudili. Tak Jebuzejci bývajú s Benjamínovými synmi v Jeruzaleme až dodnes
22Aj Jozefov dom tiahol hore do Betela a Pán bol s nimi.
23Keď z Jozefovho domu podnikali výzvedy do Betela - mesto sa predtým nazývalo Luza -,
24hliadky videli istého muža, ktorý vychádzal z mesta, a povedali mu: "Ukáž nám, kade možno vojsť do mesta! Potom ti dáme milosť!"
25A keď im ukázal, kade sa dá vojsť do mesta, vybili mesto mečom, ale onoho muža a celú jeho rodinu prepustili.
26Ten muž sa odobral do krajiny Hetejcov, postavil si tam mesto a nazval ho Luza. Tak sa menuje až podnes.
27Ale ani Manasses si nepodmanil Betsan s jeho dedinami, Tanak s jeho dedinami, obyvateľov Dora s jeho dedinami, obyvateľov Jeblaáma s jeho dedinami a obyvateľov Mageda s jeho dedinami. Tak sa umožnilo Kanaánčanom zostať v tejto krajine.
28Keď potom Izrael zosilnel, donútil ich na roboty, ale celkom si ich nepodmanil.
29Ani Efraim nevypudil Kanaánčanov, ktorí bývali v Gazere. Tak zostali Kanaánčania medzi nimi v Gazere.
30Zabulon nevypudil obyvateľov Ketrona a obyvateľov Nálola. Tak zostali Kanaánčania medzi nimi, ale museli na nich robiť.
31Aser zasa nevyhnal obyvateľov Aka ani obyvateľov Sidona, ani Ahalaba, Achaziba, Helbu, Afeka a Rohoba.
32Tak Aserovci bývali medzi Kanaánčanmi, ktorí zostali v krajine, lebo ich nevypudili.
33Neftali nevypudil obyvateľov Bet-Šemeša a obyvateľov Bet-Anata. Tak bývali medzi Kanaánčanmi, ktorí zostali v krajine. Ale obyvatelia Bet-Šemeša a Bet-Anata museli na nich robiť.
34Amorejčania vytláčali Danových synov na vrchovinu a nedovoľovali im zostúpiť na rovinu.
35A tak zostali Amorejčania bývať v Har-Harese; v Ajalone a Salebime. Keď však ruka Jozefovho domu zosilnela, museli na nich robiť.
36Územie Amorejčanov ide od Škorpiónovej vysočiny, od Sely ďalej hore.
1Po Jozuovej smrti sa Izraeliti pýtali Hospodina: Kto z nás má prvý vytiahnuť do boja proti Kanaánčanom?
2Hospodin odpovedal: Nech vytiahne Júda, veď jemu som vydal krajinu do rúk.
3Nato požiadal Júda svojho brata Šimeóna: Poď so mnou bojovať proti Kanaánčanom do môjho vylosovaného podielu. Potom pôjdem i ja s tebou do tvojho vylosovaného podielu. Šimeón šiel teda s ním.
4Júdovci vytiahli a Hospodin im vydal do rúk Kanaánčanov i Perizzejov a pobili v Bezeku desaťtisíc mužov.
5V Bezeku našli Adoníbezeka, bojovali proti nemu a porazili Kanaánčanov i Perizzejov.
6Keď sa Adoníbezek dal na útek, prenasledovali ho. Chytili ho a odťali mu palce na rukách i nohách.
7Vtedy Adoníbezek povedal: Sedemdesiat kráľov s odťatými palcami na rukách i nohách zbieralo omrvinky pod mojím stolom. Ako som robieval ja, tak mi odplatil Boh. Odviedli ho do Jeruzalema a tam zomrel.
8Júdovci sa dali do boja proti Jeruzalemu a obsadili ho; obyvateľov pobili mečom a mesto podpálili.
9Potom Júdovci išli proti Kanaánčanom, ktorí bývali na pohorí, v Negeve a na Nížine.
10Keď Júdovci vyšli proti Kanaánčanom, ktorí bývali v Hebrone — Hebron sa predtým volal Kirjat-Arba — porazili Šéšaja, Achímana a Talmaja.
11Odtiaľ šli proti obyvateľom Debíru. Debír sa predtým volal Kirjat-Séfer.
12Káleb povedal: Kto porazí Kirjat-Séfer, tomu dám svoju dcéru Aksu za ženu.
13Obsadil ho Otníel, syn Kenazov, mladší brat Kálebov, a dal mu svoju dcéru Aksu za ženu.
14Keď prišla k nemu, naviedla ho, aby žiadal od jej otca pole. Zosadla z osla a Káleb sa jej spýtal: Čo si praješ?
15Ona odvetila: Daj mi dar. Keďže si ma vydal do krajiny Negevu, daj mi aj vodné pramene. Káleb jej dal horné i dolné pramene.
16Synovia Kénitu Chóbaba, Mojžišovho tesťa, vyšli s Júdovcami z Mesta paliem do Judskej púšte v Negeve pri Aráde, kde sa usadili medzi tamojším ľudom.
17Júda však šiel so svojím bratom Šimeónom, pobili Kanaánčanov, ktorí bývali v Cefate a toto prekliate mesto úplne zničili. Preto sa toto mesto volá Chorma.
18Júdovci obsadili Gazu i s okolím, Aškalón s okolím a Ekrón s okolím.
19Hospodin bol s Júdom. Ten obsadil pohorie, ale obyvateľov údolia nemohol vyhnať, lebo mali železné vozy.
20Kálebovi dali Hebron, ako prikázal Mojžiš. Ten vyhnal odtiaľ troch Anákových synov.
21Jebúsejov, obyvateľov Jeruzalema, Benjamínovci však nevyhnali. Preto Jebúseji ostali bývať s Benjamínovcami v Jeruzaleme až podnes.
22Aj Jozefovci tiahli nahor do Bételu a Hospodin bol s nimi.
23Jozefovci preskúmali Bétel; mesto sa predtým volalo Lúz.
24Keď stráže zbadali muža vychádzať z mesta, vyzvali ho: Ukáž nám, kade možno vniknúť do mesta, a dáme ti milosť.
25Keď im ukázal miesto, kade možno vniknúť do mesta, a keď mečom dobili mesto, prepustili ho i s celou jeho rodinou.
26Onen človek odišiel do krajiny Chetitov, postavil mesto a dal mu meno Lúz; tak sa menuje až dodnes.
27Menašše si nepodmanil obyvateľov Bét-Šeánu ani priľahlé dediny, ani Taanak s priľahlými dedinami, ani obyvateľov Dóru s priľahlými dedinami, ani obyvateľov Jibleámu s priľahlými dedinami, ani obyvateľov Megidda s priľahlými dedinami; a to umožnilo Kanaánčanom zostať v tejto krajine.
28Keď však Izrael zosilnel, donútil Kanaánčanov k robotám, vyhnať ich nevládal.
29Efrajim nevyhnal Kanaánčanov, ktorí bývali v Gézere. Kanaánčania zostali bývať medzi nimi.
30Zebúlun nevyhnal obyvateľov Kitrónu ani obyvateľov Nahalólu, a tak Kanaánčania zostali bývať medzi nimi a museli vykonávať nútené práce.
31Ašér nevyhnal obyvateľov Akka ani obyvateľov Sidonu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu.
32Ašérovci zostali bývať medzi domorodými Kanaánčanmi, lebo ich nevládali vyhnať.
33Naftáli nevyhnal obyvateľov Bét-Šemeša ani obyvateľov Bét-Anátu. Tak býval medzi domorodými Kanaánčanmi, ale obyvatelia Bét-Šemeša a Bét-Anátu museli vykonávať nútené práce.
34Amorejčania vytlačili Dánovcov do pohoria a nedovolili im zísť do údolia.
35Amorejčania teda zostali bývať v Har-Cherese, Ajjalóne a Šaalbíme; ale ruka Jozefovho domu ťažko doliehala na nich a museli vykonávať nútené práce.
36Územie Amorejčanov siahalo od Akrabímskeho výstupu, od Sely nahor.
1Po Jozuově smrti se synové Izraele ptali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kananejcům jako první?“
2Hospodin odpověděl: „Ať vytáhne Juda. Hle, dal jsem mu tu zem do rukou.“
3Kmen Juda pak řekl svým bratrům ze Šimeona: „Pojďte s námi do našeho podílu bojovat proti Kananejcům. My pak zase půjdeme s vámi do vašeho podílu.“ Kmen Šimeon s ním tedy šel.
4Juda vytáhl a Hospodin vydal Kananejce i Perizejce do jejich rukou. Pobili jich v Bezeku 10 000.
5Tam také narazili na Adoni-bezeka a bojovali s ním. Kananejce i Perizejce pobili,
6ale Adoni-bezek uprchl. Pronásledovali ho, a když ho dopadli, usekali mu palce na rukou i na nohou.
7Adoni-bezek tehdy řekl: „Sedmdesát králů s usekanými palci na rukou i na nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem jednal, tak mi Bůh odplatil.“ Odvedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel.
8Synové Judy zaútočili také na Jeruzalém a dobyli ho. Vybili město ostřím meče a vypálili.
9Potom sestoupili, aby bojovali proti Kananejcům bydlícím v horách, v Negevu a v podhůří.
10Vytáhli také proti Kananejcům obývajícím Hebron (dříve nazývaný Kiriat-arba), kde porazili Šešaje, Achimana a Talmaje.
11Odtamtud kmen Juda vytáhl proti obyvatelům Debiru (dříve nazývanému Kiriat-sefer).
12Káleb tehdy řekl: „Kdo udeří na Kiriat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu.“
13Dobyl ho Otniel, syn Kálebova mladšího bratra Kenaze, a tak mu dal svou dceru Aksu za ženu.
14Jednou za ním přišla a nabádala ho, ať jejího otce žádá o pole. Když sesedla z osla, Káleb se jí zeptal: „Co bys ráda?“
15„Dej mi, prosím, dárek,“ odpověděla. „Vždyť jsi mi dal zem v negevské poušti. Kéž bys mi dal studánky s vodou.“ A tak jí dal studánky – Horní i Dolní Gulot.
16S Judovými syny vytáhli z Palmového města do judské pouště na jih od Aradu také potomci Mojžíšova tchána, Kenijce. Když tam dorazili, usídlili se mezi místními.
17Juda ale táhl se svým bratrem Šimeonem dál, vybili Kananejce bydlící v Cefatu a vyhubili je jako proklaté. To město proto dostalo jméno Chorma, Klatba.
18Juda dobýval také Gazu, Aškelon, Ekron a jejich okolí,
19ale nedokázal obyvatele nížiny vyhnat, protože měli železné vozy. Hospodin však byl s Judou, a tak se mu podařilo zabrat pohoří.
20Hebron dali podle Mojžíšova slova Kálebovi a ten odsud vyhnal trojici Anakových synů.
21Synové Benjamínovi ale nevyhnali Jebusejce bydlící v Jeruzalémě, a tak Jebusejci žijí v Jeruzalémě spolu s Benjamínci až dodnes.
22Také Josefovi potomci vytáhli, a to na Bet-el, a Hospodin byl s nimi.
23Když vyslali muže, aby prozkoumali Bet-el (dříve nazývaný Luz),
24uviděli zvědové z města vycházet nějakého muže. „Ukaž nám, prosím, kudy do města,“ řekli mu, „a zachováme se k tobě milosrdně.“
25Ukázal jim tedy, kudy do města, a oni to město vybili ostřím meče. Toho muže ale i s celou rodinou propustili.
26Odešel pak do země Chetitů, vystavěl město, nazval je Luz a tak se jmenuje až dodnes.
27Kmen Manases ale nebyl s to dobýt Bet-šean ani Taanach s jejich vesnicemi. Nevyhnali ani obyvatele Doru, Jibleamu a Megida s jejich vesnicemi. Kananejci totiž byli rozhodnuti v té zemi zůstat.
28Když Izrael později zesílil, podrobil Kananejce nuceným pracím, ale úplně se jich nezbavil.
29Efraim nebyl s to vyhnat Kananejce bydlící v Gezeru, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi.
30Zabulon nebyl s to vyhnat obyvatele Kitronu ani Nahalolu, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi; byli však podrobeni nuceným pracím.
31Ašer nebyl s to vyhnat obyvatele Akka, Sidonu, Achlabu, Achzibu, Chelby, Afeku ani Rechobu.
32Ašerovci se tedy usídlili uprostřed kananejských obyvatel země, protože je nedokázali vyhnat.
33Neftalí nevyhnal obyvatele Bet-šemeše ani Bet-anatu, a tak se usídlil uprostřed kananejských obyvatel země. Později však podrobili obyvatele Bet-šemeše a Bet-anatu nuceným pracím.
34Syny Danovy zatlačili Emorejci do hor; vůbec je nenechali sestoupit do nížiny.
35Emorejci byli rozhodnuti zůstat v Har-cheresu, v Ajalonu i v Šaalbimu. Teprve když vzrostla moc domu Josefova, byli podrobeni nuceným pracím.
36Emorejská hranice vedla od průsmyku Akrabim, od Sely výše.
1Po Jozuově smrti se synové Izraele dotázali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kenaancům první?“
2Hospodin odpověděl: „ První potáhne Juda; do jeho rukou jsem dal zemi.“
3I vyzval Juda svého bratra Šimeóna: „Vytáhni se mnou do území, které mi bylo přiděleno losem, a budeme bojovat proti Kenaancům. Já pak půjdu zase s tebou do území přiděleného tobě.“ Šimeón s ním tedy šel.
4Juda vytáhl a Hospodin vydal Kenaance a Perizejce do jejich rukou. Pobili je v Bezeku, deset tisíc mužů.
5V Bezeku zastihli také Adoní-bezeka a bojovali proti němu a pobili Kenaance a Perizejce.
6Avšak Adoní-bezek utekl. Proto jej pronásledovali, chytili jej a uťali mu palce na rukou i u nohou.
7Tu Adoní-bezek doznal: „Sedmdesát králů s uťatými palci na rukou i u nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem činíval, tak mi Bůh odplatil.“ Odvlekli jej do Jeruzaléma a tam zemřel.
8Judovci bojovali proti Jeruzalému, dobyli jej, vybili ostřím meče a město vypálili.
9Potom se vypravili do boje proti Kenaancům, kteří byli usazeni na pohoří, v Negebu a v Přímořské nížině.
10Tak se vydal Juda proti Kenaancům sídlícím v Chebrónu; Chebrón se předtím jmenoval Kirjat-arba. Pobili Šešaje, Achímana a Talmaje.
11Odtud se vydal proti obyvatelům Debíru; Debír se předtím jmenoval Kirjat-sefer.
12Káleb tenkrát prohlásil: „Kdo přepadne Kirjat-sefer a dobude jej, tomu dám za manželku svou dceru Aksu.“
13Dobyl jej Otníel, syn Kenazův, mladší bratr Kálebův; dal mu tedy svou dceru Aksu za manželku.
14Když přišla, navedla jej, aby žádal jejího otce o pole. Sesedla z osla. Káleb se jí otázal: „Co si přeješ?“
15Odpověděla mu: „Obdař mě požehnáním! Když jsi mne provdal do jižního suchopáru, dej mi také vodní zřídla.“ Káleb jí tedy dal zřídla, horní a dolní.
16Kénijci, synové Mojžíšova tchána, vytáhli z Palmového města spolu s Judovci do Judské stepi jižně od Aradu. Tam se usadili s lidem.
17Juda však táhl se svým bratrem Šimeónem a pobili Kenaance sídlící v Sefatu. Zničili město jako klaté; proto mu dali jméno Chorma (to je Klatbě propadlé) .
18Juda dobyl také Gázu a její území, Aškalón a jeho území, Ekrón a jeho území.
19Hospodin byl s Judou. Podrobil si pohoří, avšak nebyl s to podrobit si obyvatele doliny, protože měli železné vozy.
20Kálebovi dali Chebrón, jak rozhodl Mojžíš; vyhnal odtud tři Anákovce.
21Pokud však jde o Jebúsejce, obyvatele Jeruzaléma, nebyli Benjamínovci s to si je podrobit; proto až dodnes sídlí Jebúsejec v Jeruzalémě spolu s Benjamínovci.
22Také dům Josefův vytáhl, a to k Bét-elu, a Hospodin byl s nimi.
23Dům Josefův provedl v Bét-elu průzkum; město se předtím jmenovalo Lúz.
24Hlídka spatřila muže vycházejícího z města a vyzvala ho: „Ukaž nám, kudy se dá vniknout do města, a my ti dáme milost.“
25Ukázal jim tedy, kudy se dá vniknout do města. Město vybili ostřím meče, ale toho muže i všechnu jeho čeleď propustili.
26Muž se odebral do chetejské země a vystavěl město, kterému dal jméno Lúz; tak se jmenuje až dodnes.
27Manases však nebyl s to podrobit si Bét-šeán a jeho vesnice ani Taanak a jeho vesnice ani obyvatele Dóru a jeho vesnic ani obyvatele Jibleámu a jeho vesnic ani obyvatele Megida a jeho vesnic, a to umožnilo Kenaancům zůstat v té zemi.
28Teprve když se Izrael vzmohl, podrobil Kenaance nuceným pracím, ale nebyl s to podrobit si je úplně.
29Efrajim nebyl s to podrobit si Kenaance sídlící v Gezeru; Kenaanci sídlili v Gezeru uprostřed nich.
30Zabulón nebyl s to podrobit si obyvatele Kitrónu ani obyvatele Nahalólu; Kenaanci sídlili uprostřed nich, ale časem byli podrobeni nuceným pracím.
31Ašer nebyl s to podrobit si obyvatele Aka ani obyvatele Sidónu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu.
32Ašerovci sídlili uprostřed Kenaanců usedlých v zemi, protože nebyli s to si je podrobit.
33Neftalí nebyl s to podrobit si obyvatele Bét-šemeše ani Bét-anaty; sídlil uprostřed Kenaanců usedlých v zemi, ale obyvatelé Bét-šemeše a Bét-anaty jím byli časem podrobeni nuceným pracím.
34Danovce zatlačili Emorejci do hor a nedovolili jim sestoupit do doliny.
35To umožnilo Emorejcům zůstat v Har-cheresu, v Ajalónu a v Šaalbímu. Když však vzrostla moc Josefova domu, byli podrobeni nuceným pracím.
36Emorejská hranice vedla od Svahu štírů, od Skaliska nahoru.
1wayhî, ’aḥărê mōwṯ yəhōwōšua‘, wayyiš’ălū bənê yiśrā’êl, Yahweh lêmōr; mî ya‘ăleh- lānū ’el- hakkəna‘ănî battəḥillāh ləhillāḥem bōw.
2wayyōmer Yahweh yəhūḏāh ya‘ăleh; hinnêh nāṯattî ’eṯ- hā’āreṣ bəyāḏōw.
3wayyōmer yəhūḏāh ləšim‘ōwn ’āḥîw ‘ălêh ’ittî ḇəḡōwrālî, wənillāḥămāh bakkəna‘ănî, wəhālaḵtî ḡam- ’ănî ’ittəḵā bəḡōwrāleḵā; wayyêleḵ ’ittōw šim‘ōwn.
4wayya‘al yəhūḏāh, wayyittên Yahweh ’eṯ- hakkəna‘ănî wəhappərizzî bəyāḏām; wayyakkūm bəḇezeq, ‘ăśereṯ ’ălāp̄îm ’îš.
5wayyimṣə’ū ’eṯ- ’ăḏōnî ḇezeq bəḇezeq, wayyillāḥămū bōw; wayyakkū ’eṯ- hakkəna‘ănî wə’eṯ- happərizzî.
6wayyānās ’ăḏōnî ḇezeq, wayyirdəp̄ū ’aḥărāw; wayyōḥăzū ’ōṯōw, wayqaṣṣəṣū, ’eṯ- bəhōnōwṯ yāḏāw wəraḡlāw.
7wayyōmer ’ăḏōnî- ḇezeq, šiḇ‘îm məlāḵîm bəhōnōwṯ yəḏêhem wəraḡlêhem məquṣṣāṣîm, hāyū məlaqqəṭîm taḥaṯ šulḥānî, ka’ăšer ‘āśîṯî, kên šillam- lî ’ĕlōhîm; wayḇî’uhū yərūšālim wayyāmāṯ šām. p̄
8wayyillāḥămū ḇənê- yəhūḏāh bîrūšālim, wayyilkəḏū ’ōwṯāh, wayyakkūhā ləp̄î- ḥāreḇ; wə’eṯ- hā‘îr šilləḥū ḇā’êš.
9wə’aḥar, yārəḏū bənê yəhūḏāh, ləhillāḥêm bakkəna‘ănî; yōwōšêḇ hāhār, wəhanneḡeḇ wəhaššəp̄êlāh.
10wayyêleḵ yəhūḏāh, ’el- hakkəna‘ănî hayyōwōšêḇ bəḥeḇrōwn, wəšêm- ḥeḇrōwn ləp̄ānîm qiryaṯ ’arba‘; wayyakkū ’eṯ- šêšay wə’eṯ- ’ăḥîman wə’eṯ- talmāy.
11wayyêleḵ miššām, ’el- yōwōšəḇê dəḇîr; wəšêm- dəḇîr ləp̄ānîm qiryaṯ- sêp̄er.
12wayyōmer kālêḇ, ’ăšer- yakkeh ’eṯ- qiryaṯ- sêp̄er ūləḵāḏāh; wənāṯattî lōw ’eṯ- ‘aḵsāh ḇittî lə’iššāh.
13wayyilkəḏāh ‘āṯənî’êl ben- qənaz, ’ăḥî ḵālêḇ haqqāṭōn mimmennū; wayyitten- lōw ’eṯ- ‘aḵsāh ḇittōw lə’iššāh.
14wayhî bəḇōw’āh, wattəsîṯêhū liš’ōwl mê’êṯ- ’āḇîhā haśśāḏeh, wattiṣnaḥ mê‘al haḥămōwr; wayyōmer- lāh kālêḇ mah- lāḵ.
15wattōmer lōw hāḇāh- lî ḇərāḵāh, kî ’ereṣ hanneḡeḇ nəṯattānî, wənāṯattāh lî gullōṯ māyim; wayyitten- lāh kālêḇ, ’êṯ gullōṯ ‘illîṯ, wə’êṯ gullōṯ taḥtîṯ. p̄
16ūḇənê qênî ḥōṯên mōšeh ‘ālū mê‘îr hattəmārîm ’eṯ- bənê yəhūḏāh, miḏbar yəhūḏāh, ’ăšer bəneḡeḇ ‘ărāḏ; wayyêleḵ wayyêšeḇ ’eṯ- hā‘ām.
17wayyêleḵ yəhūḏāh ’eṯ- šim‘ōwn ’āḥîw, wayyakkū ’eṯ- hakkəna‘ănî yōwōšêḇ ṣəp̄aṯ; wayyaḥărîmū ’ōwṯāh, wayyiqrā ’eṯ- šêm- hā‘îr ḥārəmāh.
18wayyilkōḏ yəhūḏāh ’eṯ- ‘azzāh wə’eṯ- gəḇūlāh, wə’eṯ- ’ašqəlōwn wə’eṯ- gəḇūlāh; wə’eṯ- ‘eqrōwn wə’eṯ- gəḇūlāh.
19wayhî Yahweh ’eṯ- yəhūḏāh, wayyōreš ’eṯ- hāhār; kî lō ləhōwrîš ’eṯ- yōšəḇê hā‘êmeq, kî- reḵeḇ barzel lāhem.
20wayyittənū ləḵālêḇ ’eṯ- ḥeḇrōwn, ka’ăšer dibber mōšeh; wayyōwreš miššām, ’eṯ- šəlōšāh bənê hā‘ănāq.
21wə’eṯ- hayḇūsî yōšêḇ yərūšālim, lō hōwrîšū bənê ḇinyāmin; wayyêšeḇ hayḇūsî ’eṯ- bənê ḇinyāmin bîrūšālim, ‘aḏ hayyōwm hazzeh. s
22wayya‘ălū ḇêṯ- yōwsêp̄ gam- hêm bêṯ- ’êl; Yahweh ‘immām.
23wayyāṯîrū ḇêṯ- yōwsêp̄ bəḇêṯ- ’êl; wəšêm- hā‘îr ləp̄ānîm lūz.
24wayyir’ū haššōmərîm, ’îš yōwṣê min- hā‘îr; wayyōmərū lōw, har’ênū nā ’eṯ- məḇōw hā‘îr, wə‘āśînū ‘imməḵā ḥāseḏ.
25wayyar’êm ’eṯ- məḇōw hā‘îr, wayyakkū ’eṯ- hā‘îr ləp̄î- ḥāreḇ; wə’eṯ- hā’îš wə’eṯ- kāl- mišpaḥtōw šillêḥū.
26wayyêleḵ hā’îš, ’ereṣ haḥittîm; wayyiḇen ‘îr, wayyiqrā šəmāh lūz, hū šəmāh, ‘aḏ hayyōwm hazzeh. p̄
27wəlō- hōwrîš mənaššeh, ’eṯ- bêṯ- šə’ān wə’eṯ- bənōwṯehā wə’eṯ- ta‘naḵ wə’eṯ- bənōṯehā wə’eṯ- [yōšêḇ ḵ] (yōšəḇê q) ḏōwr wə’eṯ- bənōwṯehā, wə’eṯ- yōwōšəḇê yiḇlə‘ām wə’eṯ- bənōṯehā, wə’eṯ- yōwōšəḇê məḡiddōw wə’eṯ- bənōwṯehā; wayyōw’el hakkəna‘ănî, lāšeḇeṯ bā’āreṣ hazzōṯ.
28wayhî kî- ḥāzaq yiśrā’êl, wayyāśem ’eṯ- hakkəna‘ănî lāmas; wəhōwrêš lō hōwrîšōw. s
29wə’ep̄rayim lō hōwrîš, ’eṯ- hakkəna‘ănî hayyōwōšêḇ bəḡāzer; wayyêšeḇ hakkəna‘ănî bəqirbōw bəḡāzer. p̄
30zəḇūlun, lō hōwrîš ’eṯ- yōwōšəḇê qiṭrōwn, wə’eṯ- yōwōšəḇê nahălōl; wayyêšeḇ hakkəna‘ănî bəqirbōw, wayyihyū lāmas. s
31’āšêr, lō hōwrîš ’eṯ- yōšəḇê ‘akkōw, wə’eṯ- yōwōšəḇê ṣîḏōwn; wə’eṯ- ’aḥlāḇ wə’eṯ- ’aḵzîḇ wə’eṯ- ḥelbāh, wə’eṯ- ’ăp̄îq wə’eṯ- rəḥōḇ.
32wayyêšeḇ hā’āšêrî, bəqereḇ hakkəna‘ănî yōšəḇê hā’āreṣ; kî lō hōwrîšōw. s
33nap̄tālî, lō- hōwrîš ’eṯ- yōšəḇê ḇêṯ- šemeš wə’eṯ- yōšəḇê ḇêṯ- ‘ănāṯ, wayyêšeḇ bəqereḇ hakkəna‘ănî yōšəḇê hā’āreṣ; wəyōšəḇê ḇêṯ- šemeš ūḇêṯ ‘ănāṯ, hāyū lāhem lāmas. s
34wayyilḥăṣū hā’ĕmōrî ’eṯ- bənê- ḏān hāhārāh; kî- lō nəṯānōw lāreḏeṯ lā‘êmeq.
35wayyōw’el hā’ĕmōrî lāšeḇeṯ bəhar- ḥeres, bə’ayyālōwn ūḇəša‘alḇîm; wattiḵbaḏ yaḏ bêṯ- yōwsêp̄, wayyihyū lāmas.
36ūḡəḇūl hā’ĕmōrî, mimma‘ălêh ‘aqrabbîm; mêhassela‘ wāmā‘əlāh. p̄