Prvá kniha Mojžišova, 49. kapitola
1 M 49,1
A Jakob povolal svojich synov a riekol: Sídite sa, a oznámim vám, čo sa bude s vami diať v pozdejších dňoch.
Potom si Jákob zavolal synov a povedal: Zhromaždite sa a oznámim vám, čo vás v budúcnosti čaká:
Potom Jakub zavolal svojich synov a povedal: "Zhromaždite sa, aby som vám oznámil, čo na vás čaká v ďalekých dňoch!
Potom si Jákob zavolal svojich synov a povedal: Zíďte sa a oznámim vám, čo vás čaká i v ďalekej budúcnosti:
Jákob tenkrát svolal své syny:„Sejděte se, ať vám oznámím,co vás potká ve dnech budoucích.
I povolal Jákob své syny a řekl: „Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká.
wayyiqrā ya‘ăqōḇ ’el- bānāw; wayyōmer, hê’āsəp̄ū wə’aggîḏāh lāḵem, ’êṯ ’ăšer- yiqrā ’eṯḵem bə’aḥărîṯ hayyāmîm.
1 M 49,2
Shromaždite sa a počujte, synovia Jakobovi, počujte Izraela, svojho otca!
Dajte sa dovedna, ó počujte synovia Jákobovi, a počúvajte svojho otca, Izraela!
Zídite sa a počúvajte, Jakabovi synovia, počujte Izraela, otca svojho!
zhromaždite sa a počúvajte, Jákobovi synovia, vypočujte svojho otca Izraela!
Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi,naslouchejte svému otci Izraelovi:
Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, slyšte Izraele, svého otce.
hiqqāḇəṣū wəšim‘ū bənê ya‘ăqōḇ; wəšim‘ū ’el- yiśrā’êl ’ăḇîḵem.
1 M 49,3
Rúben, ty si môj prvorodený, moja sila a počiatok mojej vlády, predné dôstojnosti a predné moci.
Ty, Rúben, si môj prvorodený, moja moc a prvotina mojej mužskosti, vrchol dôstojnosti, vrchol sily.
Ruben! Ty si môj prvorodený, ty si moja sila a prvotina mojej mužskosti. Prvý si v hodnosti a prvý v moci!
Rúben, ty si môj prvorodený, moja sila a prvotina mojej mužnosti. Oplývaš vznešenosťou, oplývaš silou.
Rubene, tys můj prvorozený,mé síly a mého mužství první plod:přední co do vznešenosti,přední co do moci.
Rúbene, tys můj prvorozený, síla má a prvotina mého mužství; povzneseností a mocí překypuješ.
1 M 49,4
Zkypenie u teba jako zkypenie vody; nebudeš vynikať, lebo si vystúpil na ložu svojho otca. Vtedy si poškvrnil moju posteľ vystúpiac na ňu.
Prekypel si sťa vody, nebudeš mať prednosť, lebo si vstúpil na posteľ svojho otca, poškvrnil si mi lôžko, na ktoré si vstúpil.
Prekypoval si sťa voda: nuž nebudeš prvým, lebo si vstúpil na lôžko svojho otca a zneuctil si ho na moje lôžko vystúpil!
Prekypel si ako voda, nebudeš prvý, pretože si vošiel na lôžko svojho otca a zneuctil si ho. Ľahol si si do mojej postele.
Jak voda vzkypěl jsi –ztratil jsi prvenství!Do ložnice svého otce vstoupil jsi,mé lože odvážil ses poskvrnit.
Přetekls jak vody; nebudeš však první, protože jsi vstoupil na otcovo lože. Tehdy znesvětils je. Na mé lůžko vstoupil!
paḥaz kammayim ’al- tōwṯar, kî ‘ālîṯā miškəḇê ’āḇîḵā; ’āz ḥillaltā yəṣū‘î ‘ālāh. p̄
1 M 49,5
Simeon a Lévi sú bratia; ich meče sú nástrojmi ukrutnosti.
Šimeón a Lévi sú bratia, ich zbrane sú nástrojmi násilia.
Simeon a Lévi sú praví bratia, ľstivosť a násilie sú ich zbrane,
Šimeón a Lévi sú bratia, ich zbrane sú nástroje násilia.
Šimeon a Levi, to jsou bratři;jejich meče jsou kruté nářadí.
Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně – nástroj násilí.
šim‘ōwn wəlêwî ’aḥîm; kəlê ḥāmās məḵêrōṯêhem.
1 M 49,6
Nech nevojde moja duša do ich rady a moja sláva nech sa nepripojí k ich shromaždeniu, lebo vo svojom hneve zavraždili muža a vo svojej samovôli podrezali volovi žily.
Nech nevstúpi moja duša do ich kruhu a s ich zborom sa mi srdce nezdruží, lebo v svojom hneve vraždia mužov a vo svojej samovôli ochromujú býkov.
do ich kruhu moja duša nevkročí a k ich jednote sa moja sláva nepripojí! Veď vo svojej zúrivosti mužov povraždili a vo svojej ukrutnosti býky mrzačili.
Nech moja duša nevkročí do ich kruhu, nech sa moja sláva nespája s ich spoločenstvom, lebo v hneve povraždili mužov a v svojej roztopašnosti ochromili býky.
Do jejich rady nevstupuj, duše má,k jejich spolku se nepřidávej, slávo má!Vždyť pobili muže ve svém hněvu,zmrzačili býky ve svém rozmaru.
V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili býky.
1 M 49,7
Zlorečený ich hnev, pretože bol násilnícky, a ich prchlivosť, pretože bola tvrdá. Rozdelím ich v Jakobovi a rozptýlim ich v Izraelovi.
Prekliaty buď ich hnev, lebo je prudký, a ich zlosť, lebo je krutá! Rozdelím ich v Jákobovi a rozptýlim ich v Izraeli.
Nech je prekliata ich zúrivosť, lebo bola náramná aj ich hnev, lebo taký hrozný bol! V Jakubovi ich rozdelím a rozhádžem ich v Izraeli.
Nech je prekliaty ich hnev, lebo bol prudký, a ich zúrivosť, lebo bola krutá. Rozdelím ich v Jákobovi a rozptýlim v Izraeli.
Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký,a jejich prchlivost, že je tak krutá!Rozdělím je v Jákobovi,v Izraeli je rozptýlím.
Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli.
’ārūr ’appām kî ‘āz, wə‘eḇrāṯām kî qāšāṯāh; ’ăḥalləqêm bəya‘ăqōḇ, wa’ăp̄îṣêm bəyiśrā’êl. s
1 M 49,8
Júda, teba budú chváliť tvoji bratia. Tvoja ruka bude na šiji tvojich nepriateľov. Klaňať sa ti budú synovia tvojho otca.
Ó Júda, nech ťa chvália tvoji bratia, tvoja ruka nech spočinie na šiji tvojich nepriateľov, nech sa ti klaňajú synovia tvojho otca.
Júda, ty si ten, ktorého budú chváliť tvoji bratia! Tvoja ruka je na šiji tvojich nepriateľov, pred tebou sa synovia tvojho otca skláňajú.
Júda, teba budú chváliť tvoji bratia, tvoja ruka bude na šiji tvojich nepriateľov. Budú sa ti klaňať synovia tvojho otca.
Judo, tebe tví bratři budou chválit,tvá ruka na šíji tvých nepřátel!Synové tvého otceať před tebou se sklánějí.
Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět.
1 M 49,9
Júda je ľvíča. Od lúpeže, môj synu, odišiel si hore. Sklonil sa, leží jako lev a jako ľvica; kto ho zobudí, aby vstal?!
Júda je mladý lev, z lúpeže si sa povzniesol, syn môj! Skrčil sa, ľahol si ako lev a ako levica; ktože ho donúti povstať?
Levom mladým si, Júda: od koristi si vstal, syn môj, na odpočinok si si ľahol sťa lev, ako levica: ktože ho zobudí?!
Júda je levíča. Od koristi si sa zdvihol, syn môj, leží a odpočíva ako lev a levica; kto ho donúti, aby vstal?
Mladý lev je Juda;svou kořistí jsi vzrostl, synu můj!Schoulil se, jako lev ulehl,jako lvice – kdo přiměje ho vstát?
Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal?
gūr ’aryêh yəhūḏāh, miṭṭerep̄ bənî ‘ālîṯā; kāra‘ rāḇaṣ kə’aryêh ūḵəlāḇî mî yəqîmennū.
1 M 49,10
Neuhne berla od Júdu ani palica zákonodarcu zpomedzi jeho kolien, dokiaľ neprijde Šílo, a jeho budú poslúchať národy.
Nevzdiali sa berla od Júdu ani veliteľské žezlo od jeho nôh, dokiaľ mu nepríde panovník, ktorého národy budú poslúchať.
Neoddiali sa žezlo od Júdu, ani berla od jeho nôh, kým nepríde (Ten), ktorému prislúcha (žezlo) a ku ktorému sa pritúlia národy.
Nevzdiali sa žezlo od Júdu ani vladárska berla od jeho nôh, kým z neho nevzíde vládca, ktorého budú poslúchať národy.
Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy,žezlo v jeho klíně zůstane,než přijde Ten, jemuž náležía jehož budou poslouchat národy.
Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení .
1 M 49,11
Priviaže svoje osľa na vinič a na výbornú révu syna svojej oslice; operie svoje rúcho vo víne a v krvi hrozna svoj odev.
Osla si uviaže o vinič, o révu šľachetnú svoje osliatko, vo víne perie si šaty a v krvi hrozna svoje rúcho.
K viniču priväzuje svoje oslíča a k vzácnej réve mláďa svojej oslice. Vo víne si perie odev a v hroznovej krvi svoj plášť.
Svoje oslíča si priviaže na vinič, oslie mláďa k viničnému kmeňu, vo víne si operie rúcho a v hroznovej krvi svoj plášť.
K vinnému keři přiváže oslíka,k ušlechtilé révě oslátko své.Ve víně své roucho vypere,v krvi hroznů svůj šat.
Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů.
1 M 49,12
Bude tmavších očí nad víno, a belších zubov nad mlieko.
Oči mu žiaria od vína, zuby sa belejú od mlieka.
Jeho oči sú černejšie od vína a jeho zuby belšie nad mlieko.
Jeho oči budú tmavšie než víno, zuby belšie než mlieko.
Jeho oči se nad víno třpytí,zuby jeho nad mléko bílé jsou.
Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko.
ḥaḵlîlî ‘ênayim mîyāyin; ūləḇen- šinnayim mêḥālāḇ. p̄
1 M 49,13
Zabulon, bude bývať smerom ku brehu mora a sám bude prístavom lodí, a jeho hranica sa potiahne na Sidon.
Zebulún bude bývať pri morskom brehu, prístavom bude lodiam a jeho pomedzie dosiahne Sidón.
Zabulon býva na morskom pobreží, je blízko prístavu pre lode a bok jeho hranice je pri Sidone.
Zebúlun bude bývať pri morskom pobreží, tam, kde pristávajú lode; hraničiť bude so Sidonom.
Zabulon u mořského břehu bydlí,pro lodi bude přístavem,až k dalekému Sidonu se přivine.
Zabulón se rozloží až k břehům moře, tam, kde lodě kotví, dosáhne až k Sidónu svým bokem.
zəḇūlun ləḥōwp̄ yammîm yiškōn; wəhū ləḥōwp̄ ’onîyōwṯ, wəyarḵāṯōw ‘al- ṣîḏōn. s
1 M 49,14
Izachár, kostnatý osol silný, ktorý leží medzi dvoma ohradami.
Jissáchár je osol kostnatý, čo leží medzi košiarmi.
Isachar je osol kostnatý, čo odpočíva za ohradami,
Jissákar je kostnatý osol, odpočíva medzi dvoma ohradami.
Isachar je osel houževnatý,mezi ohradami ležící.
Isachar, to kostnatý je osel. Mezi dvěma ohradami odpočívá.
yiśśāšḵār ḥămōr gārem; rōḇêṣ bên hammišpəṯāyim.
1 M 49,15
Keď uvidí odpočinok, že je dobrý, a zem, že je rozkošná, zohne svoje plece, aby niesol bremä a slúžiac bude dávať daň.
Keď videl, že odpočinok je príjemný a krajina je krásna, zohol si plecia pod bremeno a stal sa sluhom poddaným.
a keď videl, že odpočinok je taký sladký a že kraj je taký nádherný, sklonil svoju šiju pod bremeno a stal sa sluhom poddaným.
Videl, že odpočinok je dobrý, že krajina je rozkošná, zohol chrbát, nosil bremená a bol nútený konať otrocké práce.
Až uvidí odpočinek, jak dobrý je,a zemi, jak je líbezná,hřbet sehne, aby břímě nosil,stane se nevolníkem, otrokem!
Uviděl, jak dobré odpočinutí mít bude a že rozkošná je země; sehnul hřbet a břemena nosil, podrobil se otrockým pracím.
1 M 49,16
Dán, bude súdiť svoj ľud ako jedno z pokolení Izraelových.
Dán nech prisluhuje právo svojmu ľudu ako hociktorý z kmeňov Izraela.
Dan vymôže právo svojmu ľudu ako jeden z kmeňov Izraela.
Dán bude obhajovať právo svojho ľudu ako jeden z kmeňov Izraela.
Dan soudit bude lid svůjjako jeden z kmenů Izraele.
Dan, ten povede pře svého lidu jako jeden z kmenů Izraele.
1 M 49,17
Dán bude hadom na ceste, jedovatým hadom rohatým na chodníku, ktorý štípe päty koňa, aby padol jeho jazdec nazad.
Dán bude hadom pri ceste a zmijou pri chodníku, čo štípe koňom kopytá, až jazdec padne dozadu.
Dan bude hadom na ceste, zmijou rohatou na chodníku, čo hryzie koňa pri kopyte, takže jeho jazdec padá dozadu.
Dán nech je hadom na ceste, rohatou zmijou na chodníku, ktorá uštipne koňa do päty, že jazdec padne dozadu.
Hadem na cestě bude Dan,růžkatou zmijí na stezce,jež koně uštkne do patya jezdec se skácí zpět.
Hadem na cestě buď Dan, buď na stezce růžkatou zmijí, jež do paty uštkne koně, že se jeho jezdec skácí nazpět. –
yəhî- ḏān nāḥāš ‘ălê- ḏereḵ, šəp̄îp̄ōn ‘ălê- ’ōraḥ; hannōšêḵ ‘iqqəḇê- sūs, wayyippōl rōḵəḇōw ’āḥōwr.
1 M 49,18
Na tvoje spasenie očakávam, Hospodine!
Na tvoju pomoc čakám, Hospodine!
Na tvoju spásu ja vyčkávam, Pane!
Na tvoju spásu čakám, Hospodin!
Ó Hospodine, čekám na tvé spasení!
Ve tvou spásu naději jsem složil, Hospodine!
lîšū‘āṯəḵā qiwwîṯî Yahweh.
1 M 49,19
Gád, zástup ho bude sovierať, ale naposledy on sovrie.
Gáda napadnú hordy, on ich však napadne odzadu.
Gad doliehajú naň bandy zbojnícke, lež on im šliape na päty.
Gád, hordy sa vrhajú naňho, on im však doráža na päty.
Gád – horda se na něj nahrne,on se však v patách vrhne za ní.
Na Gáda se vrhne horda, on však hordě té do týla vpadne.
1 M 49,20
Z Asera? Jeho chlieb bude samá tučnota, a on bude dodávať rozkošné potraviny kráľovské.
Ašérov chlieb bude chutný, dodávať bude kráľovské lahôdky.
Aser má jedla nadbytok, ba dodáva i kráľovské lahôdky.
Ašér bude mať hojnosť potravy, poskytne kráľovské lahôdky.
Ašer bude mít tučný pokrm,královské lahůdky obstará.
Ašerův chléb bude tučnost sama, lahůdky i králům bude skýtat.
1 M 49,21
Naftali, vypustená jelenica, ktorý dáva krásne reči.
Naftálí, jelenica voľná, hovorí rozkošné reči.
Neftali je sťa rýchla jelenica, preukáže sa krásnymi rečami.
Naftáli, vypustená jelenica, vydáva úchvatné zvuky.
Neftalí je laň vypuštěná,jež vrhá krásné kolouchy.
Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy.
1 M 49,22
Jozef je syn plodného stromu, syn plodného stromu nad prameňom; jeho letorasty vychádzajú na múr.
Jozef je plodný strom, plodný strom nad prameňom, výhonky ktorého pnú sa ponad múr.
Ovocný stromček je Jozef ovocný stromček pri prameni, jeho ratoliestky prerastajú múr.
Jozef je plodná ratolesť, plodná ratolesť pri prameni; ratolesti prerastajú múr.
Josef je ratolest plodná,plodná ratolest nad pramenem,jejíž výhonky se po zdi pnou.
Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti.
1 M 49,23
Boli ho naplnili horkosťou; strieľali do neho a útočili na neho strelci, strieľajúci strely z lučišťa.
Roztrpčujú ho a podstreľujú, útočia naňho lukostrelci,
I roztrpčovali ho, hádali sa s ním a napádali ho kušostrelci.
Horkosťou ho napĺňali, šípy ho ohrozovali, lukostrelci ho napádali.
Zraňovali ho, stříleli,lukostřelci jej stíhali.
Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho , střelci úklady mu nastrojili.
waymārăruhū wārōbbū; wayyiśṭəmuhū ba‘ălê ḥiṣṣîm.
1 M 49,24
No, jeho lučište zostalo v sile, a pružnými zostávajú ramená jeho rúk od rúk mocného Boha Jakobovho, odtiaľ pastier, kameň Izraelov,
jeho luk však ostáva pevný a obratné sú paže jeho rúk, zásahom Mocnára Jákobovho, pre meno Pastiera, Skaly Izraela,
No jeho luk je pevný a obratná je sila jeho rúk
Jeho luk si zachová svoju pružnosť, jeho ruky svoju sviežosť. Z rúk Jákobovho Mocného vzíde Pastier, Skala Izraela.
Pevný však zůstal jeho luk,přijaly sílu paže rukou jehoz rukou Mocného Jákobova.Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův –
Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele,
wattêšeḇ bə’êṯān qaštōw, wayyāp̄ōzzū zərō‘ê yāḏāw; mîḏê ’ăḇîr ya‘ăqōḇ, miššām rō‘eh ’eḇen yiśrā’êl.
1 M 49,25
od silného Boha, Boha tvojho otca, ktorý ti bude pomáhať, a od Všemohúceho, ktorý ťa požehná požehnaním neba s hora, požehnaniami hlbiny, ktorá sa rozkladá pod zemou dole, požehnaniami pŕs a lona.
pre Boha tvojho otca, On ti pomáhaj! pre Boha všemohúceho, On ťa požehnaj! požehnaním nebies zhora, požehnaním prahlbiny, ktorá leží dolu, požehnaním pŕs a materského lona.
pre pomoc Mocného Jakubovho odtiaľ, kde pastier a Skala Izraela je, pre Boha tvojho otca, ktorý ti pomáha, a pre Všemohúceho, ktorý ťa požehnáva požehnaniami nebies zhora, požehnaniami hlbín, čo ležia dolu, požehnaniami pŕs a lona.
Kiež ti pomáha Boh tvojho otca! Kiež ťa žehná Všemohúci požehnaním nebies zhora, požehnaním priepastnej hlbiny zdola a požehnaním pŕs a lona!
od Boha tvého otce, jenž ti pomůže.Všemohoucí kéž požehná těpožehnáním nebes nahoře,požehnáním propasti ležící dole,požehnáním prsou jakož i lůna!
z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna.
1 M 49,26
Požehnania tvojho otca budú mocnejšie ako boly požehnania mojich predkov, a to až po hranice večných brehov; budú složené na hlavu Jozefovu, na temeno nazareja jeho bratov.
Požehnania tvojho otca prevyšujú požehnania večných vrchov a vzácnosť odvekých výšin; kiež spočinú na hlave Jozefovej a na temeni vznešeného medzi bratmi.
Požehnania tvojho otca, ktoré prevyšujú požehnania večných vrchov a vzácnosť výšin odvekých, nech zostúpia na hlavu Jozefovi, na temä kniežaťa jeho bratov!
Požehnania tvojho otca prevýšia požehnania odvekých vrchov a večných pahorkov. Nech spočinú na Jozefovej hlave, na temene zasvätenca medzi bratmi!
Požehnání tvého otce překonalapožehnání mých rodičůaž k vrcholům věčných návrší.Na hlavu Josefovu nechť přijdou,na temeno vyvoleného z bratří!
Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry.
1 M 49,27
Benjamin bude jako dravý vlk; ráno bude jesť lúpež a na večer rozdelí korisť.
Benjamín, dravý vlk, za rána požiera korisť a večer rozdeľuje lup.
Benjamín je dravý vlk, čo ráno korisť zožiera a večer korisť delí."
Benjamín je dravý vlk, ráno požiera korisť a večer rozdeľuje úlovok.
Benjamín jako dravý vlkráno úlovek bude žráta večer svou kořist rozdělí.“
Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist.“
binyāmîn zə’êḇ yiṭrāp̄, babbōqer yōḵal ‘aḏ; wəlā‘ereḇ yəḥallêq šālāl.
1 M 49,28
To všetko sú pokolenia Izraelove, ktorých je dvanásť. A to je to, čo im hovoril ich otec, a požehnal ich, každého z nich požehnal podľa toho, jaké bolo ktorého požehnanie.
Títo všetci sú dvanástimi kmeňmi Izraela a toto im hovoril ich otec, keď ich žehnal. Každého požehnal osobitným požehnaním.
Toto sú všetky izraelské kmene a je ich dvanásť. A toto im hovoril ich otec, keď ich žehnal. Každému z nich dal primerané požehnanie.
Všetkých týchto izraelských kmeňov je dvanásť. Toto im povedal otec, keď ich požehnával. Každého z nich požehnal osobitným požehnaním.
Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo.
To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním.
1 M 49,29
A prikázal im a riekol im: Ja budem pripojený k svojmu ľudu. Pochovajte ma k mojim otcom, do jaskyne, ktorá je na poli Efrona Hetejského,
Potom im dal príkaz a povedal: Budem pripojený k svojmu ľudu; pochovajte ma k mojim otcom do jaskyne, ktorá je na poli Chetejca Efróna,
Potom im prikázal toto: "Ja sa pripojím k svojmu ľudu, pochovajte ma pri mojom otcovi v jaskyni na pozemku Hetejca Efrona,
Potom im prikázal: Keď budem pripojený k svojmu ľudu, pochovajte ma k mojim otcom do jaskyne, ktorá je na poli Chetitu Efróna,
Potom jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně na poli Efrona Chetejského,
Také jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně, která je na poli Chetejce Efróna,
wayṣaw ’ōwṯām, wayyōmer ’ălêhem ’ănî ne’ĕsāp̄ ’el- ‘ammî, qiḇrū ’ōṯî ’el- ’ăḇōṯāy; ’el- hammə‘ārāh, ’ăšer biśḏêh ‘ep̄rōwn haḥittî.
1 M 49,30
v jaskyni, ktorá je na poli Machpela, ktorá je naproti Mamremu, v Kananejskej zemi, ktorú to jaskyňu kúpil Abrahám i s poľom od Efrona Hetejského, aby mu bolo vlastníctvom na pohrabište.
do jaskyne na poli Machpéla oproti Mamré v Kanaáne, ktorú Abrahám aj s poľom kúpil od Chetejca Efróna na dedičné pohrebisko.
v jaskyni na poli v Makpele, východne od Mambre v krajine Kanaán na pozemku ktorý kúpil Abrahám od Hetejca Efrona na dedičné pohrebisko.
do jaskyne, ktorá je na poli Makpéla, naproti Mamré v Kanaáne. To pole kúpil Abrahám od Chetitu Efróna, aby mal vlastné pohrebisko.
do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště.
do jeskyně na poli v Makpele, naproti Mamre v kenaanské zemi; to pole koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.
bammə‘ārāh ’ăšer biśḏêh hammaḵpêlāh ’ăšer ‘al- pənê- mamrê bə’ereṣ kənā‘an; ’ăšer qānāh ’aḇrāhām ’eṯ- haśśāḏeh, mê’êṯ ‘ep̄rōn haḥittî la’ăḥuzzaṯ- qāḇer.
1 M 49,31
Tam pochovali Abraháma i Sáru, jeho ženu; tam pochovali Izáka i Rebeku, jeho ženu, a tam som ja pochoval Leu.
Tam pochovali Abraháma i jeho ženu Sáru, tam pochovali aj Izáka a jeho ženu Rebeku, tam som pochoval aj Leu;
Veď tam pochovali Abraháma a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku a tam som pochoval aj Liu.
Tam pochovali Abraháma a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku a tam som pochoval Leu.
Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Léu.
Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu.
šāmmāh qāḇərū ’eṯ- ’aḇrāhām, wə’êṯ śārāh ’ištōw, māh qāḇərū ’eṯ- yiṣḥāq, wə’êṯ riḇqāh ’ištōw; wəšāmmāh qāḇartî ’eṯ- lê’āh.
1 M 49,32
Pole i jaskyňa, ktorá je na ňom, je kúpou od synov Heta.
pole s jaskyňou kúpili od Chetejcov.
Pozemok a jaskyňa bola kúpená od Hetejcov."
To pole aj s jaskyňou bolo kúpené od Chetitov.
To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!“
To pole bylo i s jeskyní získáno od Chetejců.“
miqnêh haśśāḏeh wəhammə‘ārāh ’ăšer- bōw mê’êṯ bənê- ḥêṯ.
1 M 49,33
A keď prestal Jakob prikazovať svojim synom, vyložil svoje nohy na posteľ a zomrel a bol pripojený k svojmu ľudu.
Keď Jákob ukončil príkazy svojim synom, vyložil si nohy na posteľ a skonal; nato bol pripojený k svojmu ľudu.
Keď Jakub skončil odkaz pre svojich synov, vyložil si nohy na lôžko a skonal. Tak sa pripojil k svojmu ľudu.
Keď Jákob dokončil príkaz svojim synom, položil si nohy na lôžko, skonal a bol pripojený k svojmu ľudu.
A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.
Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a zesnul. Tak byl připojen k svému lidu.
wayḵal ya‘ăqōḇ ləṣawwōṯ ’eṯ- bānāw, wayye’ĕsōp̄ raḡlāw ’el- hammiṭṭāh; wayyiḡwa‘ wayyê’āsep̄ ’el- ‘ammāw.
1A Jakob povolal svojich synov a riekol: Sídite sa, a oznámim vám, čo sa bude s vami diať v pozdejších dňoch.
2Shromaždite sa a počujte, synovia Jakobovi, počujte Izraela, svojho otca!
3Rúben, ty si môj prvorodený, moja sila a počiatok mojej vlády, predné dôstojnosti a predné moci.
4Zkypenie u teba jako zkypenie vody; nebudeš vynikať, lebo si vystúpil na ložu svojho otca. Vtedy si poškvrnil moju posteľ vystúpiac na ňu.
5Simeon a Lévi sú bratia; ich meče sú nástrojmi ukrutnosti.
6Nech nevojde moja duša do ich rady a moja sláva nech sa nepripojí k ich shromaždeniu, lebo vo svojom hneve zavraždili muža a vo svojej samovôli podrezali volovi žily.
7Zlorečený ich hnev, pretože bol násilnícky, a ich prchlivosť, pretože bola tvrdá. Rozdelím ich v Jakobovi a rozptýlim ich v Izraelovi.
8Júda, teba budú chváliť tvoji bratia. Tvoja ruka bude na šiji tvojich nepriateľov. Klaňať sa ti budú synovia tvojho otca.
9Júda je ľvíča. Od lúpeže, môj synu, odišiel si hore. Sklonil sa, leží jako lev a jako ľvica; kto ho zobudí, aby vstal?!
10Neuhne berla od Júdu ani palica zákonodarcu zpomedzi jeho kolien, dokiaľ neprijde Šílo, a jeho budú poslúchať národy.
11Priviaže svoje osľa na vinič a na výbornú révu syna svojej oslice; operie svoje rúcho vo víne a v krvi hrozna svoj odev.
12Bude tmavších očí nad víno, a belších zubov nad mlieko.
13Zabulon, bude bývať smerom ku brehu mora a sám bude prístavom lodí, a jeho hranica sa potiahne na Sidon.
14Izachár, kostnatý osol silný, ktorý leží medzi dvoma ohradami.
15Keď uvidí odpočinok, že je dobrý, a zem, že je rozkošná, zohne svoje plece, aby niesol bremä a slúžiac bude dávať daň.
16Dán, bude súdiť svoj ľud ako jedno z pokolení Izraelových.
17Dán bude hadom na ceste, jedovatým hadom rohatým na chodníku, ktorý štípe päty koňa, aby padol jeho jazdec nazad.
18Na tvoje spasenie očakávam, Hospodine!
19Gád, zástup ho bude sovierať, ale naposledy on sovrie.
20Z Asera? Jeho chlieb bude samá tučnota, a on bude dodávať rozkošné potraviny kráľovské.
21Naftali, vypustená jelenica, ktorý dáva krásne reči.
22Jozef je syn plodného stromu, syn plodného stromu nad prameňom; jeho letorasty vychádzajú na múr.
23Boli ho naplnili horkosťou; strieľali do neho a útočili na neho strelci, strieľajúci strely z lučišťa.
24No, jeho lučište zostalo v sile, a pružnými zostávajú ramená jeho rúk od rúk mocného Boha Jakobovho, odtiaľ pastier, kameň Izraelov,
25od silného Boha, Boha tvojho otca, ktorý ti bude pomáhať, a od Všemohúceho, ktorý ťa požehná požehnaním neba s hora, požehnaniami hlbiny, ktorá sa rozkladá pod zemou dole, požehnaniami pŕs a lona.
26Požehnania tvojho otca budú mocnejšie ako boly požehnania mojich predkov, a to až po hranice večných brehov; budú složené na hlavu Jozefovu, na temeno nazareja jeho bratov.
27Benjamin bude jako dravý vlk; ráno bude jesť lúpež a na večer rozdelí korisť.
28To všetko sú pokolenia Izraelove, ktorých je dvanásť. A to je to, čo im hovoril ich otec, a požehnal ich, každého z nich požehnal podľa toho, jaké bolo ktorého požehnanie.
29A prikázal im a riekol im: Ja budem pripojený k svojmu ľudu. Pochovajte ma k mojim otcom, do jaskyne, ktorá je na poli Efrona Hetejského,
30v jaskyni, ktorá je na poli Machpela, ktorá je naproti Mamremu, v Kananejskej zemi, ktorú to jaskyňu kúpil Abrahám i s poľom od Efrona Hetejského, aby mu bolo vlastníctvom na pohrabište.
31Tam pochovali Abraháma i Sáru, jeho ženu; tam pochovali Izáka i Rebeku, jeho ženu, a tam som ja pochoval Leu.
32Pole i jaskyňa, ktorá je na ňom, je kúpou od synov Heta.
33A keď prestal Jakob prikazovať svojim synom, vyložil svoje nohy na posteľ a zomrel a bol pripojený k svojmu ľudu.
1Potom si Jákob zavolal synov a povedal: Zhromaždite sa a oznámim vám, čo vás v budúcnosti čaká:
2Dajte sa dovedna, ó počujte synovia Jákobovi, a počúvajte svojho otca, Izraela!
3Ty, Rúben, si môj prvorodený, moja moc a prvotina mojej mužskosti, vrchol dôstojnosti, vrchol sily.
4Prekypel si sťa vody, nebudeš mať prednosť, lebo si vstúpil na posteľ svojho otca, poškvrnil si mi lôžko, na ktoré si vstúpil.
5Šimeón a Lévi sú bratia, ich zbrane sú nástrojmi násilia.
6Nech nevstúpi moja duša do ich kruhu a s ich zborom sa mi srdce nezdruží, lebo v svojom hneve vraždia mužov a vo svojej samovôli ochromujú býkov.
7Prekliaty buď ich hnev, lebo je prudký, a ich zlosť, lebo je krutá! Rozdelím ich v Jákobovi a rozptýlim ich v Izraeli.
8Ó Júda, nech ťa chvália tvoji bratia, tvoja ruka nech spočinie na šiji tvojich nepriateľov, nech sa ti klaňajú synovia tvojho otca.
9Júda je mladý lev, z lúpeže si sa povzniesol, syn môj! Skrčil sa, ľahol si ako lev a ako levica; ktože ho donúti povstať?
10Nevzdiali sa berla od Júdu ani veliteľské žezlo od jeho nôh, dokiaľ mu nepríde panovník, ktorého národy budú poslúchať.
11Osla si uviaže o vinič, o révu šľachetnú svoje osliatko, vo víne perie si šaty a v krvi hrozna svoje rúcho.
12Oči mu žiaria od vína, zuby sa belejú od mlieka.
13Zebulún bude bývať pri morskom brehu, prístavom bude lodiam a jeho pomedzie dosiahne Sidón.
14Jissáchár je osol kostnatý, čo leží medzi košiarmi.
15Keď videl, že odpočinok je príjemný a krajina je krásna, zohol si plecia pod bremeno a stal sa sluhom poddaným.
16Dán nech prisluhuje právo svojmu ľudu ako hociktorý z kmeňov Izraela.
17Dán bude hadom pri ceste a zmijou pri chodníku, čo štípe koňom kopytá, až jazdec padne dozadu.
18Na tvoju pomoc čakám, Hospodine!
19Gáda napadnú hordy, on ich však napadne odzadu.
20Ašérov chlieb bude chutný, dodávať bude kráľovské lahôdky.
21Naftálí, jelenica voľná, hovorí rozkošné reči.
22Jozef je plodný strom, plodný strom nad prameňom, výhonky ktorého pnú sa ponad múr.
23Roztrpčujú ho a podstreľujú, útočia naňho lukostrelci,
24jeho luk však ostáva pevný a obratné sú paže jeho rúk, zásahom Mocnára Jákobovho, pre meno Pastiera, Skaly Izraela,
25pre Boha tvojho otca, On ti pomáhaj! pre Boha všemohúceho, On ťa požehnaj! požehnaním nebies zhora, požehnaním prahlbiny, ktorá leží dolu, požehnaním pŕs a materského lona.
26Požehnania tvojho otca prevyšujú požehnania večných vrchov a vzácnosť odvekých výšin; kiež spočinú na hlave Jozefovej a na temeni vznešeného medzi bratmi.
27Benjamín, dravý vlk, za rána požiera korisť a večer rozdeľuje lup.
28Títo všetci sú dvanástimi kmeňmi Izraela a toto im hovoril ich otec, keď ich žehnal. Každého požehnal osobitným požehnaním.
29Potom im dal príkaz a povedal: Budem pripojený k svojmu ľudu; pochovajte ma k mojim otcom do jaskyne, ktorá je na poli Chetejca Efróna,
30do jaskyne na poli Machpéla oproti Mamré v Kanaáne, ktorú Abrahám aj s poľom kúpil od Chetejca Efróna na dedičné pohrebisko.
31Tam pochovali Abraháma i jeho ženu Sáru, tam pochovali aj Izáka a jeho ženu Rebeku, tam som pochoval aj Leu;
32pole s jaskyňou kúpili od Chetejcov.
33Keď Jákob ukončil príkazy svojim synom, vyložil si nohy na posteľ a skonal; nato bol pripojený k svojmu ľudu.
1Potom Jakub zavolal svojich synov a povedal: "Zhromaždite sa, aby som vám oznámil, čo na vás čaká v ďalekých dňoch!
2Zídite sa a počúvajte, Jakabovi synovia, počujte Izraela, otca svojho!
3Ruben! Ty si môj prvorodený, ty si moja sila a prvotina mojej mužskosti. Prvý si v hodnosti a prvý v moci!
4Prekypoval si sťa voda: nuž nebudeš prvým, lebo si vstúpil na lôžko svojho otca a zneuctil si ho na moje lôžko vystúpil!
5Simeon a Lévi sú praví bratia, ľstivosť a násilie sú ich zbrane,
6do ich kruhu moja duša nevkročí a k ich jednote sa moja sláva nepripojí! Veď vo svojej zúrivosti mužov povraždili a vo svojej ukrutnosti býky mrzačili.
7Nech je prekliata ich zúrivosť, lebo bola náramná aj ich hnev, lebo taký hrozný bol! V Jakubovi ich rozdelím a rozhádžem ich v Izraeli.
8Júda, ty si ten, ktorého budú chváliť tvoji bratia! Tvoja ruka je na šiji tvojich nepriateľov, pred tebou sa synovia tvojho otca skláňajú.
9Levom mladým si, Júda: od koristi si vstal, syn môj, na odpočinok si si ľahol sťa lev, ako levica: ktože ho zobudí?!
10Neoddiali sa žezlo od Júdu, ani berla od jeho nôh, kým nepríde (Ten), ktorému prislúcha (žezlo) a ku ktorému sa pritúlia národy.
11K viniču priväzuje svoje oslíča a k vzácnej réve mláďa svojej oslice. Vo víne si perie odev a v hroznovej krvi svoj plášť.
12Jeho oči sú černejšie od vína a jeho zuby belšie nad mlieko.
13Zabulon býva na morskom pobreží, je blízko prístavu pre lode a bok jeho hranice je pri Sidone.
14Isachar je osol kostnatý, čo odpočíva za ohradami,
15a keď videl, že odpočinok je taký sladký a že kraj je taký nádherný, sklonil svoju šiju pod bremeno a stal sa sluhom poddaným.
16Dan vymôže právo svojmu ľudu ako jeden z kmeňov Izraela.
17Dan bude hadom na ceste, zmijou rohatou na chodníku, čo hryzie koňa pri kopyte, takže jeho jazdec padá dozadu.
18Na tvoju spásu ja vyčkávam, Pane!
19Gad doliehajú naň bandy zbojnícke, lež on im šliape na päty.
20Aser má jedla nadbytok, ba dodáva i kráľovské lahôdky.
21Neftali je sťa rýchla jelenica, preukáže sa krásnymi rečami.
22Ovocný stromček je Jozef ovocný stromček pri prameni, jeho ratoliestky prerastajú múr.
23I roztrpčovali ho, hádali sa s ním a napádali ho kušostrelci.
24No jeho luk je pevný a obratná je sila jeho rúk
25pre pomoc Mocného Jakubovho odtiaľ, kde pastier a Skala Izraela je, pre Boha tvojho otca, ktorý ti pomáha, a pre Všemohúceho, ktorý ťa požehnáva požehnaniami nebies zhora, požehnaniami hlbín, čo ležia dolu, požehnaniami pŕs a lona.
26Požehnania tvojho otca, ktoré prevyšujú požehnania večných vrchov a vzácnosť výšin odvekých, nech zostúpia na hlavu Jozefovi, na temä kniežaťa jeho bratov!
27Benjamín je dravý vlk, čo ráno korisť zožiera a večer korisť delí."
28Toto sú všetky izraelské kmene a je ich dvanásť. A toto im hovoril ich otec, keď ich žehnal. Každému z nich dal primerané požehnanie.
29Potom im prikázal toto: "Ja sa pripojím k svojmu ľudu, pochovajte ma pri mojom otcovi v jaskyni na pozemku Hetejca Efrona,
30v jaskyni na poli v Makpele, východne od Mambre v krajine Kanaán na pozemku ktorý kúpil Abrahám od Hetejca Efrona na dedičné pohrebisko.
31Veď tam pochovali Abraháma a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku a tam som pochoval aj Liu.
32Pozemok a jaskyňa bola kúpená od Hetejcov."
33Keď Jakub skončil odkaz pre svojich synov, vyložil si nohy na lôžko a skonal. Tak sa pripojil k svojmu ľudu.
1Potom si Jákob zavolal svojich synov a povedal: Zíďte sa a oznámim vám, čo vás čaká i v ďalekej budúcnosti:
2zhromaždite sa a počúvajte, Jákobovi synovia, vypočujte svojho otca Izraela!
3Rúben, ty si môj prvorodený, moja sila a prvotina mojej mužnosti. Oplývaš vznešenosťou, oplývaš silou.
4Prekypel si ako voda, nebudeš prvý, pretože si vošiel na lôžko svojho otca a zneuctil si ho. Ľahol si si do mojej postele.
5Šimeón a Lévi sú bratia, ich zbrane sú nástroje násilia.
6Nech moja duša nevkročí do ich kruhu, nech sa moja sláva nespája s ich spoločenstvom, lebo v hneve povraždili mužov a v svojej roztopašnosti ochromili býky.
7Nech je prekliaty ich hnev, lebo bol prudký, a ich zúrivosť, lebo bola krutá. Rozdelím ich v Jákobovi a rozptýlim v Izraeli.
8Júda, teba budú chváliť tvoji bratia, tvoja ruka bude na šiji tvojich nepriateľov. Budú sa ti klaňať synovia tvojho otca.
9Júda je levíča. Od koristi si sa zdvihol, syn môj, leží a odpočíva ako lev a levica; kto ho donúti, aby vstal?
10Nevzdiali sa žezlo od Júdu ani vladárska berla od jeho nôh, kým z neho nevzíde vládca, ktorého budú poslúchať národy.
11Svoje oslíča si priviaže na vinič, oslie mláďa k viničnému kmeňu, vo víne si operie rúcho a v hroznovej krvi svoj plášť.
12Jeho oči budú tmavšie než víno, zuby belšie než mlieko.
13Zebúlun bude bývať pri morskom pobreží, tam, kde pristávajú lode; hraničiť bude so Sidonom.
14Jissákar je kostnatý osol, odpočíva medzi dvoma ohradami.
15Videl, že odpočinok je dobrý, že krajina je rozkošná, zohol chrbát, nosil bremená a bol nútený konať otrocké práce.
16Dán bude obhajovať právo svojho ľudu ako jeden z kmeňov Izraela.
17Dán nech je hadom na ceste, rohatou zmijou na chodníku, ktorá uštipne koňa do päty, že jazdec padne dozadu.
18Na tvoju spásu čakám, Hospodin!
19Gád, hordy sa vrhajú naňho, on im však doráža na päty.
20Ašér bude mať hojnosť potravy, poskytne kráľovské lahôdky.
21Naftáli, vypustená jelenica, vydáva úchvatné zvuky.
22Jozef je plodná ratolesť, plodná ratolesť pri prameni; ratolesti prerastajú múr.
23Horkosťou ho napĺňali, šípy ho ohrozovali, lukostrelci ho napádali.
24Jeho luk si zachová svoju pružnosť, jeho ruky svoju sviežosť. Z rúk Jákobovho Mocného vzíde Pastier, Skala Izraela.
25Kiež ti pomáha Boh tvojho otca! Kiež ťa žehná Všemohúci požehnaním nebies zhora, požehnaním priepastnej hlbiny zdola a požehnaním pŕs a lona!
26Požehnania tvojho otca prevýšia požehnania odvekých vrchov a večných pahorkov. Nech spočinú na Jozefovej hlave, na temene zasvätenca medzi bratmi!
27Benjamín je dravý vlk, ráno požiera korisť a večer rozdeľuje úlovok.
28Všetkých týchto izraelských kmeňov je dvanásť. Toto im povedal otec, keď ich požehnával. Každého z nich požehnal osobitným požehnaním.
29Potom im prikázal: Keď budem pripojený k svojmu ľudu, pochovajte ma k mojim otcom do jaskyne, ktorá je na poli Chetitu Efróna,
30do jaskyne, ktorá je na poli Makpéla, naproti Mamré v Kanaáne. To pole kúpil Abrahám od Chetitu Efróna, aby mal vlastné pohrebisko.
31Tam pochovali Abraháma a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku a tam som pochoval Leu.
32To pole aj s jaskyňou bolo kúpené od Chetitov.
33Keď Jákob dokončil príkaz svojim synom, položil si nohy na lôžko, skonal a bol pripojený k svojmu ľudu.
1Jákob tenkrát svolal své syny:„Sejděte se, ať vám oznámím,co vás potká ve dnech budoucích.
2Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi,naslouchejte svému otci Izraelovi:
3Rubene, tys můj prvorozený,mé síly a mého mužství první plod:přední co do vznešenosti,přední co do moci.
4Jak voda vzkypěl jsi –ztratil jsi prvenství!Do ložnice svého otce vstoupil jsi,mé lože odvážil ses poskvrnit.
5Šimeon a Levi, to jsou bratři;jejich meče jsou kruté nářadí.
6Do jejich rady nevstupuj, duše má,k jejich spolku se nepřidávej, slávo má!Vždyť pobili muže ve svém hněvu,zmrzačili býky ve svém rozmaru.
7Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký,a jejich prchlivost, že je tak krutá!Rozdělím je v Jákobovi,v Izraeli je rozptýlím.
8Judo, tebe tví bratři budou chválit,tvá ruka na šíji tvých nepřátel!Synové tvého otceať před tebou se sklánějí.
9Mladý lev je Juda;svou kořistí jsi vzrostl, synu můj!Schoulil se, jako lev ulehl,jako lvice – kdo přiměje ho vstát?
10Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy,žezlo v jeho klíně zůstane,než přijde Ten, jemuž náležía jehož budou poslouchat národy.
11K vinnému keři přiváže oslíka,k ušlechtilé révě oslátko své.Ve víně své roucho vypere,v krvi hroznů svůj šat.
12Jeho oči se nad víno třpytí,zuby jeho nad mléko bílé jsou.
13Zabulon u mořského břehu bydlí,pro lodi bude přístavem,až k dalekému Sidonu se přivine.
14Isachar je osel houževnatý,mezi ohradami ležící.
15Až uvidí odpočinek, jak dobrý je,a zemi, jak je líbezná,hřbet sehne, aby břímě nosil,stane se nevolníkem, otrokem!
16Dan soudit bude lid svůjjako jeden z kmenů Izraele.
17Hadem na cestě bude Dan,růžkatou zmijí na stezce,jež koně uštkne do patya jezdec se skácí zpět.
18Ó Hospodine, čekám na tvé spasení!
19Gád – horda se na něj nahrne,on se však v patách vrhne za ní.
20Ašer bude mít tučný pokrm,královské lahůdky obstará.
21Neftalí je laň vypuštěná,jež vrhá krásné kolouchy.
22Josef je ratolest plodná,plodná ratolest nad pramenem,jejíž výhonky se po zdi pnou.
23Zraňovali ho, stříleli,lukostřelci jej stíhali.
24Pevný však zůstal jeho luk,přijaly sílu paže rukou jehoz rukou Mocného Jákobova.Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův –
25od Boha tvého otce, jenž ti pomůže.Všemohoucí kéž požehná těpožehnáním nebes nahoře,požehnáním propasti ležící dole,požehnáním prsou jakož i lůna!
26Požehnání tvého otce překonalapožehnání mých rodičůaž k vrcholům věčných návrší.Na hlavu Josefovu nechť přijdou,na temeno vyvoleného z bratří!
27Benjamín jako dravý vlkráno úlovek bude žráta večer svou kořist rozdělí.“
28Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo.
29Potom jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně na poli Efrona Chetejského,
30do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště.
31Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Léu.
32To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!“
33A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.
1I povolal Jákob své syny a řekl: „Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká.
2Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, slyšte Izraele, svého otce.
3Rúbene, tys můj prvorozený, síla má a prvotina mého mužství; povzneseností a mocí překypuješ.
4Přetekls jak vody; nebudeš však první, protože jsi vstoupil na otcovo lože. Tehdy znesvětils je. Na mé lůžko vstoupil!
5Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně – nástroj násilí.
6V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili býky.
7Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli.
8Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět.
9Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal?
10Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení .
11Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů.
12Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko.
13Zabulón se rozloží až k břehům moře, tam, kde lodě kotví, dosáhne až k Sidónu svým bokem.
14Isachar, to kostnatý je osel. Mezi dvěma ohradami odpočívá.
15Uviděl, jak dobré odpočinutí mít bude a že rozkošná je země; sehnul hřbet a břemena nosil, podrobil se otrockým pracím.
16Dan, ten povede pře svého lidu jako jeden z kmenů Izraele.
17Hadem na cestě buď Dan, buď na stezce růžkatou zmijí, jež do paty uštkne koně, že se jeho jezdec skácí nazpět. –
18Ve tvou spásu naději jsem složil, Hospodine!
19Na Gáda se vrhne horda, on však hordě té do týla vpadne.
20Ašerův chléb bude tučnost sama, lahůdky i králům bude skýtat.
21Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy.
22Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti.
23Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho , střelci úklady mu nastrojili.
24Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele,
25z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna.
26Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry.
27Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist.“
28To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním.
29Také jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně, která je na poli Chetejce Efróna,
30do jeskyně na poli v Makpele, naproti Mamre v kenaanské zemi; to pole koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.
31Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu.
32To pole bylo i s jeskyní získáno od Chetejců.“
33Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a zesnul. Tak byl připojen k svému lidu.
1wayyiqrā ya‘ăqōḇ ’el- bānāw; wayyōmer, hê’āsəp̄ū wə’aggîḏāh lāḵem, ’êṯ ’ăšer- yiqrā ’eṯḵem bə’aḥărîṯ hayyāmîm.
2hiqqāḇəṣū wəšim‘ū bənê ya‘ăqōḇ; wəšim‘ū ’el- yiśrā’êl ’ăḇîḵem.
3rə’ūḇên bəḵōrî ’attāh, kōḥî wərêšîṯ ’ōwnî; yeṯer śə’êṯ wəyeṯer ‘āz.
4paḥaz kammayim ’al- tōwṯar, kî ‘ālîṯā miškəḇê ’āḇîḵā; ’āz ḥillaltā yəṣū‘î ‘ālāh. p̄
5šim‘ōwn wəlêwî ’aḥîm; kəlê ḥāmās məḵêrōṯêhem.
6bəsōḏām ’al- tāḇō nap̄šî, biqhālām ’al- têḥaḏ kəḇōḏî; kî ḇə’appām hārəḡū ’îš, ūḇirṣōnām ‘iqqərū- šōwr.
7’ārūr ’appām kî ‘āz, wə‘eḇrāṯām kî qāšāṯāh; ’ăḥalləqêm bəya‘ăqōḇ, wa’ăp̄îṣêm bəyiśrā’êl. s
8yəhūḏāh, ’attāh yōwḏūḵā ’aḥeḵā, yāḏəḵā bə‘ōrep̄ ’ōyəḇeḵā; yištaḥăwwū ləḵā bənê ’āḇîḵā.
9gūr ’aryêh yəhūḏāh, miṭṭerep̄ bənî ‘ālîṯā; kāra‘ rāḇaṣ kə’aryêh ūḵəlāḇî mî yəqîmennū.
10lō- yāsūr šêḇeṭ mîhūḏāh, ūməḥōqêq mibbên raḡlāw; ‘aḏ kî- yāḇō [šîlōh ḵ] (šîlōw, q) wəlōw yiqqəhaṯ ‘ammîm.
11’ōsərî laggep̄en [‘îrōh ḵ] (‘îrōw, q) wəlaśśōrêqāh bənî ’ăṯōnōw; kibbês bayyayin ləḇušōw, ūḇəḏam- ‘ănāḇîm [sūṯōh ḵ] (sūṯōw. q)
12ḥaḵlîlî ‘ênayim mîyāyin; ūləḇen- šinnayim mêḥālāḇ. p̄
13zəḇūlun ləḥōwp̄ yammîm yiškōn; wəhū ləḥōwp̄ ’onîyōwṯ, wəyarḵāṯōw ‘al- ṣîḏōn. s
14yiśśāšḵār ḥămōr gārem; rōḇêṣ bên hammišpəṯāyim.
15wayyar mənuḥāh kî ṭōwḇ, wə’eṯ- hā’āreṣ kî nā‘êmāh; wayyêṭ šiḵmōw lisbōl, wayhî ləmas- ‘ōḇêḏ. s
16dān yāḏîn ‘ammōw; kə’aḥaḏ šiḇṭê yiśrā’êl.
17yəhî- ḏān nāḥāš ‘ălê- ḏereḵ, šəp̄îp̄ōn ‘ălê- ’ōraḥ; hannōšêḵ ‘iqqəḇê- sūs, wayyippōl rōḵəḇōw ’āḥōwr.
18lîšū‘āṯəḵā qiwwîṯî Yahweh.
19gāḏ gəḏūḏ yəḡūḏennū; wəhū yāḡuḏ ‘āqêḇ. s
20mê’āšêr šəmênāh laḥmōw; wəhū yittên ma‘ăḏannê- meleḵ. s
21nap̄tālî ’ayyālāh šəluḥāh; hannōṯên ’imrê- šāp̄er. s
22bên pōrāṯ yōwsêp̄, bên pōrāṯ ‘ălê- ‘āyin; bānōwṯ ṣā‘ăḏāh ‘ălê- šūr.
23waymārăruhū wārōbbū; wayyiśṭəmuhū ba‘ălê ḥiṣṣîm.
24wattêšeḇ bə’êṯān qaštōw, wayyāp̄ōzzū zərō‘ê yāḏāw; mîḏê ’ăḇîr ya‘ăqōḇ, miššām rō‘eh ’eḇen yiśrā’êl.
25mê’êl ’āḇîḵā wəya‘zərekā, wə’êṯ šadday wîḇārəḵekā, birḵōṯ šāmayim mê‘āl, birḵōṯ təhōwm rōḇeṣeṯ tāḥaṯ; birḵōṯ šāḏayim wārāḥam.
26birḵōṯ ’āḇîḵā, gāḇərū ‘al- birḵōṯ hōwray, ‘aḏ- ta’ăwaṯ giḇ‘ōṯ ‘ōwlām; tihyen lərōš yōwsêp̄, ūləqāḏəqōḏ nəzîr ’eḥāw. p̄
27binyāmîn zə’êḇ yiṭrāp̄, babbōqer yōḵal ‘aḏ; wəlā‘ereḇ yəḥallêq šālāl.
28kāl- ’êlleh šiḇṭê yiśrā’êl šənêm ‘āśār; wəzōṯ ’ăšer- dibber lāhem ’ăḇîhem wayḇāreḵ ’ōwṯām, ’îš ’ăšer kəḇirḵāṯōw bêraḵ ’ōṯām.
29wayṣaw ’ōwṯām, wayyōmer ’ălêhem ’ănî ne’ĕsāp̄ ’el- ‘ammî, qiḇrū ’ōṯî ’el- ’ăḇōṯāy; ’el- hammə‘ārāh, ’ăšer biśḏêh ‘ep̄rōwn haḥittî.
30bammə‘ārāh ’ăšer biśḏêh hammaḵpêlāh ’ăšer ‘al- pənê- mamrê bə’ereṣ kənā‘an; ’ăšer qānāh ’aḇrāhām ’eṯ- haśśāḏeh, mê’êṯ ‘ep̄rōn haḥittî la’ăḥuzzaṯ- qāḇer.
31šāmmāh qāḇərū ’eṯ- ’aḇrāhām, wə’êṯ śārāh ’ištōw, māh qāḇərū ’eṯ- yiṣḥāq, wə’êṯ riḇqāh ’ištōw; wəšāmmāh qāḇartî ’eṯ- lê’āh.
32miqnêh haśśāḏeh wəhammə‘ārāh ’ăšer- bōw mê’êṯ bənê- ḥêṯ.
33wayḵal ya‘ăqōḇ ləṣawwōṯ ’eṯ- bānāw, wayye’ĕsōp̄ raḡlāw ’el- hammiṭṭāh; wayyiḡwa‘ wayyê’āsep̄ ’el- ‘ammāw.