1A had bol najchytrejší zo všetkých zvierat poľných, ktoré učinil Hospodin Bôh. A povedal žene: Či naozaj riekol Bôh: Nebudete jesť z niktorého stromu rajského? 2Na to povedala žena hadovi: Z ovocia rajských stromov jeme. 3Ale o ovocí stromu, ktorý je prostred raja, riekol Bôh: Nebudete jesť z neho ani sa ho nedotknete, aby ste nezomreli! 4A had povedal žene: Istotne nezomriete. 5Ale Bôh vie, že toho dňa, ktorého by ste jedli z neho, otvoria sa vaše oči, a budete jako bohovia, ktorí vedia, čo je dobré i zlé. 6A žena videla, že je strom dobrý na jedenie z neho, že je žiadosťou očiam a že je to prežiadúcny strom, aby urobil človeka rozumným, tak tedy vzala z jeho ovocia a jedla a dala spolu i svojmu mužovi, a jedol. 7Vtedy sa otvorily oči obidvoch, a poznali, že sú nahí. A naviažuc fíkového lístia spravili si zástery. 8Potom počuli hlas Hospodina Boha, chodiaceho po raji, k dennému vetru večernému. Ale Adam i jeho žena sa skryli pred tvárou Hospodina Boha v prostredku medzi stromami raja. 9A Hospodin Bôh volal na Adama a riekol mu: Kde si? 10A povedal: Počul som tvoj hlas v raji, ale som sa bál, lebo som nahý a preto som sa skryl. 11A Bôh mu riekol: Kto ti oznámil, že si nahý?! Či si azda jedol zo stromu, o ktorom som ti prikázal, aby si nejedol z neho? 12A Adam povedal: Žena, ktorú si dal, aby bola so mnou, tá mi dala zo stromu, a jedol som. 13A Hospodin Bôh riekol žene: Čo si to urobila?! A žena povedala: Had ma zviedol a jedla som. 14A Hospodin Bôh riekol hadovi: Že si to urobil, zlorečený budeš nad každé hovädo a nad každé zviera poľné; na svojom bruchu sa budeš plaziť a budeš žrať prach po všetky dni svojho života.

1Had bol ľstivejší ako všetky poľné zvieratá, ktoré Hospodin Boh učinil. Ten povedal žene: Či naozaj riekol Boh: Nesmiete jesť zo žiadneho rajského stromu? 2Žena odpovedala hadovi: Z ovocia rajských stromov smieme jesť, 3ale o ovocí stromu, ktorý je v strede raja, riekol Boh: Nejedzte z neho, ani sa ho nedotknite, aby ste nezomreli! 4Had však povedal žene: Vôbec nezomriete; 5ale Boh vie, že v ten deň, keď budete z neho jesť, otvoria sa vám oči a budete ako Boh; budete vedieť, čo je dobro a čo zlo. 6Keď žena videla, že by bolo dobre jesť zo stromu, že je pre oči zvodný a lákavý na zmúdrenie, vzala z jeho ovocia a jedla; potom dala aj svojmu mužovi, ktorý bol s ňou; aj on jedol. 7Vtedy sa obidvom otvorili oči a spoznali, že sú nahí; pospínali si teda figové lístie a urobili si zástery. 8Keď začuli kroky Hospodina Boha, chodiaceho za podvečerného vánku po záhrade, skryl sa človek a jeho žena pred Hospodinom Bohom medzi stromy záhrady. 9Hospodin Boh však zavolal na človeka a riekol: Kde si? 10On odpovedal: Počul som Ťa v záhrade, bál som sa, lebo som nahý; i skryl som sa. 11Nato Boh riekol: Kto ti oznámil, že si nahý? Nejedol si zo stromu, z ktorého som ti zakázal jesť? 12Človek odpovedal: Žena, ktorú si mi dal, aby bola pri mne, dala mi zo stromu; i jedol som. 13Nato riekol Hospodin Boh žene: Čo si to urobila? A žena odpovedala: Had ma podviedol; nuž jedla som. 14Vtedy riekol Hospodin Boh hadovi: Pretože si to urobil, prekliaty budeš nad všetok dobytok i nad všetky poľné zvieratá. Po bruchu sa budeš plaziť a prach budeš hltať po všetky dni svojho života.

1No had bol ľstivejší ako všetky poľné zvieratá, ktoré urobil Pán, Boh, a vravel žene: "Naozaj povedal Boh: "Nesmiete jesť z nijakého rajského stromu!?" 2Žena odpovedala hadovi: "Z ovocia rajských stromov môžeme jesť, 3ale o ovocí stromu, ktorý je v strede raja nám Boh povedal: "Nejedzte z neho, ani sa ho nedotýkajte, aby ste nezomreli!" 4Tu povedal had žene: "Nie, nezomriete, 5ale Boh vie, že v deň, keď budete z neho jesť, otvoria sa vám oči a vy budete ako Boh, budete poznať dobro a zlo." 6A žena videla, že strom je na jedenie chutný, na pohľad krásny a na poznanie vábivý, nuž vzala z jeho ovocia a jedla, dala aj svojmu mužovi, čo bol s ňou, a on tiež jedol. 7I otvorili sa obom oči a spoznali, že sú nahí. Zošili figové listy a urobili si zásterky. 8A potom, keď počuli hlas Pána, Boha, ktorý sa za denného vánku prechádzal po záhrade, skryl sa Adam i jeho žena pred Pánom, Bohom, medzi stromami záhrady. 9I zavolal Pán, Boh, Adama a povedal mu: "Kde si?" 10On odpovedal: "Počul som tvoj hlas v záhrade, nuž bál som sa, lebo som nahý a preto som sa skryl." 11Vravel mu: "Kto ťa upozornil, že si nahý?! Jedol si azda zo stromu, z ktorého som ti jesť zakázal?!" 12Adam odpovedal: "Žena, ktorú si mi dal na pomoc, tá mi dala zo stromu a ja som jedol." 13Potom povedal Pán, Boh, žene: "Prečo si to urobila?!" A ona odpovedala: "Had ma naviedol, i jedla som." 14Tu povedal Pán, Boh, hadovi: "Preto, že si to urobil, prekliaty budeš medzi všetkým dobytkom a medzi všetkou poľnou zverou! Na bruchu sa budeš plaziť a prach zeme hltať po celý svoj život!

1Had bol najľstivejší zo všetkých poľných zvierat, ktoré utvoril Hospodin Boh. Povedal žene: Naozaj vám Boh zakázal jesť zo všetkých stromov záhrady? 2Žena mu odpovedala: Ovocie zo stromov v záhrade jesť smieme, 3ale o ovocí stromu, ktorý je uprostred záhrady, Boh povedal: Nejedzte z neho, nedotknite sa ho, aby ste nezomreli. 4No had žene povedal: Nie, určite nezomriete! 5Boh totiž vie, že v deň, keď budete z neho jesť, otvoria sa vám oči a budete ako Boh, budete poznať dobro i zlo. 6Žena videla, že by bolo dobre jesť zo stromu, lebo strom je na pohľad lákavý a na získanie múdrosti vábivý. Vzala z jeho ovocia, jedla, potom dala aj svojmu mužovi, ktorý bol s ňou, a jedol aj on. 7Obom sa otvorili oči a spoznali, že sú nahí. Splietli figové listy a urobili si zástery. 8Keď počuli hlas Hospodina Boha, ktorý sa prechádzal po záhrade za popoludňajšieho vánku, ukryl sa muž i jeho žena pred Hospodinom Bohom medzi stromy záhrady. 9Hospodin Boh zavolal na človeka a opýtal sa ho: Kde si? 10On odpovedal: Počul som tvoj hlas v záhrade, zľakol som sa, pretože som nahý, a tak som sa skryl. 11Potom sa ho spýtal: Kto ti povedal, že si nahý? Nejedol si azda zo stromu, z ktorého som ti zakázal jesť? 12Človek odvetil: Žena, ktorú si mi dal, aby bola so mnou, dala mi z toho stromu, tak som jedol. 13Nato povedal Hospodin Boh žene: Čo si to urobila? Ona odpovedala: Had ma naviedol, tak som jedla. 14Hospodin Boh povedal hadovi: Pretože si to urobil, budeš prekliaty, vyvrhnutý spomedzi všetkého dobytka a všetkých divých zvierat. Budeš sa plaziť po bruchu a hltať prach po všetky dni svojho života.

1Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ 2„Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. 3„Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ 4Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! 5Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“ 6Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. 7Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky. 8Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady. 9„Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama. 10Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“ 11„Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ 12Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ 13„Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě.„Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla. 14Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi:„Za to, cos udělal, budeš zlořečenýmezi vším dobytkem i divokými zvířaty.Po všechny dny svého života polezeš po břišea žrát budeš prach.

1Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ 2Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ 4Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. 5Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ 6Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. 7Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. 8Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. 9Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ 10On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ 11Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ 12Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ 13Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“ 14I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.

1wəhannāḥāš hāyāh ‘ārūm, mikkōl ḥayyaṯ haśśāḏeh, ’ăšer ‘āśāh Yahweh ’ĕlōhîm; wayyōmer ’el- hā’iššāh, ’ap̄ kî- ’āmar ’ĕlōhîm, lō ṯōḵəlū, mikkōl ‘êṣ haggān. 2wattōmer hā’iššāh ’el- hannāḥāš; mippərî ‘êṣ- haggān nōḵêl. 3ūmippərî hā‘êṣ ’ăšer bəṯōwḵ- haggān ’āmar ’ĕlōhîm, lō ṯōḵəlū mimmennū, wəlō ṯiggə‘ū bōw; pen- təmuṯūn. 4wayyōmer hannāḥāš ’el- hā’iššāh; lō- mōwṯ təmuṯūn. 5kî yōḏêa‘ ’ĕlōhîm, kî, bəyōwm ’ăḵāləḵem mimmennū, wənip̄qəḥū ‘ênêḵem; wihyîṯem kêlōhîm, yōḏə‘ê ṭōwḇ wārā‘. 6wattêre hā’iššāh kî ṭōwḇ hā‘êṣ ləma’ăḵāl wəḵî ṯa’ăwāh- hū lā‘ênayim, wəneḥmāḏ hā‘êṣ ləhaśkîl, wattiqqaḥ mippiryōw wattōḵal; wattittên gam- lə’îšāh ‘immāh wayyōḵal. 7wattippāqaḥnāh ‘ênê šənêhem, wayyêḏə‘ū, kî ‘êrummim hêm; wayyiṯpərū ‘ălêh ṯə’ênāh, wayya‘ăśū lāhem ḥăḡōrōṯ. 8wayyišmə‘ū ’eṯ- qōwl Yahweh ’ĕlōhîm miṯhallêḵ baggān lərūaḥ hayyōwm; wayyiṯḥabbê hā’āḏām wə’ištōw, mippənê Yahweh ’ĕlōhîm, bəṯōwḵ ‘êṣ haggān. 9wayyiqrā Yahweh ’ĕlōhîm ’el- hā’āḏām; wayyōmer lōw ’ayyekkāh. 10wayyōmer ’eṯ- qōləḵā šāma‘tî baggān; wā’îrā kî- ‘êrōm ’ānōḵî wā’êḥāḇê. 11wayyōmer mî higgîḏ ləḵā, kî ‘êrōm ’āttāh; hămin- hā‘êṣ, ’ăšer ṣiwwîṯîḵā ləḇiltî ’ăḵāl- mimmennū ’āḵālətā. 12wayyōmer hā’āḏām; hā’iššāh ’ăšer nāṯattāh ‘immāḏî, hî nāṯənāh- lî min- hā‘êṣ wā’ōḵêl. 13wayyōmer Yahweh ’ĕlōhîm lā’iššāh mah- zōṯ ‘āśîṯ; wattōmer hā’iššāh, hannāḥāš hiššî’anî wā’ōḵêl. 14wayyōmer Yahweh ’ĕlōhîm ’el- hannāḥāš kî ‘āśîṯā zōṯ ’ārūr ’attāh mikkāl habbəhêmāh, ūmikkōl ḥayyaṯ haśśāḏeh; ‘al- gəḥōnəḵā ṯêlêḵ, wə‘āp̄ār tōḵal kāl- yəmê ḥayyeḵā.