18A Lot im povedal: Nie, prosím, môj pane. 19Hľa, prosím, tvoj služobník našiel milosť v tvojich očiach, a veľké je tvoje milosrdenstvo, ktoré si učinil so mnou, že si zachoval moju dušu živú. Ale ja nebudem môcť utiecť na vrch. Aby ma tedy nepostihlo to zlé, a zomrel by som! 20Hľa, prosím, toto mesto je blízko, kam by som mohol utiecť, a to je malé. Prosím tedy, dovoľ, aby som ta utiekol, lebo však je malé, a moja duša bude žiť. 21A riekol mu: Hľa, vyslyšal som ťa i čo do tejto veci, aby som nepodvrátil mesta, o ktorom si hovoril. 22Ponáhľaj sa, uteč ta, lebo nebudem môcť vykonať nič, dokiaľ ta nedojdeš. Preto nazvali meno toho mesta Coár. 23Slnko vychádzalo nad zemou, keď došiel Lot do Coára. 24A Hospodin dal, aby pršala na Sodomu a na Gomoru síra a oheň od Hospodina z neba. 25A tak podvrátil tie mestá i celú tú rovinu a zahladil všetkých obyvateľov tých miest, a zkazil všetko, čo rástlo na zemi. 26A jeho, Lotova, žena sa obzrela zpoza neho a obrátila sa na soľný stĺp. 27A Abrahám vstal skoro ráno a ponáhľal sa na miesto, kde bol stál pred Hospodinom. 28A podíval sa na Sodomu a Gomoru i na celú zem tej roviny a videl, že hľa, dym vystupoval zo zeme jako dym pece. 29A stalo sa, keď kazil Bôh mestá tej roviny, že sa rozpamätal Bôh na Abraháma, a tak vyslal preč Lota zprostred podvrátenia, keď podvracal mestá, v ktorých býval Lot. 30Potom vyšiel Lot z Coára hore a býval na vrchu a obe jeho dcéry s ním, lebo sa bál bývať v Coáre, a tak býval v jaskyni, on i jeho dve dcéry. 31A staršia, prvorodená povedala mladšej: Náš otec je už starý, a nieto na zemi muža, ktorý by vošiel k nám podľa obyčaje celej zeme. 32Poď, opojíme svojho otca vínom a budeme ležať s ním, aby sme živé zachovaly semeno od svojho otca. 33A opojily svojho otca vínom v tú noc, a vošla staršia a ležala so svojím otcom, ktorý nevedel, ani kedy ľahla, ani kedy vstala. 34A stalo sa na druhý deň, že povedala staršia mladšej: Hľa, ležala som minulú noc so svojím otcom. Opojme ho vínom i túto noc, a vojdi a lež s ním a tak živé zachováme semeno od svojho otca. 35A napojily aj v tú noc svojho otca vínom, a vstala mladšia a ležala s ním, ktorý zase nevedel ani kedy ľahla ani kedy vstala. 36A tak počaly obe dcéry Lotove od svojho otca. 37A staršia porodila syna a nazvala jeho meno Moáb; on je otcom Moábov až do dnešného dňa. 38A tá mladšia porodila syna a nazvala jeho meno Ben-ammi, on je otcom synov Ammonových, až do dnešného dňa.

18Ale Lót im odpovedal: Ach nie, Pane! 19Ajhľa, tvoj služobník našiel priazeň v tvojich očiach, a veľká je tvoja milosť, ktorú si mi preukázal, keď si ma zachoval nažive. Ale na pohorie nevládzem ujsť. Mohla by ma dostihnúť pohroma. A ja by som zomrel. 20Tu hľa, je blízke mesto, tam by som mohol ujsť; je malé. Tam sa chcem zachrániť. Vskutku je malé; tak by som ostal nažive. 21Vtedy mu riekol: Hľa, i v tejto veci beriem ohľad na teba a nezničím mesto, o ktorom si hovoril. 22Rýchlo tam uteč, lebo kým tam nedôjdeš, nemôžem nič urobiť. Preto sa to mesto menuje Cóar . 23Slnko práve vyšlo nad zemou, keď Lót došiel do Cóaru. 24Vtedy Hospodin spustil na Sodomu a Gomoru sírový a ohnivý dážď z neba 25a zničil tie mestá, celé Okolie, aj všetkých obyvateľov miest, aj poľné rastlinstvo. 26Keď sa jeho žena obzrela, premenila sa na soľný stĺp. 27Abrahám vyšiel včasráno na miesto, kde stál pred Hospodinom, 28a keď pozrel dolu na Sodomu a Gomoru i na celý kraj Okolia, videl, že zo zeme vystupuje dym ako z huty. 29Keď Boh ničil mestá Okolia, rozpomenul sa Boh na Abraháma a vyviedol Lóta z pohromy, keď vyvrátil mestá, v ktorých Lót býval. 30Potom vyšiel Lót z Cóaru a usadil sa aj so svojimi dvoma dcérami v horskom kraji, lebo sa bál bývať v Cóare. Býval s oboma dcérami v jaskyni. 31Raz povedala staršia mladšej: Náš otec je starý a v krajine nieto muža, ktorý by vošiel k nám, ako je to zvykom na celom svete. 32Poď, dajme sa otcovi napiť vína a ľahnime si k nemu; tak po našom otcovi zachováme potomstvo. 33V tú noc sa dali otcovi napiť vína. Potom vošla staršia a ľahla si k otcovi; on však nevedel, ani kedy si ľahla, ani kedy vstala. 34Na druhý deň povedala staršia mladšej: Hľa, minulej noci som ležala so svojím otcom. Dajme sa mu aj tejto noci napiť vína; potom vojdi, ľahni si k nemu, a tak zachováme potomstvo po našom otcovi. 35Dali sa teda napiť otcovi vína aj tej noci, potom mladšia vstala a ľahla si k nemu; on však nevedel, ani kedy si ľahla, ani kedy vstala. 36Tak obe Lótove dcéry počali od svojho otca. 37Staršia porodila syna a dala mu meno Móáb , on je praotcom Moábcov až podnes. 38A mladšia tiež porodila syna a dala mu meno Ben Ammí . On je praotcom Ammóncov až podnes.

18Lot im povedal: "Ach, nie, Pane! 19Zaiste tvoj služobník našiel milosť pred tebou, veď si mi preukázal veľké milosrdenstvo, keď si zachoval môj život, ale na vrchoch sa nebudem môcť zachrániť! Aby ma azda nestihlo nešťastie, aby som nezomrel. 20Pozri, tu neďaleko je mesto, tam môžem utiecť. 21Ono je len malé a ja sa v ňom zachránim! Malé je a ja ostanem nažive!" I povedal mu: "Dobre teda vyslyším ťa aj v tejto veci a mesto, o ktorom hovoríš, nezničím. 22Rýchle ta teda utekaj, lebo kým ta nedôjdeš, nemôžem nič robiť." Preto sa mesto volá Segor. 23Slnko vyšlo nad zem, keď Lot došiel do Segoru. 24A Pán dal padať na Sodomu a Gomoru síru a oheň z neba od Pána 25a zničil tie mestá i celé okolie Jordánu so všetkými obyvateľmi mesta a so všetkým poľným rastlinstvom. 26Keď sa jeho žena za ním obzrela, premenila sa v soľný stĺp. 27Abrahám sa vybral zavčas rána na miesto, na ktorom predtým stál pred Pánom. 28Keď sa pozrel na Sodomu a Gomoru a na celú okolitú krajinu, videl vystupovať zo zeme dym ako dym z pece. 29Boh teda pamätal na Abraháma keď Boh zničil mestá a okolie a Lota vyviedol zo záhuby, keď zničil mestá, v ktorých Lot býval. 30Potom Lot vyšiel hore a osadil sa na vrchu spolu s oboma svojimi dcérami. Bál sa totiž bývať v Segore a býval s oboma svojimi dcérami v jaskyni. 31Tu povedala staršia mladšej: "Náš otec je už starý a na zemi niet muža, ktorý by s nami obcoval, ako je to zvykom na celom svete. 32Poď, opojíme nášho otca vínom a ľahneme si k nemu, aby sme zachovali od nášho otca potomstvo." 33Dali mu teda v tú noc napiť sa vína. Potom vošla staršia a spala so svojím otcom. On však nevedel, ani keď si ľahla, ani keď vstala. 34Na druhý deň povedala zasa staršia mladšej: "Pozri, ja som minulej noci spala s otcom. Dáme mu aj v tento večer napiť sa vína. Potom pôjdeš ty dnu a ľahneš si k nemu, aby sme si zachovali od nášho otca potomstvo!" 35Dali teda aj v túto noc svojmu otcovi piť víno. Potom mladšia vstala a ľahla si k nemu. On však nevedel, ani keď si ľahla, ani keď vstala. 36Takto počali obe Lotove dcéry zo svojho otca. 37Staršia porodila syna a dala mu meno Moab. On je praotcom dnešných Moabčanov. 38Ale aj mladšia porodila syna a dala mu meno Amon. On je praotcom dnešných Amončanov.

18Lót im povedal: Nie tak, Pane! 19Veď tvoj sluha získal tvoju priazeň a veľké je tvoje milosrdenstvo, ktoré si mu preukázal, keď si mi zachránil život, ale ja už nevládzem ujsť na vrch; zachváti ma pohroma a zomriem. 20Pozri, tu nablízku je mesto, ta môžem ujsť. Je malé, v ňom sa zachránim. Či nie je malé? Ja zostanem nažive. 21On mu povedal: Dobre, aj v tom ti vyhoviem a mesto, za ktoré sa prihováraš, nezničím. 22Rýchlo sa tam skry, lebo nemôžem nič robiť, kým ta nedôjdeš. Preto sa to mesto volá Cóar. 23Keď Lót došiel do Cóaru, slnko vychádzalo nad krajinu. 24Hospodin zoslal na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bolo to od Hospodina. 25Zničil tie mestá, celé Okolie, všetkých obyvateľov miest a všetky poľné rastliny. 26Lótova žena sa obzrela a premenila sa na soľný stĺp. 27Keď Abrahám včasráno vstal, šiel na miesto, kde predtým stál s Hospodinom. 28Pozrel smerom k Sodome a Gomore i na celé Okolie a videl vystupovať dym zo zeme ako dym z huty. 29Keď Boh pustošil mestá Okolia, spomenul si na Abraháma a zachránil Lóta pred zničením, ktoré postihlo mestá, v ktorých Lót býval. 30Potom Lót s oboma dcérami odišiel z Cóaru a usadil sa na pohorí. Bál sa zostať v Cóare. Býval so svojimi dvoma dcérami v jaskyni. 31Staršia z nich povedala mladšej: Náš otec je starý a nezostal na zemi muž, ktorý by s nami mohol obcovať podľa zvyklosti na celom svete. 32Opojme teda otca vínom a spime s ním, aby sme mohli získať od neho potomstvo. 33V tú noc dali sa otcovi napiť vína. Potom vošla k nemu staršia a spala s ním. On však nezbadal, kedy si ľahla ani kedy odišla. 34Na druhý deň zas povedala staršia mladšej: Pozri, včera som s otcom spala ja. Dáme mu aj v túto noc napiť sa vína. Ľahneš si ty a vyspíš sa s ním, aby sme získali od neho potomstvo. 35Dali sa teda aj tejto noci otcovi napiť vína. Ľahla si k nemu mladšia dcéra a spala s ním. On však ani teraz nezbadal, kedy si k nemu ľahla a kedy odišla. 36Tak počali obe Lótove dcéry od svojho otca. 37Staršia porodila syna a dala mu meno Moáb. On je praotcom dnešných Moábčanov. 38Aj mladšia porodila syna a dala mu meno Ben-Ammí. On je praotcom dnešných Amónčanov.

18Lot jim ale řekl: „Prosím ne, Pane můj! 19Jsi ke svému služebníku nesmírně laskav. Prokázal jsi mi veliké milosrdenství, když jsi mi zachránil život. Já však nebudu moci utéct do hor, a tak mne to neštěstí postihne a zemřu. 20Pohleď prosím, tamto město je dost blízko, abych tam utekl, a je maličké. Nech mě prosím utéct do něj – vždyť je tak malé – a zůstanu naživu.“ 21On odvětil: „Hle, i v této věci jsem tě vyslyšel; město, o němž jsi mluvil, nevydám zkáze. 22Pospěš si! Uteč tam, neboť nebudu moci nic udělat, dokud tam nepřijdeš.“ (A proto se to město jmenuje Coar, Maličké.) 23Když Lot vešel do Coaru, vycházelo nad zemí slunce. 24A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Hospodina z nebe. 25Ona města s celou okolní rovinou, se všemi obyvateli i se vším, co roste ze země, propadla zkáze. 26Lotova žena se však ohlédla zpět a proměnila se v solný sloup. 27Druhého dne časně zrána Abraham odešel k místu, kde předtím stál před Hospodinem. 28Když se podíval k Sodomě a Gomoře a na celou tu rovinu, viděl, jak ze země stoupá kouř jako z pece. 29Tenkrát, když Bůh ničil města oné roviny, pamatoval na Abrahama a propustil Lota zprostřed zkázy, jež zachvátila města, v nichž Lot bydlel. 30Lot potom z Coaru odešel a bydlel se svými dvěma dcerami v horách, neboť se bál bydlet v Coaru. Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni. 31Prvorozená jednou řekla té mladší: „Náš otec je starý a v celém kraji není nikdo, s kým bychom mohly otěhotnět běžným způsobem. 32Pojďme, opijme svého otce vínem a spěme s ním, abychom zachovaly símě našeho otce.“ 33A tak té noci opily svého otce vínem. Prvorozená šla spát se svým otcem, který nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 34Druhého dne pak prvorozená řekla té mladší: „Hle, včera v noci jsem spala se svým otcem. Opijme ho vínem také dnešní noc. Potom jdi a spi s ním, abychom zachovaly símě svého otce.“ 35I té noci tedy opily svého otce vínem. Ta mladší s ním šla spát, on však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 36Tak obě Lotovy dcery otěhotněly ze svého otce. 37Prvorozená pak porodila syna a dala mu jméno Moáb, Z otce vzešlý. Ten je otcem Moábských až do dnešního dne. 38I ta mladší porodila syna a dala mu jméno Ben-amí, Syn mého příbuzného. Ten je otcem Amonců až do dnešního dne.

18Lot jim však odvětil: „Ne tak prosím, Panovníku. 19Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. 20Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu.“ 21I řekl mu: „Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. 22Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš.“ Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké) . 23Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. 24Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo . 25Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích. 26Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup. 27Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. 28Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě. 29Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil. 30Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. 31Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. 32Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ 33Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 34Příštího dne řekla prvorozená té mladší: „Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ 35Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 36Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. 37I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený) ; ten je praotcem Moábců až podnes. 38A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného) ; ten je praotcem Amónovců až podnes.

18wayyōmer lōwṭ ’ălêhem; ’al- nā ’ăḏōnāy. 19hinnêh- nā māṣā ‘aḇdəḵā ḥên bə‘êneḵā wattaḡdêl ḥasdəḵā, ’ăšer ‘āśîṯā ‘immāḏî, ləhaḥăyōwṯ ’eṯ- nap̄šî; wə’ānōḵî, lō ’ūḵal ləhimmālêṭ hāhārāh, pen- tiḏbāqanî hārā‘āh wāmattî. 20hinnêh- nā hā‘îr hazzōṯ qərōḇāh lānūs šāmmāh wəhî miṣ‘ār; ’immāləṭāh nā šāmmāh, hălō miṣ‘ār hî ūṯəḥî nap̄šî. 21wayyōmer ’êlāw, hinnêh nāśāṯî p̄āneḵā, gam laddāḇār hazzeh; ləḇiltî hāp̄əkî ’eṯ- hā‘îr ’ăšer dibbartā. 22mahêr himmālêṭ šāmmāh, kî lō ’ūḵal la‘ăśōwṯ dāḇār, ‘aḏ- bō’ăḵā šāmmāh; ‘al- kên qārā šêm- hā‘îr ṣōw‘ar. 23haššemeš yāṣā ‘al- hā’āreṣ; wəlōwṭ bā ṣō‘ărāh. 24Yahweh himṭîr ‘al- səḏōm wə‘al- ‘ămōrāh gāp̄ərîṯ wā’êš; mê’êṯ Yahweh min- haššāmāyim. 25wayyahăp̄ōḵ ’eṯ- he‘ārîm hā’êl, wə’êṯ kāl- hakkikkār; wə’êṯ kāl- yōšəḇê he‘ārîm, wəṣemaḥ hā’ăḏāmāh. 26wattabbêṭ ’ištōw mê’aḥărāw; wattəhî nəṣîḇ melaḥ. 27wayyaškêm ’aḇrāhām babbōqer; ’el- hammāqōwm, ’ăšer- ‘āmaḏ šām ’eṯ- pənê Yahweh. 28wayyašqêp̄, ‘al- pənê səḏōm wa‘ămōrāh, wə‘al- kāl- pənê ’ereṣ hakkikkār; wayyar, wəhinnêh ‘ālāh qîṭōr hā’āreṣ, kəqîṭōr hakkiḇšān. 29wayhî, bəšaḥêṯ ’ĕlōhîm ’eṯ- ‘ārê hakkikkār, wayyizkōr ’ĕlōhîm ’eṯ- ’aḇrāhām; wayšallaḥ ’eṯ- lōwṭ mittōwḵ hahăp̄êḵāh, bahăp̄ōḵ ’eṯ- he‘ārîm, ’ăšer- yāšaḇ bāhên lōwṭ. 30wayya‘al lōwṭ miṣṣōw‘ar wayyêšeḇ bāhār, ūšətê ḇənōṯāw ‘immōw, kî yārê lāšeḇeṯ bəṣōw‘ar; wayyêšeḇ bammə‘ārāh, hū ūšətê ḇənōṯāw. 31wattōmer habbəḵîrāh ’el- haṣṣə‘îrāh ’āḇînū zāqên; wə’îš ’ên bā’āreṣ lāḇōw ‘ālênū, kəḏereḵ kāl- hā’āreṣ. 32ləḵāh našqeh ’eṯ- ’āḇînū yayin wəniškəḇāh ‘immōw; ūnəḥayyeh mê’āḇînū zāra‘. 33wattašqenā ’eṯ- ’ăḇîhen yayin ballaylāh hū; wattāḇō habbəḵîrāh wattiškaḇ ’eṯ- ’āḇîhā, wəlō- yāḏa‘ bəšiḵḇāh ūḇəqūmāh 34wayhî mimmāḥorāṯ, wattōmer habbəḵîrāh ’el- haṣṣə‘îrāh, hên- šāḵaḇtî ’emeš ’eṯ- ’āḇî; našqennū yayin gam- hallaylāh, ūḇō’î šiḵḇî ‘immōw, ūnəḥayyeh mê’āḇînū zāra‘. 35wattašqenā gam ballaylāh hahū ’eṯ- ’ăḇîhen yāyin; wattāqām haṣṣə‘îrāh wattiškaḇ ‘immōw, wəlō- yāḏa‘ bəšiḵḇāh ūḇəqumāh. 36wattahărenā šətê ḇənōwṯ- lōwṭ mê’ăḇîhen. 37wattêleḏ habbəḵîrāh bên, wattiqrā šəmōw mōw’āḇ; hū ’ăḇî- mōw’āḇ ‘aḏ- hayyōwm. 38wəhaṣṣə‘îrāh ḡam- hî yāləḏāh bên, wattiqrā šəmōw ben- ‘ammî; hū ’ăḇî ḇənê- ‘ammōwn ‘aḏ- hayyōwm. s