1A riekol mi: Synu človeka, to, čo najdeš, zjedz; zjedz tento svitok knihy a idi, hovor domu Izraelovmu. 2A otvoril som svoje ústa, a dal mi zjesť svitok knihy. 3A riekol mi: Synu človeka, nakŕm svoje brucho a naplň svoje vnútornosti týmto svitkom knihy, ktorý ti dávam. A zjedol som, a bol v mojich ústach čo do sladkosti jako med. 4A riekol mi: Synu človeka, iď, vojdi k domu Izraelovmu a budeš im hovoriť mojimi slovami. 5Lebo nie si poslaný k ľudu hlbokých rtov a ťažkého jazyka, ale k domu Izraelovmu; 6nie ku mnohým národom hlbokých rtov a ťažkého jazyka, ktorých slovám by si nerozumel; lebo keby som ťa k tým poslal, tí by ťa istotne poslúchli. 7Ale dom Izraelov ťa nebudú chcieť poslúchať, pretože nechcú mňa poslúchať, lebo celý dom Izraelov, všetci sú tvrdého čela a zatvrdilého srdca. 8Hľa, učinil som tvoju tvár tvrdú a postavil som ju proti ich tvári a tvoje čelo tvrdé proti ich čelu. 9Jako diamant, tvrdší ako skala, som učinil tvoje čelo; neboj sa ich ani sa neľakaj ich tvári, lebo sú spurný dom. 10A riekol mi: Synu človeka, všetky moje slová, ktoré ti budem hovoriť, vezmi do svojho srdca a počuj svojimi ušima. 11A iď, vojdi k prestehovaným, k synom svojho ľudu, a budeš im hovoriť a povieš im: Takto hovorí Pán Hospodin. Už či počujú a či nechajú. 12Vtedy ma zdvihol Duch, a počul som za sebou hlas veľkého hrmotu: Požehnaná sláva Hospodinova! s jej miesta, 13a šum krýdel živých bytostí, ktoré sa dotýkaly druh druha, a rachot kolies popri nich a zvuk veľkého hrmotu. 14A Duch ma vyzdvihol a vzal ma, a išiel som rozhorčený v prudkom hneve svojho ducha, ale bola nado mnou mocná ruka Hospodinova. 15A tak som prišiel k prestehovaným do Tél-abíba, ktorí bývali pri rieke Chebáre, a ta, kde bývali, a sedel som tam sedem dní, zdesený, medzi nimi. 16A stalo sa po siedmich dňoch, že stalo sa slovo Hospodinovo ku mne povediac:

1Riekol mi: Človeče, zjedz všetko, čo vidíš! Zjedz tento zvitok a choď! Hovor domu Izraela! 2Nato som otvoril ústa a on mi dal zjesť ten zvitok 3a riekol mi: Človeče, nakŕm si telo a naplň si vnútro týmto zvitkom, ktorý ti dávam. Keď som ho zjedol, bol v mojich ústach sladký ako med. 4Riekol mi: Človeče, vyber sa, choď k domu Izraela a hovor mu moje slová. 5Lebo nie si poslaný k ľudu s nezrozumiteľnou rečou a ťažkým jazykom, ale k domu Izraela; 6nie k mnohým národom s nezrozumiteľnou rečou a s ťažkým jazykom, reč ktorých nerozumieš, lebo keby som ťa k takým poslal, tí by ťa určite poslúchli. 7Ale dom Izraela ťa nebude chcieť počúvať - lebo mňa nechcú počúvať. Celý dom Izraela má drzé čelo a zatvrdnuté srdce. 8Hľa, urobil som tvoju tvár tvrdou, ako je ich tvár tvrdou, a čelo tvrdým, ako je ich čelo. 9Dal som ti čelo ako diamant, tvrdšie ako kremeň. Neboj sa ich, ani sa ich neľakaj, aj keď sú domom vzdoru. 10Ďalej mi riekol: Človeče, vezmi si k srdcu všetky moje reči, ktoré ti poviem, a počúvaj ich ušami! 11Vyber sa teda, choď k zajatým, k synom svojho ľudu a hovor s nimi. Povedz im: Takto vraví Hospodin! - už či poslúchnu, alebo odmietnu. 12Vtedy ma duch vyzdvihol a začul som hrmot veľkého zemetrasenia, keď sa Hospodinova sláva pohla zo svojho miesta, 13i šum krídel živých bytostí, ktoré sa tesne dotýkali, i hrkot kolies súčasne s nimi a hrmot veľkého zemetrasenia. 14Duch sa zdvihol, uchvátil ma, a tak som šiel zatrpknutý a vzrušený v duchu; zatiaľ ruka Hospodinova mocne doliehala na mňa. 15Tak som došiel k zajatým do Tel-Abíbu, ktorí bývali pri rieke Kebár, a pobudol som tam, kde oni bývali, a bol som medzi nimi omráčený sedem dní. 16Po siedmich dňoch zaznelo mi slovo Hospodinovo:

1I riekol mi: "Syn človeka, zjedz, čo máš poruke, zjedz tento zvitok, potom choď a hovor k domu Izraela! 2A keď som otvoril ústa, dal mi zjesť ten zvitok. 3I riekol mi: "Syn človeka, nakŕm si vnútro a naplň si útroby týmto zvitkom, ktorý ti ja dávam." Zjedol som ho teda a bol mi v ústach sladký ako med. 4I riekol mi: "Syn človeka, hor' sa, choď k Izraelovmu domu a hovor k nim mojimi slovami! 5Veď nie si poslaný k národu nezrozumiteľných perí a zajakavého jazyka, ale k Izraelovmu domu; 6nie k mnohým národom nezrozumiteľných perí a zajakavého jazyka, ktorých reči by si nerozumel. Keby som ťa k tým poslal, ony by ťa počúvali. 7Dom Izraelov ťa však nebude chcieť počúvať, pretože nechcú počúvať mňa, veď celý Izraelov dom má tvrdé čelo a zatvrdnuté srdce! 8Pozri, tvár ti urobím tvrdou, ako je ich tvár a tvoje čelo tvrdým ako ich čelo. 9Ako diamant, tvrdším než kremeň urobím tvoje čelo, neboj sa ich a nestrachuj sa pred nimi, pretože sú domom odbojným. 10I riekol mi: "Syn človeka, všetky reči, ktoré budem k tebe hovoriť, prijmi do srdca a svojím sluchom ich počúvaj! 11A zober sa, choď medzi zajatcov, k synom svojho ľudu, hovor k nim a vrav im: "Toto hovorí Pán," či počúvnu a či si nepovšimnú." 12Vtom ma duch zdvihol i počul som za sebou zvuk veľkého hluku: "Požehnaná Pánova sláva zo svojho miesta" 13a šelest krídel živých bytostí, vzájomne dotýkali, a zároveň hrkot kolies a zvuk veľkého hluku. 14A duch ma vyzdvihol a vzniesol a šiel som roztrpčený zápalom svojho ducha. Pánova ruka však bola pevne nado mnou. 15Šiel som do Tel Abibu medzi zajatcov, ktorí bývali pri rieke Chobar, usadil som sa tam, kde bývali oni, a zostal som tam medzi nimi stŕpnutý sedem dní. 16Po uplynutí siedmich dní prehovoril ku mne Pán takto:

1Povedal mi: Človeče, zjedz všetko, čo máš pred sebou! Zjedz tento zvitok, choď a oslov dom Izraela! 2Nato som otvoril ústa a on mi dal zjesť ten zvitok 3a povedal mi: Človeče, nakŕm si brucho a naplň si vnútro týmto zvitkom, ktorý ti dávam. Keď som ho zjedol, bol v mojich ústach sladký ako med. 4Povedal mi: Človeče, vyber sa, choď k domu Izraela a hovor mu moje slová, 5veď nie si poslaný k ľudu s nezrozumiteľnou rečou a ťažkým jazykom, ale k domu Izraela. 6Nie si poslaný k mnohým národom s nezrozumiteľnou rečou a s ťažkým jazykom, ktorých reči nerozumieš. Keby som ťa poslal k takým národom, určite by ťa poslúchli. 7Dom Izraela ťa však nebude chcieť počúvať — lebo mňa nechcú počúvať. Celý dom Izraela je tvrdohlavý a má zatvrdnuté srdce. 8Pozri, urobil som tvoju tvár takou tvrdou, ako je ich tvár, a tvoje čelo takým tvrdým, ako je ich čelo. 9Dal som ti čelo ako diamant, tvrdšie ako kremeň. Neboj sa ich ani sa ich neľakaj, aj keď sú domom vzdoru. 10Potom mi povedal: Človeče, všetky moje reči, ktoré ti poviem, si vezmi k srdcu a počúvaj ušami! 11Vyber sa teda, choď k zajatým, k synom svojho ľudu a zhováraj sa s nimi. Povedz im: Takto vraví Pán, Hospodin…! — či už poslúchnu, alebo odmietnu. 12Vtedy ma Duch vyzdvihol a začul som hrmot veľkého zemetrasenia, keď sa sláva Hospodinova pohla zo svojho miesta, 13i šum krídel živých bytostí, ktoré sa tesne dotýkali, i hrkot kolies súčasne s nimi a hrmot veľkého zemetrasenia. 14Duch ma zdvihol, uchvátil ma, a tak som šiel zatrpknutý a vzrušený v duchu; zatiaľ ruka Hospodina mocne doliehala na mňa. 15Tak som došiel k zajatým do Tel-Abíbu, ktorí bývali pri rieke Kebár, a pobudol som tam, kde oni bývali; omráčený som bol medzi nimi sedem dní. 16Po siedmich dňoch mi zaznelo slovo Hospodina:

1„Synu člověčí,“ řekl mi, „sněz, co máš před sebou. Sněz tento svitek. Potom jdi a mluv k domu Izraele.“ 2Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. 3„Synu člověčí,“ řekl mi, „tímhle svitkem, který ti dávám, si nasyť žaludek, naplň si jím břicho.“ Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med. 4„Synu člověčí,“ řekl mi, „jdi teď k domu Izraele a vyřiď jim má slova. 5Nejsi přece poslán k lidu podivné řeči a těžkého jazyka, ale k domu Izraele – 6ne k velikým národům podivné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl. Kdybych tě totiž poslal k takovým, poslechli by tě. 7Dům Izraele tě ale nebude chtít poslouchat, protože nechtějí poslouchat mě. Celý dům Izraele je tvrdohlavý a zarputilý. 8Hle, způsobím, že budeš právě tak neústupný a tvrdý jako oni. 9Dávám ti tvář tvrdou jako diamant, tvrdší než křemen. Neboj se jich a jejich pohledů se nelekej – vždyť je to banda vzbouřenců.“ 10„Synu člověčí,“ řekl mi ještě, „každé slovo, které ti řeknu, si vezmi k srdci a dobře je poslouchej. 11Jdi teď ke svým krajanům ve vyhnanství a mluv k nim. Ať už poslechnou nebo ne, řekni jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘“ 12Vtom se mě zmocnil Duch a uslyšel jsem za sebou obrovský hluk. To se Hospodinova sláva zvedala ze svého místa. 13Ozýval se šelest křídel oněch bytostí, jak se otírala jedno o druhé, a rachot kol, jež se vznášela spolu s nimi – obrovský hluk. 14Duch se mě zmocnil a vzal mě pryč. Šel jsem roztrpčen a rozhořčen v duchu, ale ruka Hospodinova na mně mocně spočívala. 15Přišel jsem k vyhnancům usazeným v osadě Tel-aviv u průplavu Kebar a sedm dní jsem tam zůstal sedět otřesen. 16Když těch sedm dní uplynulo, dostal jsem slovo Hospodinovo.

1Řekl mi: „Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu.“ 2Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. 3Řekl mi: „Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám.“ Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med. 4Řekl mi: „Lidský synu, nyní jdi k izraelskému domu a mluv k nim mými slovy. 5Nejsi přece posílán k lidu temné mluvy a těžkého jazyka, nýbrž k domu izraelskému, 6ne k mnohým národům temné mluvy a těžkého jazyka, jejichž řeči bys nerozuměl; kdybych tě poslal k nim, poslechli by tě. 7Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce. 8Hle, dávám ti tvář právě tak tvrdou, jako je jejich, a čelo právě tak tvrdé, jako je jejich. 9Dávám ti čelo jako křemen, tvrdší než oblázek. Neboj se jich a neděs se jich, jsou dům vzpurný.“ 10Dále mi řekl: „Lidský synu, srdcem přijmi a ušima slyš všechna má slova, jež k tobě mluvím. 11Nuže, jdi k přesídlencům, k synům svého lidu. Budeš k nim mluvit a řekneš jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ ať poslechnou nebo ne.“ 12Tu mě duch zvedl a uslyšel jsem za sebou mocné dunění: „Požehnána buď Hospodinova sláva vycházející ze svého místa!“ 13a zvuk křídel těch bytostí, která se vzájemně těsně dotýkala, i zvuk těch kol, vznášejících se spolu s nimi, i mocné dunění. 14Duch mě zvedl a odnesl mě a já jsem šel v duchu roztrpčen a rozhořčen, ale Hospodinova ruka na mně pevně spočívala. 15Tak jsem přišel do Tel Abíbu k přesídlencům usazeným u průplavu Kebaru, k těm totiž, kteří tam byli usazeni, a seděl jsem tam po sedm dní a vzbuzoval mezi nimi úděs. 16Když uplynulo sedm dní, stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

1wayyōmer ’êlay, ben- ’āḏām ’êṯ ’ăšer- timṣā ’ĕḵōwl; ’ĕḵōwl ’eṯ- hamməḡillāh hazzōṯ, wəlêḵ dabbêr ’el- bêṯ yiśrā’êl. 2wā’ep̄taḥ ’eṯ- pî; wayya’ăḵilênî, ’êṯ hamməḡillāh hazzōṯ. 3wayyōmer ’êlay, ben- ’āḏām biṭnəḵā ṯa’ăḵêl ūmê‘eḵā ṯəmallê, ’êṯ hamməḡillāh hazzōṯ, ’ăšer ’ănî nōṯên ’êleḵā; wā’ōḵəlāh, wattəhî bəp̄î kiḏḇaš ləmāṯōwq. p̄ 4wayyōmer ’êlāy; ben- ’āḏām, leḵ- bō ’el- bêṯ yiśrā’êl, wəḏibbartā ḇiḏḇāray ’ălêhem. 5kî lō ’el- ‘am ‘imqê śāp̄āh wəḵiḇḏê lāšōwn ’attāh šālūaḥ; ’el- bêṯ yiśrā’êl. 6lō ’el- ‘ammîm rabbîm, ‘imqê śāp̄āh wəḵiḇḏê lāšōwn, ’ăšer lō- ṯišma‘ diḇrêhem; ’im- lō ’ălêhem šəlaḥtîḵā, hêmmāh yišmə‘ū ’êleḵā. 7ūḇêṯ yiśrā’êl, lō yōḇū lišmōa‘ ’êleḵā, kî- ’ênām ’ōḇîm lišmōa‘ ’êlāy; kî kāl- bêṯ yiśrā’êl, ḥizqê- mêṣaḥ ūqəšê- lêḇ hêmmāh. 8hinnêh nāṯattî ’eṯ- pāneḵā ḥăzāqîm lə‘ummaṯ pənêhem; wə’eṯ- miṣḥăḵā ḥāzāq lə‘ummaṯ miṣḥām. 9kəšāmîr ḥāzāq miṣṣōr nāṯattî miṣḥeḵā; lō- ṯîrā ’ōwṯām wəlō- ṯêḥaṯ mippənêhem, kî bêṯ- mərî hêmmāh. p̄ 10wayyōmer ’êlāy; ben- ’āḏām ’eṯ- kāl- dəḇāray ’ăšer ’ăḏabbêr ’êleḵā, qaḥ bilḇāḇəḵā ūḇə’āzəneḵā šəmā‘. 11wəlêḵ bō ’el- haggōwlāh ’el- bənê ‘ammeḵā, wəḏibbartā ’ălêhem wə’āmartā ’ălêhem, kōh ’āmar ’ăḏōnāy Yahweh; ’im- yišmə‘ū wə’im- yeḥdālū. 12wattiśśā’ênî rūaḥ, wā’ešma‘ ’aḥăray, qōwl ra‘aš gāḏōwl; bārūḵ kəḇōwḏ- Yahweh mimməqōwmōw. 13wəqōwl kanp̄ê haḥayyōwṯ, maššîqōwṯ ’iššāh ’el- ’ăḥōwṯāh, wəqōwl hā’ōwp̄annîm lə‘ummāṯām; wəqōwl ra‘aš gāḏōwl. 14wərūaḥ nəśā’aṯnî wattiqqāḥênî; wā’êlêḵ mar baḥămaṯ rūḥî, wəyaḏ- Yahweh ‘ālay ḥāzāqāh. 15wā’āḇōw ’el- haggōwlāh têl ’āḇîḇ hayyōšəḇîm ’el- nəhar- kəḇār [wā’ăšer ḵ] (wā’êšêḇ, q) hêmmāh yōwōšəḇîm šām; wā’êšêḇ šām šiḇ‘aṯ yāmîm mašmîm bəṯōwḵām. 16wayhî miqṣêh šiḇ‘aṯ yāmîm; p̄ wayhî ḏəḇar- Yahweh ’êlay lêmōr.