Ezechiel, 1. kapitola
Ez 1,1
A stalo sa tridsiateho roku, štvrtého mesiaca, piateho dňa toho mesiaca, keď som bol medzi zajatými na rieke Chebáre, že sa otvorily nebesia, a videl som videnia Božie.
V tridsiatom roku, piateho dňa štvrtého mesiaca, keď som bol medzi zajatými pri rieke Kebár, otvorili sa nebesá a mal som Božie videnia.
Stalo sa v tridsiatom roku, štvrtý (mesiac), piaty deň mesiaca, keď som bol medzi zajatcami pri rieke Chobar, otvorili sa nebesia a videl som nebeské videnie.
V tridsiatom roku, piateho dňa štvrtého mesiaca, keď som bol medzi zajatými pri rieke Kebár, otvorili sa nebesá a mal som videnia od Boha.
Ve třiceti letech jsem byl mezi vyhnanci u průplavu Kebar. Pátého dne čtvrtého měsíce se otevřela nebesa a já jsem spatřil vidění Boží.
Třicátého roku ve čtvrtém měsíci , pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru, otevřela se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha.
wayhî bišlōšîm šānāh, bārəḇî‘î baḥămiššāh laḥōḏeš, wa’ănî ḇəṯōwḵ- haggōwlāh ‘al- nəhar- kəḇār; nip̄təḥū haššāmayim, wā’er’eh mar’ōwṯ ’ĕlōhîm.
Ez 1,2
Piateho dňa toho mesiaca (a to bol piaty rok zajatia kráľa Jojachina)
Piateho dňa toho mesiaca - bol to piaty rok po zajatí kráľa Jojáchína -
Piaty deň mesiaca - bol to piaty rok od zajatia kráľa Joachima -
Piateho dňa toho istého mesiaca — bol to piaty rok po odvedení kráľa Jójakina do zajatia —
Ano, čtvrtého dne pátého měsíce toho roku (totiž pátého roku vyhnanství krále Joakina)
Pátého dne toho měsíce, byl to pátý rok přestěhování krále Jójakína,
baḥămiššāh laḥōḏeš; hî haššānāh haḥămîšîṯ, ləḡālūṯ hammeleḵ yōwyāḵîn.
Ez 1,3
stalo sa zreteľne slovo Hospodinovo k Ezechielovi, synovi Búziho, kňazovi, v zemi Chaldejov, na rieke Chebáre, a bola tam nad ním ruka Hospodinova.
zreteľne zaznelo slovo Hospodinovo kňazovi Ezechielovi, synovi Búzího, v krajine Chaldejcov pri rieke Kebár. A bola tam nad ním ruka Hospodinova.
prehovoril Pán ku kňazovi Ezechielovi, synovi Buziho, v chaldejskej krajine pri, rieke Chobar; tam sa vzniesla nad neho Pánova ruka. -
jasne zaznelo slovo Hospodina kňazovi Ezechielovi, synovi Búziho, v Chaldejsku pri rieke Kebár. Tam nad ním spočinula ruka Hospodina.
dostal Ezechiel, syn kněze Buziho, u průplavu Kebar v babylonské zemi slovo Hospodinovo. Tam na něm spočinula ruka Hospodinova.
událo se slovo Hospodinovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího, v kaldejské zemi u průplavu Kebaru. Tam na něm spočinula Hospodinova ruka.
Ez 1,4
A videl som a hľa, búrlivý vietor prišiel od severa, veľký oblak a plápolajúci oheň a vôkol neho žiara dookola, a zprostred neho sa videlo čosi na pohľad ako žeravý kov, zprostred toho ohňa.
Videl som, že prišiel burácajúci vietor od severu i veľký oblak a blýskavý oheň s jasom dookola; z jeho vnútra - totiž z ohňa - sa lesklo niečo ako mosadzné zrkadlo.
Videl som teda: Hľa, od severu prichádzal búrlivý vietor, veľký oblak a blčiaci oheň, okolo ktorého bola žiara, a z jeho stredu - zo stredu ohňa - čosi ako výzor lesklého kovu.
Videl som, ako sa prihnal búrlivý vietor od severu i veľký oblak a plápolajúci oheň s jasom dookola. Uprostred toho ohňa sa niečo lesklo ako mosadzné zrkadlo.
Hle – spatřil jsem, jak se od severu žene větrná bouře: obrovitý mrak šlehající blesky, obklopený jasnou září a zprostřed toho žáru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu.
Viděl jsem, jak se přihnal bouřlivý vítr od severu, veliké mračno a šlehající oheň; okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého vzácného kovu.
wā’êre wəhinnêh rūaḥ sə‘ārāh bā’āh min- haṣṣāp̄ōwn, ‘ānān gāḏōwl wə’êš miṯlaqqaḥaṯ, wənōḡah lōw sāḇîḇ; ūmittōwḵāh, kə‘ên haḥašmal mittōwḵ hā’êš.
Ez 1,5
A zprostred neho bolo vidieť podobu štyroch živých bytostí, a toto bola ich tvárnosť: maly podobu človeka.
Z jeho stredu vystupovala podoba štyroch živých bytostí, ktoré mali takýto výzor: podobali sa človeku.
Zo stredu tohto však podoba štyroch bytostí. Toto bol ich výzor: Mali podobu človeka,
Z jeho stredu vystupovali podoby štyroch živých bytostí, ktoré mali rovnaký výzor.
Zprostřed vystupovaly jakoby čtyři bytosti. Napohled se podobaly člověku,
Uprostřed něho bylo cosi podobného čtyřem bytostem, které se vzhledem podobaly člověku.
ūmittōwḵāh, dəmūṯ ’arba‘ ḥayyōwṯ; wəzeh mar’êhen, dəmūṯ ’āḏām lāhênnāh.
Ez 1,6
Každá mala štyri tváre a každá z nich mala štyri krýdla.
Každá mala štyri tváre a každá z nich mala štvoro krídel.
každá mala štyri tváre a každá štyri krídla.
Každá mala štyri tváre a každá z nich mala štvoro krídel.
ale každá z nich měla čtyři tváře a čtyři křídla.
Každá z nich měla čtyři tváře a každá čtyři křídla.
wə’arbā‘āh p̄ānîm lə’eḥāṯ; wə’arba‘ kənāp̄ayim lə’aḥaṯ lāhem.
Ez 1,7
A ich nohy boly rovné, a spodok ich nôh bol ako spodok nohy teľaťa, a leskly sa na pohľad ako vyleštená meď.
Ich nohy boli rovné, ich chodidlá boli ako teľacie chodidlá a jagali sa ako bronzové zrkadlo.
Ich nohy boli rovné, chodidlo ich nôh ako chodidlo nohy teľaťa, a leskli sa ako výzor lešteného kovu.
Ich nohy boli rovné, ale chodidlá boli ako teľacie a jagali sa ako bronzové zrkadlo.
Nohy měly rovné, ale chodidla měly jako býčí kopyta, třpytící se jako vyleštěný bronz.
Nohy měly rovné, ale chodidla byla jako chodidla býčka, jiskřila jako vyleštěný bronz.
wəraḡlêhem reḡel yəšārāh; wəḵap̄ raḡlêhem, kəḵap̄ reḡel ‘êḡel, wənōṣəṣîm, kə‘ên nəḥōšeṯ qālāl.
Ez 1,8
A pod ich krýdlami bolo vidieť ruky človeka po ich štyroch stranách, a všetky štyri maly svoje tváre a svoje krýdla.
Pod svojimi krídlami na štyroch stranách mali ľudské ruky a tváre; krídla všetkých štyroch
Pod krídlami mali zo štyroch strán ľudské ruky a všetky štyri z nich mali tváre a krídla.
Pod svojimi krídlami na štyroch stranách mali ľudské ruky. Mali štyri tváre a ich štyri krídla
Ze všech čtyř stran měly pod křídly lidské ruce. Měly čtveřice tváří i křídel
Ruce měly lidské, a to pod křídly na čtyřech stranách; měly po čtyřech tvářích a křídlech.
[wəyāḏōw ḵ] (wîḏê q) ’āḏām, mittaḥaṯ kanp̄êhem, ‘al ’arba‘aṯ riḇ‘êhem; ūp̄ənêhem wəḵanp̄êhem lə’arba‘tām.
Ez 1,9
Ich krýdla boly pospájané jedno s druhým; neobracaly sa, keď išly, každá išla smerom svojej tvári.
sa navzájom dotýkali; nemohli sa obracať, keď šli: všetky šli smerom svojej tváre.
Krídla sa im vzájomne dotýkali, pri chôdzi sa neobracali, každá kráčala pred svojou tvárou.
sa navzájom dotýkali. Pri chôdzi sa neobracali, lebo vždy šli tvárou vpred.
a těmi křídly se dotýkaly navzájem. Všechny se pohybovaly přímo vpřed, cestou se neotáčely.
Svými křídly se přimykaly jedna k druhé. Při chůzi se neotáčely, každá se pohybovala přímo vpřed.
ḥōḇərōṯ ’iššāh ’el- ’ăḥōwṯāh kanp̄êhem; lō- yissabbū ḇəleḵtān, ’îš ’el- ‘êḇer pānāw yêlêḵū.
Ez 1,10
A podoba ich tvári bola jako tvár človeka; po pravej strane maly všetky štyri tvár leva, z ľavej strany maly všetky štyri tvár vola a maly, všetky štyri, aj tvár orla.
Podoba ich tvárí bola ako ľudská tvár a po pravej strane všetky štyri mali leviu tvár, po ľavej strane všetky štyri mali býčiu tvár a zozadu všetky štyri mali orliu tvár.
Výzor ich tvárí však bol tvár človeka, potom tvár leva po pravej strane tých štyroch, ďalej tvár býka po ľavej strane tých štyroch a tvár orla
Spredu vyzerala ich tvár ako ľudská, po pravej strane všetky štyri mali leviu tvár, po ľavej strane všetky štyri mali býčiu tvár a zozadu všetky štyri mali orliu tvár.
Jejich tváře vypadaly takto: Každá z té čtveřice měla zepředu tvář lidskou, zprava tvář lví, zleva tvář býka a zezadu tvář orla.
Jejich tváře se podobaly tváři lidské, zprava měly všechny čtyři tváře lví a zleva měly všechny čtyři tváře býčí a všechny čtyři měly také tváře orlí.
ūḏəmūṯ pənêhem pənê ’āḏām ūp̄ənê ’aryêh ’el- hayyāmîn lə’arba‘tām, ūp̄ənê- šōwr mêhaśśəmōwl lə’arba‘tān; ūp̄ənê- nešer lə’arba‘tān.
Ez 1,11
Ich tváre a ich krýdla boly oddelené shora. Každá mala dve krýdla, ktoré spájaly všetky, a dve, ktoré kryly ich telá.
To boli ich tváre; ich krídla boli rozopäté nahor, takže krídlami sa vzájomne dotýkali a dvoma si zakrývali telá.
boli ich tváre. Ich krídla sa rozprestierali nahor, dve krídla každého sa vzájomne dotýkali a dve im zakrývali telá.
Také boli ich tváre. Ich krídla boli vzopäté nahor, takže krídlami sa vzájomne dotýkali a dvoma si zakrývali telá.
Takové měly tváře. Křídla měly rozpjatá vzhůru; dvěma se všechny dotýkaly navzájem a dvěma si přikrývaly tělo.
Takové byly jejich tváře; jejich křídla byla rozpjata vzhůru. Každá se přimykala dvěma křídly k druhé a dvěma si přikrývaly těla.
ūp̄ənêhem wəḵanp̄êhem pəruḏōwṯ milmā‘əlāh; lə’îš, tayim ḥōḇərōwṯ ’îš, ūšətayim məḵassōwṯ, ’êṯ gəwiyōṯêhenāh
Ez 1,12
Každá išla priamo smerom svojej tvári. Kam bol obrátený Duch ísť, ta išly; neobracaly sa, keď išly.
Všetky šli priamo smerom svojej tváre: tam išli, kam chcel ísť duch; keď šli, neobracali sa.
A každá kráčala pred svojou tvárou; kde sa usiloval ísť duch, ta išli, pri chôdzi sa však neobracali.
Všetky šli tvárou vpred ta, kam chcel ísť Duch. Keď šli, neobracali sa.
Každá se pohybovala přímo vpřed. Kamkoli zamířil Duch, tam šly, cestou se neotáčely.
Každá se pohybovala přímo vpřed. Chodily podle toho, kam je vedl duch; při chůzi se neotáčely.
Ez 1,13
A podoba tých živých bytostí bola na pohľad ako žeravé uhlie; horely na pohľad ako fakle; to chodilo pomedzi tie živé bytosti, a oheň mal žiaru, a z ohňa vychádzal blesk.
Medzi štyrmi bytosťami bolo niečo, čo vyzeralo ako žeravé uhlíky, ako fakle, ktoré sa pohybovali medzi živými bytosťami. Oheň vydával žiaru a z ohňa šľahali blesky.
A podoba bytostí: ich zjav bol ako žeravé uhlie ohňa ako čosi, čo sa podobalo fakliam, a toto prechádzalo pomedzi bytosti, oheň však mal žiaru a z ohňa vychádzal blesk.
Medzi štyrmi bytosťami bolo niečo, čo vyzeralo ako žeravé uhlíky, ako fakle, ktoré sa pohybovali medzi živými bytosťami. Oheň vydával žiaru a z ohňa šľahali blesky.
Napohled se ty bytosti podobaly žhavému uhlí nebo pochodním. Mezi bytostmi planul jasně zářivý plamen, z něhož se blýskalo
Svým vzhledem se ty bytosti podobaly hořícímu řeřavému uhlí. Vypadaly jako pochodně a oheň procházel mezi bytostmi a zářil, totiž z toho ohně šlehal blesk.
ūḏəmūṯ haḥayyōwṯ mar’êhem kəḡaḥălê- ’êš, bō‘ărōwṯ kəmar’êh hallappiḏîm, hî miṯhalleḵeṯ bên haḥayyōwṯ; wənōḡah lā’êš, ūmin- hā’êš yōwṣê ḇārāq.
Ez 1,14
A tie živé bytosti odbehávaly a zase sa navracovaly na pohľad ako blesk.
Živé bytosti pobehúvali sem i tam, takže vyzerali ako blesky.
Bytosti chodili sem i tam, podobne žiariacemu blesku. -
Živé bytosti pobehovali sem a tam, takže vyzerali ako blesky.
a ty bytosti se míhaly sem tam jako blesky.
A ty bytosti pobíhaly sem a tam, takže vypadaly jako blýskavice.
wəhaḥayyōwṯ rāṣōw wāšōwḇ; kəmar’êh habbāzāq.
Ez 1,15
A keď som hľadel na tie živé bytosti, videl som, že hľa, po jednom kolese bolo na zemi vedľa tých živých bytostí, vo štyri smery jej tvári.
Keď som hľadel na živé bytosti, videl som vedľa všetkých štyroch po jednom kolese na zemi.
Pozeral som sa na bytosti a hľa, na zemi pri bytostiach - pri všetkých štyroch - bolo po jednom kolese.
Keď som hľadel na tie živé bytosti, pri každej som videl po jednom kolese na zemi.
Díval jsem se na ně a hle – při každé z těch bytostí se čtyřmi tvářemi stálo na zemi jedno kolo.
Když jsem na ty bytosti hleděl, hle, na zemi u těch bytostí, před každou z těch čtyř, bylo po jednom kole.
wā’êre haḥayyōwṯ; wəhinnêh ’ōwp̄an ’eḥāḏ bā’āreṣ ’êṣel haḥayyōwṯ lə’arba‘aṯ pānāw.
Ez 1,16
Kolesá a ich práca boly na pohľad ako farba taršíš, a všetky štyri maly jednu a tú istú podobu a boly na pohľad aj ich práca, jako keby bolo bývalo koleso v kolese.
Vzhľad kolies a ich výroba pripomínali lesk chryzolitu a všetky štyri mali rovnakú podobu. Tak vyzerali a tak boli zhotovené, ako keby koleso bolo v kolese.
Výzor kolies a ich sústava bola ako výzor chryzolitu; všetky štyri mali rovnakú podobu, vyzerali a boli zostrojené tak, akoby bolo koleso uprostred kolesa.
Vzhľad kolies a ich zhotovenie pripomínali lesk drahokamu a všetky štyri mali tú istú podobu. Zhotovené boli tak, že vyzerali akoby koleso bolo v kolese.
Jejich vzhled a složení bylo následující: Třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři vypadala stejně. Složení měla takové, že napohled bylo jakoby kolo uprostřed kola.
Vzhled a vybavení kol bylo toto : třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři se sobě podobala; jejich vzhled a vybavení se jevilo tak, jako by bylo kolo uvnitř kola.
mar’êh hā’ōwp̄annîm ūma‘ăśêhem kə‘ên taršîš, ūḏəmūṯ ’eḥāḏ lə’arba‘tān; ūmar’êhem ūma‘ăśêhem, ka’ăšer yihyeh hā’ōwp̄an bəṯōwḵ hā’ōwp̄ān.
Ez 1,17
Keď išly, išly na svoje štyri strany; neobracaly sa, keď išly.
Mohli ísť na všetky štyri strany, v chode sa neobracali.
Keď išli, išli na svoje štyri strany, pri pohybovaní sa neobracali.
Mohli ísť na všetky štyri strany, v chode sa neobracali.
Když se pohybovala, mohla jet na všechny čtyři strany, cestou nezatáčela.
Když jela, mohla jet na všechny čtyři strany a při jízdě se nezatáčela.
‘al- ’arba‘aṯ riḇ‘êhen bəleḵtām yêlêḵū; lō yissabbū bəleḵtān.
Ez 1,18
A čo do ich lúkotí, boly vysoké a strašné, a ich lúkote boly plné očí kolom dookola, ich všetkých štyroch.
Mali bahry, a videl som, že ich bahry boli dookola plné očí na všetkých štyroch kolesách.
(Ich bahry mali výšku a vzhľad!) Ich bahry, na všetkých štyroch, boli dookola plné očí.
Mali bahry a videl som, že ich bahry boli dookola plné očí na všetkých štyroch kolesách.
Loukotě měla ohromné, až z nich šla hrůza, a každá z těch čtyř loukotí byla kolem dokola plná očí.
Jejich loukotě byly mohutné a šla z nich bázeň; ta čtyři kola měla loukotě kolem dokola plné očí.
wəḡabbêhen, wəḡōḇah lāhem wəyir’āh lāhem; wəḡabbōṯām, məlê’ōṯ ‘ênayim sāḇîḇ lə’arba‘tān.
Ez 1,19
Keď išly živé bytosti, išly aj kolesá vedľa nich, a keď sa povzniesly živé bytosti od zeme, povzniesly sa aj kolesá.
Keď živé bytosti šli, išli vedľa nich aj kolesá. Keď sa živé bytosti vzniesli zo zeme, vzniesli sa aj kolesá.
Keď bytosti išli, hýbali sa kolesá popri nich, keď sa bytosti zdvihli zo zeme, kolesá sa zdvihli.
Keď živé bytosti šli, pohybovali sa aj kolesá vedľa nich. Keď sa živé bytosti vzniesli zo zeme, vzniesli sa aj kolesá.
Když se bytosti pohybovaly, hýbala se kola s nimi, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola.
Když se bytosti pohybovaly, pohybovala se s nimi i kola, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola.
ūḇəleḵeṯ haḥayyōwṯ, yêləḵū hā’ōwp̄annîm ’eṣlām; ūḇəhinnāśê haḥayyōwṯ mê‘al hā’āreṣ, yinnāśə’ū hā’ōwp̄annîm.
Ez 1,20
Kam bol obrátený Duch ísť, ta išly, ta, kam chcel ísť Duch; a kolesá povznášaly sa spolu vedľa nich, lebo duch živej bytosti bol v kolesách;
Kam chcel ísť duch, tam kolesá išli, a súčasne sa vzniesli, lebo duch bytostí bol v kolesách.
Kadiaľ chcel ísť duch, tadiaľ išli. Ak duch chcel ísť, zdvihli sa podobne aj kolesá, pretože v kolesách bol duch bytostí.
Kam chcel ísť Duch, ta sa pohli aj kolesá. Vzniesli sa súčasne, lebo Duch bytostí bol v kolesách.
Kamkoli zamířil Duch, tam šly – kamkoli Duch zamířil. Kola se s nimi také vznášela, neboť ta kola měla v sobě ducha života.
Kam je vedl duch, tam šly, tam vedl duch i kola; vznášela se spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech.
‘al ’ăšer yihyeh- šām hārūaḥ lāleḵeṯ yêlêḵū, šāmmāh hārūaḥ lāleḵeṯ; wəhā’ōwp̄annîm, yinnāśə’ū lə‘ummāṯām, kî rūaḥ haḥayyāh bā’ōwp̄annîm.
Ez 1,21
keď išly tamtie, išly, a keď stály, stály; a keď sa povzniesly tamtie od zeme, povzniesly sa kolesá spolu s nimi, lebo duch živej bytosti bol v kolesách.
Keď išli tie, išli aj ony; keď tamtie zastali, zastali aj ony; keď sa vzniesli zo zeme, vzniesli sa aj kolesá, lebo duch bytostí bol v kolesách.
Keď išli tie, išli aj ony, keď tie zastali, zastavili sa aj ony, keď sa zdvihli zo zeme, zdvihli sa podobne aj kolesá, pretože v kolesách bol duch bytostí. -
Keď šli bytosti, pohli sa aj kolesá. Keď bytosti zastali, zastali aj kolesá. Keď sa vzniesli zo zeme, vzniesli sa aj kolesá, lebo Duch bytostí bol v kolesách.
Když se bytosti pohybovaly, kola se hýbala; když stály, stála, když se vznášely nad zemí, vznášela se i kola spolu s nimi, neboť ta kola měla v sobě ducha života.
Když ony šly, jela, když se ony zastavily, stála, a když se ony vznášely nad zemí, vznášela se kola spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech.
bəleḵtām yêlêḵū, ūḇə‘āməḏām ya‘ămōḏū; ūḇəhinnāśə’ām mê‘al hā’āreṣ, yinnāśə’ū hā’ōwp̄annîm lə‘ummāṯām, kî rūaḥ haḥayyāh bā’ōwp̄annîm.
Ez 1,22
A nad hlavami tých živých bytostí bola podoba oblohy, na pohľad ako hrozný kryštál, roztiahnutá nad ich hlavami shora.
Nad hlavami živých bytostí bolo čosi ako pevná obloha, leskom podobná hroznému kryštálu, rozprestretá zhora nad ich hlavami.
Nad hlavami bytostí bolo čosi ako obloha, vyzeralo to ako hrozný kryštál, roztiahnutý odhora nad ich hlavami.
Nad hlavami živých bytostí bolo čosi ako pevná klenba, ktorá bola leskom podobná ligotavému kryštálu a bola rozprestretá zhora nad ich hlavami.
Nahoře nad hlavami těch bytostí se prostíralo cosi jako třpytivá křišťálová klenba, budící hrůzu.
Nad hlavami bytostí bylo cosi podobného klenbě jako třpyt oslňujícího křišťálu rozpjatého nahoře nad jejich hlavami.
ūḏəmūṯ ‘al- rāšê haḥayyāh rāqîa‘, kə‘ên haqqeraḥ hannōwrā; nāṭui ‘al- rāšêhem milmā‘əlāh.
Ez 1,23
A pod oblohou ich krýdla rovné, obrátené jedno k druhému. Každá mala dve, ktoré prikrývaly z jednej, a každá mala dve, ktoré prikrývaly z druhej strany ich telá.
Pod oblohou boli ich krídla rozpäté, pričom jedno sa dotýkalo druhého. Dve krídla každej bytosti zakrývali ich telá.
Pod oblohou však boli proti sebe rozprestreté ich krídla. Dve zakrývali každej telo z jednej i z druhej strany.
Pod klenbou boli ich krídla rozpäté, pričom jedno sa dotýkalo druhého. Dve krídla každej bytosti zakrývali ich telá.
Pod tou klenbou bytosti vzpínaly křídla k sobě navzájem a každá z nich měla ještě dvě křídla, jimiž si přikrývala tělo.
Pod tou klenbou pak byla jejich křídla vztažena jedno k druhému; každá bytost měla dvě křídla , jimiž se přikrývala, a každá měla dvě křídla , jimiž přikrývala své tělo.
wəṯaḥaṯ hārāqîa‘, kanp̄êhem yəšārōwṯ, ’iššāh ’el- ’ăḥōwṯāh; lə’îš, šətayim məḵassōwṯ lāhênnāh, ūlə’îš, šətayim məḵassōwṯ lāhênnāh, ’êṯ gəwîyōṯêhem.
Ez 1,24
A počul som zvuk ich krýdel ako zvuk mnohých vôd, ako hlas Všemohúceho, keď išly, zvuk hukotu jako ruch tábora. Keď stály, spustily svoje krýdla.
Keď šli, počul som šum krídel ako hučanie mnohých vôd, ako hlas Všemohúceho, ako zvuk vojenského tábora. Keď bytosti zastali, zvesili krídla.
I počul som trepot ich krídel ako hukot veľkých vôd, ako hlas Všemohúceho. Keď išli, bol veľký šľahot ako hučanie tábora; keď postáli, mali krídla uvoľnené.
Keď šli, počul som šum krídel ako hučanie veľkej vody, ako hlas Všemohúceho, ako hluk vojenského tábora. Keď bytosti zastali, zvesili krídla.
Slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mohutných vod, jako hlas Všemohoucího. Když se pohybovaly, znělo to jako hřmění, jako hluk armády. Když se zastavily, křídla složily.
I slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mnohých vod, jako hlas Všemocného, když se pohybovaly; bylo to jako hřmění, jako zvuk válečného tábora; když stály, svěsily křídla.
wā’ešma‘ ’eṯ- qōwl kanp̄êhem kəqōwl mayim rabbîm kəqōwl- šadday bəleḵtām, qōwl hămullāh kəqōwl maḥăneh; bə‘āməḏām tərappenāh ḵanp̄êhen.
Ez 1,25
A bolo čuť hlas zponad oblohy, ktorá bola nad ich hlavou. A keď tedy stály, spustily svoje krýdla.
Tu zaznel hlas sponad oblohy, ktorá bola nad ich hlavami; keď zastali, zvesili krídla.
A sponad oblohy, ktorá bola nad ich hlavami, zaznieval hlas. (Keď postáli, mali krídla uvoľnené.)
Vždy, keď zaznel hlas sponad klenby, ktorá bola nad ich hlavami, zastali a zvesili krídla.
Stály tam se spuštěnými křídly, když vtom se nad klenbou nad jejich hlavami ozval hluk.
Zvuk se šířil svrchu nad klenbou, kterou měly nad hlavou; když stály, svěsily křídla.
wayhî- qōwl mê‘al lārāqîa‘ ’ăšer ‘al- rōšām; bə‘āməḏām tərappenāh ḵanp̄êhen.
Ez 1,26
Shora nad oblohou, ktorá bola nad ich hlavou, bola podoba trónu, na pohľad ako kameň zafír a na podobe trónu bola podoba na pohľad ako človek, na ňom shora.
Zhora nad oblohou, ktorá bola nad ich hlavami, bola podoba trónu, čo vyzeralo ako drahokam zafír. Na podobe trónu bola zhora postava, ktorá vyzerala ako človek.
Nad oblohou, ktorá bola nad ich hlavami, bolo čosi ako zafírový kameň, podobalo sa to trónu, na tom však, čo bolo podobné trónu - na ňom odhora -, bola postava, ktorá vyzerala ako človek.
Zhora nad klenbou, ktorá bola nad ich hlavami, bola podoba trónu, ktorý vyzeral ako drahokam zafír. Na podobe trónu bola zhora postava, ktorá vyzerala ako človek.
Nahoře nad klenbou nad jejich hlavami bylo cosi podobného safírovému trůnu a nahoře na tom trůnu – kdosi podobný člověku.
A nahoře nad klenbou, kterou měly nad hlavou, bylo cosi, co vypadalo jako safírový kámen podoby trůnu, a na té podobě trůnu, nahoře na něm, bylo cosi , co vypadalo jako člověk.
ūmimma‘al, lārāqîa‘ ’ăšer ‘al- rōšām, kəmar’êh ’eḇen- sappîr dəmūṯ kissê; wə‘al dəmūṯ hakkissê, dəmūṯ kəmar’êh ’āḏām ‘ālāw milmā‘əlāh.
Ez 1,27
A videl som niečo jako farbu žeravého kovu, niečo na pohľad ako oheň, čím bola obňatá dookola, od vidu jeho bedier a hore; a od vidu jeho bedier a dole som videl čosi na pohľad ako oheň, a ten na pohľad ako človek mal žiaru dookola.
A videl som lesk, akoby lesk mosadzného zrkadla, čo vyzeralo ako oheň, ktorý mal okolo seba dvor až hore k miestu, ktoré vyzeralo ako bedrá; avšak ďalej od miesta, ktoré vyzeralo ako bedrá, videl som niečo podobného ohňu, čo bolo obklopené jagotom.
Odhora toho, čo vyzeralo ako jeho pás, videl som čosi ako lesklý kov, vyzeralo to ako oheň, ktorý má dookola dvor; a oddola toho, čo vyzeralo ako jeho pás, videl som čosi ako oheň, ktorý mal dookola žiaru.
Potom som videl lesk, akoby lesk mosadzného zrkadla, ktorý vyzeral ako oheň aj zvonka aj zvnútra až hore k miestu, ktoré vyzeralo ako bedrá. Avšak ďalej od miesta, ktoré vyzeralo ako bedrá, videl som niečo podobné ohňu, čo bolo obklopené jagotom.
Jakoby od jeho pasu vzhůru jsem viděl cosi jako třpyt žhnoucího vzácného kovu; kolem dokola byl obklopen jakýmsi ohněm. Rovněž jakoby od jeho pasu dolů jsem viděl jakýsi oheň, vydávající jasnou zář kolem dokola.
I viděl jsem, jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co vypadalo jako oheň, šířící záři dokola.
wā’êre kə‘ên ḥašmal, kəmar’êh- ’êš bêṯ- lāh sāḇîḇ, mimmar’êh māṯənāw ūləmā‘əlāh; ūmimmar’êh māṯənāw ūləmaṭṭāh, rā’îṯî kəmar’êh- ’êš, wənōḡah lōw sāḇîḇ.
Ez 1,28
Na pohľad ako dúha, ktorá býva na oblaku v deň dažďa, taká bola na pohľad tá žiara dookola. To bol zjav podoby slávy Hospodinovej. A keď som to videl, padnul som na svoju tvár a počul som hlas hovoriaceho.
Vyzeralo to ako dúha, ktorá býva na oblaku za daždivého dňa. Tak vyzerala podoba slávy Hospodinovej. Keď som to videl, padol som na tvár a počúval som hlas, ktorý hovoril.
Ako vyzerá dúha, ktorá je v oblaku v daždivý deň, tak vyzerala žiara dookola. Keď som to uvidel, padol som na tvár a počul som hlas, ktorý hovoril.
Vyzeralo to ako dúha, ktorá býva na oblaku za daždivého dňa. Tak vyzerala podoba slávy Hospodina. Keď som ju videl, padol som na tvár a počúval som hlas, ktorý ma oslovil.
Jako duha na mracích v deštivý den, tak vypadala ta jasná záře kolem dokola.Takové bylo zjevení podoby Hospodinovy slávy. Jakmile jsem to spatřil, padl jsem na tvář a tehdy jsem slyšel promluvit hlas.
Vypadalo to jako duha, která bývá na mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy. Když jsem to spatřil, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího.
kəmar’êh haqqešeṯ ’ăšer yihyeh ḇe‘ānān bəyōwm haggešem, kên mar’êh hannōḡah sāḇîḇ, hū mar’êh dəmūṯ kəḇōwḏ- Yahweh; wā’er’eh wā’eppōl ‘al- pānay, wā’ešma‘ qōwl məḏabbêr. s
1A stalo sa tridsiateho roku, štvrtého mesiaca, piateho dňa toho mesiaca, keď som bol medzi zajatými na rieke Chebáre, že sa otvorily nebesia, a videl som videnia Božie.
2Piateho dňa toho mesiaca (a to bol piaty rok zajatia kráľa Jojachina)
3stalo sa zreteľne slovo Hospodinovo k Ezechielovi, synovi Búziho, kňazovi, v zemi Chaldejov, na rieke Chebáre, a bola tam nad ním ruka Hospodinova.
4A videl som a hľa, búrlivý vietor prišiel od severa, veľký oblak a plápolajúci oheň a vôkol neho žiara dookola, a zprostred neho sa videlo čosi na pohľad ako žeravý kov, zprostred toho ohňa.
5A zprostred neho bolo vidieť podobu štyroch živých bytostí, a toto bola ich tvárnosť: maly podobu človeka.
6Každá mala štyri tváre a každá z nich mala štyri krýdla.
7A ich nohy boly rovné, a spodok ich nôh bol ako spodok nohy teľaťa, a leskly sa na pohľad ako vyleštená meď.
8A pod ich krýdlami bolo vidieť ruky človeka po ich štyroch stranách, a všetky štyri maly svoje tváre a svoje krýdla.
9Ich krýdla boly pospájané jedno s druhým; neobracaly sa, keď išly, každá išla smerom svojej tvári.
10A podoba ich tvári bola jako tvár človeka; po pravej strane maly všetky štyri tvár leva, z ľavej strany maly všetky štyri tvár vola a maly, všetky štyri, aj tvár orla.
11Ich tváre a ich krýdla boly oddelené shora. Každá mala dve krýdla, ktoré spájaly všetky, a dve, ktoré kryly ich telá.
12Každá išla priamo smerom svojej tvári. Kam bol obrátený Duch ísť, ta išly; neobracaly sa, keď išly.
13A podoba tých živých bytostí bola na pohľad ako žeravé uhlie; horely na pohľad ako fakle; to chodilo pomedzi tie živé bytosti, a oheň mal žiaru, a z ohňa vychádzal blesk.
14A tie živé bytosti odbehávaly a zase sa navracovaly na pohľad ako blesk.
15A keď som hľadel na tie živé bytosti, videl som, že hľa, po jednom kolese bolo na zemi vedľa tých živých bytostí, vo štyri smery jej tvári.
16Kolesá a ich práca boly na pohľad ako farba taršíš, a všetky štyri maly jednu a tú istú podobu a boly na pohľad aj ich práca, jako keby bolo bývalo koleso v kolese.
17Keď išly, išly na svoje štyri strany; neobracaly sa, keď išly.
18A čo do ich lúkotí, boly vysoké a strašné, a ich lúkote boly plné očí kolom dookola, ich všetkých štyroch.
19Keď išly živé bytosti, išly aj kolesá vedľa nich, a keď sa povzniesly živé bytosti od zeme, povzniesly sa aj kolesá.
20Kam bol obrátený Duch ísť, ta išly, ta, kam chcel ísť Duch; a kolesá povznášaly sa spolu vedľa nich, lebo duch živej bytosti bol v kolesách;
21keď išly tamtie, išly, a keď stály, stály; a keď sa povzniesly tamtie od zeme, povzniesly sa kolesá spolu s nimi, lebo duch živej bytosti bol v kolesách.
22A nad hlavami tých živých bytostí bola podoba oblohy, na pohľad ako hrozný kryštál, roztiahnutá nad ich hlavami shora.
23A pod oblohou ich krýdla rovné, obrátené jedno k druhému. Každá mala dve, ktoré prikrývaly z jednej, a každá mala dve, ktoré prikrývaly z druhej strany ich telá.
24A počul som zvuk ich krýdel ako zvuk mnohých vôd, ako hlas Všemohúceho, keď išly, zvuk hukotu jako ruch tábora. Keď stály, spustily svoje krýdla.
25A bolo čuť hlas zponad oblohy, ktorá bola nad ich hlavou. A keď tedy stály, spustily svoje krýdla.
26Shora nad oblohou, ktorá bola nad ich hlavou, bola podoba trónu, na pohľad ako kameň zafír a na podobe trónu bola podoba na pohľad ako človek, na ňom shora.
27A videl som niečo jako farbu žeravého kovu, niečo na pohľad ako oheň, čím bola obňatá dookola, od vidu jeho bedier a hore; a od vidu jeho bedier a dole som videl čosi na pohľad ako oheň, a ten na pohľad ako človek mal žiaru dookola.
28Na pohľad ako dúha, ktorá býva na oblaku v deň dažďa, taká bola na pohľad tá žiara dookola. To bol zjav podoby slávy Hospodinovej. A keď som to videl, padnul som na svoju tvár a počul som hlas hovoriaceho.
1V tridsiatom roku, piateho dňa štvrtého mesiaca, keď som bol medzi zajatými pri rieke Kebár, otvorili sa nebesá a mal som Božie videnia.
2Piateho dňa toho mesiaca - bol to piaty rok po zajatí kráľa Jojáchína -
3zreteľne zaznelo slovo Hospodinovo kňazovi Ezechielovi, synovi Búzího, v krajine Chaldejcov pri rieke Kebár. A bola tam nad ním ruka Hospodinova.
4Videl som, že prišiel burácajúci vietor od severu i veľký oblak a blýskavý oheň s jasom dookola; z jeho vnútra - totiž z ohňa - sa lesklo niečo ako mosadzné zrkadlo.
5Z jeho stredu vystupovala podoba štyroch živých bytostí, ktoré mali takýto výzor: podobali sa človeku.
6Každá mala štyri tváre a každá z nich mala štvoro krídel.
7Ich nohy boli rovné, ich chodidlá boli ako teľacie chodidlá a jagali sa ako bronzové zrkadlo.
8Pod svojimi krídlami na štyroch stranách mali ľudské ruky a tváre; krídla všetkých štyroch
9sa navzájom dotýkali; nemohli sa obracať, keď šli: všetky šli smerom svojej tváre.
10Podoba ich tvárí bola ako ľudská tvár a po pravej strane všetky štyri mali leviu tvár, po ľavej strane všetky štyri mali býčiu tvár a zozadu všetky štyri mali orliu tvár.
11To boli ich tváre; ich krídla boli rozopäté nahor, takže krídlami sa vzájomne dotýkali a dvoma si zakrývali telá.
12Všetky šli priamo smerom svojej tváre: tam išli, kam chcel ísť duch; keď šli, neobracali sa.
13Medzi štyrmi bytosťami bolo niečo, čo vyzeralo ako žeravé uhlíky, ako fakle, ktoré sa pohybovali medzi živými bytosťami. Oheň vydával žiaru a z ohňa šľahali blesky.
14Živé bytosti pobehúvali sem i tam, takže vyzerali ako blesky.
15Keď som hľadel na živé bytosti, videl som vedľa všetkých štyroch po jednom kolese na zemi.
16Vzhľad kolies a ich výroba pripomínali lesk chryzolitu a všetky štyri mali rovnakú podobu. Tak vyzerali a tak boli zhotovené, ako keby koleso bolo v kolese.
17Mohli ísť na všetky štyri strany, v chode sa neobracali.
18Mali bahry, a videl som, že ich bahry boli dookola plné očí na všetkých štyroch kolesách.
19Keď živé bytosti šli, išli vedľa nich aj kolesá. Keď sa živé bytosti vzniesli zo zeme, vzniesli sa aj kolesá.
20Kam chcel ísť duch, tam kolesá išli, a súčasne sa vzniesli, lebo duch bytostí bol v kolesách.
21Keď išli tie, išli aj ony; keď tamtie zastali, zastali aj ony; keď sa vzniesli zo zeme, vzniesli sa aj kolesá, lebo duch bytostí bol v kolesách.
22Nad hlavami živých bytostí bolo čosi ako pevná obloha, leskom podobná hroznému kryštálu, rozprestretá zhora nad ich hlavami.
23Pod oblohou boli ich krídla rozpäté, pričom jedno sa dotýkalo druhého. Dve krídla každej bytosti zakrývali ich telá.
24Keď šli, počul som šum krídel ako hučanie mnohých vôd, ako hlas Všemohúceho, ako zvuk vojenského tábora. Keď bytosti zastali, zvesili krídla.
25Tu zaznel hlas sponad oblohy, ktorá bola nad ich hlavami; keď zastali, zvesili krídla.
26Zhora nad oblohou, ktorá bola nad ich hlavami, bola podoba trónu, čo vyzeralo ako drahokam zafír. Na podobe trónu bola zhora postava, ktorá vyzerala ako človek.
27A videl som lesk, akoby lesk mosadzného zrkadla, čo vyzeralo ako oheň, ktorý mal okolo seba dvor až hore k miestu, ktoré vyzeralo ako bedrá; avšak ďalej od miesta, ktoré vyzeralo ako bedrá, videl som niečo podobného ohňu, čo bolo obklopené jagotom.
28Vyzeralo to ako dúha, ktorá býva na oblaku za daždivého dňa. Tak vyzerala podoba slávy Hospodinovej. Keď som to videl, padol som na tvár a počúval som hlas, ktorý hovoril.
1Stalo sa v tridsiatom roku, štvrtý (mesiac), piaty deň mesiaca, keď som bol medzi zajatcami pri rieke Chobar, otvorili sa nebesia a videl som nebeské videnie.
2Piaty deň mesiaca - bol to piaty rok od zajatia kráľa Joachima -
3prehovoril Pán ku kňazovi Ezechielovi, synovi Buziho, v chaldejskej krajine pri, rieke Chobar; tam sa vzniesla nad neho Pánova ruka. -
4Videl som teda: Hľa, od severu prichádzal búrlivý vietor, veľký oblak a blčiaci oheň, okolo ktorého bola žiara, a z jeho stredu - zo stredu ohňa - čosi ako výzor lesklého kovu.
5Zo stredu tohto však podoba štyroch bytostí. Toto bol ich výzor: Mali podobu človeka,
6každá mala štyri tváre a každá štyri krídla.
7Ich nohy boli rovné, chodidlo ich nôh ako chodidlo nohy teľaťa, a leskli sa ako výzor lešteného kovu.
8Pod krídlami mali zo štyroch strán ľudské ruky a všetky štyri z nich mali tváre a krídla.
9Krídla sa im vzájomne dotýkali, pri chôdzi sa neobracali, každá kráčala pred svojou tvárou.
10Výzor ich tvárí však bol tvár človeka, potom tvár leva po pravej strane tých štyroch, ďalej tvár býka po ľavej strane tých štyroch a tvár orla
11boli ich tváre. Ich krídla sa rozprestierali nahor, dve krídla každého sa vzájomne dotýkali a dve im zakrývali telá.
12A každá kráčala pred svojou tvárou; kde sa usiloval ísť duch, ta išli, pri chôdzi sa však neobracali.
13A podoba bytostí: ich zjav bol ako žeravé uhlie ohňa ako čosi, čo sa podobalo fakliam, a toto prechádzalo pomedzi bytosti, oheň však mal žiaru a z ohňa vychádzal blesk.
14Bytosti chodili sem i tam, podobne žiariacemu blesku. -
15Pozeral som sa na bytosti a hľa, na zemi pri bytostiach - pri všetkých štyroch - bolo po jednom kolese.
16Výzor kolies a ich sústava bola ako výzor chryzolitu; všetky štyri mali rovnakú podobu, vyzerali a boli zostrojené tak, akoby bolo koleso uprostred kolesa.
17Keď išli, išli na svoje štyri strany, pri pohybovaní sa neobracali.
18(Ich bahry mali výšku a vzhľad!) Ich bahry, na všetkých štyroch, boli dookola plné očí.
19Keď bytosti išli, hýbali sa kolesá popri nich, keď sa bytosti zdvihli zo zeme, kolesá sa zdvihli.
20Kadiaľ chcel ísť duch, tadiaľ išli. Ak duch chcel ísť, zdvihli sa podobne aj kolesá, pretože v kolesách bol duch bytostí.
21Keď išli tie, išli aj ony, keď tie zastali, zastavili sa aj ony, keď sa zdvihli zo zeme, zdvihli sa podobne aj kolesá, pretože v kolesách bol duch bytostí. -
22Nad hlavami bytostí bolo čosi ako obloha, vyzeralo to ako hrozný kryštál, roztiahnutý odhora nad ich hlavami.
23Pod oblohou však boli proti sebe rozprestreté ich krídla. Dve zakrývali každej telo z jednej i z druhej strany.
24I počul som trepot ich krídel ako hukot veľkých vôd, ako hlas Všemohúceho. Keď išli, bol veľký šľahot ako hučanie tábora; keď postáli, mali krídla uvoľnené.
25A sponad oblohy, ktorá bola nad ich hlavami, zaznieval hlas. (Keď postáli, mali krídla uvoľnené.)
26Nad oblohou, ktorá bola nad ich hlavami, bolo čosi ako zafírový kameň, podobalo sa to trónu, na tom však, čo bolo podobné trónu - na ňom odhora -, bola postava, ktorá vyzerala ako človek.
27Odhora toho, čo vyzeralo ako jeho pás, videl som čosi ako lesklý kov, vyzeralo to ako oheň, ktorý má dookola dvor; a oddola toho, čo vyzeralo ako jeho pás, videl som čosi ako oheň, ktorý mal dookola žiaru.
28Ako vyzerá dúha, ktorá je v oblaku v daždivý deň, tak vyzerala žiara dookola. Keď som to uvidel, padol som na tvár a počul som hlas, ktorý hovoril.
1V tridsiatom roku, piateho dňa štvrtého mesiaca, keď som bol medzi zajatými pri rieke Kebár, otvorili sa nebesá a mal som videnia od Boha.
2Piateho dňa toho istého mesiaca — bol to piaty rok po odvedení kráľa Jójakina do zajatia —
3jasne zaznelo slovo Hospodina kňazovi Ezechielovi, synovi Búziho, v Chaldejsku pri rieke Kebár. Tam nad ním spočinula ruka Hospodina.
4Videl som, ako sa prihnal búrlivý vietor od severu i veľký oblak a plápolajúci oheň s jasom dookola. Uprostred toho ohňa sa niečo lesklo ako mosadzné zrkadlo.
5Z jeho stredu vystupovali podoby štyroch živých bytostí, ktoré mali rovnaký výzor.
6Každá mala štyri tváre a každá z nich mala štvoro krídel.
7Ich nohy boli rovné, ale chodidlá boli ako teľacie a jagali sa ako bronzové zrkadlo.
8Pod svojimi krídlami na štyroch stranách mali ľudské ruky. Mali štyri tváre a ich štyri krídla
9sa navzájom dotýkali. Pri chôdzi sa neobracali, lebo vždy šli tvárou vpred.
10Spredu vyzerala ich tvár ako ľudská, po pravej strane všetky štyri mali leviu tvár, po ľavej strane všetky štyri mali býčiu tvár a zozadu všetky štyri mali orliu tvár.
11Také boli ich tváre. Ich krídla boli vzopäté nahor, takže krídlami sa vzájomne dotýkali a dvoma si zakrývali telá.
12Všetky šli tvárou vpred ta, kam chcel ísť Duch. Keď šli, neobracali sa.
13Medzi štyrmi bytosťami bolo niečo, čo vyzeralo ako žeravé uhlíky, ako fakle, ktoré sa pohybovali medzi živými bytosťami. Oheň vydával žiaru a z ohňa šľahali blesky.
14Živé bytosti pobehovali sem a tam, takže vyzerali ako blesky.
15Keď som hľadel na tie živé bytosti, pri každej som videl po jednom kolese na zemi.
16Vzhľad kolies a ich zhotovenie pripomínali lesk drahokamu a všetky štyri mali tú istú podobu. Zhotovené boli tak, že vyzerali akoby koleso bolo v kolese.
17Mohli ísť na všetky štyri strany, v chode sa neobracali.
18Mali bahry a videl som, že ich bahry boli dookola plné očí na všetkých štyroch kolesách.
19Keď živé bytosti šli, pohybovali sa aj kolesá vedľa nich. Keď sa živé bytosti vzniesli zo zeme, vzniesli sa aj kolesá.
20Kam chcel ísť Duch, ta sa pohli aj kolesá. Vzniesli sa súčasne, lebo Duch bytostí bol v kolesách.
21Keď šli bytosti, pohli sa aj kolesá. Keď bytosti zastali, zastali aj kolesá. Keď sa vzniesli zo zeme, vzniesli sa aj kolesá, lebo Duch bytostí bol v kolesách.
22Nad hlavami živých bytostí bolo čosi ako pevná klenba, ktorá bola leskom podobná ligotavému kryštálu a bola rozprestretá zhora nad ich hlavami.
23Pod klenbou boli ich krídla rozpäté, pričom jedno sa dotýkalo druhého. Dve krídla každej bytosti zakrývali ich telá.
24Keď šli, počul som šum krídel ako hučanie veľkej vody, ako hlas Všemohúceho, ako hluk vojenského tábora. Keď bytosti zastali, zvesili krídla.
25Vždy, keď zaznel hlas sponad klenby, ktorá bola nad ich hlavami, zastali a zvesili krídla.
26Zhora nad klenbou, ktorá bola nad ich hlavami, bola podoba trónu, ktorý vyzeral ako drahokam zafír. Na podobe trónu bola zhora postava, ktorá vyzerala ako človek.
27Potom som videl lesk, akoby lesk mosadzného zrkadla, ktorý vyzeral ako oheň aj zvonka aj zvnútra až hore k miestu, ktoré vyzeralo ako bedrá. Avšak ďalej od miesta, ktoré vyzeralo ako bedrá, videl som niečo podobné ohňu, čo bolo obklopené jagotom.
28Vyzeralo to ako dúha, ktorá býva na oblaku za daždivého dňa. Tak vyzerala podoba slávy Hospodina. Keď som ju videl, padol som na tvár a počúval som hlas, ktorý ma oslovil.
1Ve třiceti letech jsem byl mezi vyhnanci u průplavu Kebar. Pátého dne čtvrtého měsíce se otevřela nebesa a já jsem spatřil vidění Boží.
2Ano, čtvrtého dne pátého měsíce toho roku (totiž pátého roku vyhnanství krále Joakina)
3dostal Ezechiel, syn kněze Buziho, u průplavu Kebar v babylonské zemi slovo Hospodinovo. Tam na něm spočinula ruka Hospodinova.
4Hle – spatřil jsem, jak se od severu žene větrná bouře: obrovitý mrak šlehající blesky, obklopený jasnou září a zprostřed toho žáru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu.
5Zprostřed vystupovaly jakoby čtyři bytosti. Napohled se podobaly člověku,
6ale každá z nich měla čtyři tváře a čtyři křídla.
7Nohy měly rovné, ale chodidla měly jako býčí kopyta, třpytící se jako vyleštěný bronz.
8Ze všech čtyř stran měly pod křídly lidské ruce. Měly čtveřice tváří i křídel
9a těmi křídly se dotýkaly navzájem. Všechny se pohybovaly přímo vpřed, cestou se neotáčely.
10Jejich tváře vypadaly takto: Každá z té čtveřice měla zepředu tvář lidskou, zprava tvář lví, zleva tvář býka a zezadu tvář orla.
11Takové měly tváře. Křídla měly rozpjatá vzhůru; dvěma se všechny dotýkaly navzájem a dvěma si přikrývaly tělo.
12Každá se pohybovala přímo vpřed. Kamkoli zamířil Duch, tam šly, cestou se neotáčely.
13Napohled se ty bytosti podobaly žhavému uhlí nebo pochodním. Mezi bytostmi planul jasně zářivý plamen, z něhož se blýskalo
14a ty bytosti se míhaly sem tam jako blesky.
15Díval jsem se na ně a hle – při každé z těch bytostí se čtyřmi tvářemi stálo na zemi jedno kolo.
16Jejich vzhled a složení bylo následující: Třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři vypadala stejně. Složení měla takové, že napohled bylo jakoby kolo uprostřed kola.
17Když se pohybovala, mohla jet na všechny čtyři strany, cestou nezatáčela.
18Loukotě měla ohromné, až z nich šla hrůza, a každá z těch čtyř loukotí byla kolem dokola plná očí.
19Když se bytosti pohybovaly, hýbala se kola s nimi, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola.
20Kamkoli zamířil Duch, tam šly – kamkoli Duch zamířil. Kola se s nimi také vznášela, neboť ta kola měla v sobě ducha života.
21Když se bytosti pohybovaly, kola se hýbala; když stály, stála, když se vznášely nad zemí, vznášela se i kola spolu s nimi, neboť ta kola měla v sobě ducha života.
22Nahoře nad hlavami těch bytostí se prostíralo cosi jako třpytivá křišťálová klenba, budící hrůzu.
23Pod tou klenbou bytosti vzpínaly křídla k sobě navzájem a každá z nich měla ještě dvě křídla, jimiž si přikrývala tělo.
24Slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mohutných vod, jako hlas Všemohoucího. Když se pohybovaly, znělo to jako hřmění, jako hluk armády. Když se zastavily, křídla složily.
25Stály tam se spuštěnými křídly, když vtom se nad klenbou nad jejich hlavami ozval hluk.
26Nahoře nad klenbou nad jejich hlavami bylo cosi podobného safírovému trůnu a nahoře na tom trůnu – kdosi podobný člověku.
27Jakoby od jeho pasu vzhůru jsem viděl cosi jako třpyt žhnoucího vzácného kovu; kolem dokola byl obklopen jakýmsi ohněm. Rovněž jakoby od jeho pasu dolů jsem viděl jakýsi oheň, vydávající jasnou zář kolem dokola.
28Jako duha na mracích v deštivý den, tak vypadala ta jasná záře kolem dokola.Takové bylo zjevení podoby Hospodinovy slávy. Jakmile jsem to spatřil, padl jsem na tvář a tehdy jsem slyšel promluvit hlas.
1Třicátého roku ve čtvrtém měsíci , pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru, otevřela se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha.
2Pátého dne toho měsíce, byl to pátý rok přestěhování krále Jójakína,
3událo se slovo Hospodinovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího, v kaldejské zemi u průplavu Kebaru. Tam na něm spočinula Hospodinova ruka.
4Viděl jsem, jak se přihnal bouřlivý vítr od severu, veliké mračno a šlehající oheň; okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého vzácného kovu.
5Uprostřed něho bylo cosi podobného čtyřem bytostem, které se vzhledem podobaly člověku.
6Každá z nich měla čtyři tváře a každá čtyři křídla.
7Nohy měly rovné, ale chodidla byla jako chodidla býčka, jiskřila jako vyleštěný bronz.
8Ruce měly lidské, a to pod křídly na čtyřech stranách; měly po čtyřech tvářích a křídlech.
9Svými křídly se přimykaly jedna k druhé. Při chůzi se neotáčely, každá se pohybovala přímo vpřed.
10Jejich tváře se podobaly tváři lidské, zprava měly všechny čtyři tváře lví a zleva měly všechny čtyři tváře býčí a všechny čtyři měly také tváře orlí.
11Takové byly jejich tváře; jejich křídla byla rozpjata vzhůru. Každá se přimykala dvěma křídly k druhé a dvěma si přikrývaly těla.
12Každá se pohybovala přímo vpřed. Chodily podle toho, kam je vedl duch; při chůzi se neotáčely.
13Svým vzhledem se ty bytosti podobaly hořícímu řeřavému uhlí. Vypadaly jako pochodně a oheň procházel mezi bytostmi a zářil, totiž z toho ohně šlehal blesk.
14A ty bytosti pobíhaly sem a tam, takže vypadaly jako blýskavice.
15Když jsem na ty bytosti hleděl, hle, na zemi u těch bytostí, před každou z těch čtyř, bylo po jednom kole.
16Vzhled a vybavení kol bylo toto : třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři se sobě podobala; jejich vzhled a vybavení se jevilo tak, jako by bylo kolo uvnitř kola.
17Když jela, mohla jet na všechny čtyři strany a při jízdě se nezatáčela.
18Jejich loukotě byly mohutné a šla z nich bázeň; ta čtyři kola měla loukotě kolem dokola plné očí.
19Když se bytosti pohybovaly, pohybovala se s nimi i kola, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola.
20Kam je vedl duch, tam šly, tam vedl duch i kola; vznášela se spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech.
21Když ony šly, jela, když se ony zastavily, stála, a když se ony vznášely nad zemí, vznášela se kola spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech.
22Nad hlavami bytostí bylo cosi podobného klenbě jako třpyt oslňujícího křišťálu rozpjatého nahoře nad jejich hlavami.
23Pod tou klenbou pak byla jejich křídla vztažena jedno k druhému; každá bytost měla dvě křídla , jimiž se přikrývala, a každá měla dvě křídla , jimiž přikrývala své tělo.
24I slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mnohých vod, jako hlas Všemocného, když se pohybovaly; bylo to jako hřmění, jako zvuk válečného tábora; když stály, svěsily křídla.
25Zvuk se šířil svrchu nad klenbou, kterou měly nad hlavou; když stály, svěsily křídla.
26A nahoře nad klenbou, kterou měly nad hlavou, bylo cosi, co vypadalo jako safírový kámen podoby trůnu, a na té podobě trůnu, nahoře na něm, bylo cosi , co vypadalo jako člověk.
27I viděl jsem, jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co vypadalo jako oheň, šířící záři dokola.
28Vypadalo to jako duha, která bývá na mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy. Když jsem to spatřil, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího.
1wayhî bišlōšîm šānāh, bārəḇî‘î baḥămiššāh laḥōḏeš, wa’ănî ḇəṯōwḵ- haggōwlāh ‘al- nəhar- kəḇār; nip̄təḥū haššāmayim, wā’er’eh mar’ōwṯ ’ĕlōhîm.
2baḥămiššāh laḥōḏeš; hî haššānāh haḥămîšîṯ, ləḡālūṯ hammeleḵ yōwyāḵîn.
3hāyōh hāyāh ḏəḇar- Yahweh ’el- yəḥezqêl ben- būzî hakkōhên bə’ereṣ kaśdîm ‘al- nəhar- kəḇār; wattəhî ‘ālāw šām yaḏ- Yahweh.
4wā’êre wəhinnêh rūaḥ sə‘ārāh bā’āh min- haṣṣāp̄ōwn, ‘ānān gāḏōwl wə’êš miṯlaqqaḥaṯ, wənōḡah lōw sāḇîḇ; ūmittōwḵāh, kə‘ên haḥašmal mittōwḵ hā’êš.
5ūmittōwḵāh, dəmūṯ ’arba‘ ḥayyōwṯ; wəzeh mar’êhen, dəmūṯ ’āḏām lāhênnāh.
6wə’arbā‘āh p̄ānîm lə’eḥāṯ; wə’arba‘ kənāp̄ayim lə’aḥaṯ lāhem.
7wəraḡlêhem reḡel yəšārāh; wəḵap̄ raḡlêhem, kəḵap̄ reḡel ‘êḡel, wənōṣəṣîm, kə‘ên nəḥōšeṯ qālāl.
8[wəyāḏōw ḵ] (wîḏê q) ’āḏām, mittaḥaṯ kanp̄êhem, ‘al ’arba‘aṯ riḇ‘êhem; ūp̄ənêhem wəḵanp̄êhem lə’arba‘tām.
9ḥōḇərōṯ ’iššāh ’el- ’ăḥōwṯāh kanp̄êhem; lō- yissabbū ḇəleḵtān, ’îš ’el- ‘êḇer pānāw yêlêḵū.
10ūḏəmūṯ pənêhem pənê ’āḏām ūp̄ənê ’aryêh ’el- hayyāmîn lə’arba‘tām, ūp̄ənê- šōwr mêhaśśəmōwl lə’arba‘tān; ūp̄ənê- nešer lə’arba‘tān.
11ūp̄ənêhem wəḵanp̄êhem pəruḏōwṯ milmā‘əlāh; lə’îš, tayim ḥōḇərōwṯ ’îš, ūšətayim məḵassōwṯ, ’êṯ gəwiyōṯêhenāh
12wə’îš ’el- ‘êḇer pānāw yêlêḵū; ’el ’ăšer yihyeh- šāmmāh hārūaḥ lāleḵeṯ yêlêḵū, lō yissabbū bəleḵtān.
13ūḏəmūṯ haḥayyōwṯ mar’êhem kəḡaḥălê- ’êš, bō‘ărōwṯ kəmar’êh hallappiḏîm, hî miṯhalleḵeṯ bên haḥayyōwṯ; wənōḡah lā’êš, ūmin- hā’êš yōwṣê ḇārāq.
14wəhaḥayyōwṯ rāṣōw wāšōwḇ; kəmar’êh habbāzāq.
15wā’êre haḥayyōwṯ; wəhinnêh ’ōwp̄an ’eḥāḏ bā’āreṣ ’êṣel haḥayyōwṯ lə’arba‘aṯ pānāw.
16mar’êh hā’ōwp̄annîm ūma‘ăśêhem kə‘ên taršîš, ūḏəmūṯ ’eḥāḏ lə’arba‘tān; ūmar’êhem ūma‘ăśêhem, ka’ăšer yihyeh hā’ōwp̄an bəṯōwḵ hā’ōwp̄ān.
17‘al- ’arba‘aṯ riḇ‘êhen bəleḵtām yêlêḵū; lō yissabbū bəleḵtān.
18wəḡabbêhen, wəḡōḇah lāhem wəyir’āh lāhem; wəḡabbōṯām, məlê’ōṯ ‘ênayim sāḇîḇ lə’arba‘tān.
19ūḇəleḵeṯ haḥayyōwṯ, yêləḵū hā’ōwp̄annîm ’eṣlām; ūḇəhinnāśê haḥayyōwṯ mê‘al hā’āreṣ, yinnāśə’ū hā’ōwp̄annîm.
20‘al ’ăšer yihyeh- šām hārūaḥ lāleḵeṯ yêlêḵū, šāmmāh hārūaḥ lāleḵeṯ; wəhā’ōwp̄annîm, yinnāśə’ū lə‘ummāṯām, kî rūaḥ haḥayyāh bā’ōwp̄annîm.
21bəleḵtām yêlêḵū, ūḇə‘āməḏām ya‘ămōḏū; ūḇəhinnāśə’ām mê‘al hā’āreṣ, yinnāśə’ū hā’ōwp̄annîm lə‘ummāṯām, kî rūaḥ haḥayyāh bā’ōwp̄annîm.
22ūḏəmūṯ ‘al- rāšê haḥayyāh rāqîa‘, kə‘ên haqqeraḥ hannōwrā; nāṭui ‘al- rāšêhem milmā‘əlāh.
23wəṯaḥaṯ hārāqîa‘, kanp̄êhem yəšārōwṯ, ’iššāh ’el- ’ăḥōwṯāh; lə’îš, šətayim məḵassōwṯ lāhênnāh, ūlə’îš, šətayim məḵassōwṯ lāhênnāh, ’êṯ gəwîyōṯêhem.
24wā’ešma‘ ’eṯ- qōwl kanp̄êhem kəqōwl mayim rabbîm kəqōwl- šadday bəleḵtām, qōwl hămullāh kəqōwl maḥăneh; bə‘āməḏām tərappenāh ḵanp̄êhen.
25wayhî- qōwl mê‘al lārāqîa‘ ’ăšer ‘al- rōšām; bə‘āməḏām tərappenāh ḵanp̄êhen.
26ūmimma‘al, lārāqîa‘ ’ăšer ‘al- rōšām, kəmar’êh ’eḇen- sappîr dəmūṯ kissê; wə‘al dəmūṯ hakkissê, dəmūṯ kəmar’êh ’āḏām ‘ālāw milmā‘əlāh.
27wā’êre kə‘ên ḥašmal, kəmar’êh- ’êš bêṯ- lāh sāḇîḇ, mimmar’êh māṯənāw ūləmā‘əlāh; ūmimmar’êh māṯənāw ūləmaṭṭāh, rā’îṯî kəmar’êh- ’êš, wənōḡah lōw sāḇîḇ.
28kəmar’êh haqqešeṯ ’ăšer yihyeh ḇe‘ānān bəyōwm haggešem, kên mar’êh hannōḡah sāḇîḇ, hū mar’êh dəmūṯ kəḇōwḏ- Yahweh; wā’er’eh wā’eppōl ‘al- pānay, wā’ešma‘ qōwl məḏabbêr. s