Kazateľ, 9. kapitola
Kaz 9,1
Lebo to všetko som priložil k svojmu srdcu, a to aby som vysvetlil všetko to, že spravedliví a múdri jako aj ich skutky sú v ruke Božej, i láska i nenávisť. Človek nevie o ničom, čo je pred ktorým.
Toto všetko som si pripustil k srdcu, aby som toto všetko zistil: spravodliví i múdri aj všetky ich skutky sú v Božej ruke. Človek vopred nevie ani o láske, ani o nenávisti. To všetko je márnosť pred ním.
Keď som na to všetko upriamil svoje srdce a chcel som to všetko vyskúmať, (zistil som), že spravodliví a múdri ľudia aj ich diela sú v Božích rukách, takisto aj láska a nenávisť - a niet človeka, čo by to mohol poznať. Veď všetko je (ešte) pred nimi!
Tomuto všetkému som sa venoval, toto všetko som preskúmal: spravodliví a múdri, ako aj ich skutky sú v Božích rukách, aj láska, aj nenávisť, lebo ľudia nevedia, čo všetko je pred nimi.
Když jsem o tom všem v srdci uvažoval, dospěl jsem k tomuto: Spravedlivé a moudré i s jejich skutky má ve svých rukou Bůh. Ať je to láska anebo zášť, lidé neví o ničem, co leží před nimi.
O tom všem jsem uvažoval a ve všem tom jsem zjistil, že spravedliví a moudří i jejich práce jsou v ruce Boží. Člověk neví, co milovat ani co nenávidět, cíl všeho je před ním.
kî ’eṯ- kāl- zeh nāṯattî ’el- libbî wəlāḇūr ’eṯ- kāl- zeh, ’ăšer haṣṣaddîqîm wəhaḥăḵāmîm wa‘ăḇāḏêhem bəyaḏ hā’ĕlōhîm; gam- ’ahăḇāh ḡam- śin’āh, ’ên yōwḏêa‘ hā’āḏām, hakkōl lip̄nêhem.
Kaz 9,2
Všetko deje sa jednako všetkým. Jedna a tá istá príhoda sa prihodí spravedlivému a bezbožnému, dobrému a čistému i nečistému, tomu, kto obetuje, i tomu, kto neobetuje, jako dobrému tak i hrešiacemu, tomu, kto prisahá, jako i tomu, kto sa bojí prísahy.
Ten istý lós bude všetkým za údel: spravodlivému i bezbožnému, dobrému i čistému ako nečistému, aj obetujúcemu i tomu, kto neobetuje; dobrému sa vodí ako hriešnikovi, prisahajúcemu ako tomu, kto sa bojí prísahy.
A všetko má rovnaký osud: spravodlivý i bezbožný, dobrý i zlý, čistý i nečistý, kto prináša obetu i kto ju neprináša, bohumilý človek i hriešnik, kto prisahá aj ten, kto sa bojí prísahy.
Všetko je pre všetkých rovnaké, ten istý údel má aj spravodlivý aj svojvoľný, dobrý, čistý aj nečistý, obetujúci aj ten, kto neobetuje. Dobrý aj hriešnik sú na tom rovnako, aj ten, kto prisahá, aj ten, kto sa prísahy bojí.
Každý pokaždé dopadá stejně: Spravedlivé i zlosyny čeká týž osud – dobré i zlé, čisté i nečisté, ty, kteří obětují, i ty, kdo nikoli. Dobrý je na tom tak jako hříšník; kdo skládá přísahu i ten, kdo se jí bojí.
Všechno je u všech stejné : stejný úděl má spravedlivý i svévolný, dobrý a čistý i nečistý, obětující i neobětující; dobrý je na tom jako hříšník, přísahající jako ten, kdo se přísahat bojí.
hakkōl ka’ăšer lakkōl, miqreh ’eḥāḏ laṣṣaddîq wəlārāšā‘ laṭṭōwḇ wəlaṭṭāhōwr wəlaṭṭāmê, wəlazzōḇêaḥ, wəla’ăšer ’ênennū zōḇêaḥ; kaṭṭōwḇ kaḥōṭe, hannišbā‘ ka’ăšer šəḇū‘āh yārê.
Kaz 9,3
To je zlo, a je pri všetkom, čo sa deje pod slnkom, lebo jedna a tá istá príhoda prihodí sa všetkým, a k tomu aj srdce synov človeka je plné zlého, a šialenstvo je v ich srdci, kým len žijú, a potom k mŕtvym.
To je zlo pri všetkom, čo sa deje pod slnkom, že údel všetkých je rovnosť a že aj srdce ľudí je plné zla, i pochabosť je v ich srdci, dokiaľ len žijú. Potom odchádzajú medzi mŕtvych.
To je zlo, ktoré lipne na všetkom, čo sa deje pod slnkom; že všetko má rovnaký osud a aj srdcia Adamových synov sú plné zla, v ich srdciach (prebýva) nerozumnosť, pokým žijú. A čo bude potom? "(Pôjdu) k mŕtvym!"
To je zlé vo všetkom, čo sa deje pod slnkom, že ten istý údel majú všetci. Ľudské srdce je plné zla, je v ňom bláznovstvo po celý život a potom ide k mŕtvym.
To je to nejhorší na všem, co se děje pod sluncem – že všechny čeká týž osud. Lidské srdce je navíc plné zloby a hloupost je provází celým životem. Když potom musejí zemřít,
Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým.
zeh rā‘, bəḵōl ’ăšer- na‘ăśāh taḥaṯ haššemeš, kî- miqreh ’eḥāḏ lakkōl; wəḡam lêḇ bənê- hā’āḏām mālê- rā‘ wəhōwlêlōwṯ bilḇāḇām bəḥayyêhem, wə’aḥărāw ’el- hammêṯîm.
Kaz 9,4
Lebo kde kto je z toho vyňatý? No, u všetkých živých je ešte vždy nádej, lebo je lepšie živému psu ako mŕtvemu ľvu.
Lebo tomu, kto ešte patrí medzi živých, ostáva nádej, lebo lepší je živý pes ako mŕtvy lev.
Lebo kto môže mať nádej? (Iba) ten, kto je pripojený ku všetkým, čo žijú. Veď živý pes je na tom lepšie ako lev, čo už dokonal.
Ten totiž, kto patrí ešte medzi živých, má nádej, lebo živý pes je na tom lepšie ako mŕtvy lev.
bude snad někdo ušetřen? Všichni živí však mají naději, vždyť: „Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.“
Kdo tedy bude vyvolen? Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.
kî- mî ’ăšer [yibbāḥêr ḵ] (yəḥubbar, q) ’el kāl- haḥayyîm yêš biṭṭāḥōwn; kî- ləḵeleḇ ḥay hū ṭōwḇ, min- hā’aryêh hammêṯ.
Kaz 9,5
Lebo živí vedia, že zomrú; ale mŕtvi nevedia ničoho ani nemajú viacej nijakej odplaty, lebo sa zabudla ich pamiatka.
Lebo živí vedia, že umrú, ale mŕtvi nič nevedia, a nemôžu očakávať odmenu, lebo ich pamiatka je zabudnutá.
Lebo živí aspoň vedia, že zomrú, kým mŕtvi už o ničom nevedia.
Živí vedia, že zomrú, ale mŕtvi nevedia nič. Niet pre nich viac odmeny, lebo ich pamiatka je zabudnutá.
Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla.
Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.
kî haḥayyîm yōwḏ‘îm šeyāmuṯū; wəhammêṯîm ’ênām yōwḏ‘îm mə’ūmāh, wə’ên- ‘ōwḏ lāhem śāḵār, kî niškaḥ ziḵrām.
Kaz 9,6
Aj ich láska aj ich nenávisť aj ich revnivosť už dávno zahynula, a nemajú viacej nijakého podielu na veky v ničom tom, čo sa deje pod slnkom.
Aj ich láska, aj ich nenávisť a žiarlivosť zanikla a nemajú už podiel na ničom, čo sa deje pod slnkom.
Ani odmeny sa im už nedostane, lebo ich pamiatka upadla do zabudnutia. Aj ich láska a ich nenávisť, aj ich žiarlivosť patrí minulosti a už nikdy nemajú podiel na ničom, čo sa deje pod slnkom.
Aj ich láska, aj ich nenávisť, aj ich horlivosť dávno zanikli a nemajú už podiel na ničom, čo sa deje pod slnkom.
Jak jejich láska, tak jejich zášť, všechna jejich vášeň je dávno pryč. Nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem.
Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.
gam ’ahăḇāṯām gam- śin’āṯām gam- qin’āṯām kəḇār ’āḇāḏāh; wəḥêleq ’ên- lāhem ‘ōwḏ lə‘ōwlām, bəḵōl ’ăšer- na‘ăśāh taḥaṯ haššāmeš.
Kaz 9,7
Iď, teda, jedz svoj chlieb v radosti a pi svoje víno veselým srdcom, lebo už dávno si Bôh obľúbil tvoje skutky.
Choď, jedz svoj chlieb s radosťou a pi svoje víno s veselým srdcom, lebo Boh si dávno obľúbil tvoje diela.
Nuž, hore sa! S radosťou požívaj chlieb a popíjaj víno pri dobrej nálade, lebo Boh mal už dávno radosť z tvojich diel.
Choď, jedz v radosti svoj chlieb, pi svoje víno s dobrou mysľou, lebo Boh si dávno obľúbil tvoje konanie.
Vzhůru! Jez radostně svůj chléba zvesela pij víno své,vždyť Bůh si tvé skutky dávno oblíbil!
Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.
lêḵ ’ĕḵōl bəśimḥāh laḥmeḵā, ūšăṯêh ḇəleḇ- ṭōwḇ yêneḵā; kî ḵəḇār, rāṣāh hā’ĕlōhîm ’eṯ- ma‘ăśeḵā.
Kaz 9,8
Tvoje rúcho nech je každého času biele, a oleja na tvojej hlave nech nie je nedostatok.
Nech sú tvoje šaty vždy biele a nech nikdy nechýba olej na tvojej hlave.
Nech sú tvoje rúcha biele v každom čase a olej nech ti nechybuje na hlave!
V každom čase nech sú tvoje šaty biele, nech olej nechýba na tvojej hlave.
Ať jsou tvé šaty vždycky bílé,olej na tvé hlavě ať nikdy nechybí.
Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej.
Kaz 9,9
Užívaj život so svojou ženou, ktorú miluješ, po všetky dni života svojej márnosti, ktoré ti dal Bôh pod slnkom, po všetky dni svojej márnosti, lebo to je tvoj podiel v živote a v tvojej práci, ktorou sa trudíš pod slnkom.
Užívaj život so ženou, ktorú miluješ, po všetky dni svojho pominuteľného života; po všetky dni svojej márnosti, ktoré ti dal Boh pod slnkom, lebo to je tvoj podiel zo života pri tvojej námahe, ktorou sa umáraš pod slnkom.
Užívaj život so ženou, ktorú miluješ, po všetky dni svojho nestáleho života, ktorý ti dal (Boh) pod slnkom, po všetky dni svojej márnosti. Lebo to je tvoj podiel zo života a zo všetkých tvojich námah, ktorými sa ustávaš pod slnkom.
Užívaj život so ženou, ktorú miluješ, po všetky dni tvojho márneho života, ktoré ti Boh dal pod slnkom, po všetky dni tvojej márnosti, lebo to je tvoj podiel v živote a v tvojej námahe pod slnkom.
Užívej život se svou milovanou ženoupo všechny marné dny svého života,jenž ti byl darován pod sluncem.Všechny své marné dny si užij –vždyť to je tvou odměnou, dokud žiješ,ve všem tom pachtění,kterým se pachtíš pod sluncem.
Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti, to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem.
rə’êh ḥayyîm ‘im- ’iššāh ’ăšer- ’āhaḇtā, kāl- yəmê ḥayyê heḇleḵā, ’ăšer nāṯan- ləḵā taḥaṯ haššemeš, kōl yəmê heḇleḵā; kî hū ḥelqəḵā baḥayyîm, ūḇa‘ămāləḵā, ’ăšer- ’attāh ‘āmêl taḥaṯ haššāmeš.
Kaz 9,10
Všetko, čo najde tvoja ruka robiť v tvojej sile, rob; lebo neni diela ani výmyslu ani vedomosti ani múdrosti v ríši mŕtvych, kam ideš.
Rob všetko zo svojej sily, čo môže tvoja ruka urobiť, lebo v záhrobí, do ktorého sa uberáš, niet práce ani myšlienky, ani poznania, ani múdrosti.
Všetko, čo vykonať je schopná tvoja ruka, konaj svojou silou! Lebo ti nebude možné konať a počítať, poznávať a múdro si počínať v podsvetí, kam sa máš odobrať.
Všetko, čo tvoja ruka nájde k práci, urob podľa svojej sily, lebo niet práce ani uvažovania, ani poznania a múdrosti v podsvetí, do ktorého ideš.
Čehokoli se chopí tvá ruka,tomu se věnuj ze všech sil –vždyť míříš do hrobu, kde není co dělat,kde chybí smysl, moudrost i vědění!
Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.
kōl ’ăšer timṣā yāḏəḵā la‘ăśōwṯ bəḵōḥăḵā ‘ăśêh; kî ’ên ma‘ăśeh wəḥešbōwn wəḏa‘aṯ wəḥāḵəmāh, biš’ōwl ’ăšer ’attāh hōlêḵ šāmmāh. s
Kaz 9,11
A zase obrátiac sa videl som pod slnkom, že nie je beh vecou rýchlych ani boj udatných ako ani živnosť múdrych ani bohatstvo rozumných ani priazeň umných, ale čas a náhoda prihodí sa všetkým.
Opäť som videl pod slnkom: rýchli nevyhrávajú beh, ani hrdinovia boj, múdri nezískavajú chlieb, ani rozumní bohatstvo, ani priazeň nie je pre tých, čo vedia: ale čas a náhoda ich postihne všetkých.
Opäť som videl pod slnkom: že nie rýchli (vyhrávajú) beh, ani udatní boj, ani múdri (nezískavajú) vždy chlieb, ani rozvážni bohatstvo, ani rozumní priazeň.
Opäť som videl pod slnkom: nie rýchli vyhrávajú beh ani hrdinovia boj, ani múdri nezískavajú vždy chlieb, ani rozvážni bohatstvo, ani rozumní priazeň, lebo neprajný čas a nehoda môže zastihnúť ich všetkých.
Když jsem se rozhlédl pod sluncem, viděl jsem, že běh nezáleží na rychlých a boj na statečných, ba ani živobytí na moudrých, bohatství na šikovných a přízeň na zkušených – o všem rozhoduje chvíle a náhoda.
Opět jsem pod sluncem viděl, že běh nezávisí na snaze hbitých ani boj na bohatýrech ani chléb na moudrých ani bohatství na rozumných ani přízeň na těch, kdo mají poznání, ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost.
šaḇtî wərā’ōh ṯaḥaṯ- haššemeš, kî lō laqqallîm hammêrōwṣ wəlō laggibbōwrîm hammilḥāmāh, wəḡam lō laḥăḵāmîm leḥem wəḡam lō lannəḇōnîm ‘ōšer, wəḡam lō layyōḏə‘îm ḥên; kî- ‘êṯ wāp̄eḡa‘ yiqreh ’eṯ- kullām.
Kaz 9,12
Lebo človek ani nezná svojho času jako ryby, ktoré sa chytajú do zhubnej siete, a jako vtáci, chytaní do osídla, tak podobne bývajú lapení synovia človeka na zlý čas, keď náhle pripáda na nich.
Lebo ani človek nepozná svoj čas; ako ryby, ktoré sa lovia do zhubnej siete, a ako vtáky, ktoré sa chytajú do osídiel, tak bývajú polapení ľudia v zlý čas, keď zrazu pripadne na nich.
Lebo všetkých môže zastihnúť (neprajný) čas a nehoda. Okrem toho človek nepozná svoj čas;
Veď človek aj tak nepozná svoj čas, ako ryby, ktoré sa chytia do zlej siete, ako vtáky chytené do osídla. Im sú podobní ľudskí synovia, polapení v zlý čas, ktorý ich zrazu postretne.
Člověk nezná svůj čas, podoben rybám, které vyloví krutá síť, anebo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lapeni lidé, když na ně znenadání přichází chvíle neštěstí.
Vždyť člověk ani nezná svůj čas. Je jako ryby, které se chytají do zlé sítě, a jako ptáci chytaní do osidla. Jako na ně, tak i na lidské syny bývá políčeno ve zlý čas, který je náhle přepadá.
kî gam lō- yêḏa‘ hā’āḏām ’eṯ- ‘ittōw, kaddāḡîm šenne’ĕḥāzîm bimṣōwḏāh rā‘āh, wəḵaṣṣipporîm, hā’ăḥuzōwṯ bappāḥ; kāhêm, yūqāšîm bənê hā’āḏām, lə‘êṯ rā‘āh, kəšettippōwl ‘ălêhem piṯ’ōm.
Kaz 9,13
Aj túto múdrosť som videl pod slnkom, a bola veľká u mňa.
Aj túto múdrosť videl som pod slnkom, a zdala sa mi veľká:
Ale pozoroval som aj (iný) prípad múdrosti pod slnkom a zdá sa mi veľmi významný:
Aj túto múdrosť som videl pod slnkom a bola pre mňa priveľká:
Viděl jsem pod sluncem také tento příklad moudrosti a připadá mi významný:
Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost a jevila se mi veliká:
gam- zōh rā’îṯî ḥāḵmāh taḥaṯ haššāmeš; ūḡəḏōwlāh hî ’êlāy.
Kaz 9,14
Bolo malé mesto a mužov v ňom málo, a prišiel proti nemu veľký kráľ a obľahol ho dookola a vystavil proti nemu veľké bašty.
Bolo malé mesto a v ňom len málo ľudí. Pritiahol k nemu mocný kráľ, obkľúčil ho a proti nemu postavil veľké opevnenie.
(Bolo) malé mesto, v ktorom bývalo iba málo mužov. Tu pritiahol proti nemu mocný kráľ, obkľúčil ho a postavil proti nemu mocné dobývacie diela.
Bolo malé mesto, v ktorom bolo málo mužov. Tu prišiel k nemu veľký kráľ, obkľúčil ho a vystaval proti nemu veľké obliehacie veže.
Bylo jedno malé město a v něm hrstka lidí. Přitáhl na ně mocný král, a když je oblehl, navršil kolem něj mohutný val.
Bylo malé město a v něm hrstka mužů. Tu přitáhl na ně velký král, obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy.
‘îr qəṭannāh, wa’ănāšîm bāh mə‘āṭ; ūḇā- ’êlehā meleḵ gāḏōwl wəsāḇaḇ ’ōṯāh, ūḇānāh ‘ālehā məṣōwḏîm gəḏōlîm.
Kaz 9,15
Ale našiel v ňom chudobného muža múdreho, a ten vyslobodil mesto svojou múdrosťou, hoci nikto nepamätal na toho chudobného muža.
No našiel sa v ňom chudobný múdry muž, a ten by bol zachránil mesto svojou múdrosťou. Ale nikto si nespomenul na toho chudobného muža.
No našiel sa v ňom chudobný, ale múdry muž, ktorý svojou múdrosťou mesto vyslobodil; nikto však už nepamätá na chudobného muža.
Našiel sa v ňom chudobný múdry muž a svojou múdrosťou zachránil mesto. Žiaden človek si však na toho chudobného muža nespomenul.
V tom městě byl jeden chudý mudrc a ten je svou moudrostí zachránil. Potom si ale na toho chudáka už nikdo nevzpomněl.
Našel se pak v něm nuzný moudrý muž, který by byl to město svou moudrostí zachránil, ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl.
Kaz 9,16
Preto som povedal: Lepšia je múdrosť ako sila; ale múdrosť chudobného je opovrhnutá, a jeho slová sa nečujú.
Preto som si povedal: Lepšia je múdrosť ako sila, ale aj múdrosťou chudobného pohŕdajú a nepočúvajú jeho slová.
Tu som si povedal: "Lepšia je múdrosť ako udatnosť," ale múdrosťou chudobného opovrhli a jeho slová ostali nevypočuté.
Ja som však povedal: Lepšia je múdrosť než sila, ale múdrosťou chudobného sa pohŕda a jeho slová nikto nevypočuje.
Souhlasím, že „Moudrost je lepší než síla“. Moudrost chudáka však bývá v opovržení a jeho slova nikdo neslyší.
Řekl jsem si : Lepší je moudrost než síla, třebaže moudrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena.
wə’āmartî ’ānî, ṭōwḇāh ḥāḵmāh miggəḇūrāh; wəḥāḵəmaṯ hammiskên bəzūyāh, ūḏəḇārāw ’ênām nišmā‘îm.
Kaz 9,17
Slová múdrych, počuté v pokoji, sú viac ako krik toho, kto panuje medzi bláznami.
Slová múdrych v tichosti vypočuté sú lepšie ako krik panovníka medzi bláznami.
Tiché náuky múdrych počuť (lepšie) ako krik vladára nad pochabými.
Slová múdrych, vypočuté v pokoji, znamenajú viac ako krik toho, kto vládne nad hlupákmi.
Lepší je slyšet klidná slova moudrýchnež povyk vládce hlupáků.
Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky.
diḇrê ḥăḵāmîm, bənaḥaṯ nišmā‘îm; mizza‘ăqaṯ mōwōšêl bakkəsîlîm.
Kaz 9,18
Múdrosť je lepšia ako vojenné nástroje; ale jeden hriešnik zahubí mnoho dobrého.
Lepšia je múdrosť než bojové zbrane.
Múdrosť je lepšia ako útočné zbrane, no jediný hriešnik vie pokaziť mnoho dobrého,
Lepšia je múdrosť ako nástroje boja. Jediný hriešnik zničí mnoho dobrého.
Moudrost je lepší než válečné zbraně –jediný hříšník však zničí mnoho dobrého.
Moudrost je lepší než válečné zbraně, mnoho dobrého však zničí jediný hříšník.
1Lebo to všetko som priložil k svojmu srdcu, a to aby som vysvetlil všetko to, že spravedliví a múdri jako aj ich skutky sú v ruke Božej, i láska i nenávisť. Človek nevie o ničom, čo je pred ktorým.
2Všetko deje sa jednako všetkým. Jedna a tá istá príhoda sa prihodí spravedlivému a bezbožnému, dobrému a čistému i nečistému, tomu, kto obetuje, i tomu, kto neobetuje, jako dobrému tak i hrešiacemu, tomu, kto prisahá, jako i tomu, kto sa bojí prísahy.
3To je zlo, a je pri všetkom, čo sa deje pod slnkom, lebo jedna a tá istá príhoda prihodí sa všetkým, a k tomu aj srdce synov človeka je plné zlého, a šialenstvo je v ich srdci, kým len žijú, a potom k mŕtvym.
4Lebo kde kto je z toho vyňatý? No, u všetkých živých je ešte vždy nádej, lebo je lepšie živému psu ako mŕtvemu ľvu.
5Lebo živí vedia, že zomrú; ale mŕtvi nevedia ničoho ani nemajú viacej nijakej odplaty, lebo sa zabudla ich pamiatka.
6Aj ich láska aj ich nenávisť aj ich revnivosť už dávno zahynula, a nemajú viacej nijakého podielu na veky v ničom tom, čo sa deje pod slnkom.
7Iď, teda, jedz svoj chlieb v radosti a pi svoje víno veselým srdcom, lebo už dávno si Bôh obľúbil tvoje skutky.
8Tvoje rúcho nech je každého času biele, a oleja na tvojej hlave nech nie je nedostatok.
9Užívaj život so svojou ženou, ktorú miluješ, po všetky dni života svojej márnosti, ktoré ti dal Bôh pod slnkom, po všetky dni svojej márnosti, lebo to je tvoj podiel v živote a v tvojej práci, ktorou sa trudíš pod slnkom.
10Všetko, čo najde tvoja ruka robiť v tvojej sile, rob; lebo neni diela ani výmyslu ani vedomosti ani múdrosti v ríši mŕtvych, kam ideš.
11A zase obrátiac sa videl som pod slnkom, že nie je beh vecou rýchlych ani boj udatných ako ani živnosť múdrych ani bohatstvo rozumných ani priazeň umných, ale čas a náhoda prihodí sa všetkým.
12Lebo človek ani nezná svojho času jako ryby, ktoré sa chytajú do zhubnej siete, a jako vtáci, chytaní do osídla, tak podobne bývajú lapení synovia človeka na zlý čas, keď náhle pripáda na nich.
13Aj túto múdrosť som videl pod slnkom, a bola veľká u mňa.
14Bolo malé mesto a mužov v ňom málo, a prišiel proti nemu veľký kráľ a obľahol ho dookola a vystavil proti nemu veľké bašty.
15Ale našiel v ňom chudobného muža múdreho, a ten vyslobodil mesto svojou múdrosťou, hoci nikto nepamätal na toho chudobného muža.
16Preto som povedal: Lepšia je múdrosť ako sila; ale múdrosť chudobného je opovrhnutá, a jeho slová sa nečujú.
17Slová múdrych, počuté v pokoji, sú viac ako krik toho, kto panuje medzi bláznami.
18Múdrosť je lepšia ako vojenné nástroje; ale jeden hriešnik zahubí mnoho dobrého.
1Toto všetko som si pripustil k srdcu, aby som toto všetko zistil: spravodliví i múdri aj všetky ich skutky sú v Božej ruke. Človek vopred nevie ani o láske, ani o nenávisti. To všetko je márnosť pred ním.
2Ten istý lós bude všetkým za údel: spravodlivému i bezbožnému, dobrému i čistému ako nečistému, aj obetujúcemu i tomu, kto neobetuje; dobrému sa vodí ako hriešnikovi, prisahajúcemu ako tomu, kto sa bojí prísahy.
3To je zlo pri všetkom, čo sa deje pod slnkom, že údel všetkých je rovnosť a že aj srdce ľudí je plné zla, i pochabosť je v ich srdci, dokiaľ len žijú. Potom odchádzajú medzi mŕtvych.
4Lebo tomu, kto ešte patrí medzi živých, ostáva nádej, lebo lepší je živý pes ako mŕtvy lev.
5Lebo živí vedia, že umrú, ale mŕtvi nič nevedia, a nemôžu očakávať odmenu, lebo ich pamiatka je zabudnutá.
6Aj ich láska, aj ich nenávisť a žiarlivosť zanikla a nemajú už podiel na ničom, čo sa deje pod slnkom.
7Choď, jedz svoj chlieb s radosťou a pi svoje víno s veselým srdcom, lebo Boh si dávno obľúbil tvoje diela.
8Nech sú tvoje šaty vždy biele a nech nikdy nechýba olej na tvojej hlave.
9Užívaj život so ženou, ktorú miluješ, po všetky dni svojho pominuteľného života; po všetky dni svojej márnosti, ktoré ti dal Boh pod slnkom, lebo to je tvoj podiel zo života pri tvojej námahe, ktorou sa umáraš pod slnkom.
10Rob všetko zo svojej sily, čo môže tvoja ruka urobiť, lebo v záhrobí, do ktorého sa uberáš, niet práce ani myšlienky, ani poznania, ani múdrosti.
11Opäť som videl pod slnkom: rýchli nevyhrávajú beh, ani hrdinovia boj, múdri nezískavajú chlieb, ani rozumní bohatstvo, ani priazeň nie je pre tých, čo vedia: ale čas a náhoda ich postihne všetkých.
12Lebo ani človek nepozná svoj čas; ako ryby, ktoré sa lovia do zhubnej siete, a ako vtáky, ktoré sa chytajú do osídiel, tak bývajú polapení ľudia v zlý čas, keď zrazu pripadne na nich.
13Aj túto múdrosť videl som pod slnkom, a zdala sa mi veľká:
14Bolo malé mesto a v ňom len málo ľudí. Pritiahol k nemu mocný kráľ, obkľúčil ho a proti nemu postavil veľké opevnenie.
15No našiel sa v ňom chudobný múdry muž, a ten by bol zachránil mesto svojou múdrosťou. Ale nikto si nespomenul na toho chudobného muža.
16Preto som si povedal: Lepšia je múdrosť ako sila, ale aj múdrosťou chudobného pohŕdajú a nepočúvajú jeho slová.
17Slová múdrych v tichosti vypočuté sú lepšie ako krik panovníka medzi bláznami.
18Lepšia je múdrosť než bojové zbrane.
1Keď som na to všetko upriamil svoje srdce a chcel som to všetko vyskúmať, (zistil som), že spravodliví a múdri ľudia aj ich diela sú v Božích rukách, takisto aj láska a nenávisť - a niet človeka, čo by to mohol poznať. Veď všetko je (ešte) pred nimi!
2A všetko má rovnaký osud: spravodlivý i bezbožný, dobrý i zlý, čistý i nečistý, kto prináša obetu i kto ju neprináša, bohumilý človek i hriešnik, kto prisahá aj ten, kto sa bojí prísahy.
3To je zlo, ktoré lipne na všetkom, čo sa deje pod slnkom; že všetko má rovnaký osud a aj srdcia Adamových synov sú plné zla, v ich srdciach (prebýva) nerozumnosť, pokým žijú. A čo bude potom? "(Pôjdu) k mŕtvym!"
4Lebo kto môže mať nádej? (Iba) ten, kto je pripojený ku všetkým, čo žijú. Veď živý pes je na tom lepšie ako lev, čo už dokonal.
5Lebo živí aspoň vedia, že zomrú, kým mŕtvi už o ničom nevedia.
6Ani odmeny sa im už nedostane, lebo ich pamiatka upadla do zabudnutia. Aj ich láska a ich nenávisť, aj ich žiarlivosť patrí minulosti a už nikdy nemajú podiel na ničom, čo sa deje pod slnkom.
7Nuž, hore sa! S radosťou požívaj chlieb a popíjaj víno pri dobrej nálade, lebo Boh mal už dávno radosť z tvojich diel.
8Nech sú tvoje rúcha biele v každom čase a olej nech ti nechybuje na hlave!
9Užívaj život so ženou, ktorú miluješ, po všetky dni svojho nestáleho života, ktorý ti dal (Boh) pod slnkom, po všetky dni svojej márnosti. Lebo to je tvoj podiel zo života a zo všetkých tvojich námah, ktorými sa ustávaš pod slnkom.
10Všetko, čo vykonať je schopná tvoja ruka, konaj svojou silou! Lebo ti nebude možné konať a počítať, poznávať a múdro si počínať v podsvetí, kam sa máš odobrať.
11Opäť som videl pod slnkom: že nie rýchli (vyhrávajú) beh, ani udatní boj, ani múdri (nezískavajú) vždy chlieb, ani rozvážni bohatstvo, ani rozumní priazeň.
12Lebo všetkých môže zastihnúť (neprajný) čas a nehoda. Okrem toho človek nepozná svoj čas;
13Ale pozoroval som aj (iný) prípad múdrosti pod slnkom a zdá sa mi veľmi významný:
14(Bolo) malé mesto, v ktorom bývalo iba málo mužov. Tu pritiahol proti nemu mocný kráľ, obkľúčil ho a postavil proti nemu mocné dobývacie diela.
15No našiel sa v ňom chudobný, ale múdry muž, ktorý svojou múdrosťou mesto vyslobodil; nikto však už nepamätá na chudobného muža.
16Tu som si povedal: "Lepšia je múdrosť ako udatnosť," ale múdrosťou chudobného opovrhli a jeho slová ostali nevypočuté.
17Tiché náuky múdrych počuť (lepšie) ako krik vladára nad pochabými.
18Múdrosť je lepšia ako útočné zbrane, no jediný hriešnik vie pokaziť mnoho dobrého,
1Tomuto všetkému som sa venoval, toto všetko som preskúmal: spravodliví a múdri, ako aj ich skutky sú v Božích rukách, aj láska, aj nenávisť, lebo ľudia nevedia, čo všetko je pred nimi.
2Všetko je pre všetkých rovnaké, ten istý údel má aj spravodlivý aj svojvoľný, dobrý, čistý aj nečistý, obetujúci aj ten, kto neobetuje. Dobrý aj hriešnik sú na tom rovnako, aj ten, kto prisahá, aj ten, kto sa prísahy bojí.
3To je zlé vo všetkom, čo sa deje pod slnkom, že ten istý údel majú všetci. Ľudské srdce je plné zla, je v ňom bláznovstvo po celý život a potom ide k mŕtvym.
4Ten totiž, kto patrí ešte medzi živých, má nádej, lebo živý pes je na tom lepšie ako mŕtvy lev.
5Živí vedia, že zomrú, ale mŕtvi nevedia nič. Niet pre nich viac odmeny, lebo ich pamiatka je zabudnutá.
6Aj ich láska, aj ich nenávisť, aj ich horlivosť dávno zanikli a nemajú už podiel na ničom, čo sa deje pod slnkom.
7Choď, jedz v radosti svoj chlieb, pi svoje víno s dobrou mysľou, lebo Boh si dávno obľúbil tvoje konanie.
8V každom čase nech sú tvoje šaty biele, nech olej nechýba na tvojej hlave.
9Užívaj život so ženou, ktorú miluješ, po všetky dni tvojho márneho života, ktoré ti Boh dal pod slnkom, po všetky dni tvojej márnosti, lebo to je tvoj podiel v živote a v tvojej námahe pod slnkom.
10Všetko, čo tvoja ruka nájde k práci, urob podľa svojej sily, lebo niet práce ani uvažovania, ani poznania a múdrosti v podsvetí, do ktorého ideš.
11Opäť som videl pod slnkom: nie rýchli vyhrávajú beh ani hrdinovia boj, ani múdri nezískavajú vždy chlieb, ani rozvážni bohatstvo, ani rozumní priazeň, lebo neprajný čas a nehoda môže zastihnúť ich všetkých.
12Veď človek aj tak nepozná svoj čas, ako ryby, ktoré sa chytia do zlej siete, ako vtáky chytené do osídla. Im sú podobní ľudskí synovia, polapení v zlý čas, ktorý ich zrazu postretne.
13Aj túto múdrosť som videl pod slnkom a bola pre mňa priveľká:
14Bolo malé mesto, v ktorom bolo málo mužov. Tu prišiel k nemu veľký kráľ, obkľúčil ho a vystaval proti nemu veľké obliehacie veže.
15Našiel sa v ňom chudobný múdry muž a svojou múdrosťou zachránil mesto. Žiaden človek si však na toho chudobného muža nespomenul.
16Ja som však povedal: Lepšia je múdrosť než sila, ale múdrosťou chudobného sa pohŕda a jeho slová nikto nevypočuje.
17Slová múdrych, vypočuté v pokoji, znamenajú viac ako krik toho, kto vládne nad hlupákmi.
18Lepšia je múdrosť ako nástroje boja. Jediný hriešnik zničí mnoho dobrého.
1Když jsem o tom všem v srdci uvažoval, dospěl jsem k tomuto: Spravedlivé a moudré i s jejich skutky má ve svých rukou Bůh. Ať je to láska anebo zášť, lidé neví o ničem, co leží před nimi.
2Každý pokaždé dopadá stejně: Spravedlivé i zlosyny čeká týž osud – dobré i zlé, čisté i nečisté, ty, kteří obětují, i ty, kdo nikoli. Dobrý je na tom tak jako hříšník; kdo skládá přísahu i ten, kdo se jí bojí.
3To je to nejhorší na všem, co se děje pod sluncem – že všechny čeká týž osud. Lidské srdce je navíc plné zloby a hloupost je provází celým životem. Když potom musejí zemřít,
4bude snad někdo ušetřen? Všichni živí však mají naději, vždyť: „Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.“
5Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla.
6Jak jejich láska, tak jejich zášť, všechna jejich vášeň je dávno pryč. Nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem.
7Vzhůru! Jez radostně svůj chléba zvesela pij víno své,vždyť Bůh si tvé skutky dávno oblíbil!
8Ať jsou tvé šaty vždycky bílé,olej na tvé hlavě ať nikdy nechybí.
9Užívej život se svou milovanou ženoupo všechny marné dny svého života,jenž ti byl darován pod sluncem.Všechny své marné dny si užij –vždyť to je tvou odměnou, dokud žiješ,ve všem tom pachtění,kterým se pachtíš pod sluncem.
10Čehokoli se chopí tvá ruka,tomu se věnuj ze všech sil –vždyť míříš do hrobu, kde není co dělat,kde chybí smysl, moudrost i vědění!
11Když jsem se rozhlédl pod sluncem, viděl jsem, že běh nezáleží na rychlých a boj na statečných, ba ani živobytí na moudrých, bohatství na šikovných a přízeň na zkušených – o všem rozhoduje chvíle a náhoda.
12Člověk nezná svůj čas, podoben rybám, které vyloví krutá síť, anebo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lapeni lidé, když na ně znenadání přichází chvíle neštěstí.
13Viděl jsem pod sluncem také tento příklad moudrosti a připadá mi významný:
14Bylo jedno malé město a v něm hrstka lidí. Přitáhl na ně mocný král, a když je oblehl, navršil kolem něj mohutný val.
15V tom městě byl jeden chudý mudrc a ten je svou moudrostí zachránil. Potom si ale na toho chudáka už nikdo nevzpomněl.
16Souhlasím, že „Moudrost je lepší než síla“. Moudrost chudáka však bývá v opovržení a jeho slova nikdo neslyší.
17Lepší je slyšet klidná slova moudrýchnež povyk vládce hlupáků.
18Moudrost je lepší než válečné zbraně –jediný hříšník však zničí mnoho dobrého.
1O tom všem jsem uvažoval a ve všem tom jsem zjistil, že spravedliví a moudří i jejich práce jsou v ruce Boží. Člověk neví, co milovat ani co nenávidět, cíl všeho je před ním.
2Všechno je u všech stejné : stejný úděl má spravedlivý i svévolný, dobrý a čistý i nečistý, obětující i neobětující; dobrý je na tom jako hříšník, přísahající jako ten, kdo se přísahat bojí.
3Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým.
4Kdo tedy bude vyvolen? Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.
5Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.
6Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.
7Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.
8Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej.
9Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti, to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem.
10Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.
11Opět jsem pod sluncem viděl, že běh nezávisí na snaze hbitých ani boj na bohatýrech ani chléb na moudrých ani bohatství na rozumných ani přízeň na těch, kdo mají poznání, ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost.
12Vždyť člověk ani nezná svůj čas. Je jako ryby, které se chytají do zlé sítě, a jako ptáci chytaní do osidla. Jako na ně, tak i na lidské syny bývá políčeno ve zlý čas, který je náhle přepadá.
13Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost a jevila se mi veliká:
14Bylo malé město a v něm hrstka mužů. Tu přitáhl na ně velký král, obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy.
15Našel se pak v něm nuzný moudrý muž, který by byl to město svou moudrostí zachránil, ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl.
16Řekl jsem si : Lepší je moudrost než síla, třebaže moudrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena.
17Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky.
18Moudrost je lepší než válečné zbraně, mnoho dobrého však zničí jediný hříšník.
1kî ’eṯ- kāl- zeh nāṯattî ’el- libbî wəlāḇūr ’eṯ- kāl- zeh, ’ăšer haṣṣaddîqîm wəhaḥăḵāmîm wa‘ăḇāḏêhem bəyaḏ hā’ĕlōhîm; gam- ’ahăḇāh ḡam- śin’āh, ’ên yōwḏêa‘ hā’āḏām, hakkōl lip̄nêhem.
2hakkōl ka’ăšer lakkōl, miqreh ’eḥāḏ laṣṣaddîq wəlārāšā‘ laṭṭōwḇ wəlaṭṭāhōwr wəlaṭṭāmê, wəlazzōḇêaḥ, wəla’ăšer ’ênennū zōḇêaḥ; kaṭṭōwḇ kaḥōṭe, hannišbā‘ ka’ăšer šəḇū‘āh yārê.
3zeh rā‘, bəḵōl ’ăšer- na‘ăśāh taḥaṯ haššemeš, kî- miqreh ’eḥāḏ lakkōl; wəḡam lêḇ bənê- hā’āḏām mālê- rā‘ wəhōwlêlōwṯ bilḇāḇām bəḥayyêhem, wə’aḥărāw ’el- hammêṯîm.
4kî- mî ’ăšer [yibbāḥêr ḵ] (yəḥubbar, q) ’el kāl- haḥayyîm yêš biṭṭāḥōwn; kî- ləḵeleḇ ḥay hū ṭōwḇ, min- hā’aryêh hammêṯ.
5kî haḥayyîm yōwḏ‘îm šeyāmuṯū; wəhammêṯîm ’ênām yōwḏ‘îm mə’ūmāh, wə’ên- ‘ōwḏ lāhem śāḵār, kî niškaḥ ziḵrām.
6gam ’ahăḇāṯām gam- śin’āṯām gam- qin’āṯām kəḇār ’āḇāḏāh; wəḥêleq ’ên- lāhem ‘ōwḏ lə‘ōwlām, bəḵōl ’ăšer- na‘ăśāh taḥaṯ haššāmeš.
7lêḵ ’ĕḵōl bəśimḥāh laḥmeḵā, ūšăṯêh ḇəleḇ- ṭōwḇ yêneḵā; kî ḵəḇār, rāṣāh hā’ĕlōhîm ’eṯ- ma‘ăśeḵā.
8bəḵāl ‘êṯ yihyū ḇəḡāḏeḵā ləḇānîm; wəšemen ‘al- rōšəḵā ’al- yeḥsār.
9rə’êh ḥayyîm ‘im- ’iššāh ’ăšer- ’āhaḇtā, kāl- yəmê ḥayyê heḇleḵā, ’ăšer nāṯan- ləḵā taḥaṯ haššemeš, kōl yəmê heḇleḵā; kî hū ḥelqəḵā baḥayyîm, ūḇa‘ămāləḵā, ’ăšer- ’attāh ‘āmêl taḥaṯ haššāmeš.
10kōl ’ăšer timṣā yāḏəḵā la‘ăśōwṯ bəḵōḥăḵā ‘ăśêh; kî ’ên ma‘ăśeh wəḥešbōwn wəḏa‘aṯ wəḥāḵəmāh, biš’ōwl ’ăšer ’attāh hōlêḵ šāmmāh. s
11šaḇtî wərā’ōh ṯaḥaṯ- haššemeš, kî lō laqqallîm hammêrōwṣ wəlō laggibbōwrîm hammilḥāmāh, wəḡam lō laḥăḵāmîm leḥem wəḡam lō lannəḇōnîm ‘ōšer, wəḡam lō layyōḏə‘îm ḥên; kî- ‘êṯ wāp̄eḡa‘ yiqreh ’eṯ- kullām.
12kî gam lō- yêḏa‘ hā’āḏām ’eṯ- ‘ittōw, kaddāḡîm šenne’ĕḥāzîm bimṣōwḏāh rā‘āh, wəḵaṣṣipporîm, hā’ăḥuzōwṯ bappāḥ; kāhêm, yūqāšîm bənê hā’āḏām, lə‘êṯ rā‘āh, kəšettippōwl ‘ălêhem piṯ’ōm.
13gam- zōh rā’îṯî ḥāḵmāh taḥaṯ haššāmeš; ūḡəḏōwlāh hî ’êlāy.
14‘îr qəṭannāh, wa’ănāšîm bāh mə‘āṭ; ūḇā- ’êlehā meleḵ gāḏōwl wəsāḇaḇ ’ōṯāh, ūḇānāh ‘ālehā məṣōwḏîm gəḏōlîm.
15ūmāṣā ḇāh, ’îš miskên ḥāḵām, ūmillaṭ- hū ’eṯ- hā‘îr bəḥāḵəmāṯōw; wə’āḏām lō zāḵar, ’eṯ- hā’îš hammiskên hahū.
16wə’āmartî ’ānî, ṭōwḇāh ḥāḵmāh miggəḇūrāh; wəḥāḵəmaṯ hammiskên bəzūyāh, ūḏəḇārāw ’ênām nišmā‘îm.
17diḇrê ḥăḵāmîm, bənaḥaṯ nišmā‘îm; mizza‘ăqaṯ mōwōšêl bakkəsîlîm.
18ṭōwḇāh ḥāḵmāh mikkəlê qərāḇ; wəḥōwṭe ’eḥāḏ, yə’abbêḏ ṭōwḇāh harbêh.