1Vtedy sa modlila Anna a riekla: Moje srdce plesá v Hospodinovi. Môj roh je vyvýšený v Hospodinovi. Moje ústa sa rozšírily nad mojimi nepriateľmi, lebo sa radujem v tvojom spasení. 2Nie je svätého, jako je Hospodin, lebo nie je nikoho krome teba; a nie je skaly, jako je náš Bôh! 3Nehovorte viacej vysokomyseľne! Nech nevychádza z vašich úst drzosť! Lebo Hospodin je silný Bôh vševediaci a má skutky odvážené. 4Čo do lučišťa silných bojovníkov, polámaní sú oni aj ich lučište, a klesajúci sa opásali silou. 5Predtým sýti, za chlieb sa najímajú do práce, a lační prestali lačnieť, ba až i neplodná porodila sedmoro, a tá, ktorá mala mnoho synov, zomdlela. 6Hospodin usmrcuje i oživuje; uvodí dolu do ríše smrti i vyvodí z nej. 7Hospodin ochudobňuje i obohacuje, ponižuje, pravda i povyšuje. 8Pozdvihuje núdzneho z prachu a z hnoja povyšuje chudobného, aby ho posadil s kniežatami, a stolicu slávy im dáva dedične. Lebo Hospodinove sú stĺpy zeme a položil na ne okruh sveta. 9Ostríha nohy svojich svätých, a bezbožní umĺknu vo tme, lebo nikto nezvládze svojou silou. 10Tí, ktorí sa prú s Hospodinom, budú zdrtení. Z neba bude hrmieť na nich. Hospodin bude súdiť končiny zeme a dá silu svojmu kráľovi a vyvýši roh svojho pomazaného. 11Potom odišiel Elkána do Rámy, hore do svojho domu. A chlapec posluhoval Hospodinovi pred tvárou Éliho, kňaza. 12A synovia Éliho boli synmi beliála, neznali Hospodina. 13Lebo obyčaj týchto kňazov pri ľude bola taká, že keď obetoval ktokoľvek nejakú bitnú obeť, prišiel mládenec kňazov, keď sa varilo mäso, a vidlicu s tromi zubami držal vo svojej ruke. 14A vrazil ju do umyváka alebo do kotla alebo do panvy alebo do hrnca, a všetko, čo vytiahla vidlica, vzal ňou kňaz a odniesol. Tak robili celému Izraelovi, všetkým, ktorí prišli do Síla. 15Ba i prv ako zapálili tuk, prišiel mládenec kňazov a povedal človekovi, ktorý obetoval: Daj mäsa, nech upečiem kňazovi, lebo nevezme od teba vareného mäsa, ale chce surové. 16A keď mu povedal človek: Už hneď zapália tuk, potom si vezmi, jaké si žiada tvoja duša, odpovedal: Nie, ale teraz dáš, a keď nie, vezmem nasilu. 17A hriech tých mládencov bol veľmi veliký pred tvárou Hospodinovou, lebo ľudia opovrhovali obetným darom Hospodinovým. 18A Samuel posluhoval pred tvárou Hospodinovou, mládenček, opásaný ľanovým efodom. 19A jeho matka mu robievala pláštik a nosievala mu hore z roka na rok, keď ta chodievala so svojím mužom obetovať ročnú obeť bitnú. 20A Éli požehnal Elkánu i jeho ženu a povedal: Nech ti dá Hospodin semeno z tejto ženy za toho vyproseného, ktorého vyprosili pre Hospodina. A tak odišli na svoje miesto požehnaní.

1I modlila sa Anna a prehovorila: Plesá mi srdce v Hospodinovi, vyvýšil sa v Hospodinovi môj roh; ústa sa mi rozšírili proti mojim nepriateľom, lebo sa radujem z Tvojej pomoci. 2Nikto nie je svätý ako Hospodin, lebo niet nikoho okrem Teba, a nik nie je skalou ako náš Boh. 3Nehovorte viac tak veľmi hrdo, nech nevychádza drzosť z vašich úst, bo vševedúcim Bohom je Hospodin, ktorý zváži skutky. 4Polámané sú luky silných, klesajúci sa opášu silou. 5Sýti sa dali najať za chlieb a hladní prestali lačnieť. Neplodná zrodila siedmich, na synov bohatá vädne. 6Hospodin usmrcuje i oživuje, do záhrobia vovádza i vyvádza odtiaľ. 7Hospodin ochudobňuje aj obohacuje, ponižuje i povyšuje. 8On dvíha bedára z prachu a chudobného zodvihne z blata, aby ich posadil s kniežatmi a pridelil im stolicu slávy. Lebo Hospodinove sú stĺpy zeme, a na ne položil svet. 9On chráni nohy svojich zbožných, no hriešni vo tme zahynú; lebo nie vlastnou silou je človek mocný. 10Protivníci Hospodinovi sa dolámu, zahrmí proti nim v nebi. Hospodin posúdi končiny zeme, dá silu svojmu kráľovi i vyvýši roh svojho pomazaného. 11Navrátil sa Elkána domov do Rámy a chlapec slúžil Hospodinovi pod dohľadom kňaza Éliho. 12Synovia Éliho však boli naničhodníci, nebrali ohľad na Hospodina 13ani na kňazské práva pred ľudom. Keď niekto prinášal obeť a mäso sa už dováralo, prišiel kňazský mládenec s trojzubou vidlicou v ruke 14a vrazil ju do kotla alebo do hrnca, do misy alebo do nádoby, a všetko, čo vidlica zachytila, vzal kňaz pre seba. Takto robievali celému Izraelu, ktorý prichádzal do Šíla. 15A tak skôr než spálili tuk, prichádzal kňazský mládenec a povedal obetujúcemu: Daj mäso, nech ho upečiem kňazovi, lebo neprijme od teba varené mäso, ale iba surové. 16Keď mu ten človek povedal: Nech sa najprv spáli tuk, a vtedy si vezmi, koľko ti len duša žiada, odpovedal mu: Nie, daj hneď; lebo ak nie, vezmem si nasilu. 17Veľmi veľký bol hriech týchto mládencov pred Hospodinom, lebo znevažovali obete Hospodinove. 18Samuel však konal službu pred Hospodinom ako chlapec opásaný ľanovým efódom. 19Matka mu robievala malý plášť a prinášala mu ho z času na čas, keď prichádzala so svojím mužom obetovať výročnú obeť. 20I požehnal Éli Elkánu a jeho ženu takto: Nech ti dá Boh potomstvo z tejto ženy namiesto toho, ktorého odovzdala Hospodinovi. Potom odišli na svoje miesto.

1Anna sa modlila a hovorila: "Srdce mi plesá v Pánovi, v Pánovi sa zdvihol môj roh, otvorím si ústa na nepriateľa, lebo sa radujem z tvojej pomoci. 2Nik nie je taký svätý ako Pán, nie, okrem teba niet nikoho, niet Skaly, ako je náš Boh. 3Nerozmnožujte naduté reči, z úst nech vám nevychodí pýcha, lebo Boh poznania je Pán, on odvažuje činy. 4Zláme sa luk hrdinov, slabí sa opášu silou. 5Sýti sa prenajmú za chlieb, hladní však prestanú (lačnieť?), neplodná porodí siedmich a tá, čo má veľa detí, zvädne. 6Pán usmrcuje aj oživuje, posiela do pekiel a volá aj späť. 7Pán robí chudobným i bohatým, ponižuje aj dvíha. 8Bedára pozdvihne z prachu, žobráka zo špiny dvíha, s kniežatami posadiť ho chce a dá mu stolicu čestnú. 9Lebo Pánove sú základy zeme, okruh zeme položil na ne. Nohy nábožných on stráži, hriešnici však zhynú vo tme; nie silou víťazí človek. 10Pán zdrví svojich odporcov, zahrmí nad nimi v nebi, Pán súdi končiny zeme, kráľovi on dáva silu, zdvihne roh pomazaného." 11Elkána potom šiel domov do Rámy, chlapček však posluhoval pred Pánom pod dozorom veľkňaza Héliho. - 12Héliho synovia však boli beliálovi synovia, nestarali sa o Pána 13ani o kňazské povinnosti voči ľudu. Keď niekto prinášal obetu a mäso sa varilo, prišiel kňazov sluha s trojzubou vidlicou v ruke, 14strčil ju do kotla, do hrnca, do rajnice alebo do misy a všetko, čo vidlica zachytila, vzal si kňaz pre seba. Takto robili všetkým Izraelitom ktorí prichádzali do Šíla. 15Ba skôr, ako sa spálil tuk, prichádzal kňazov sluha a hovoril obetujúcemu človeku: "Daj mäso, chcem ho upiecť pre kňaza! Neprijme od teba varené mäso, len surové." 16Ak mu ten človek vravel: "Nech sa najprv spáli tuk, potom si vezmi, čo sa ti zachce!" - odpovedal: "Nie, daj teraz; ak nie, vezmem nasilu." 17Preto bol hriech mládencov veľmi veľký pred Pánom, veď ľudia opovrhovali Pánovou obetou. 18Samuel však posluhoval pred Pánom, mládenček odiaty plátenným efódom. 19Matka mu urobila malý plášť a každý rok mu ho doniesla, keď prichádzala s manželom obetovať výročnú obetu. 20Héli požehnal Elkánu i jeho manželku a povedal: "Nech ti dá Pán potomstvo z tejto ženy namiesto daru, ktorý si venoval Pánovi!" Potom šli domov.

1Anna sa takto modlila: Srdce mi plesá v Hospodinovi, v Hospodinovi sa zdvihol môj roh. Roztvorili sa mi ústa proti mojim nepriateľom, radujem sa z tvojej pomoci. 2Nikto nie je taký svätý ako Hospodin, niet nikoho okrem teba, nikto nie je skalou ako náš Boh. 3Nevystatujte sa toľko rečami, nech vám drzé slovo nevychádza z úst. Hospodin je Boh, ktorý vie všetko, jeho skutky sú nevyspytateľné: 4luk hrdinov sa láme, zamdlení sa opasujú silou, 5sýti si musia zarábať na chlieb, lační už nehladujú, neplodná rodí siedmy raz a mnohodetná vädne. 6Hospodin usmrcuje i oživuje, vrhá do ríše mŕtvych i vyvádza odtiaľ. 7Hospodin ochudobňuje i obohacuje, ponižuje i povyšuje, 8bedára dvíha z prachu, chudobného vyťahuje z blata, aby ich posadil s kniežatami a dedične im udelil čestné miesto. Hospodinove sú totiž základy zeme, na ne položil svet. 9On chráni nohy svojich zbožných, no bezbožníci zahynú v tme, lebo nikto nezvíťazí vlastnou silou. 10Protivníci Hospodina sa dolámu, zahrmí na nich z neba. Hospodin bude súdiť končiny zeme. Svojho kráľa obdarí silou, vyvýši roh svojho pomazaného. 11Elkána odišiel domov do Rámy, chlapec však posluhoval Hospodinovi pod dozorom kňaza Éliho. 12Éliho synovia boli ničomníci. Nedbali na Hospodina 13a k ľudu sa nesprávali podľa kňazského poriadku. Keď niekto prinášal obetu, prišiel kňazov pomocník s trojzubou vidlicou práve vtedy, keď sa varilo mäso. 14Strčil ju do kotla alebo hrnca, do panvice alebo misy a vzal si všetko, čo sa na vidlicu napichlo. Takto robievali všetkým Izraelitom, ktorí prichádzali do Šíla. 15Ba ešte pred spaľovaním tuku prichádzal kňazov pomocník a povedal obetujúcemu: Daj kňazovi mäso na pečenie. Neprijme od teba mäso varené, ale len surové. 16Ak niekto namietal: Najprv treba spáliť tuk, potom si vezmi, čo len chceš, dostal odpoveď: To nie! Daj hneď, inak si vezmem nasilu. 17Hriech tých mládencov bol veľmi veľký pred Hospodinom, lebo tí muži znevažovali Hospodinove obetné dary. 18Samuel konal službu pred Hospodinom. Chlapec bol opásaný ľanovým efódom. 19Jeho matka mu každoročne ušila krátky plášť a nosila mu ho, keď so svojím mužom prichádzala na výročnú obetu. 20Éli požehnal Elkánu i jeho ženu. Povedal: Nech ti dá Hospodin s touto ženou ďalšie potomstvo namiesto toho, ktorý bol vyprosený pre Hospodina. Potom odišli domov.

1Hana se tenkrát modlila těmito slovy:„V Hospodinu se raduji srdcem svým,v Hospodinu svůj roh pozvedám.Svým protivníkům se teď zasměji,mou radostí je spása tvá. 2Není svatého kromě Hospodina,ne, není nikdo jako ty,není skály, jako je náš Bůh! 3Přestaňte s těmi pyšnými řečmi,povýšenost vám proudí z úst,Hospodin však je Bůh vševědoucí –on lidské skutky posoudí. 4Luky siláků rozlámaly se,ti, kdo klopýtali, síly nabyli. 5Kdo byli sytí, teď pro chléb nádeničí,kdo byli hladoví, lačnět přestali.Neplodné sedm narodí se,matka mnohých však uvadne. 6Hospodin dává smrt i život,do hrobu i z hrobu uvádí. 7Sesílá bídu, dává hojnost,poníží a rovněž povýší. 8Chudáka umí z prachu pozvednout,ubožáka bere ze smetiště,mezi knížaty jim dává usednout,dává jim místo na čestných sedadlech.Hospodinu patří sloupy země,založil na nich celý svět. 9Kroky svých věrných opatruje,darebáci však hynou v tmě.Svou vlastní silou se nikdo neprosadí, 10Hospodinovi protivníci budou zničeni.Nejvyšší z nebe zaburácí,končiny světa bude soudit Hospodin.Hospodin silou obdaří svého krále,roh svého pomazaného pozvedne!“ 11Elkána se pak vrátil domů do Rámy, ale chlapec zůstal u kněze Elího, aby sloužil Hospodinu. 12Elího synové byli ničemové. Nedbali na Hospodina 13ani na pravidla ohledně kněží a lidu. Kdykoli někdo přinesl zápalnou oběť, přišel kněžský mládenec, a jak se vařilo maso, vzal trojzubou vidlici 14a vrazil ji do mísy nebo do hrnce, do pánve nebo do kotle. Co vidlice vytáhla, to si kněz nechal. Takto se chovali ke všem Izraelcům, kteří přicházeli do Šíla. 15Kněžský mládenec navíc přicházel, ještě než se zapálil tuk, a říkal tomu, kdo obětoval: „Odevzdej knězi maso na pečení. Vařené maso od tebe nevezme, jenom syrové.“ 16Když ten člověk namítal: „Nejdříve se přece má zapálit tuk; potom si vezmi, co chceš,“ kněz odpovídal: „Ne. Dej mi to hned. Když nedáš, zabavím to násilím!“ 17Tak se ti mladíci dopouštěli před Hospodinem hrozného hříchu, protože znevažovali Hospodinovy oběti. 18Tehdy před Hospodinem sloužil Samuel, hošík oblečený plátěným efodem. 19Matka mu dělávala i kabátek a každoročně mu ho přinášela, když přicházela se svým mužem přinést výroční oběť. 20Elí žehnal Elkánovi i jeho ženě se slovy: „Kéž Hospodin dá, abys měl s touto ženou potomky místo toho vyžádaného dítěte, které odevzdala Hospodinu.“ A tak se vraceli domů.

1Chana se takto modlila: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. 2Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. 3Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. 4Zlomen je luk bohatýrů, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností. 5Sytí se dávají najmout za chléb, hladoví přestali lačnět . Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadne. 6Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud . 7Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. 8Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Vždyť pilíře země patří Hospodinu, on sám založil svět na nich. 9On střeží nohy svých věrných, ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí. 10Ti, kdo s Hospodinem vedou spor, se zděsí, až on z nebe na ně zaburácí. Hospodin povede při i s dálavami země. Udělí moc svému králi, roh svého pomazaného zvedne.“ 11Elkána odešel do svého domu do Rámy. A chlapec konal službu Hospodinu pod dohledem kněze Élího. 12Synové Élího byli ničemníci, neznali se k Hospodinu. 13Uplatňovali vůči lidu tento kněžský řád: Kdykoli někdo připravil obětní hod, přicházel kněžský mládenec s trojzubou vidlicí, právě když se maso vařilo. 14Vrazil ji do kotle nebo do hrnce, do kotlíku nebo do pekáče, a co vidlice zachytila, to si bral kněz pro sebe. Tak to dělávali všem z Izraele, kteří tam do Šíla přicházeli. 15Dokonce dříve než obrátili tuk v obětní dým, přicházel kněžský mládenec a říkal obětujícímu muži: „Dej knězi maso na pečeni. Nepřijme od tebe maso vařené, ale syrové.“ 16Když mu ten člověk řekl: „Napřed se musí obrátit tuk v obětní dým, pak si vezmi, po čem toužíš,“ odpovídal: „Nikoli. Dej to hned. Nedáš-li, vezmu si to násilím.“ 17Hřích těch mládenců byl před Hospodinem nesmírně veliký, protože lidé znevažovali Hospodinovy obětní dary. 18Ale Samuel konal službu před Hospodinem, mládeneček přepásaný lněným efódem. 19Jeho matka mu dělávala malou pláštěnku a rok co rok mu ji přinášela, když putovala se svým mužem, aby obětovali výroční oběť. 20Élí žehnal Elkánovi a jeho manželce. Říkal: „Nechť tě Hospodin zahrne potomstvem z této ženy místo vyprošeného, který byl vyprošen pro Hospodina.“ Pak odcházeli domů.

1wattiṯpallêl ḥannāh wattōmar, ‘ālaṣ libbî Yahweh, rāmāh qarnî Yahweh; rāḥaḇ pî ‘al- ’ōwyḇay, kî śāmaḥtî bîšū‘āṯeḵā. 2’ên- qāḏōwōš Yahweh kî ’ên bilteḵā; wə’ên ṣūr kêlōhênū. 3’al- tarbū ṯəḏabbərū gəḇōhāh ḡəḇōhāh, yêṣê ‘āṯāq mippîḵem; kî ’êl dê‘ōwṯ Yahweh, [wəlō ḵ] (wəlōw q) niṯkənū ‘ălilōwṯ. 4qešeṯ gibbōrîm ḥattîm; wəniḵšālîm ’āzərū ḥāyil. 5śəḇê‘îm balleḥem niśkārū, ūrə‘êḇîm ḥāḏêllū; ‘aḏ- ‘ăqārāh yāləḏāh šiḇ‘āh, wərabbaṯ bānîm ’umlālāh. 6Yahweh mêmîṯ ūməḥayyeh; mōwrîḏ šə’ōwl wayyā‘al. 7Yahweh mōwrîš ūma‘ăšîr; mašpîl ’ap̄- mərōwmêm. 8mêqîm mê‘āp̄ār dāl, mê’ašpōṯ yārîm ’eḇyōwn, ləhōwōšîḇ ‘im- nəḏîḇîm, wəḵissê ḵāḇōwḏ yanḥilêm; kî Yahweh məṣuqê ’ereṣ, wayyāšeṯ ‘ălêhem têḇêl. 9raḡlê [ḥăsîḏōw ḵ] (ḥăsîḏāw q) yišmōr, ūrəšā‘îm baḥōšeḵ yiddāmmū; kî- lō ḇəḵōaḥ yiḡbar- ’îš. 10Yahweh yêḥattū [mərîḇōw ḵ] (mərîḇāw, q) [‘ālōw ḵ] (‘ālāw q) baššāmayim yar‘êm, Yahweh yāḏîn ’ap̄sê- ’āreṣ; wəyitten- ‘ōz ləmalkōw, wəyārêm qeren məšîḥōw. p̄ 11wayyêleḵ ’elqānāh hārāmāṯāh ‘al- bêṯōw; wəhanna‘ar, hāyāh məšārêṯ ’eṯ- Yahweh, ’eṯ- pənê ‘êlî hakkōhên. 12ūḇənê ‘êlî bənê ḇəlîyā‘al; lō yāḏə‘ū ’eṯ- Yahweh. 13ūmišpaṭ hakkōhănîm ’eṯ- hā‘ām; kāl- ’îš zōḇêaḥ zeḇaḥ, ūḇā na‘ar hakkōhên kəḇaššêl habbāśār, wəhammazlêḡ šəlōš- haššinnayim bəyāḏōw. 14wəhikkāh ḇakkîyōwr ’ōw ḇaddūḏ, ’ōw ḇaqqallaḥaṯ ’ōw ḇappārūr, kōl ’ăšer ya‘ăleh hammazlêḡ, yiqqaḥ hakkōhên bōw; kāḵāh ya‘ăśū ləḵāl yiśrā’êl, habbā’îm šām bəšilōh. 15gam bəṭerem yaqṭirūn ’eṯ- haḥêleḇ ūḇā na‘ar hakkōhên, wə’āmar lā’îš hazzōḇêaḥ, tənāh ḇāśār, liṣlōwṯ lakkōhên; wəlō- yiqqaḥ mimməḵā bāśār məḇuššāl kî ’im- ḥāy. 16wayyōmer ’êlāw hā’îš, qaṭṭêr yaqṭîrūn kayyōwm haḥêleḇ, wəqaḥ- ləḵā, ka’ăšer tə’awweh nap̄šeḵā; wə’āmar [lōw ḵ] (lō q) kî ‘attāh ṯittên, wə’im- lō lāqaḥtî ḇəḥāzəqāh. 17wattəhî ḥaṭṭaṯ hannə‘ārîm gəḏōwlāh mə’ōḏ ’eṯ- pənê Yahweh; kî ni’ăṣū hā’ănāšîm, ’êṯ minḥaṯ Yahweh. 18ūšəmū’êl məšārêṯ ’eṯ- pənê Yahweh; na‘ar ḥāḡūr ’êp̄ōwḏ bāḏ. 19ūmə‘îl qāṭōn ta‘ăśeh- lōw ’immōw, wəha‘alṯāh lōw mîyāmîm yāmîmāh; ba‘ălōwṯāh ’eṯ- ’îšāh, lizbōaḥ ’eṯ- zeḇaḥ hayyāmîm. 20ūḇêraḵ ‘êlî ’eṯ- ’elqānāh wə’eṯ- ’ištōw, wə’āmar yāśêm Yahweh ləḵā zera‘ min- hā’iššāh hazzōṯ, taḥaṯ haššə’êlāh, ’ăšer šā’al Yahweh; wəhāləḵū limqōmōw.