27A povieš: Takto hovorí kráľ: Vsaďte tohoto do žalára a dávajte mu jesť chlieb súženia a vodu súženia, dokiaľ neprijdem v pokoji. 28Ale Micheáš povedal: Ak sa ty naozaj navrátiš v pokoji, nehovoril Hospodin skrze mňa. A doložil: Počujte to ľudia, všetci! 29A tak odišiel izraelský kráľ i Jozafat, judský kráľ, hore do Rámot Gileáda. 30A izraelský kráľ povedal Jozafatovi: Prestrojiť sa, a ísť do boja; ale ty si len obleč svoje rúcho. A tak sa prestrojil izraelský kráľ a išiel do boja. 31A sýrsky kráľ prikázal svojim veliteľom vozov, tridsiatim a dvom, a povedal: Nebojujte ani s malým ani s veľkým, ale iba s izraelským kráľom samotným. 32A stalo sa, keď uvideli velitelia vozov Jozafata, že riekli: Doista je to izraelský kráľ! A uhli sa proti nemu bojovať. Vtedy skríkol Jozafat. 33A stalo sa, keď uvideli velitelia vozov, že to nie je izraelský kráľ, že sa obrátili preč od neho. 34Tu nejaký muž natiahol lučište vo svojej prostote, a ranil izraelského kráľa tam, kde sa pancier spojuje. Preto povedal svojmu vozkovi: Obráť svoje ruky a vyvez ma z vojska, lebo som ťažko nemocný. 35A keď sa rozmohol boj toho dňa, postavený bol kráľ na voze naproti Sýrom. A zomrel večer a vylial krv z rany do vnútra do voza. 36Potom, o západe slnka, išiel krik táborom volajúc: Každý do svojho mesta a každý do svojej zeme! 37A tak zomrel kráľ, a dopravili ho do Samária a pochovali kráľa v Samárii. 38A keď umývali voz pri rybníku Samárie, lízali psi jeho krv, kým sa tam umývali smilnice, čo sa stalo podľa slova Hospodinovho, ktoré hovoril. 39A ostatné deje Achabove a všetko to, čo robil, aj o dome zo slonovej kosti, ktorý vystavil, aj o všetkých mestách, ktoré vystavil, či nie je to napísané v knihe letopisov kráľov Izraelových? 40A tak ľahol Achab a ležal so svojimi otcami, a kraľoval Achaziáš, jeho syn, miesto neho. 41A Jozafat, syn Azu, začal kraľovať nad Júdom vo štvrtom roku Achaba, izraelského kráľa. 42Jozafat mal tridsaťpäť rokov, keď začal kraľovať a kraľoval dvadsaťpäť rokov v Jeruzaleme. A meno jeho matky bolo Azuba, dcéra Šilchiho. 43A chodil po všetkých cestách Azu, svojho otca, neuhol sa od toho robiac to, čo je dobré v očiach Hospodinových. 44Len že výšiny neustúpily; ľud ešte vždy obetoval a kadil na výšinách. 45A Jozafat uzavrel mier s izraelským kráľom. 46A ostatné deje Jozafatove a jeho udatnosť, ktorú dokázal, a jako bojoval, či nie je to napísané v knihe letopisov kráľov Júdových? 47Aj ostatok zasvätených smilstvu, ktorí boli pozostali za dní Azu, jeho otca, odpratal zo zeme. 48Vtedy nebolo kráľa v Edomsku; spravujúci úradník bol kráľom. 49A Jozafat si bol nadovážil taršíšskych lodí, aby odišiel do Ofíra po zlato, ale neišiel, lebo lode stroskotaly v Ecion-gábere. 50Vtedy povedal Achaziáš, syn Achabov, Jozafatovi: Nech idú moji služobníci s tvojimi služobníkmi na lodiach. Ale Jozafat nechcel. 51A tak ľahol Jozafat a ležal so svojimi otcami a bol pochovaný so svojimi otcami v meste Dávida, svojho otca, a kraľoval Jehorám, jeho syn, miesto neho. 52Achaziáš, syn Achabov, začal kraľovať nad Izraelom v Samárii v sedemnástom roku Jozafata, judského kráľa, a kraľoval nad Izraelom dva roky. 53A robil to, čo je zlé v očiach Hospodinových, a chodil po ceste svojho otca a po ceste svojej matere a po ceste Jeroboáma, syna Nebátovho, ktorý spôsobil to, aby hrešil Izrael. 54A slúžil Bálovi a klaňal sa mu a tak popudzoval Hospodina, Boha Izraelovho, celkom tak, ako robil jeho otec.

27Povedz: Toto rozkazuje kráľ: Uvrhnite tohto do väzenia, nech je o chlebe a vode, kým neprídem v pokoji. 28Mícha sa ozval: Ak sa ty naozaj v pokoji vrátiš, neprehovoril ku mne Hospodin. A dodal: Počujte to všetky národy! 29Izraelský kráľ a judský kráľ Jóšáfát vytiahli proti Rámót-Gileádu. 30Izraelský kráľ povedal Jóšáfátovi: Ja sa preoblečiem a pôjdem do boja, ale ty si obleč svoje šaty. Izraelský kráľ sa teda preobliekol a šiel do boja. 31Sýrsky kráľ rozkázal tridsiatim dvom veliteľom vojnových vozov: Nebojujte ani proti malému ani proti veľkému, ale proti samému izraelskému kráľovi. 32Keď velitelia vojnových vozov zbadali Jóšáfáta, povedali si: To je izraelský kráľ - a obrátili sa do boja proti nemu. Jóšáfát vykríkol o pomoc. 33No len čo velitelia vojnových vozov spozorovali, že to nie je izraelský kráľ, odvrátili sa od neho. 34Vtedy istý muž natiahol nevdojak luk a zasiahol medzi spony pancierov izraelského kráľa. Ten rozkázal svojmu vozatajovi: Vyvez ma z tábora, lebo som ranený. 35Keďže sa boj v ten deň stále stupňoval, zostal kráľ vo voze oproti Sýrčanom. Večer však zomrel. Krv z rany vytiekla na dno voza. 36Pri západe slnka prebehol táborom pokrik: Každý do svojho mesta, každý do svojej krajiny! 37Tak zomrel kráľ. Keď prišli do Samárie, pochovali v nej kráľa. 38Keď vyplachovali voz pri Samárskom rybníku, psy lízali kráľovu krv a neviestky sa v tom kúpali podľa slova, ktoré vyriekol Hospodin. 39Ostatné Achábove činy, všetko, čo vykonal, dom zo slonoviny, ktorý vystaval, a všetky mestá, čo vybudoval, sú opísané v Knihe letopisov izraelských kráľov. 40Keď Acháb usnul so svojimi otcami, miesto neho sa stal kráľom jeho syn Achazja. 41Jóšáfát, syn Ásov, sa stal kráľom nad Júdom vo štvrtom roku izraelského kráľa Achába. 42Jóšáfát mal tridsaťpäť rokov, keď sa stal kráľom, a v Jeruzaleme kraľoval dvadsaťpäť rokov. Meno jeho matky bola Azúbá, dcéra Šilchího. 43Chodil celkom po cestách svojho otca Ásu, neodchýlil sa od nich, robil, čo sa páčilo Hospodinovi. 44Len výšiny nezmizli, lebo ľud ešte obetoval a kadieval na nich. 45Jóšáfát nažíval s izraelským kráľom v pokoji. 46Ostatné Jóšáfátove činy, jeho hrdinstvo, ktoré dokázal, i ako bojoval, je zapísané v Knihe letopisov judských kráľov. 47Aj zvyšok zasvätencov smilnej bohoslužby, ktorí zostali z čias jeho otca Ásu, odstránil zo zeme. 48V Edóme vtedy nebol kráľ, len kráľovský miestodržiteľ. 49Jóšáfát dal zhotoviť taršíšske lode, ktoré mali ísť do Ófíru po zlato, ale nešli, lebo stroskotali v Ecjón-Geberi. 50Vtedy povedal Achábov syn Achazja Jóšáfátovi: Nech idú moji služobníci s tvojimi na lodiach. Jóšáfát však nechcel. 51Keď Jóšáfát usnul so svojimi otcami, pochovali ho k nim v meste Dávida, jeho otca; po ňom sa stal kráľom jeho syn Jehórám. 52Achazja, syn Achábov, sa stal kráľom v sedemnástom roku judského kráľa Jóšáfáta a kraľoval nad Izraelom dva roky. 53Robil, čo sa Hospodinovi nepáči, chodil po cestách svojho otca a svojej matky, po cestách Járobeáma, syna Nebatovho, ktorý zviedol Izrael k hriechu. 54Slúžil Baalovi, klaňal sa mu a poburoval Hospodina, Boha Izraela, celkom tak, ako to robil jeho otec.

27a povedz: Takto hovorí kráľ: Tohoto dajte do väznice a biedne ho živte chlebom a vodou, kým sa šťastne navrátim!" 28Micheáš však odvetil: "Ak sa naozaj šťastne vrátiš, nehovoril cezo mňa Pán. ( A povedal: "Čujte to, všetci ľudia!") 29Kráľ Izraela a júdsky kráľ Jozafat tiahli teda proti Ramotu v Galaáde. 30Izraelský kráľ povedal Jozafatovi, že sa preoblečie, a tak pôjde do boja: "Ty sa však obleč do svojho rúcha!" Izraelský kráľ sa aj preobliekol, a tak šiel do boja. 31Aramejský kráľ však prikázal veliteľom vozov, ktorých mal tridsaťdva: "Nebojujte ani s malým, ani s veľkým, ale iba so samým kráľom Izraela!" 32Keď potom velitelia vozov zazreli Jozafata, povedali si: "To je iste kráľ Izraela!" Obrátili sa a bojovali proti nemu. Ale Jozafat vykríkol 33a keď velitelia vozov videli, že to nie je kráľ Izraela, obrátili sa preč od neho. 34Ale akýsi muž nevdojak natiahol luk a zasiahol izraelského kráľa medzi spony panciera. On povedal svojmu kočišovi: "Obráť a vyvez ma z bojišťa, som ranený!" 35Nakoľko sa však bitka v ten deň stupňovala, ostal kráľ stáť vo voze proti Aramejčanom. Večer zomrel; krv z rany tiekla dnu do voza. 36Okolo západu slnka znelo táborom volanie: "Každý do svojho mesta, každý do svojej krajiny, 37lebo kráľ zomrel!" Prišli do Samárie a kráľa pochovali v Samárii. 38Keď potom v samarijskom rybníku oplakovali voz, psy lízali jeho krv (a smilnice sa tam kúpali) podľa predpovede, ktorú vyslovil Pán. 39Ostatok Achabových dejín, všetko, čo urobil, dom zo slonoviny, ktorý postavil, a všetky mestá, ktoré opevnil, je opísané v Knihe letopisov izraelských kráľov. 40Tak sa Achab uložil k svojim otcom a namiesto neho sa stal kráľom jeho syn Ochoziáš. - 41Asov syn Jozafat začal kraľovať nad Júdom vo štvrtom roku izraelského kráľa Achaba. 42Jozafat mal tridsaťpäť rokov, keď začal kraľovať, a dvadsaťpäť rokov kraľoval v Jeruzaleme. Meno jeho matky bolo Azuba, dcéra Salaiho. 43Kráčal celkom po ceste svojho otca Asu a neodklonil sa od nej, lebo robil, čo sa páči Pánovi. 44Ale výšiny nezmizli, ľud ešte obetoval a pálil tymian na výšinách. 45S izraelským kráľom nažíval Jozafat v pokoji. 46Ostatok Jozafatových dejín, jeho víťazstvá, ktoré získal, a ako bojoval, je napísané v Knihe letopisov júdskych kráľov. 47Aj zvyšky zasvätencov, ktorí ostali z čias jeho otca Asu, vymietol z krajiny. 48V Edome vtedy nebolo kráľa, panoval tam správca. 49Jozafat dal postaviť aj taršišské lode, ktoré mali ísť do Ofíru po zlato. Nešli, lebo stroskotali v Asiongaberi. 50Vtedy Achabov syn Ochoziáš povedal Jozafatovi: "Moji sluhovia pôjdu s tvojimi sluhami na lodiach." Ale Jozafat nechcel. 51Potom sa Jozafat uložil k svojim otcom a pochovali ho s jeho otcami v meste jeho otca Dávida. - 52Achabov syn Ochoziáš sa stal kráľom nad Izraelom v Samárii v sedemnástom roku júdskeho kráľa Jozafata a dva roky kraľoval nad Izraelom. 53Robil, čo sa Pánovi nepáči. Kráčal po ceste svojho otca a po ceste svojej matky aj po ceste Nabatovho syna Jeroboama, ktorý zviedol na hriech Izrael. 54Slúžil Bálovi a klaňal sa mu. Popudzoval Pána celkom tak, ako robil jeho otec.

27Zahlás: Toto prikazuje kráľ: Hoďte ho do žalára a chovajte ho najnutnejšou dávkou jedla a vody, kým sa šťastne nevrátim. 28Mícha sa však ozval: Ak sa šťastne vrátiš, Hospodin skrze mňa nehovoril. A dodal: Čujte to, všetky národy! 29Izraelský kráľ a judský kráľ Jóšafat sa vypravili proti Rámot-Gileádu. 30Izraelský kráľ navrhol Jóšafatovi: Ja pôjdem do boja v prestrojení, ale ty si obleč svoje šaty. Izraelský kráľ sa prestrojil a tak šiel do boja. 31Sýrsky kráľ však vydal tridsiatim dvom veliteľom bojových vozov príkaz: Neútočte proti malému ani proti veľkému, ale jedine proti izraelskému kráľovi. 32Keď velitelia bojových vozov zbadali Jóšafata, pokladali ho za izraelského kráľa a zaútočili naňho. Jóšafat volal o pomoc. 33Len čo zistili velitelia bojových vozov, že to nie je izraelský kráľ, odvrátili sa od neho. 34Vtom ktosi len tak napol luk a zasiahol izraelského kráľa medzi články brnenia. Ten prikázal svojmu pohoničovi: Obráť sa a vyvez ma z bojiska, lebo som ranený. 35Keďže sa v ten deň boj vystupňoval, kráľ musel zotrvať v bojovom voze proti Sýrčanom. Večer zomrel. Krv z rany stekala na dno voza. 36Pri západe slnka prebehol táborom pokrik: Každý do svojho mesta, každý do svojej krajiny! 37Kráľ zomrel! Potom odišli do Samárie a tam ho pochovali. 38Keď pri samárijskom rybníku oplachovali voz, psy chlípali jeho krv a neviestky sa v nej umývali podľa Hospodinovho slova, ktoré vyriekol. 39Ostatné skutky Achábove, všetko čo vykonal, slonovinou ozdobený palác, ktorý postavil, všetky mestá, ktoré vybudoval, je napísané v Kronike izraelských kráľov. 40Keď sa Acháb uložil k svojim predkom, stal sa po ňom kráľom jeho syn Achazja. 41Ásov syn Jóšafat sa stal kráľom nad Júdom vo štvrtom roku vlády izraelského kráľa Achába. 42Jóšafat mal tridsaťpäť rokov, keď sa stal kráľom a dvadsaťpäť rokov vládol v Jeruzaleme. Jeho matka, Šilchiho dcéra, sa volala Azúba. 43Chodil po všetkých cestách svojho otca Ásu. Neodchýlil sa od nich, konal, čo Hospodin uznáva za správne. 44Výšiny však nezanikli, ľud na nich ešte obetoval a pálil tymian. 45Jóšafat nažíval s izraelským kráľom v pokoji. 46Ostatné Jóšafatove skutky, hrdinstvo, ktoré dokázal, jeho boje, sú opísané v Kronike judských kráľov. 47Zvyšok zasvätencov modloslužobného smilstva, čo ešte zostal z čias jeho otca Ásu, vyhostil z krajiny. 48V Edóme vtedy nemali kráľa, ale len kráľovského miestodržiteľa. 49Jóšafat dal vybudovať námorné loďstvo, ktoré sa malo plaviť do Ofíru po zlato. Lode však nevyplávali, lebo stroskotali v Ecjón-Geberi. 50Vtedy navrhol Achábov syn Achazja Jóšafatovi: Moji služobníci by sa mohli plaviť s tvojimi. Jóšafat s tým však nesúhlasil. 51Jóšafat odišiel k svojim predkom a bol pochovaný pri nich v meste Dávida, svojho otca. Po ňom sa stal kráľom jeho syn Jehóram. 52Achábov syn Achazja sa stal kráľom nad Izraelom v Samárii v sedemnástom roku vlády judského kráľa Jóšafata. Nad Izraelom vládol dva roky. 53Robil to, čo je zlé pred Hospodinom. Chodil po ceste svojho otca, po ceste svojej matky a po ceste Nebatovho syna Járobeáma, ktorý strhol Izrael na hriech. 54Slúžil Baálovi a uctieval ho, čím urážal Hospodina, Boha Izraela, presne podľa vzoru svojho otca.

27Řeknete: ‚Tak praví král: Tohoto muže vsaďte do vězení a odměřujte mu chleba a vodu, dokud se v pořádku nevrátím.‘“ 28Michajáš ale řekl: „Jestli se vrátíš v pořádku, nemluvil skrze mě Hospodin.“ A dodal: „Slyšte to, všichni lidé!“ 29Izraelský král pak s judským králem Jošafatem táhli na Rámot-gileád. 30Izraelský král Jošafatovi řekl: „Já půjdu do bitvy v přestrojení, ty ale zůstaň v královském rouchu.“ A tak se král Izraele před bitvou přestrojil. 31Aramejský král rozkázal svým dvaatřiceti vozatajům: „Nebojujte s malým ani velkým, jedině s králem Izraele!“ 32Když potom vozatajové uviděli Jošafata, řekli si: „To je určitě izraelský král.“ Obrátili se tedy, aby ho napadli. Když ale Jošafat vykřikl, 33vozatajové poznali, že to není izraelský král, a nechali ho být. 34Někdo tehdy náhodně vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi pláty a pancíř. „Zpátky!“ rozkázal král svému vozatajovi. „Odvez mě z boje! Jsem raněn!“ 35Bitva ale zuřila celý den, a tak král musel zůstat před Aramejci podepřen na svém voze. Krev crčící z jeho rány plnila vůz, dokud večer nezemřel. 36Při západu slunce se nad bojištěm neslo volání: „Všichni domů, každý do své vlasti!“ 37Král byl mrtev. Přivezli ho do Samaří, kde ho pohřbili. 38Když myli jeho vůz v samařském rybníku, kde se koupou nevěstky, jeho krev chlemtali psi, přesně tak, jak řekl Hospodin. 39Ostatní Achabovy skutky – co všechno vykonal, jaký postavil palác vykládaný slonovinou a jaká všechna města vystavěl – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. 40Tak Achab ulehl ke svým otcům a místo něj začal kralovat Achaziáš. 41Jošafat, syn Asův, začal kralovat nad Judou ve čtvrtém roce izraelského krále Achaba. 42Jošafat se ujal království v pětatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azuba, dcera Šilchiho. 43Plně se držel cesty svého otce Asy a nepřestával dělat, co je v Hospodinových očích správné. 44Pouze obětní výšiny nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách. 45Jošafat uzavřel mír s izraelským králem. 46Ostatní Jošafatovy skutky – jak byl udatný a jak bojoval – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. 47Vymýtil ze země zbytky modlářské prostituce, které přetrvaly vládu jeho otce Asy. 48V Edomu tehdy neměli krále, vládl tam místodržitel. 49Jošafat vybudoval zámořské loďstvo, aby se vydalo do Ofiru pro zlato. Z cesty ale sešlo, protože lodě ztroskotaly v Ecjon-geberu. 50Achaziáš, syn Achabův, nabídl Jošafatovi: „Ať spolu s tvými služebníky jedou na lodích i mí služebníci.“ Jošafat ale nechtěl. 51Potom Jošafat ulehl ke svým otcům a byl pochován ke svým předkům ve městě svého otce Davida. Místo něj pak začal kralovat jeho syn Jehoram. 52V sedmnáctém roce judského krále Jošafata začal nad Izraelem kralovat Achaziáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem v Samaří dva roky. 53Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, a držel se cesty svého otce a své matky i cesty Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. 54Sloužil Baalovi, klaněl se mu a popouzel Hospodina, Boha Izraele, přesně jako jeho otec.

27Vyřídíš: ‚Toto praví král: Tady toho vsaďte do vězení a dávejte mu jen kousek chleba a trochu vody, dokud nepřijdu v pokoji.‘“ 28Ale Míkajáš řekl: „Jestliže se vrátíš zpět v pokoji, nemluvil skrze mne Hospodin.“ A připojil: „Slyšte to , všichni lidé!“ 29Král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu. 30Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal : „Ty ovšem obleč své roucho.“ Tak se izraelský král přestrojil a vyjel do boje. 31Aramejský král přikázal třiceti dvěma velitelům své vozby: „Nebojujte ani s malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!“ 32Když velitelé vozby spatřili Jóšafata, řekli si : „To je jistě izraelský král!“ Odbočili, aby bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik. 33Když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho. 34Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: „Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn.“ 35Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel. Krev z rány vytékala do korby vozu. 36Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: „Každý do svého města, každý do své země!“ 37Král tedy zemřel a byl dopraven do Samaří. V Samaří krále pohřbili. 38Když oplachovali vůz v samařském rybníku, chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v ní omývaly, podle slova Hospodinova, které ohlásil. 39O ostatních příbězích Achabových, o všem, co konal, o domě ze slonoviny, který vystavěl, a o všech městech, která vystavěl, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských. 40I ulehl Achab ke svým otcům. Po něm se stal králem jeho syn Achazjáš. 41Ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba se stal králem nad Judou Jóšafat, syn Ásův. 42Jóšafatovi bylo třicet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba; byla to dcera Šilchího. 43Chodil po všech cestách svého otce Ásy. Neodchýlil se od nich, ale činil to, co je správné v Hospodinových očích. 44Jenom neodstranili posvátná návrší; lid na posvátných návrších ještě obětoval a pálil kadidlo. 45Jóšafat také žil v pokoji s králem izraelským. 46O ostatních příbězích Jóšafatových, o jeho bohatýrských činech, jež konal, a jak bojoval, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských. 47Zbytek těch, kdo provozovali modlářské smilstvo a zůstali ještě ve dnech jeho otce Ásy, vymýtil ze země. 48V Edómu tenkrát neměli krále, byl tam královský správce. 49Jóšafat dal udělat zámořské lodě, aby pluly do Ofíru pro zlato, ale nevyplul; lodě ztroskotaly v Esjón-geberu. 50Achazjáš, syn Achabův, tehdy řekl Jóšafatovi: „Ať se plaví na lodích s tvými služebníky i moji služebníci!“ Ale Jóšafat nesvolil. 51I ulehl Jóšafat ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Jóram. 52V sedmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Achazjáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem dva roky. 53Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Chodil po cestě svého otce a své matky i po cestě Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu. 54Sloužil Baalovi a klaněl se mu a urážel Hospodina, Boha Izraele; všechno konal tak jako jeho otec.

27wə’āmartā, kōh ’āmar hammeleḵ, śîmū ’eṯ- zeh bêṯ hakkele; wəha’ăḵîluhū leḥem laḥaṣ ūmayim laḥaṣ, ‘aḏ bō’î ḇəšālōwm. 28wayyōmer mîḵāyəhū, ’im- šōwḇ tāšūḇ bəšālōwm, lō- ḏibber Yahweh bî; wayyōmer šim‘ū ‘ammîm kullām. 29wayya‘al meleḵ- yiśrā’êl whōwōšāp̄āṭ meleḵ- yəhūḏāh rāmōṯ gil‘āḏ. 30wayyōmer meleḵ yiśrā’êl ’el- yəhōwōšāp̄āṭ, hiṯḥappêś wāḇō ḇammilḥāmāh, wə’attāh ləḇaš bəḡāḏeḵā; wayyiṯḥappêś meleḵ yiśrā’êl, wayyāḇōw bammilḥāmāh. 31ūmeleḵ ’ărām ṣiwwāh ’eṯ- śārê hāreḵeḇ ’ăšer- lōw šəlōšîm ūšənayim lêmōr, lō tillāḥămū, ’eṯ- qāṭōn wə’eṯ- gāḏōwl; kî ’im- ’eṯ- meleḵ yiśrā’êl ləḇaddōw. 32wayhî kir’ōwṯ śārê hāreḵeḇ ’eṯ- yəhōwōšāp̄āṭ, wəhêmmāh ’āmərū ’aḵ meleḵ- yiśrā’êl hū, wayyāsurū ‘ālāw ləhillāḥêm; wayyiz‘aq yəhōwōšāp̄āṭ. 33wayhî, kir’ōwṯ śārê hāreḵeḇ, kî- lō- meleḵ yiśrā’êl hū; wayyāšūḇū mê’aḥărāw. 34wə’îš, māšaḵ baqqešeṯ ləṯummōw, wayyakkeh ’eṯ- meleḵ yiśrā’êl, bên haddəḇāqîm ūḇên hašširyān; wayyōmer lərakkāḇōw, hăp̄ōḵ yāḏəḵā wəhōwṣî’ênî min- hammaḥăneh kî hāḥolêṯî. 35watta‘ăleh hammilḥāmāh bayyōwm hahū, wəhammeleḵ, hāyāh mā‘omāḏ bammerkāḇāh nōḵaḥ ’ărām; wayyāmāṯ bā‘ereḇ, wayyiṣeq dam- hammakkāh ’el- ḥêq hārāḵeḇ. 36wayya‘ăḇōr hārinnāh bammaḥăneh, kəḇō haššemeš lêmōr; ’îš ’el- ‘îrōw wə’îš ’el- ’arṣōw. 37wayyāmāṯ hammeleḵ, wayyāḇōw šōmərōwn; wayyiqbərū ’eṯ- hammeleḵ bəšōmərōwn. 38wayyišṭōp̄ ’eṯ- hāreḵeḇ ‘al bərêḵaṯ šōmərōwn, wayyālōqqū hakkəlāḇîm ’eṯ- dāmōw, wəhazzōnōwṯ rāḥāṣū; kiḏḇar Yahweh ’ăšer dibbêr. 39wəyeṯer diḇrê ’aḥ’āḇ wəḵāl ’ăšer ‘āśāh, ūḇêṯ haššên ’ăšer bānāh, wəḵāl he‘ārîm ’ăšer bānāh; hălōw- hêm kəṯūḇîm, ‘al- sêp̄er diḇrê hayyāmîm ləmalḵê yiśrā’êl. 40wayyiškaḇ ’aḥ’āḇ ‘im- ’ăḇōṯāw; wayyimlōḵ ’ăḥazyāhū ḇənōw taḥtāw. p̄ 41wîhōwōšāp̄āṭ ben- ’āsā, mālaḵ ‘al- yəhūḏāh; bišnaṯ ’arba‘, lə’aḥ’āḇ meleḵ yiśrā’êl. 42yəhōwōšāp̄āṭ, ben- šəlōšîm wəḥāmêš šānāh bəmāləḵōw, wə‘eśrîm wəḥāmêš šānāh, mālaḵ bîrūšālim; wəšêm ’immōw, ‘ăzūḇāh baṯ- šilḥî. 43wayyêleḵ, bəḵāl dereḵ ’āsā ’āḇîw lō- sār mimmennū; la‘ăśōwṯ hayyāšār bə‘ênê Yahweh. ’aḵ habbāmōwṯ lō- sārū; ‘ōwḏ hā‘ām məzabbəḥîm ūməqaṭṭərîm babbāmōwṯ. 44wayyašlêm yəhōwōšāp̄āṭ ‘im- meleḵ yiśrā’êl. 45wəyeṯer diḇrê yəhōwōšāp̄āṭ ūḡəḇūrāṯōw ’ăšer- ‘āśāh wa’ăšer nilḥām; hălō- hêm kəṯūḇîm, ‘al- sêp̄er diḇrê hayyāmîm ləmalḵê yəhūḏāh. 46wəyeṯer haqqāḏêš, ’ăšer niš’ar, bîmê ’āsā ’āḇîw; bi‘êr min- hā’āreṣ. 47ūmeleḵ ’ên be’ĕḏōwm niṣṣāḇ meleḵ. 48yəhōwōšāp̄āṭ [‘āśār ḵ] (‘āśāh q) ’onîyōwṯ taršîš lāleḵeṯ ’ōwp̄îrāh lazzāhāḇ wəlō hālāḵ; kî- [nišbərāh ḵ] (nišbərū q) ’onîyōwṯ bə‘eṣyōwn gāḇer. 49’āz ’āmar ’ăḥazyāhū ḇen- ’aḥ’āḇ ’el- yəhōwōšāp̄āṭ, yêləḵū ‘ăḇāḏay ‘im- ‘ăḇāḏeḵā bā’onîyōwṯ; wəlō ’āḇāh yəhōwōšāp̄āṭ. 50wayyiškaḇ yəhōwōšāp̄āṭ ‘im- ’ăḇōṯāw, wayyiqqāḇêr ‘im- ’ăḇōṯāw, bə‘îr dāwiḏ ’āḇîw; wayyimlōḵ yəhōwrām bənōw taḥtāw. s 51’ăḥazyāhū ḇen- ’aḥ’āḇ, mālaḵ ‘al- yiśrā’êl bəšōmərōwn, bišnaṯ šəḇa‘ ‘eśrêh, lîhōwōšāp̄āṭ meleḵ yəhūḏāh; wayyimlōḵ ‘al- yiśrā’êl šənāṯāyim. 52wayya‘aś hāra‘ bə‘ênê Yahweh; wayyêleḵ, bəḏereḵ ’āḇîw ūḇəḏereḵ ’immōw, ūḇəḏereḵ yārāḇə‘ām ben- nəḇāṭ, ’ăšer heḥĕṭî ’eṯ- yiśrā’êl. 53wayya‘ăḇōḏ ’eṯ- habba‘al, wayyištaḥăweh lōw; wayyaḵ‘ês, ’eṯ- Yahweh ’ĕlōhê yiśrā’êl, kəḵōl ’ăšer- ‘āśāh ’āḇîw.