1A keď sa priblížily dni Dávidove, aby zomrel, prikázal Šalamúnovi, svojmu synovi, a riekol: 2Ja odchádzam cestou celej zeme, preto buď silný a buď mužom! 3A ostríhaj príkazy Hospodina, svojho Boha, chodiac po jeho cestách a ostríhajúc jeho ustanovenia, jeho prikázania, jeho súdy a jeho svedoctvá, jako je napísané v zákone Mojžišovom, aby si rozumne konal všetko, čo budeš činiť a rozumne si počínal všade, kamkoľvek sa obrátiš, 4aby Hospodin postavil svoje slovo, ktoré hovoril o mne povediac: Ak budú ostríhať tvoji synovia svoju cestu tak, aby chodili predo mnou v pravde celým svojím srdcom a celou svojou dušou, tak povedal: Nebude ti vyplienený muž s trónu Izraelovho. 5A vieš aj ty, čo mi urobil Joáb, syn Ceruje, čo urobil dvom veliteľom vojsk Izraelových, Abnerovi, synovi Nérovmu, a Amazovi, synovi Jeterovmu, že ich zavraždil a vylial vojnovú krv v pokoji a dal vojnovú krv na svoj opasok, ktorý je na jeho bedrách, i na svoju obuv, ktorá je na jeho nohách. 6A učiníš podľa svojej múdrosti a nedáš jeho šedinám sostúpiť v pokoji do hrobu. 7A synom Barzillaja Gileádskeho učiníš milosť, a budú medzi jediacimi z tvojho stola, lebo tak prišli ku mne, keď som utekal pred Absalomom, tvojím bratom. 8A hľa, je u teba aj Šimei, syn Géru, syn Jeminiho, z Bachuríma, ktorý mi ukrutne zlorečil toho dňa, keď som išiel do Machnaima, a ktorý mi potom prišiel vústrety dolu k Jordánu, a ktorému som vtedy prisahal na Hospodina povediac: Nezabijem ťa mečom. 9A tak teraz nedaj, aby bol bez viny; lebo si múdry muž a budeš vedieť, čo mu máš učiniť a spôsobíš to, aby jeho šediny sostúpily v krvi do hrobu. 10Potom usnul Dávid a ležal so svojimi otcami a bol pochovaný v meste Dávidovom. 11A dní, ktoré kraľoval Dávid nad Izraelom, bolo štyridsať rokov; v Hebrone kraľoval sedem rokov a v Jeruzaleme kraľoval tridsaťtri rokov. 12A tak sedel Šalamún na tróne Dávida, svojho otca, a jeho kráľovstvo sa upevnilo a stálo veľmi pevne. 13Potom prišiel Adoniáš, syn Chaggity, k Bat-šebe, matke Šalamúnovej, ktorá povedala: Či je tvoj príchod pokojný?! A povedal: Pokojný. 14Potom povedal: Mám k tebe slovo. A ona riekla: Hovor! 15A povedal: Ty vieš, že moje bolo kráľovstvo, a že na mňa boli obrátili, celý Izrael, svoju tvár, aby som kraľoval; ale potom sa zvrtlo kráľovstvo a dostalo sa môjmu bratovi, lebo od Hospodina sa mu dostalo. 16A tak teraz len jednu vec žiadam od teba, neodby ma! Na to mu riekla: Hovor! 17A povedal: Povedz, prosím, kráľovi Šalamúnovi, lebo teba neodbyje, aby mi dal Abizagu Sunamitskú za ženu. 18A Bat-šeba riekla: Dobre, ja budem hovoriť o tebe s kráľom. 19Tak vošla Bat-šeba ku kráľovi Šalamúnovi, aby mu hovorila o Adoniášovi. A kráľ jej povstal vústrety a keď sa jej poklonil, posadil sa na svojej stolici a dal postaviť stolicu i matke kráľovej, ktorá si sadla po jeho pravici. 20A riekla: Jednu malú vec žiadam od teba, neodby ma! A kráľ jej povedal: Žiadaj, moja matko, lebo ťa neodbyjem. 21A riekla: Nech sa dá Abizaga Sunamitská Adoniášovi, tvojmu bratovi, za ženu! 22Na to odpovedal kráľ Šalamún a riekol svojej matke: A prečože ty žiadaš Abizagu Sunamitskú pre Adoniáša? Ale žiadaj pre neho kráľovstvo, lebo on je môj brat, starší odo mňa! Áno pre neho a pre Ebiatára, kňaza, a pre Joába, syna Ceruje! 23A kráľ Šalamún prisahal na Hospodina a riekol: Tak nech mi učiní Bôh a tak nech pridá, že proti svojej duši hovoril Adoniáš toto slovo. 24A tak teraz ako že žije Hospodin, ktorý ma upevnil a dal, aby som sedel na tróne Dávida, svojho otca, a ktorý mi učinil dom, tak ako hovoril, že dnes zomrie Adoniáš!

1Keď sa priblížil čas Dávidovej smrti, rozkázal svojmu synovi Šalamúnovi: 2Ja už odchádzam cestou každého pozemšťana, ale ty buď silný, buď mužom! 3Zachovávaj povinnosti voči svojmu Bohu Hospodinovi, kráčajúc po Jeho cestách, zachovávaj Jeho ustanovenia, prikázania, právne nariadenia a svedectvá tak, ako sú napísané v Mojžišovom zákone, aby si mal úspech vo všetkom, čo budeš robiť, a všade, kdekoľvek sa obrátiš, 4a aby Hospodin splnil svoj sľub, ktorý mi dal: Ak si budú tvoji synovia dávať pozor na svoje cesty a budú chodiť verne predo mnou celým srdcom a celou dušou, nevyhladia mužského nástupcu z trónu Izraela. 5Aj to vieš, čo mi urobil Jóáb, syn Cerújin, čo urobil dvom veliteľom izraelských vojsk: synovi Nérovmu Abnérovi a synovi Jeterovmu Amásovi, keď ich zavraždil, a krv, určenú na boj, prelial v mieri; poškvrnil bojovou krvou opasok na svojich bedrách a obuv na svojich nohách. 6Urob podľa svojej múdrosti, ale jeho šedinám nedaj v pokoji zostúpiť do záhrobia. 7Synom Barzillaja Gileádskeho preukáž priazeň tým, že budú medzi tvojimi spolustolovníkmi, lebo mi práve tak vyšli v ústrety, keď som utekal pred tvojím bratom Absolónom. 8No s tebou je aj Šimeí, syn Benjamínca Géru z Bachúrímu. Ten ma hanebne preklínal v deň, keď som šiel do Machanajimu, ale prišiel mi v ústrety k Jordánu, takže som mu prisahal na Hospodina: Neusmrtím ťa mečom. 9Ty ho však nenechaj bez trestu, veď si múdry muž, a vieš, čo s ním urobiť, aby si zoslal jeho šediny v krvi do podsvetia. 10Potom Dávid usnul so svojimi otcami a pochovali ho v Dávidovom meste. 11Dávid kraľoval nad Izraelom štyridsať rokov. V Chebróne sedem a v Jeruzaleme tridsaťtri rokov. 12Potom si Šalamún zasadol na trón svojho otca Dávida a jeho kráľovstvo sa veľmi upevnilo. 13Vtedy prišiel Chaggitin syn Adónija k Šalamúnovej matke Batšebe. Tá sa ho opýtala: Prichádzaš v pokoji? Odpovedal: V pokoji. 14Pokračoval: Chcem ti niečo povedať. Povedala: Hovor! 15Vtedy riekol: Ty vieš, že kráľovstvo bolo moje a že sa celý Izrael obracal na mňa, aby som sa stal kráľom. Kráľovstvo sa však odo mňa odvrátilo a dostalo sa môjmu bratovi, lebo mu ho určil Hospodin. 16Teraz mám k tebe jedinú prosbu; neodmietni ma! Odvetila mu: Hovor! 17On povedal: Prihovor sa u kráľa Šalamúna - veď teba neodmietne - nech mi dá Šunémčanku Abíšagu za ženu. 18Batšeba povedala: Dobre, prihovorím sa za teba u kráľa. 19Keď Batšeba prišla ku kráľovi Šalamúnovi prihovoriť sa za Adóniju, kráľ jej povstal v ústrety, poklonil sa jej a posadil sa na trón. Potom dal postaviť kráľovskej matke stolec, ona si sadla po jeho pravici 20a povedala: Mám k tebe jedinú malú prosbu, neodmietni ma. Kráľ jej odvetil: Žiadaj, matka moja, neodmietnem ťa. 21Nato povedala: Nech dajú Šunémčanku Abíšagu za ženu tvojmu bratovi Adónijovi. 22Kráľ Šalamún odpovedal svojej matke: Prečo žiadaš pre Adóniju len Šunémčanku Abíšagu? Žiadaj pre neho aj kráľovstvo, veď on je mojím starším bratom, a s ním je aj kňaz Ebjátar a Jóáb, syn Cerújin. 23Potom kráľ Šalamún prisahal na Hospodina: Nech tak urobí Boh so mnou teraz i potom. Adónija vyriekol toto slovo proti svojmu vlastnému životu! 24Teraz - akože žije Hospodin, ktorý ma ustanovil, posadil na trón môjho otca Dávida a ktorý mi založil dom tak, ako zasľúbil - Adónija dnes zomrie!

1Keď sa blížili dni Dávidovej smrti, dal svojmu synovi Šalamúnovi tieto príkazy: 2"Ja idem cestou, ktorou ide celý svet; buď silný a vzmuž sa! 3Zachovávaj, čo žiada Pán, tvoj Boh, kráčaj jeho cestami, zachovávaj jeho zákony, príkazy, práva a nariadenia, ako je napísané v Mojžišovom zákone, aby si mal úspech vo všetkom, čo podnikneš, a všade, kde sa obrátiš. 4Aby Pán splnil slovo, ktoré o mne povedal: "Ak si tvoji synovia budú dávať pozor na svojej ceste a celým srdcom i celou dušou budú verne kráčať predo mnou," povedal, "nebude nikdy nik z tvojich odstránený z trónu Izraela." 5Potom vieš sám, čo mi urobil Joab, syn Sarvie, čo urobil dvom veliteľom izraelského vojska, Nérovmu synovi Abnerovi a Jeterovmu synovi Amasovi, že ich zabil a v čase mieru vylieval krv ako za vojny a nevinnou krvou poškvrnil opasok, ktorý mám na páse, a obuv, ktorú mám na nohách. 6Urob podľa svojho uváženia, ale nedopusť, aby jeho šediny zostúpili pokojne do podsvetia! 7Synom Galaádčana Berzelaiho preukazuj blahosklonnosť, nech sú medzi tvojimi stolovými spoločníkmi, lebo práve takto mi vyšli v ústrety, keď som bol na úteku pred tvojím bratom Absolónom. 8Potom máš blízko seba Semeiho, syna Benjamínca Geru z Bahurim. On vrhal na mňa najtvrdšiu kliatbu, keď som išiel do Mahanaimu. Potom mi prišiel v ústrety k Jordánu; vtedy som sa mu zaprisahal na Pána: "Nezabijem ťa mečom!" 9Ale ty ho nenechaj bez trestu; veď si múdry človek, vieš, ako máš s ním naložiť, aby si jeho šediny skrvavené sprevadil do podsvetia." 10Potom sa Dávid uložil k svojim otcom a pochovali ho v Dávidovom meste. 11Čas, ktorý Dávid kraľoval nad Izraelom, je štyridsať rokov. V Hebrone kraľoval sedem rokov a v Jeruzaleme kraľoval tridsaťtri rokov. 12Šalamún nastúpil na trón svojho otca Dávida a jeho kráľovstvo sa veľmi upevnilo. - 13Vtedy prišiel Hagitin syn Adoniáš za Šalamúnovou matkou Betsabe. Ona sa spýtala: "Znamená tvoj príchod dobro?" Odpovedal: "Dobro." 14Potom povedal: "Chcel by som ti niečo povedať." Odpovedala: "Hovor!" 15A on vravel: "Ty vieš, že mne patrilo kráľovstvo a celý Izrael čakal, že ja budem kráľom. Potom mi kráľovstvo uniklo a pripadlo môjmu bratovi, pretože mu ho určil Pán. 16Teraz však mám k tebe len jedinú prosbu, neodmietni ma!" Povedala mu: "Hovor!" 17I povedal: "Prihovor sa u kráľa Šalamúna - veď teba neodmietne -, aby mi dal za manželku Sunamitku Abisagu." 18Betsabe mu odpovedala: "Dobre, prihovorím sa za teba u kráľa" 19Potom Betsabe vošla ku kráľovi Šalamúnovi prihovoriť sa u neho za Adoniáša. Kráľ jej vstal v ústrety, uklonil sa jej a sadol si na trón. Pre kráľovu matku postavili trón, posadila sa mu po pravici 20a vravela: "Jedinú maličkú prosbu mám k tebe neodmietni ma!" Kráľ jej povedal: "Žiadaj si, matka, neodmietnem ťa!" 21I povedala: "Nech dostane Sunamitku Abisagu tvoj brat Adoniáš za manželku!" 22Kráľ Šalamún povedal svojej matke: "Prečo ty žiadaš pre Adoniáša Sunamitku Abisagu? Žiadaj pre neho hneď kráľovstvo! Veď je mojím starším bratom a s ním drží kňaz Abiatar a Joab, syn Sarvie!" 23Potom sa kráľ Šalamún zaprisahal na Pána: "Toto nech mi urobí Boh a toto nech mi pridá, že sa Adoniáš touto rečou vyslovil proti vlastnému životu. 24A tak teraz ako žije Pán, ktorý ma upevnil a posadil na trón môjho otca Dávida a ktorý mi podľa svojho sľubu založil dom, Adoniáš dnes zomrie!"

1Keď sa blížil čas Dávidovej smrti, prikázal svojmu synovi Šalamúnovi: 2Odchádzam ako každý pozemšťan. Ty však buď silný a zmužilý! 3Zachovávaj povinnosti voči svojmu Bohu, Hospodinovi. Kráčaj po jeho cestách a dodržiavaj jeho ustanovenia, prikázania, právne predpisy a napomenutia tak, ako sú napísané v Mojžišovom zákone, potom budeš mať úspech v každom diele a všade, kam sa pohneš. 4Tak splní Hospodin svoj sľub, ktorý mi dal: Ak budú tvoji synovia dbať na spôsob svojho života a budú verne chodiť predo mnou celým srdcom a celou dušou, budeš mať vždy niekoho na tróne Izraela. 5Sám vieš, čo mi vyviedol Cerújin syn Jóab, ako sa zachoval k dvom veliteľom izraelských vojsk: k Nérovmu synovi Abnérovi a k Jeterovmu synovi Amásovi. Zavraždil ich a v mieri sa dopustil vojnového krviprelievania, čím sa poškvrnil bedrový opasok i obuv na nohách. 6Riaď sa vlastnou múdrosťou, no nedovoľ mu v pokojnej starobe zostúpiť do ríše smrti. 7K synom Gileádčana Barzillaja sa správaj láskavo. Nech sú tvojimi spolustolovníkmi, lebo oni sa zachovali podobne voči mne, keď som bol na úteku pred tvojím bratom Absolónom. 8Je tu s tebou i Šimei, syn Benjamínovca Géru z Bachurímu. Ten ma zahrnul strašnými kliatbami vtedy, keď som sa uberal do Machanajimu. Potom ma prišiel vítať k Jordánu. Musel som mu prisahať na Hospodina: Nedám ťa sťať mečom. 9Teraz ho však nenechaj bez trestu. Pretože si múdry muž, nájdeš spôsob, ako ho odpratať s krvavými šedinami do ríše smrti. 10Potom sa Dávid uložil k svojim otcom a pochovali ho v Dávidovom meste. 11Dávid vládol nad Izraelom štyridsať rokov, a to v Hebrone sedem rokov a v Jeruzaleme tridsaťtri rokov. 12Šalamún zasadol na trón svojho otca Dávida a jeho kráľovstvo sa veľmi upevnilo. 13Raz navštívil Chaggitin syn Adónija Šalamúnovu matku Batšebu. Tá sa ho spýtala: Prichádzaš v pokoji? On odvetil: V pokoji. 14Pokračoval: Mám k tebe prosbu. Ona povedala: Hovor! 15On na to: Vieš to i sama, že kráľovstvo malo patriť mne a že mňa uznával celý Izrael za kráľa. Kráľovstvo sa však odvrátilo odo mňa a pripadlo môjmu bratovi, lebo ho dostal od Hospodina. 16Mám teda k tebe jedinú prosbu, neodmietni ma! Ona povedala: Hovor! 17On na to: Prihovor sa u kráľa Šalamúna, iste ťa neodmietne, aby mi dal Šunémčanku Abíšag za ženu. 18Batšeba mu odvetila: Dobre, prihovorím sa za teba u kráľa. 19Keď prišla Batšeba ku kráľovi Šalamúnovi prihovoriť sa za Adóniju, kráľ ju uvítal a poklonil sa jej. Potom sa posadil na trón a ponúkol kreslo kráľovskej matke, takže mu sedela po pravici. 20Mám k tebe jedinú skromnú prosbu, neodmietni ma! Kráľ jej povedal: Len ju vyslov, matka moja, neodmietnem ťa. 21Povedala: Nech dajú Šunémčanku Abíšag za ženu tvojmu bratovi Adónijovi. 22Kráľ Šalamún svojej matke odpovedal: Prečo žiadaš pre Adóniju len Šunémčanku Abíšag? Žiadaj preňho i kráľovstvo, veď je mojím starším bratom a s ním je kňaz Ebjatár a Cerújin syn Jóab. 23Kráľ Šalamún prisahal na Hospodina: Nech ma potresce Boh, ak Adónija za túto žiadosť nezaplatí svojím životom. 24Akože žije Hospodin, ktorý ma pevne dosadil na trón môjho otca Dávida a ktorý mi podľa svojho prísľubu vybudoval dom, Adónija musí ešte dnes zomrieť.

1Když se přiblížil čas Davidovy smrti, dal svému synu Šalomounovi tyto pokyny: 2„Já odcházím jako všechno pozemské, ty ale jednej statečně a mužně 3a zachovávej, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh. Choď po jeho cestách, dodržuj jeho ustanovení, přikázání, pravidla i svědectví zapsaná v Mojžíšově zákoně, aby se ti dařilo vše, co podnikneš, všude, kam se obrátíš. 4Potom Hospodin splní slovo, které mi dal: ‚Budou-li tví synové dbát na svou cestu a budou-li věrně, z celého srdce a ze vší duše žít přede mnou, pak na izraelském trůnu nikdy nebude chybět tvůj potomek.‘ 5Víš také, co mi provedl Joáb, syn Ceruji – co provedl dvěma izraelským vojevůdcům – Abnerovi, synu Nerovu, a Amasovi, synu Jeterovu. Zavraždil je, prolil jejich krev jako ve válečné řeži, ačkoli byl mír. Prolitou krví potřísnil pás na svých bedrech i obuv na svých nohou. 6Zachovej se tedy podle své moudrosti, ale nenech ho v šedinách pokojně ulehnout do hrobu. 7Synům Barzilaje Gileádského ale prokaž přízeň – přijmi je mezi své spolustolovníky, neboť se ke mně zachovali jako přátelé, když jsem prchal před tvým bratrem Abšalomem. 8Hle, máš u sebe také Šimeiho, syna Gerova, Benjamínce z Bachurim. Tenkrát, když jsem šel do Machanajim, zlořečil mi hroznými kletbami. Potom mi vyšel vstříc k Jordánu a já jsem mu přísahal při Hospodinu, že ho nezabiji. 9Ty ho ale nenech bez trestu. Však jsi moudrý a budeš vědět, jak s ním máš naložit, abys jeho šediny poslal do hrobu v krvi.“ 10Poté David ulehl ke svým předkům a byl pohřben ve Městě Davidově. 11David kraloval nad Izraelem celkem čtyřicet let. Sedm let kraloval v Hebronu a třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě. 12Na trůn svého otce Davida usedl Šalomoun a vzal královskou vládu pevně do rukou. 13Za Šalomounovou matkou Batšebou přišel Adoniáš, syn Chagity. „Přicházíš v pokoji?“ otázala se ho.„Ano," odvětil. 14„Rád bych s tebou promluvil.“„Mluv,“ vybídla ho. 15„Ty víš, že následnictví bylo na mně a celý Izrael očekával, že budu kralovat. To se ale změnilo a království z Hospodinovy vůle připadlo mému bratrovi. 16Teď tedy mám k tobě jedinou prosbu, neodmítni mě.“„Mluv,“ odpověděla. 17„Požádej prosím krále Šalomouna – tebe přece neodmítne – ať mi dá za ženu Šunemitku Abišag.“ 18„Dobrá,“ odpověděla Batšeba, „promluvím o tobě s králem.“ 19Potom šla za králem Šalomounem, aby mu řekla o Adoniášovi. Král vstal a vykročil jí vstříc, poklonil se jí a posadil se na trůn. Také své matce dal král přistavit trůn a ona zasedla po jeho pravici. 20„Chci tě požádat o jednu maličkost,“ řekla. „snad mě neodmítneš.“„Žádej, matko, tebe neodmítnu,“ odpověděl král. 21Tehdy řekla: „Mohl by tvůj bratr Adoniáš dostat za ženu Šunemitku Abišag?“ 22„Proč žádáš pro Adoniáše Šunemitku Abišag?“ odpověděl jí král Šalomoun. „To už pro něj rovnou žádej království! Vždyť je to můj starší bratr a navíc má na své straně kněze Abiatara i Joába, syna Ceruji.“ 23A král Šalomoun tehdy přísahal při Hospodinu: „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli Adoniáš za ta slova nezaplatí životem! 24Jakože je živ Hospodin, který mě pevně usadil na trůnu mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům – Adoniáš zemře ještě dnes!“

1Když se přiblížil čas Davidovy smrti, přikázal svému synu Šalomounovi: 2„Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný. 3Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli. 4A Hospodin splní své slovo, které mi dal: ‚Budou-li tvoji synové dbát na svou cestu tak, aby chodili přede mnou věrně celým srdcem a celou duší, nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu.‘ 5Ty také víš, co mi udělal Jóab, syn Serújin, co udělal dvěma velitelům izraelských vojsk, Abnérovi, synu Nérovu, a Amasovi, synu Jeterovu: Zabil je a dopustil se válečného krveprolití v čas pokoje. Krví prolitou jako ve válce si potřísnil opasek na svých bedrech a opánky na svých nohou. 6Zachovej se podle své moudrosti a nedej mu pokojně sestoupit v šedinách do hrobu. 7Synům Barzilaje Gileádského však prokážeš milosrdenství. Ať jsou mezi těmi, kdo jedí u tvého stolu, neboť právě tak se zachovali ke mně, když jsem prchal před tvým bratrem Abšalómem. 8Je tu u tebe i Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, který mi zlořečil strašlivým způsobem v den, kdy jsem odcházel do Machanajimu. Ale potom mi vyšel vstříc dolů k Jordánu a já jsem mu při Hospodinu přísahal: ‚Neusmrtím tě mečem.‘ 9Teď však ho nenechávej bez trestu. Protože jsi moudrý muž, budeš vědět, jak s ním naložit, abys jeho šediny uvedl v krvi do hrobu.“ 10I ulehl David ke svým otcům a byl pohřben v Městě Davidově. 11David kraloval nad Izraelem po dobu čtyřiceti let. V Chebrónu David kraloval sedm let, v Jeruzalémě třiatřicet let. 12Šalomoun dosedl na trůn svého otce Davida a jeho království se velmi upevnilo. 13Adonijáš, syn Chagítin, přišel k Šalomounově matce Bat-šebě. Otázala se: „Přicházíš pokojně?“ Odpověděl: „Pokojně.“ 14A dodal: „Chtěl bych na tobě něco.“ Ona odvětila: „Mluv.“ 15Řekl: „Ty víš, že království patřilo mně a že na mne se obrátil celý Izrael s žádostí, abych kraloval. Ale království připadlo mému bratru. Má je od Hospodina. 16Nyní mám k tobě jedinou prosbu. Neodmítni mě.“ Ona mu odpověděla: „Mluv.“ 17Řekl tedy: „Řekni prosím králi Šalomounovi, tebe přece neodmítne, aby mi dal za ženu Šúnemanku Abíšagu.“ 18Bat-šeba odpověděla: „Dobře. Já se za tebe u krále přimluvím.“ 19A Bat-šeba šla ke králi Šalomounovi, aby s ním promluvila o Adonijášovi. Král jí vyšel vstříc a poklonil se jí. Pak se posadil na svůj trůn. I králově matce přistavili trůn a ona se posadila po jeho pravici. 20Pak řekla: „Mám k tobě jednu malou prosbu. Neodmítni mě.“ Král jí odvětil: „Žádej, má matko, tebe neodmítnu.“ 21Řekla: „Ať je Šúnemanka Abíšag dána za ženu tvému bratru Adonijášovi.“ 22Král Šalomoun své matce odpověděl: „Proč žádáš pro Adonijáše Šúnemanku Abíšagu? Žádej pro něho království. Vždyť je to můj bratr, starší než já. Žádej je pro něho a pro kněze Ebjátara a pro Jóaba, syna Serújina!“ 23A král Šalomoun přísahal při Hospodinu: „Ať se mnou Bůh udělá, co chce! Adonijáš vyřkl rozsudek sám nad sebou. 24Jakože živ je Hospodin, který mě pevně posadil na trůn mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům, ještě dnes Adonijáš zemře!“

1wayyiqrəḇū yəmê- ḏāwiḏ lāmūṯ; wayṣaw ’eṯ- šəlōmōh ḇənōw lêmōr. 2’ānōḵî hōlêḵ, bəḏereḵ kāl- hā’āreṣ; wəḥāzaqtā wəhāyîṯā lə’îš. 3wəšāmartā ’eṯ- mišmereṯ Yahweh ’ĕlōheḵā, lāleḵeṯ biḏrāḵāw lišmōr ḥuqqōṯāw miṣwōṯāw ūmišpāṭāw wə‘êḏəwōṯāw, kakkāṯūḇ bəṯōwraṯ mōšeh; ləma‘an taśkîl, ’êṯ kāl- ’ăšer ta‘ăśeh, wə’êṯ kāl- ’ăšer tip̄neh šām. 4ləma‘an yāqîm Yahweh ’eṯ- dəḇārōw, ’ăšer dibber ‘ālay lêmōr ’im- yišmərū ḇāneḵā ’eṯ- darkām, lāleḵeṯ ləp̄ānay be’ĕmeṯ, bəḵāl ləḇāḇām ūḇəḵāl nap̄šām; lêmōr lō- yikkārêṯ ləḵā ’îš, mê‘al kissê yiśrā’êl. 5wəḡam ’attāh yāḏa‘tā ’êṯ ’ăšer- ‘āśāh lî yōw’āḇ ben- ṣərūyāh, ’ăšer ‘āśāh lišnê- śārê ṣiḇ’ōwṯ yiśrā’êl lə’aḇnêr ben- nêr wəla‘ămāśā ḇen- yeṯer wayyaharḡêm, wayyāśem dəmê- milḥāmāh bəšālōm; wayyittên dəmê milḥāmāh, baḥăḡōrāṯōw ’ăšer bəmāṯənāw, ūḇəna‘ălōw ’ăšer bəraḡlāw. 6wə‘āśîṯā kəḥāḵəmāṯeḵā; wəlō- ṯōwrêḏ śêḇāṯōw bəšālōm šə’ōl. s 7wəliḇnê ḇarzillay haggil‘āḏî ta‘ăśeh- ḥeseḏ, wəhāyū bə’ōḵəlê šulḥāneḵā; kî- ḵên qārəḇū ’êlay, bəḇārəḥî mippənê ’aḇšālōwm ’āḥîḵā. 8wəhinnêh ‘imməḵā šim‘î ḇen- gêrā ḇen- haymînî mibbaḥurîm wəhū qillanî qəlālāh nimreṣeṯ, bəyōwm leḵtî maḥănāyim; wəhū- yāraḏ liqrāṯî hayyardên, wā’eššāḇa‘ lōw Yahweh lêmōr, ’im- ’ămîṯəḵā beḥāreḇ. 9wə‘attāh ’al- tənaqqêhū, kî ’îš ḥāḵām ’āttāh; wəyāḏa‘tā ’êṯ ’ăšer ta‘ăśeh- lōw, wəhōwraḏtā ’eṯ- śêḇāṯōw bəḏām šə’ōwl. 10wayyiškaḇ dāwiḏ ‘im- ’ăḇōṯāw; wayyiqqāḇêr bə‘îr dāwiḏ. p̄ 11wəhayyāmîm, ’ăšer mālaḵ dāwiḏ ‘al- yiśrā’êl, ’arbā‘îm šānāh; bəḥeḇrōwn mālaḵ šeḇa‘ šānîm, ūḇîrūšālim mālaḵ, šəlōšîm wəšālōš šānîm. 12ūšəlōmōh yāšaḇ ‘al- kissê dāwiḏ ’āḇîw; wattikkōn malḵuṯōw mə’ōḏ. 13wayyāḇō ’ăḏōnîyāhū ḇen- ḥaggêṯ, ’el- baṯ- šeḇa‘ ’êm- šəlōmōh, wattōmer hăšālōwm bō’eḵā; wayyōmer šālōwm. 14wayyōmer dāḇār lî ’êlāyiḵ; wattōmer dabbêr. 15wayyōmer, ’at yāḏa‘at kî- lî hāyəṯāh hamməlūḵāh, wə‘ālay śāmū ḵāl yiśrā’êl pənêhem limlōḵ; wattissōḇ hamməlūḵāh wattəhî lə’āḥî, kî Yahweh hāyəṯāh lōw. 16wə‘attāh, šə’êlāh ’aḥaṯ ’ānōḵî šō’êl mê’ittāḵ, ’al- tāšiḇî ’eṯ- pānāy; wattōmer ’êlāw dabbêr. 17wayyōmer, ’imrî- nā lišlōmōh hammeleḵ, kî lō- yāšîḇ ’eṯ- pānāyiḵ; wəyitten- lî ’eṯ- ’ăḇîšaḡ haššūnammîṯ lə’iššāh. 18wattōmer baṯ- šeḇa‘ ṭōwḇ; ’ānōḵî ’ăḏabbêr ‘āleḵā ’el- hammeleḵ. 19wattāḇō ḇaṯ- šeḇa‘ ’el- hammeleḵ šəlōmōh, ləḏabber- lōw ‘al- ’ăḏōnîyāhū; wayyāqām hammeleḵ liqrāṯāh wayyištaḥū lāh, wayyêšeḇ ‘al- kis’ōw, wayyāśem kissê lə’êm hammeleḵ, wattêšeḇ lîmînōw. 20wattōmer, šə’êlāh ’aḥaṯ qəṭannāh ’ānōḵî šō’eleṯ mê’ittāḵ, ’al- tāšeḇ ’eṯ- pānāy; wayyōmer- lāh hammeleḵ ša’ălî ’immî, kî lō- ’āšîḇ ’eṯ- pānāyiḵ. 21wattōmer yuttan ’eṯ- ’ăḇîšaḡ haššunammîṯ; la’ăḏōnîyāhū ’āḥîḵā lə’iššāh. 22wayya‘an hammeleḵ šəlōmōh wayyōmer lə’immōw, wəlāmāh ’at šō’eleṯ ’eṯ- ’ăḇîšaḡ haššunammîṯ la’ăḏōnîyāhū, wəša’ălî- lōw ’eṯ- hamməlūḵāh, kî hū ’āḥî haggāḏōwl mimmennî; wəlōw ūlə’eḇyāṯār hakkōhên, ūləyōw’āḇ ben- ṣərūyāh. p̄ 23wayyiššāḇa‘ hammeleḵ šəlōmōh, Yahweh lêmōr; kōh ya‘ăśeh- lî ’ĕlōhîm wəḵōh yōwsîp̄, kî ḇənap̄šōw, dibber ’ăḏōnîyāhū, ’eṯ- haddāḇār hazzeh. 24wə‘attāh, ḥay- Yahweh ’ăšer hĕḵînanî, [wayyōwōšîḇînî ḵ] (wayyōwōšîḇanî q) ‘al- kissê dāwiḏ ’āḇî, wa’ăšer ‘āśāh- lî bayiṯ ka’ăšer dibbêr; kî hayyōwm, yūmaṯ ’ăḏōnîyāhū.