Prvá kniha Paralipomenon, 29. kapitola
1 Par 29,1
Potom povedal kráľ Dávid celému shromaždeniu: Šalamún, môj syn, ktorého si vyvolil Bôh jediného, je ešte len chlapec a útly, a dielo je veľké; lebo to nemá byť palác pre človeka, ale pre Hospodina Boha.
Potom povedal kráľ Dávid celému zhromaždeniu: Môj syn Šalamún, jediný, ktorého si vyvolil Boh, je mladý a útly; práca je však veľká, lebo nie pre človeka je určený ten palác, ale pre Hospodina, Boha.
Nato kráľ Dávid hovoril celému zhromaždeniu: „Môj syn Šalamún, ktorého si Boh vyvolil, je mladý a krehký, úloha je však veľká. Veď to nemá byť palác pre človeka, ale pre Pána, Boha!
Potom povedal kráľ Dávid celému zhromaždeniu: Môj syn Šalamún, jediný, ktorého si vyvolil Boh, je neskúsený mladík. Samo dielo je však rozsiahle, lebo tá veľkolepá budova nie je určená pre človeka, ale pre Hospodina, Boha.
Král David pak řekl celému shromáždění: „Můj syn Šalomoun, jehož jediného Bůh vyvolil, je mladý a nezkušený, a toto je veliké dílo. Nejde o palác pro lidi, ale pro Hospodina Boha.
Potom řekl král David celému shromáždění: „Mého syna Šalomouna si vyvolil Bůh jako jediného, ač je mladíček útlého věku a dílo je obrovské. Nejde totiž o hrad pro člověka, ale pro Boha Hospodina.
wayyōmer dāwîḏ hammeleḵ ləḵāl haqqāhāl, šəlōmōh ḇənî ’eḥāḏ bāḥar- bōw ’ĕlōhîm na‘ar wārāḵ; wəhamməlāḵāh ḡəḏōwlāh, kî lō lə’āḏām habbîrāh, kî Yahweh ’ĕlōhîm.
1 Par 29,2
A ja som celou svojou silou pripravoval pre dom svojho Boha zlato na zlaté nádoby a striebro na strieborné, meď na medené, železo na železné a drevo na drevené, onychinové kamene a kamene na vrúbenie i karbunkulové kamene a kamene rozličných farieb i všelijaké drahé kamene a mramorové kamene na množstvo.
Nakoľko som mohol, pripravil som pre dom svojho Boha zlato na zlaté, striebro na strieborné, bronz na bronzové, železo na železné a drevo na drevené predmety, ónyxové kamene a obklady, kamene malachitové a pestrofarebné, rôzne drahokamy a množstvo mramorových kameňov.
Zo všetkých svojich síl som chystal pre dom môjho Boha zlato na (veci) zlaté, striebro na strieborné, kov na kovové, železo na železné, drevo na drevené, ónyxový kameň i na obruby, rubínový a pestrofarebný kameň, rozličné drahokamy a mramorový kameň v hojnosti.
Podľa svojich možností som zaobstaral pre dom svojho Boha zlato na zlaté, striebro na strieborné, bronz na bronzové, železo na železné, drevo na drevené predmety, ďalej ónyxové kamene, kamene na výzdobu, kamene malachitové a pestrofarebné, rôzne drahokamy a množstvo mramoru.
Připravil jsem pro chrám svého Boha, co jsem mohl: zlato pro věci zlaté, stříbro pro stříbrné, bronz pro bronzové, železo pro železné a dřevo pro dřevěné, onyx a jiné ozdobné a pestré kameny k obkládání, nejrůznější drahokamy i množství alabastru.
Pro dům svého Boha jsem připravil, co jsem mohl: zlato pro zlaté náčiní , stříbro pro stříbrné, měď pro měděné, železo pro železné, dřevo pro dřevěné, kameny karneolové pro vsazování, kameny pestře zbarvené a různé drahokamy i množství mramoru.
ūḵəḵāl- kōḥî hăḵînōwṯî ləḇêṯ- ’ĕlōhay, hazzāhāḇ lazzāhāḇ wəhakkesep̄ lakkesep̄ wəhannəḥōšeṯ lannəḥōšeṯ, habbarzel labbarzel, wəhā‘êṣîm lā‘êṣîm; ’aḇnê- šōham ūmillū’îm ’aḇnê- p̄ūḵ wəriqmāh, wəḵōl ’eḇen yəqārāh wə’aḇnê- šayiš lārōḇ.
1 Par 29,3
A ešte krome toho, pretože mám záľubu v dome svojho Boha, a keďže mám vlastného zlata a striebra, dal som i nad to pre dom svojho Boha, nad všetko to, čo som pripravil pre dom svätyne,
Pretože mám záľubu v dome svojho Boha, mám ešte pre dom Boží okrem toho, čo som už pripravil pre svätyňu, zlato a striebro, ktoré mám ako osobné vlastníctvo:
Okrem toho od radosti z domu svojho Boha - keďže mám majetok, zlato a striebro - dám na dom svojho Boha nad všetko to, čo som prichystal pre dom svätyne,
Pretože mi záleží na dome svojho Boha, pridávam ešte z vlastného majetku zlato a striebro pre dom svojho Boha ako doplnok k tomu všetkému, čo som už zaobstaral pre svätyňu:
A protože chrám mého Boha je mým potěšením, přidávám také svůj osobní zlatý a stříbrný poklad. Dávám jej na chrám svého Boha kromě všeho toho, co jsem pro ten svatý chrám už připravil:
A jelikož mám v domě svého Boha zalíbení, přidávám pro dům svého Boha i ze svého vlastního jmění zlato a stříbro navíc k tomu všemu, co jsem připravil pro svatyni:
wə‘ōwḏ, birṣōwṯî bəḇêṯ ’ĕlōhay, yeš- lî səḡullāh zāhāḇ wāḵāsep̄; nāṯattî ləḇêṯ- ’ĕlōhay ləma‘lāh, mikkāl hăḵînōwṯî ləḇêṯ haqqōḏeš.
1 Par 29,4
tri tisíce hrivien zlata zo zlata z Ofíru a sedem tisíc hrivien prečisteného striebra na potiahnutie stien svätých domov,
tritisíc talentov ofírskeho zlata, sedemtisíc talentov prečisteného striebra na pokrytie stien miestností,
tritisíc hrivien zlata zo zlata ofírskeho a sedemtisíc hrivien striebra prečisteného na obtiahnutie stien budov,
tritisíc talentov zlata ofírskej akosti, sedemtisíc talentov pretaveného striebra na obloženie stien miestností,
3 000 talentů ofirského zlata, 7 000 talentů přetaveného stříbra na pokrytí stěn příbytků,
tři tisíce talentů ofírského zlata, sedm tisíc talentů přetaveného stříbra k obložení stěn domu,
šəlōšeṯ ’ălāp̄îm kikkərê zāhāḇ mizzəhaḇ ’ōwp̄îr; wəšiḇ‘aṯ ’ălāp̄îm kikkar- kesep̄ məzuqqāq, lāṭūaḥ qîrōwṯ habbāttîm.
1 Par 29,5
zlata na zlaté veci a striebra na strieborné a na všelijaké dielo, ktoré má byť vytvorené rukou remeselníkov. A kto je ešte ochotný naplniť svoju ruku dnes pre Hospodina?
zlato na zlaté, striebro na strieborné predmety a na rôznu prácu, umelcami zhotovenú! Kto je ešte dnes ochotný štedro obetovať Hospodinovi?
kde (treba) zlato, zlatom, kde striebro, striebrom, a na každú prácu, (ktorú budú robiť) ruky umelcov. A kto je ochotný darovať dnes plnou rukou Pánovi?“
zlato na zlaté, striebro na strieborné predmety a pre rôznu prácu umelcov. Kto by chcel dnes ochotne niečo obetovať Hospodinovi?
zlato pro věci zlaté, stříbro pro stříbrné a pro vše, co mají vyrobit kovotepci. Nuže, co kdo dnes nabídne k zasvěcení Hospodinu?“
pro různé věci ze zlata a pro různé věci ze stříbra, pro veškeré dílo vyráběné řemeslníky. Kdo by chtěl dnes něco ze svého dobrovolně obětovat pro Hospodina?“
lazzāhāḇ lazzāhāḇ wəlakkesep̄ lakkesep̄, ūləḵāl- məlāḵāh bəyaḏ ḥārāšîm; ūmî miṯnaddêḇ, ləmallōwṯ yāḏōw hayyōwm Yahweh.
1 Par 29,6
A tak boli ochotné kniežatá otcov a kniežatá pokolení Izraelových i velitelia tisícov a stov i čo do úradníkov nad dielom kráľovým.
Ochotu prejavili rodinní hodnostári, hodnostári izraelských kmeňov, tisícnici, stotníci a hodnostári v kráľovej službe.
Kniežatá rodov, kniežatá izraelských kmeňov; velitelia tisícok a stotín a správcovia kráľovských robôt vyslovili ochotu
Predáci rodín a izraelských kmeňov, tisícnici, stotníci i kráľovskí úradníci prispeli svojimi milodarmi.
Nato se nabídli vůdcové otcovských rodů, vůdcové izraelských kmenů i vůdcové tisíců a stovek jakož i vůdcové královského díla
Předáci rodů izraelských kmenů, velitelé nad tisíci a nad sty i královští úředníci přinášeli dobrovolné dary.
wayyiṯnaddəḇū śārê hā’āḇōwṯ wəśārê šiḇṭê yiśrā’êl, wəśārê hā’ălāp̄îm wəhammê’ōwṯ, ūləśārê məleḵeṯ hammeleḵ.
1 Par 29,7
A dali pre službu domu Božieho päť tisíc hrivien zlata a desať tisíc zlatých daríkov v peňazoch, desať tisíc hrivien striebra, osemnásť tisíc hrivien medi a sto tisíc hrivien železa.
Na službu pri dome Božom odovzdali päťtisíc talentov zlata, desaťtisíc dareikov, desaťtisíc talentov striebra, osemnásťtisíc talentov bronzu a stotisíc talentov železa.
a venovali na práce pri Božom dome päťtisíc hrivien zlata, desaťtisíc darejkov, desaťtisíc hrivien striebra, osemnásťtisíc hrivien kovu a stotisíc hrivien železa.
Na účely Božieho domu darovali päťtisíc talentov zlata, desaťtisíc dareikov, desaťtisíc talentov striebra, osemnásťtisíc talentov bronzu a stotisíc talentov železa.
a věnovali na službu Božího domu 5 000 talentů zlata, 10 000 dareiků, 10 000 talentů stříbra, 18 000 talentů bronzu a 100 000 talentů železa.
Na dílo Božího domu odevzdali pět tisíc talentů zlata a deset tisíc darejků, deset tisíc talentů stříbra a osmnáct tisíc talentů mědi a sto tisíc talentů železa.
wayyittənū la‘ăḇōwḏaṯ bêṯ- hā’ĕlōhîm, zāhāḇ kikkārîm ḥămêšeṯ- ’ălāp̄îm wa’ăḏarḵōnîm ribbōw wəḵesep̄, kikkārîm ‘ăśereṯ ’ălāp̄îm, ūnəḥōšeṯ ribbōw ūšəmōwnaṯ ’ălāp̄îm kikkārîm; ūḇarzel mê’āh- ’elep̄ kikkārîm.
1 Par 29,8
A čo sa u ktorého našlo drahého kamenia, dali do pokladu domu Hospodinovho oddajúc to do ruky Geršonovca Jechiela.
Ak mal niekto drahokamy, pridal ich k pokladu domu Hospodinovho do rúk Géršónovca Jechíéla.
A kto mal drahokamy, dal ich pre pokladnicu Pánovho chrámu do ruky Gerzonca Jahiela.
Kto mal nejaké drahokamy, daroval ich na poklad Hospodinovho domu do rúk Geršónovca Jechíela.
Kdokoli měl drahokamy, věnoval je do pokladnice Hospodinova domu pod správu Jechiela Geršonského.
Kdo pak měl nějaké drahé kamení, odevzdal je na poklad Hospodinova domu do rukou Jechíela Geršónského.
1 Par 29,9
Vtedy sa radoval ľud, že tak ochotne obetovali, lebo celým srdcom obetovali Hospodinovi ochotne. Aj sám kráľ Dávid sa radoval veľkou radosťou.
Ľud sa radoval z ich ochoty, lebo celým srdcom ochotne obetovali Hospodinovi. Ba i kráľ Dávid zaplesal veľkou radosťou.
Ľud sa radoval z dobrovoľných darov, lebo s veľkou ochotou srdca darovali Pánovi; aj Dávid sa veľmi radoval.
Ľud sa radoval z ich milodarov, lebo z celého srdca ochotne obetovali Hospodinovi. Ba i kráľ Dávid sa nesmierne radoval.
Lid se z jejich ochoty radoval, neboť to věnovali Hospodinu celým srdcem. Také král David se nesmírně radoval.
Lid se radoval z toho, co bylo dobrovolně darováno, že z celého srdce se odevzdávaly dobrovolné dary Hospodinu. Také král David se převelice radoval.
wayyiśməḥū hā‘ām ‘al- hiṯnaddəḇām, kî bəlêḇ šālêm, hiṯnaddəḇū Yahweh; wəḡam dāwîḏ hammeleḵ, śāmaḥ śimḥāh ḡəḏōwlāh. p̄
1 Par 29,10
Preto dobrorečil Dávid Hospodinovi pred očami celého shromaždenia. A Dávid riekol: Požehnaný si ty, Hospodine, Bože Izraela, nášho otca, od vekov až na veky!
Potom Dávid dobrorečil Hospodinovi v prítomnosti celého zhromaždenia a povedal: Požehnaný buď Hospodin, Boh Izraela, nášho otca, od vekov až naveky.
Potom Dávid dobrorečil Pánovi pred celým zhromaždením a Dávid hovoril: „Zvelebený si, Pane, Bože nášho otca Izraela, od vekov naveky!
Dávid dobrorečil Hospodinovi pred celým zhromaždením slovami: Zvelebený buď Hospodin, Boh nášho praotca Izraela, od vekov až na veky!
David tehdy před zraky celého shromáždění dobrořečil Hospodinu:„Hospodine, Bože našeho otce Izraele,požehnaný jsi od věků až na věky!
I dobrořečil David Hospodinu před zraky celého shromáždění. Řekl: „Požehnán jsi, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků až na věky.
1 Par 29,11
Tvoja je, ó, Hospodine, velebnosť i hrdinská moc i sláva i víťazstvo i veličenstvo, áno všetko na nebi i na zemi. Tvoje je, ó, Hospodine, kráľovstvo, a ty si vyvýšený všetkému za hlavu.
Tvoja je, Hospodine, veľkosť, moc, dôstojnosť, sláva i velebnosť, veď Tvoje je všetko na nebi i na zemi. Tvoje je kráľovstvo, Hospodine. Ty si ten, ktorý sa ako hlava vypína nad všetkým.
Tebe, Pane, patrí veľkosť i moc, chvála, veleba a sláva, veď tvoje, Pane, je všetko na nebi i na zemi, i kráľovstvo; ty prevyšuješ všetko, si Najvyšší!
Tvoja je, Hospodin, veľkosť, moc, dôstojnosť, sláva i veleba. Patrí ti všetko na nebi i na zemi. Vypínaš sa nad všetkým ako hlava.
Tvá je, Hospodine, velikost a síla,nádhera, velebnost a majestát!Vše na nebi i na zemi je, Hospodine, tvé panstvía ty jsi hlava, jež převyšuje vše!
Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava.
ləḵā Yahweh haggəḏullāh wəhaggəḇūrāh wəhattip̄’ereṯ wəhannêṣaḥ wəhahōwḏ, kî- ḵōl baššāmayim ūḇā’āreṣ; ləḵā Yahweh hammamlāḵāh, wəhammiṯnaśśê ləḵōl lərōš.
1 Par 29,12
A bohatstvo a sláva prichodí zpred tvojej tvári, a ty panuješ nad všetkým, a v tvojej ruke je sila i udatnosť, a v tvojej ruke je zveličiť a posilniť, koho len chceš.
Bohatstvo a česť sú od Teba, Ty panuješ nad všetkým. Vo svojej ruke máš silu a moc, v Tvojej ruke je, či učiníš niekoho veľkým a mocným.
Bohatstvo a sláva pochádza od teba, ty panuješ nad všetkým, v tvojej ruke je sila a moc a v tvojej moci je zveľadiť a upevniť všetko.
Bohatstvo a česť sú od teba. Ty vládneš nad všetkým. V ruke máš silu a moc. Na tebe záleží, či urobíš niekoho veľkým a mocným.
Od tebe pochází bohatství a sláva,jenom ty sám vládneš nade vším.Ve tvé ruce je síla i moc,svou rukou posiluješ a dáváš velikost.
Bohatství a sláva pocházejí od tebe, ty panuješ nade vším, máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, vyvýšení a utvrzení všeho je v tvých rukou.
wəhā‘ōšer wəhakkāḇōwḏ milləp̄āneḵā, wə’attāh mōwōšêl bakkōl, ūḇəyāḏəḵā kōaḥ ūḡəḇūrāh; ūḇəyāḏəḵā, ləḡaddêl ūləḥazzêq lakkōl.
1 Par 29,13
A tak teraz, ó, náš Bože, ďakujeme ti a chválime meno tvojej slávy.
Tak teda, Bože náš, ďakujeme Ti a chválime Tvoje slávne meno.
Preto ťa my teraz zvelebujeme, Bože náš, a chválime tvoje slávne meno.
Teraz však, Bože náš, vďačíme ti a chválime tvoje slávne meno.
Tobě, Bože náš, vzdáváme díky,tvé slavné jméno chválíme!
Nyní, Bože náš, vzdáváme ti chválu a oslavujeme tvé skvělé jméno.
wə‘attāh ’ĕlōhênū, mōwḏîm ’ănaḥnū lāḵ; ūməhallîm ləšêm tip̄’arteḵā.
1 Par 29,14
Lebo veď kto som ja, a kto je môj ľud, aby sme mali toľko moci obetovať tak ochotne jako toto?! Lebo od teba je to všetko, a vezmúc z tvojej ruky dali sme tebe.
Veď ani ja ani môj ľud by sme neboli schopní priniesť toľké milodary. Veď od Teba je všetko, takže z Tvojej ruky sme Ti dali.
Veď ktože som ja a čože je môj ľud, že sme boli schopní takto ti dať dary? Veď od teba je všetko a čo sme ti dali, máme z tvojej ruky.
Ako to, že ja a môj ľud sme sa zmohli na toľké milodary? Keďže všetko od teba pochádza, dali sme ti vlastne z tvojho.
Kdo jsem ale já a co je můj lid, abychom mohli přinést tak štědrý dar? To od tebe pochází všechno – to, co jsme dali, bylo z tvé ruky!
Vždyť co jsem já a co je můj lid, že máme možnost takto přinášet dobrovolné dary? Od tebe pochází všechno. Dáváme ti, co jsme přijali z tvých rukou.
1 Par 29,15
Lebo sme cudzincami pred tebou a pohostínmi, jako boli aj všetci naši otcovia. Naše dni sú jako tieň na zemi, a nieto nádeje trvať.
Lebo sme pred Tebou cudzincami a usadlíkmi ako všetci naši otcovia. Naše dni na zemi sú ako tieň a bez nádeje.
Lebo my sme pred tebou cudzinci a pútnici ako všetci naši otcovia. Ako tieň sú naše dni na zemi, bez nádeje.
Pokladáš nás len za cudzincov a prišelcov, akými boli všetci naši predkovia. Náš pozemský čas je ako beznádejný tieň.
Před tebou jsme jen poutníci a hosté tak jako všichni naši otcové; naše dny na zemi jsou prchavý stín.
My jsme před tebou jen hosté a příchozí jako všichni naši otcové. Naše dny na zemi jsou jako stín a naděje není.
kî- ḡêrîm ’ănaḥnū ləp̄āneḵā wəṯōwōšāḇîm kəḵāl- ’ăḇōṯênū; kaṣṣêl yāmênū ‘al- hā’āreṣ wə’ên miqweh.
1 Par 29,16
Hospodine, náš Bože, všetko toto veľké množstvo, ktoré sme pripravili, aby sme ti vystavili dom pre meno tvojej svätosti, je z tvojej ruky, a tvoje je všetko.
Hospodine, Bože náš, všetka táto hojnosť, ktorú sme pripravili, aby sme postavili dom Tvojmu svätému menu, je z Tvojej ruky a Tvoje je všetko.
Pane, náš Bože, celé toto množstvo, ktoré sme pripravili, aby sme tebe, tvojmu svätému menu, postavili dom, je z tvojej ruky a všetko je tvoje.
Hospodin, Bože náš, všetka táto hojnosť, čo sme ti prichystali na stavbu domu pre tvoje sväté meno, pochádza od teba a tvoje je všetko.
Hospodine, Bože náš, zde je všechna ta hojnost. Připravili jsme ji ke stavbě domu pro tvé svaté jméno – vše je to ale z tvé ruky a tobě to náleží!
Hospodine, Bože náš, všechno toto množství, jež jsme připravili, abychom vybudovali dům tobě, tvému svatému jménu, pochází z tvé ruky. Tobě patří všechno.
Yahweh ’ĕlōhênū, ḵōl hehāmōwn hazzeh ’ăšer hăḵînōnū, liḇnōwṯ- ləḵā ḇayiṯ ləšêm qāḏšeḵā mîyāḏəḵā [hî ḵ] (hū q) ūləḵā hakkōl.
1 Par 29,17
A ja viem, môj Bože, že ty zpytuješ srdce a máš záľubu v úprimnosti, preto, čo sa mňa týka, v úprimnosti svojho srdca obetoval som ochotne všetko toto. A teraz vidím s radosťou i tvoj ľud, ktorý sa tu nachodí, že ti ochotne obetoval.
Viem však, Bože môj, že skúmaš srdce a obľubuješ si úprimnosť. Ja som z úprimného srdca ochotne obetoval všetko toto, ba s radosťou som teraz videl, že i Tvoj ľud, tu prítomný, ochotne obetoval.
A viem, môj Bože, že ty skúmaš srdce a ľúbi sa ti priamosť. Ja som toto všetko venoval v priamosti svojho srdca a teraz s radosťou vidím, že aj tvoj ľud, ktorý je tu, daruje ti s ochotou.
Viem však, Bože môj, že skúmaš srdce a obľubuješ si úprimnosť. Z úprimného srdca som priniesol všetky tieto milodary a teraz pozorujem, že i tu prítomný tvoj ľud rád obetuje.
Vím, Bože můj, že zkoumáš srdce a miluješ upřímnost. Z upřímného srdce jsem daroval toto vše a teď vidím, jak tvůj lid, zde přítomný, přináší své dary s radostí.
Poznal jsem, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a že máš zalíbení v přímosti. Přinesl jsem všechny tyto dobrovolné dary z přímého srdce. A nyní vidím, jak radostně ti přináší dobrovolné dary tvůj lid, který je zde.
wəyāḏa‘tî ’ĕlōhay, kî ’attāh bōḥên lêḇāḇ, ūmêšārîm tirṣeh; ’ănî, bəyōšer ləḇāḇî hiṯnaddaḇtî ḵāl ’êlleh, wə‘attāh, ‘amməḵā hannimṣə’ū- p̄ōh, rā’îṯî ḇəśimḥāh ləhiṯnaddeḇ- lāḵ.
1 Par 29,18
Hospodine, Bože Abrahámov, Izákov a Izraelov, Bože našich otcov, zachovaj toto na veky za útvar myšlienok srdca svojho ľudu a ustav ich srdce, aby vždy stálo pevne k tebe.
Hospodine, Bože Abraháma, Izáka a Izraela, našich otcov, zachovaj to naveky ako vzor zmýšľania Tvojho ľudu a pripútaj si jeho srdce.
Pane, Bože našich otcov, Abraháma, Izáka a Izraela, zachovaj vždy takéto zmýšľanie srdca svojho ľudu a pripútaj ich srdce k sebe.
Hospodin, Bože našich praotcov Abraháma, Izáka a Izraela, zachovaj navždy takéto zmýšľanie svojho ľudu a jeho srdce pripútaj k sebe.
Hospodine, Bože našich otců Abrahama, Izáka a Izraele, zachovej navěky tu touhu v srdci svého lidu! Ať jsou jejich srdce vždy pevně u tebe!
Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, našich otců, zachovej navěky to, co si tvůj lid ve svém srdci předsevzal, a jejich srdce si připrav pro sebe.
Yahweh ’ĕlōhê ’aḇrāhām yiṣḥāq wəyiśrā’êl ’ăḇōṯênū, šomrāh- zōṯ lə‘ōwlām, ləyêṣer maḥšəḇōwṯ ləḇaḇ ‘ammeḵā; wəhāḵên ləḇāḇām ’êleḵā.
1 Par 29,19
A Šalamúnovi, môjmu synovi, daj úprimné srdce nedelené, aby ostríhal tvoje prikázania, tvoje svedoctvá a tvoje ustanovenia a aby činil to všetko a aby vystavil palác, ktorý som pripravil.-
Daj môjmu synovi Šalamúnovi nenarušené srdce, aby mohol zachovávať Tvoje prikázania, svedectvá i ustanovenia a vykonať všetko na stavbu paláca, pre ktorú som vykonal prípravy.
A môjmu synovi Šalamúnovi daj dokonalé srdce, aby zachovával tvoje príkazy, ustanovenia a predpisy, aby vykonal všetko a postavil palác, ktorý som pripravil!“
Šalamúnovi, môjmu synovi, daj pevné odhodlanie zachovávať tvoje prikázania, svedectvá i ustanovenia a vykonať všetko pri stavbe chrámovej budovy, na ktorú som robil prípravy.
Mému synu Šalomounovi pak dej oddané srdce, aby dbal na tvá přikázání, svědectví a pokyny, aby vše vykonal a postavil ten palác, pro který jsem vykonal tyto přípravy.“
Dej, ať můj syn Šalomoun z celého srdce dbá na tvé příkazy, na tvá svědectví a na tvá nařízení, aby vykonal všechno, co je třeba k vybudování hradu, k němuž jsem vykonal přípravy.“
wəlišlōmōh ḇənî, tên lêḇāḇ šālêm, lišmōwr miṣwōṯeḵā, ‘êḏəwōṯeḵā wəḥuqqeḵā; wəla‘ăśōwṯ hakkōl, wəliḇnōwṯ habbîrāh ’ăšer- hăḵînōwṯî. p̄
1 Par 29,20
Potom riekol Dávid celému shromaždeniu: Nože dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu! A dobrorečili celé shromaždenie Hospodinovi, Bohu svojich otcov, a skloniac hlavy poklonili sa Hospodinovi i kráľovi.
Potom Dávid povedal celému zhromaždeniu: Dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu. Celé zhromaždenie dobrorečilo Hospodinovi, Bohu svojich otcov, sklonilo hlavy a klaňalo sa Hospodinovi a kráľovi.
Potom Dávid vyzval celé zhromaždenie: „Dobrorečte Pánovi, svojmu Bohu!“ A celé zhromaždenie dobrorečilo Pánovi, Bohu svojich otcov, korilo a skláňalo sa pred Pánom a pred kráľom.
Potom Dávid vyzval celé zhromaždenie: Dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu! Celé to zhromaždenie dobrorečilo Hospodinovi, Bohu svojich otcov, a hlbokým úklonom vzdávalo poctu Hospodinovi i kráľovi.
Potom David vyzval celé shromáždění: „Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu!“ a všechno shromáždění dobrořečilo Hospodinu, Bohu jejich otců, padli na kolena a klaněli se před Hospodinem a před králem.
Potom David vyzval celé shromáždění: „Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu!“ A celé shromáždění dobrořečilo Hospodinu, Bohu svých otců, padli na kolena a klaněli se Hospodinu i králi.
wayyōmer dāwîḏ ləḵāl haqqāhāl, bārəḵū- nā ’eṯ- Yahweh ’ĕlōhêḵem; wayḇārăḵū ḵāl haqqāhāl, Yahweh ’ĕlōhê ’ăḇōṯêhem, wayyiqqəḏū wayyištaḥăwū Yahweh wəlammeleḵ.
1 Par 29,21
A obetovali Hospodinovi bitné obeti a obetovali Hospodinovi zápalné obeti na druhý deň, tisíc juncov, tisíc baranov, tisíc oviec a ich liate obeti a iných obetí bitných množstvo pre celého Izraela.
Nato obetovali Hospodinovi zábitné obete a na druhý deň spaľované obete: tisíc juncov, tisíc baranov, tisíc jahniat a príslušné úliatby , zábitné obete v hojnosti za celý Izrael.
Potom prinášali Pánovi obety a nasledujúci deň obetovali Pánovi celopaly: tisíc býčkov, tisíc baranov a tisíc baránkov s príslušnými nápojovými obetami a množstvo obiet za celý Izrael.
Prinášali Hospodinovi obetné dary a na druhý deň potom spaľované obety: tisíc býčkov, tisíc baranov, tisíc jahniat s príslušnými nápojovými obetami a obetných darov v hojnosti pre celý Izrael.
Druhého dne přinášeli Hospodinu oběti a zápaly – 1 000 býčků, 1 000 beranů a 1 000 jehňat s příslušnými úlitbami a s hojnými oběťmi za celý Izrael.
Druhého dne připravili Hospodinu oběti. Obětovali Hospodinu oběti zápalné: tisíc býků, tisíc beranů a tisíc beránků s příslušnými úlitbami, množství obětí za celého Izraele.
wayyizbəḥū Yahweh zəḇāḥîm wayya‘ălū ‘ōlōwṯ Yahweh ləmāḥoraṯ hayyōwm hahū pārîm ’elep̄ ’êlîm ’elep̄ kəḇāśîm ’elep̄ wəniskêhem; ūzəḇāḥîm lārōḇ ləḵāl yiśrā’êl.
1 Par 29,22
A tak jedli a pili pred Hospodinom toho dňa s veľkou radosťou a učinili Šalamúna, syna Dávidovho, po druhý raz kráľom a pomazali Hospodinovi za vojvodu a Cádoka za kňaza.
V ten deň s veľkou radosťou jedli a pili pred Hospodinom a druhý raz urobili kráľom Šalamúna, syna Dávidovho. Pomazali ho Hospodinovi za knieža.
V ten deň jedli a pili pred Pánom s veľkou radosťou a druhý raz ustanovili Dávidovho syna Šalamúna za kráľa a pomazali ho Pánovi za knieža, Sadoka však za kňaza.
V ten deň jedli a pili pred Hospodinom za veľkej radosti a opätovne vyhlásili Dávidovho syna Šalamúna za kráľa. Pomazali ho za Hospodinovo knieža a Cádoka pomazali za kňaza.
Jedli a pili před Hospodinem s velikou radostí, neboť onoho dne znovu prohlásili Davidova syna Šalomouna králem. Pomazali ho před Hospodinem za vůdce a Sádoka za kněze.
Onoho dne jedli a pili před Hospodinem s velikou radostí. Potom vyhlásili podruhé Šalomouna, syna Davidova, králem a pomazali jej Hospodinu za vévodu a Sádoka za kněze.
wayyōḵəlū wayyištū lip̄nê Yahweh bayyōwm hahū bəśimḥāh ḡəḏōwlāh; wayyamlîḵū šênîṯ lišlōmōh ḇen- dāwîḏ, wayyimšəḥū Yahweh lənāḡîḏ ūləṣāḏōwq ləḵōhên.
1 Par 29,23
Tak dosadol Šalamún na trón Hospodinov, aby bol kráľom namiesto Dávida, svojho otca, a šťastne sa mu vodilo, a poslúchal ho celý Izrael.
Tak zasadol Šalamún na trón Hospodinov ako kráľ namiesto Dávida, svojho otca, a mal úspech, takže ho poslúchal celý Izrael.
Šalamún si teda sadol ako kráľ na Pánov trón namiesto svojho otca Dávida; darilo sa mu a celý Izrael ho poslúchal.
Tak zasadol Šalamún na Hospodinov trón ako kráľ po svojom otcovi Dávidovi. Úspešne si počínal a celý Izrael ho poslúchal.
Tak Šalomoun dosedl na Hospodinův královský trůn namísto svého otce Davida. Vše se mu dařilo a celý Izrael ho poslouchal.
I dosedl Šalomoun na Hospodinův trůn jako král místo svého otce Davida a provázel ho zdar a celý Izrael ho poslouchal;
wayyêšeḇ lōmōh ‘al- kissê Yahweh ləmeleḵ taḥaṯ- dāwîḏ ’āḇîw wayyaṣlaḥ; wayyišmə‘ū ’êlāw kāl- yiśrā’êl.
1 Par 29,24
A všetky kniežatá a všetci hrdinovia aj všetci synovia kráľa Dávida poddali sa kráľovi Šalamúnovi.
I všetci hodnostári, hrdinovia a synovia kráľa Dávida sa podriadili kráľovi Šalamúnovi.
A všetky kniežatá a bojovníci, aj všetci synovia kráľa Dávida podali ruku a podriadili sa kráľovi Šalamúnovi.
Všetci hodnostári, významné osobnosti a synovia kráľa Dávida sa kráľovi Šalamúnovi podriadili.
Také všichni hodnostáři a hrdinové jakož i všichni synové krále Davida se poddali králi Šalomounovi.
též všichni předáci a bohatýři, také všichni synové krále Davida se králi Šalomounovi podrobili.
wəḵāl haśśārîm wəhaggibbōrîm, wəḡam kāl- bənê hammeleḵ dāwîḏ; nāṯənū yāḏ, taḥaṯ šəlōmōh hammeleḵ.
1 Par 29,25
A Hospodin zveličil Šalamúna vysoko pred očami celého Izraela a dal na neho slávu kráľovstva, jakej nebolo na niktorom kráľovi pred ním, ktorý bol nad Izraelom.
Hospodin však urobil Šalamúna obzvlášť veľkým v očiach celého Izraela a dal mu kráľovskú dôstojnosť, akú nemal pred ním nijaký kráľ nad Izraelom.
Pán urobil Šalamúna veľmi veľkým pred očami celého Izraela a dal mu slávne kráľovstvo, aké nemal pred ním ani jeden izraelský kráľ.
Hospodin vysoko vyzdvihol Šalamúna v očiach celého Izraela. Dal mu taký kráľovský lesk, aký pred ním nemal žiaden kráľ nad Izraelom.
Hospodin dal Šalomounovi v očích celého Izraele nebývalou vážnost. Obdařil ho takovou královskou vznešeností, jakou před ním neměl žádný izraelský král.
Hospodin Šalomouna před zraky celého Izraele nesmírně vyvýšil. Dal mu takovou královskou velebnost, jakou před ním neměl žádný král nad Izraelem.
wayḡaddêl Yahweh ’eṯ- šəlōmōh ləma‘lāh, lə‘ênê kāl- yiśrā’êl; wayyittên ‘ālāw hōwḏ malḵūṯ, ’ăšer lō- hāyāh ‘al- kāl- meleḵ ləp̄ānāw ‘al- yiśrā’êl. p̄
1 Par 29,26
A Dávid, syn Izaiho, kraľoval nad celým Izraelom.
Dávid, syn Izajov, kraľoval nad celým Izraelom.
Izaiho syn Dávid kraľoval nad celým Izraelom.
Dávid, syn Izajov, vládol nad celým Izraelom.
David, syn Jišajův, kraloval celému Izraeli a
David, syn Jišajův, kraloval nad celým Izraelem.
1 Par 29,27
A dní, ktoré kraľoval nad Izraelom, bolo štyridsať rokov; v Hebrone kraľoval sedem rokov a v Jeruzaleme kraľoval tridsaťtri rokov.
V Izraeli vládol štyridsať rokov. V Chebróne vládol sedem rokov a v Jeruzaleme tridsaťtri rokov.
Čas, ktorý kraľoval nad Izraelom, je štyridsať rokov; v Hebrone kraľoval sedem rokov a v Jeruzaleme kraľoval tridsaťtri rokov.
Kraľoval nad Izraelom spolu štyridsať rokov. V Hebrone vládol sedem rokov a v Jeruzaleme tridsaťtri rokov.
jeho vláda nad Izraelem trvala čtyřicet let. Sedm let kraloval v Hebronu a třiatřicet let v Jeruzalémě.
Kraloval nad Izraelem čtyřicet let, sedm let kraloval v Chebrónu a třicet tři léta kraloval v Jeruzalémě.
wəhayyāmîm, ’ăšer mālaḵ ‘al- yiśrā’êl, ’arbā‘îm šānāh; bəḥeḇrōwn mālaḵ šeḇa‘ šānîm, ūḇîrūšālim mālaḵ šəlōšîm wəšālōwōš.
1 Par 29,28
A zomrel v dobrej starobe, sýty dní, bohatstva a slávy, a kraľoval Šalamún, jeho syn, miesto neho.
Zomrel v peknej starobe, sýty vekom, bohatstvom a úctou. Miesto neho sa stal kráľom jeho syn Šalamún.
Zomrel v krásnej starobe, obdarený vekom, bohatstvom a slávou. Namiesto neho sa stal kráľom jeho syn Šalamún.
Zomrel v peknej starobe, dosiahol vysoký vek, bohatstvo a slávu. Po ňom sa stal kráľom jeho syn Šalamún.
Zemřel v utěšeném věku, nasycen životem, bohatstvím i slávou a na jeho místě začal kralovat jeho syn Šalomoun.
I zemřel v utěšeném stáří nasycen dny, bohatstvím a slávou. Po něm kraloval jeho syn Šalomoun.
wayyāmāṯ bəśêḇāh ṭōwḇāh, śəḇa‘ yāmîm ‘ōšer wəḵāḇōwḏ; wayyimlōḵ šəlōmōh ḇənōw taḥtāw.
1 Par 29,29
A deje kráľa Dávida, prvé i posledné, tie hľa, sú napísané v dejinách vidiaceho Samuela a v dejinách proroka Nátana a v dejinách videnia vidiaceho Gáda,
Počiatočné a posledné príbehy kráľa Dávida sú poznačené v Dejinách vidca Samuela, v Dejinách proroka Nátana a v Dejinách vidca Gáda
Dejiny kráľa Dávida, prvšie i neskoršie, sú zapísané v Príbehoch vidca Samuela, v Príbehoch proroka Nátana a v Príbehoch vidca Gada.
Dávnejšie i novšie príbehy kráľa Dávida sú zapísané v Dejinách vidca Samuela, v Dejinách proroka Nátana a v Dejinách vidca Gáda.
Skutky krále Davida jsou od počátku až do konce popsány ve Slovech vidoucího Samuele, ve Slovech proroka Nátana a ve Slovech vidoucího Gáda,
Příběhy krále Davida jsou od začátku až do konce zapsány v příbězích Samuela, vidoucího, v příbězích proroka Nátana a v příbězích Gáda, jenž měl dar vidění,
wəḏiḇrê dāwîḏ hammeleḵ, hārišōnîm wəhā’ăḥrōnîm; hinnām kəṯūḇîm, ‘al- diḇrê šəmū’êl hārō’eh, wə‘al- diḇrê nāṯān hannāḇî, wə‘al- diḇrê gāḏ haḥōzeh.
1 Par 29,30
s celým jeho kraľovaním i s celou jeho hrdinskou silou jako i s časmi s ich radosťou i žalosťou, ktoré prešli cez neho i cez Izraela i cez všetky kráľovstvá tých zemí.
a celá jeho kráľovská vláda, jeho moc a udalosti, ktoré postihli jeho, Izrael a všetky pozemské kráľovstvá.
Aj celé jeho kraľovanie, jeho moc i časy, ktoré prešli nad ním, nad Izraelom a nad všetkými kráľovstvami zeme.
Hovoria o celej jeho vláde, o moci a o pomeroch, ktoré boli za neho v Izraeli a vo všetkých kráľovstvách krajín.
stejně jako celá jeho vláda, jeho hrdinství i vše, co se přihodilo jemu, Izraeli a všem královstvím země.
spolu se vším, co se týká jeho království a bohatýrských činů i všeho , co se s ním a s Izraelem i se všemi královstvími okolních zemí v oněch časech událo.
‘im kāl- malḵūṯōw ūḡəḇūrāṯōw; wəhā‘ittîm, ’ăšer ‘āḇərū ‘ālāw wə‘al- yiśrā’êl, wə‘al kāl- mamləḵōwṯ hā’ărāṣōwṯ. p̄
1Potom povedal kráľ Dávid celému shromaždeniu: Šalamún, môj syn, ktorého si vyvolil Bôh jediného, je ešte len chlapec a útly, a dielo je veľké; lebo to nemá byť palác pre človeka, ale pre Hospodina Boha.
2A ja som celou svojou silou pripravoval pre dom svojho Boha zlato na zlaté nádoby a striebro na strieborné, meď na medené, železo na železné a drevo na drevené, onychinové kamene a kamene na vrúbenie i karbunkulové kamene a kamene rozličných farieb i všelijaké drahé kamene a mramorové kamene na množstvo.
3A ešte krome toho, pretože mám záľubu v dome svojho Boha, a keďže mám vlastného zlata a striebra, dal som i nad to pre dom svojho Boha, nad všetko to, čo som pripravil pre dom svätyne,
4tri tisíce hrivien zlata zo zlata z Ofíru a sedem tisíc hrivien prečisteného striebra na potiahnutie stien svätých domov,
5zlata na zlaté veci a striebra na strieborné a na všelijaké dielo, ktoré má byť vytvorené rukou remeselníkov. A kto je ešte ochotný naplniť svoju ruku dnes pre Hospodina?
6A tak boli ochotné kniežatá otcov a kniežatá pokolení Izraelových i velitelia tisícov a stov i čo do úradníkov nad dielom kráľovým.
7A dali pre službu domu Božieho päť tisíc hrivien zlata a desať tisíc zlatých daríkov v peňazoch, desať tisíc hrivien striebra, osemnásť tisíc hrivien medi a sto tisíc hrivien železa.
8A čo sa u ktorého našlo drahého kamenia, dali do pokladu domu Hospodinovho oddajúc to do ruky Geršonovca Jechiela.
9Vtedy sa radoval ľud, že tak ochotne obetovali, lebo celým srdcom obetovali Hospodinovi ochotne. Aj sám kráľ Dávid sa radoval veľkou radosťou.
10Preto dobrorečil Dávid Hospodinovi pred očami celého shromaždenia. A Dávid riekol: Požehnaný si ty, Hospodine, Bože Izraela, nášho otca, od vekov až na veky!
11Tvoja je, ó, Hospodine, velebnosť i hrdinská moc i sláva i víťazstvo i veličenstvo, áno všetko na nebi i na zemi. Tvoje je, ó, Hospodine, kráľovstvo, a ty si vyvýšený všetkému za hlavu.
12A bohatstvo a sláva prichodí zpred tvojej tvári, a ty panuješ nad všetkým, a v tvojej ruke je sila i udatnosť, a v tvojej ruke je zveličiť a posilniť, koho len chceš.
13A tak teraz, ó, náš Bože, ďakujeme ti a chválime meno tvojej slávy.
14Lebo veď kto som ja, a kto je môj ľud, aby sme mali toľko moci obetovať tak ochotne jako toto?! Lebo od teba je to všetko, a vezmúc z tvojej ruky dali sme tebe.
15Lebo sme cudzincami pred tebou a pohostínmi, jako boli aj všetci naši otcovia. Naše dni sú jako tieň na zemi, a nieto nádeje trvať.
16Hospodine, náš Bože, všetko toto veľké množstvo, ktoré sme pripravili, aby sme ti vystavili dom pre meno tvojej svätosti, je z tvojej ruky, a tvoje je všetko.
17A ja viem, môj Bože, že ty zpytuješ srdce a máš záľubu v úprimnosti, preto, čo sa mňa týka, v úprimnosti svojho srdca obetoval som ochotne všetko toto. A teraz vidím s radosťou i tvoj ľud, ktorý sa tu nachodí, že ti ochotne obetoval.
18Hospodine, Bože Abrahámov, Izákov a Izraelov, Bože našich otcov, zachovaj toto na veky za útvar myšlienok srdca svojho ľudu a ustav ich srdce, aby vždy stálo pevne k tebe.
19A Šalamúnovi, môjmu synovi, daj úprimné srdce nedelené, aby ostríhal tvoje prikázania, tvoje svedoctvá a tvoje ustanovenia a aby činil to všetko a aby vystavil palác, ktorý som pripravil.-
20Potom riekol Dávid celému shromaždeniu: Nože dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu! A dobrorečili celé shromaždenie Hospodinovi, Bohu svojich otcov, a skloniac hlavy poklonili sa Hospodinovi i kráľovi.
21A obetovali Hospodinovi bitné obeti a obetovali Hospodinovi zápalné obeti na druhý deň, tisíc juncov, tisíc baranov, tisíc oviec a ich liate obeti a iných obetí bitných množstvo pre celého Izraela.
22A tak jedli a pili pred Hospodinom toho dňa s veľkou radosťou a učinili Šalamúna, syna Dávidovho, po druhý raz kráľom a pomazali Hospodinovi za vojvodu a Cádoka za kňaza.
23Tak dosadol Šalamún na trón Hospodinov, aby bol kráľom namiesto Dávida, svojho otca, a šťastne sa mu vodilo, a poslúchal ho celý Izrael.
24A všetky kniežatá a všetci hrdinovia aj všetci synovia kráľa Dávida poddali sa kráľovi Šalamúnovi.
25A Hospodin zveličil Šalamúna vysoko pred očami celého Izraela a dal na neho slávu kráľovstva, jakej nebolo na niktorom kráľovi pred ním, ktorý bol nad Izraelom.
26A Dávid, syn Izaiho, kraľoval nad celým Izraelom.
27A dní, ktoré kraľoval nad Izraelom, bolo štyridsať rokov; v Hebrone kraľoval sedem rokov a v Jeruzaleme kraľoval tridsaťtri rokov.
28A zomrel v dobrej starobe, sýty dní, bohatstva a slávy, a kraľoval Šalamún, jeho syn, miesto neho.
29A deje kráľa Dávida, prvé i posledné, tie hľa, sú napísané v dejinách vidiaceho Samuela a v dejinách proroka Nátana a v dejinách videnia vidiaceho Gáda,
30s celým jeho kraľovaním i s celou jeho hrdinskou silou jako i s časmi s ich radosťou i žalosťou, ktoré prešli cez neho i cez Izraela i cez všetky kráľovstvá tých zemí.
1Potom povedal kráľ Dávid celému zhromaždeniu: Môj syn Šalamún, jediný, ktorého si vyvolil Boh, je mladý a útly; práca je však veľká, lebo nie pre človeka je určený ten palác, ale pre Hospodina, Boha.
2Nakoľko som mohol, pripravil som pre dom svojho Boha zlato na zlaté, striebro na strieborné, bronz na bronzové, železo na železné a drevo na drevené predmety, ónyxové kamene a obklady, kamene malachitové a pestrofarebné, rôzne drahokamy a množstvo mramorových kameňov.
3Pretože mám záľubu v dome svojho Boha, mám ešte pre dom Boží okrem toho, čo som už pripravil pre svätyňu, zlato a striebro, ktoré mám ako osobné vlastníctvo:
4tritisíc talentov ofírskeho zlata, sedemtisíc talentov prečisteného striebra na pokrytie stien miestností,
5zlato na zlaté, striebro na strieborné predmety a na rôznu prácu, umelcami zhotovenú! Kto je ešte dnes ochotný štedro obetovať Hospodinovi?
6Ochotu prejavili rodinní hodnostári, hodnostári izraelských kmeňov, tisícnici, stotníci a hodnostári v kráľovej službe.
7Na službu pri dome Božom odovzdali päťtisíc talentov zlata, desaťtisíc dareikov, desaťtisíc talentov striebra, osemnásťtisíc talentov bronzu a stotisíc talentov železa.
8Ak mal niekto drahokamy, pridal ich k pokladu domu Hospodinovho do rúk Géršónovca Jechíéla.
9Ľud sa radoval z ich ochoty, lebo celým srdcom ochotne obetovali Hospodinovi. Ba i kráľ Dávid zaplesal veľkou radosťou.
10Potom Dávid dobrorečil Hospodinovi v prítomnosti celého zhromaždenia a povedal: Požehnaný buď Hospodin, Boh Izraela, nášho otca, od vekov až naveky.
11Tvoja je, Hospodine, veľkosť, moc, dôstojnosť, sláva i velebnosť, veď Tvoje je všetko na nebi i na zemi. Tvoje je kráľovstvo, Hospodine. Ty si ten, ktorý sa ako hlava vypína nad všetkým.
12Bohatstvo a česť sú od Teba, Ty panuješ nad všetkým. Vo svojej ruke máš silu a moc, v Tvojej ruke je, či učiníš niekoho veľkým a mocným.
13Tak teda, Bože náš, ďakujeme Ti a chválime Tvoje slávne meno.
14Veď ani ja ani môj ľud by sme neboli schopní priniesť toľké milodary. Veď od Teba je všetko, takže z Tvojej ruky sme Ti dali.
15Lebo sme pred Tebou cudzincami a usadlíkmi ako všetci naši otcovia. Naše dni na zemi sú ako tieň a bez nádeje.
16Hospodine, Bože náš, všetka táto hojnosť, ktorú sme pripravili, aby sme postavili dom Tvojmu svätému menu, je z Tvojej ruky a Tvoje je všetko.
17Viem však, Bože môj, že skúmaš srdce a obľubuješ si úprimnosť. Ja som z úprimného srdca ochotne obetoval všetko toto, ba s radosťou som teraz videl, že i Tvoj ľud, tu prítomný, ochotne obetoval.
18Hospodine, Bože Abraháma, Izáka a Izraela, našich otcov, zachovaj to naveky ako vzor zmýšľania Tvojho ľudu a pripútaj si jeho srdce.
19Daj môjmu synovi Šalamúnovi nenarušené srdce, aby mohol zachovávať Tvoje prikázania, svedectvá i ustanovenia a vykonať všetko na stavbu paláca, pre ktorú som vykonal prípravy.
20Potom Dávid povedal celému zhromaždeniu: Dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu. Celé zhromaždenie dobrorečilo Hospodinovi, Bohu svojich otcov, sklonilo hlavy a klaňalo sa Hospodinovi a kráľovi.
21Nato obetovali Hospodinovi zábitné obete a na druhý deň spaľované obete: tisíc juncov, tisíc baranov, tisíc jahniat a príslušné úliatby , zábitné obete v hojnosti za celý Izrael.
22V ten deň s veľkou radosťou jedli a pili pred Hospodinom a druhý raz urobili kráľom Šalamúna, syna Dávidovho. Pomazali ho Hospodinovi za knieža.
23Tak zasadol Šalamún na trón Hospodinov ako kráľ namiesto Dávida, svojho otca, a mal úspech, takže ho poslúchal celý Izrael.
24I všetci hodnostári, hrdinovia a synovia kráľa Dávida sa podriadili kráľovi Šalamúnovi.
25Hospodin však urobil Šalamúna obzvlášť veľkým v očiach celého Izraela a dal mu kráľovskú dôstojnosť, akú nemal pred ním nijaký kráľ nad Izraelom.
26Dávid, syn Izajov, kraľoval nad celým Izraelom.
27V Izraeli vládol štyridsať rokov. V Chebróne vládol sedem rokov a v Jeruzaleme tridsaťtri rokov.
28Zomrel v peknej starobe, sýty vekom, bohatstvom a úctou. Miesto neho sa stal kráľom jeho syn Šalamún.
29Počiatočné a posledné príbehy kráľa Dávida sú poznačené v Dejinách vidca Samuela, v Dejinách proroka Nátana a v Dejinách vidca Gáda
30a celá jeho kráľovská vláda, jeho moc a udalosti, ktoré postihli jeho, Izrael a všetky pozemské kráľovstvá.
1Nato kráľ Dávid hovoril celému zhromaždeniu: „Môj syn Šalamún, ktorého si Boh vyvolil, je mladý a krehký, úloha je však veľká. Veď to nemá byť palác pre človeka, ale pre Pána, Boha!
2Zo všetkých svojich síl som chystal pre dom môjho Boha zlato na (veci) zlaté, striebro na strieborné, kov na kovové, železo na železné, drevo na drevené, ónyxový kameň i na obruby, rubínový a pestrofarebný kameň, rozličné drahokamy a mramorový kameň v hojnosti.
3Okrem toho od radosti z domu svojho Boha - keďže mám majetok, zlato a striebro - dám na dom svojho Boha nad všetko to, čo som prichystal pre dom svätyne,
4tritisíc hrivien zlata zo zlata ofírskeho a sedemtisíc hrivien striebra prečisteného na obtiahnutie stien budov,
5kde (treba) zlato, zlatom, kde striebro, striebrom, a na každú prácu, (ktorú budú robiť) ruky umelcov. A kto je ochotný darovať dnes plnou rukou Pánovi?“
6Kniežatá rodov, kniežatá izraelských kmeňov; velitelia tisícok a stotín a správcovia kráľovských robôt vyslovili ochotu
7a venovali na práce pri Božom dome päťtisíc hrivien zlata, desaťtisíc darejkov, desaťtisíc hrivien striebra, osemnásťtisíc hrivien kovu a stotisíc hrivien železa.
8A kto mal drahokamy, dal ich pre pokladnicu Pánovho chrámu do ruky Gerzonca Jahiela.
9Ľud sa radoval z dobrovoľných darov, lebo s veľkou ochotou srdca darovali Pánovi; aj Dávid sa veľmi radoval.
10Potom Dávid dobrorečil Pánovi pred celým zhromaždením a Dávid hovoril: „Zvelebený si, Pane, Bože nášho otca Izraela, od vekov naveky!
11Tebe, Pane, patrí veľkosť i moc, chvála, veleba a sláva, veď tvoje, Pane, je všetko na nebi i na zemi, i kráľovstvo; ty prevyšuješ všetko, si Najvyšší!
12Bohatstvo a sláva pochádza od teba, ty panuješ nad všetkým, v tvojej ruke je sila a moc a v tvojej moci je zveľadiť a upevniť všetko.
13Preto ťa my teraz zvelebujeme, Bože náš, a chválime tvoje slávne meno.
14Veď ktože som ja a čože je môj ľud, že sme boli schopní takto ti dať dary? Veď od teba je všetko a čo sme ti dali, máme z tvojej ruky.
15Lebo my sme pred tebou cudzinci a pútnici ako všetci naši otcovia. Ako tieň sú naše dni na zemi, bez nádeje.
16Pane, náš Bože, celé toto množstvo, ktoré sme pripravili, aby sme tebe, tvojmu svätému menu, postavili dom, je z tvojej ruky a všetko je tvoje.
17A viem, môj Bože, že ty skúmaš srdce a ľúbi sa ti priamosť. Ja som toto všetko venoval v priamosti svojho srdca a teraz s radosťou vidím, že aj tvoj ľud, ktorý je tu, daruje ti s ochotou.
18Pane, Bože našich otcov, Abraháma, Izáka a Izraela, zachovaj vždy takéto zmýšľanie srdca svojho ľudu a pripútaj ich srdce k sebe.
19A môjmu synovi Šalamúnovi daj dokonalé srdce, aby zachovával tvoje príkazy, ustanovenia a predpisy, aby vykonal všetko a postavil palác, ktorý som pripravil!“
20Potom Dávid vyzval celé zhromaždenie: „Dobrorečte Pánovi, svojmu Bohu!“ A celé zhromaždenie dobrorečilo Pánovi, Bohu svojich otcov, korilo a skláňalo sa pred Pánom a pred kráľom.
21Potom prinášali Pánovi obety a nasledujúci deň obetovali Pánovi celopaly: tisíc býčkov, tisíc baranov a tisíc baránkov s príslušnými nápojovými obetami a množstvo obiet za celý Izrael.
22V ten deň jedli a pili pred Pánom s veľkou radosťou a druhý raz ustanovili Dávidovho syna Šalamúna za kráľa a pomazali ho Pánovi za knieža, Sadoka však za kňaza.
23Šalamún si teda sadol ako kráľ na Pánov trón namiesto svojho otca Dávida; darilo sa mu a celý Izrael ho poslúchal.
24A všetky kniežatá a bojovníci, aj všetci synovia kráľa Dávida podali ruku a podriadili sa kráľovi Šalamúnovi.
25Pán urobil Šalamúna veľmi veľkým pred očami celého Izraela a dal mu slávne kráľovstvo, aké nemal pred ním ani jeden izraelský kráľ.
26Izaiho syn Dávid kraľoval nad celým Izraelom.
27Čas, ktorý kraľoval nad Izraelom, je štyridsať rokov; v Hebrone kraľoval sedem rokov a v Jeruzaleme kraľoval tridsaťtri rokov.
28Zomrel v krásnej starobe, obdarený vekom, bohatstvom a slávou. Namiesto neho sa stal kráľom jeho syn Šalamún.
29Dejiny kráľa Dávida, prvšie i neskoršie, sú zapísané v Príbehoch vidca Samuela, v Príbehoch proroka Nátana a v Príbehoch vidca Gada.
30Aj celé jeho kraľovanie, jeho moc i časy, ktoré prešli nad ním, nad Izraelom a nad všetkými kráľovstvami zeme.
1Potom povedal kráľ Dávid celému zhromaždeniu: Môj syn Šalamún, jediný, ktorého si vyvolil Boh, je neskúsený mladík. Samo dielo je však rozsiahle, lebo tá veľkolepá budova nie je určená pre človeka, ale pre Hospodina, Boha.
2Podľa svojich možností som zaobstaral pre dom svojho Boha zlato na zlaté, striebro na strieborné, bronz na bronzové, železo na železné, drevo na drevené predmety, ďalej ónyxové kamene, kamene na výzdobu, kamene malachitové a pestrofarebné, rôzne drahokamy a množstvo mramoru.
3Pretože mi záleží na dome svojho Boha, pridávam ešte z vlastného majetku zlato a striebro pre dom svojho Boha ako doplnok k tomu všetkému, čo som už zaobstaral pre svätyňu:
4tritisíc talentov zlata ofírskej akosti, sedemtisíc talentov pretaveného striebra na obloženie stien miestností,
5zlato na zlaté, striebro na strieborné predmety a pre rôznu prácu umelcov. Kto by chcel dnes ochotne niečo obetovať Hospodinovi?
6Predáci rodín a izraelských kmeňov, tisícnici, stotníci i kráľovskí úradníci prispeli svojimi milodarmi.
7Na účely Božieho domu darovali päťtisíc talentov zlata, desaťtisíc dareikov, desaťtisíc talentov striebra, osemnásťtisíc talentov bronzu a stotisíc talentov železa.
8Kto mal nejaké drahokamy, daroval ich na poklad Hospodinovho domu do rúk Geršónovca Jechíela.
9Ľud sa radoval z ich milodarov, lebo z celého srdca ochotne obetovali Hospodinovi. Ba i kráľ Dávid sa nesmierne radoval.
10Dávid dobrorečil Hospodinovi pred celým zhromaždením slovami: Zvelebený buď Hospodin, Boh nášho praotca Izraela, od vekov až na veky!
11Tvoja je, Hospodin, veľkosť, moc, dôstojnosť, sláva i veleba. Patrí ti všetko na nebi i na zemi. Vypínaš sa nad všetkým ako hlava.
12Bohatstvo a česť sú od teba. Ty vládneš nad všetkým. V ruke máš silu a moc. Na tebe záleží, či urobíš niekoho veľkým a mocným.
13Teraz však, Bože náš, vďačíme ti a chválime tvoje slávne meno.
14Ako to, že ja a môj ľud sme sa zmohli na toľké milodary? Keďže všetko od teba pochádza, dali sme ti vlastne z tvojho.
15Pokladáš nás len za cudzincov a prišelcov, akými boli všetci naši predkovia. Náš pozemský čas je ako beznádejný tieň.
16Hospodin, Bože náš, všetka táto hojnosť, čo sme ti prichystali na stavbu domu pre tvoje sväté meno, pochádza od teba a tvoje je všetko.
17Viem však, Bože môj, že skúmaš srdce a obľubuješ si úprimnosť. Z úprimného srdca som priniesol všetky tieto milodary a teraz pozorujem, že i tu prítomný tvoj ľud rád obetuje.
18Hospodin, Bože našich praotcov Abraháma, Izáka a Izraela, zachovaj navždy takéto zmýšľanie svojho ľudu a jeho srdce pripútaj k sebe.
19Šalamúnovi, môjmu synovi, daj pevné odhodlanie zachovávať tvoje prikázania, svedectvá i ustanovenia a vykonať všetko pri stavbe chrámovej budovy, na ktorú som robil prípravy.
20Potom Dávid vyzval celé zhromaždenie: Dobrorečte Hospodinovi, svojmu Bohu! Celé to zhromaždenie dobrorečilo Hospodinovi, Bohu svojich otcov, a hlbokým úklonom vzdávalo poctu Hospodinovi i kráľovi.
21Prinášali Hospodinovi obetné dary a na druhý deň potom spaľované obety: tisíc býčkov, tisíc baranov, tisíc jahniat s príslušnými nápojovými obetami a obetných darov v hojnosti pre celý Izrael.
22V ten deň jedli a pili pred Hospodinom za veľkej radosti a opätovne vyhlásili Dávidovho syna Šalamúna za kráľa. Pomazali ho za Hospodinovo knieža a Cádoka pomazali za kňaza.
23Tak zasadol Šalamún na Hospodinov trón ako kráľ po svojom otcovi Dávidovi. Úspešne si počínal a celý Izrael ho poslúchal.
24Všetci hodnostári, významné osobnosti a synovia kráľa Dávida sa kráľovi Šalamúnovi podriadili.
25Hospodin vysoko vyzdvihol Šalamúna v očiach celého Izraela. Dal mu taký kráľovský lesk, aký pred ním nemal žiaden kráľ nad Izraelom.
26Dávid, syn Izajov, vládol nad celým Izraelom.
27Kraľoval nad Izraelom spolu štyridsať rokov. V Hebrone vládol sedem rokov a v Jeruzaleme tridsaťtri rokov.
28Zomrel v peknej starobe, dosiahol vysoký vek, bohatstvo a slávu. Po ňom sa stal kráľom jeho syn Šalamún.
29Dávnejšie i novšie príbehy kráľa Dávida sú zapísané v Dejinách vidca Samuela, v Dejinách proroka Nátana a v Dejinách vidca Gáda.
30Hovoria o celej jeho vláde, o moci a o pomeroch, ktoré boli za neho v Izraeli a vo všetkých kráľovstvách krajín.
1Král David pak řekl celému shromáždění: „Můj syn Šalomoun, jehož jediného Bůh vyvolil, je mladý a nezkušený, a toto je veliké dílo. Nejde o palác pro lidi, ale pro Hospodina Boha.
2Připravil jsem pro chrám svého Boha, co jsem mohl: zlato pro věci zlaté, stříbro pro stříbrné, bronz pro bronzové, železo pro železné a dřevo pro dřevěné, onyx a jiné ozdobné a pestré kameny k obkládání, nejrůznější drahokamy i množství alabastru.
3A protože chrám mého Boha je mým potěšením, přidávám také svůj osobní zlatý a stříbrný poklad. Dávám jej na chrám svého Boha kromě všeho toho, co jsem pro ten svatý chrám už připravil:
43 000 talentů ofirského zlata, 7 000 talentů přetaveného stříbra na pokrytí stěn příbytků,
5zlato pro věci zlaté, stříbro pro stříbrné a pro vše, co mají vyrobit kovotepci. Nuže, co kdo dnes nabídne k zasvěcení Hospodinu?“
6Nato se nabídli vůdcové otcovských rodů, vůdcové izraelských kmenů i vůdcové tisíců a stovek jakož i vůdcové královského díla
7a věnovali na službu Božího domu 5 000 talentů zlata, 10 000 dareiků, 10 000 talentů stříbra, 18 000 talentů bronzu a 100 000 talentů železa.
8Kdokoli měl drahokamy, věnoval je do pokladnice Hospodinova domu pod správu Jechiela Geršonského.
9Lid se z jejich ochoty radoval, neboť to věnovali Hospodinu celým srdcem. Také král David se nesmírně radoval.
10David tehdy před zraky celého shromáždění dobrořečil Hospodinu:„Hospodine, Bože našeho otce Izraele,požehnaný jsi od věků až na věky!
11Tvá je, Hospodine, velikost a síla,nádhera, velebnost a majestát!Vše na nebi i na zemi je, Hospodine, tvé panstvía ty jsi hlava, jež převyšuje vše!
12Od tebe pochází bohatství a sláva,jenom ty sám vládneš nade vším.Ve tvé ruce je síla i moc,svou rukou posiluješ a dáváš velikost.
13Tobě, Bože náš, vzdáváme díky,tvé slavné jméno chválíme!
14Kdo jsem ale já a co je můj lid, abychom mohli přinést tak štědrý dar? To od tebe pochází všechno – to, co jsme dali, bylo z tvé ruky!
15Před tebou jsme jen poutníci a hosté tak jako všichni naši otcové; naše dny na zemi jsou prchavý stín.
16Hospodine, Bože náš, zde je všechna ta hojnost. Připravili jsme ji ke stavbě domu pro tvé svaté jméno – vše je to ale z tvé ruky a tobě to náleží!
17Vím, Bože můj, že zkoumáš srdce a miluješ upřímnost. Z upřímného srdce jsem daroval toto vše a teď vidím, jak tvůj lid, zde přítomný, přináší své dary s radostí.
18Hospodine, Bože našich otců Abrahama, Izáka a Izraele, zachovej navěky tu touhu v srdci svého lidu! Ať jsou jejich srdce vždy pevně u tebe!
19Mému synu Šalomounovi pak dej oddané srdce, aby dbal na tvá přikázání, svědectví a pokyny, aby vše vykonal a postavil ten palác, pro který jsem vykonal tyto přípravy.“
20Potom David vyzval celé shromáždění: „Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu!“ a všechno shromáždění dobrořečilo Hospodinu, Bohu jejich otců, padli na kolena a klaněli se před Hospodinem a před králem.
21Druhého dne přinášeli Hospodinu oběti a zápaly – 1 000 býčků, 1 000 beranů a 1 000 jehňat s příslušnými úlitbami a s hojnými oběťmi za celý Izrael.
22Jedli a pili před Hospodinem s velikou radostí, neboť onoho dne znovu prohlásili Davidova syna Šalomouna králem. Pomazali ho před Hospodinem za vůdce a Sádoka za kněze.
23Tak Šalomoun dosedl na Hospodinův královský trůn namísto svého otce Davida. Vše se mu dařilo a celý Izrael ho poslouchal.
24Také všichni hodnostáři a hrdinové jakož i všichni synové krále Davida se poddali králi Šalomounovi.
25Hospodin dal Šalomounovi v očích celého Izraele nebývalou vážnost. Obdařil ho takovou královskou vznešeností, jakou před ním neměl žádný izraelský král.
26David, syn Jišajův, kraloval celému Izraeli a
27jeho vláda nad Izraelem trvala čtyřicet let. Sedm let kraloval v Hebronu a třiatřicet let v Jeruzalémě.
28Zemřel v utěšeném věku, nasycen životem, bohatstvím i slávou a na jeho místě začal kralovat jeho syn Šalomoun.
29Skutky krále Davida jsou od počátku až do konce popsány ve Slovech vidoucího Samuele, ve Slovech proroka Nátana a ve Slovech vidoucího Gáda,
30stejně jako celá jeho vláda, jeho hrdinství i vše, co se přihodilo jemu, Izraeli a všem královstvím země.
1Potom řekl král David celému shromáždění: „Mého syna Šalomouna si vyvolil Bůh jako jediného, ač je mladíček útlého věku a dílo je obrovské. Nejde totiž o hrad pro člověka, ale pro Boha Hospodina.
2Pro dům svého Boha jsem připravil, co jsem mohl: zlato pro zlaté náčiní , stříbro pro stříbrné, měď pro měděné, železo pro železné, dřevo pro dřevěné, kameny karneolové pro vsazování, kameny pestře zbarvené a různé drahokamy i množství mramoru.
3A jelikož mám v domě svého Boha zalíbení, přidávám pro dům svého Boha i ze svého vlastního jmění zlato a stříbro navíc k tomu všemu, co jsem připravil pro svatyni:
4tři tisíce talentů ofírského zlata, sedm tisíc talentů přetaveného stříbra k obložení stěn domu,
5pro různé věci ze zlata a pro různé věci ze stříbra, pro veškeré dílo vyráběné řemeslníky. Kdo by chtěl dnes něco ze svého dobrovolně obětovat pro Hospodina?“
6Předáci rodů izraelských kmenů, velitelé nad tisíci a nad sty i královští úředníci přinášeli dobrovolné dary.
7Na dílo Božího domu odevzdali pět tisíc talentů zlata a deset tisíc darejků, deset tisíc talentů stříbra a osmnáct tisíc talentů mědi a sto tisíc talentů železa.
8Kdo pak měl nějaké drahé kamení, odevzdal je na poklad Hospodinova domu do rukou Jechíela Geršónského.
9Lid se radoval z toho, co bylo dobrovolně darováno, že z celého srdce se odevzdávaly dobrovolné dary Hospodinu. Také král David se převelice radoval.
10I dobrořečil David Hospodinu před zraky celého shromáždění. Řekl: „Požehnán jsi, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků až na věky.
11Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava.
12Bohatství a sláva pocházejí od tebe, ty panuješ nade vším, máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, vyvýšení a utvrzení všeho je v tvých rukou.
13Nyní, Bože náš, vzdáváme ti chválu a oslavujeme tvé skvělé jméno.
14Vždyť co jsem já a co je můj lid, že máme možnost takto přinášet dobrovolné dary? Od tebe pochází všechno. Dáváme ti, co jsme přijali z tvých rukou.
15My jsme před tebou jen hosté a příchozí jako všichni naši otcové. Naše dny na zemi jsou jako stín a naděje není.
16Hospodine, Bože náš, všechno toto množství, jež jsme připravili, abychom vybudovali dům tobě, tvému svatému jménu, pochází z tvé ruky. Tobě patří všechno.
17Poznal jsem, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a že máš zalíbení v přímosti. Přinesl jsem všechny tyto dobrovolné dary z přímého srdce. A nyní vidím, jak radostně ti přináší dobrovolné dary tvůj lid, který je zde.
18Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, našich otců, zachovej navěky to, co si tvůj lid ve svém srdci předsevzal, a jejich srdce si připrav pro sebe.
19Dej, ať můj syn Šalomoun z celého srdce dbá na tvé příkazy, na tvá svědectví a na tvá nařízení, aby vykonal všechno, co je třeba k vybudování hradu, k němuž jsem vykonal přípravy.“
20Potom David vyzval celé shromáždění: „Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu!“ A celé shromáždění dobrořečilo Hospodinu, Bohu svých otců, padli na kolena a klaněli se Hospodinu i králi.
21Druhého dne připravili Hospodinu oběti. Obětovali Hospodinu oběti zápalné: tisíc býků, tisíc beranů a tisíc beránků s příslušnými úlitbami, množství obětí za celého Izraele.
22Onoho dne jedli a pili před Hospodinem s velikou radostí. Potom vyhlásili podruhé Šalomouna, syna Davidova, králem a pomazali jej Hospodinu za vévodu a Sádoka za kněze.
23I dosedl Šalomoun na Hospodinův trůn jako král místo svého otce Davida a provázel ho zdar a celý Izrael ho poslouchal;
24též všichni předáci a bohatýři, také všichni synové krále Davida se králi Šalomounovi podrobili.
25Hospodin Šalomouna před zraky celého Izraele nesmírně vyvýšil. Dal mu takovou královskou velebnost, jakou před ním neměl žádný král nad Izraelem.
26David, syn Jišajův, kraloval nad celým Izraelem.
27Kraloval nad Izraelem čtyřicet let, sedm let kraloval v Chebrónu a třicet tři léta kraloval v Jeruzalémě.
28I zemřel v utěšeném stáří nasycen dny, bohatstvím a slávou. Po něm kraloval jeho syn Šalomoun.
29Příběhy krále Davida jsou od začátku až do konce zapsány v příbězích Samuela, vidoucího, v příbězích proroka Nátana a v příbězích Gáda, jenž měl dar vidění,
30spolu se vším, co se týká jeho království a bohatýrských činů i všeho , co se s ním a s Izraelem i se všemi královstvími okolních zemí v oněch časech událo.
1wayyōmer dāwîḏ hammeleḵ ləḵāl haqqāhāl, šəlōmōh ḇənî ’eḥāḏ bāḥar- bōw ’ĕlōhîm na‘ar wārāḵ; wəhamməlāḵāh ḡəḏōwlāh, kî lō lə’āḏām habbîrāh, kî Yahweh ’ĕlōhîm.
2ūḵəḵāl- kōḥî hăḵînōwṯî ləḇêṯ- ’ĕlōhay, hazzāhāḇ lazzāhāḇ wəhakkesep̄ lakkesep̄ wəhannəḥōšeṯ lannəḥōšeṯ, habbarzel labbarzel, wəhā‘êṣîm lā‘êṣîm; ’aḇnê- šōham ūmillū’îm ’aḇnê- p̄ūḵ wəriqmāh, wəḵōl ’eḇen yəqārāh wə’aḇnê- šayiš lārōḇ.
3wə‘ōwḏ, birṣōwṯî bəḇêṯ ’ĕlōhay, yeš- lî səḡullāh zāhāḇ wāḵāsep̄; nāṯattî ləḇêṯ- ’ĕlōhay ləma‘lāh, mikkāl hăḵînōwṯî ləḇêṯ haqqōḏeš.
4šəlōšeṯ ’ălāp̄îm kikkərê zāhāḇ mizzəhaḇ ’ōwp̄îr; wəšiḇ‘aṯ ’ălāp̄îm kikkar- kesep̄ məzuqqāq, lāṭūaḥ qîrōwṯ habbāttîm.
5lazzāhāḇ lazzāhāḇ wəlakkesep̄ lakkesep̄, ūləḵāl- məlāḵāh bəyaḏ ḥārāšîm; ūmî miṯnaddêḇ, ləmallōwṯ yāḏōw hayyōwm Yahweh.
6wayyiṯnaddəḇū śārê hā’āḇōwṯ wəśārê šiḇṭê yiśrā’êl, wəśārê hā’ălāp̄îm wəhammê’ōwṯ, ūləśārê məleḵeṯ hammeleḵ.
7wayyittənū la‘ăḇōwḏaṯ bêṯ- hā’ĕlōhîm, zāhāḇ kikkārîm ḥămêšeṯ- ’ălāp̄îm wa’ăḏarḵōnîm ribbōw wəḵesep̄, kikkārîm ‘ăśereṯ ’ălāp̄îm, ūnəḥōšeṯ ribbōw ūšəmōwnaṯ ’ălāp̄îm kikkārîm; ūḇarzel mê’āh- ’elep̄ kikkārîm.
8wəhannimṣā ’ittōw ’ăḇānîm, nāṯənū lə’ōwṣar bêṯ- Yahweh; ‘al yaḏ- yəḥî’êl haggêrəšunnî.
9wayyiśməḥū hā‘ām ‘al- hiṯnaddəḇām, kî bəlêḇ šālêm, hiṯnaddəḇū Yahweh; wəḡam dāwîḏ hammeleḵ, śāmaḥ śimḥāh ḡəḏōwlāh. p̄
10wayḇāreḵ dāwîḏ ’eṯ- Yahweh, lə‘ênê kāl- haqqāhāl; wayyōmer dāwîḏ, bārūḵ ’attāh Yahweh ’ĕlōhê yiśrā’êl ’āḇînū, mê‘ōwlām wə‘aḏ- ‘ōwlām.
11ləḵā Yahweh haggəḏullāh wəhaggəḇūrāh wəhattip̄’ereṯ wəhannêṣaḥ wəhahōwḏ, kî- ḵōl baššāmayim ūḇā’āreṣ; ləḵā Yahweh hammamlāḵāh, wəhammiṯnaśśê ləḵōl lərōš.
12wəhā‘ōšer wəhakkāḇōwḏ milləp̄āneḵā, wə’attāh mōwōšêl bakkōl, ūḇəyāḏəḵā kōaḥ ūḡəḇūrāh; ūḇəyāḏəḵā, ləḡaddêl ūləḥazzêq lakkōl.
13wə‘attāh ’ĕlōhênū, mōwḏîm ’ănaḥnū lāḵ; ūməhallîm ləšêm tip̄’arteḵā.
14wəḵî mî ’ănî ūmî ‘ammî, kî- na‘ṣōr kōaḥ, ləhiṯnaddêḇ kāzōṯ; kî- mimməḵā hakkōl, ūmîyāḏəḵā nāṯannū lāḵ.
15kî- ḡêrîm ’ănaḥnū ləp̄āneḵā wəṯōwōšāḇîm kəḵāl- ’ăḇōṯênū; kaṣṣêl yāmênū ‘al- hā’āreṣ wə’ên miqweh.
16Yahweh ’ĕlōhênū, ḵōl hehāmōwn hazzeh ’ăšer hăḵînōnū, liḇnōwṯ- ləḵā ḇayiṯ ləšêm qāḏšeḵā mîyāḏəḵā [hî ḵ] (hū q) ūləḵā hakkōl.
17wəyāḏa‘tî ’ĕlōhay, kî ’attāh bōḥên lêḇāḇ, ūmêšārîm tirṣeh; ’ănî, bəyōšer ləḇāḇî hiṯnaddaḇtî ḵāl ’êlleh, wə‘attāh, ‘amməḵā hannimṣə’ū- p̄ōh, rā’îṯî ḇəśimḥāh ləhiṯnaddeḇ- lāḵ.
18Yahweh ’ĕlōhê ’aḇrāhām yiṣḥāq wəyiśrā’êl ’ăḇōṯênū, šomrāh- zōṯ lə‘ōwlām, ləyêṣer maḥšəḇōwṯ ləḇaḇ ‘ammeḵā; wəhāḵên ləḇāḇām ’êleḵā.
19wəlišlōmōh ḇənî, tên lêḇāḇ šālêm, lišmōwr miṣwōṯeḵā, ‘êḏəwōṯeḵā wəḥuqqeḵā; wəla‘ăśōwṯ hakkōl, wəliḇnōwṯ habbîrāh ’ăšer- hăḵînōwṯî. p̄
20wayyōmer dāwîḏ ləḵāl haqqāhāl, bārəḵū- nā ’eṯ- Yahweh ’ĕlōhêḵem; wayḇārăḵū ḵāl haqqāhāl, Yahweh ’ĕlōhê ’ăḇōṯêhem, wayyiqqəḏū wayyištaḥăwū Yahweh wəlammeleḵ.
21wayyizbəḥū Yahweh zəḇāḥîm wayya‘ălū ‘ōlōwṯ Yahweh ləmāḥoraṯ hayyōwm hahū pārîm ’elep̄ ’êlîm ’elep̄ kəḇāśîm ’elep̄ wəniskêhem; ūzəḇāḥîm lārōḇ ləḵāl yiśrā’êl.
22wayyōḵəlū wayyištū lip̄nê Yahweh bayyōwm hahū bəśimḥāh ḡəḏōwlāh; wayyamlîḵū šênîṯ lišlōmōh ḇen- dāwîḏ, wayyimšəḥū Yahweh lənāḡîḏ ūləṣāḏōwq ləḵōhên.
23wayyêšeḇ lōmōh ‘al- kissê Yahweh ləmeleḵ taḥaṯ- dāwîḏ ’āḇîw wayyaṣlaḥ; wayyišmə‘ū ’êlāw kāl- yiśrā’êl.
24wəḵāl haśśārîm wəhaggibbōrîm, wəḡam kāl- bənê hammeleḵ dāwîḏ; nāṯənū yāḏ, taḥaṯ šəlōmōh hammeleḵ.
25wayḡaddêl Yahweh ’eṯ- šəlōmōh ləma‘lāh, lə‘ênê kāl- yiśrā’êl; wayyittên ‘ālāw hōwḏ malḵūṯ, ’ăšer lō- hāyāh ‘al- kāl- meleḵ ləp̄ānāw ‘al- yiśrā’êl. p̄
26wəḏāwîḏ ben- yišāy, mālaḵ ‘al- kāl- yiśrā’êl.
27wəhayyāmîm, ’ăšer mālaḵ ‘al- yiśrā’êl, ’arbā‘îm šānāh; bəḥeḇrōwn mālaḵ šeḇa‘ šānîm, ūḇîrūšālim mālaḵ šəlōšîm wəšālōwōš.
28wayyāmāṯ bəśêḇāh ṭōwḇāh, śəḇa‘ yāmîm ‘ōšer wəḵāḇōwḏ; wayyimlōḵ šəlōmōh ḇənōw taḥtāw.
29wəḏiḇrê dāwîḏ hammeleḵ, hārišōnîm wəhā’ăḥrōnîm; hinnām kəṯūḇîm, ‘al- diḇrê šəmū’êl hārō’eh, wə‘al- diḇrê nāṯān hannāḇî, wə‘al- diḇrê gāḏ haḥōzeh.
30‘im kāl- malḵūṯōw ūḡəḇūrāṯōw; wəhā‘ittîm, ’ăšer ‘āḇərū ‘ālāw wə‘al- yiśrā’êl, wə‘al kāl- mamləḵōwṯ hā’ărāṣōwṯ. p̄